FRISINSKE PAMATKT JICH VZNIK A VfZNAM V SLOVANSKEM PlSEMNICTVl. PODAVA D R VACLAV VONDRAK. V PRAZE. NAKLADEM ČEŠKE AKADEMIE CISARE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VEDY, SLOVESNOST A UMENI. 1896 . Tiskem J. Otty v Praze. Frisinske pamatky, počtem tri, byly objeveny r. 1803 v latinskem kodexu, ktery se choval ' až do one doby v klaštere Frisinskem.') Tenkrdte dan byl totiž rozkaz, aby se snesly poklady z knihoven všech bavorskych klašteru a aby byly prozkoumany, pri kterežto prlležitosti uho¬ dili na slovanski text. Od one doby uložen je rukopis se tremi slovanskimi pamatkami v kral. verejne knihovnč mnichovske. * 2 ) Oznameny byly poprvč Aretinem 3 ) v »Neuer literarischer An- zeiger« r. 1807 č. 12 na str. 190 v Mnichovš a pozdeji Dobrovskem r. X814 v »Slovance« (I. 249-252). 4 ) V latinskem onom rukopise, psanem na blance, naleza se prvnl pamatka na 1. 78 (na prvnl stranš 24 radky, na druhe 11) a počlna se vyzvanlm lidu od knčze, slovy: »Glagolite po naz redka zlouesa«. Vyzvanl toto tyče se nasledujlcl potom všeobecne (verejne) formule zpovčdni, jež se ma odrlkati. Začatek jej! znf: »Bose gozpodi miloztiuvi, otce bose, tebe izpo- vuede vuez moi greh.« Na konci teto formule pripsano je hned latinskd rozhrešenl: »Confi- tentibus tibi, domine, famulis ac famulabus tuis remitte peccata«...« atd. Dvš ostatnl pamatky jsou teprv na 1. 158b—161b po sobš. Prvnl z nich (na 1. 158b—IGOa) jest jakesi rozjlmžnl (homilie) neb poučeni o zpovčdi, jež, jak uvidlme, uzce souvisl se vše- obecnymi formulemi zpovčdnlmi. Obsahuje 113 radku vždy po dvou sloupclch na Strance a po¬ člna se slovy: Ecce bi detd nas nezegresil, te v ueki gemu be siti. Treti pamatka jest zpovednl modlitba, ktera počatkem svym pripomlna formule o vyznanl vlry. Obnašl 74 radky tež ve dvou sloupclch a počlna se takto: Jaz ze zaglagolo zlodeiu, i uzem iego delom (na 1. 160b—16 lb). Dobrovsky, kteri byl J. Grimmem upozornčn na ono objevenl, oznamil behem r. 1812, jak doleji sezname, Kopitarovi text našich pamhtek. Tento obdržel pričinčnlm Humboldtovim tehož roku tež snlmky a pozdeji podrobni popis celeho latinskeho kodexu od kustoda mni¬ chovske knihovny, J. B. Bernharta. Z korrespondence mezi Dobrovskim a Kopitarem seznavame, jak velice jim o to šlo, aby se puvod a viznam ončch pamatek vysvčtlily. Takmer stdle a stale vracejl se ve svich ’) Frisinky (Freising, Fi-eisingen), mžsto v Bavorlch u rekv Isary, s kldšterem sv. Korbiniana. 2 j Dflve pod sign. Friš. 226, nynl 6426. 3 ) Aretin, jemuž tedy prindležl zasluha objevenl Frisinskich pamitek, zemrel v Mnichovč dne 24. prosince 1824. O nčm se piše v »Gelehrtes Teutschland« (od J. G. Meusla) IX, 32. XI, 19 a XIII, 29—31. Viz tež Hall. Lit. Ztg. 1825, č. 44. 4 ) Tato dvž oznamenl jsou tež na konci tohoto vyddnl otištčna. 1 2 dopisech k temto tak starodavnem, ano mužeme nci, n e j starši' m pamatkam slovanske h o pisemnictvi latinkou psanym. Pri tom ovšem vidime, jak i zde často rozhoduje vudči hlas Dobrovskeho. Kopitar chtel pamatky ty vydati, k čemuž jej Dobrovsky povzbuzoval, poukazuje k tomu, že by mu to jakožto Slovinci spiše pfinaleželo. Slovinsky raz pamatek techto poznal se celkem dosti zahy. Kopitar však prozatim prestal na tom, že vydal prvni ze tri pamatek r. 1822 v »Jahrbucher der Literatur« (sv XVII na str. 102—103) ve Vidni. Co jej k tomuto pohnulo, vypravuje takto (1. c. str. 102): »Referent (rozumšj Kopitar) besitzt durch die Giite des Frey- herrn W. v. Humboldt Exc. ein Fac simile dieser 9 Seiten, um sie, als das alteste Denkmal nicht nur der karantanischen Mundart, sondern als die altesten slawischen Aufsatze iiberhaupt, seiner Zeit, mit den nothigen historischen und sprachlichen Erlauterungen herauszugeben, und kann sich nicht versagen, hier vorlaufig wenigstens den kiirzesten derselben, als eine kleine Gegenleistung siidlicher Slawisten fiir Herrn Wostokows nordlichen Ostromir, mitzutheilen.« Pamatku tuto uverejnil v »Nachschrift« k recensi o Dobrovskeho »Institutiones 1. S. d. v.« Zajimavo je, že Kopitar nedovedl si tenkrate jeste vysvžtliti tvar »izpovuede« (v I. f. 2, predr pokladal zde bud’ iicnonnAO neb iiciiok r.^eu 1. c. str. 103. pozn.). K prislušnym mistum uvedene korrespondence jest nam ovšem tež i zde prihližeti, nebof v nich obsaženo je mnoho cenneho materialu, bez nehož tšžko by se obešel, kdo chce pamatky bliže seznati. Obmezime se arcit’ jen na nejduležitejši včci. Poprve zminuje se Dobrovsky o Frisinskych pamatkach ve svem liste ke Kopitarovi ze dne 22. července 1811 a piše o nich toto: »Eine neue Entdeckung im Fache der krainisch- windischen Literatur muss Ihnen willkommen sein. Aber vielleicht wissen Sie es schon, was im neuen liter. Anzeiger von 1807 hieriiber steht. Zu Freysingen fand man eine Handschrift, worin einige liturgische Fragmente im illyrischen karntnerischen Dialekte, wie es dort heisst, vorkommen. Der Einsender der Notiz setzt die Handschrift in’s lCte Saculum.. .« (Jagič, IIucbMa /(o6poBCKaro h Koiraiapa, str. 210). Dobrovsky oznamil zaroven Kopitarn začatek prvni pamatky (prvnich 9 radku). l}plny a spravny prepis byl Dobrovskemu teprv sliben. Kopitar odpovedel listem psanym dne 10. srpna 1811, že jmenovany »Anzeiger« nikdy nevidel. Na ceste, kterou Kopitar po te konal, doufal, že v Mnichovš spatri pamatky, avšak ten¬ krate nemohly byti nalezeny (1. c. str. 220). Dne 2. srpna 1812 jich Kopitar ještč nemel (str. 279). I Dobrovsky prišel r. 1812 do Mnichova a teprve po dlouhem hledani byly nalezeny (str. 281). V temž roče poslal Kopitaru text druhe pamatky a text prvni baronu Zoisovi skrze Kopitara, tak že Kopitar seznal timto zpusobem obe prvni pamatky (str. 281 — 284). Dobrovsky piše zde o včci teto: »Das 2te, namlich die Homilie unterscheidet sich vom ersten Stiicke merklicher als vom 3ten in Riicksicht der Schrift. Doch ist die Interpunction nur in diesem 2ten ganz vernachlassigt worden.« Dobrovsky jest pro to, aby se i Vodnik sučastnil ve vykladu pamatek tčchto. Dne 26. žari 1812 piše Kopitar Dobrovskemu: »Mein Plan mit diesen Fragmenten ware der: 1. Sie geben sie, als Entdecker und bester Erlauterer heraus, unter Ihrem Namen...« (str. 286). V dopisu danem dne 19. rijna 1812 oznamil Dobrovsky Kopitaru i text treti pa- matky (str. 292—294). Kopitar nalehal na vydani a ukazoval, že by ovšem i sam rad tak učinil. Pišet’ takto: »Also werden Sie die Fragmente herausgeben? Atn besten ware dies freilich fiir die Fragmente selbst. Indessen wenn Sie nicht Zeit haben, so helfen Sie mir dazu, wie Miillern beim Nestor.« (Dne 27. listopadu 1812, str. 297.) Dobrovsky odpovida (dne 30. listopadu 1812): »Es geziemt sich besser, dass (sich) geborne Krainer mit der Bekanntmachung des altesten Fragments ihrer Literatur sich befassen, als dass ich Bohme es thiite« (str. 300, srovn. tež str. 310—311). 3 Dne 5. pros. 1812 piše Kopitar, že obdržel z Mnichova dokonale snimky deviti (tedy všech) stran se slovanskem textem (str. 302L Zajimavo je, že Dobrovsky nechtžl nižadneho vlivu cirkevni sIovanštiny na Frisinskč pa- matky uznati: »Ich finde in diesen Fragmenten kein wahrhaft cyrillisches (griechisch-slav.) Wort, woraus ich auf das Alter schliesse« 13. ledna 1813 (str. 314). Nyni ovšem, když již znatne dukladnčji cirkevni slovanštinu, musirne jinak včc posuzovati, jak doleji uvidime. Vodni- kovu pršci ty kaj id se vykladu pamatek priložil Kopitar ku svemu listu psanemu dne 14. června r. 1813. Avšak s vydanim porad otalel, až konečnč se dovedel, že Koppen sam chce vydati pamatky. Piše o tom: »Koppen tragt mir an, meine Erlauterungen der Miinchener Slavica mit ihm dort herauszugeben« (21. listopadu 3824, str. 508). Koppenovi psal ovšem takto (dne 27. dubna 1825): »Ihr bratr ist mir unschatzbar, wiewohl ich selbst noch nicht sicher bin, dass die miinchener Fragmente gerade uns gehoren« (str. 633). V temž liste podotyka, jak se zda, dosti skromne: »Meine Freisingensia sind noch ganz unangeganzt (pas encore entames), mit Ausnahme des in der Recension behandelten. Auch habe ich jetzt nicht Zeit, sie zu be- arbeiten. Lieber will ich Ihnen den Ruhm der Edition gonnen, und Sie noch obendrein an- zeigen, und allenfalls bekritteln.« Konečne se vzmužil a psal Dobrovskemu: »Ich muss und will endlich die Miinchener Fragmente, die die Russen schlecht genug Iithographiert, aber nicht erklart haben, ediren« (12. listop. 1826, str. 563). V temž liste, v nemž tež nektere domnele bohemismy vytyka (vygnan, modlim se, i nam se modliti, vsedli, bratria, myslite, račite), pokračuje: »Dann, hatten die Freisinger Pfarren dies- seits der Donau in Karantanien, Oesterreich und Istrien: und nicht genug, auch in Krems und Enzersdorf: also diirften drei Slaven um die Fragmente raufen: Karantaner, Serben(-Kroaten), und — Bohmen« (str. 563). Dobrovsky toho ovšem nemuže pripustiti, nybrž piše (dne 17. listop. 1826): »Wir Bohmen diirfen keinen Anspruch darauf machen, ungeachtet der scheinbaren Bohemismen«... »Auch ton (Bohm. Poln. ten) ist nur bei den Lausitzern jetzt zu finden und doch sind die Fragmente nicht lausitzisch-serbisch« (str. 565). Dobrovsky povzbuzuje Kopitara, aby nevahal s vydanim, jinak pry ho nčkdo jiny predejde (str. 567). Dne 21. listop. 1826 zaslal konečne svemu priteli delšl dopis, v nčmž se hlavne s Frisinskymi pamatkami obira. Pišet’ takto: »...ich kam zur Ueberzeugung, dass sie nothwendig so zu ordnen sind, dass Jaz ze zaglag. als das alteste zuerst stehe, glagolite darauf folge, weil eins das andere erklart, und endlich das wirklich bohemisirende ecce bi fu.r sich als andern Ursprungs zuletzt vorgenommen werde. Es scheint, das dritte, aus der Lausitz, Meissen (von den Merseburger Slaven) zuerst durch den h. Adalbert um 990 nach Bohmen und etwas spater aus Bohmen nach Karnten gekommen zu sein. Und warum diirfte man nicht annehmen, dass es ein Concept des B. Boso um 970 sei, von welchem Ditmar sagt: slavonica scripserat verba. J ) Der Bohme hat es nach seiner Mundart und der Winde wieder nach seiner, wie es ihm nothwendig schien geandert. Die Bohmen oder Lausitzer haben also insofern Anspruch darauf zu machen, als es von ihnen \veiter verbreitet worden. Nach der Schrift zu urtheilen, kommt es dem X. Jhd. nahe, wenn es auch erst 1020, also immer friiher als die bohmischen zwei Satze in Spitihnevs Urkunde um 1058, geschrieben sein solite. Die zwei windisch-kroatischen Stiicke mogen der Abfassung 1 ) I o jinem merzebursk^m biskupu, — Verneru, — mžtme zpravu, že »libros sclavonicae linguae šibi fieri jussit« (do r. 1111) a o aldenburskem biskupu Brunovi (1156): »habuit sermones conscriptos verbis sclavicis, quos populo pronunciaret opportune«. Musilo by se ovSem predpoldddati, že psali latinskym pfsmem; nezachovalo se nim však nic po nich, co by bylo slovanski. (Viz Do¬ brovski, Geschichte der bohm. Sprache u. altern Lit. Prag 1818, str. 43—44, zprdva o Verneru za- chovdna je v kronice meziborskych biskupu, o Brunovi u HeJmonda, Chron. Slav. II, c. 83.) 4 nach wohl schon 950 od. gar 900 vorhanden gewesen sein. Doch sind, aller Ahnlichkeit un- geachtet zwei verschiedene Verfasser nicht zu verkennen. Der Verf. von Jaz ze ubersetzt die Beichtiger zaconnik, der Vf. von Glagolite aber vuernik, fidelis. Des zweiten nudmi ili lubmi gibt der erste ili vuolu ili nevuolu. Fiir bde setzte er nespe, fiir vtatbinah nur tatbe ohne v. Postedisi (die 2. Pers. auf si, und die Pronominalausgange des gen. gO fiir ga biirgen fiir das hohere Alter der Formel Jaz se)« (str. 568 — 569). Dale vyklada Kopitarn: »Izpovvede steht fiir izpowem und ist kein Schreibfehler des un- slavischen Concipienten, izpowedo ist ein Unding (Kopitar si totiž dotčeny tvar tak vykladal, viz na str. 2.), und der erste Concipient war gewiss kein Unslave. cf. Gramm. slav. p. 565 — zuetemu creztu wtirde ich Iieber sancto Johanni Baptistae iibersetzen, weil es so im Confiteor steht. Wegen der verkehrten Stelle hat es nichts auf sich.« Avšak posledni poznamka neni pripadna, nebof v tomto pofadku nevyskytuji se nikde svati v zpovednich formulich a modlitbach jmenovani. Tak čteme ku pr. v Denkmaler (Miillen- hoff u. Scherer na str. 267. 25): Dara nah hilf mir durh die diga sancte Mariun euuiger magidi jouh durh di diga sancti Michaelis unta alles himilisken hčris unta durh die diga sancti Johannis baptistae, et sancti Petri, Pauli, Andree, Jacobi, Johannis et omnium apost. tuorum unta durh aller dero... Stephani, sancti Laurentii, Viti.« Musilo i každemu prepisovači na toni zaležeti, aby se vyhnul takovčmu nedopatreni a aby nemčnil tak zasadne uvedeny porddek. Vedle diku za tak vydatnou pomoč mohl Kopitar dne 29. listop. 1826 oznamiti, že pravč z listu Koppenova ze žari seznal, že Vostokov zadal neco o našich pamatkach u ruske censurv v Petrohrade; že vsak sam ještč muže prijiti v čas, a podotyka dale: »Sed hoc unum me angit, ne Tu his barbaris opem tuleris in explicandis nostris rebus. Praeter te timeo neminem« (str. 573). Dobrovsky odpovedel a chlacholil Kopitara (dne 2. pros. 1826), že se jen povrchnč dotkl nčkterych veci ve svem listu ku Koppenovi: »Bedeutendes hat Koppen von mir nicht erfahren.« Dale piše: »Der Unterschied zwischen den zwei letzten und dem ersten Aufsatze ist aus Koppens Facsimile sichtbar genug.« Co se doby tyče, do ktere by se mčly kldsti pa- matky, podotyka dale: »Wenn man das erste in’s X. Jhd. versetzen kann, so diirften die zwei letzteren doch in’s XI. Jhd. (und zwar vor 1050) gehoren.« Na žadost Kopitarovu vyklada Dobrovsky opet celou radu tvaru z Frisinsky-ch pamatek a upozornuje Kopitara, že bozzekacho II 49 neni odvozeno od iskati, jak se Kopitar do- mnival, nybrž že je to praet. od posčtiti. Taktež i bozcekachu II 55. Ton II 91 je pry ten. Jen Lužičane že pry tak mluvi; zustalo pry to tedy nezmeneno. O homilii (druhe to pamatce) vykladh: »Diese Homilie kann wohl von Bamberg, wo es Sorben in der Gegend gab, aus nach Karnthen gekommen sein. Das Hochstift Bamberg hatte Besitzungen da.« Z celeho zpusobu o tonu homilie že pry vychazi na jevo, že jine zemi prindležela (puvodne než byla prepraco- vana), nežli ostatni dvč pamatky, kterež jsou si pry vice pfibuzny. Dne 15. prosince 1826 mčl již Dobrovsky Koppenovy snimky ve svych rukou (str. 678). Konečnč vydal r. 1827 pamatky P. J. Koppen v »CSopmna. CjiOBeHCKi^^ iiaMrmiiiKOiit, HaxoflamHXCH Birk Poccia«, v Petrohrade, když si byl v prosinci 1824 opatril snimky v Mnichove. Rozbor pamatek po jazykove jich Strance v tomto vydani pochhzi od Vostokova (str. 21—86). Zaroven byl slovansky prolog na sv. Marka (dne 25. dubna) die čtyr rukopisu uverejnen (str. 22 — 23), pončvadž se nektere včty v nem uplnč shodovaly s textem druhe Frisinske pa- matky; v pfipadech techto byva ovšem slovosled nčkdy zmenčn. O slohu slovanskeho prologu pravi Vostokov: »cjrorB n MaHept bi> onoMib KaacyTcn ne Ppeaecirie«. Jak by se dala uvedena shoda vysvetliti, o tom se ovšem Vostokov nijak nezminuje; za to však podotyka, že pribuz- nost našich pamatek se staronemeckymi formulemi zpovšdnimi neni priliš napadna, pončvadž nemecka eparchie jihozapadni hraničila s jihovychodni. Z formuli tčchto uvadi tež dve die Goldasta (Rerum Alemanicarum. Tom. II, pars 2, pag. 134, 135). Pozdčji a sice r. 1840 nalezi o Undolskij uvedenou homilii na sv. Marka ještč v jinem rukopisu z XII. — XIII. stol. v Troicke Iavre. Byla v rukopise uprostred mezi homiliemi sv. Klementa, dle čehož se mohlo souditi, že i tato homilie pripsati se muže onomu pestiteli cirkevneslovanskčho pfsemnictvl v riši bulharske za času čara Symeona. Otazka, co se mu pripsati ma, nem' ovšem ještč rozhodnuta. Vostokov vedel tenkrate, že Kopitar tež zamyšli vydati pamatky ty, a proto podotknul, že bude tomu rad, když jeho vlastni' prače nčjak prospeje Kopitarovi, od nčhož pry se vubec jen mMe očekavati, že pamatky ty spravne posoudi' a vyložf. Podal tež text pamatek v ruske gražd’ance a pripojil nad to opraveny cyrillsky text. Pfipomenouti slušf, že v Koppenovč vy- dani nejdou pamatky po sobč tak, jak jsou do kodexu vepsany, nybrž tleti nasleduje hned po prvni a sice pro pribuznost v obsahu. Poradku toho pridržel se i Sreznčvskij ve svem vydani r. 1865. Po tčchto textech nžsledoval članek, v nčmž Vostokov vyložil, jakymi literarni označuji se jednotlive hlasky ve Frisinskych pamatkach, pri čemž upozornuje na to, že se prvni pamatka, ktera je pry vubec psana i jinym pismem, častečne liši svym pravopisem od obou ostatnich, což pry již i Kopitar vytkl. Zajimavo je, že Vostokov srovnava pravopis Frisinskych pamatek s pravopisem češkem v XIII. a XIV. stol. Pri vykladu hlasek vychazi od cyrillskych liter a vedle nich uvadi, co jim odpovida ve Frisinskych pamatkach. Potom nasledoval index všech slov vyskytujicich se v našich pamatkach (str. 47— 84). Ke konci vyložil ješte nejduleži- tčjši grammaticke tvary (str. 85—86). Tim se ovšem predešlo Kopitarovi, ktery nyni se svym vydanim čekati musil. Konečne se mu naškytla priležitost k tomu, když r. 1836 vydal pamatku »Glagolita Clozianus«. V dile tomto, jež obsahovalo vedle stare hlaholske pamatky i jine ruzne članky, ano i mluvnici cir- kevniho jazyka slovanskeho, vyšly tedy podruhe Frisinske zlomky pod nazvem »Specimen dialecti carantanicae sec. X. (XXXIII — XLVII). Po dukladnem vydani Koppenovš (Vostokova) bylo ovšem velmi tčžko podati ješte neco znamenitejšiho. Nicmene očekavali bychom preče lepši prači od Kopitara, než s jakou tenkrate oblažil slovansky a vedecky svčt vubec. Celkem prispel velmi mhlo k vykladu Frisinskych pamatek. On se nerozpakuje uznati za pravdu, že byl kodex, v nemž obsaženy jsou Frisinske pamatky, psan biskupem Abrahamem, Korutancem, ktery od r. 957—994 spravoval biskupstvi Frisinske, na což bylo již poukazano ve vydani Koppenovč. Prvni pamatka alespoh že pry souhlasi co do pisma dle usudku kustoda J. B. Bern- harta s poznamkou v kodexu obsaženou o udčlu (»breve recordationis de curte nostra Godigo« atd. a »quantum mihi pertinet« v kodexu na 1. 152b v druhem sloupci a na 1. 153a v prvnim sloupci, u Koppena str. 18), kteražto poznamka muže byti pry jen Abrahamovi pripsana. Celkem rozeznaval Bernhart v kodexu troji po ruznu se jevici pismo, kterež by vesmčs z 10. stoleti pochazeti mčlo (Glag. Cloz. XXXIV). Kopitar mysli ovšem i na pisare, kteražto pry napodobil pismo Abrahama jakožto sveho pana. Tomuto pripisoval by Kopitar poznamku o udčlu, potom tak zvanou »Constitutio« a konečne druhou a treti pamatku Frisinskou. Podot^kh, že pry se dle spusobu nemeckeho mate b s p, jak v »Constituci« tak i v druhe a treti (?) pamatce (1. c. XLII). Kopitar hledel dosti presvšdčive vyložiti, že pamdtky mohly vzniknouti v X. stol. S tim souhlasily i usudky Pertze a Grimma, kteri se vyjadrili na žddost Koppenovu o pisme, že naleži do doby IX.--XI. stol. Usudky jich podhme doleji, kdež se k tčto otazce vratime. K vykladu pamatek pripojil ještč Kopitar list Dobrovskeho ze dne 21. prosince 1826 v latin¬ skem pfekladč, jakož i jmenovanou již dfive homilii z prologu a konečnč ještč staročeskou zpovedni formuli, kteražto však nema mnoho společneho se zpovčdnimi formulemi Fri- sinskymi. Text pamatek bez vykladu vydal tež A. Janežič (Slovenska slovnica, v Celovci 1854, str. 160 — 168) a Fr. Miklosich (Chrestomathia palaeoslovenica, ve Vidni 1854, str. 89—92). Byly i jinde pamatky ty vydany, nejnovčji J. Sketem (Slovenska slovstvena čitanka za uči¬ teljišča. Na Dunaju 1893, na str. 27 — 32). 6 V nove stadium vešla teprv vec r. 1865. Tenkrate vydal totiž Sreznevskij po navrhu petro- hradske akademie filologicke prače Vostokova pod nazvem »cfrHJiojiorHHecKifl naČJUOflenifi A. X. BoCTOKOBa«. Tam pripojen byl i članek Vostokova o Frisinskych pamatkach, jehož obsah seznali jsme již vyše. K tomu pridal Sreznevskij i svuj vlastni članek o teže včci (str. 75—89), kterym byly pamatky v jine svetlo postaveny, jakož i jich text v latinskem, tedy v puvodnim pismč. Sreznevskij klade si tam otazku, dlužno-li považovati Frisinske pamatky za samo-statny pokus latinsko-slovanskeho pisemnictvi, jenž se del na pudč koru- tanske a na nejž by byla cirkevni slovanština nemela žadneho vlivu. Na otazku tuto odpovida Sreznevskij zaporne. On podotyka, že se i takova slova Frisinskych pamatek, ktera se zdaji byti utvorena pod vlivem latiny, opetuji' v starych cirkevnč-slovanskych pamatkach. Sem čita hlavne: piBi EOiciiii, je pry to recke Sotlo,• {Hov. I v Mineich nalezi vyraz ten, potom ve Sborniku z r. 1073 (1. 33): k iiic m o v sne (m,i: k ihta p.un. r.o;i;im. z;AisoiihMiiKi> pry muže byti preklad reckčho y.avovu6,\ Jine vyrazy Frisinskych pamatek jsou pry bud’ společny všem slovanskem jazykum, bud’ prešly zprvu na zakladč rečtiny do cirkevni slovanštiny, zvlaštž pokud bčži o slova pro kre- stanske pojmy. Sem naleži dle Sreznevskeho: Ktcei.iortiii, lacenofecky navzsvtfg. rptjfL rfir.mi,milit Ufzaozolog. ^AOJI.II y.axovoyog, dtafiolog. iicnoKfc.th, iiciKiiitAJTii i^of.ioi.6yrj(nq, s^oaoloftlv. Latinske slovo confessio nemohlo pry byti predlohou. Kptc.TiiTii fianzitziv, zakladem je liptcTt Gzavq6g. KpecTHTt, 3Ha»xeH0BaTb KpecTOivrb, križovati se, je pry preklad reckeho GqQayiGai. Slovo G(fQayig neznamenalo pry ale jen dčlati znameni križe, než i kfest vubec, tak že znamena tolik jako (3ccnziofia. imot-ioriiii je pry recke dbyoG{hrtjg, v cirk. slov. obyčejnč i.iaao Molim, uti. Mii.vt ve rčeni mi.vt c* Tiiopnni = »ih JVb c h fleara je dle Sreznevskeho preklad reckeho ilsuvog, jakož i tleog — i.nnocTt, f/.trjftoGvrr] = i.ni.iocTtiim. *.i o i|in IsiipKvu, reliquiae sanctorum, puvodnč pry samostatne slovanske slovo, ktere nabylo behem času vyznamu specielniho vlivem kresfanstvi. MmY€lllllit lldcnvo. iikjt.ua tnisQa dnQ«xzog, ve vyznamu nynejšim vyskyta pry se i v jinych pamatkach. iieiipiii.A7,n t didfiolog vyskyta se tež často v literature cirkevniho pisemnictvi (ve Frisinskych pamatkach: nepriiaznina II 33 a nepriiazninu II 8). orhiovcTt = OT iiovcTbiit acptcng, oboje uvadi Sreznevskij z jinych pamatek (ve Frisinskych pamatkach odpuztic III 23 a otpuztic I 10). iiocrt vt/vzsla, stare slovo. ci:i;rt x6oiwg. O tomto slovč podotkl pry sice Vostokov, že ho nežna cirkevni pisemnictvi slovanske, pozdčji však pry sam uvedi doklady ve svem slovniku. cotoiiiiii t od cotoiia = Gaz mag. Duležito je, že se Sreznevskemu podarilo vyložiti slovo ctimvtCTiio (Friš. pam. I 16: v zinistue a III 31: v znicistve) jakožto co6jia3iienie svedeni (zavedeni ku zlemu). Nalezi totiž ci, n n y n tii = iiohiiketI) nakloniti, sklopiti: clhiiyiitk in, CTpACTii Gr. Naz. 158 (i v Miki. Slovniku). Dale pak ctiuiYAiit nsokQyog curiosus; v Ap. Šiš. ku pr. m, n i;.\e n k hi h ciiiivaiiti. r;uroiiioi|ie, netite ne iiojoiiaieTt sed et verbosae et curiosae, loquentes quae non oportet I Tim. V 13., což již Šafarik srovnava (Serb. Lesekorner 1833, str. 83). aifiiu ct.hiiyaka meretrix Antioch. (i v Miki. Slovniku). Mimo to ctiitiTuit (bris. pam. III 33: v zpitnih rotah), v Minei jedne nalezi: o\'i;iihcti {0 ctmjTbHO nespravedlivy (immeritus v Miki. Slovniku). 7 Stare je pry i slovo cmuciitc.u, amr ^ n , ciuucciiiiic amu ] Qt ' a , ca^tnuii amil, oitoiiiciiiiic iihotii — dtmštg r. aany.og — moTOvro.i.iie. Avšak treba vytknouti, že Sreznevskij zde nasledoval Vostokova, ktery tež vykladal ovroiiiciimc = h c Kanič n.aoTCKnx r B v^OBOJitCTnin, iuiOTvro^ie. Ve Friš. zlomclch čteme ugongenie II 23 a slovo to nenl nic jineho než zkomoleny tvar cfrk. slov. ovro/iijenne. Slovo i|(ihK'M runi je pry tež stare. Z toho všeho prichazl Sreznevskij k zaverku, že Frisinske pamatky byly psany človčkem, kterčmu i cfrkevnf slovanština byla znima. Je pry v nich tolik clr- kevnč slovanskeho, že by se v prepise cyrillskem po upravč hlaskovč a formalni jevily takfka jakožto čistč clrkevnč slovanski text. Pri tom ovšem treba pry i to uvažiti, že co do hlasko- slovl korutanskeho narečl nejsou pam4tky spravne a duslednč napsany, ač tlmto pravž nafečlm lisi se ode všech ostatnlch clrkevnlch pamatek starych. Hlavnč jest pry to vyslovnost hlasky za kterouž často vyskyta se u (mlsto on neb o), což tak vypada, jakoby v pamatce ruskym neb srbskym spusobem zastoupena byla nosovka tato. Sreznevskij uvadl všecky tyto pflklady (str. 87J; je jich as 45. Mlsto očekavaneho j za clrkevnl h\\ vyskyta pry se i srbske 1) : vuuraken = }'pal)en = ovfio- nenl-li to i{f>aiiiTcirr>. Pro srbsky neb chrvatsk^ vliv na pamatky tyto niluvl pry i li (v rukopise k , jednou i ck , potom c), misto Z, jak to očekavame v slovinskem jazyku. Ku pf. choku, chocu, crisken, lepocam, mogoki atd. V teto platnosti uživalo se u Srbu i Chrvatu litery k tež i v cyrillici. Srovn. M. Hattala, ČČMus. 1855 str. 93 /?) V c I a II a Šafarlk, Serbische Lesekorner, str. 59. (Ku pf. v Kulinovš listinč: T(n,rovioi.e, jcnse, iioiioki. atd.) Vedle greche nalezame pry i grechi vuasa postete (tedy = jak i v clrkevnl slovanštinč , dale u vueki, obeti nasse (dle toho bylo by = oktii); poslednl pflklad nenl však jist (v tomto smyslu). Vedle koncovky -ga vyskyt& pry se i koncovka -ro clrkevniho jazyku: iego, togo atd. Z toho pry nasleduje, že nemužeme ani co se foneticke stranky tyče pokladati Frisinske zlomky za čistč korutanskd pamatky. Jak i v cyrillsky , ch a hlaholskych pamatkach vidlme pry zde vedle puvodnlho jazyka stopy jinych narečl. Dle toho nezda se Sreznevskemu nemožnym, že puvodnl a zakladni jazyk Frisinskych pamatek je tež clrkevnl slovanština. Srbismy bylo by lze vysvčtliti, pripustilo-li by se, že Srbem puvodnč sepsany byly a sice cyrillsky neb hlaholsky. Slovo Srb musl se zde brati ovšem v širšim slova smyslu a my bychom zde v pflpadš tom mohli spiše na Chrvata mysliti. Sreznevskij konci vyklad svuj poznamkou, že se nam i ve Fri- sinskych pamatkach jev! vliv clrkevnl slovanštiny na vzdčlanost zapadnlch Slovanu. Duvtipne tyto vyklady, ač včci se celkem jen povrchnš dotykaly a ve všem spravne ne¬ jsou, ukazaly Frisinske zlomky preče v jinem svčtle. Musline však zde na to upozorniti, že již pred Sreznevskym A. Schleicher v r. 1858 videl tež vliv clrkevnl slovanštiny na jazyk Fri- sinskych pamatek, ač jen v jednom prlpadč, a sice v dosti poučnem članku »Ist das altkirchen- slavische altslovenisch?« (Beitrage zur vgl. Sprachforschung I sv. str. 319—328), v nemž hledčl dokazati, že Miklosichuv nahled o puvodu clrkevnl slovanštiny nenl spravny, což již pred nfm, jak uvidlme, prof. Hattala s lepšim prospčchem učinil. Tam pravi na str. 324: »Die Freisinger Monumente haben -vi (totiž v 1. os. mn. č. u slovesi wie das Kirchenslavische -ur.; das kann nicht wohl echt slovenisch sein, da aus m kein spateres -mo erwachst, sondern eben eine durch kirchenslavischen Einfluss bedingte Form.« Prlpadna ta poznamka pridava jen vahy vyvodum Sreznevskčho a musl byti tež vfadena mezi zvlaštnosti, jimiž se lisi jazyk Frisinskych zlomku od čiste slovinštiny a jež nam pfipomlnajl clrkevnl slovanštinu. Dale pravi Schleicher (1. c. str. 321 pozn.): »Die Sprache dieser Fragmente ist nicht altkirchenslavisch, wenn sie auch, was bei einer Schrift solchen Inhalts natiirlich erscheint, vom altkirchenslavischen Einflusse nicht geradezu vollig frei ist.« 8 Pri vykladu Sreznevskeho jest predevšim napadno, že se ani slovem nezminil o pomeru druhe Frisinske pamatky k homilii sv. Marka, k čemuž ho bezdčky vesti mel smer jeho vy- voduv. Dale musime pripustiti, že zpusob, jakym provesti chtel dukaz svuj, je sice ostrovtipny a zasluhuje všeho uznani, nicmene nemuže nas uplnč presvčdčiti. Z toho, že nektere vyrazy zaroven se vyskytuji' v te neb one pamatce cirkevnčslovanske vubec, nemužeme vždy souditi, že jazyk pamatky podlehl vlivu cirkevni slovinštiny. Zaleži' hlavne na jakosti takovych vyrazu. Cela rada Sreznevskym uvedenych vyrazu zdomacnela snad již pred pnchodem obou slovan¬ skih apostolu u onech Slovanu, u kterych zavedeno bylo již kresfanstvi. Tak se to mohlo miti se slovy: r(in,vt, i.ia;yeiiiikti, HEiipiiradiih, ck-ett., ceiuciite.u.. i|(>uiEi a s jinymi ješte. Duležite jsou ovšem zvlaštnosti Sreznevskym a jeste drive prof. Hattalou v CČMus. 1855 vytčene, jimiž se liši jazyk Frisinskych pamatek od prave slovinštiny a jež nam jednak pri- pominaji vliv srbskochrvatskeho, jednak cirkevniho jazyka slovanskeho, jak v jednom pripade vedle Sreznevskeho ukazal i Schleicher. Ale ani tim neni ješte vec vyčerpana. Mohlo by se na to poukazati, že byla nčjaka krajina, v niž se tyto živly stykaly, a že se ku pr. ještč dnes v nekterych nafečich korutanskych zachovaly zbytky nosovek. Povšimnuti zasluhuje, že Miklosich ve sve prači »Die christliche Terminologie der sla- vischen Sprachen« (Denkschriften der kais. Akademie der Wissenschaften in Wien, phil. hist. Cl. sv. XXIV, r. 1875) se ani nezminil o vyvodech FIattalovych, Schleicherovych a Sreznev¬ skeho, jako by mu byly uplnč neznamy. Jest sice pravda, pro Miklosiche nemohl miti dukaz, že se jevi ve Frisinskych pamatkach vliv cirkevni slovanštiny, one diiležitosti, kterou ma pro nas, ponevadž dle nčho byla cirkevni slovanština (či cyrillština) jaksi nejbližši, ač starši sestrou slovinčiny jakož i bulharštiny. *) Puvod a domov cirkevni slovanštiny hledal v Pannonii. Byl-li by tento nahled spravny, nemohla by byti shoda nekterych vyrazu ve Frisinskych pamatkach a v cirkevni slovanštine tak napadna. Ano naopak, očekavali bychom duslednč ješte vice ta- kovych shod hlavne i co do hlaskove stranky. Zcela spravne na to upozornil i prof M. Hattala ve svem članku »O pomčru cyrillčiny k nynčjšim narečim slovanskem« v ČČMus. 1855 str. 81 — 104. Tam pravi na str. 103 a nasl.: Byf bychom i dopustili, že v slovinčine v X. stol. nosovky f a q rovnč tak silne a duslednč, jako v cyrillčinč, panovaly, nesmčli bychom ji preče s Kopitarem za prvorozenou dceru teto považovati, jednak proto, co jsme vyš o bulharčine dokazali, jednak a nade všecko pro nasle- dujici razne zvlaštnosti, kterymi jazyk frisinskych zlomku vynika: 1. vedle krilatcem (kridlatcum, anjelum) od krilo, čes. kridlo čte se tam i vsedli (collocet) od vsedliti, modliti se a modlim se (modlime se) s nevysunutym d jako v nžrečich zapadnich m. tvaru bez d vtseliti a moliti se cyrillčinč vlastnich. Podobnč jednou vy-gnan m. izgnan a v iz-baviti (zbavitij, izvolenikom (vyvolenikfim), izpovčd (vypovčd ! ) atd. Pro dvč tyto narečim zapadnim vlastni znamky vyhlasil Dobrovsky druhy zlomek, počinajici se slovy »Eče by« za prepis z českeho originalu, pravdčpodobne, pry, sv. Vojtechem pro Cechy zhotoveneho. Vezmeme-li vsak proti tomu do naležite uvahy, že Korošci čili Korutanci podle Kopitara (Glag. Clozianus p. XLI) a Miklošiče (1. c. 253 et 254) vedle iz i vy a tvaru s nevysutym d: kridlo, motovidlo, modliti se, jedla, vidle a podobnych podnes uživaji, nepochybime, domnivajice se, že se slovinčina od cyrillčiny dvema zpomenutymi znamkami již v X. stol. rozeznavala ne- mene než ’) Srovn. Altslov. Formenlehre in Paradigmen str, VII.: »Auch (das neuslovenische) wandelt nicht erst seit gestern seine eigenen Wege, ist daher vom Pannonischen slovenisch zu trennen, obgleich nie- mand, der die Sache ohne Voreingenommenheit pruft, laugnen wird, dass die sogenannten Freisinger Denkmaler den pannonischen Texten niiher stehen als irgend ein anderes Denkmal der slavischen Sprache, das nicht aus einem pannonischen Texte floss.« 9 2. češkemu podobnym stahovanim dvou silab hlaskou j od sebe oddelenych, jehož vice prikladu ve friz. pamatkach se vyskyta, jako tva z tv(oj)a, večne z večbn(oj)e, me z m(oj)e, mega z m(oj)ega, memu z m(oj)emu, svem z sv(oj)em; tvima z tv(oj)ima; mo, tvo z m(ojjo, tv(oj)o cyr. moja, tvoja; našu pravdnu včra, neprijazninu m. cyr. naš(ej)a pravbdbn(oj)a ver(oj)a, neprijaznin(oj)a atd. Než i nestaženych tvaru dosti se čte: moja, moju, tvoju, tvojimi, svoje, svojim, svojimi atd. Jen u sloves V. trfdy vždy stoji a m. cyr. aje, povstaleho podle str. 116—118 Časopisu tohoto (1854 I) pfehlasovanim z aja : kladam se (genuflectamus), prestupam (trans- gredimur), oklevetam (calumniamur) atd. m. cyr. klanjajenrb se, prčstapajemtb, oklevetajem-b. 3. Z cyr. skupenin zd a si prva *) se zamenuje jako nyni hlaskou i a g čili j v daj m. daždb, tamoje, taje m. tamožde, tažde; skupeninou dg čili dj v posledje m. posležde (postea) ajednou hlaskou k, kterou se, jako ve stare srbčine, obyčejnč št označuje: vuuraken m. urodjen, nym' urojen, cyr. uroždentb (urozen); choku i chocu m. nyn. choču, cyr. chošta (chci); pomoki, r nynf pomoči m. cyr. pomošti (pomoči), malomogoncka m. cyr. malomogašta atd. 4. Ve sklonovani pridavnych a zdjmen -oga a -ega m. cyr. - aago , -ogo, -ego -, a -emu m. cyr. -uiimu : mnogoga, takoga, inoga, nepravdnega, svetega, mega, jega, vsega atd. v. togo, jego, vsego; svetemu m. svetuumu, vsemogokemu m. vbsemogaštuumu, vuirchnemo snad jen chybou s o m. u cyr. vr^chrnuumu atd. 5. Konečnš u sloves t 3. os. jedn. a množ. prit. času se jen u jest a sunt, cyr. jestt a satb, zachovalo, jinde všudy odpadlo: vsedli (collocet), dostoji (convenit) cyr. vbselittb, dostojiti,. Hlaska i u 2. os. jedn. tež jen jednou prichazi v poštediši (peperceris), jinde se sesula: prideš, vzoveš atd. m. cyr. prideši, vbzoveši.« Schleicher dokazoval v uvedenem članku (Beitrage, 1858) predevšim na zakladč Šafarikova Slov. narodopisu § 13, že slovinčina je sestrou srbštiny, a dale vyvozoval (na str. 325), že se slovinčina nemuže vyložiti ze starobulharštiny (cyrillčiny neb cirkevni slovanštiny) uvadeje tyto duvody: 1. ze starobulh. M za puvodrn dj nemuže se odvozovati slovinske dj neb y, a za št v stare bulh. ma slovinčina š, ve Friš. pam. je k , což si jako tj vykladal; 2. slovinske -ga ne- mohlo povstati z -go (gen. zajmena pridavn^ch); 3. slovinske pletem (v 1. os. jedn. č.) nemohlo povstati z cyrillskeho «'>. Dle všeho neznal Schleicher članku Hattalova, nebof by byl mohl značnč počet znamek, jimiž se slovinčina lišf od cirkevni' slovanštiny, rozmnožiti. Mimo to neplati, co pod č. 3. uvadi; pletem nepovstalo ovšem z pleta, nybrž je to obdobny- tvar, ktery teprv pozdeji povstal. Mu- silo by se dokazati, že se již v 9. a 10. stol. vyskytoval v slovinčine. Sam Miklosich myslil drive neprave, že clanam, prestopam ve Friš. pam, je 1. os. jedn. č. m. klanjaja, prestapaja (Altslov. Formenlehre in Paradigmen, str. X), ale pozdčji vykladal tvary ty spržvne jakožto 1. os. mn. č. (ku pr. Vgl. Gramm. III 2 str. 157). O Schleicherovč čldnku se proto Jagič vy- slovil, jak se mne zda, nedosti priznivč, pronašeje o nem tento usudek: »... allein das kann mich nicht hindern, offen zu erklaren, dass selten bei der Losung einer sehr schwierigen Frage so oberflachlich zu Werke gegangen worden ist, wie es hier Schleicher gethan hat. H. J. Schmidt solite das wissen, so wie ihm, wenn er sich mit dieser Streitfrage auch nur ein wenig vertraut gemacht hat, die viel griindlicher diesen Gegenstand besprechende Abhandlung des Prof. Hat- tala im Čas. čes. Mus. 1855 I 81—104 nicht unbekannt sein diirfte« (Archiv fur slav. Phil. I str. 359, pozn.). Cirkevni slovanština (cyrillčina) neni tedy matkou slovinčiny a nemuže ji byti, ale take ne jeji nejbližši sestrou. *) Druhš. skupina (št) zamžfiuje se ve Frisinsk^ch pamatkach souhlžskou k, jak doleji uvidime. Proč toto k treba vyklddati jakožto (srbsko chrvatske) č, toho dukaz poddme tež doleji. 2 10 Nicmene musil by i ten, kdo by trval na spravnosti Kopitarovych a Miklosichovych na- hledu, predložiti si otazku, vznikly-li Frisinske pamatky samostatne na slovinske pudč, aneb tež i pod vlivem činnosti slovanskych verozvestu v riši velkomoravskč, v Pannonii a v Chrvatsku. Proto jest to tim napadnejši, že ani Miklosich sam neprihližel bliže k teto otazce. Vždyt’ sam predpokladal, že cirkevni jazyk slovansky a staroslovenština korutanska nebyly zcela identicke. Pravit’ ve sve »Altslovenische Formenlehre in Paradigmen« (ve Vidni 1874) str. XXXII: »Ko¬ pitar scheint die Sprache der pannonischen und der karantanischen Slovenen fiir identisch ge- halten zu haben, \vas ich jetzt nicht billige, obgleich ich noch immer der Uberzeugung bin, dass trotz aller Verschiedenheit beide Dialekte einander sehr nahe, ja sogar viel naher standen, als einer von ihnen irgend einem anderen.« U Safarika byly to zase prave v prvni rade Frisinske pamatky, ktere ho pfimely, že se vzdal drivejšiho sveho mineni o puvode cirkevni slovanštiny v Macedonii, kdež pry se na- jednou jako v slepe ulici octl (»wo ich mich wie in einer Sackgasse verrannte*, jak sam o sobe pravi) a že hledal puvodu jejiho v Pannonii. A sice byl to hlavne vyraz natrovčchu ve Fri- sinskych pamatkach, ktery mimo jine ho tež k tomu vedi, že roku 1858 novy svuj nahled vy- ložil ve spise »Uber den Ursprung und die Heimath des Glagolitismus« v Praze (str. '25 a 28). Šafarik se domnival, že se Cyrill jen pokusil v Carihrade o preklad, hlavni prači že však vy- konal teprv na Morave a v Pannonii a sice že pri tom snad i použil pomoči tamejšich druhu (str. 31). To se ovšem nesrovnava s tim, co nam vypravuji nejlepši prameny, die nichž prinesi, již Cyrill hotovy preklad nejnutnejši knihy — evangelistare — a snad i jinych obfadnich knih do velkomoravske riše. Cirkevni jazyk slovansky, jejž takto Šafarik tež prenesi do Pannonie, byl die neho pri- buzen narečim v sousedstvu, predevšim korutanskemu (nebo-li lepe karantanskemu) a chrvat- skemu. Chteje totiž pannonitu nškterych vyrazu dokazati, utika se k jazyku nejbližšich sousedu, pribuznych a dilem i descendentu čili potomku starych pannonskych Slovanu, a pravi (str. 32); »Hierbei stehen natiirlich die Winden und Kroaten in erster Reihe, jedoch konnen auch die Slovaken, Mahrer und Bohmen, aus leicht begreiflichen Ursachen, nicht ganz aus- geschlossen werden.« Bliže ovšem jazyk pannonsky neurčil, ačkoliv by se mohlo z jeho vykladu souditi, že mezi potomky pannonskeho nareči počital hlavne karantanski a že se tim valnč približil k mineni Kopitarovu, jehož se i Miklosich vice držel v prvni dobi. Srovn. ku pr. na str. 38: »Ftir die Karantanitat und somit indirecte fiir die Pannonitat des Wortes (jde o slovo pod-tbega, pod^pega) zeugt der Familienname Podpčžnik, den ein Doctor in Gratz 1833 fiihrte.* Ale jinde se Šafarik sam proti tomuto nahledu stavi a pravi ke konci v poznamce na str. 48: »Um Missverstandnisse zu verhiiten, bemerke ich nochmals ausdriicklich, dass ich den Dialekt der Winden oder Slovenen in Krain, Karnten und Steiermark, mit Riicksicht auf die ganze Sprache des ganzen Volkes, nicht fiir einen geraden Descendenten des pannonischen, welcher in den altesten altslavischen Kirchenbiichern fortlebt, sondern fiir einen sehr nahen ver- wandten Seitendialekt halte.« Ale lze-li pribužnost Frisinskych pamatek s cirkevni slo- vanštinou tim vysvčtliti, že se v nich mfiže pripustiti jeji vliv co do jazykove stranky, teto možnosti se ovšem Šafarik ani nedotkl a proto nemohly byti ani jeho vyvody spravne. Jinak než Miklosich a Šafarik, a sice ve smyslu Sreznevskeho, posuzoval prof. Jagič Frisinske pamatky r. 1876 (Archiv fiir slav. Phil. I str. 450—451). Nemečti kazatele, povzbuzeni skvelym uspčchem slovanskych včrozvestu, mohli pr^ koristit z jich prače, pokud tomu do- voloval latinsky ritus Dale pak pravi: »Wenn ich nun, von diesem Gesichtspunkte ausgehend, die Sprache der Freisinger Denkmaler naher in’s Auge fasse, so glaube ich in derselben die deutlichsten Spuren einer Beeinflussung des karantanisch-slovenischen von Seiten des echten, kirchlichen Altslovenischen entdecken zu konnen. Es lasst sich, meine ich, durchaus nicht in Abrede stellen, dass die Freisinger Denkmaler keine einheitliche Sprache bieten.« Potom uvadi 11 priklady, ktere nam již častečnč znamy jsou, jako genitivy na -go vedle -ga, v 2. os. j. č. u sloves -s vedle -ši, staženč tvary me, mo, memu, mega vedle moia, moie ...; akk. pl. greche vedle krovy; gen. jed. č. ot zlodejne oblasti vedle moki, slavy; gen. pl. grechov vedle grech; j i za srft vedle comusdo, chisto (Ktiiiaiflo).') Často se opakujfci ese (iciue) považuje tež spiše za cirkevne-slov. slovo (korutansky tere, v cirk. slov. aoh;ciiiii; Htcero Miipa. Opakuje se zde sice jen pri¬ dete a sloveso ugotovati, treba však pripomenouti, že pozdejši evang. texty maji misto taciVKjovHTC: n p h n m -j; t e, tedy jako ve Frisinske pamatce irecky •Arigovojirgart, srovn. spis muj: Uber einige orth. u. lex. Eig. des Cod. Supr. str. 41). Tak nalezame citat tento čtyrikrat v Supr. (trikrat ii.vutc m. npii t yi;Te a sice str. 14.22; 336.14 a 391.8 a jednou rpajv^TC str. 93.20). U Jana exarcha bulh. nalezame v Šestodnevu dosti podobnč (str. 195 a I 17-—22): rpe^-irre larciiiimi oi|j i.iorero n f> i; n i.i ■£ t € ovroTOKaenoie i|pciK 0 iaYCTKJ m iipoif, v Hom. Klem. prejati ono crstvije (Miki. Die christl. Term. 4. 1). Dale v Trn. ev. Mat. 19.29 npmii.ieTt m. »acniiftiiTt a MpniiMm m. Hacjiii^icTKO^isL Mar. 10.17. V latinskych textech mame zde sloveso possidete, tak že nemužeme vidčti ve tvaru prijmete preklad tohoto latinskdho slovesa, spiše jest to vzato ze slovanskeho prekladu. Jest zajimavo, že se setkdvame v nekterych staročeskych pamatkach v tomto citatč tež s tvarem pfijmžte, tak ku pr. v Passionalu (Listy fil. XIII str. 237), v Životč Karla IV. (Pamatky st. lit. č. č. IV str. 50—51). 2 ) V slovanskych textech cirkevnich opakuji se i jine vyrazy, ktere tež mame zde a jichž netreba bliže uvadeti. Tež ve tjeti pamatce mužeme poznati stopy cirkevniho pfekladu Pisma sv. A sice 56: prideš zodit siuuim i mrtuim comusdo po zvem dele. Srovn. Ap. Siš. I Petr IV 5: cov^imi aaiKkiMh n MpkTKi.it.it. Duležitejši je ale rčeni komuždo po s vem d S1 e, nebol v Mar. a v Trn. ev. nalezame (Mat. 16.27): t T v.roKT.iiov no ^KSOMr. iero a v Zogr. no at.aiiiiio ero, v Ap. Siš. Rom. II 6: n;i;e litjem: ti, komovm.^o no yi;,\oi.n, iero. V Euch. sin. čteme v modlitbč pred zpovedi 67a — 67b: II IIHRTJ II l.l ATT. llpllTII CT. IIKCC, C n. II T II V OTA ;K II KI.I Ml. II Mpi.TKT.IMt II KT.^ATII I,'0I.I0V1KI>,\0 II p 0 T II110 A ii k o M t, ero. Prvni a druha pamatka maji časovou spojku poneže (I 12; II 7); v stare cirkevni slo- vanštme ma, jak zndmo, jiny vyznam (quia, iaet). V prvni čteme nezpazal nedela 18, v druhe r °ty pasty (II 23—24) servare. V prvni ot zih poštenih greh 22, v druhe grechi vuasa postete (II 111 enumerate). V prvni pamdtce je napadne rčeni: imeti mi ie otpustic moih grechau 10, v treti mame težrda bim odpuztic ot boga priel 22 — 23. V pozdšjši slovinske formuli zpovšdni ') Toto sem ovšem nepatli, nebot pfedpoklddd: mh^o. u ) Byl-li Život Karla IV. preložen z latiny, nerozhoduje zde, nebot! i pfekladatel se mohl držeti, pfekladaje citdty z Pisma sv , zndmčho mu českeho prevodu. A že skutečnž byl takovy, vysvitd tdž z citdtu v Pass. podobne: da my ratsy dati odpustak vzeych meych greyohu (Miki. Slav. Bibl. II str. 171.10). V nejstaršlch evang. textech nalezame jen 0TUio\'ijienne. Že prvm' formule souvisi' s treti pamatkou, ukazuj! nam mnoha stejna mlsta, tak ku pr. rčenl: ili vuede ili ne vuede I 14 mame i ve III 30—31. V I čteme dale 27—28: Bofe ti pride ze nebeze, vfe ze da v moku, za vuiz narod da bi ni zlodei u otel I 29—31: miloztivu bofe, tebe poronfo me telo i mo dufu i moia zloueza i me delo i mo vuoliu i mo vueru i moi fivuot v III 67—71 Crifte bofi zinu, ife iezi razil na zi zuuet priti grefnike ifbaviti ot zlodeine oblazti III 59—66: Tebe bofe miloztivui porufo ufa moia zlouuez(a) i moia dela i moie pomiflenie i moie zridze i moie telo i moi fiuuot, i moiu dufu Zajlmava slova vu zmazi I 15 a vu zmaztve III 36 vykladam si dle obdobneho vyrazu v polske zpovednl formuli (srovn. Nehring, Altpoln. Sprachdenkmaler. Berlin 1887 str. 69: sodann finden wir hier einige andere Ausdriicke, so obszarstwo fur oblojstwo, so dotknyenym albo szmyecham, Maciejewski szmyechem, was an moechari und das altpolnische smieš mixtum im Flor. Ps. erinnert). PomyšlIm zde tež na staroslov. cimechth ca coire, concumbere. Smčsi by bylo bud’ jako českoslov. smes gen. smesi fem. neb m. smese, což by byl ovšem zde jen ojedinel^ prlklad (v slovinčinč je prechod e v i možny, srovn. Miki. Vgl. Gramm. I 2 str. 310 -311, jakož i v chrvatštinč, možny vliv teto uvidlme i jinde ve P’ris. pamatkach). K slovu »smes« se jeste vrAtlme. Ostatnč viz i v ind. u slova smčs. Souvislost mezi prvnl a treti pamatkou, ano mezi všemi tremi jev! se ješte i jinak, k čemuž netreba zde bliže prihllžeti, ponevadž ji sezname z mnoha stejnych rčenl a vyrazu. Zde nam šlo predevšlm o dukaz, že v prvnl a treti pamatce jev! se vliv clrkevnl slo- vanštiny. Nepresvčdčilo li by vše to, co dosud uvedeno bylo, presvčdčl nasledujlcl srovnanl, z nehož jde na jevo, že aspon čast treti pamatky souvisi tesne se zpovednl modlitbou, zacho- vanou v Euchologiu sinajskem. Nemuže se vsak na to pomyšleti, že by byl text v Euch. snad puvodnčjšl. Jak uvidlme, nasvedčujl nektere znamky tomu, že byl text v Euch. sin. bžhem času menen a sice ve smyslu clrkevnl slovanštiny. Euchologium sinaiticum str. 72a: 5 rn Kine koc i.ioru . tcki: a^T> ii- cuoKR,^enc Kcrri, moiivf, rpR.vi, i Moero .m,vi ctTK 0 (»eHHR (n)ccro, e;i:e ko- iiiiiiitjo ii^r,\a\t, ii nivo cetko(»h- M>, i nivo MLicnivr,, rsom, ni 10fl®soi.sh, ni noMinn.vciiiiCMk, ncero e a; e .v^r. iiommii.v., nouo ne u o i.i tu in'., Ea:e ceri^tj CCIflT.llllIVT., nOEO lie CtREftEI, IIA- Z III Friš. pamatky: Bogu uzemogokemu izpouuede uze moie greche (25 — 27)... (srovn. 41—43: Togo uzego izpouueden bodo Bogu) uzeh nepraudnih del i nepraudnega pomiflenia, efe iezem uuede ztuoril ili neuuede nudmi 13 iKjetm aior,o iieiim;i;s€ia, ct.iij mi 15 i;i.,\s, JHVO KUT K 7,1, I .VI,JU, I BX hoi.ieii(ijciii>h iieiipjiie.iuiT;. noy- CTOiuii i ejaah, ®ko:k€ v / } % kojiijii.- ,1,0 CtTBOpilVT, I BCt lij' JH,YJ . lil, t- A 6 hi,h i m, iiiiThii i k 7 , ueripAKe— 20 ^ 1 , m; m, er,n jih, h. MOJbT. ta ri E;i;e uoii, ,yi tt.i mi p.v/iivr, ;i;n- BOTX II I.IHJOCTl, IIO^JTII, II J- j'i, no nocpii.ijeiiT, iipt^t ovnu j Tiiom.iJ i;«,,V", i A* J^i, eijie iij 72b cem, čistit i.ioiivi, rptvi. hokj- i,y, ca i a octo,|!| ° nonjiuiiie m.it- tii Horn, tisoaie teoia ijic Apniti CA>TT> BC6BJK0 Tl, rflOill|6, liiliC 5 Rceuorr,i, r,ni,rji mu iioiioi|ii,iiii ~ liT. I n ni,1,11 UH 11(1,1,11!!, || Ciljni I M&ApOCTI, I llpIHI>A6IIT, jJJ- I.IEICJT, I AOKflni HOJin, CT, npj- lifiAtllOln, liT,pOliii IIJ TliOliii CJOlf- 10 iiiTiK^i ri, ni eAHHT, iij cx cbe- TX npilAG IptlHEllllliT, I^EIKIITI,, l,.ii,1Ii M,J CliCT, I l^GJlill M,J it Bare eno n tiiO/iie rti voijicmii, tiiOice tii nor,o, ctTiiopu er, uiio- 15 In, pJEOI.ll, TKOIll.il>, MlIJOCTH- KT.I, 611 IREC, pJVII l.lll IIOMOljlH Tiioeuov pjiiot;, txi caiiiit, bech IT, liJKLI I.IOIA CSiTT, lil;,1X1. lil, TROHE l.lllJCTI, II pl;,1,Jlni J j'!, 20 U06 cpi|6 I 1.10 Mi 1.1 XIC JU I milni JIOI.OKI, I 1.1011 itillliOTT, i moia rpt,vr,i OTEJOiKH l.iot cjonecj . i Moe amo okohi,yj- II n TliOliii MIIJCTIi l,X Ulit 25 rptUlEHt pilit TKOIII.il, Hill I 11 - ?bjbh ma ri otx Kcero sp.jj Htlllt II HplICHO II lil, KtKXI lit KO MI, ili lubmi zpe ili bde u zpitnih rotab, v lifnih refih (v tatbinach, v zniciftve, ulakomztue) v lichogedeni v lichopiti (uuzmaztve) i uuzem lichodiani (28—37). Dai mi bofe go- zpodi tuuoiu milozt, da bim nezramen (i neztiden na zudinem dine) pred tuima ofima ftoial (50—56) Caiuze moih grechou’ i rad ze chocu caiati... (eche me bofe po- ftedifi, 46—50) (Crifte bofi zimi), ife iezi razil na zi zuuet priti grefnike ifbauiti (ot zlodeine oblazti, uchrani me ot uzega zla, 67—73, ostatne viz r. 25—26 v Euch. sin.) Tebe, bofe miloztivui, porufo uza moia zlouuez(a) i moia dela i moie po- miflenie i moie zridze (i moie telo) i moi fiuuot (i moiu dufu, 59—66) uchrani me ot uzega zla (i zpazi me vuzem blafe, 72—74) Ze shod zde uvedenych poznavame, že oba tyto texty pochazeji konečne zjednoho a tehož pramene. Zajimavo je, jak se shoduji' mohdy i v maličkostech proti jinym textum. V Euch. čteme 72 a 12: taje j^t ctiit.vui ctrptiHiivr, jiogo h ne ci,ut,i,xi h n. ;i; a c j i,y, jiogo h e h ,v, a; \ e i,v>, ve Friš. III 30: efe iezem uuede ztuoril ili neuuede nudmi ili lubmi, Druhou zpovšdnf formuli mame v Euch. na str. 68a. Zde čteme (r. 16): i.*;r,e cxRt,yti n ne pj^onim ctrpiamiM. Boseia hjii h c b o j e i,„ (po- dobnč r. 68b 8: h ta>e cxkxaxi h n,vxaie ne cxBtyi,i, ta:e ctTB 0 pii,vx b o j e in, jii h c n o j e 1 *. V prvni Friš. pamatce čteme podobne (r. 14): ili vuolu ili nevolu ili vuede ili ne vuede. Co zde 14 pred tim bezprostrednS predchazi (v r. 13), totiž: efe pomngu ili nepomngu, shoduje se zase s druhou formuli' (modlitbou) v Euch. (72all): ea;e iiomi.iu.v, noro ne noi.ihiii.v, (misto to tež zde predchazi' bezprostfedne pred drive uvedenym rčenim , v prvm' formuli je zde (68b 7): n^T»ase ne noMMiin. n lune cbKUftbi. Kdežto v prvm' Friš. formuli je (r. 17): ili zpe ili nezpe, mame ve Friš. III 32: zpe ili bde, tak čteme obekrat v Euch. (6Sa 18: cm.» im ni,ja, tak i na str. 72a 14). Kdežto ve Friš. III slovo ah, vii- vyskytuje se trikrat ve složeninach (lichojedeni, lichopiti, lichodiani), nesetkavame se s nlm vubec v prvm' Friš. pamatce; v Euch. mame podobne 68a 18: aievoia; t.,yiiAi n iimai- CTKOi.ih (srovn. i r. 22) a 72a 18: n kct, aii.va m. TiACiimi 11 Kb niiibii. Dale se zde muže upozorniti na rčern': tebe ze mil tuoriv od zih po ft eni h greh (I 21 — 22) a teh ze tebe mil tuoriv I 23—24, v Euch. 68b 23: a? mhat. ca jveiai nor. Zvlaštni je, že v žadne ze tri pamatek neprichazi slovo mir mundus, kterehož slova se uživa vylučne v evangel. Mame zde v tomto vyznamu jen svet I 8, 9, 13, 25; II 80 a III 69). Z parallelniho mista v Euch. jsme seznali, že i zde je c kuti. ve vyznamu mundus (72b 10: na ci. cesti). V starych evang. textech tohoto vyznamu slovo nema. Jinde ovšem se tež v tomto vyznamu vyskytuje. Original druhe zpovedni formule (modlitby) v Euch. sin., jež je častečnč zachovana tež v treti Friš. pamatce, nalezi jsem mezi staronemeckymi pamatkami. Že byl starončmecky, tomu nasvedčuji nektere germanismy, s kterymi se setkavame v uvedenych s!ovanskych textech a ku kterym se ješte vratime. Z lat. originalu by se asi težko vysvetlily. Že vsak i starončmecke formule vznikly na zaklade latinskych, o tom netreba se zde zminovati. Original prislušneho textu v Euch. sin. a častečne tfeti Friš. pamatky jest tak zvana Emmeramskd modlitba, vyskytujici se ve dvou rukopisech: 1. rkp. A (Tepelsky) byl psan v Bavorsku v letech 828—876. Chova se v knihovne kla- štera Tepelskeho (Tepla) s označenim ip VI 132 2. v rkp. mnichovske kralovske knihovny Cod. lat. 14345 v XI stol. psanem (rkp. B). Dle tohoto rkp byla tato modlitba uverejnena tež u Miillenhoffa a Scherera, Denkmaler deutscher Poesie und Prosa aus dem VIII —XII Jhd. r. 1864 na str. 187—188, kdežto ve tretim vydam' dila tohoto (248 — 249) byl vzat za zaklad rkp. A a ruznočtem' z druheho uva- dčji se pod čarou. Zakladem naši cirkevneslovanske modlitby byl text podobny tomu, ktery je zachovan v rkp. B, jak uvidime z nasledujiciho srovnani, v nemž v poznamkach udany jsou odchylky rukopisu A (k hlaskoslovnym se ovšem nepfihliži). Jen ke konci primyka se naš slov. text v nškterych zvlaštnostech vice k nem. textu v A. Zaroven seznavame, že v nemeckych ruko¬ pisech byla jednou včta vynechana, jež se zachovala v slov. preklade (i.ioia.ta rii srovn. pozn. 2). Na nekolika mistech je slov. prepis porušen (srovn. prislušne poznamky v zavorkach pri slov. textu). Jen zridka mužeme pozorovati, že preklad nem' docela presny, kiridono = Gierde, Be- gierde, v preklade noirmiiAeniie, vizusheito = dolus, astutia (v preklade noycTOinb) atd. Ostatnš nasvedčuji' tomu nčktere znamky, že preklad zachovany v Euch. sin. je již opravovan a že puvodne nebyl tak presnč cirkevneslovansky; pifilhu je preloženo slovem iifrE^ai*, jak i na po¬ dobnem mistč v evang. čteme (Luk. 23. 46: in. (U’.i|r. tkoii nfrc.vu.v, jtjti, uoii, tak i v Psalt. sin. 30. 6, r. L,- itioa-i cov naoaTiOeuru ib nr. /i. ve Vulg. commendo). Ve Friš. III čteme však na po¬ slušnem miste porufo (poručo), zrovna tak i ve Friš. I 29. Toto sloveso bylo tež v puvodnim preklade, pončvadž lepe odpovida nem. slovu, kdežto recke nngmiOm-Oai znamena spiše svč- riti — tedy zcela spravne iif>T. t yiim v cirkevni slovanštinš na uvedenych mistech. Než pomer tento mezi Friš. III a mezi zpovčdm' modlitbou v Euch. sin. musi byti ješte bliže určen a proto zde radčji podame drive nšmecky original se slov. prekladem v Euch. sin. 15 Zpovedm' formule (modlitba) v Euch. sin. na str. 72a Emmeramska modlitba (S. Emmeramer Gebet) Trohtin, dir uuirdu ih pigih- tig allero minero suntono enti minero *) missatateo, alles des ih eo missasprahhi (v A: missasprach) 5 oda missatiti oda missadahti, uuorto enti uuer- cho enti gadancho, des ih kihugku oda ni gihugku, des ih uuizzanto geteta oda 10 unuuizzanto, notag odo un- notag, slaffanto oda uuahhen- to: meinsuerto enti lugino, kiridono enti unrehtero vizusheito, hurono so i5uue so ih sio giteta, enti unrehtero firinlusto in musa enti in trancha enti m unrehtemo slaffa; ( ) ' * 2 ) daz du mir, (trohtin), 20kenist enti ginada far- kip, daz ih fora dinen ougun unscamanti mozzi uuesan 3 ) enti daz ih in de- saro uueralti minero 25 missatato riuun enti harmscara hapan mozzi. soliho so dino miltada sin, alles uualtanto trohtin, got almahtigo, kauuerdo 30 mir helfan enti gauuerdo mir fargeban 4 ) keuuizzida enti furistentida, cutan uuillun mit 5 ) rehtan ga- laupon 6 ) za dinemo deo- 35nosta, trohtin, du in desa uuerolt quami suntiga Ti, r,;i;e iicei.ioiT.i, ran; E%t& asjT. HCiioiii; r tan. rci;,vi> moiivt, rpKvi. n i.ioero mi,y;i ci.TiiofieiiHi;, (u)cero, e;i,e i;osii:r.T,i,o HijraavL II Slivo ClTIIO(HIVT> II siivo MMCStivi. rsoMh sil ,ym som,, sn iioim, iiiisaiiia.ii,, Bcero e;i;e s sit, IIOI.II,lll,Y, S10 RO 116 1101.11,111%, T.sr.C S SIT, CT,ET.JI,I CT,r()T,lllll ; VT, SI0B0 ne ciBt&u, iiasKseis siobo iie- nx*fleia, cina sil r,i,,s,», Slivo KSATRU II si,si;JI n m, iiOMT.misaii.ii (n) nciifisiic,1,1.111; IIOVCTOIIIII II ESA,til, •Eisosiie ss;t, uosiiiin.to ctTiiopiivT, 11 BOH USI Sliva m, 11 ^ 6111,11 11 111, iiiiTi,n 11 m, naifisiieti,imm, cmisiimi ; (moskr ta rn, Bosne moh), tt.i i.i 11 (iSYH.1I, SKIIKOTT. II MIIS0CTI, 110- tsTii, ta (n) a^i, iiaiocfiaiisaii, iipeti, 0 YIIM S TK 0 III. 1 S llmt% n ta aJiT. (eijie) na cem, CliT.Tll MOIIVT. rp-EVT, IlOKSIm 6JI II tocTomio HOKaaiiiie iimetii 1 . 101 %, niioaie tisoia i|i6t(iOTU 6 A.TT,, B 66 BSK 0 ITI, Tfioni|6 (sic!) nsue ika.ioru. i;%to mi iioi.ioi|ii,iuiin> 11 r,%t>i mii notam,n (ciisa; n) MAitfiocTi, n 11(1 a ntcm, 3a1.iT.1ca1> 11 tor.fiA’, nosim ct, iifiaBetnoim 1111- (101% na t n o im caoy- !BT,B%. ITI, TT.I (etllllT.) IIS 61 . ckt.ti. ii(intc r(itun,Hiii(L *) V A vynechdno. 2 ) V obou nšm. rkp. vynechdna vžta, v strslov. MOSlff, atd. 3 ) A: si moz ziuuesan. 4 ) A: farkepan kaoist enti kanada in dinemo rihe. Kot almahtigo, kauuerdo mir helfan enti kauuizzida mir ja furistentida . . . etc. 6 ) A: samon mit. 6 ) A: mir fargepan za. 16 za generienna, kauuerdo mih gahaltan enti ganerien. Christ cotas sun trohtin,') so¬ ma CI1CX II lUrKAKII MA ra ume ene m, eko- ii;e iti ,\oi|ienni, ekoikc tii AIOEO, CTvTKOpil C Tv M110 Im fl A KO 1.1 Iv TKOIIMh, MIIAOCTHKEII (en) Bine, pAYII MII II0M0I|III TKO6I.I0V (lAKOV;, TU 6^11 III. KRCU, ril, Iv AKTA MOIA CmTX KT;,\T,I IISJEAKIITT, Km r \li 40 so du uuelles enti soso dir gezeh si, -) tua pi mih scalh * 2 3 ) dinan, (trohtin) ganadigo kot, kauuerdo mir helfan dinemo scalhe. 4 ) du eino 45uušst, trohtin, uuemo durfti sint; in dino genada, (trohtin), pifilhu min herza, 5 ) mina gadancha, minan uuillun, minan mot, minan lip, lilv Tl!0Im MIIACTK llpI.JAlm (ajiT.) 1,106 Cpl|C (ll) MO Im M XIC A Iv (ll) MOlSv AIOEOKh (ll) MOII /K II KOTE (ii moia rpx,vi.i) otxao;i;ii (chybne m. u teao 50 miniu uuort, miniu uuerh. leisti, trohtin, dino ganada uper mih 6 ) suntigan dinan sne srovn. Friš. III r. 65: i moie telo i) MOR CAOKCCA (ll) MO C $E AO. fonna allemo upila scalh; kaneri 7 ) mih, trohtin, OKOIIEYAII rn, (ll) TKOlm MIIACTK K X MHE rpT.IIIT.IIR pAKE TKOIIMh ; akii ii iijjEAUii i.i.A rn (chybne m. pAVil ii^eakiitii 1,1. dle rkp. A) ott. Kcero ^xax Mezi Frisinskymi pamatkami a mezi zpovednfmi formulemi v Euch. sin. (hlavnš ovšem mezi zpovedni modlitbou na str. 72 a) musili jsme uznati vnitrni pribuznost; original jme- novane modlitby v Euch. sin. je nam nyni znam. Z toho jde na jevo, že Frisinske pamatky souvisi ještš tčsnčji s cirkevni slovanštinou, než jsme dosud pfedpokladati mohli, ponšvadž jen to znamo bylo, že nčktere vžty z druhe pamatky vyskytuji se tež v homilii pripisovane sv. Kle¬ mentu. Ano, bude nam uznati, že Frisinske pamatky vznikly na zaklade cirkevni slo- vanštiny a bez c i r k e v n e-slovanske literatury že bychom nemčli tež žadnych Fri- sinskych pamatek. Vidime v nich všude zcela zrejme sledy cirkevni slovanštiny, ano i v jich pravopise ukažeme doleji vliv cirkevne-slovanskeho pisma. Text druhe pamatky poskytuje ještš vice materialu pripominajiciho nam cirkevni slo- vanštinu. Hned z predu budiž podotčeno, že text jeji v r. 44—56 obsahuje tak zvana »sex opera misericordiae«, lctera jsou čerpana z textu sv. Pisma (Mat. XXV 35—39) a ktera často nachazime ve zpovšdnich formulich, jak doleji uvidime. Text tento srovnavd se celkem uplne s prekladem cirkevne-slovanskym a sice po vetšine s nejstaršim. Mame zde totiž: lasna natrovuechu r. 44—45, v Mar. čter^ie v Mat. 25 37: rocnoipi Kor^A ta uii,yi;,voMX AAYmiiiTA i iiATpoif,voi.ix. Podobnš i v Zogr. Sloveso iiATpoyTii bylo v pozdejšich textech nahrazeno slovesem iiaiiiitatii. Tak v Ostr. (zde dvakrat misto to), v Sav. kn. (u Sreznevskeho na str. 57.25) a v Trn. ev. Toto ma zde i pridavne jmeno xxxYhiix, jež souhlasi s lačen (lasna) naši pamatky. Tak i v Supr. 93.22. iiATpoi,'Tii prichazi v textech sv evangelia jen zde a dostalo se takto i do ') A: uuiho trohtin. 2 ) A: dino canada sin m. soso dir g. s. 3 ) A: mih suntigun enti unuuirdigun scalh dinan uuiho tr. kanad. got. 4 ) A: suntikemo enti fartanemo dinemo scalhe uuanentemo dinero kanadono, enstigo enti miltes trohtin, du eino uueist uueo mino durfti sint, in dino kanada enti in dino miltida uuiho truhtin pifilhu . . . 5 ) A: herza j a mina etc. tak i všude jinde zde spojka j a. 6 ) A: in mir m. uper mih, ddle: suntigan enti unuuirdigin scalhe dinemo. 7 ) A: kauuerdo mih canerjen fona allemo upile. 17 Frisinske pamatky. Ze žaltare uvadi' Šafarik (Uber den Urspr. str. 33) dva pfipady, v nichž taktež naipovTH pozdeji ustoupilo slovesu iisnimiii. segna naboiachu (— žejna napojachu) r. 45—46. V Mar. Zogr. Sav. kn. a v Trn. ev. Mat. 25.37: SK»ai*ai|ia u ii.hioii,vomx. Naproti tomu nalezam v Trn. ev. na parallelnim mistč (Mat. 25.44) tež pridavne jmeno (psano !k*ah»), tež i v Supr. 93.22: »iivein. bo bi,vi., ii pcTe mii lačni, :i:,ii^XHX bt,vb ii ii.uioiictc m«. Našemu žejna odpovidajici vyskytuje se v ruskych kronikach. U Jana exarcha bul h. v Bohoslovi' str. 23 I 20 tčž: ffiaflhiii ibotb ii anYBirr. a v jeho »Cjiobo Ha nplsočpaaceme« (v Trema očmecTBa HCToprn n speBH. PocciHCKHxa> 1848 č. 7 str. 49 25): :b»a«* ero kii^ai|I6 h AiiYiia. naga odeachu r. 47—48 Mar. Zogr. Sav. kn. Trn. ev. (Mat. 25.38): mi iiara n o^jcomt. (vedle o^xa, voi.it). Supr. však r. 93.25: oeat.koctb. malomogoncka uime bosie bozzekacho r. 48—49. Mar. Zogr. a Sav. kn. Mat. 25.36 EOHT.jvt n nocr.THCTC Mene. iioc-etiitii vyskyta se ještš jednou ve Frisinskych pamatkach: bozce- kachu r. 55. Naproti tomu nalezame v Trn. ev. zde již iipiic-KTiiCTe, taktež i v Supr. str. 93.24 a v citatu tomto dvakrat i v Pand. Ant. stranna bod crovvi zuoge uvedechu r. 50—52. Mar. Zogr. Ostr. Sav. kn. Mat. 25.35: CTfi.niein. et.,vx ii ni.KT.CTe (vedle KtKe^ocre) m*. Shoda tato je tim napadnejši, že latinske texty zde maji sloveso colligere (hospes eram et collegistis me), což by bylo nepri- vedlo prekladatele na myšlenku, aby volil složeninu slovesa k6ctii. V staroslov. prehladu clrkevnim mčla se včc ovšem jinak, nebof tam meli v feckem originalu avvdytir (avvriydysxt). Treba i na to upozorniti, že Frisinskč pamatky zde maji v souhlase se slov. preklady evangelia pridavne jmeno cipimut. Z toho seznavame, jak mocnč zde pflsobil hotovy již preklad cirkevne slovansky. Dale musfme vytknouti: v zezarstuo suoge, ese iest ugotouleno izconi doconi izvvo- lenicom bosiem r. 63—66. Mužeme s tim srovnavati Mat. 25.34 v Zogr. Mar. Sav. kn. Trn. ev ., kdež, nehlede k menšim odchylkam, čteme: HACMftOVHTC oyroTOKAiioe ksmi i)cpCTKiie. Na konci m4me zde ovšem otx ctiioaieiiiii; Ktcero i.mpa. M4me zde ještš celou radu rčeni a vyrazu, ktere se tež objevuji v cirkevni literature slo¬ vanske. Budiž poukazano jen na nčkterč: pulti ugongenie (= pulti ugojenije) r. 22. Druh^ vyraz odvozoval Vostokov a snad i po nem Kopitar od ugoniti a preložil jej v (carnis) exstimulatio. Ale pribuzn^ cirkevnč rusk^ text v Izmaragdu vykazuje zde pltti ugoženije (Miklosich, Die christl. Terminologie str. 5 r. 1). iiiitTii yro;i;emiiB nalezame tež ve sborniku z Jana Zlatousteho v IlsirliCTia X str. 543. V Ap. Šiš. (Rom. XIII 14) čteme podobnč jakož i v jinych pamdtkach zde: iisbtii oyrojiii€ (i na prvni str. kijevskych listu). i u zelezneh vvosich r. 53—54 vyskyta se podivnym zpusobem i v textech evang. jakožto ikcat^ha (ku pr. Mar. 5.4.5 atd.). Jen v nejstaršich pamatkach cirkevnich, hlavnš evang. textech nalezame i nasledujici vyrazy: nepriiazninu 9—10 a 33. v kijevskych listech: otx nenpiiT.^Hinx 1. V 10. Pozdčji byl vyraz ten obyčejnš nahrazen slovem iisKAKuii, cotoiiiiiit. a jiiaboat.. V souhlasnem textu homilie sv. Klementa čteme na miste tom tčž již dbjavoljeju. Ovšem zachoval se nam prepis homilie tčto teprv z pozdčjši doby, než pochazeji Frisinske pamatky. zlovuezki f. 11 prozrazuje se jakožto y:\okt.yi.ckt.i, kteryžto vyraz se nalčza obyčejnč jen v nejstaršich pamatkach; zde ovšem i v homilii ..sv. Klementa, este r, 41, pozdeji za to často ii;,vhiayc (srovn. Altslov. Studien, str. 52 a 56). bali 90 a balovanige r. 92 v Glag. Cloz oveaaokath II r. 118, toto i v Euch. sin. (84a r. 3), v kijevskych listech baabctko IVb 20; VI 7. baahii vyskyta se často v nejstaršich textech. tepechu 98—99 je tčž zvlaštnosti nejstaršich textu, jakož i izconi 65. 3 18 Jako v nejstaršich pamatkach nem' ni zde slovo telo nahrazeno slovem p It, ti>. Vyskyta se totiž v r. 6, 40 a 90 (viz me vydani Glag. Cloz. str. 39). Nejstarši' texty znajf jen slovo k|>oet>. I zde mame bod crovvi r. 51, pozdčji vyskyta se za to ct|>t.,va (srovn. Uber einige orthogr. u lex. Eig. des Cod. Supr. str. 42). Uclepenih r. 54 inclusos nemarne sice s timto prae- fhrem (BtKsetiiKTH) v nejstaršich pamatkach, za to ale ^akaciiaviti (Luk. III 20: i jahačih: iioaiia i!T, T6MhiiHi)H, srovn. tež Luk. IV 25), kterežto sloveso je velmi charakteristicke pro nejstarši texty. V Kijevskych listech tež: pisacuc 1. Vb 13 (reclusit). Zrovna tak se to asi ma s vyrazem prinizse r. 99 jakožto npiiiih^iuie, jelikož se vyskyta sloveso to v nejstaršich evang. textech jakožto (et,)iiiictii a (bi^iiiictii. Vostokova vyklad tohoto mista: nebo ie tepechu metlami i pri¬ nizse ogni pecsachv (tedy asi: admovebant eos igni) jest bezpochybne lepši nežli Kopitaruv, kteryžto četi: pri nizce ognji (ad humilem ignem). V jazyku druhe Frisinske pamatky vidime tedy nepopiratelne stopy cirkevni slovanštiny, ponevadž se tam vyskytuji citaty z cirkevne-slovanskeho prekladu evangelia a ne jen jednotlive vyrazy, z nichž nektere vytkl Sreznevskij, a to v častech, k nimž nemarne parallelniho textu v homilii pripisovani sv. Klementu. V druhe Frisinske pamatce, jakož i v ostatnich dvou jevi se tež, jak se zda, jakesi stopy českeho jazyka (slovackeho nareči). Zavuekati se od kogo renunciare cui 95, jakož i za- glagolati se v treti Friš. pamatce (Jaz ze zaglagolo zlodeiu) nema v cirkevni literature slo¬ vanske žadne obdoby (pokud mi znamo); ve vyznamu tom mivame zde ott.k[>t,iiitii c ,a a ott,- pcumi ca (v hom. sv. Klem. je ot|>iii|AH) cia cotoiiu ii iaci;,vf> icro str. 4 a v Euch. sin. v zpovedni formuli 68b 6: ncero Toro ott,(>iii|aisi ca), kdežto ^ahkiiitatii znamena v nejstaršich textech evang. diatt&sa&cu disponere. Co chtčl dokazovati Vostokov s poznamkou: »snBbinaTii Cfl ntMT> BtpOflTHO TOJKe, BTO oipemilCB, o6fl3aTBCH OČiTODTB; BT> CepfiCKOMT,: 3aBjeTOBaTH ce« nemohu pochopiti. Vyznam nesouhlasi a u slovesa ve Friš. pamatce mame predložku od. Za¬ vedati a zaglagolati se ve Friš pamatkach pfipominaji ndm vzhledem k praefixu češke zafek- nouti se čeho, vedle od čeho; toto rčeni je i slovacke, srovn. zariekol sa od toho (Sbornik sloven. narod, pisni, povšsti, prislovi. Vyd. Matice slovenski. Sv. I 1870 str. 112). Zaglagolati ma v treti' pamatce vlivem nemeckeho originalu pri sobe dativ: ih fersache dem tiufel neb ih intsago mih demo tiufeli (viz pozn k III 1). Podobny vliv českeho praefixu vidime u po- glagolani I 17, což nam priponama češke pomluva, pomluviti, v cirk. slov. je okacectatii (jako i ve Friš. II 21), ač neznamena-li v poglagolani jednoduše in loquendo (norsaronaTH loqui je i v cirk. slov.). Tato slova (zavččati, zaglagolati a snad i poglagolati) byla zajiste již v prvnim a puvodnim spracovani Frisinskych pamatek, nebof kdyby tam bylo byvalo ot(>iii|atii ca (neb okacectatii m poglagolati), byl by to posledni prepisovač ponechal, tak jako ponechal jina slova z cirkevni slovanštiny, ač bezpochyby ve vlastnim jeho jazyku nebyla priliš bžžna (ku pr. natrovuechu), hlavnč oklevetati by byl ponechal, nebot’ toto sloveso bylo a je take ještč nyni tež slovinske, ač vetšinou se rika nyni obrekovati (Pleteršnik, Slov. 406 klevetati). Za¬ glagolati se, zavecati se (a poglagolati) ukazuji nam tedy zcela zrejmč, že puvodce prvotniho textu nebyl uplnč močen cirkevniho jazyka slovanskeho; pomahal si tedy, jak mohl. Zakladni slovo vzal bezpochyby z cirkevni slovanštiny, nebof vime, že sloveso glagolati je charakteristicke pro tento jazyk, a praefix se muže svym vyznamem českoslovackemu vlivu pripisovati. V čistč slovinskd zpovedni formuli (z XV stol.) čteme: Ja ze odpovem chudiczu ynu nega deylam (Miklosich, Slavische Bibliothek II str. 170), což nas tež o tom muže presvedčiti, že zaglagolati nebylo slovinske (odpovem se opakuje ještč v uvedene formuli na str. 170 2; 172 11 na začatku). V temž rkp. v pisni »Salve regina« mame arcif i glagolati, ovšem v pozmenenem vyznamu (str. 172 14): tuge sabne otroczy te Ewe, my k tebe zdvchv- gume glagogicze yno placzecz te dolynye tech slss. Pisen ta jest však, jak mnohe bohemismy ukazuji, vzata z češtiny, kde se hlaholiti, ač celkem dosti zridka, vyskytuje. 19 V nynčjši slovinčinč je, jak se zda, zachovan jen glagol verbum a co s tim v gram- matice souvisi (Pleteršnik, Slovar, str. 211). Nejvice zde mluvi pro českoslovacky vliv slovo občt: I obeti naffe im nezem, oblationes, sacrificia II r. 38. Slovo toto nevyskytuje se v uvedenem vyzname v cirkevnfch pamatkach. V nejstaršlch evang. textech mame jen irpbTiu {hala victima a v apošt. iipinieceinie, iiftiiiioiiiciiiic (■ipiiuocb) ve vyznamu nporrcfoopd oblatio, kdežto okutobshhc zde znamena ljinyysUa promissum (Luk. 24.49). V Kijevskych listech znamena obrti, tež votum (obrtj pap . Ha;e ecu okrijmt, 1. 111b 10—11), jakož i v jinych pamatkach, ku pr. v Psalterium sin. žalm 21.26: oertri i.iou br^mie [dnoddocreiv rdg dydg, vota redderei. Taktež i r. 64.2. V češtinč ma ovšem obet tyž vyznam jako ve F’risinskych pamžtkdch. Jest tedy snad lepe zde čisti občti nežli občty. Mimochodem zde budiž ještč podotknuto, že ve Friš. pam. vyskytuje se tež rčeni trebu tuorim II 20 ve smyslu pohanskych občti (v hom. sv. Klementa H^oaoaihpTKHia). Tato pohanska obet uvadi se tež v nemeckych formulich ještč jednou a sice ve Wurcburskč (Denkm. 3. vyd. str. 245.14): heidangelt (quod fui sacrilegus v lat. textu, 3. vyd. II, str. 394). V nejstaršich textech nevyskytuje se slovo TpREJ, snad proto, že vubec spojoval se s tim vyznam pouze po- hanskych občti (srovn. v mem spisku »Uber einige orth. u. lex. Eig. des Cod. Supr.« str. 43 u slova T(ri;r.ni|i<: a v mem vydani Glag. Cloz. str. 9). V staršich evang. je stsphTBa i ve vyznamu pohanskych občti (ku pf. Luk. 13.1, kde teprv Trn. ev. ma TpuBa). Čechismus nebo-li lepe slovacismus muže se tež spatriti v vzedli v zezarstuo suoge II r. 62—63, nebot’ v Pražskych zlomcich čteme tež II B r. 11—12: bt. p.ni Btce^iH ca, kdežto v Kijevskych listech je již: tboi bbccsii bt> iit.i (Ilb 5); Btceiumi ca (Txrjvni,\ii ma ciici. n ii^k.ikii atd., což odpovida starončm. trohtin, du in desa uueralt quami suntiga za generienna, kauuerdo mih gahaltan enti ganerien (viz na str. 15 f. 35). »Du in desa ... quami« je relativni včta, v niž se muže v takovych pfipadech vynechati relativni zajmeno. Srovn. ku pf. fater unser, thu thar bist in himile... = Vater unser, (der) du da bist im Himmel (Konneckei Bilderatlas 2. vyd. str. 10). Tak i v gotštine, srovn. ku pf.: atta unsar, thu in himinam, veihnai namo thein, v nemčine nyni: Vater unser, der du bist in dem Himmel atd. Puvodce prvniho prekladu neznal tčto zvlaštnosti a považoval tuto relativni' vetu tež za hlavni. Tak je i v prvni Friš. pam : Bofe, ti pride ze nebeze, vfe ze da I 17 misto Bože, iže jesi prišel neb podobne. V III 67—71 je spravne: Crifte. boli zinu, ife iezi razil na zi svet priti .. . uchrani atd. Z toho jde dale na jevo, že preklady techto zpovednich formuli a modliteb nepochazeji od jedne osoby (srovn. i Miklosich, Die christliche Terminologie str. 8); dale pojednavaji o uvedene zvlaštnosti strnem, včt: O. Erdmann: Grundziige der deutschen Syntax nacb ihrer geschichtlichen Ent- wickelung. Stuttgart 1886. § 95 str. 49 a K. Tomanetz: Die Relativsatze bei den ahd. Eber- setzern des 8. u. 9. Jhd. Wien 1879 str. 4. Z uvedene souvislosti mezi bulharskymi neb aspon tež v Bulharsku dfive psanymi pa- matkami a mezi Frisinskymi mužeme souditi, že tyto vznikly v prvotnim zneni jen tam, kde bylo literarni spojeni s jihem, se slovanskou cirkvi v Bulharsku. Krajinou takovou mohlo byti predevšim uherske uzemi v IX stol. Slovany tež obydlene, pri čemž mam ovšem zde hlavnč kra- jiny zapadni a severozapadni na mysli. Zde pusobilo již pred prichodem slovanskych apostolu do velkomoravske riše nemecke duchovenstvo, jak se dovidame mimo jine hlavne tež z tak zvane »Conversio Carantanorum«, ktera byla die všeho r. 873 sepsana (uverejnšna tež u Ko- pitara, Glag. Cloz. str LXX1I—LXXVI). Že v tčchto krajinach žilo tehdy vubec mnoho Nčmcu, dovidame se pravš z tohoto pramene. Uvadeji se osoby pritomne pri sveceni chramu a mezi nimi je mnoho nemeckych jmen. Dale je znamo, že byl Methodiovi pfidžlen Nšmec Wiching jakožto suffragan, ktery mu tak velice ztrpčoval život. Byly zde tedy i znamy nemecke formule verejne, obecne zpovedi, pri niž lid po kazani obyčejne nahlas opakoval predrikavana mu slova knčzem. Takove zpovedi v narodnim jazyku byly v Nšmecku v obyčeji hlavne od r. 813, když byl snem tursky ustanovil, aby homilie biskupem odbyvane prekladany byly do romanskeho neb nčmeckeho jazyka, což ovšem platilo i o verejne zpovedi Prvni Frisinska pamatka je takovou formuli, treti je modlitba zpovedni, tež na zaklade formuli zpovednich vznikla, a že i druha Frisinska pamatka tesne souvisi s takovymi zpoved- nimi formulemi, dokažeme ještš. V naznačenem uzemi mohly se v jistych mezich stykati slovacke živly se slovinskymi. Zde byly konečne i Methodejem a jeho učeniky bezpochyby tež zavedeny slovanske bohoslužby a cirkevni slovanština zde tedy byla znama. Nejaky slovansky duchovni, die všeho tuzemec, kteremu cirkevni slovanština znama byla, ktere však uplne močen nebyl, preložil zde nemecke zpovčdni formule a modlitby, jake se nam zachovaly v 1. a 3. Friš. pamatce a v Euch. sin. fjakož i jinde). Mužeme ovšem pred- pokladati, že bylo ješte vice takovych preloženych formuli v cirkevneslov. literature, nežli nds došlo. Tyto preklady nepochazely však všecky od jedne osoby, nebot’ preš to, že maji tolik spo- lečnych vyrazu a rčeni, nalezame v nich preče dosti odchylek (jak jsme to videli mezi 1. a 3. Friš. pamatkou s jedne a 1. a 2. formuli či modlitbou v Euch. sin. s druhe strany). Ale byla to jedna škola, jeden a tyž smšr. Texty mohly byti již v nem. originale dosti podobny. Tak mohly ku pr. shody a ruznosti v 3. Friš. pamatce a v modlitbe Euchologia sin. pochazeti již z takovych originalu. Prekladatel mohl však pri sve prači upotrebiti hotoveho již prekladu druheho podobneho textu, tak že mužeme konečne predpokladati tyž pramen pro všecky po¬ dobne pamatky. Že slovanske duchovenstvo dovedlo zahy použiti plodu rimske cirkve, toho jsou nam nepopiratelnym svčdectvim Kijevske listy, jichžto puvodni preklad pochazi bud’ješte z doby Methodiovy nebo z doby bezprostrednš nasledujici, jak tomu jich jazyk nasvšdčuje. K pre- kladum takovym, jako jsou naše formule, mohl se odhodlati jen ten, kdo mčl pred sebou po- vzbuzujici priklady v cirkevni slovanštinč a kdo dovedi tež koristiti z jejich pokladu. Na teže pude vznikla i zpovedm' modlitba, jejižto text se nam častečne obrazi' v hom. sv. Klementa a ktera je včtšinou zachovana tež v druhe Friš. pamatce. Avšak vzajemny pomer techto dvou pamatek nem' tak jednoduchy a proto se chceme s nimi bliže seznamih. Uvedeneho prvniho prekladu zpovčdm' modlitby použil nčkdo pri svem sepsam homilie na svate a apoštoly vubec a vzal z nčho nektera mista beze zmeny. Byl-li to prave Klement, ktery takto pracoval, tčžko dfive rozhodnouti, dokud nezname jeho vlastnich del a to hlavne po jich jazykove Strance. Klementu pripisovani homilie neni určena na den nejakeho svateho, ponevadž v ni neni žadnych bližšich vztahu k životu nejakeho určiteho svateho. Poznalo se totiž, že byla určena phvodne pro mučeniky a apoštoly vubec a že byla pozdeji svatemu Marku (na den 25. dubna) proto pripisovana, ponevadž dvakrat tam v zkratce vyskytujici' se imja rek bylo vykladano jakožto Marka, kdežto imja rek melo kazateli pripomenouti, aby jme- noval svateho, jehož pamatka se prive svetila (Miki. Die christl. Term. str. 6). Treba ještč podotknouti, že podobnych všeobecnych homilii recka cirkev, jak se zda, ani vubec neznala, kdežto v rimske cirkvi vyskytuji se často. Jest tedy vice pravde podobno, že homilie pripiso¬ vana Klementu vznikla již v Pannonii. Ostatnč je znimo, že Klement tento byl učenikem Metho- diovym a že se po jeho smrti (885), když byii učenici Methodiovi z velkomoravske riše vy- puzeni (r. 886), s nimi uchylil do Bulharska. V Pannonii pon'zeny prvotni preklad neinecke modlitby, ktera se pred zpovčdi' snad predrikavala, byl opčt nekde a sice latinkou pfepsan, jak se zda, dle textu častečne již pfe- pracovaneho. Jest to naše druha. Frisinska pamatka. Nezda se, že by byl posledni pie- pisovač mnoho menil v textu, nehlede k hlaskoslovne Strance, za to však mužeme pred- pokladati, že spešnč psal, leccos prehledl a hodnš zkracoval. Že se nam druha pamatka nezachovala zde v phvodnim znšni, nybrž že je to jen prepis, vychazi na jevo z nasledujiciho. Jednou zde mame pfidavne jmeno a substantivum, k nemuž naleželo, bylo vynechano: a bosiu uzliubise 34. Na prislušnem mistč v homilii sv. Klementa čteme zcela spravnš: nurojr, Th no a: mo n i.ihaocti. bl^aioeii (Die christl. Term. str. 6). Tež i druhe subst. bylo vynechano, jak vidime. Dale zde mame vice zkomolenych vyrazii, jake lze si vysvčtliti jen chybnym čtenim a chybnym prepišem. Ku pr ib byeni 68, což Dobrovsky vyklddal jakožto pobejeni, tedy iiokt, ai^eun, Vostokov myslil zase na part. bijen, ač si sam mnoho nezakladal na takovem vykladu; ugongenige 23 m. ugojenije, o čemž jsme se již zminili. (Prei- se 97 vykladal Vostokov jakožto iifrEiii^biue majores, Miklosich jakožto prislovku: ii(h.h; mnogy po- sluchy, sice glagoljušče: otriejaju sja sotony i vsech^ dčlT> jego (Miki., Die christl. Term. der sl. Spr. 4 ) l ) a v uvedene již staročeske formuli zpovedni (L. f. XV str. 39): Shrzyeffyl fem w fedmerze fwatofty tyerkwe fwate, na fivatem krztu, ze fem fy otrzekl zleho dyabla y geho sluh. Srovn. tež začatek treti pamatky Friš.: Jaz ze zaglagolo zlodeiu i uzem iego delom. Dale se shoduje v homilii (1. c. str. 5 : nb da s^bvbršinvb občtovanija naša jaže kb go¬ spodu bogu našemu, lubjaščejego vsčmb srdcbmb svoimb i vseju myslbju i vseju ') Mista z homilie podavaji se zde v lat. transskripci, aby se rozezndvala od textu Euch sin. Na zavadu to snad nebude. 25 krepostiju i bližbnjago svojego jako sam sja a v staročeske formuli (1. c. 38): že gsem nemylowal meho myleho fpaffytele ze wffieho frdcze meho, ze wffie fyli, ze wffiech mych vdow nade wffieczko y mymo wffyeczko gyne any fweho blyznyeho yakzto fam febe ... V homilii (str. 6.2): ni. da potbščim sja ote šele vrniti tčsnyimi dvbrmi ve žiznb vščbnuju, si rščb vtzdbržanijemb, poščenijemb, poste že istinbnyi sje jestb, netekmo ote brašbna vEzdbržati sja li ote pitija, mb vsjakago grčcha bžgati... imiže sb blaženyi, imja rekt, podvignu sja... tomu ubo, bratija, porbvbnuimi.... V Euch. 96b 16 (po zpovčdnl formuli); h mitu pevc nojBH5;aiixe ca behhiii ieciieimii k p a t tj nbi:o,yiU|iiiHi.iii k e ;eiieoxe _ce cste zuiEKiume SKApiuie ... ( 70 a 5 ) ea;e e,yuiOEv, OTbCTfliniiirbiue oxe rp7;,YX», ise xoi.ioy ne K7>^Kp.u|ixxn ca ke iihme ... (13) i.iei a: e y»a* ... no- (i e k r. ii o lf n m 7. &|>CKiihiiioi.iOY r,7*7,7, iiovi.iov ciioy. Dale se v homilii vytyka duležitost pokanl (5—6): čimb li iskupimi. dušju svoju ote muky, ašče že ne ostanem sja zla i ne pokajem sja, což b^va t6ž hlavnč jen v zpovednlch modlit- bach; srovn. i v hom. str. 4.8: paky vinidoša vi. pbrvuju porodu a str. 5.6: to udobb paky vbnidemE v tuže porodu, v Euch. sin. 70b 20: tkmh eo iia'.xemii ECcxoysa emiiijchih ex. nopo^s...; v hom. 5.14: razdaja imčnije svoje niščiim, v Euch. 70b 10: pa^aBhniiiiE ii mehih; cKoero. V homilii 5—6 uvedena »dčla sotonina« jsou tež vzata ze zpovčdnlch formuli. Nčkteri z nich mame i ve zpovednl formuli v Euch. na str. 68a jako: pa^Eois be 7xioroyr„7eiiiix, be iwee7j, e 'E nimicrEO, n 7. iucbceei ... be naacaiun; (v hom. pljasanija) be npxci*iiOK7*xiii; (v hom. kljatvoprestupljenije, ve Friš. pam. : roti, choise ih ne pazem nu ge prestopam), be vapoftMHiH; (hom. vblšvenija, ale v Euch. 70b 17 podobnš B7X?cbo7ioeiix), a pred tim pfedchazl v Euch. (r. 20) : E7S$Ei i upi; nor. 0,7,7;.ul ni;, s člmž souhlasl v hom. (5.2): bluženija, preljubodejanija. Opštujl se tudlž v homilii pripisovane Klementu celkem tytčž myšlenky, s kter^mi se setkdvame i ve zpovčdnlch formullch a modlitbach. Nekdy se opčtujl i tytež vyrazy, jak jsme vidšli. Mčtžeme ještš k tomu dodati hom. 5.1: pbjanstvo, obijadanije (v pravš jmenovanych »dčla sotonina«), v Euch. 69a 26—69b 1: be niiEiiECiEE cxi|iio i be oee^uieii; v hom. 5.10: stranoljubijemi., Euch. 69b 25: cxpjiixno7ioEiie; hom. 4.2: vizdbržanija (srovn. i r. 5), v Euch. 69b 2: BE^jpEiKiiTE ca oxe ... Pochopujeme tedy, proč homilie tato nemohla již na Vostokova a potom na Undolbskeho činiti dojem obyčejnych homilii, kterč jsou ve vychodnl clrkvi bežnč a obvykle. Byla£ to pu- vodnč modlitba (poučeni) pred zpovčdl, kterž pozdeji byla na homilii apoštolu a mučenlkfi vubec pfepracovana. Nemecka predloha naležela ovšem zdpadnl clrkvi. V liturgilch vychodnl clrkve nenalezame ničeho, co by se shodovalo s našimi zpovednlmi formulemi neb aspon nam pfipomlnalo obsahem svym druhou fris. pamatku a jmenovanou ho¬ milii. Marnč hledame u Goara (Euchologion sive Rituale Graecorum, Lutetiae Parisiorum 1647) u C. A. Swainsona (The Greek liturgies, Cambridge 1884) a u Krasnoselceva (CBhffbHia o nb- Koxopi>ixi» jraxyprnuecKHXE p 3 r KonHCHXi BaxHKaHCKoii CnCjiHoieKii, Ka3aHb 1885). Nalezame zde jen jednu modlitbu, ktera jaksi pripomlnd zpovednl formule, ale v podrobnostech je docela jina (u Swainsona na str, 331—332 nejobšlrneji pod nazvem Ev/J] 'dctrj/Mv, jinde je již zkržcena, u Goara na str. 673: Ev/J] im ra>v fisiavovvimv atd.). Jarosiewicz hledal i v nasledujlclch knihach marne zpovednl formule a modlitby, jež jsou obsaženy v Euch. sin., totiž: v Cif.voaorioin. en ecxi. EpCEllllKE A^IIKOCiiaBCIICKIH, BE ncpCI.IMIlliUI 1844; Cy?£0il0ri(i)H MEO I.IOi7MXOC70BE IIAH Xp6CIIIIISE BE ilbBOBE 1695; TpcEHHKE, Mockbs 1769 (srovn. jeho prači »Uber das Euchologium Sinaiticum«, vyročnl zpr4va realn."gymn. v Kolomei 1888). V literatufe clrkevnč-slovanske se ndm však v nčktery-ch rukopisech zachovaly zpovždnl formule z nemčiny preložene a bude je treba nynl srovnati s formulemi frisinskych pamatek a Euchologia sin. (viz Jagič, Archiv fiir sl. Phil. VII str 132, kdež se zpovčdnl modlitba z Euch. 4 26 sin. str. 72a, jejižto nčmecky original nynf zname, vys!ovnč uvadi tež z Grigorovičova »Treb- niku« č. 35 a z Grigorovičova »Služebniku« č. 32). Že se text puvodni v homilii pripisovane Klementu, aspon na začatku, lepe zachoval než v druhe Frisinske pamatce, jde z nasledujiciho na jevo: Obsahem svym souvisi vety homilie tčsne jedna s druhou, což se nemuže rici o prvni časti Frisinske pamatky, kde nemarne mnohdy vubec žadne souvislosti. Kdežto se v homilii hned na začatku k tomu poukazuje, že buh stale jenom pečuje o naše blaho a že nas chce opet do ■ onč riše privesti, ktera byla pro nas ztracena padem Adamovym, a kdežto dale vy- klada, že by večne trval život naš, kdyby se nebyl Adam prohrešil — začina se Frisinska pa- matka beze všeho spojeni pravč touto myšlenkou. Prištipkarska prače skladatele naši Frisinske pamatky jevi se i v tom, že opakuje v teže vštč touž myšlenku tymiž slovy, totiž: te v veki gemu be siti (te v včky jemu be žiti) 2—3 a o tri radky doleji opčt: nu u vueki gemu be siti 6 — 7. V homilii mdme ovšem myšlenku tu jen jednou: ki. eektj iei.ioy gliso mimiie. Nedo- patreni stalo se snad tim, že posledni prepracovatel text častečnč prestavoval (u Miklosiche je text pamatky usporadan dle homilie), tedy jen mechanicky menil, kdežto co se jazyku tyče, podržel, jak se zda, spiše puvodni znšni. Na uvedenem miste nehodi se pokračovani: bonese zauiztiu bui nepriiazninu uvignan od szlauui bosige. Očekavame zde adversativni spojku, jako je i v ho¬ milii (»t Jatinemu) atd.). Ve Frisinske pamatce nemohla zde však tato spojka stati, ponevadž se vyskyta již v pfedchazejici vete, jež, jak jsme vidčli, opakuje drivčjši myšlenku. Mezi »dšla sotonina« naleži jich dle Frisinske pamžtky 7, dle homilie však 25 a vypočitavaji se všecky; poradek je ovšem tyž (pokud jde o souhlasici jmena), jen slovo nenavist uvadi se jakožto po¬ sledni ve Frisinske pamatce. Text, kter^ je nam zachovan v druhe Frisinske pamatce, nemuže tedy b^ti puvodni (co se objemu tyče, co do lexikalni stranky je v nem puvodni znčni lepe zachovano nežli v ho¬ milii, jak z pričin, již nahore udanych, souditi musime) a je tčž vyloučena možnost, že by byl Klement použil pri skladam' sve homilie takoveho textu, ktery by byl v Karantanii povstal a tam nabyl již mistniho pribarveni, jak se Miklosichovi zdalo pravde podobnčjšim. Srovna- vame-li oba texty, nečini to vubec na nds dojem, že by se byl musil puvodce homilie v one mnohem obširnčjši časti, ktera je tež zlomkovitš zachovana ve Frisinske pamatce, utikati k to- muto textu. Než taktež se nezda, že by byl mčl pfivodce textu ve Frisinske pamdtce zachovančho (mohl to b^ti ovšem zaroven i puvodce jejiho posledniho prepisu) homilii po ruce pfi sve prači, pončvadž se nejevi žadnd vnitrni souvislost ani mezi hlavnimi myšlenkami obou pamatek; tak daleko nemohlo zajiste jiti mechanicke prestavovdni, ktere si mohl jen tu a tam z neznam^ch nam pričin dovolovati. Nezbyva tedy, nežli predpokladati jiny, treti pramen, z nčhož povstaly a sice bud’ primo aneb neprimo; posledni jest ovšem pravde podobnejši. Chteli-li bychom predpokladat, že byly již v nčmčinč dva ruzne originaly shodujici se v nekterych vecech, tedy zpovčdni modlitba a z ni pošla homilie na svate neb mučeniky vubec, musili bychom pripustit, že pfekladatel jedne užil hotoveho již pfekladu druhe a tim by se vysvetlovala shoda v mnohych v^razech. Dokud neznatne nemeckych textu, ktere by se shodovaly vice s dotčenymi pamatkami, jest ovšem tšžko včc tuto rozhodovati Pokud jsme dosud prihliželi k jazykovym zvlaštnostem Frisinskych pamatek, tykalo se to hlavne jich lexikalni stranky. Avšak treba tež pfihližeti vždy ku skladbe každe pamatky a proto chceme drive ješte, než vytkneme, co duležitčjšiho v nich z hlaskoslovi, poukazati na syntaktickou stranku pamatek techto. Zachovalo se nam zde predevšim nčkolik starjich a ryzich vazeb slovanskych, ku pr. u slovesa ukryti se stoji zde gen.: gegože nemožem niki(er) se lica ni ukryti, ni kakože ubč- gati II 68—71 (Hattala v Čas. č. Mus. 1858, str. 525); tež u slovesa ostati (abstinere): ostanem sich mrzkych dčl II 17 — 18 (Hattala I. c. str. 522). Ispovčdčti (ispovčdati) ma zde sice zcela spravnč akk.: ispovčdč ves moj grčch I 2—3; tež III 26, však brzy na to zde i gen.: vsčch nepravdnych dčl i nepravdnega pomyšlenija 28—29, tedy jakoby pfedchazelo: ispovčdč s e. Pro vazbu tuto s gen. nemara dokladu z cfrk. slovanštiny, ale p prof. Hattala upozorfiuje mč na podobne prfklady v stare češtinč u Tomase ze Štltneho (Knlžky šestery o obecnych včcech kfest’anskych, vyd. K. J. Erben 1852', kdež na str. 236—249 se často vyskytuje, ku pr.: že se chce jeho zpoviedati 236.19; zpoviedati se i všednlch hfiechov 237.25 atd., ale byva zde i akk. (jenž vlastnč puvodnč byl tež genitiv) zajmena stfednlho rodu, ku pr.: což se kto zpo- vieda 247.33 (srovn. i 248.8). Zrovna tak si vysvetluje p. prof. Hattala genitiv ve rčenf: ispo- včden vsčch grčch, o kterem jsme se již zmlnili nahofe. Ja však považuji toto rčeni spiše za germanismus, pfihllžeje ne tak ku genitivu jako k adjektivnlmu tvaru slova ispoveden (v II 112 ispovedni, tedy clrk.-slov. iicnoK^Mii,, čemuž odpovlda v Euch. sin. iicnoKnjeiir.), ktery souhlasl s nem. bigihtig. Kdyby bylo toto rčeni vzniklo na zaklade nčjakeho latinskeho originalu, molilo by se vychazeti jen od lat. confessus sum (neb confitens). Potom by bylo ale v clrk. slov. tež participium, tedy iiciioitKjvsiii, (v II 112 stalo by tež ispovedeni). Ostatnč viz tež na str. 21—22 dukaz jiny, že i modlitba v Euch. sin. pochazl z nem. originalu. Dale zde mame fldky pflpad gen. vztahu (relationis): da mi račite na pomoči byti ki bogu moich grechov III 20—22 (viz Miklosich, Vgl. Gramm. IV 2 str. 467). Jako se vyskytuje již v nejstaršlch clrkevne-slov. pamatkach pfedložka oti za prosty gen. (ku pf. ivereh iitj on iienpii^mi, Zogr. a jine v Mat. 6.13 i v stare češtinč již: ale zbav ny ot zleho), tak mirne již zde: izbaviti ot zlodčjne oblasti III 70—71 a uchrani me ot vsega zla III 72—73. Srovn. tčž: tebč se mil tvorju od sich počtenych grčh i od... I 21—22, ale: tech se tebč mil tvorju I 23—24. Starši vazba je i dativ pri slovesu chtlti: ...mi se tomu chotelo, jemuže mi by nedo- stalo choteti I 16—17; pri modliti se: i modlim se im II 36—37, tako... i nam se modliti tomuje... otcu II 59—61 a konečne pri souditi: igdaže prideš sodit živym i mrtvym, ko- muždo po svem dčlč III 56 — 59. O dativu pri zaglagolati se ve vyznamu odflci se čeho III 1—2 zmlnili jsme se na str. 18. V clrk. slov. slova toho v uvedenem vyznamč doložiti nemužeme. Odpovlda mu zde onpeumi c,s, obyčejnč s gen. (Miklosich, 1. c. str. 455); nčkdy i s dat. v pozmčnenem trochu vyznamu: OTLpeiiiTii c.s en (1. c. str. 584 a 586). Tak se muže snad i vykladati: Ja ze odpouem chudiczu ynu nega deylam atd. v slovinske zpovčdnl formuli z XV stol. (Slav. Bibl. 1858, str. 170.1 a 172.1), ač by to i zde mohl byti vliv nčmecky, jak se mi zcela jistym zdd u za¬ glagolati se ve Friš. pam. V češtinč m4 dativ pri zarlci se jiny vyznam, ku pf. zankam se ti, že toho již neudelam. Zde se muže vytknouti i vazba dativu zajmena osobnlho s infinitivem: imčti mi je I 9; i jest se vsakomu ispovčdati II 75—79 atd. (viz Miklosich 1. c. str. 599). Jak jsme již seznali z prlkladu: igdaže prideš sodit živym ... III 56, je zde ještč supinum jednou zachovano, kdežto jinde se již i infinitiv klade: iže jesi račil na si svčt priti grešnike izbaviti III 68—70. Zajlmave je zde tak zv. gerundium: beuši (byvši) I 8; neprijemljoči II 3; imoči II 6 (viz poznamky k textu). Pfedložka se muže opakovati neb vynechat pred slovy stejne syntakticke platnosti, ku pr. ili v nepravdnčj rotč, ili v Iži ili tatbč ili zavisti ili v usmasi I 14—15. Ve rčeni: komuždo po svem dele III 59 oček4vali bychom spiše dativ. Vliv oizlho jazyka jev! se mimo uvedene již pflpady tež v uživam zdjmen moj, tvoj, naš a vaš mlsto svoj (v 1. a 2. os.), ku pf. ispovčdč ves moj grčch I 2—3; porončo me tčlo i mo dušu atd. I 29—30; občti naše im nesem II 38—39; im grčchy vaša počtete i im ispovčdni bodčte grčchov vašich II 11.1—114 atd. 28 Z toho ovšem bylo by jeste težko vyvozovat, jakemu originalu se to ma pripsati, nebot’ mrtže to byti vliv jak nčmčiny tak i latiny. Pri otazce o puvodu Frisinskych pamatek jest nam predevšim prihllžeti k druhe, po- nevadž vynika svym zvlaštnlm razem mezi ostatnlmi a dava nam vltane pokyny v tomto ohledu. Jsou sice nčktere jazykove znamky, pro ktere by se mohla považovati za nejstarši ze všech tri neb aspon za starši prve. Tak považoval i Skrabec (na obalkach časop. Cvetje z vertov sv. Frančiška II r. s. 4. 1881, članek ten čeli proti Jagičovym poznamkam v Archivu I str. 450—451, viz nahore na str. 10) II. pam. za starši pro tyto pflčiny: v I mame v gen. j. č. u zajmen atd. jen -ga (5krat: 19 dvakrat, 20, 25, 33), v II. jen -go (2krat: 68, 95) a v III 6krat -go (2, 3, 39, 41, 41—42 dvakrat) a 4krat -ga (6, 11, 29, 72). Dle Baudouina de Courtenay (v kri- tice Jagičova spisu »Pomladjene vokalizacije« str. 14) povstaly tvary s -ga vlivem genitivu na -a u jmen a proto byla pry doba, v nfž se uživalo stejnč tvaru tech. Dale uv&dl, že včtšl počet staženych, tedy domaclch tvaru zajmennych nalezame jen v I (ku pr. tua 26, me 29, 30, mo 30 dvakrat, tuo 32), v II je pry jen jeden (ktery? snad bofima 27 atd. m. božijema) a v III jen dva (tuima 55 a lok. j. č. zuem 59) vedle gen. moih 21, 47, akk. j. č. ž. r. tuuoiu 51, moiu 66, moia 61, 62, moie 63, 64, 65. Treba však podotknouti, že v II mame vubec jen 4 tvary zajmen tčch: akk. mn. č. m. r. fuoge 51, akk. j. č. str. r. fuoge 63, zuoimi 77, zuoim78. Z tvaru s e m. y dle obdoby vzniklych ma pry II jen te 56,*) vedle toho ale ještč: vueki 2, 6, fzlauui 10, (roty 23), akk. crovvi 51, grechi 111, k tomu pridavam i: imugi (= imy) 5, ve III však je pry již jen -e\ greche 27, uuede 30, ne uuede 31, grelnike 69, zlodeine 71. V prvni' nem' prikladu. Za doby, když byla II psana, lišilo pry- se ještč y od i (v pamatce te 4krat ui a jednou u psšno). Když však se III pamatka a bezpochyby i I psaly, nerozeznavalo se pry již y od i; když již se k, g, h nemusilo mčkčit a mohlo po nem i stat, mohlo na jeho mlsto i e nastoupiti a rozdll mezi duše a roki, konje a grehi byl zbytečny. Najednou se to pry ovšem všude nestalo a mohlo by se tudiž mysliti, že II a III byly ps4ny sice v stejnou dobu, avšak v rfiznych krajinach. Než uvdžfme-li, že II a III pam. pochazejf, jak uvidime, od jednoho pisatele, nemohou se zde vytčene zvlaštnosti tak vykladati, jak se tuto stalo. Mluvf proti tomu predevšim i palaeo- grafie. Zachovalo se nam sice v II a lil ještč starši m a n karolinške doby (nožky vyblhajl do špičky a jsou zahnuty na levo), avšak kolmice u liter b , d, velke /, h a l byvajl u sameho vrcholu tlustšl, což vidlme zretelne ku pr. u l ve slove cazal II 94 (sn. 5, sl. 2 f. 9) u d ve slove od (sn. 5, sl. 2. f. 10) nekolikrat po sobč na poslednlm snlmku atd. To jest znamkou pozdčjšlho pisma, kdežto kolmice všude stejne tloušt’ky v I jsou starši. (Ještč starši byly kol¬ mice v prostred kyjovitč nadurene.) Džle je v II a III již novčjšl h tu a tam (viz o tom do- leji poznamku k posudku Pertzovu). II a III pam. byly tedy pozdčji napsany než I, čemuž odpovlda i ta okolnost, že v kodexu predchdzl I a teprv v dalšl jeho časti naslednji po sobč II a III. Dale se nam jev! ve Frisinskych pamatkach častečnč tyž dualismus, ktery vidlme v clr- kevnč-slov. pamatkach mezi staršlmi a mladšlmi, a tu shledavame, že co je v II a III, je prave mladšl nežli co je v I. VI mame ku pr. dčva 6 a v III pozdčjšl dčvica 19, kterež slovo je tež v ljubljanskč zpovčdnl formuli (viz me »Altslov. Studien« str. 48 a »O mluvč Jana ex. b.« str. 5 a 15). V I mame vedle grechov 11.12 ještč starši tvar grech 8, 22, v II však již grčchbv 113 a v III od tehož plsafe pochazejlcl tež grechov dvakrat: 21, 47. V I mame vedle potreba vuelica 20—21 ještč milozt vueliu 32, kdežto v II mame jen vuelico strastiu 107—108. Dle Jagičova indexu prichazl v nejstaršlm ev. textu velij 53krat a velik jen 9krat; v Ostr. ev. je velij již jen 3krat. Zajiste jest pak dale vi: ili vuolu ili nevuolu 13—14 starši *) Uvidime, že zde bylo i rabe 110. 29 než nudmi ili lubmi v III, nebof v ev. mame ješte: nevolja bo esti> priti skantdalonrB (Mat. 18.7) vedle nažda imamt (Luk. 14.18) a v Glag. Cloz. r. 196 mame: nik&tože naždeja lučij byvajetii, čemuž již odpovida v Supr. str. 309 r. 14—15: niktože nudbma byvaatT> dobrt (srovn. zde i 270 r. 3: jako losif nudiima bč dobrt). Tvary nudmi a nudma pochazeji tedy jiste z pozdejši doby. Proto treba vec jinak vyložiti. Z pravopisu druhe pamatky seznavame, že ji mohl psati jenom Nčmec, nebof v nem vidlme všude vliv stare bavorštiny. Pisatel jej! napsal nčkolikrat u mlsto i?, spozoroval však chybu a opravil ji. Stalo se tak ve slove rafzboi 22 (sn. 3, sl. 2, r. 22, puvodnč bylo rofzbui), crovvi 51 (sn. 4, sl. 1, r. poslednf), preftopam 25 (sn. 3, sl. 2, r. 8) a dle všeho i ve slovč bovuedal 88 (sn. 5, sl. 2, r. 3) začal psžti puvodne u. Vime sice, že o prizvučne a potom i bezprizvučne prechazi hlavne v krajinskem dolnim narečf v u (viz Oblak: Starejši slovenski teksti 1889 str. 33), ale pro tak starou dobu to neni dokazano a zde Ize to dokazati, prihližime-li i k jinym zjevum, jen vlivem nčmčiny. O se často vyslovovalo jako u srovn. Weinhold, Bair. Gram. str. 43: »Dazu kommt die liber das ganze Gebiet ver- breitete Neigung, o in u zu verdumpfen.« Jest tam i hojne prikladu ze starši doby. Srovn. i Braune, Ahd. Gramm. § 32. vuirchnemo otczu II. 60 (sn. 4, sl. 2, r. 9) m. vuirchnemu možno vysvetliti bud’ vlivem nasledujiciho slova, ktere se počinalo tež s o, neb vlivem nemecke dativni koncovky, ktera u adjektiv atd. zni prave tež -mo. V bavorštinč se vyslovovalo dale a temčr jako o (Weinhold 1. c. str. 37 § 22: »Eine reiche Quelle des unechten o ist die Neigung des bairischen a sich zu verdumpfen. Wir konnen sie durch Jahrhunderte verfolgen«). I do pamatek pisemnich vniklo toto o , čehož uvadi Weinhold mnoho dokladu. Jak na snimku možno zcela zretelne pozorovati, napsal naš pisar puvodnč tež zpofitel II 91 (sn. 5, sl. 2, r. 6) a opravil 0 v a. Dale napsal rofzboi (puvodne vlastne rozbui) 22 (sn. 3, sl. 2, r. 22) a opravil v rafz¬ boi. I zde je videt puvodni o , nebof a mčlo podelne briško a ne kulate jako o. Nejzajimavčjšim spusobem jevi se však vliv stare bavorštiny v tvarech: bofi raba 109—110 (sn. 6, r. 7—8) a grechi vuafa hned v nasledujicim radku. Vyklad tech tvaru spfisoboval dosud velke obtiže. Pri vaša myslilo se, že je zde v a refiex nosovky f, nebof v korutanske slovinštine to nalezame (a na korutanskčm uzemi se predevšim predpokladalo, že vznikly Friš. pam.). Tak pravi Miklosich (Vgl. Gramm. I 2 str. 308): »Hier werde daran erinnert, dass schon die Freisinger Denkmaler einen Fali von a fiir e bieten: tere im grechi vuasa postete«. Hufe se to melo s raba. Predpokladalo-li se, že je to gen. akk. j. č., musil by byt pri tom adjektivni tvar boiego neb bofia; ostatne by tomu odporovalo, že v nasledujicim textu je: tere im ... poftete, 1 im izpovvedni bodete. Mimo to neklade se zde ješte gen. za akk., nebof v III mame akku- sativy: v bog 5, zin 6, duh 7 atd. V jake tisni byl zde Kopitar a jak mu pomahal Dobrovski, seznavame z jeho slov vymluvnych: »1. 110. quid dicas esse boži raba, ubi raby aut rabe expectes. Nam pluralem possit mox sequens bis im (illis). Dobrovius, ut erat promptissimus ad respondendum, provocarat ad Russorum flBa, Tpn, HeTHpii »moBtKa; sed hic minime nu- merantur confessarii, quos tantum plures adfuisse patet ex ipso sermone, habito probabiliter ab ipso episcopo in loco populi religionis causa undique afiluentis frequentia celebrato, tempore solemniori Paschatis, Pentecostes aut dedicationis; aut potius, nostro quidem judicio, ab oratore enixe commendatur auditoribus confessariorum advocatio.« A jak tyto tvary treba vysvetliti? Vlivem stare bavorštiny. Braune pravi (Ahd. Gramm. § 58. pozn. 3): »Die kurzen und langen e der Endsilben zeigen im spateren Bairisch (10. und 11. Jhd.) eine starke Neigung in a iiberzugehen; Beispiele sind sehr haufig.« Ze staršich pa¬ matek uvadi -pfiklady: werda, wesa, richisdia, danna, eogawanna, alla, unsar, geloufan, fruma, gasunta atd. Bylo tedy i v našem pripade rabe a vaše, čimž pozbyva vahy shora uvedena poznamka Škrabcova, že v II pam. mimo te jsou jen tvary naj. Spusobem tim mohl by se snad i gen. j. č. nedela I 18 m. nedele vykladati, ač v I pamatce nejevi se vliv nčmčiny v tak 30 rozsahle mire (srovn. jen beufi doleji a vuuraken), avšak treba vytknout, že je v Korutansku ještš slovo nediel. Nevlme ovšem, jak stare to slovo je. Zbyva nam, abychom ješte vyložili uvedene bofi 109. Co se tyče hlasek v zaslovi, pravi' Braune (1. c § 58 pozn. 2): Etwas weniger fest sind i u. u , welche vom 10. Jhd. ab allgemein in e u. o iibergehen. Psalo se tedy i vedle e (srovn. § 59 pozn. 1. a 2.). Dle toho mame preife 97 mlsto preifi (že by to byl akk. za nom., tomu odporujl jine pflklady), jako mame nyni preji majores (Rad 45 str. 82) a v Prešpurskem slovniku stč. podobnš: prziezffi prae- cessor str. 41; dale tazie 31 m. tazii (tazi) a bylo spravne dle predlohy božie 109, z čehož naopak udžlal plsaf naš bofii, což ovšem psal jen bofi (srov. nom. zinouue bofi 16). I v kon- covkach se to opakuje (srovn. Braune § 64 b). Dle tobo mofim 106 m. mofem (možem), tedy zcela jako v I. os. j. č. gezim II 88 proti iezem I 12, 18, 23 a III 38. Že by to bylo mozim = mozčm, nem' pravde podobne, nebot’ v II se nikde nepfše s literou f nybrž jen ve III a to pouze dvakrat (viz doleji). Ostatne by se to sem i dle smyslu nehodilo. — Jinou zvlaštnost uvadi Braune § 117: »Ferner steht j haufig in Anlehnung an den Vocal i oder den Diphthong ei\ zu fri, flect. frier, aber auch friger, frige« atd. Dle toho: ugongenige II 23, zcepafgenige II 39, balouvanige II 92, avšak v I vuezelie I 34, v III pomiflenie 63, ač od tehož plsare; tedy jen ruzne pfedlohy to mohou vysvetlit. Jak doleji vyložfme, psalo se v II pam. v naslovi často b m. p a dvakrat eh m. k , všecko to vlivem nemčiny. V treti pamatce však, jež byla psana tymž plsarem, nemarne již žadne stopy tohoto tak mocneho vlivu stare bavorštiny (až na sce atd , v hlaskoslovl však nikde). Jak si tuto zvlašt¬ nost treba vysvetliti? Mohlo by se predpokladati, že III pam. byla psana pozdeji než II a že pisar jej! priučil se lepe slovanštinč, nebot’ že to byl Nemec, o tom nemužeme na zaklade vy- tčenych zvlaštnost! ani pochybovati. NejevI se však žadneho rozdllu takoveho znamky v plsme, spiše tomu nasvedčujl všecky okolnosti, že III pam. byla psana hned po druhe. Že se vliv nemčiny v nich tak r&zne jevl, vykladam si tim, že mel asi pisar druhe pamatky pred sebou original v jinem plsme, bezpochyby v hlaholskem (jemuž se jakž takž priučiti mohl, nč- mecke duchovenstvo bylo porade ve spojeni s vychodm'mi Slovany v byvale Pannonii atd., pokud se tam zachovali), kdežto original treti pamatky byl již latinkou asi psdn. Že by mu byl b^val hlaholsky text II pamatky predčltan, proti tomu mluvl nasledujlcl nedopatrenl. V f. 90 a nasl. čteme: naf gozbod zueti cruz, ife geft bali telez naffih i zpafitel duf naffih, ton pozzledine balouvannige pozledge pozftavvi ucazal ge... Jde o slovo cruz; všickni skoro vy- kladatele myslili zde na chybnč podani slova Christus (srovn. Miklosich, Etym. Wtb. str. 144: Cruz Christus ist wohl ein Fehler); Kopitar pripouštel že t, ktere m4 byt na konci, je snad ve slove ton (z jednoho radku v originalu že bylo chybne vzato do druheho). Avšak, jak slovo psano je, mflžeme v nem videti jen staronemeckd criuz (križ) nebo vliv tohoto slova. Braune Ahd. Gramm. § 49 pozn. 1: »Fiir iu tritt die Schreibung u auf, die als u zu fassen ist. Haufiger wird u fiir iu erst nach dem 10. Jhd., nachdem iu monophthong geworden ist.« Z jedne pamatky tam uvadi tež: crftce. Dale pravi: »Es ist dieses u ein Versuch den Mono¬ phthong ii zu bezeichnen, und zwar mit demselben Zeichen it , vvelches auch fiir den Umlaut noch meist geschrieben \vurde« (srovn. v naši pamatce: muzlite 84 — myslite, o čemž bude ještš uvažovano). Možno je, že v tomto tvaru včzl slovinske slovo križ, nebo! i se piše v naši pamatce dvakrat a: zelezneh 53, zefztoco 97. Vliv nčmeckeho slova jevil by se tedyjen v samo- hlasce či jen v grafice. Avšak jak sem pfichazl slovo križ? Očekavame zde slovo Krist, jež jednou ve treti pamatce vyskytuje se ve forme: Crifle III 67. Mysllm tedy, že pisar špatnč po- chopil skratku hlaholskeho originalu b-8. Jako Nemec pleti si k a eh v naslovi (psal dvakrat ch mlsto k, jak uvidlme, v naslovi) a proto myslil zde na skratku !>b8W>-8, bgiro«, jak se vyskytuje v hlaholskych textech. 31 Co se tyče našeho mista, treba jeste vyložiti čechismus (slovacismus) ton m. ten O treba vyložiti dle VVeinholda (Bair. Gr. §24): »Als unbestimmter Laut der Spross-silben erscheint o nicht so haufig wie e und i, indessen setzen es die alten Schreiber zuweilen, wobei ofter auf u zuruckzugehen ist.« Mezi pnklady uvadi: ekol, werolt, aronti, mammonti, Erlongeshoven atd. Tvarem ten opakuje se zde ješte jednou podmet po delši' apposici. Za pozftavv bylo asi v pfedloze postavit, čemuž pfepisovač dobre nerozumel a proto psal spojku z za slovem, ne- včda, že je to bezpochyby transgressiv, ktery se sem dobre hodi. Jen tim, že prepisovač nucen byl čisti vždy napfed vice slov v neobvyldem mu pisme, aby pochopil jich smysl, a že nemelje pred sebou v pismč, kterym psal, vysvetluje se nam, že podlehl v II pam. tak vlivu sve matefštiny. Možno dale i tim vysvčtliti, že v druhe pamatce nemarne žadne interpunkce, že se slova dčli mnohem nedbaleji proti III pam. (viz doleji). Proto je zde dale mnoho zkomolenin: neimoki 13, bzzredu 13, ugongenige 23, choife Ih 23—24, ibbgeni 67 a slova se vynechavaji: bofiu (blagodet) uzliubife 34. Pokusil-li se nekolikrat psati ti nemeckym spusobem, nenasleduje ještč z toho, že by bylo byvalo tenkrite v slovinčinč y. Mohla to byt jakasi tradice z cirkevni slovanštiny; pišef obyčejne jen i, jak to mame i v I i v III pam. Beufi v I mluvi, jak uvidime, pro to, že se vyslovovalo již bivši. Dle všeho za- niklo již zahy y v slovinčinč. Dle slova »Bistrica« ku pr. v listinach X—XII v. mohlo by se arcit: souditi, že se tenkrat ještš y rozeznavalo od i (Oblak, Starejši teksti str. 18). Piše! se Vustrice 1120, 1170, Viustriza 1130, Fiustriz 1135, Fiustriza 1060, ale mohla zde rozhodovati nemeckd vyslovnost zakladajici se na starši slovinske, mohla to byt vubec starši tradice. Že i v chrvatštinš zahy pfechazi y v z, vidime i v Glag. Cloz. (viz me vydani str. 5) a jinde. Viz i Jagičovy vyvody v Archivu IV str. 406. Avšak pisar druhč pamatky nepfepisoval pouze hlaholsk^ text, on jej trochu mčnil a tim se stalo, že jej ku pr. hned na začatku trochu zkomolil (viz str. 26). Nepočinal si vubec du- slednč. Tim se stalo, že tu a tam zachoval starši tvary, tu a tam zase mčnil vice ve smyslu slovinčiny. V tomto poslednim smeru pokročil v jistych pripadech ještč dale, nežli ti, ktefi pred nim zpracovali I a III pamatku v slovinskem smyslu. Jen v II pam. vyskytuje se dvakrat tere (teže) 32 a 110, dale zde m4me zlodgem 74 (srovn zlodej, gen. zlodja atd. diabolus Rad 45, str. 84; v I je ješte zlodeiu a zlodeiem 28 a v III zlodeiu 2 (zlo- deine 71), potom ftoriti 105 vedle ftuoril 81 a stvorife 106, v I je ale ztuoril 12 a v III z(t)uori 10, ztuoril 23, 30, 38. Stati II 72 a 87, ale ztoial (m. ztal) III 56; jen vi mame tež již: doztalo I 16. Vidime tedy, že jsou v III pamatce, jež byla ps4na tymž pisafem jako II, na mnoze starši tvary nežli v teto, ačkoliv byla III teprv po II napsdna. To lze vysvčtliti jenom ruznou povahou predloh, jichž text se mohl bud’ pri zamčne pisma tež jinačit, neb zhstal nezmenčn pri totožnosti pisma. Dle toho neni jiste, pochazeji-li tvary uvignan II 9, modlim II 36, modliti II 59 a vzedli II 62 od posledniho prepisovače aneb byly-li již v predloze. Zvldštč pri poslednim slovč myslil bych, že bylo již tak v predloze (srovn. v Pražskych zlomcich : i vb raj vtsedli sje II, B, 12), protože slovo to, jak se zda, bylo specificky cirkevnč-slov. a nemohl se v nčm tak snadno jeviti vliv žive mluvy. Jinak ovšem na slov.-češkem uzemi. Poukazuje-li se k tomu, že v korutanskem nafeči mame ješte dnes: šidlo, kridlo, motovidlo (Kopitar, Glag. Cloz. XLI), nedokazuje nam v našem pripadč ničeho. Dle toho bychorn očekavali i v I cridlatcem 4 a ne crilatcem. Na zaklade nekolika uvedenych zvlaštnosti, jimiž v II pamatce slovinčina vychazi tak razne na jevo, pfedpokladam tež, že II pamatka (a tedy i III a bezpochyby i I) byla napsana nčkde hluboko na slovinskem uzemi a ne snad nekde na okraji, kde by se byly jevily i vlivy jineho nafeči (jak bychom to ku pr. dle u a o misto a očekavati mohli). Prihližime-li ke staženym tvarum mo m. mojo atd. a uvažime-li, že i dnes v Ziljskem nafeči korutanskem mame mo atd. iviz Oblak, Archiv f. sl. Phil. XV str. 156), jsme ovšem nuceni pomyšleti hlavnč na Ko- 32 ratansko, zvlašte když na zaklade II pamatky nevychazl ani na jevo, že by již v jeji' pfedloze byly byvaly takove tvary. U chrvatskych Slovincu (neb jakkoliv je jmenovati chceme) mame tež m a za moja, avšak mu za moju, a mimo to svomu ne svemu, což mame ve Friš. pa¬ matkach (vedle mo v akk. j. č. r. ž.). Viz Miklosich Vgl. Gramm. III 2 str. 149—150 a I 2 str. 331—332. Mame-li ve Friš. pam. vuecfne I 34, mfižeme ovšem pripomenouti, že se i nyni rlka v Korutansku: to dobre (Miki. I 2 str. 331). Mohlo-li by se tež na zaklade dialektickeho ma¬ terialu pomyšleti treba na hornl Krajinu, neni mi znamo. Krajina by se mi pro jiste pnčiny, jež hned uvedu, vice zamlouvala, ne snad jen proto že v dolni' krajinštine ku pr. byla zpovšdnl formule v XV v. napsana. Kdyby nekdo chtel pripustit, že mohly Frisinske pamatky pro vyskytujlcl se v nich bo- hemismy a pro u a o za a vzniknouti nekde v slovinskem nafeči, ktere se stykalo s česko- slovackym, musil by 'se uchylit do zapadnlch krajin Uherska pobliž Blatneho jezera, nebof v 11. stol., kdy naše pamatky psdny byly, tvorili již Mad’afi klin mezi Slovaky a Slovinci, tak že na jinou krajinu nelze myslit. Byli by tedy drlve musili Slovaci bydlit tež na pravem brehu Dunaje a hluboko zasahat v zapadnlm Uhersku až nčkde k Blatnemu jezeru, anebo cele slo- vinske nafeči od praveho brehu Dunaje až k Blatnemu jezeru musilo by tehdy byt promlšeno českymi živly. Oboji se mi zda pravde nepodobnem. Mimo to nevidlme v uherskoslovinskem nafeči ani dost malo tohoto mocneho vlivu. Vidlme-li ve Frisinskych pamatkach hlaholske pfedlohy, muslme zde hned jednu namitku Škrabcovu odbyti. On totiž mysll, že pri grafice j -j- e nejevl se vliv hlaholštiny, ktera mšla jen e , nybrž že se zde vynechava j tam, kde nasleduje že, tedy efe (často ve všech tfech). egofe II 68, emufe I 16, elicofe III 48, potom v efte II 41 a edin III 8 a vedle toho i acofe dvakrat I 26, kdežto jinde se piše bud’ i neb g : iega I 20, gemu II 96, geft 5krat; že se tedy nevynechavd j jako v clrkevnl slovinštinč pred každym e , nybrž ve smyslu slo¬ vinskem. Proč by byli však puvodcove našich pamatek nesmeli tam psati j, kde je slyšeli, když meli pro nš literu z nčmčiny hlavnš znamou? Ostatne je zde i iefe I 32 (ačkoliv tedy na¬ sleduje -že). Ve Friš. pamatkach mame nčktere znamky, ktere nam snad ukazati mohou, jakou cestou se dostaly prvotni texty k Slovincum na zapad. Dle nich zda se, že nešly totiž primo z Pan- nonie neb spiše z krajin nekdejšl velkomoravske riše, kde asi vznikly, nybrž že se dostaly k Slovincum skrze chrvatske glagolity. Jevlf se v nich sledy srbsko-chrvatskeho jazyka. Sem naležl predevšlm d mlsto ž, čehož prlklady budou uvedeny doleji. Že se zde čini rozdll mezi i a d, vychazl již z toho na jevo, že se piše za ž obyčejne f (potom s, c, viz doleji), nikdy však k, za d však pravidelne k (jednou c a jednou ek), nikdy však f neb z. Toto k za č pri¬ ponama nam stary srbskochrvatsky pravopis (viz str. 7) a tato shoda pravopisna byla by zde zajiste napadna i kdybychom pripustili, že bylo vubec v slovinčine v techto prlpadech pu- vodnč d, ktere teprv pozdeji vice zmeklo v d (podobnč jako mužeme predpokladati i v češtinš puvodnč d tehož puvodu, ktere zase v c ztvrdlo, jen pri skupine sd prešlo tež v c, tedy ku pr. v strč. puščen, nynl pusten, ale plačen atd). V slovinčinč mame sice tu a tam k m. tj a proto myslil Miklosich, že je v našich prlpadech k = k\ »In allen diesen Worten ist k wie k, nicht wie d zu lesen, das vom Schreiber nicht durch k ware vviedergeben worden. Durch diese Eigenthiimlichkeit wird die Heimat des Denkmahls nach dem Westen des nsl. Sprachgebietes versetzt« (Vgl. Gramm. I 2 str. 341). Proti tomu však mluvl grafika, jak doleji uvidlme. Dale slovo vuenfih I 23, kterež treba čisti: venčih. Ž si zde spiše vysv6tli'me z di (veštsšich) neb z dš, než z ks\ toto by bylo zustalo, jak se i nynl vekši tu a tam vyskytuje. Ostatnš je možno, že v ojedinelych prlpadech, jako lepocam III 4, chocu III 48 c treba čisti jako d, tak že by se prozrazovala zde vlastnl mluva prepisovačova, nebof i d zde psano nčkolikrat tak: cifto III 22, zniciftve III 39 srovn. i vuecera I 18. Sem treba tež asi vraditi ecce II 1, 42 Za clrkevne-slov. a vyskytuje se zde u vedle slovinskeho o a vedle ojedinelych prikladu se zachovanou nosovkou un (dvakrat: funt II 19, vuerun II 105) ve smyslu chrvatskem s u a on (tež dvakrat: poronfo I 29, mogoncka II 48) s o ve smyslu slovinskem. Toto u vedle o nem' ve všech trech pamatkach stejnš rozdčleno. V I mame 15 prikladu s u (mufenicom 5, choku 7, vueruiu 8, moiv 11, pomngu 13 (dvakrat), vuolu 14 (dvakrat), tuoriv 22, 24, moku 27, dufu 30, voliu 30, vueru 31, vueliu 32) a 8 s c? (zodni 9, 31, moku 27, poronfo 29, mo 30 dva¬ krat, 31, tuo 38); v II čteme 22 pfiklady s u (zavuiztiu 8, nepriiazninu 8, bofiu 34, natro- vuechu 45, naboiachu 46, obuiachu 47, odeachu 47, zigreachu 50, uvedechu 52, bozcekachu 55, uteffachu 56, nu 6, 85, iufe 88, tepechu 98, pecfachv 100, tnachu 10!, vuefachu 102, raz- trgachu 103, nafu 104, praudnu 104, 105, izbouuediu 106) a 12 prikladu s o (neprigemlioki 3, imoki 6, boido 12, preflopam 24, bozzekacho 49, vvofich 54, zopirnicom 73, bodi 81, zio 87, prio 87, ftradacho 98, bodete 112). V prvnich dvou pamatkach zda se tedy pomer tento stejny, avšak pr ihllžlme-li k tomu, že se v II hlavne ve tvarech pisari snad již tehda neobvyld^ch — v imperfektu — u vyskytuje (o je v tčchto tvarech jen dva¬ krat), muslme uznati, že se bllžl tato pamatka i co do u a o za q k treti. V III vyskytuje se totiž u 9krat (vueruiu 4, nudmi 31, což ovšem ani sem nepatrl, nebot: byly již pftvodnl tvary s u; caiu ze 46, chocu 48, tuuoiu 51, zudinem 54, porufo 61, moiu dufu 66) o vsak již 11 krat (zaglagolo 1, uzemogoki 5, -mogokemu 25, zemlo 11; izco 11, mofenic 16, cifto 22, protiuuo 38, bodo 42, zodit 57, porufo 61). Pamatka tato jest tedy jakož i II psana vice ve smyslu slovinskeho jazyka v tomto ohledu. Kdybychom chtčli pripustit, že bylo nčjake slovinske narečl, v nčmž se tak mluvilo, oče- kavali bychom, že v určitych pflpadech (ku pr. na konci slov, v dlouhych slabikach atd.) vyslovovaly se strldnice za a bud’ jakožto u neb o a v jistjlch, určitych pflpadech že se za- chovaly i nosovky. Avšak zde nevidlme žadnych pravidel, tak že v tom nemužeme vidčti sledu žive mluvy. Dle opravy ve slovš preltopam II 24 (viz na str. 29) seznali jsme, že pisatel druhe pa- matky (a tedy i treti) vyslovoval o za a, což bychom již i dle toho očekavali, jak v našich pamatkach se piši strldnice za a. Mame-li zde u, o, on, trn v takovem neporadku, nemuže nikdo tvrditi, že je to vliv mluvy pisatelovy; dle teto mšlo zde byti spiše všude o. Nosovky udržo- valy se v clrkevnl slovanštine delšl dobu umele (tradicl). Tak vidlme v Glag. Cloz. — u Chrvath to psand pamatce — že jsou zde jeste pravidelne nosovky a a. e, ale nekolikrdt pronikla zde preče domdcl vyslovnost u (viz me vydanl str. 5). Tak byly asi i originaly, ktere se dostaly prostrednictvlm chrvatskych hlaholitu k Slovincum. Bylo tam aneb čtlo se dle nich a ale i n, e a bezpochyby i e a naš pisatel pridal ještš ze sveho o (mimo to mnohe nove e) a umelou kombinacl neb nedokonalostl pravopisnou un a on. Byly-li skutečne v jeho narečl ješte nčktere zbytky nosovek, tčžko dokazovati. Predevšlm s Krajinou mohli Chrvate snadno vejiti ve spojeni. NemečtI duchovnl mohli si vypujčiti od chrvatskych hlaholitu zpovšdnl formule, nebot’ vidčli, že se shodujl s nčmeckymi, z kterych kdysi povstaly, vždy£ jim dostatečne mohli rozumeti, jakož i tomuto duchovenstvu svčfeny lid, pro nčjž jich potrebovali. Jinych textu, jako evangelia a obradnlch knih, v slov. preklade nepotrebovali tehdy ješte, proto se nam asi nic podobneho nezachovalo. Spojeni to s chrvatskymi hlaholity nemohlo byti tak zavadne, pončvadž tito naleželi k rimske clrkvi a k tomu treba zde hlavne prihllžeti. Kolem r. 1000 a pozdčji byli asi Slovincum jen Chrvate na bllzku, od nichž mohli si vypujčiti clrkevnčslov. texty. Neslovipsky- a spiše srbskochrvatsky vliv jev! se ve slovč pozledge II 93 (= posledje, clrkevne-slov. iioCiiiai^c), kterehož si Miklosich nedovedl vysvetliti (Vgl. Gramm. I 2 str. 342: »pozledge ist mir dunkel«), nebot: za dj mame ve Friš. pamatkach jen j. Zde treba vytknouti, že aspon v kajkavsko-chrvatskem narečl mame tež gj (Jagič, Archiv IV str. 486), což pred- poklada dj\ a i jinde (Miki. Vgl. Gramm. I 2 str. 411), což ovšem nemusi byt jen serbismus. Na zaklade slovinskeho jazyka nemohlo posledje vzniknouti. Ve svych prednaškach rozeznaval Jagič drive tež tuto troji povahu jazykovou pamatek našich, totiž vliv cirkevni slovanštiny, korutanskeho domaciho jazyka a jazyka chrvatskych hla- holitu. Zvlaštnost tuto bylo by snad snaze vysvčtliti, kdybychom predpokladali nejake slovinske nareči, ktere spiše prilehalo ještš k srbsko-chrvatskemu jazyku majic s nim společnč nektere zvlaštnosti To by nas vedlo zase nekam do zapadnich krajin Uherska, kde již jsme Se jednou octli a odkud nam bylo bezdeky se zase uchyliti vice do zapadnich krajin slovinskych, bud’ do Korutanska neb do Krajiny. Jina je ovšem otazka, kde vznikly prvotni preklady, ktere prešly asi k Chrvatftm a od nich teprv k Slovincum. Na str. 18 jsme vytkli nektere bohemismy (slovacismy), ktere se v nich ješte zachovaly. Tim jest nam zaroven naznačeno, kde jich puvodu mame hledati, totiž v obla- stech nekdejši riše velkomoravske. Mohlo by se sice zdati ponekud podivne, jak se ješte mohly zachovat bohemismy v pa¬ matkach, ktere prešly prostrednictvim Chrvatu k Slovincum. Avšak nesmime zapominati, jak houževnate se vubec bohemismy (moravismy) udržovaly v cirkevne-slovanskych pamatkach na jihu pfepisovanych. Zachovaly se mnohdy v nekolikatem již prepisu. Tak mame v Mar. v čemž zcela patrnč vidime vliv moravsko-slovacky, ač prepisovač hledel ješte chybu, pokud to šlo, opraviti. Srovn. Jagič Cod. Mar. str. 488. V Žalt. sin. nalezame hgbk^gctblI 24.7; ocimi|6 (vi. ocK.M|e) 29.1, i|.(i'i,iiOBi. 78.1. Možno-li tvary (»o^hCTBO v Glag. Cloz. r. 877 atd. Btiiiece II r. 137 tež pripsati tomuto vlivu, s určitosti nelze ještč rici, nebot’ jeho original nepovstal v moravsko-pannonskych kra- jinach (viz me vydani str. 12—13). Mohly se tedy i v našich pamatkach dotčene slovacismy udržeti. Puvodnš byl tedy text našich pamatek psan asi hlaholsky (sotva cyrillsky). Tomu nasved- čuje i spusob, jak jsou zde polohlasky zastoupeny. Tyto se totiž nčkdy nahrazuji, jindy se zase uplne vynechavaji a sice v temž slove; bez pochyby deje se toto vlivem mluvy prepiso- vačuv. Ku pr. zudinem III 54 a zodni I 9, 31; uuizem I 4 a uzem I 5, 6, III 2, 3, vzera I 24; srovn. dale i mirzene II 26, bozzledine II 92. I Oblak o tčchto prikladech (zudinem — zodni, bozzledine) pripoušti, že povstaly vlivem cirkevnš-slov. predlohy: »die beiden iibrigen Beispiele sind wahrscheinlich auf Rechnung der kirchen-slav. Vorlage zu setzen (vgl. zcepa- zgenige II 39)« v Archivu XV str. 1G3. S posledne uvedenym prikladem treba srovnati: zemirt II 14 (což nam priponama chMphTh ano i r.€Uf>i>Ti. nejstaršich hlah. pamatek chrvatskych), dale zimizla III 49 ;na zakladč cii.ixicsa), ze nebeze I 27, zegrefil II 1 a zigreahu II 50. Zajimavo je, jak se zde slovo "cmiiivbctko piše; I Ki čteme v ziniftue (v sinič(s)tve), zde bylo tedy Ta nahrazeno, b za to prostč vynechano. V III 34 mame ale: u zniciftve (v sni- čistve), zde bylo naopak vynechano a b nahrazeno. Jednou by!o nahrazeno tež u pred- ložky ki,: ki bogu III 31 proti c tomu dini II 83. Tak by byl zajiste žadny slovinsky pisar nepsal, ktery by byl nemčl pred sebou priklady cirkevne-slovanskeho pi- semnictvi. Nahrazuje-li se dale polohlaska nekdy samohlaskou e , nekdy zase v temž slovč samohlaskou /, ku pr.: vuez I 3 a vuiz I 27; želom I 5 a zil III 15; den I 9, 12, 32 a di- niznego III 41 a din e (lok.) III 54, gen. sg. III 39, 41, dini (dat. sg.) II 83 (ač v tčchto prikladech tčžko predpokladati, že by se byla polohlaska zde zachovala, diimbs bylo pod vlivem nom., nedokazuje tedy ničeho), iezem I 12, 18, 23, iefem III 30, 38 a gezim II 88 a tež v I. os. mn. č. gezim II 32 vedle gezm II 66 (zde pro nedostatek mista), ukazuje nam to ovšem, že v tčchto pfipadech byla snad hlaska, ktere pisatele našich pamatek nemohli snad pisemne na- značiti (srovn, Oblak 1. c. str. 162). Volilo se zde e a i dle nčmecke grafiky, kdež se a i v jistych pripadech tež stridalo (Braune, Ahd. Gramm. § 64—65). Nčkdy se zda, že samohlaska nasledujici slabiky rozhodovala: nezegrefil II 2, zimiila III 49, mirzene II 26, timnizach II 52, zopirnicom II 73, v ziniftue I 16 a zniciflve III 34 atd. Podobne zjevy mužeme pozorovati i v stare nemčine pri tak zvanych slabych neb pohyblivych samohlaskach, ku pr. biviluhu, bifilihit, befelahanne, bifalah, bifuluhun atd. (Braune Ahd. Gramm. § 09 a). Dalekosahlych zavčrku nesmime činit z grafiky Frisinskych pamatek, co se tyče nekdejši polohlasky slovinske, když v nich vidfme vliv cirkevni slovanštiny. Zcela zrejme vidfme tež vliv cfrkevne-slovanskeho pisma v nekolika prfpadech u tak zva- neho r sonans. Piše se zde totiž creztu I 3 = isphciov = kristu (nynf); creztu I 20 = ctoy = KphuiTeHino = krtu; crifken I 13 = K(*hiiiTein>; zridze III 64; priuuae II 30. Zde se tedy psala samohlaska po r tak jako se to delo s polohlaskou v cfrkevnf slovanštine Oblak uvadi jmena z lat. listin (Stareijši slov. teksti, str. 20) z Zahnovy sbfrky (Urkundenbuch des Herzogtums Steiermark): Treztoniz 1200, Tsirnowe 1209, Verbach 1208, Ternperg 1190, Ostir- wiz 1155, 1192, Osterwitz 1130, 1236, Osterbize 1142 a z druhe sbfrky (Fr. Schumi, Urkunden¬ buch des Herzogtums Krain); Stermo 1102, Osterwiz 1209, 1249, 1254, Sterminiz 1204, Tyr- neulach 1239, Tirnovlach 1248, Tirnowich 1258, Zernomel 1263, Schirnomel 1228. Jak vidfme, je zde jen jeden prfklad (Treztoniz) se samohlaskou po r. V kajkavskych listinach je tež oby- čejne er\ Berglez 1213, Cernez 1201, Cernoglau 1201, Chernech 1211, 1244, Strazni werch 1280, Cherna, Chernech, Chernomel, Ternava, Terztennicha, Verpouchi 1354 a jen zase Treztenic 1209, Tristenec 1201. I v nemčinč vyvinula se podružna samohlaska pred /, r, n, m a sice <7, jež potom podlehlo ruznym zmenam (Braune, Ahd. Gr. § 65). Nekolikrat mame však ve Friš. pam. samohlasku pred r: zemirt II 14, mirzcih II 18, mirzene II 26, vuirchnemo.il 60, zopirnicom II 73. Jsou to tedy vesmes prfklady z druhe pamatky, jejfžto pisar, jak jsme videli, počfnal si samo statneji, ridč se dl e cfrkevne-slov. originalu jen jak seznal obsah celych všt a odstavcu a menš v nčm značnč. Co se tyče slova: u circuvah 1135, mame i v lat. listinach podobne: Zirkniz 1242 (Zahn, trikrat), Zirkenitz 1219, Circheniza (Schumi, 1040), Cyrcheniz 1184, Cirkeniz 1209, 1249, 1254, Cirkiniz 1265 atd. v kajkavskych listinach tdž: Cirkueniz, Cirkuenicha, Cirkuenische. Ale i v Kijevskych listech a v Zait. sin. s i pred r. Bez samohlasky mame prfklady mrzna II 50, raztrgachu II 103, mrtuim III 58 a jednou pri /: flzna II 5. Jsou to tedy zase druha a treti pamatka (a sice hlavne druha), jež od tehož pfsare pochazejf. V druhe mame tež u pred /: pulti II 22 (runu). Grafika a pravopis. V predešlem vytkli jsme nškolikrat vliv stare nemčiny na jazyk našich pamatek. Vliv tento jevf se i, jak již mužeme z predešleho soudit, v jejich grafice a pravopisu a to v mfre rozsahle. Než však se s nfm blfže seznamiti chceme, treba drfve upo- zorniti na jednu grafickou zvlaštnost: tyka se naznačeni' pffzvuku, jež spatfujeme v pamatce prvnf častčji, ridčeji v druhe, v treti pak nemarne žadnych podobnych sledfi. Je znamo, že se v pamatkach z 11. stoleti (a i drive) označovalo i ve spojeni s druhym i neb u čarkou, aby se mohly litery takto rozeznavati, tedy: ii, iu, ui (v prvnim pripade se označovaly tedy obe litery). Již ve XII. stol. nalezame čarku i tam na z, kde se samo vyskytuje. Dale se vyskytuji čarky na zdvojenych literach, avšak teprv pozdšji, ku pr. aaron v rkp. z r. 1176, ee za eae, ano i čč z XIII. stol, uu z r. 1207. V starofranc. textech jsou pry tyto čarky již v drivejši dobe, ano i na jednotlivych pismenech, hlavne na e (v. W. Wattenbach, Anleitung zur lat. Palaeographie, 4. vyd. 1886, str. 52). Takovč pfipady mame i v našich pamatkach. Tak treba si vysvetliti iim II r. 112 (snimek 6 r. 10, zde je tedy čarka na prvnim z). Nejinak se to ma asi s čarkami na i v prvni pamatce, ktere se zde často piše jakožto velke počatečni pismeno, tedy ku pr. I zuetemu creztu. I zuetei mam I r. 3; i protiu I 19, dale: i minfih I 23; i moi I 31 (sn. 2, f. 7). Mužeme tedy uvedene udani Wattenbachovo opraviti v ten smysl, že se jednotlive i ozna¬ čuje čarkou již v drivejši dobš (tedy okolo r. 1000) než ve XII. stol., nebot: čarky tyto ne- mužeme asi vykladat jakožto znamenka prizvučna. Spiše se muže pripustiti, že chtel zde pisar naznačiti, aby se i nečtlo jako j (na začatku nepsal totiž nikdy g za /, jak uvidime, v I pa¬ matce), což nam pripornimi Notkeruv system (Braune Ahd. Gramm. § 115 pozn. 1). Avšak mame zde i čarky na jinych hlaskach, jichž nelze vykladati uvedenym spusobem, tak že v nich musime spatrovati prvni a nedokonale začatky označeni prizvuku. Pro vyklad ten mluvi ta okolnost, že se objevuji dusledne na určitych slabikach. Nemužeme ovšem očekavati, aby v tak stare pamatce prizvuk byl již dusledne označen a aby se vždy samohlaska a ne snad jina litera v slabiče označovala; musime uvažiti, že jsou to prave, jak již podotčeno, prvni počatky. Avšak pro nas jsou nicmene velke duležitosti, nebof se zda, že pochazeji již od puvodniho pisafe a že čarky, o nčž jde, nebyly teprv pozdeji vepsany, ač zde 0 slabiče n i nad radkem ve slove zodni (r. 9) se s jistotou muže tvrdit, že byla teprv pozdeji nadepsana. Pismo je jine a nad i je již puntik (Wattenbach našel puntiky na i teprv v rkp. z r. 1327 1. c. str. 52). Pri otazce o puvodu našich pamatek bude treba tež prihližeti k prizvuku. Prizvuk jakož i delka naznačovaly se i v staronemeckych pamatkach, avšak nedusledne. V jakousi soustavu uvedi to Notker (ke konci 10. a na začatku 11. veku), ktery naznačoval dloube, prizvučne samohl4sky cirkumflexem a kratke, prizvučne akutem. Sledy toho vidime nejlepe ješte u Willirama (Braune, Ahd. Gramm. § 8, snimek Willirama viz Koenneke, Bilder- atlas 2. vyd.). V naši pamatce se asi take nerozeznava dusledne mezi kvantitou a prizvukem a mužeme pfedpokladati, že v nčkterych pripadech je zde jen delka naznačena. Tak se v prvni pamatce vyskytuje slovo život trikrat s prizvukem na druhe slabiče: 1 9, 31 (sn. 2, 7) a 34 (sn. 2, 10). Ve dvou prvnich pripadech je sice čarka nad t , ale jak již podotčeno, pisari šlo, jak se zda, jen o to, aby se vubec jen slabika pfizvučna označila. Za- jimave je, že i ještč nyni mame v slovinštinč život, života s prizvukem na druhe slabiče idale životu, na životi, iz života, v uhersko-slov. nareči a v chrv. však gen. života vitae, Valjavec, Rad, 45 str. 119). Dale narod jednou s prizvukem na prvni slabiče: I 28 (sn. 2, r. 4). V slovinčine i ještč nyni: narod, gen. naroda (Rad 48, str. 155) a v uhersko-slov. n&feči: narod, naroda (Rad 48, str. 156). večer: vuecera I 18 fu Kopitara nespravne: vuecera), nym' ovšem večer, večera, od ve¬ čera atd., ale: »čuje se večer n. pr. vtori večer Dinstag abends, nocoj večer heut abends ... a i večer... osobito iza predloga na večer... pod večer« (Valjavec, Rad 45, str. 99). V slove tom je čarka na e\ nesnadno je však pripustit označeni prizvuku, kde je čarka na u neb v , jako ve slove: vuezelie I 34 (sn. 2. r. 10). V slovinčine mame nyni: veselje i veselje (Rad 56, str. 4, a 57, str. 51). Tak se to ma asi tež se slovy: vuolu ili nevuolu I 14 (u Kop. vuolu). Nyni: volja (Rad 43, str. 25) a nevolja Un\ville, aerumna nevoljum (tamtež, str. 26), vedle toho: od nevolje, nevoljah (tamtež). Neni však asi nahodou, že ve slovč dušu I 30 (sn. 2. r. 6) je čarka na druhem u. Dnes ovšem duša, akk. dušo (Rad 43, str. 25 a 44, str. 36), vedle toho ale akk. tež dušo (Schon. 390: kir je stvaril zemlo, nebu — človeku dal dušo. Rad 44, str. 64) a sice v krajinskem nareči. V uhersko-slov. nareči: duša, lok. pl. dušaj, akk. sg. zde Valjavec neuvadi. Napadne je dale, že je v slovč: devuam I 6 čarka na a , nyni je deva, ale v krajinskem nareči maji slova jako gora (Pleteršnik: gora) v dat. pl. tež goram, goram (Rad 44, str. 38—39), noga — dat. nogam, nogam (str. 40), solza — solzam, solzam (44) a v uhersko-slov. nareči: gora — goram (str. 49), noga — nogam (str. 51), roka — rokam (str. 54), dale i krčma -— krčmam (str. 68). Z adjektiv zde mame: miloztiuvi I 2 (na snimku lze zde jen malo čarku pozorovat, zcela zfeteine však na negativnim snimku, jenž je majetkem Češke akademie) a miloztivi I 21 (Kopitar ma v obou pripadech nespravne čarku na v). Je zde tedy vždy čarka na po- sledni slabiče. Dnes ovšem milostliv, krajirisky: -Iv, -Ivi (Rad 119, str. 161) a uhersko-slov. tež (str. 216—217). Nejiste ph'klady jsou: zueta I 18 proti dat. pl. zvetirn I 24 (krajinsky: svet, sveti (Rad 119, str. 174) a v hornf krajinštine: mlad, dat. mladim a mladim (str. 170); vneli ca (I 21) dnes: velik, velika (Pleteršnik v určitem tvaru tež velika); vuenfih 1 23 (zde je čarka na e , Kop. chybne vuenfih); vuecfne I 34 (sn. 2. f. 10), vuecfni (tamtež), Zda se, že i ve slove redka v prvnfm radku je čarka nad e. Z tvaru zajmennych zde mame: Tl I 20, krajinsky: ti (Rad 121, str. 152) uhersko-slov. tež (str. 165); dat. tebe I, 23 s čarkou nad t (Kop. ze tebe): na oh zuet I 8; akk. mo I 30 (sn. 2, 6) dvakrat (na teže fadce moia bez pffzvuku), tvo I 32 (sn. 2, 8) a tvoimi I 32 (sn. 2, r. 8); nom. tua I 26 (sn. 2, r. 2). Srovn. i vuiz I 27 (sn. 2, r. 3, u Kop. chybnč: vuiz\ jinde vzem I 24. Ze slovesnych tvaru: tuoriv I 22 a 24, což je napadne a souhlast zajiste s dnešnim tvorim (Pleteršnik), dale krajinsky storim (Rad 93, str. 177): choku biti I 7 (u Kop. chybi čarka ta), dnes ovšem hoteti, hočem, vedle toho ale: čem, hčem, což pfedpoklada tež pfizvuk na posledni slabiče (choču). Srovn. rusky xonv. vueruiu I 8, dnes verjem, krajinsky verujem (Rad 102, str. 102). Ve tvaru ie I 9 je již čarka nad f nasledujiciho slova (fivuot, u Kopitara je na f); vzovuef I 32 (sn. 2, r. 8). Dale: vuede ili ne vuede I 14 (u Kop. chybnč vuede ili ne vuede), zpe ili nezpe I 17 (dnes vedoč, vede). Napadne je o tel, nebot’ zrn' i dnes tvar ten tak; dale vzel I 25 (sn. 2, f. 1); 2 os. j. č. praes.: vuez I 20 (u Kop. chybnč vuez). Konečne : dkofe I 26 (sn. 2, f. 2) a vfe I 27 (sn. 2, f. 3) s čarkou nad f (Kopitar chybnč vde). Že u pisafe naši pamatky čarky ty nebyly jenom k tomu, aby z lišily od u a pod., shle- davame z latinskeho pripisku tri radek, ktery pochazi od tehož pisafe. Nemarne v nem žadne čarky, ač se zde jednou i po u vyskytuje (tuis sn. 2, r. 12). V pripsanych jmenech od j in e ruky pochazejicich na teže Strance mame jen jednou na o ve slove Hamidio čarku kolmou (je to vlastne z) v f. 18 a nad f ve slove Liutgif f. 19 (jež zni trochu slovansky). Podotknouti ještš mužeme, že čarky v prvni pamatce jsou dvojiho druhu: jednoduche, neb se podobaji hačku, avšak nelze dokazati, že by mely i ruznou platnost (viz na snimku). V druhe pamatce mame čarku ve slovech: neprigemlioki II 3—4. Kopitar myslil, že je zde naznačeno tim h, ktere prechazi v korutanskem nafeči v z/, jako v zajmenč oh zuet I 8, nyni un svet (Glag. Cloz. XLIII). V slovinštine ma i nyni slabika -6č- v techto tvarech prizvuk. I v krajinštine vždy -oč-: cvetoč, cvetoča, cvetoče atd., cvetoči o avf}m\ cvetoča (Rad 110, str. 1); tak i v uhersko-slov. nafeči (str. 2—3, -oč- zde zni -č«2-, v kajkavštinč -uč -: moguča str. 5 a -oč-: jemločega str. 7). Jest duležite, že i v druhe pam. vyskytuji se, tfeba poridku, tyto čarky. Pisaf 2. pam., ktery byl uplne pod vlivem nemecke grafiky, užil zde čdrek zajiste i v tom smyslu, jak se jich uživalo v staronemeck^ch rukopisech. ugotouleno II 64 (sn. 4, sl. 2, f. 13); nicacofe II 70 (sn. 5, sl. 1, r. 2). O iim II 112 (sn. 6, f. 9) jsme se již dfive zminili. Až na neprigemlioki zda se, že čarka ta zde ani nena- značuje pfizvuku, což se zfejmč jevi v poslednim pfiklade. Srovnej i nuuvueki II 6. Za to zde vsak mhme nove znamenko pro tento a sice nad z ve slovč: Tigefe II 41 (sn. 4, sl. 1, f. 7, v krajinskem a uhersko-slov. nafeči mame v nom. mn. č. m. r. ti. Rad 121, str. 158 a 167). Toto znamenko se opakuje ještč jednou ve t f e t i pamatce, ktera byla touž rukou psana, nad e ve slovč bd.e III 32 (sn. 7, sl. 2, f. 15). Zde nemuže miti znamenko to jineho vy- znamu, nebot’ zde neni žadna litera vynechana, ktera by se byla takto naznačila. Mimo to jsme videli, že i v prvni pamatce byly podobne tvary zpe ili nezpe naznačeny čar- kami. A skutečnš livadi Wattenbach ve jmenovanem spise (str. 96) jak čarku tak i našemu 33 uplne podobne znamenko k označeni prizvuku: »Accente zur Anleitung des Lesers finden sich schon im IX., vorziiglich in Biichern, welche zum Vorlesen bestimmt waren (naše prvni pa- matka se nahlas predčitavala jakož i bezpochyby druha a treti!) wie Legendarien, ' und a. Namentlich wurden auch die Praepositionen d und /, gewohnlich mit dem folgenden Wort zusammengeschrieben, zur Unterscheidung so bezeichnet.« Slovo »Tigefe« je v našem pripade syntakticky duležito a proto je zde snad spiše včtny prizvuk naznačen. Zde chci jen jeste pri- pomenouti, že mame v Kijevskych listech vedle ruznych znamenek nad literarni, jež dilem na- podobuji fecky pridech, dilem, jak se zda, jen graficke povahy jsou (kroužek nad druhou časti tj), tež čarky, ktere se opakuji na teže slabiče, ku pr. podaz I b 5; II 12; V b 18; otdaz IV b 10, daz VII 16; prosim II b 19; III 10 atd. A jsou i v jinych pamatkach a treba je jim venovati naležitou pozornost. Na nektere duležitejši znamky vlivu nemecke grafiky v našich pamatkach upozornil již W. Braune ve svem članku »Die altslov. Freisinger Denkmaler in ihrem Verhaltnisse zur alt- hochd. Orthographie« v »Beitrage zur Geschichte der deutschen Sprache und Literatur«. Vyd. H. Paul a W. Braune I (1874) str. 527—534. Braune zde shledal, že se za .c a z v našich pa- matk&ch piše z , kdežto za i a Z se zde vyskytuje f. Napočital, že se vyskytuje s ve Frisinskych pamatkach celkem 43krat a v 40 pripadech že se podava literou s, jednou zz (II 110: pri- zzuaufe), jednou sz (II 22: rafzboi), jednou f (III 70: ifbauuiti, avšak i: blafe III 74). A vysky- tuje se v I 72krat a 70krat se piše za literu tu z a dvakrat f (neuvedl zde však techto dvou pri- kladu, tak že nevime, kde četi s; v ziniitue I IG je ligatura ft za čt, srovnej doleji poltenih = počtenich f. 22, jinde se zde piše za st všude zt, kdežto v druhe a dilem i v treti pamatce mame již ligaturu ft = st). Ve III napočital 70 pripadu s s, 64krat podano literou z, Gkrat f (vlastnč jen okrat): ufeh 17, 18; zniciftue 34 bez ligatury st; cifto 22 s Iigaturou; iefem 38; sem nepatri lce, šče Gkrat a Crifte 67 s Iigaturou. V druhe pamatce však, ktera pry bez pochyby od jineho spisovatele pochazi, je v 03 pri- padech j a za toto jen 59krat z, 2krat fz (vlastne 4krat: gofzpodi 61, fzuete 80 oba pripady s Iiga¬ turou fz, zefztoco 97 bez Iigatury a fzlauui 10), Škrat zf (ozftanem 17—18, pozftavv 93, dozftoi 95 všude ligatura st), 2krat zc (zcepafgenige 39, bozcekachu 55), Škrat zz (bozza 46, bozzekacho 49 a pozzledine 92). V ostatnich pripadech shledal /, mezi nimi je však / v 19 pripadech ve spo¬ jeni s t (ligatura st byla oblibena, zde daval puvodce teto pamatky prednost pismenu fi tak že die Brauna jen 5 prikladu možno vradit k vyjimkam druhych pamatek (vlastne: flzna r, funt 19, fuoge 63, fe 69 (?), fem 80, zpafitel 91, zcepafgenige 39 a fotonina 19, což sem nemusi byti vrazeno). Nemuže tedy byti o tom pochybnosti, že zde panuje jiste pravidlo s nepatrnymi celkem vyjimkami. Pismenem f naznačuji se však souhlasky s a z. S zde mame SSkrat a piše se 31 krat pismenem / Gkrat sprežkou 'ff (5 pripadu z toho v druhe pamatce: naffe 38, naffih 80, 91, naffi 97 a uteffahu 56 a v prvni uzliffal f. 31) a jednou z (II 58: briplifaze, vedle toho i: di- niznego III 41, což Braune vradil mezi ž). Z nalezi Braune lOlkrat a je psano 97krat f 4krat z (zelezneh II 53, zefztoco II 97, avšak diniznego III 41 sem nepatri a v f. III 75 stoji jen: amen, tak že zde mame vlastne jen 2krat z). Z toho soudil Braune, že se s a z v nemčinž asi tim rozeznavalo člankovanim, že se .? bližilo vice k /. Sch se tenkrat vyslovovalo ještč jako s-ch (ne jako š) v nemčine, jinak by se byli pisari našich pamatek rozhodli asi pro tuto sprežku. Ze se ^ jinak v nšmčinš vyslovovalo, tornu nasvčdčuje i staročesky pravopis, jenž byl tež pod vlivem nemecke grafiky. Bylot’ zde totiž z psano nčkdy z, a ž literou s (Gebauer, Hist. ml. j. č. str. 491) a za š se psalo s, f často (ne z , Geb. str. 510—511), za ^ ale tež z, zz (str. 475). Mimo to vyskytuje se v prejatych slovech z nšmčiny v staršich i, ž (žehnat, židle, šafran), v novych j- (Geb, 1. c. str. 484—485 . Již v stare češtine se psalo tež š: ff a proto mysh' Schuchardt, Slawo-Deutsches und SIawo- Italienisches 1884, str. 52, že i v tom se muže jeviti vliv nemčiny: »Hat nicht das deutsche ss in zwissen u. s. w. etwa das ss = š der alteren tschechischen Orthographie hervorgerufen?« Co se tyče souhlasky c (v našich pamatkach lokrat , meli za ni naši pisari dvč litery: c pred c a i a pak nšmecke z v jeho druhe platnosti. Užili skutečne tež obou pismen. Mameč zde dle Brauna 4krat c pred e a », ve skutečnosti vsak jen 2krat (crilatcem I 4, circuvah II 35), neboi II 17: mirzcih treba čisti mrzkich, je zde tedy c — k pred i proti pravidlu a II 28: zinzi *) ma z. Jinak se c pred a, o , u strida s k k označeni souhlasky k. 11 krat se psalo z a sice jak pred temnymi samohlaskami, tak i pred jasnymi. V tom hlavne vidi Braune tež vliv nemeckeho pravopisu, že ma ve Frisinskych pamatkach z prave dvoji platnost jako i v nem- čine (ku pr. ve slove zridze III 64, zinzi II 83). Velkou obtiž spusobovalo r, pro než nebylo v nemčinč nic podobneho. Souhlasku tu nalezi Braune 36krat. Nejvetši kolisani jevi se zde v II pamatce, kdež se piše: 7krat f 6 (5)krat z (zlovuezki 11, ozima 27, zlouuezi 30, zesti 37) 2krat cc (ecce 1, 42) 2 (3)krat tf (petfali 4—5, petfachv 100, metli 101) lkrat tz (petzali 12) lkržt cf (dle Kop. pecsacliu 100, v rkp. však je petfachu). Jednou čž je psano: nizce 26. V I a III mame: Škrat 1 2krat cf (vuecfne I 34, vuecfni I 34) 3krat c (vuecera I 18, cisto III 22, znicitve III 39) 1 (2)krat z (otze I 2, razil 111 68) lkrat ch (eche III 49). 2 ) Z toho vidime, že nejčastčji (16krat) užilo se sykavky f, ktera, jak jsme videli, pravidelnč i a i zastupuje, kterežto souhlasky byly dle toho pisari privedeny v jakous takous pri- buznost s č. I pri ch se jevi, jak Braune ukazal, vliv nemecke grafiky. H v naslovi bylo pouhym pridechem v stnem. (proto se psalo mnohdy chybne na začatku slov, ktera vlastne se počinaji samohlaskou). V zaslovi bylo však hrdelnou sykavkou (ku pr. sprah), kdežto v mezislovi drive se uživalo lili , pozdeji (tedy v dobč našich pamatek) kladlo se ch. Touže grafiku vidime ve Frisinskych pa¬ matkach. Slov. (nema hrdelna sykavka) piše se v zaslovi tčmer vždy / 2 , ku pr. I 8: vzeh moih greh; zridka se zde vyskytuje ch, ktere je v mezislovi pravidlem. V naslovi, kde se ne- mohlo upotrebit nčm. h pro shora uvedenou pričinu, mame bez vyjimky dr. choku. K tomu treba dodati, že vyjimky vyskytuji se jen v druhe pamatce. Kdežto v prvni ku pf. mame moih grechou I 10, 11 a vice jinych spravnych prikladu, ve treti h na konci slov 18krat, v mezislovi ch 7krat a v naslovi jednou (chocu), čteme v druhe: jich II 18, ich II 37, nafich II 40 (dvakrat) a vvofich II 54 a vedle toho: zigreahu II 50, uteffahu II 5 R . Nemecka grafika jevi se zde i ve slovč: Michahela III 13. Souhlaska v psala se pravidelnč v staronemčine: uu. V našich pamatkach piše se v na¬ slovi pred samohlaskami a v mezislovi mezi samohlaskami: uu {uv, vu, tyto sprežky mame *) V Kopitarovž vyd4ni ovšem chybnS: zinci. u ) Zde se ma čisti bezpochyby eče (jako ecce II 1, 42). Č mdrne i ve slovč vueniih I 23 (proti očekdvanemu vuenkih). V prvnim slovč pronikla tedy, jak se zdd, pravd domdci vyslovnost, nebof sotva asi je možno slovo to dčlit od aniT€ (dle toho očekdvali bychom eke, srovn. crifken I 13). 40 i v nemč. ku pr. uvine = \vine v pamatce z XI stol. Konnecke, Bilderatlas. 2 vyd. str. 10, f. 10) ku pr. vueru, fivuot I 31. Takovych pripadli napočital Braune v I pamatce 34 a jen čtyfikrat u (v 1 . Ponevadž pak dale naše pamatky v tomto ohledu pry souhlasi, neuvadi podrobneho poetu z ostatnich dvou. Jednoduche u je pry vždy na konci slov, ku pr. grechou. Setka-li se v s nasledujici souhlaskou, piše se tež u (v prvni IBkratj: vzovuef I 32. Konečne je pry jedno¬ duche u i po souhlaskach (lTkrat v prvni) a jednou uu. K tomu treba dodati bližši počet. uu je v prvni pamatce 3krat (4, 35 dvakrat), v druhe Tkrat, v treti 1 Škrat (zde tedy nejčasteji). vu je v I pamatce as 26krat, v II as 13krat a v III jen jednou (miloztivui III GO, zde neni snad ni — y). uv v prvni: miloztiuvi I 2, 11; v druhe: uvignan II 9, uvideti II 28, uznenauvideffe II 33, circuvah II 35, balouvanige II 92. V treti neni žadny pfiklad. vv v prvni bez pfikladu, v druhe crovvi II 52, vvofih II 54, izvvolenicom II 65; bovve- dal II 88, pozftavviu II 93, izpovvedni II 112. Ve treti neni tež pfikladu. v se piše: vziniftue I 16, vpoglagolani I 17, miloztivi I 21, ztvoril I 23, vzem I 24, 28, zvetim I 24; vzel I 25; vmoku I 27, miloztivu I 29, zlovesa I 30, v (vy) I 34, vueki II 2, vzedli II 62, v zezarftvo II 63, vzakomu II 76, grechov II 113, vlifnih III 33, vtatbinah III 34, vlichogedenii III 35, vlichopiti III 36. Z toho tedy jde na jevo, že se jevi i v tomto ohledu trochu odchyIny spusob psani v treti pamatce. Vyskytuje se zde totiž v jen petkrat samo o sobč a v kom- binaci vu (v teto jednou). Ani za 7/se zde nikde nevyskytuje v. u se sice piše pravidelne: 7/, ale v prvni a v druhe tež v. moiv I 11, vfe I 3, vzti II 77, veloniti II 85 atd. V treti, jak již podotčeno, žadne v = u. (V strnem, pamatkach se stfida tež i zde u s v. Ku pr. na uvedene str. u Konnecka: Cvss r. 1 a cuffe r. 2.) I co do hlasky j liši se častečne druha pamatka od dvou ostatnich. V prvni a treti pa¬ matce piše se v naslovi a v mezislovi mezi samohlaskami bez vyjimky *) z, avšak v druhč piše se lGkrat g v naslovi a jen 4krat z, a v mezislovi (mezi samohlaskami) 9krat g a 11 krat z, v čemž vidčl Braune dukaz, že g v nšmčine melo tež tuto platnost, ktera ovšem vychazela již dfive na jevo z tvaru jako herige, gihu a pod. G a i naznačuji tež zmčkčene souhlasky a sice zde predevšim ti. V prvni pamatce se v tomto pripadč uživa jen g: pongefe I 12, pomngu I 13 (dvakrat) pri ti, tfeba ale podotknout, že pri / a r se piše jen z: izvuolieni I 33, ugotoulieno I 35, vuoliu I 30, tuoriv I 22, 24 a snad sem i patri vuezelie I 34. V treti je za nj dvakrat ligatura ni (III 29 a 35), mimo to jen 11 : ponefe III 40 a srovn. i lichodiani III 37, ale pomiflenie III 63. Z druhe uvadi Braune jen 2krat ng\ ugongenige 23 (to je chyba, viz slovo to v indexu) a ninge 104 (vedle nine 35 ', tfeba tež uvesti: pozledge 93. Pri l : ugotouleno ale i: nepri- gemlioki II 3 a pri z-: z, totiž ve slovš prio 87. Mimo to tfeba ješte dodati, že shora uvedene g v naslovi a mezislovi vyskytuje se zde jen pfed samohlaskou c (jakož i v ninge a zlodgem 74), proti iufe 88, nepriiazninu 8, nepriiaznina 33, nabaiachu 46 atd. Pfed souhlaskami jen: fegna 45 proti preife 97. Zajimave je že se zde piši substantiva na -ije vždy jen -ige: ugongenige 23, zcepafgenige 39 a balouvanige 92. Viz str. 30. Dale tfeba podotknouti, že pisaf teto pamatky chtel psat iego 95, 2 ) opravil se však a udelal z z g, jak zcela zfetelnč na snimku vidčti. To nam ukazuje, že daval v techto pfipadech pfednost litefe g. Zcela spravne vyklada Braune zvlaštnost druhe pamatky, ktera nam prozrazuje Nemce jakožto jejiho pisafe. Klade se zde totiž často za tvrde p mčkke b a sice z 54 pfipadu s p ') Ve treti mdme ale pfece g = j v naslovi (mezislovi) a sice jednou: vlichogedeni III 35, jinde ovšem pravidelnč z: zlodeiu III 2, uueruiu III 4, caiu ze III 46, caiati III 48, tuuoiu III 51 atd. 2 ) nechtčl psdt nego, nebof z se zcela zretelnž rozezndvd od prvni nožky litery n. 41 je zde 18krat b. Zvlaštnost tato se vsak nevyskytuje tež v III pamatce, jak Kopitar nespravne podotkl ve svem vydanl (Glag. Cloz. XLII). Napadne je d41e, že z ončch 18ti b za p nalezame 17 pripadli v naslovi, ku pr. naboiachu 46 (proti pigem 88). Jediny prlklad, v nčmž i v mezi- slovl p se piše jakožto b, je gozbod 89. Ve slovč briplifaze 58 je opačne v naslovi i b zamč- neno literou p a jest mi ješte na to upozorniti, že pisatel naši pamatky chtel psat pflvodne tež palouvanige 92 (jak na snlmku 5, sl. 2, r. 7 vidlme), že však opravil p v b. V posledge 93 (sn. 5, sl. 2, r. 8) psal zase puvodne bozledge, zbytky kolmice možno ješte vidčti. Pončvadž se prof. Braune o teto zvlaštnosti jen zkratka zminuje, obratil jsem se k nemu, aby mi zjev ten vyložil, načež mi psal takto: »Pisar druhe Friš. pamatky psal v naslovi často b za pončvadž byl zvykly nčmeckou hlasku, ktera se nejvlce blizila k slovanskemu /, totiž starohornonemecke p v naslovi, psati tež často b. Hornonšmecke p (b) v naslovi (ku pr. poum, boum atd.) nebylo sice totožne se slovanskou temnou hlaskou /, bllžilo se však k ni dosti jakožto bezzvučna (temna) hlaska pro- strednl intensity, ktera se v hornonemeckych pamatkach od 10. stol. psala vštšinou p , ale take často b, tedy zrovna tak, jak se to delo v 2. Friš. pam. O b v mezislovl nemužeme zde uva- žovati, ponevadž v bavorskem jazyku v 10.—11. stol. se psalo již pravidelne b a jen jako zbytek starobavorskeho pravopisu zachovalo se v jednotlivych prlpadech p mlsto b. To lze vysvčtliti tim, že b v mezislovl bylo zcela jine (mekčl), než v naslovi p (b). Toto b v mezislovl nebylo snad prosto zvučnosti a proto mame za ne v riovobavorskych narečlch tež w. Plsare Friš. pam. nemohlo napadnout, aby psal p za slov. zvučne b , ale mohl temne slov. p v menšinč prlpadu nahraditi hlaskou b , ponevadž i v nemčine mohl za sve bezzvučne p tuto literu psati. Bavorske pamatky z pozdejšl doby (11. stol.) maji prave v naslovi vedle p často b , v mezislovl maji jen b za mčkčl hlasku.« (Srovn. W. Braune, Althochd. Grammatik, Plalle 1886, § 136, pozn. 1: »Aber erst vom 11. Jhd. ab verschwinden im Baier. die in- und auslautenden /, wahrend im Anlaut p neben b bestehen bleibt.«) Z toho vidlme, že byl Kopitar na omylu, srovnaval-li prlklady jako probrium (m. pro- prium), puplicum, forpannitum a forbannitum, ktere se vyskytujl v tak zvane »Constitutio venerabilis ducis Heinrici« tehož rkp. (Glag. Cloz. XXXIV), s našimi prlklady v druhe Friš. pam. a činil-li z toho zavčrky o jakesi prlbuznosti (1. c. str XLII). Vždyf se zde tyče tato zamena b a p v mezislovl a ne v naslovi. Co pak se tyče skupiny zb — sp v mezislovl ve slove gozbod f. 89, pravi o teto zvlašt¬ nosti Braune v uvedenem dlle (Ahd. Gr. § 133, pozn. 2); »Das p in sp wird vereinzelt als b aufgefasst. Haufiger bei Williram im Verbum sprechan (sbrehhan, sbrihhet, sbrah, gesbrache), daneben sprung, spunne. Sonst nur sporadisch in Glossen...« Vliv nčmecke grafiky jev! se však ještž v jinych prlpadech, na ktere Braune neupozornil. Tak m4me jednou v druhč pamatce pagi II 14. V strnem, pam. psalo se mlsto g často k neb c , tedy se mohlo naopak za slov. k , jež nebylo žadnou affrikatou jako bylo nem. /§, psati tež g. Braune sice pravi ve sve mluvnici § 149, § 6, že od 10. stol. v mezislovl k a c za g uplnš vy- mizelo, ale v naslovi a v zaslovi shledavame se s nimi ješte vil. stol. Tak nalezame v Emme- ramske zpovednl modlitbž (Archiv fiir slav. Phil. XV 124—125) got almahtigo vedle ganadigo kot a cotas sun. Viz i nahore str. 15—16. Tež chifto II 80 = kiždo (in.aiL^o neb kt.uub^o) treba asi nemeckčmu vlivu pfipsati. V horno- nčmčinč bylo k v naslovi = eh (ki treba vyslovit), psalo se ale vedle cli tčž /&, c, tedy vedle chorn, chind tež corn, kind atd. (Braune § 144). Dle toho možno si vysvčtliti ch v chifto. Po samohlaskdch- prešlo k v hlasku, jež se lišila od pravč uvedeneho ch (k^) a jež se psala pra- videlnš hh , nekdy ale tež ch , ktere však bylo jine (Braune § 145). Proto nemarne v mezislovl nikde v našich pamatkach psane c h, ktere by odpovldalo slov. h. Druhy prlklad pro ch m. k v nžslovl je choife ih II :3. Strany t m. d v chifto viz Braune § 163 pozn. 5. Ve slove detd 6 42 m. ded II 1 mame td, ktere nalezame i v nčm. pamatkach (Braune § 164 pozn. 1 v porynskych pamatkach a jinde § 167 pozn. 10). Nejpatrneji se vsak jevf vliv nemecke grafiky v ui m. slov. y. Za nem. prehlasku ii psalo se od 10. stoleti bud’ jen u (u), totiž prehlaska se vubec nenaznačila, neb m, neb ui (Braune § 32 pozn. 4 a § 42 pozn. 1). Pisatel druhe a treti' pamatky psal tež nškolikrat poslednim spusobem slov. y , ale jen v druhe pamatce mame bezpečne doklady a sice po retnicich b a m. Tak zde čteme: bui II 8, mui II 32, 41, 104 a buiti II 84. Ano, mame zde i jednou mu- zlite II 84, tedy jako v nemčine, kde se psalo tež u m. ii. (Mohlo by se to ovšem vykladat i tak, že pisatel vynechal nasledujici i.) Nejzajimavejši je spusob, jak se / psalo, ve slove: neimugi = neimy II 5, nebof poridku se tak psalo i iu v nemčine. Braune Ahd. Gr. § 49 pozn. 3: »Zu den Worten mit iu ist... seit dem 9 Jhd. auch fiur Feuer hinzugetreten. In Mus (pilli, pamatka z 9 st., již psal snad kral Ludvik Nemec 843—876 v klaštere sv. Emmerana) steht neben fuir (10.21), vuiru (56) sogar vugir (59), also noch deutlich zweisilbig. Is. und M. haben fyur. Vgl. Zs. f. ostr. Gymn. 23, 287; Beitr. 6, 244.« Jako ve slove vugir psalo se tedy / ve slovč uvedenem. Na neimuči, jak predpokladal tež Skrabec (Cvetje z vrtov sv. Franč. II, seš. 4), nelze zde pomyšleti, srovn. i Braune § 117 pozn. 1. V treti pamatce nemarne bezpečnych dokladu, nebof miloztivui II 60 je dle všeho spiše miloztivu-i (vu = v). Tež siuuim nemftže se tak vykladat. Celkem zde mame as 18 pripadu, v nichž ui mohlo nastoupit, kdežto v 2. pam. je takovjich pripadu as 25 a v šesti je ui (u). V prvni pamatce je jen i za /. Dalši priklad, v nemž se prozrazuje tež y jakožto z, je beufi (= bevši za ET.nn.iuii) I 8. Jest zde sice možny vyklad, dle nehož za zaklad vezmem tvar bivši, kratke i bezprizvučne aneb prizvučne prešlo v polohlasku, jež se psala obyčejnč e (Oblak, Archiv XI str. 586). U pozdšjšiho spisovatele mame podobnč be m. kxi (1. c. str. 587). Avšak pravdš podobnejši je vliv nemčiny zde. Viz Braune, Ahd. Gr. § 30 pozn. 2: »Der Wechsel zwischen 'e (= offenes e) und i war urspriinglich auch vor w (bez. ww) vorhanden ... Im Ahd. ist aber das e vor w (= ww) iiberall zu i geworden... Nur in einzelnen alten Quellen sind noch Formen mit e bevvahrt.« Tedy i dle toho bylo zde y — i. Jine graficke zvlaštnosti jsou: d se piše k ( c , ck): choku I 7; (vuuraken I 13), crifken I 13, neprigemlioki II 3, imoki II 6, nemoki II 13, bozzekacho II 49, bozcekachu II 55, zavuekati II 95, -rnogoki III 5, moki III 19, pomoki III 20, -mogokemu III 25; c: lepocam lil 4, chocu III 48 (viz tež na str. 32); ck: mogoncka II 48; že uvedene k neni hlaska k (jak Miklosich myslil, Vgl. Gramm. I 2 str. 341), ukazuje sphsob, jak se vlastni k piše. Je zde k v techto pripadech: redka I 1, paki I 9, moku I 27, uueka I 35, uuek I 35, veki II 2, 6, nikoligefe II 4, zlovuezki II 11, niki(r, er) II 69, ki III 21, grelnike III 69. c však je zde as 44krat za k , hlavnč vždy pfed a (atd. viz str. 39), kdežto jsme zde vidžli: bozzekacho, bozcekachu, zavuekati. Crifken I 13 predpoklada tež kriščen a ne snad krišken (viz Jagič v Arch. IV, str. 486). O ecce — ede jsme se již zminili na str. 39 pozn. 2. Za 'tat se zde piše, jak již na str. 34—35 podotčeno, nčkdy e , nčkdy i , nškdy vubec se zanedbava. Za d se piše e: redka I 1 atd. Za q mame zde un , on, u, o. un: funt II 19; vuerun II 105; on: poronfo I 29, mogoncka II 48; u a. o priklady viz na str. 33. e se piše: e, en (a vlastnč za e). Pravidelnš e: zueti I 3, 24, III 89, II 7, 9, priel III 24 atd. en se zachovalo jen ve slove: vuenfih I 23; misto e objevuje se zde tež a: vaša II 111, raba II 110 viz str. 29; nedela I 18 je nejiste. 43 Vezmeme-li za zaklad cyrillskou azbuku, obdržlme nasledujlcl prehlednou tabulku pisma Friš. pamatek: Z se tedy vyskytuje 6krat, totiž za z, s, s, c, č a š, a f pštkrat, totiž za z, z, c, č a š. K jednotlivym literam treba jeste poznamenati: Vime, že v lat. rkp. psalo se často q (tedy s hačkem dole) za ae\ dostalo se však i do nemeckych rukopisu a mame je i v našich pamatkach a sice v II: ecce 1, 42, vueki 6, bofige 10; jednou tež ve III, ktera od tehož pisatele pochazl: u zniciftve 34. Za touž hlasku mame v lat. rkp. ligaturu se, ktera znamena v nem. rkp. prehlasku a, ku pr. Aengilscalh (Weinhold, Bair. Gramm. § 9, W. Braune, Ahd. Gr. § 26, pozn. 4). I v II pam., v nlž se jevi' tak značne nem. vliv, mame jednou tuto ligaturu: priuuae 30 (— prvčje). Sta- ženim povstale e (z e je : Miki. Vgl. Gramm. I 2 str. 331) znžlo jinak a proto chtel i pisar literou to naznačit. Srovn. Braune, Ahd. Gr. § 57, pozn. 2: »Nur vereinzelt steht in Endsilben auch e od. ae statt e, e zur Bezeichnung der offenen Aussprache.« V dFIvčjšIch prlpadech s e je jen ecce napadne, nebot by nepoukazovalo k e ve slovž ckvne-slov. auiTe. V tomto slovš je i cc napadne mlsto očekavaneho k. Jina ligatura je & (= et) v slovlch: zuetih III 18 (sn. 7 sl. 2 f. 1) a zuuet III 69 (sn. 9 sl. 1 f. 1). Tuto ligaturu mame i v nčmeckych zpovednlch formullch a v jinych pamatkach často. Dale: ni dvakrat a sice vždy na konci fadku (pro nedostatek mlsta): pomiflenia III 29 (sn. 7 sl. 2 f. 12) a lichogedeni III 35 (sn. 8, sl. 1, f. 1). Je to tež zbytek starši kursivy (VVattenbach, Ani. str. 52). Samohlaska u je často opatrena ohonem jakožto majuskule v druhe a treti pamatce, což shleddvame často v rkp. tčto doby. Toto u vidlme i v nemeckych jmenech pripsanych na druhem snlmku. Kdežto-v druhe pamatce mžme jen jedno z, nalezime v prvnl a treti dvoji. I to nenl nic zvlaštnlho, jak myslil Docen, ktery druhe z nalezi v rkp. mnichovske knihovny z XI—XII stol. Nalezame je ku pr. i v zpovednl formuli sv.-havelske (z XI stol., viz G. Konnecke, Bilderatlas, 2. vyd. str. 18). * 44 Skratek je zde malo. Nejzajimavčjši je: nikife II 69 (sn. 5 sl. 1 f. 1), což nahore (str. 20) bylo vyloženo jakožto nikjer se. Timto znamenkem naznačuje se r ovšem velmi zridka (viz Wattenbach, Anleitung zur lat. Pal. 4 vyd. str. 72 ve slovč porcos). Pončvadž obyčejnč - na¬ značuje man (1. c. str. 69) a zvlašte je-li nad i: im a in (1. c. str. 74), myslili zde nekteri na nikymže, ku pr. Miklosich, Vgl. Gramm. III 2 str. 341. Tak mame i v prvni pamatce ve slovč uzem 6 naznačene m čarkou nad e , jen že je rovna. Mysh'm však, že v našem pripade jde o zkracene er , tedy: nikjer se, nebot’ podobnem znamenkem naznačovalo se er (1. c. str. 72: »Speciell aber bedeutet es seit dem XI [ich weiss nicht ob friiher] er, seltener re «). Povstalo-li kje, kjer, z kde, kdež (Miki., Vgl. Gramm. II str. 208 a Etym. Wtb. str. 151: gde, nekje; nikir nuspiam ist nik^deže), je nikjer starši než nikir, treba se vyskytovalo v pozdejšich pa- matkach kir drive než ker, kjer (Oblak, Starejši slov. teksti, str. 57). Že v te dobč, když se 2. pam. psala, J již prechazelo v r , ukazuje nam tere 32 a 110 v teže pamatce. f znači sice obyčejne i, J, ale nekdy i .r, ku pr. na teže Strance: na fem fzuete 80, zpafitel 91. Skratky: fce III 12, 13, 27, šče III 14, 43 a sco III 43 vyložil již Vostokov spravnč jakožto lat. sancte, sancto (str. 28). Tak se piše ku pr. v nem. formuli sv.-havelske z XI. stol.: Hich gio... froun sce mariun unde sce petren atd. (viz Konnecke, Bilderatlas, 2. vyd. str. 18). Prepisovač, maje psati slovanskou skratku, bezdčky psal bčžnčjši mu lat.-nčmeckou. Zajimave je, že vidime rasury v f. 12, 13, 14 a snad i 27. Byly zde bezpochyby pripsany puvodnč slov. koncovky a pak pro neobvyklost u lat. slova vyškrabany, tak že mame v slov. textu zcela dle nčmeckeho: sancte petra III 14 (v nčm. bylo v dat.: sancte Petren). V f. 43 je latinska kon- covka: sco laurenzu (zde bez rasury). O skratce uze I 6 již jsme se zminili. Užilo se ji zde pro nedostatek mista (na konci radku). Skratka p = pro (Wattenb. Ani. str. 76) je zde jen jednou: ptiuuo III 38 (sn. 8 sl. 1 f. 4). O /pen III 40 viz na str. 44. b preškrtnute čarkou nahore znamena božich III 17 a 19. Chtčl-li se pisaf pridržeti spusobu bčžnčjšiho, mel pripsati koncovku (srovn. ds, di deus, dei. Wattenbach, str. 67). Toto b znamena jinak ber, na konci -bis (1. c. 73). Z toho všeho vidime, že v grafickem ohledu treti pamatka je nejzajimavčjši. Dčleni slov je jen vi a III pamatce dosti spravnč provedeno. Jako i v jinych pamatkach teto doby, piše se zde predložka obyčejnč dohromady s nasledujicim slovem, ku pr. Ponaz I 1, zenebeze I 27, otboga III 24, vtatbinach III 34, odtogo III 39, predtuima III 25; totež plati o jinych časticich: dabim III 22, 52 atd. V druhe pamatce je rozdeleni slov ještš velmi nedbale provedeno: cele včty piši se beze všeho rozdeleni, ku pr. f. 2, 6—7, 69, 82, 83, 96 atd. (viz str. 31). Taktež neni v II pa¬ matce žadne interpunkce, v I a v III je puntik. Pismo III pam. je uhlednčjši než II; tato byla zbčžnčji psana. Co se tyče stari pamatek, kladli je nčmečti palaeografove hned zprvu do IX—XI stol. Tak se vyslovi 1 o nich G. PL Pertz: »Nach dem, was ich von lateinischen Schriften gesehen habe, wiirde ich die kleinere ganz runde lateinische Minuskel »Confitentibus tibi dne« in das XIte Jahrhundert setzen, und das- selbe Alter der kleineren slavischen Schriftprobe zuschreiben. Die grossere slavische Schrift gehort in das Xte oder selbst das IXte Jahrhundert, wenn man nicht, wohin auch der unter die Linie herabgehende rechte Strich des ') deuten wiirde, vielleicht voraussetzen muss, *) Toto h vidime ku pr. ve slovč: Ih II 24, -vah ich II 36, telez nallch 40, nafich 91 atd., ddle: duh III 7, uzeh III 16, moih III 21. Podobne h mdme na 2. snimku v nžm. jnaenč: Alprih (3 f.). V lat. homilii na sn. 9 je však ještž starši h. O novčjšim h pravi Wattenbach (Ani. str. 51): »Gegen Ende XII fangt man an, den Seitenstrich zu verlangern: I).« Avšak začatky k tomu dčly se již drive, 45 dass sie von einem der Sprache nicht kundigen, welcher die vorgefundenen Zuge einer alteren Handschrift ganz getreu nachahmte, erst im Anfang des XI Jahrhunderts hier eingetragen sei.« Cassel, am 2. Februar 1824. G. H. Pertz. Ulr. Fr. Kopp podotkl o tom Koppenovi: »Gegen Pertz Meinung kann ich nichts erheb- liches sagen; indessen hatte ich Ihre Handschrift auf den Blick in das XII Jahrhundert gesetzt.« Zajimave je, jak se vyslovil o našich pamatkach Jak. Grimm. Psal totiž Koppenovi: »Die Schrift in den Freisinger Urkunden machen Sie mir, ich gestehe es, zu jung. Ich w(irde nicht zaudern sie ins IXte oder mindestens in die erste Halfte des Xten Jahrhundertes zu setzen, meine auch bei ihrer Anwesenheit hier in Cassel ein n,a (nia) darin gelesen zu haben, \vas sonst nicht iibers IXte sec. hinaus geht. Auf den mir gesandten Correcturblattern finde ich es nicht. 1 ) Aber die Uju (Vu) ftir w, die {d fiir p scheinen mir jeden Gedanken ans XIte Jahr¬ hundert entfernen zu miissen. Das neunte, zehnte Jahrh verrathen auch die Formen der deutschen Eigennamen. Das pht bedeutet perht (clarus). Ubrigens kommen alle mir mitgetheilten nom. propria der Freisinger Urkunde auch in anderen alemannischen und bairischen Diplomen der Zeit vor. Eine andere ist: ob sie alle deutsch sind. 2 ) Die meisten sichtbar und ohne Zweitel. Aber es mogen einzelne slavische darunter sein, namentlich Pezo und Peza, was ich nicht deutsch erklaren kann, es scheint von pes (canis), \vie die Krainer z fiir j schreiben. — Goldast hat piezo, pezzo unter seinen Namen und Neugart im cod. diplom. No. 203 (dipl. anni 818) pezo, No. 639 (dipl. anni 903) piezo. Slougo scheint mir sluga (servus) und steht bei Goldast wie bei Neugant No. 400, 401 (anni 861); ubrigens halte ich unser scalh, schalk (servus) etymo- logisch fiir einerlei mit slav. sluga. Auch racco (Neugart No. 585 rako) scheint undeutsch, und mit dem hochdeutschen r ah h ra, reccho unverwandt. Man miisste aus lateinischen im Slavenland abgefassten Urkunden die Eigennamen ebenso reichlich alphabetisch geordnet haben, wie die altdeutschen, um aus dem Dasein und der Hau- figkeit einzelner Worter theils ihre Eigennamenqualitat, theils ihren slav. Ursprung sicher zu entnehmen. Zusammengesetzte slavische Eigennamen scheint die P'reisinger Urkunde nicht zu gewahren, wie genug deutsche (Sigihart, Engilpero cet).« Odhady tyto co do stan Frisinskych pamatek uverejneny jsou v Koppenovč vydani na str. 11—13. Za tak stare nepovažoval Frisinskych pamatek A. Schmeller, die nčhdž pochdzeji z pozdejši doby, asi z 12. stol. (Miinchener Gelehrte Anzeigen 1837 str. 107). Ponevadž však jeho namitky proti dnvšjšfm odhadum bude treba vyvratiti, musime se drive s nimi bliže se- znamiti. Na uvedenem mistč vyklada: »Ein anderer noch zu beriihrender Punkt ist das Alter der slavischen Formeln, die im Miinchener Cod. Friš. 226 enthalten sind. Es kommt dabey alles auf das Alter dieses Codex und seiner verschiedenen Bestand- theile selbst an. Kopitar halt ihn, auf das Urtheil seiner Miinchener Freunde, besonders des jak vidime. Již v jednom rkp. z X. stol. začind se čdrka ta prodlužovati pod linku (W. Arndt: Schrift- tafeln I vyd. 1874 č. 18, ku pf. ve slovS his r. 13, honore f. 30, 33). PonSvadž v III pamdtce jest ještž mnoho staršich h, tak že je zde skoro tyž pomčr jako v II, mužeme z toho souditi, že III byla psdna v teže asi dobš jako II, neb že aspoft neni žddny značny rozdil časovy mezi obžma. Jest to duležite vzhledem k v^vodilm na str. 30. J ) Jde zde skutečne o ligaturu ni, kterd, jak jsme vidčli, dvakrat se vyskytuje v III pam. (viz str. 43). Avšak vyskytuje se v minuskuli, kamž se z kursivy dostala, ještž v XI stol. (Wattenbach, Ani. 4 vyd. str. 52). Tež i v jinych udajich je tento posudek Grimmfiv nesprdvn^. 2 ) Jde zde o dva seznamy vlastnich jmen z kodexu Frisinskdho, jeden je na 1. 78b, na kterdmž se kontu prvni pamdtka Frisinskd, druhy na ndsledujicim listž (79). Die abecedy seradil jmdna ta Koppen ve svdm vyddni str. 14. sel. Bernhart gestiitzt, fiir das Plandbuch (Vademecum) des Bischofs Abraham (957—994). Grund hiefiir ist die BI. 152b—153a eingeschriebene Notiz iiber den Besitz von Gudago (Godego im Trevisanischen), oder vielmehr der Schluss derselben: quantum mihi pertinet. Kopitar glaubt, dieses mihi miisse nothwendig auf Abraham bezogen werden, da die Besitzung nach den kais. Urkunden v. 972 u. 992 (Meichelb. H. Fr. I 177, 187) nur ihm u. auf Lebenszeit iiberlassen war; allein es konnte allenfalls auch noch auf Bischof Albrecht passen, welchem sie auf K. Friedrichs Entscheidung (Meichelb. Hist. Friš. I 353) im J. 1159 durch Eccelin v. Bassano zuriickgegeben werden musste. Solite indessen die Notiz, die bis auf die Schlussworte mit jener Schenkungs-Urkunde von 972—992 ganz gleichlautend ist, wirklich von Abraham herriihren, so mochte sie doch hier nur eine Abschrift durch andere Hand seyn; denn die Worte: Breve recordationis decurte nostra Godigo vel quicquid ad eam pertinet, welche augenscheinlich die Ueberschrift bilden sollten, sind hier vom Abschreiber in den Text selbst, namlich nach macelli und vor: et in ejus finibus gesetzt worden. Dazu kommt, dass diese Notiz nicht bloss f. 152b—153a, sondern, wie es scheint, wieder von anderer und žilterer Hand doch nur bis zum Worte macelli auch auf dem Vorsetzblatte eingeschrieben ist. Den Haupt-Inhalt dieser Hs. v. 169 BI. in gr. 4. bilden (gegen 30) verschiedene Sermone u. Homilien ... In ali diesem (\var) wohl mehr als eine Hand thatig. Mag das Meiste aus dem X. Jhrh. seyn, so geben doch die Federproben wie f. 49b: »Penna nihil valuit, dicit qui scribero nescit«, oder f. 147b am Rande »var hin brivelin«, 162b: »uns ist div zit«, 163b: »Swerter gib mir daz ze Ione unde sage miner nieftelen« schwerlich iiber die Mitte des XII. Jahrhunderts zuriick. Und nicht blos diese Proben mochten von derselben Feder seyn. Sind nicht erst nach der Hand verschiedene in Text und Format zusammenpassende Quarternionen (nur zwey derselben haben Signaturen) blos vom Buchbinder vereinigt worden, so hat doch der oder haben die Besitzer des Buches die leeren Blatter, Spalten und Stellen beniitzt, allerley weitere Dinge einzuschreiben. Dahin gehort die Notiz, die auf dem Vorsetzblatt auf die iiber Godago folgt, nemlich iiber Beziige von Leuten aus Ergoltinga und Radespona, welche Notiz auf f. 78b u 79a wo 51 u. 74 altd. Person-Namen verzeichnet sind, fortgesetzt scheint; f. 126bin Enistala sub potestate Lintolfi haec mancipia sunt etc. f. 140a Isti sunt testes concambii Abrahae episcopi et Adalperonis: Perahtold etc.... f. 152b die wieder- holte und erweiterte Notiz iiber Gudago ... Und unter diese gelegenheitlichen Eintragungen endlich scheinen auch die fraglichen sla- ivischen Formeln zu gehoren. Nur die erste, die nachzusprechende Bericht: Bose gozpodi etc. mag allenfalls, obschon von anderer Hand geschrieben, mit der vorangehenden liturgischen Behandlungsart der Kranken zusammenhangen. Auch stehen nach iz uueka v uuek amen, von derselben Hand die fiir den absolvirenden Geistlichen bestimmten lateinischen Worte: Confitentibus tibi domine famulis ac famulabus tuis . .. consolentur. Die beyden anderen hangen weder mit dem, vvas vorangeht, noch mit dem, was folgt, irgend zusammen ... Aus dem Gesagten mochte folgen, dass diese slawischen Formeln dem Zeitalter Abrahams, oder gar ihm selbst nicht ganz ohne allen Zweifel zugeschrieben werden diirfen. Gewiss ist iibrigens, dass Freysing wenn nicht mit noch nahern damaligen Slawenlandern, doch mitKarnthen, Krain etc. mancherley, wenigstens administrative Verbindungen hatte. So lehrt eine Notiz am Schluss des Cod. Friš. 227: Walto episcopus conquirivit ab Arnolfo rege in Carinthia Regalem Capellam apud Lurna cum adjacentibus bonis, postea acquisivit ab eodem rege aliam capellam apud Liburniam cum adjacentibus bonis . . . Veranlassung genug fiir Freysinger Geistliche, sich gelegentlich auch um das Seelenheil ihrer, wenn auch in fremder Diocese lebenden Untergebenen zu bekiimmern. 47 Wie es sich iibrigens mit St. Batho, des Freysingischen Bischofs Ellenhard Sacellan, der bey Arnpack (chr. Bojoar. col. 74) S. Watho Carinthiae apostolus heisst, verhalte, und ob das schwanken zwischen B und W im Namen etwa gar auf einen gebornen Slawen rathen lasse, mag dahin gestellt bleiben. Ihm freylich konnte man, wenn Arnpecks Benennung Grund haben solite, jene Formeln mit dem grossten Rechte zutrauen Auch in solchem Falle waren sie gegen ein Jahrhundert jiinger.« Avšak Schmeller zde neodhadl spravne stari našich pamatek. Nynejšf palaeografove kladou je do X. neb XI. stoleti. Reditel mnichovske knihovny p. J. v. Laubmann psal mi o nich: Ihre Anfrage wegen der Freisinger Denkmaler beantworte ich in ihrem ersten Teil dahin, dass die Handschrift keineswegs ein Palimpsest ist; vielmehr ist das Pergament stellenwei.se so diinn und zart, dass die Schrift der umstehenden Seite durchschaut. Was das Alter der Hand¬ schrift betrifft, so konnen wir auch nicht mehr sagen, als dass diese slavischen Denkmaler am Schlusse des X. oder vielleicht in der ersten Halfte des' XI. Jahrhunderts geschrieben sind. Da Sie Photographien davon besitzen, so konnen sich Ihre sprachlichen Forschungen und die palaeographischen Vergleichungen mit den vielen heutzutage existierenden Schrifttafeln hoffentlich leichter auf einem sicheren Punkte begegnen, als ich oder einer meiner Beamten zu bestimmen vermochten. Munchen, 11/3 1895. Dr. v. Laubmann. Zajfmave je tež jeho sdeleni strany pfipisku o Gudagu, o čemž jsme se nahore zminili. Pišet’ takto: »Dass der auf Gudago beziigliche Eintrag in cim. 6426, f. 152 v., 153 — quantum mihi pertinet aus der Zeit um 1159 stamme '), halte ich fiir ausgeschlossen. Es scheint mir dem Ende des X. oder Anfang des XI. Jahrhundertes, also der Zeit des Bischofs Abraham anzugehoren. Die Schrift dieses Eintrags scheint gleichzeitig und hat Ahnlichkeit mit den Eintragen auf f. 158b bis 161b * 2 ), scheint jedoch nicht von demselben Schreiber zu riihren. Mit dem ersten Freisinger Denkmal auf f. 78 hat sie weniger Ahnlichkeit, doch diirfte auch diese derselben Zeit angehoren. So lautet die nach erfolgten Recherchen von meinem Oberbibliothekar Dr. S. Riezler gegebene Auskunft. Munchen, 23. Marž 1895. Direktor Dr. v. Laubmann .« Pan prof. E. Miihlbacher, znamy palaeograf a historik, soudf o veku a povaze pisma takto: »Lasst sich auch die Schwierigkeit nicht verkennen, eine genaue Altersbestimmung einer Handschrift zu geben, ohne weiteres Material aus derselben oder einer verwandten Schreibschule zur Hand zu haben, mehrt sich, da bestimmte Kriterien der Orthographie, der Kiirzungen weg- fallen, die Schwierigkeit bei einem nicht lateinischen Texte, so kann, wenn deshalb auch nicht in zu engen Grenzen, immerhin mit geniigender Sicherheit das Alter der mir in Facsimiles vor- liegenden Handschrift festgestellt werden. *) Tak myslil Schmeller, viz str. 46. 2 J Tedy se podobi pismo 2. a 3. pamltky' pismu tSchto poznlmek, a ne 1., jak udlvl Kopitar die Bernharta v Glag. Cloz. str. XXXIV: Characterem vero hujus notae de Gudago oculatus et pe- ritus testis J. B. Bernhart eundem statuit cum charactere primae confessionis formulae, tantum paullo crassiorem.« Na str. XLII však pravi naopak: »Nam manus, quae scripsit supra citatum »breve recor- dationis de curte nostra Godigo etc.« et »quantum mihi pertinet«, itemque »constitutionem venerabilis ducis Heinrici« eadem plane videtur, quae scripsit monumentum II et III. Imo eadem fere germanica confusio B et P,£onorum in dictae constitutionis latinis vocibus probrium, puplicum, forpannitum et forbannitum etc. recurrit etiam in monumentis II et III.« Že pravopis tento neopraviiuje k srov- ndvani s II pam., vyloženo na str. 41. Taktdž i podotčeno na tdže str., že v III pam. nezamžnuje se b s. p, neb naopak. Sie weist 4 Hande auf. Die erste schrieb vom Beginn »Glagolite« bis »consolentur Per«. Einez\veite trug die Liste der zinspflichtigen Leute ein (von »Racco« bis »qui censum dederunt«). Die dritte fertigte den slavischen Text von »Ecce« bis »amen«. Die vierte fiigte den »Sermo in nativitate s. Mariae« bei. Die erste Hand gehort etwa der Wende des 10. u. 11. Jahrhunderts an. Eine Zeitbe- stimmung auf Grundlage so beschrankten Materials, 1 “/3 Seiten, wird an sich einen Spielraum von etwa 2 Jahrzehnten nach riickwarts oder vorwats geben miissen, umso mehr, als die Frage, ob ein alterer oder jlingerer Mann das Stiick geschrieben, eine offene bleibt. Die Schrift tragt noch im wesentlichen die charakteristischen Merkmale, wie sie Sickel (Das Privilegium Otto I. fiir die romische Kirche 10) fiir die Minuskel des 10. Jahrhunderts dargelegt hat. Es ist derselbe Charakter, den auch die beiden altesten Hande des Brixener Traditionscodex A (Hand n aus dem Ende des 10. Jahrh., Hand /9 um 1080 *) oder, um auf allgemein zugangliches Material hinzuweisen, das Autograph von Purchards Gesta Witigowonis (992), die Annalen von Hildesheim (Mon. Germ. SS. 4 t. II; 3 t. I vgl. die Hs. der Conversio Carantanorum ib. 11 t. I.) oder etwa der Codex Sangallensis 820 (Chatelain Paleographie des classiques latins t. XVIII a) zeigen. Es muss dahin gestellt bleiben, ob die Liste der zinspflichtigen Leute noch vor Eintragung des folgenden slavischen Textes hier eingeschrieben oder nach dessen Eintragung in die leer ge- bliebene Stelle, wie solches haufig geschah, eingefiigt wurde. Die Schrift weist noch auf das 11. Jahrh. Der 2. Halfte des 11. Jahrh. theile ich auch die 3. Hand zu. Es ist genau derselbe feste Zug, es sind dieselben Buchstabenformen, welche in dem in Regensburg geschriebenen Auto¬ graph des Mar anus Scotus (von 1079) (Paleographical Society I t. 191) oder im Autograph Otlohs von St. Emmeramm aus ungefahr derselben Zeit (Arndt Schrifttafeln 2. A. T. 19) oder in andern Handschriften des 11. Jahrh. (so Arndt T. 50, Mon. graph. VIII, 15; 10, 5) begegnen. Erst nach diesem Text ist der »Sermo« von der 4. Pland eingetragen. Die Schrift (so noch durchaus f, noch Verschrankung von r und t) wie die Vocalisation fnur e neben ae ) weisen auch den Sermo noch dem Ausgang des 11. Jahrh. zu. Das 12. Jahrhundert ist fiir die slavischen Texte ausgeschlossen. Wien, 19. April 1895. E. Miihlbacher .« Frisinske pamatky jsou nam nyni novym dukazem, jak se koristilo i u zapadnich Slovanu z pokladu, ktere poskytovalo clrkevne-slovanske pisemnictvi. Čim dukladnčji se nyni studujl starši' pamatky slovanskeho pisemnictvi, tim vice shledavame, jak mocny vliv mela clrkevnl slovanština i na zapadm' Slovany. SlovanštI apostole založili dllo, jehož učinky jevily se pozdšji i mimo uzeml, na nemž puvodne pusobili, u jižnlch, vychodn!ch ano i zapadnich Slovanu. Vliv tento u zapadnich Slovanu nebyl však dosud dukladnš a spravedlive ocenen a uznan. Chci jen podotknouti, že mame v staročeske literature pisen, jež pošla z clrkevnl slovanštiny (Gospodine pomiluj ny) a mnoho vyrazu, ktere dilem se udržely až do nynejška (blahosloviti, pržsn^ a jine), čehož Dobrovsky (Gesch. d. b. L. 1818) ještč nechtčl uznat. O pisni dotčene nemohl se ani rozhodnouti, ma-li ji pripsati vlivu clrkevnl slovanštiny. Jak dalece však tento vliv sahal, je ovšem spornou otazkou. Pončvadž pak dale clrkevnl pisemnictvi prešlo z Čech do Polska, pod- lehla bezpochyby i polština jeho vlivu. Vliv tento jev! se i v slovinštine, jak nynl zfejmš vidlme, tak že se muže rlci, že dllo slovanskych apoštolu pusobilo takmer na veškere Slovanstvo. Vliv ten mohli miti pestitele clrkevne-slov. pisemnictvi, nebot’ stali na vyši vzdčlanosti a osvety. Jak vysoce vzdčlani byli slovanštl mniši, toho nalezame čim dale tim vice dukazu. J ) Facsimiles verdanke ich der Giite meines Kollegen O. Redlich vgl. dessen Traditionsbiicher des Hocnstifts Brixen XIII f. 49 Dovedli prekladati nejen z rečtinyalatiny (ku pr. Kijevske listy), nybrž i ze — staro- nčmčiny, jak nyni vidime z Frisinskych pamatek a ze zpovednich formuli v Euch. sin. Frisinske pamatky maji pro nas ještč jinou duležitost. Cirkevni jich slovanština čini ovšem dojem staršiho sveho obdobi, jak se asi jevila za času pusobeni obou sIovanskych apoštolu ve velkomoravske riši a v Pannonii a v dobe bezprostfedne nasledujici (srovn. balij, natrovčchu, spytny, iskoni atd.), nicmene ukazuji se již i zde nektere zvlaštnosti, ktere nam prozrazuji takove zmčny po lexikalni Strance, jake nalezame i v pozdžjši redakci cirkevne-slov. pamatek (ku pr. trebu tuorim II 19 m. žrtvu; zopirnicom II 73 m. soprem; stol II 72 m. prestol; dofda II 61 m. dafe da; primete I 33 m. nasledite; segna II 45 m. žejoča; nebo II 98 m. ibo, jak mame vy- hradnš v nejstaršicb textech; deuuic III 19 vedle toho ovšem i starši devam I 6; liho li si II 82 (viz index u hesla si); v zaveti te II 2, čemuž v cirkevni slovanštine pozdžjši doby odpovida to; sem patri konečnč snad i nudmi III 31 (doklady k tčmto vyrazum udany byly dilem již drive na prislušnych mistech, dilem se tak stane v indexu). Z toho jde na jevo, že již na uzemi na kterem pusobili slovanšti apoštole a kde zavadčli slovanske bohoslužby, zahy se ukazuji prvni stopy častečnč zmčnene redakce prvniho prekladu pisma sv., ktere potom dosti zrejmš vidime v pamatkach, jež vznikly na bulharske pudč. Avšak zaleži nyni na tom, aby se vypatralo, jake to byly okolnosti, ktere spusobovaly tuto častečnou zrnenu. Že nepochazela od domacich učastniku, mužeme z važnych pričin predpokladati. Mne se zda dosti pravde podobne, že podnet k temto zmčnam dan byl vychodobulharskymi či lepe dackobulharskymi učenniky, kteri samo- statneji zasahovali do literarni činnosti dale udržovane i po smrti jejich zakladatelu. Dotčene zmčny tykaji se totiž hlavne vyrazu, ktere se vylučnš neb skoro vylučne vyskytuji ve vychodo- bulharske škole, ku pr. u Jana exarcha bulharskeho, což se snad opet tim vysvetluje, že tyto vyrazy byly v dackžm a vychodnim Bulharsku bžžnčjši. Vyrazy ty tvori jakousi protivu mezi vychodni bulharštinou a mezi zapadni (macedonskou) bulharštinou, ktera se nam asi zachovala v nejstaršich prekladech cirkevne-slovanskych od obou slovansk^ch apoštolu pochazejicich. Že by byli tžž chrvatšti glagolite k temto zmenam vydatneji prispčli, nezda se mi pri onom kon- servativismu, ktery se v chrvatskjich pamatkach pravč jevi, pravdč podobne. O tšchto otazkach viz v mžm spise O mluvš Jana ex. b. str. 14—15. Že se fady Methodiovych učenniku doplčiovaly tež z Bulharska, jest dosti pochopitelno. Blizka pribuznost, ne-li totožnost jich vlastniho jazyka a cirkevni slovanštiny, mimo to cely duševni svčt byzantinsky, z nčhož vyšli i slovanšti apoštole a jehož vlivu podlehali i Bulhari dosti zahy, nemohly jinak nežli pritažlivš pusobiti na horlivou mladež bulharskou, jakož i kouzlo, provazejici všude ve slovanskem svete jmeno slavnych našich učiteluv. Že bylo již zahy spojem' s velkomoravskou riši a s Bulharskem, ukazuje nam ta okolnost, že se učenici tito uchylili, když byli po Methodiove smrti z velkomoravske riše vy- puzeni (886), hlavne zase do Bulharska, kdež potom nastal onen znamy rozkvet pisemnictvi cirkevnč-slovanskeho, hlavne za panovani c&ra Symeona. Ostatne treba ovšem na to pamatovati, že bulharsk^ kmen sidlil tež i v jižnim Uhersku až k levžmu brehu Dunaje (srovn. slovo Pest’, zbytky dackych Bulharu, ktere se zachovaly až do našeho stoleti v Sedmihradsku atd.). Jich nareči mohlo byti. pribuzne s narečim ve vychodnim Bulharsku. Jsou-li naše vyvody spravne a vznikly-li naše pamatky puvodne v nynejšim Uhersku nebo spiše v krajindch nčkdejši velkomoravske fiše, mame nyni opžt nov^ dfivod proti Miklosichove theorii. Jak s dostatek znamo, predpokladal Miklosich, že cirkevni slovanština byl jazyk, jimž se skutečnš mluvilo v Uhersku (v Pannonii), ano snad i na Morave. Ve Frisinskych pamatkach shledali jsme vsak stopy českčho (slovenskeho) jazyka a to byl tedy spiše onen jazyk, kterymž se mluvilo na jmenovane pudč, jak se to celkem dčje ještč nyni. Na uherske pude byli ovšem take Slovinci (hlavne u jezera Blatneho), jakož se i dnes na zapadu zachovaly ještč jich zbytky, ale u techto nebyl učinčn počatek cirkevnč-slov. pisemnictvi, nybrž na Moravč. 7 50 Nalezli-li jsme dale ve Frisinskych pamatkach již prvm' stopy pozdejši redakce, ktera se jevi tež v cirkevne-slovanskem preklade pisma sv., mužeme s jakousi pravdepodobnosti pfed- pokladati, kdy asi staronemecke formule, vyskytujici' se tež ve Frisinskych pamatkach, do clrkevnf slovanštiny preloženy byti mohly. Na dobu, v niz zaroven pusobili oba slovanšti' apostole mezi Slovany, a na dobu, v niž sam Method ukol svuj dale plnil, nemužeme snad ani pomyšleti, nebot’ v pripade tomto jevil by se v citatech Frisinskych pamatek jistš prvotni preklad sv. evangelia. Od tohoto by se asi za jich živobyti nikdy nebylo odbočovalo; v jinych textech mohlo by se to ovšem spiše stati. Ponevadž nam ale vedle uvedenych zmen preče nčktere vyrazy pfipominaji tento puvodni preklad (jako balij, natrovechu), mužeme pripustiti, že preklad staronemeckych formuli do cirkevni slovanštiny, ktera nebyla ovšem bezvadna, po- rizen byl zahy po dobe pusobeni sIovanskych apoštolu, tedy nekdy ke konci IX. stol., když učenici Methodiovi z velkomoravske riše byli vypuzeni a hlavne do Bulharska se uchylili. Nš- kteri mohli ovšem ještš dale za zmenenych okolnosti v uherskych krajinach pusobili — a pokud to šlo — se svymi druhy ve vychodnim Bulharsku spojeni udržovati. Tyto zmšnšne okol¬ nosti mohly snad zaležeti hlavne v tom, že bylo treba naprosto pridržeti se nyni rimskeho obradu — aspoh na jistem uzemi — a takto jaksi ještš vice prilnouti k rimske cirkvi. Jagič pri- poušti, že již za času Methodiovych byl na uzemi se slovanskou bohoslužbou aspon častečne zaveden rimske ritus. Pravil; ve svych »Glagolitica« na str. 5—6 (Denkschriften cis. akademie ved ve Vidni, fil.-hist. tr. sv. XXXVIII. r. 1890): »Seit der Bekanntmachung der Kijeiver Blatter also muss an der Behauptung festgehalten werden, dass schon in der altesten Epoche der slavischen Liturgie, die man als mahrisch-pannonische zu bezeichnen pflegt, in welche jedenfalls dieses Denkmal fallt, die ersten Versuche gemacht wurden den Gebrauch der altslovenischen Kirchensprache mit den Anforderungen des romischen Ritus in Einklang zu bringen. Ich hatte friiher, nach dem Vorgang Šafariks und Anderer, hauptsachlich die Zeiten, die unmittelbar auf den Tod des Methodius folgten, in Betracht gezogen. Allein es scheint vieles dafiir zu sprechen, dass der erste Anfang der Umgestaltung bereits in die dornenvolle Laufbahn des pannonischen Erzbischofs fallt« a na str. 4: »Jetzt unterliegt es namlich keinem Zweifel mehr, dass nicht erst in Kroatien, sondern schon im Bereich Grossmahrens und Pannoniens, zu einer Zeit, als dort die slavische Liturgie noch ihr bedrangtes Dasein fristete, die ersten Versuche gemacht worden waren, die kirchenslavische Sprache fiir den Gottesdienst dadurch zu erhalten, dass man sich im Ritus der herrschenden romisch-germanischen Richtung anschloss und in diesem Sinne auch die Kirchenbiicher anfing umzuarbeiten.« Za takovych okolnosti mohly byti pfeloženy i nemecke formule bežne v cirkvich s latinskym ritem v dobe, kde se již snad hledšlo odolati opposici proti slovanskem bohoslužbam tim, že se chranil všemožne rimske ritus. Stojiče na tomto stanovisku, musime vraditi prvotni text Frisinskech pamatek, jenž byl psan jednim ze slovanskech pisem, s kijevskemi listy v touž kategorii, jen že byl puvodni text techto asi starši, nežli onen Frisinskech pamatek. V techto zachovane nam prepis poukazuje k staršimu textu, jenž znamena snad jen dalši postup na teto cestč, smšfujici k tomu, aby se Slovane najednou všeho nevzdali. Ponevadž ve vechodni cirkvi, jak jsme videli, takovech formuli nebylo, stoji naše pamatky tež v jakesi protivč proti jejim tradicim. A preče se jich uživalo pozdžji i na jihu (v Macedonii), jak nam Euch. sin. ukazuje. PfeložiIy se tyto formule do slovanštiny proto, aby se jich hned puvodne uživalo tam, kde pred tim v chrdmech slovanske jazyk nepožival žadneho prava? Asi sotva. Spiše se zda, že se tak mohlo stati jen tam, kde byla slovanska bohoslužba treba jen častečnč ještš v plat- nosti. Tuto okolnost treba tež uvažiti, chceme-li pripustiti, že by byl snad preklad pofizen teprve nčkde v Korutansku. Byly-li tamtež nekde slov. bohoslužby — o čemž arcif nemarne žadnech zprav — mohl tam i naš preklad pofizen beti, jen že bychom potom tak lehce ne- 51 dovedli si vyložiti bohemismy ve Frisinskych pamatkach. Jinak se ovšem mužeme sprateliti s myšIenkou, že byl puvodne nekde v severni Pannonii nebo vubec na pozdčjšim uherskem uzemi porizen a odtud že se dostal cirkevne.slov. text k Slovincum a že tam byl pfepsan. Na pudč, na niž se ještč nepčstovalo cirkevne-slov. pfsemnictvf, nemohly se hned tak beze všeho poriditi preklady ty pro velke prekažky jazykove. Mužeme li si tedy vznik prekladu spiše jen tam predstaviti, kde znali ješte ke konci IX a na začatku X stol. slovanskou bohoslužbu, mu¬ sline pfedevšim v krajinach dotčenych po takovych mistech patrati. Mista takova byla ješte v XI stol, jak nam ukazuji Kijevske listy. Pro povahu jazykovou nejsme ani nuceni držeti se slo- vinskeho uzemi hned pri vzniku puvodniho textu Frisinsk^ch pamatek, nebot’ co tam je slo- vinskeho, dostalo se tam teprv pri poslednim prepisu neb pri poslednim spracovani (snad již nekolikatem). Naopak nam ukazuji zachovane v nich bohemismy, že puvodni texty vznikly na pude, kde panoval ješte česky (slovensky) živel. Než chceme se nyni bliže sezndmiti s textem Frisinskych pamatek jak v originalu tak i v transskripci a lat. prekladu. Berouce za zaklad cirkevni slovanštinu, jak ani jinak by dle dosavadnich vykladu nemohlo byti, nemusime ještž proto v transskripci klasti tam e a y, kde nas zachovany prepis obyčejne nechiva v pochybnostech, nebot’ treba tež šetriti razu slovin- štiny, jak se nam jevi v prepisech. Avšak pri y jsme vidčli, že se volil v II pamatce mnohdy sprežkovy spflsob psani (ui). Zde jsme nechali v transskripci tež y. Toto bylo všude psano v indexu tam, kde je očekavame dle cirkevni slovanštiny (jakož i e), ponevadž mnoha slova možno vyložiti jen na zdklade cirkevni slovanštiny. V transskripci jsme dale všude psali ch , ponevadž pravopis (viz str. 39) je predpoklada. Co se tyče vydani Kopitarova, treba podotknouti, že je celkem dosti spravne. Jen nektere maličkosti treba u neho opraviti. O nčkterych jsme se již zminili (hlavne o čarkach nad samo- hldskami atd. v I). I \ a) Text v puvodmm zneni. GLAGOLITE PONAZ . REAKA ZLOUEZA. Bole gozpodi miloztiuvi'. otze bofe . tebe izpovuede . vuez moi greh. I zuetemu creztu. I zuetei marii . I zue temu michaelu . Iuuizem crilatcem bofiem. I zuetemu pe 5 tru . I uzem želom bofiem . I uzem mufenicom bofiem! Iiizem vuernicom bofiem. I uzem devuam praudnim . I uze praudnim . Itebe bofirabe . choku . biti. izpovueden. uzeh ..moih greh . I vueruiu .da mi. ie . nazem zuete . beufi. iti fe . na oh zuet. pakife uztati. na zod ni den. Imeti mi ie. 1'ivuof 10 pozem. Imetimiie . otpuztic moih grechou . Bofe b) v transskripci. Glagolite po nas redka slovesa: Bože, gospodi milostivi, otče bože, tebe ispovede ves moj grech, i svetemu Kristu (Krstu), i svetej Marii, i sve¬ temu Michaelu, i vsem krilatcem božiem, i svetemu Pe- 5 tru, i vsem selom božiem, i vsem mučenikom božiem, i vsem vernikom božiem, i vsem devam pravdnim, i vsem pravdnim, i tebe, boži rabe, choču biti ispoveden vsech moich grech, i veruju, da mi je na sem svete bi vš iti že na on svet, paki že vstati na sodni den. Imeti mi je život 10 po sem; Imeti mi je otpustik moich grechov. Bože R. 3.: zuetemu creztu, že by zde mčlo slovo crezt tyž vyznam jako v r. 20 (baptismus, kfest), nelze pripustiti; dle jinych formuli pfedpokladal Dobrovski, že zde md byti Jan Kftitel (Joanni Bap- tistae), ač by slovo to mčlo teprv po »zuetei marii« ndsledovati. V originale bylo bezpochyby isptcTT. = Kristus; v stč. formuli: . .. zpo\viedagy fie bohu otczy, fynu, fwatemu duchu (Listy fil. XV, 37). Stranv zuetemu viz index. R. 8. beufi (byvši v. str. 42). Zvldštni tento tvar misto očekdvančho na-u iv cirk, slov. kt.ikt.ih o y) opštuje se ještč dvakrdtv druhč pamatce: »neprigemlioki« II 3 a »imoki« II 6. Jest to tak zvane ge- rundium, v nčmž v cirkevni slovanštinč mame obyčejnč koncovku -ihtg. Tak zni naše misto z II pam. v homilii cirkevnč-slov.: ašče by zapovčdB stchranili,, to \T, včkT.l jemu bylo žitije, starosti nepri- jemljušče ni slBzBna dčla imušče. V jihoslovanskvch jazycich b^vd v pripadč tom často koncovka -šti, -či, -či (srovn. Miklosich, Vgl. Gramm. IV 2 str. 829 a 837). R. 9. »ni« ve slovš »sodni« bylo pozdčji psano nad radkem, viz str. 36. 53 miloztiuvi. primi moiv . izpovued . moih grechou . Efe iezem ztuoril zla . pot den pongefe bih nazi zvuet. vuuraken . i bih crifken. Efe pomngu . ili ne pomngu . Ili vuolu . ili ne vuolu Ili vuede . ili ne vuede . Ili une praud 15 nei rote . ili ulil. Ili tatbe . ili zavuizti. ili v uzmazi. ili vziniftue. ili efe mizetomu . chotelo . emufe mibi. ne doz talo . choteti. Ili vpoglagolani. ili zpe . ili nezpp. Ili efe iezem . ne zpazal. nedela . ni ziieta vuecera . ni mega pozta . I. inoga . mnogoga . efe protiu bogu . fprotiu me 20 mu creztu . Ti edin bofe . vuez . caco mi iega potre ba vuelica . Bofe gozpodi miloztivi. tebe ze mil tuori^ . od . zih poltenih greh . I. odineh mnozeh I, vušnfih . i minfih . Efe iezem ztvoril j teh ze febe mil tuorrč . I zvetei marii. I vzem zvetim . 25 Idabim nazem zuete . tacoga grecha pocazen vzel. dcofe ti mi zadenef. iacofe tud milozt. itebe liubo . Bofe ti pride zenebeze. vfe ze da v moku . za vuiz narod . Dabini zlodeiu otel. otmime vzem zlo deiem . Miloztivui bofe . tebe poronfo me telo . I 30 mo dufu . I moia zloueza . Ime delo . I mo vuoliu . milostivi, primi moju ispoved moich grechov, eže jesem stvoril zla po t den, ponježe bich na si svet vračen i bich kriščen; eže pomnju ili ne pomnju, ili volu ili ne volu, ili vede ili ne vede, ili v nepravd- 15 nej rote ili v Iži, ili tatbe ili zavisti, ili v usmasi ili v sinič(s)tve ili, eže mi se tomu chotelo, emuže mi bi ne dos- talo choteti, ili v poglagolani ili spe ili nespe, ili eže iesem ne spasal nedela, ni sveta večera, ni mega posta i inoga mnogoga, eže protiv bogu i protiv me- 20 mu krestu. Ti edin, bože, ves, kako mi jega potre¬ ba velika! Bože, gospodi milostivi, tebe se mil tvorju od sich počtenich grech, i od inech mnozech i venčich i minšich, eže jesem stvoril. Tech se tebe mil tvorju, i svetej Marii, i vsem svetim. 25 I da bim na sem svete takoga grecha pokazen vzel, akože ti mi zadeneš i akože tva milost i tebe ljubo. Bože, ti pride se nebese, uže se dav moku za vis narod, da bi ni zlodeju otel, otmi me vsem zlo¬ dejem. Milostivi bože, tebe porončo me telo i 30 mo dušu, i moja slovesa, i me delo, j mo volju, ft. 13. vuuraken, viz vračen v slovničku. Mfižeme k tomu ještč dodati, že v našem pffpadč treba asi čisti vuračen, tedy se sekunderni samohlaskou; dle Brauna § 69 b) pozn. 5: Selten entvvickelt sich in einer Anlautsverbindung mit r aus letzterem ein Vocal, z. B. spiricho (— spricho) atd. Pri rrn je to často (§ 69 a) ku pf. ganver a garawer. Srovn. tčž § 105 pozn. 1 a § 106 pozn. 1 uuurennun wol als wurennun. «. R. 15. stran »v uzmazi« viz vyklad v slovničku (pri »smčs«), R. 18. »nedela« viz str. 29 — 30. R. 23. venčich viz str. 32. R. 27. viz na str. 21—22. 54 I mo vueru . fmoi fivuof . I da bim uzliffal na zodni den tuo milozt vueliu . Z temi iefe vzovuef tvof mi vzti. Pridete otza mega . izvuolieni. pri mete vuecfne vuezelie . { vuecfni fivuot. Efe y 35 iezt. ugotoulieno iz uueka v uuek. Amen. i mo veru, i moj život. I da bim uslišal na sodni den tvo milost velju s temi, ježe vzoveš tvoi- mi usti: pridete, otca mega izvoljeni, pri¬ mete večne veselje i večni život, eže v(i) 35 jest ugotovljeno iz veka v vek. Amen. Dicite post nos pauca verba. Deus, domine misericors, pater deus, tibi confiteor omne meum peccatum, et sancto Christo et s. Mariae et sanc- to Michaeli et omnibus alitibus (angelis) dei, et sancto Pe- 5 tro, et omnibus legatis dei, et omnibus martyribus dei, et omnibus fidelibus dei, et omnibus virginibus justis et omnibus justis, et tibi, serve dei, volo esse confitens omnia mea peccata, et čredo, quod mihi est, postquam in hoc mundo fuero, eundum in illum mundum, rursus resurgendum ad judicii diem. Habenda mihi est vita 10 post hanc, habenda mihi est remissio meorum peccatorum. Deus misericors, accipe meam confessionem meorum peccatorum, quod feci mali ex eo die, quo fui in hunc mundum redditus et fui baptizatus; quod memini aut non memini, aut libens aut coactus, aut sciens aut nesciens, aut in in- 15 justo jurejurando aut mendacio, aut furto aut invidia aut in fornicatione (?) aut in adulterio (?), aut si id mihi collibuit, quod mihi non conveniebat collibere, aut in calumnia (?), aut dormiens aut non dormiens, aut quod non servavi dominicam, nec sacrum vesperum, nec meum jejunium et aliud multum, quod contra deum et contra me- 20 um baptismum. Tu solus, Deus, scis, quam mihi illius necessitas est magna. Deus, domine misericors, tibi me excusabilem facio horum enumeratorum peccatorum et aliorum multorum et majorum et minorum, quae feci. Horum me tibi excusabilem facio, et sanctae Mariae, et omnibus sanctis. 25 Et ut in hoc mundo tališ peccati punitionem accipiam, quam tu mihi impones et quae est tua misericordia et (ut) tibi placet. Deus, qui venisti de coelo (et)iam te dedisti martyrio pro omni populo, ut nos diabolo eriperes, eripe me omnibus diabo- lis. Misericors domine, tibi commendo meum corpus et 30 meam animam, et mea verba et meum opus, et meam voluntatem. et meam fidem, et meam vitam. Et ut exaudiam in judicii die tuam misericordiam magnam cum his, quos convocabis tu- o ore: venite patris mei electi, possidete aeternum gaudium et aeternam vitam, quod vobis 35 paratum est e seculo in seculum. Amen. R, 34. »vuecfne«, očekdvdme »vuecfno« (die slovinskeho jazyka, v cfrk.-slov. Kf.YMiO€) viz str. 18. R. 34. »efe v« omylem m. »efe vi« (eže vy). 00 II. Ecce bi detd naf neze grefil tevuekigemube fiti ftarofti neprigem lioki nikoligefe pet 5 fali neimugi niflzna telezeimoki nuuvue kigemubefiti bone fezavuiztiubui ne priiazninu uvignan 10 Odfzlauuibofige Potom nanarodzlovuezki ftrazti Ipetzali boi do neimoki Ibzzre duzemirt Ipagi' bra 15 tri ia pomenem ze dai zino uuebofi na refemze botomu Oz ftanem zich mirzcih del Efe funt dela foto 20 nina Efetrebu tuorim bratra Oclevuetam Efe tatua Efe rafzboi Efepulti ugongenige Eferoti Choi fe Ih nepazem nuge pre 25 ftopam Efene nauuizt nizce teh del mirzene pred bofima ozima mo fete potomu zinzi uvi deti Izami razumeti 30 efebefe priuuae zlou uezi Ijliza tazie aco fe imuigezim tere ne priiaznina uznenauvi Eče bi ded naš nese- grešil, te v veki jemu be žiti, starosti ne prijem- ljoči, nikoliježe pe- 5 čali neimy, ni slzna telese imoči, nu v ve¬ ki jemu be žiti. Pone- že zavistju by ne¬ prijaznima vignan 10 od slavi božije, potom na narod človečki strasti i pečali poi- do (i) nemoči i b(e)z re¬ du semrt. I paki, bra- 15 tria, pomenem se, da i sinove boži na- rečem se; potomu os¬ tanem sich mrzkich del, eže sunt dela soto- 20 nina: eže trebu tvorim, bratra oklevetam, eže tatva, eže razboj, eže p(u)lti ugojenije, eže roti, koich- že ne pasem, nu je pre- 25 ftopam, eže nenavist. Ničže tech del mrz(e)ne(je) pred božima očima. Mo- žete potomu, sinci, vi¬ deti, i sami razumeti, 30 eže beše pri ve (j e) člo- veci v lica tacije, ako- že i my jesim, tere ne- prijaznina vznenavi- R. 2. te (v cfrkevnl slov. to) je zvldštnosti' pozdšjši' doby, viz str. 49. R. 3. neprigemlioki, viz pozndmku k »beufi« I 8. R. 5. »neimugi« viz str. 42. R. 6. »imoki« viz pozn. k »beufi« I 8. R. 13. »neimoki« ma b^t bezpochyby: i nemoki. Tak se pfepsal pisatel i v f. 23: choife Ib m. choihfe, tedy prestavoval slabiky vedle sebe jsoucf. Jinde psal hldsku, ktera teprv ndsledovala neb již predchdzela, ku pr. v f. II 98 psal puvodnš strar a udžlal z toho strad-acho, v r. 23 psal ugon¬ genige a neopravil toho. R. 20. »efe trebu tuorim« zajfmav^ vvraz pro pohanskou občf; vyskytuje se pozdčji tčž mfsto SliptTBS, viz str. 19. R. 23. stran »ugongenige« viz str. 17., choi viz pozn. k f. 13. Miklosichuv vyklad (Vgl. Gramm. 3 2 str. 149) nezamlouv4 se z grafickych pftčin. 56 deffe A bofiu uzliubife 35 da botomu nine Efcircu vah ich clanam ze I mod N/ -d' lim ze im Izefti ich pigem I obeti naffe im nezem Ozcepafgenige 40 telez nafich iduf nafich Tlgefemofem imui efte buiti ecce tage dela nafnem delati iafeo ni delafe Onibo laf 45 na natrovuechu feg na naboiachu bozza obuiachu naga ode achu malo mogoncka uime bofie bozzekacho 50 mrzna zigreahu ftran na bod^provvi zuoge uvedechu L[tim nizah iuzelezneh vvofich L(clepenih 55 bozcekachu I u ime bofie te uteffahu temi temitize deli bogu briplifaze taco zinzi inam ze mod 60 liti tomuge vuirch nemo Otzu Gofzpodi dol dani tamoge vzed li vzezarftuo fuoge Efeiefi: ugotouleno iz 65 coni doconi izvvo lenico com bofiem I gezm bratria bozuuani ib bgeni Egolenemofem niki~le liza niucri 70 ti nicacofd ubega ti nugeftati pred ftolom bofigem ze zopirnicom nafim zezlodgem ftarim deše a božiu [blagodet] vzljubiše. 35 Da potomu ninje v cirk- vach ich klanam se i mod- lim se im i cesti ich pijem i obeti naše im nesem o sepasenije 40 teles našich i duš našich. Tije že možem i my ešte byti, eče taje dela načnem delati, jaže o- ni delaše. Oni bo lač- 45 na natrovechu, žej¬ na napojachu, bosa obujachu, naga ode- achu malomogonča v ime božie posečacho 50 mrzna sigreachu, stran- na pod krovi svoje vvedechu, v tim- nicach i v železnech vožich vklepenich 55 posečachu, i v ime božie te utešachu. Temi, temi ti se deli bogu približaše. Tako, sinci, i nam se mod- 60 liti tomuje vrch- nem(u) otcu gospodi, dož- da ni tamoje vsed- li v cesarstvo svoje, eže jest ugotovleno is- 65 koni dokoni izvo- lenikom božiem. I jesm, bratria, pozvani i p(o) b(e)jeni, egože nemožem nikjer le lica ni ukri- 70 ti, ni kakože ubega- ti, nu je stati pred stolom božijem se sopirnikom našim, se zlodjem starim, ft. 34. (blagodžt) doplfiujeme z homilie Klementovy, ve Friš. pamdtce slovo to vynechd.no. ft. 44. zde se počinajl tak zvane skutky milosrdenstvi' (sex opera misericordiae) ve zpovšdnich formulfch často se vyskytujfcl (viz str. 24). ft. 60. vuirchnemo viz str. 29. ft. 61. dof(e)da pripomfnd tež pozdžjšl dobu (viz slovnlček). ft. 65. doconi, dokoni i v českych pamdtkdch (viz slovn.). ft. 69. liza viz v slovn. 57 75 igeftze pred bofi ma ofima vzaco mu zuoimi vzti izuoim glagolom izbovuedati Elege 80 nafemfzuete chifto ftuoril libobodi do bro libolizi zlo Dactomudini zinzi muzlite ide neca 85 može vcloniti nu ge pred bofima ofima fiati izio prio imeti iufegezim bovvedal Naf gozbod zueticruz 90 ifegeft bali teleznaffih izpafitel dufnaffih ton bozzledine balouvani ge pofledge pozftavv iucazalge im feze nam 95 dozftoi odgego zavue kati igemuzeoteti preife naffi zef ztoco firadacho nebo ie te pechu metlami ipri 100 nizfe ogni petfachv imetfi tnachu ipolezv vuefachu ifelezni cliufi ge raztrgachu atobac mui ninge nafu prau 105 dnu vuerun ipraudnv izbovuediu toiemofim ztoriti efeoni to vue lico ftraftiu ftuorife dapotomuzinzi bofi 110 raba prizzuaufe tere im grechi vuafa pofte te fim izpovvedni bo dete grechov uuafih. 75 i jest se pred boži- ma očima vsako- mu svoimi usti i svoim glagolom ispovedati, eže je 80 na sem svete kiždo stvoril, libo bodi do¬ bro libo li si zlo. Da k tomu dini, sinci, myslite, ide ne, ka- 85 mo se ukloniti, nu je pred božima očima stati, i sjo prjo imeti, juže jesim povedal. Naš gospod, sveti Krist, 90 iže jest bali teles našich i spasitel duš našich, ton posledine balovani- je posledje postav(l) (i) ukazal je, imže se nam 95 dostoi od iego zave¬ dati, i jemu se oteti. Prejše naši žestoko stradacho, nebo je te- pechu metlami i pri- 100 nizše ogni pečachu, i meči tnachu, i po lesu vešachu, i železni ključi je rastrgachu. A to pak my ni nje našu prav- 105 dnu verun i pravdnu ispovediu toje možem storiti, eže oni to ve¬ liko strastju stvoriše. Da potomu, sinci, boži 110 rabe prizvavše, tere im grechi vaše počte- te, i im ispovedni bo¬ dete grechov vašich. 89. cruz viz str. 30. Skratku, o niž zmfnka se dčje, molil si prepisovač či spiše predčitatel vyklddati jako krbstl, = križ, pfihlfžel li jen k tomu, co hned ndsleduje, nebot mšme i jinde, ku pr. v Glag. Cloz. podobnč: i krsti, prišedt bali sq javi f. 59 I — >92. Avšak zpafitel duf nalfih se k tomu nehodfi ft. 91. ton viz str. 31. ft. 97. stran »preife« viz slovn. (pod prejše). ft. 110. raba a vaša viz str. 29. 8 58 Si avus noster non peccas- set, tum in secula ei esset vivere senectutem non acci- pienti, nunquam cu- 5 ram habens (-enti), nec lacrimabile corpus habenti, sed in se¬ cula ei esset vivere. Postea- quam invidia fuit dia- boli expulsus 10 a gloria divina, tune in genus humanum dolores et curae inci- derunt et morbi et sine ordi- ne mors Et iterum, fra- 15 tres, meminerimus, ut et filii dei vo- cemur; propterea absti- neamus his turpibus operibus, quae sunt opera sata- 20 nae: quod sacrificium (idolisj facimus, fratrem calumniamur, quod furtum, quod homicidium, quod čarni faventia, quod juramenta, quae non observamus, sed ea trans- 25 gredimur, quod invidia. Nihil his operibus turpius ante dei oculos. Po- testis igitur, filioli, vi- dere et ipsi intelligere, 30 quod fuerunt primum ho- mines faciebus tales, quales et nos sumus et dia- bolica ode- runt et divinam (gratiam) dilexerunt. 35 Ut ideo nune in eccle- siis eorum genuflectamus et o- remus ad eos et honori eorum bibamus et sacrificia nostra iis offeramus pro salute 40 corporum nostrorum et animarum nostrarum. Iidem possumus et nos adhuc esse, si eadem opera coeperimus facere, quae il- li faciebant. lili enim esu- 45 rientem pascebant, siti- enti dabant potum, nudipedem calceabant, nudum cooperie- bant, infirmum in nomine dei visitabant 50 frigentem calefaciebant, hospi- tem colligebant (sub tecta sua introducebant), in carce- ribus et in ferreis vinculis inclusos 65 visitabant, et in nomine dei eos consolabantur. His, his illi operibus deo appropinquabant. Sic filioli, et nobis oran- 60 dum ad eundem supre- mum patrem, dominum, do¬ neč nos ibidem collo- cet in regno suo, quod est paratum ab ini 65 tio ad finem elec- tis dei. Et sumus, fratres, vocati et incitati (coacti) a cuius non possumus usquam nos facie abscon- 70 dere nec ullo modo effu- gere, sed est standum ante thronum dei cum . adversario nostro, cum malefico antiquo 75 et est ante dei oculos unicui que suo ore et suo verbo confitendum, quod 80 in hoc mundo quisque fecit, sive est bo num, sive malum. Illius diei, filioli, mementote, qua non est quo 85 effugere sed est ante dei oculos standum et haec contentio habenda quam dixi. Noster dominus, sanctus Christus, 90 qui est medicus corporum nostrorum et salvator animarum nostrarum, is ultimam medici¬ nam postremum propo- suit et monstravit, quo nos 95 conveniat illi renun- ciare et illi nos eripere. 59 Antecessores nostri duriter sunt passi, nam eos verbe- rabant virgis et ad- 100 moventes igni torrebant et gladiis secabant et in silva suspendebant et ferreis uncis eos dilacerabant. At hoc denuo nos nune nostra jus- 105 ta fide et justa confessione idem possumus facere, quod illi illo mag- no dolore fecerunt. Ergo, filioli, dei 110 servos advocate et eis peccata vestra enu- merate et eis confitentes es- te peccata vestra. III. Jazze zaglagolo zlodeiu. Iuzem iego delom. Iuzem iego lepocam. Tofe uue 5 ruiu ubog uze mo goki. Iu iega zin; lu zuueti duh . Data tri imena . edin bog gozpod zuueti. 10 ife zuori nebo . Iz emlo . Tofe izco ie ga milozti . Ifce mariae . Ifce mic hahela . Ifce pe 15 tra . Iufeh bofih zil. Iuzeh bofih mofe nic. Iufeh h za connic . Iufeh zu&ih deuuiz . Iuzeh h moki 20 Da mirafite napomoki biti. Kibogu moih gre chou . Dabim cifto iz pouued ztuoril. Iod puztic otboga priel. 25 Bogu uze mogokemu. Jaz se zaglagolo zlodeju, i vsem jego delom, i vsem jego lepocam. Tože ve- 5 ruju v bog vsemo¬ goči, i v j ega sin, i v sveti duch, da ta tri imena edin bog, gospod sveti, 10 iže s(t)vori nebo i z- emlo. Tože iško je- ga milosti, i sanete (svete) Mariae, i sanete (svetega) Mic¬ haela, i sanete (svetega) Pe- 15 tra, i vsech božich sil i vsech božich moče¬ nih, i vsech (božich) za- konnik, i vsech svetich devic, i vsech (božich) moči, 20 da mi račite na pomoči biti ki bogu moich gre- chov; da bim čisto is- poved stvoril, i od¬ pustile ot boga prijel. 25 Bogu vsemogočemu R. 1. Se začdtkem naši formule srovn. sangallskou (Miillenhoff u. Sch. str. 291): »Ih fersache dem tiufel unt ellin sinu werc unt alle sine gezierde . . .« a jind (str. 292): »ih intsago mih demo tiufeli unde allen slnen uuerchen unde allen smen zierden . . .« Vlivem nžmčiny je zde pri zaglagolo se dativ. Srovn. tdž v slovinskč formuli z XV. stol. (Slav. Bibl. II str. 170): Ja ze odpouem chudiczu ynu nega devlam, ynu vsy nega hofarti, ynu ze yzpovem ynu dalsan dam . . . R. 12. fce viz str. 44. R. 13. michahele vlivem nSmecko-lat. pravopisu, tak mdme i v Reichenavskč formuli: unde sanete Michahele (Mtill. a Scher. str. 244). * \ 60 izpouuede uze moie greche . Ifce marie. Uzeh nepraudnih del. inepraudnega pomiflenia. 30 Efe iezem uuede ztuo ril. ili neuuede . nudmi ili lubmi zpe ili bde Uzpitnih rotah . Vlifnih refih . vtatbinah . Uzniciftve . 35 Ulacomztue . Vlichogedeni. Vlichopiti. Uuzmaztue. Iuuzemlichodiani. Efe iefem ztuoril .ptiuuo bogu . odtogo dine 40 ponefe xpen bih . dafe dodiniz negodine. Togo uzego izpouueden bodo. Bogu . Isce marii . I sco laurenzu gozpodi. 45 Iuzem zuetim . Itebe bofi rabe . Caiuze moih grechou . Iradze chocu caiati. elicofe zimizla imam eche 50 me bofe poftedifi. Daimi bofe gozpodi. tuuoiu milozt. dabim nez ramen. ineztiden nazudinem dine. 55 predtuima ofima ftoial. igdafe pri del' zodit. Siuuim . I mrtuim. comufdo pozuem dele. Tebe 60 bofe miloztivui porufo uza moia zlouuez 1 moia dela . Imoie pomif lenie . Imoie zridze . 65 I moie telo . Imoi fiuuot. Imoiu dufu . Crifte bofi zinu. ife iezi razil . nazi ispovede vse moje greche, i sancte fsvetej) Marie, vsech nepravdnich del i nepravdnega pomišlenja, 30 eže jesem vede stvo- ril ili nevede, nudmi ili lubmi, spe ili bde, v spitnich rotach, v ližnich rečich, v tatbinach, v sničistve, 35 v lakomstve, v lichojedeni, v lichopiti, v usmastve, i vsem lichodjani; eže jesem stvoril protivo bogu od togo dine, 40 ponježe (krščen) bich, daže do dinišnego dine. Togo vsego izpoveden bodo bogu i sancte (svetej) Marii, i sancto (svetemu) Laurencu, gospodi, 45 i vsem svetim, i tebe, boži rabe Kaju se moich grechov, i rad se choču kajati, elikože simisla imam, eče 50 me bože poštediši. Daj mi, bože gospodi, tvoju milost, da bim nes¬ ramen i nestiden na sudinem dine 55 pred tvima očima stojal, igdaže pri¬ deš sodit živim i mrtvim, komuždo po svem dele. Tebe, 60 bože milostivi, poručo vsa moja sloves(a), i moja dela, i moje pomiš- lenje, i moje srdce, 65 i moje telo, i moj život, i moju dušu. Kriste, boži sinu, iže jesi račil na si ft. 34. uzniciftve viz slovn. pod siničstvo. ft. 36. stran »usmaftve« viz slovn. »smSs«. ft. 44. »laurenzu« svat^ tento vyskytd se (mezi jinymi) často v nžmeck^ch zpovšdnfch formulich (ku pr. st. 267 u Mtillenh. a Sch.). 61 zuu& priti. grel 70 nike ifbauuiti. ot zlodeine oblazti. Uchranime otuzega zla . Izpazime vuzem blafe. 75 Amen. Amen. svet priti greš- 70 nike izbaviti ot zlodejne oblasti, uchrani me ot vsega zla, i spasi me v vsem blaze 75 Amen. Amen. Ego abrenuncio diabolo et omnibus ejus operibus, et omnibus ejus deliciis. Item cre- 5 do in deum omni- potentem, in ejus filium et in sanctum spiritum, quod haec tria nomina unus deus, dominus sanctus, 10 qui creavit Coelum et ter- ram. Item quaero e- jus rnisericordiam, et s. Mariae, et s. Micha- elis, et s. Pe- 15 tri, et omnium dei legatorum et omnium dei mar- tyrum, et omnium dei fi- delium, et omnium sanctarum virginum, et omnium divinarum reliquiarum, 20 ut mihi dignemini auxilio esse ad deum de meis pecca- tis; ut puram con- fessionem faciam et re- missionom a deo accipiam. 25 Deo omnipotenti confiteor omnia mea peccata et s. Mariae, omnia injusta opera et injustas cogitationes, 30 quod sciens fe- ci aut nesciens, coactus aut sponte, dormiens aut vigilans in gratuitis juramentis, in mendacibus verbis, in furtis, in fornicatione, 35 in avaritia, 'in edacitate, in nimis bibendo, in stuprando et omni scelerate faciendo; quod feci contra deum ex eo die 40 posteaquam baptizatus fui usque ad hodiernum diem. Hoc omne confitens ero deo et s. Mariae et s, Laurentio, domine, 45 et omnibus sanctis, et tibi, dei serve. Poenitet me meorum peccatorum et libens agam poenitentiam, quantum mentis habeo, si 50 mihi deus peperceris. Da mihi, deus domine, tuam gratiam, ut sine pudo- re et sine rubore in judicii die 55 ante tuos oculos stem, quando veni- es judicatum vivos et mortuos, quemque secundum suum opus. Tibi, 60 deus misericors commendo omnia mea verba, et mea opera, et meam cogita- tionem, et meum cor, 65 et meum corpus, et meam vitam, et meam animam. Christe, dei fili, qui dignatus es in hunc mundum venire pecca- 70 tores liberatum (liberare) a malefici potestate, custodi me ab omni malo, et salva me in omni bono. 75 Amen. Amen. PRI LOH Y. I. Homilie, pripisovana sv. Klementu, učenniku sv. Metodeje. Abychom mohli lepe seznati pribuznost homilie pripisovane Klementu s druhou Frisinskou pamatkou, kladu ji sem tež s pHslušnymi mfsty Frisinske pamatky, jak to Miklosich učinil v »Die christliche Terminologie der slavischen Sprachen« str. 3—6. Meziradkova, jinym tiskem naznačena mlsta jsou vzata z druhe Frisinske pamatky. Jak již na str. 23 a nasl. vyloženo, je bezpochyby text Friš. pamatky prepracovan na zakladč jmeho shodujiclho se vice s touto homilii. Vidime, že celeho cirkevne-slov. textu tohoto užilo se jen v časti na prvni Strance (II r. 1—34). Pro ostatek (a sice tedy pro včtši čhst II pamatky) musime predpokladat jine cirkevne-slov. texty, kterych nemarne či snad dosud nezname. Že text II pam. neni prvotni, ukazuje nam i misto: I pagi bratriia pomenem ze, da i zinouue bofi narefem ze: Pomenem se je priliš seslabeny vyraz proti konci homilie, kdež stoji: juže podBvignem sja i my vBzljubiti, da budem synove božii, neb proti jinemu a sice vice prislušnemu mistu: vTjsprjanemi) pone oti> selč atd. V obojim pripade mame pripadnčjši vyraz než v II pam., kdež je mdly; jest to slaba nahrada za vyraz prepisovači snad neobvykly neb docela neznamy. Ano, v tomto pomenem se musime snad videti naražku na slib dany pri krtu, o nemž se mluvi v cirkevne-slov. homilii (jako obeščachom r f> sja bogu, poražajemi svjatymb krtščenijemb, predi. mnogy posluchy, sice glagoljušče otricjaju sja sotony i vbsčchii dčki> jego; nasleduje potom misto zachovane čdstečnč i ve Friš. II), avšak nikoliv ve Friš. II. Na všechen spusob predpokladal by tedy text druhe Frisinske pamatky jiny uplnejši, jenž se nam spravnčji a uplnčji zachoval v cirkevnč-slov. homilii. Poučjenije na pamjatr. apostola ili mučenika. Bratija, prisno žadaja spasenija našego gospodb bogi. našib), prisno prizyvajetb ny neprestanbno svjatymb jevan- glijemb vb vččbnoje nbsnoje csrbstvo, velja ny vsja- ku skvbrnu i žitije nečisto otvrššči otB sebe i čistymb srdcemb kB njemu pristupiti i vBziskati i pre- jati ono crstvije, iž-njegože ispadochomi., za- 63 povedk božiju prestuplbše, jaže bč predana A- damu, pradedu našemu, vi. raji drevlje, vtzdbržanija našego delja. Ašče bo by ecce bi detd nas ju stchranilt, to vt včky jemu bylo ne zegresil, te vueki geniu be žitije, bes-pečali i be-smtrti, starosti ne siti starosti ne prijemljušče, ni slbzbna tčla imušče: ni. prigemlioki ni sl zna teleze imoki zavistiju dbjavoljeju otluči sja ott slavy bo- zavuiztiu bui nepriiazninu uvignan od szlauui bo- žija nevtzdbržanija delja ott tolč napadoša na sige potoni na rodi. člvčbskyi i pečali i strasti i smbrtb, premčnujušča narod zlovuezlzi stvazti i petzali boido neimoki i bz zredil zemirt žitije člvčbsko. i togo mšsta želajušče svjatii i pravbdivi člvci krčpko prepojasaša črčsla svo¬ ja; i branb priimtše (svjatuju veru) na protivbna- go vraga, pobedivtše že j ego paky vtnidoša vi. pbrvuju porodu, i do selš vtchodjatb, dšly dobryi- mi ukrašbše sja, žitije se lbstbnoje vt smetbi mesto polagajušče, ježe jako sčnb nepostojanbno prechoditi., izmenuja vrčmena i gody. tčmbže ne lbstimb sobe, bratije, ni jako besmbrti mbnimt sja, ni vtdainvB sja pochotbmi. žitiiskyimij, iže bo žitiju semu vsdasti. sja, to vragi, bo- žii byvajetb i pagubbniki. duši svojei, ni. i pagi , bratrija , viisprjančmi. pone ott selč, i ne lišaimt pomenem ze sja samochotbju neizdrečenbnyja slavy bo- ži(ja) i radosti vščbnyja, nt vtstjagnušče sja ott prelbsti mira šego, jako obeščachomt sja bogu, poražajemi svjatyimb krbščenijemb, predt mnogy posluchy, sice glagoljušče: otricjaju sja sotony i vbsžcht delt jego. si že sutb dela ese sunt dela sotonina: idoložbrtvija, bratonenavidenija, sotonina: ese trebu tuorim , bratra ocleinntam , klevety, gnevodbržanija, zavistb, jarostb, ne- ’) ne- navisb, tatbby, razboi, pbjanstvo, obtjadanie, nauuizt 5 ) tatua l ) raszboi 2 ) pltti ugoženije, obidenija, pšsni bšsovLskyja, pulti ugongenige 3 ) pljasanija, chuljenija, sramoslovbja, vtlšvenija, •• dštogubbja, bluženija, preljubodšjanija, gtrdostb, ltža kljatvoprestupljenije i ježe kljati sja bo- roti, choise ih ne pazem, nu ge prestopam 4 ) ') Ve Kris. pam. jdou slova a včty po sobž, jak zde čislicemi naznačeno (54 žiimr> imen&mb. ašte ubo sichB deh> ostanem!) sja, ti vBziščemB suprotivb temi) vsjako do- brodetelbje, jakože i pišetb sja: ukloni sja otT> zla, i stvori dobro, da ašče ubo ostanem!, sja oti. šele zlyclns techB deli., to udobb pa- ky vBnidemi. vi. tuže porodu, čbto bo jesti. nizce teh del mbrzBČeje taceclrb deliš vb člvcechi., imiže na mirzene sja gneva božija privlačim!., nB da sBvbr- šim'b obetovanija naša jaže Irt gospodu bogu našemu, ljubjašče jego vsšmb srd- Cbms svoimb i vseju mysli>ju i vseju krepostiju i bližbnjago svojego jako sarnB sja, bratoljubijemb prosvbtjašče sja, stranbnoljubijemb procvbtušče, da vBnidemB radujušče sja vb beskonbčbnuju radostb, vb bbsmbrtbnyi životB, vb neizdrečenbnuju krasotu, jej a že želaja blaženyi sb mučenilcb ChristovB, imja rekB, podvignu sja žitija še¬ go slasti poprati, bogatbstvo tblejemo sušče i vrčmenbno vBznenavide, i krasotu telesbnuju popravB, razdaja imžnije svo¬ je niščiimB, i podvignu sja vb večbna žilišča, Christosova glasa sb radostiju poslušaja, jakože reče, prizyvaja ny kB sebe: ne ubojte sja otB ubivajuščichB tela, a duši ne moguščimB čto zla stvoriti, nB pače ubojte sja imuščago vlastb po ubijenii vBvn.šči vb geonu. ei togo ubojte sja. temb- že, bratije, kaja polbza jestb člvku, ašče i vbsb mirB priobrjaščemB, a dušju svoju po- gubimB li otščetimB ? čim Ii iskupimB dušju svoju otB muky, ašče že ne ostanemB sja zla i ne pokajemB sja, ili niščiimB ne podamy? nB da potbščimB sja otB selš vBniti tčsnyimi dvbrbmi vb žiznb večbnuju, sirščb vBzdbržanijemb, poščenijemb, postB že istinb- nyi sje jestb, netBkmo otB brašbna vBzdrbžati sja li otB pitija, nB vsjakago grecha bšgati, aky ratb- nika gubjašča dušju svoju, i tomiti plBtb svoju strstmi i mukami Christosa radi, imiže sb blaže- nyi, imja rekB, podvignu sja, predaja plBtb svo¬ ju na strasti i na rany i smbrtb ponosbnuju Christosa radi, syna božija. tembže i nynč si- jajetb vb slavč božii pače sijanija slnčbna- go, i vb pamjatb jego divbna čjudesa i iscelje- nija stvarjajetb gospodb bogB našb, iže bo 65 si> včroju čBtjetB pamjatb jego, to obb gržch^ izbavljajetb sja, i obb vsjakoja napasti izbudetb. tomu ubo, bratija, porbvbnuirrrb, i takože dobraja dela tvorimT>, i ti> bo člvkT> bese priuuae zlouuezi že bč jakože i my, rrb vbsjaku zlobu vbz- uliza tazie acose i rnui gezim tere nepriiaznina uzne- nenavidč, i blagodtb božiju i milostb nauvidesse a bosiu vbzljubi, juže podahvignčrrrb sja i my uzliubise vbzljubiti, da budenrb synove božii i pričastsnici csrbstviju jego, slavjašče svjatuju troicju, ocja i syna i svja- tago ducha. II. Poprve jsou Frisinske pamatky oznimeny, jak nahore podotčeno, Aretinem v Neuer literarischer Anzeiger 1 ) r. 1807 č. 12 na str. 190—191 (nem udano, kym bylo napsano toto oznameni 2 ) a sice takto: Anzeige einiger Denkmaler der slavischen Sprache aus dem X Jahrhundert. In einer Handschrift der ehemaligen Freysinger Stiftsbibliothek aus dem zehnten Jahr¬ hundert finden sich einige Denkmaler der slavischen Sprache, deren vorlaufige Anzeige an diesem Orte nicht umvillkommen seyn wird. Die nahere Untersuchung jener Denkmaler empfehlen wir den Kennern der slavischen Literatur, die mit den verschiedenen Dialecten dieser Sprache hin- langlich vertraut sind. — Die Griinde, \varum wir den in den hier befindlichen Stellen herr- schenden Dialect ftir karnthnerisch oder illyrisch halten, beziehen sich zunachst auf die Ver- gleichung mit einigen in illyrischer Sprache gedruckten Werken, besonders aber auch auf die wahrscheinliche Herkunft jener Handschrift, woriiber wir an einem anderen Orte das Nahere anfiihren werden. Das erste Stiick in der Mitte des Ms. ist uberschrieben: »Glagolite ponaz redka zloueza«. Der Anfang desselben der auf einen homiletischen oder liturgischen Inhalt schliessen lasst, ist folgender: 3 ) ') Časopis tento jmenoval se puvodnč Allgemeiner litterarischer Anzeiger a vychazel v Lipštš, potom v Norimberce, v MnichovS atd. Ve vid. dvorni knihovnž chova se tento časopis pod sign. 51 Q_ 20. 2 ) Proto myslf J. A. Schmeller v Gelehrte Anzeigen, Miinchen, V sv. (r. 1837) str. 107, že po- chdzi toto ozndmem od Docena, pravit na uvedenčm mistž: Sie finden sich . . . an zwey verschiedenen Stellen namlich fol. 78 u. 158 —161 einer im iibrigen ganz lat. Hs. der k. Bibliothek in Miinchen (Cod. Frising. 226) eingetragen, und \varen schon 1807, wohl von Docen (im Neuen literarischen An¬ zeiger Nro 12), 1814 von Dobrotvskf (in seiner Slotvanka p. 249) offentlich besprochen tvorden . . Že to ozndmil Jan Kr. Aretin, je pravdč podobnčjši. Bylf r. 1803 členem kommisse pro prozkoumdnf sekularisovanych kldšterfi (jakožto kustos dvorni knihovny, od roku 1806 byl vrchnfm knihovnikem, viz: Allgem. Deutsche Biographie, Leipzig 1875 I str. 518), Jan Adam z Aretinu byl pak r. 1802 generalnim kommissarem pri sekularisaci kldštera Frisinskdho. Tento zemfel dne 18. srpna 1822. 3 ) Ndsleduje začdtek až po slova: »paki se uztati na zodni den...« 9 Das zweyte Stiick, zu Ende des Ms. von anderer Hand geschrieben, fangt an: »Ecce bi detd neze grešit (sic!j te 1 2 3 4 )... Dieses Stiick besteht aus 6 V« Columne, das folgende ist kiirzer, und fangt an: »Jazze za glagolo . . . Der Schluss ist: »Criste bosi zinu ...« a ) In eben dieser Hs. findet sich ein langerer lateinischer Sermon auf das Osterfest, von einem beim Jocher u. Andern nicht vorkommenden Verfasser, mit der griechischen Uberschrift: »Opilita tu Aiovi^iov*) tu kalinov Šmitova «. iti. V Slovance I str. 249—251 piše Dobrovsky o Frisinskych pamatkach takto: Nachricht von drey sla\vischen Aufsatzen, vvelche in einer sehr alten lateinischen Handschrift der offent- lichen Bibliothek zu Miinchen gefunden \vorden sind. Im Neuen Lit. Anzeiger 1807 Nro. 12, S. 190 findet man eine »Anzeige einiger Denk- maler der sla\vischen Sprache aus dem lOten Jahrhundert.« Wer konnte begieriger seyn, die Handschrift selbst einzusehen, als icb, da es mir nicht \vahrscheinlich schien, dass man zu dieser Zeit schon mit lateinischen Buchstaben in irgend einem sla\vischen Dialekte solite geschrieben haben. Doch selbst die kleine Probe, die in der ervvahnten Nummer des N. Anzeigers zu lesen war, liess ein sehr hohes Alter dieser Aufsatze vermuthen. Ich war endlich so gliicklich, die Handschrift zu Miinchen selbst priifen zu konnen, und die drey slawischen Stucke selbst daraus abzuschreiben. Das erste hat die Autschrift: Glagolite ponaz redka zloueza, d. i. sprecht nach uns die wenigen 5 ) Worte. Darauf folgt die Beichtformel, \vie sie der Priester etwa dem Kranken vorsprechen mochte, deren Anfang ist: Bofe gozpodi miloztiuvi, otze bofe tebe izpovuede vuez moi greh u. s. w. Das Ende lautet: Pridete otza mega izvuolieni. primete vuecfni 6 ) vuezelie. i vuecfni fivuot efev iezt ugotoulieno. iz uueka v uek. Amen. Das ganze betragt 34 Zeilen iiber die ganze Quartseite. Hierauf folgt die lateinische Absolution: Confitentibus tibi famulis ac fa- mulabus remitte peccata u. s. w. Das zweyte Stiick steht gegen das Ende der Handschrift und betragt 6 /„ Columne oder 113 halbbruchige Zeilen von einer anderen Idand. Fangt an: Ecce bi detd naf nezegrefil u. s. w. Endet mit den Worten: iim izpovvedni bodete grechov vuafih. Diese Homilie mag durch mehrere Hande der Abschreiber gegangen seyn, daher stosst man auf Stellen, die schvver zu erklaren sind. Die Orthographie ist sehr ungleich. Einmal z B. steht pred bofima ozima, vor Gottes Augen und bald vvieder ofima (fiir ocfima oder otlima'. Einmal gozpodi und wieder gozbod. Die haufige Verwechslung des b mit p verrath doch einen Schreiber, der kein geborner Slawe seyn konnte. Wie hatte dieser b o d anstatt pod, bo anstatt po in bovvedal, izbovuedati schreiben konnen ? Das dritte Stiick von 74 gebrochenen Zeilen ist ein Glaubensbekenntniss. Fangt an: Jazze zaglagolo zlodeiu. I uzem iego delom, d. h. ich entsage dem Teufel und allen seinen Werken. •) Text zde podan až po slova: uvignan od slauui bosige . . . 2 ) Až po slova: to se izco ioga (!) mitozti (!). 3 ) Až po konec: iz pazime vuzem blase, Amen. 4 ) md b^t shovT^iov. а ) Dobrovski tedy poznal již tenkrdte pravy vyznam toho slova zde. б ) Tak v Slovance. 67 Schliesst mit den Worten: Uchrani me ot uzega zla. I zpazi me vuzem blafe. Amen. Hierauf folgt in lateinischer Sprache Sermo in Natiuitate Scae Mariae et Sci Corbiniani confessoris, woraus zu schliessen, dass der Besitzer dieser Handschrift ein Geistlicher aus dem Bissthum Freysingen war, der sich zu seiner Agenda diese Formeln beyschrieb, um unter den Winden in Karnten, oder Krain, oder gar in Bayern seinem Berufe gemass davon Gebrauch zu machen. Dass auch damals einige Slawen zu Bayern gehorten, eihellet aus einer Satzung Herzog Heinrichs, die in derselben Handschrift iiberschrieben ist: Constitutio venerabilis ducis Heinrici et omnium primatium tam Episcoporum quam comitum. Es werden darin harte Strafen gegen fluchtige Knechte und Magde festgesetzt und zugleich verfuget, dass auch die Slawen diesem Strafgesetze unterliegen sollen: Scalui (so die Handschrift anstatt Sclaui) etiam eidem coadunationis districtioni subjaceant aut exterminentur. Actum Rantes Houa feliciter amen. Ich enthalte mich absichtlich aller Erlauterungen, deren diese schatzbaren Uiberbleibsel gar sehr bediirfen, da ich gebornen Krainern nicht vorgreifen will, welche nicht lange mehr saumen werden, diese alten Denkmaler ihrer Sprache offentlich bekannt zu machen und sie mit einem zweckmassigen Commentar zu versehen.« * I N D E X % všech slov nachazejfcich se ve Frisinskych pamatkach (dle textu častečne prepsaneho). a sed , ale, spojka, jenom dvakrat II 34jjajl03. akože (acofe I 26 dvakrat, II 31) jako, ut. bali (II 90) lekar, medicus , v clrkevnf slo- vanštine v nejstaršl dobe tež gsuiih, pozdčji KfUYI>. balovanije (balouvanige II 92) lek, medicina. bbjeni (bbgeni II 67) viz pobejeni. bde III 32, prechodnik pntomn., strsl. bez (s gen.: bzz redu II 13 omylem) sine , bez, i;egt. blaze (blafe III 74) lokal od blago, bo nebot’, enim (II 44, nebo II 98). bog biih, deus III 8, akk. tež bog III 5. boga III 24. bogu I 19; II 58; III 21, 25, 43. bože (bole) I 10, 21, 27; III 50, 51, 60. bosa (bozza II 46) bos, mn calceatus , akk. j. č. m r. boži (boli 17; III 46, 67) božl, divinus ; mn. č. bofi II 16. bofige II 10 gen. jed. č. ž. r. bofigem II 72 instr. m. r. j. č. bofima II 27, 75, 86 instr. du. bofih III 15, 16 gen. mn. č.; bofie II 49, 56 acc. j. č. s. r. bofiem I 4, 5; II 66 dat. pl. m. r. bofm II 34 acc. sg. ž. r. bofi raba II 109 treba čisti božie rabe (akk. pl.), jak tomu nasledujlcl im nasvedčuje, v. str. 29. bratra II 21 akk. sg. bratria II 14; II 67, kollektivnl jmeno, v clrk.- slov. tež Kf)IT {>11 n. byti (biti I 7; III 21; buiti II 42) byti, esse. byvši (beufi I 8) viz poznamku k radku tomu. bych (bih I 12, 13; III 40). by (bi I 16, 28; II 1; bui II 8). bim (I 25, 31; III 22, 52). be (be II 2, 7). bžše (befe II 30). bodo (exa*) III 42; bodi (lur.ftii) II 81; bo¬ dete (KtfjvETe) II 112. cesarstvo (zezarftuo II 63) regnum , v cirk. slov. llHCJflbCTKO. cirkvach (circuvah II 35), v cirk. slovanštinž i|f> Mruavi, ecclesiis. cesti (zefti II 37) dat. sg. Iionori (v cirk. slov. YiiCTii). Nezda se, že by to byl akk. pl., jak nčkteh' vykladali. cisto (cifto III 22) akk. sg. ž. r. v cirk. slov. YHCT pozdeji A 0 ;i:e (srovn. i zde dožda). ded (detd II 1) avus, predek, Ahne, po¬ delati facerc : delati II 43; delale II 44: ahmiua. delo opus , skutek (dilo): delo 130; dele III 59 lok. sg. dela II 19 nom. pl.; III 63 a II 42 akk. pl. del II19, 26; III 28 gen. pl.; deli II 57 instr. pl; delom 111 3 dat. pl. den dies, den: den I 9, 12; dine III39, 41 gen. sg.; dine III 54 lok. sg.; dini II 83 dat. sg. devam (devuam I 6) virginibus , pannam. devic (deuuic III 19) gen. pl. od p |!lll |» (viz str. 28--29 a 49). dine atd. viz den. dinišnego tdiniznego lil 41) dnešniho, strsl. .pni .mtiusEro. do predložka: do III 41 (s gen.: d. diniznego dine . dobro bonum II 81. dokoni (doconi II 65) ad finem , v cirk. slov. jen iickoii n, Aoiioiui dotud nelze doložiti. Z če¬ ške lit. uvadi Jungm. dokoni z jednoho rkp. musejniho (viz str. 19). dostalo (doztalo I 16) decebat, strsl. Aocioia.io; dozftoi II 95 convenit , strsl. aoctoiiti,. dožda (dolda II 61) doneč , až, v nejstaršich cir- kevnich pamatkach mame A* !|ie A 1 * pozdčji A 0 ii;e A (,ili€ n a° (ku pr. v Izb. z r. 1073), bulh. dur da (Miki. Lex. a Srezn. <3 ?hji. Ha- 6 JJ 103 . str. 41); srovn. daže. duch (duh III 7) spiritum , akk. sg. duša animcr. dufu I 30; III 66 a duf II 40, 91 gen. pl: eče (ecce II 1; ecce II 42; eche III 49) si, -li, slovinsky nyni: če, crk.-sl. aune. elikože (s gen.: elicofe zimizla imam III 48) quantus, mnoho-li, v crk. slov. tež i£iiHKo;t;6. ešte (efte II 41) adhuc, ješte, pozdeji m. Hame v cirk. slov. často KAHiiave (srovn. Altslov. Stud. str. 52 a 56). eže viz iže. glagolite (I 1); dicite , mluvte (s akk.: redka zloueza). glagolom (II 78) sloveni, verbo. Jak sloveso rasroMTii tak i podst. jm. rssrost jest vyznačne pro cirkevni pamatky slovanske, gospod (gozpod III 9; gozbod II 89) dominus, hospodin. gozpodi I 2, 21; III 51 vok. gozpodi III 44 a gospodi II 61 dat. sg. grech (greh I 3) peccatum, hrich. grecha I 25 gen. sg.; gen. pl.: grech I 8, 22 a grechou I 10, 11; III 21, 47; grechov II 113; greche III 27 a grechi II 111 akk pl. grešnike (grelnike III 69) peccatores , hfišniky akk. pl. choteti (emufe mi bi ne doztalo choteti I 17) velle, cupere; chotelo ze I 16 (efe mi ze tomu chotelo 1 ; 1 os. sg. choku (choču biti) I 7; chocu III 48 (v cirk. slov. ,yoiiita\). chpen (III 40) bezpochyby chrščen (jako krščen, v rkp. krifken I 13) baptizatus, krten; crk-slov. Kf>ki|i6iiT, viz str. 43. i is, pron.: gen. sg. iega I 20; III 6, 11; iego II 95; III 2, 3; gemu II 2, 7 dat.; ih II 24; ich II 36, 37 gen. pl.; im II 37, 38, 111, 112 dat. pl.; ge II 24, 103 a ie II 98 akk. pl. strsl. i». i spojka: rf I 3 atd. nčkolikrat. ide II 84 ubi, když, i v cirk. slov. igdaže tigdafe III 56, snad m. iegdafe), když, cum. ili I 13, 14 atd.; III 31, 32 čili, neboli, vel; v cirk. slov. obyčejnš aii, pozdeji časteji iiah. imam III 49 habeo, mam; imeti inf. 19, 10; II 87 part. imugi II 5 strsl. hm ti; imoki (imoci) II 6 odpovida staroslov iimaiutii, ale 70 ne pravidelnemu iiiia.ihtov (viz poznamku k byvši I 8). ime II 49, 55 nomen, strsl. hma. in alius: inoga I 19 gen. sg.; ineh I 22 lok. pl. iško (izco iega milozti, tedy tež s gen. III 11) hledam, strsl. hcka;. iskoni (izconi II 64) ab initio , v drkevnl slov. Často IIC KO IIH. ispoved (izpovued moih grechou I 11; III 23; instr. izbovuediu II 106) confessio , zpoved’. ispovedati (izbovuedati II 79) z_a qyi'dati se. ispovede (tebe izpovuede vuez mongreh I 2; Bogu uzemogokemu uze moie greche III 26) conjiteor, zpovidam se. ispoveden confitens ( confessus ) dle nem. bigih- tig: tebe. .. choku biti izpovueden uzeh moih greh I 7; togo uzego izpovuueden bodo Bogu ... III 42; nom. pl.: im izpovvedni bo¬ dete grecliov uuafih II 112 (viz str. 21 a 27). iti I 8 ir e. iz predložka: ex, ab, s gen.: iz uueka I 35. izbaviti (ifbauuiti ot zlodeine oblazti III 70) zbaviti, liberare; H7 > r,.u:imi i v cirk. slov. izvolenikom II 65 vyvolenym (viz str. 19). izvoljeni (izvuolieni I 33) de c ti, vyvolenf. iže qui, ktery: ife II 90; III 10; gen. egofe II 68; dat. emufe I 16; instr. imfe II 94; akk. pl. iefe I 32; iafe akk. pl. str. r. II 43; iufe II 88 akk. sg. ž. r. strsl. ratine; efe I 23 akk. sg. a II 19 nom. sg. str. r. misto pl.; efe I 16, 17 že, quod. jaz (iaz III 1) ego , ja. -j e (ge, > e II 1) 41, 42, 60, 106) = strsl. -;np. jesem a jesim (iezem I 12, 18, 23; III 30, iefem III 38; gezim II 88) sum, jsem; iezi III 68 es, jsi; iezt I 35; ieft II 64; geft II 75, 90 vedle ie I 8, 9, 10; ge II 60, 71, 79, 86, 94 est, jest, je; gezim II 32 a gezm II 66 smmis, jsme. Slov. vazba s dat. a inf.: ie mi... iti (fe) na on zuet I 8; ie mi imeti fivuot I 9; gemu be Uti II 2—3, 7 ; geli ze ... vzacomu ... izbouuedati II 75; »ie« jest vynechano: i nam ze modliti II 59, ge fiati II 71; II 86—87; srovn. neg. ne (nč) camoze vcloniti II 84. k, ki predložka: c tomu dini II 83; ki bogu III 21. kaj ati se (caiati ze III 48) poenitere , kati se, liiuSTii c.s s gen.; caiu ze moih grechou III 46 1. os. sg. kako (caco I 20) jak, s negacl nejak: ni ka- kože II 70, v cirk. slov. ku pr. lep iuko ne, p neisaiso atd.; jindy byva iuiio;i;p kamo (necamo II 84) quo , kam. ki viz k. klanam se (clanamze II 36) cirkevne-slov. K.vuinieMT, ca, ldanime se. ključi (cliufi II 102) instr. pl. od ključ, uncus , srovn. klic (niu<)Yi>). koichže (choife Ih II 23) isoirn. gen. pl., jak se vyskytuje ku pf. i v Hom. jvlib., u Jana ex. b. atd. vedle ia>ii,vt (toto ku pf. v Glag. Cloz. 919; srovn. i Miki. Vgl. Gramm. IIP str. 51). krestu (creztu I 3, 20) na prvnim mistš (13 bezpochyby: Kristus, na druhem (I 20): kfest; v cirk. slov. KphCTi. ve vyznamu Kri¬ stus a križ, ve vyznamu krest uživa se slova K(>i,i|iemuc, avšak slovacky a slovinsky tež krst = krest, mohlo tedy na obou mistech v originalu byti KphCTh. Srovn. tež kruz (cruz II 89). krilatcem (crilatcem I 4) alitibus, angelis alatis, okfidlenym (andčlum). Viz str. 19. kriste (crifte III 67), Kriste, kriscen (crifken I 13) baptizatus, kften, strsl. itfiMiiTeHT. treba čisti: krščen. xpen III 40 viz chpen. krovy (crouui II 51) strecha, tectum , zde akk. pl. kruz (cruz II 89) chyba m. Kristus. Viz na str. 30. kyždo (chifto II 80) cirk.-slov. Ktifia^o, viz na str. 41 a 11, každy; comufdo III 58 dat. sg. lačna (lafna II 44) akk. sg. esurientcm, lačneho, v crk.-slov. iiaYhui>, viz str. 16—17 lakomstve flacomztue III 35) (in) avarida , v la- komstve, i v cirk. slov. a.u>omm:ti:o avantia (Miki. Lex.). 71 lepocam (lepocam III 4) dcliciis, rozkoš; v slo- vinčinč je -ča oblibeno v. Miki. II 173, v cirk. slov. mame Kima (i v češt. atd.), v nem. formulich: gezierde, zierde. lesu (lezv II 101) dat. sg.: po lezv vuefachu, in silva. libo ... libo (libo bodi dobro libo li si zlo II 81) sive... sive , v cirk. slov. tež často (juogo i iuigo), viz ljubo. (Tež moko on v clrk. slov. viz Miki. Slovn.) lice facies, lice: u liza II 31 (v lica akk. pl. faciebus , tedy akk. vztahu; srovn. Miki. Vgl. Gramm. IV' 2 str. 402); fe liza ni ucriti II 69 gen. sg. Slova egože a lica, ktera k sobe patri, odtrhl snad nedopatrenim prepisovač od sebe. licho-: mi, vi. znamena v cirk. slov. mimo jine 1. prilišny, nadbytečny, recky ntoaroc, 2. zly, nepravy. V Euch. sin mdme slovo toto v uve- denych dvou vyznamech tež ve zname již zpovčdni modlitbe a sice v druhem: f. 7 : mi vi crBOpemit v nem. orig. missatateo, f. 8: j\ny« CTU(»f>ii\n missatdti, 9 : mijco m%icmiyg missa- dahti (r. 15: mi.vo i:\athgi meinsuerto); v prv- nim: f. 18: uči; ii^ mi,yv i:i» n^eiiivii (unrehtero firinlusto in musa), jako v nejstaršich ev. nč- kolikrate iv/, im,vi i/. jikhggov (plus, magis). V treti Friš. pamatce mame v prvnim vy- znamu: lichojedeni (lichogeden, III 35, srv. .uivonjeiiint: Supr. 377.26 udrjqinyia, v Hom. Mih. atd.) a lichopiti III 36, crk.-slov. mivo- iiiitiih: potalio. Treti zde vyskytujici se slovo lichodiani III 37 vypadd jako vysvčtlivka k predchazejicimu usmastve, což bylo ve smyslu slovinskem bezpochyby predelano z pfivodniho smesi (smčstve). Viz str. 21. Zajimavo je, že v prvni formuli Frisinskž nevyskytuje se ani jednou slovo lich^ ve složeninach, což k jinemu puvodu tdto pa- matky poukazuje. lisi viz si. ližnych (lifnih III 33) lok. pl. strsl. .VB;i;i.in,iV'G, mendax. ljubo (liubo I 26): i tebe Hubo tihi placet. Srv. iuine reci; iioko lecit Hom. Mih. (Miki. Lex.) od adj. iiioGt carus. Viz tež libo. lubmi III 32 sponte , dobrovolnč, adv. v nšm. orig. unnotag, v Euch. sin. iicHmiK&eiv,. lži (lfi I 15) lok. sg. mendacium, lež, staroslov. AliiGh. malomogonca (malomogoncka II 48), v cirk. slov. i.iiioi.iouiTGirr. aegrotus. me I 28; III 72, 73 strsl. n,*, me. meči (metfi II 101) gladiis, zde instr. pl. (i.iuyg). metlami II 99 virgis. mi (I 8, 9, 10, 20, 26) miki, mi. mil (I 21, 24), v cirk. slov. ma i.ihat, celkem dvoji vyznam: 1. miserabilis, excusabilis , ob- secrans, 2. carus. V naši pamatce vyskyta se slovo v prvnim vyznamu dvakrat: tebe ze mil tuoriv od zih poltenih greh I 21—22 a: teh ze tebe mil tuoriv I 23—24; cf. mhm c, s TK0pai|is, noivtuutvov, obsecrantem (Psalt. Theod., Miki. Lex.). V Euch. sin. mi,n, c ,a ;yEiis; Gorov 68b.24. milost misericordia : milozt I 26, akk. I 32; III 53; gen. milozti III 12. milostivy misericors : miloztiuvi I 2, 11; mi- loztivi I 21; miloztivui I 29; III 60. minšich (minfih I 23), strsl. i.igiigiiihvg, menšich gen. pl. mirzene (mirzene II 26) turpius , comp. od i.i(it.s;giit> (tedy vi. mrzeneje: u(i’G^GiiT,ie), v ho- milii zde mtrziččje. mirzkych (mirzcih II 18) gen. pl. iipi.^T.GT. turpis , abominabilis. mnogoga I 19 gen. sg. od mnog; gen. pl.: mnozeh I 22. močenik (moienic III 16) gen. pl. strsl n*Ye- luiirr. martyrum, mučedlnikuv; mufenicom I 5 dat pl moči (moki III 19) strsl mouitii, Ishpartt, rcli- quiae , ostatky. modliti se is dat.: modliti ze tomuge vuirch- nemo otzu II 59) orare ; modlimze im II 36 1. os pl moj meus, mfij: moi I 3, 31; III 65; gen. mega I 18, 33; dat. memu I 19; str. r. me I 29, 30 vedle moie III 63, 64, 65; akk. sg. ž. r. mo I 30; I 31 vedle moiv III; III 66; gen pl. moih I 7, 10, 11; III 21; akk. pl. m. r. moie (strsl. mm) III 26; pl. str. r. rnoia 130; III 61,62. (Viz str. 28 a 31—32.) 72 moku (I 27) akk. sg. od mak«, martyrium. možim a možem. Prvm' tvar (mofim II 106) nem' snad rozkaz. spusob, v cfrk. slov. Tvaru toho uživalo se jen s negacl ne k za- kazu v pozdšjšf dobe (viz mevyd. Glag. Cloz. str. 39) ku pr. v Supr. 377.23: ne mo^t.i.ii. ... iiocp.uuiTH, firi xrnciviTyyvuiuv. Bez negace mflže to zde bytitedyjen: možem. Proč se psalo -im mlsto - em, viz str. 30. Jine tvary slovesa toho: mofem II 41, 68 mužem; mofete II 27 mužete. mrtvym (mrtuim III 58) dat. pl. morttds. mrzna II 50 frigeniem (nemarne v clrk. slov., jak se zda, dokladu). mučenikom viz močenik. my (mui II 32, 41, 104) nos, my. myslite (muzlite II 84) 2. os. pl. rozkaz. sp. mementote. na predložka, s akk.: na zodni den I 9, 31; na on zuet I 8; na zi zvuet I 12; na narod II 11; (na pomolu III 20) viz na str. 80 opr. k str. 34, r. 38; s lok.: na zem zuete I 8, 25; II 80; na zu- dinem dine III 54. naenem (nafnem II 43) incipiemus, začnem, v clrk. slov. navhiieMt. naga II 47 naheho, nudum. nam II 59, 94 nobis, nam; nas (naz I 1) lok.; ni I 28 a II 62 akk. napojachu (naboiachu II 46) dabant bibere, v clrk. slov. uiuiotW£. narečem se (narefemze II 16), v clrk slov. ii.ipfiYei.ii» ca, vocabimur. narod I 28; II 11 gens, rod, populus, lid. nas (naz), viz nam. naš noster , naš: naf II 3, 89; nom. pl. m. r. naffi II 97; instr. sg. ž. r. nafu II 104; akk. pl. m. r. naffe II 38 strsl. nama; gen. pl. nafich II 40; dat. nafim II 73. natrovechu (natrovuechu II 45) 3. os. pl. impf. od n.rTpoifTii (1. os. Tpotfifl; neb rpoiim) dabant matiducare, cibabant. ne negace: I 14 atd. ne (ne II 84), v clrk. slov. nn (ntCTT.) non est, nenl. nebo coelum , nebe: nebo III 10; gen. nebeze I 27. nebo II 98 neb, enim, očekavali bychom: ibo. nedela (nedela I 18) gen. sg. v cfrk. slov. ue— o tvaru tom viz str. 29—30. Dale: Ja ze dalsan dam, kyr swete ne dele, swete so- bothe veczeri, druge swete dny vnu veczeri... (Slav. Bibl. II 171. 4.) nemoči ineimoki II 13, bezpochyby nedopa- trenfm m. i nemoki), strsl. iicmoiiitii infirmi- tates, morbi. nenavist (nenauuizt II 25) invidia , nenavist. nepravdnega (nepraudnega III 29) injusti, strsl. Hcnp^Ki^hNaiero; dat. sg. ž. r. nepraudnei I 14; gen. pl. nepraudnih III 28. neprijaznina (nepriiaznina II 33) akk. pl. r. str. v cfrk. slov. Henpim^HHiu, diaboli, satanae ; nepriiazninu II 8 instr. sg. ž. r. nesem (nezem II 39) ferimus, nesem, nesramen (nezramen III 53) impud ns, sine pudorc. nestyden (neztiden III 53) strsl. necTt.i^uiT., sine piuiore. ni negace: I 18; II 5, 69, 71. ničže (nizce II 26) nihil, nic, v cfrk. slov. nč- kdy: nimniie (ku pr. v Glag. Cloz. 122, v Psalt. sin. 36.6), v slovinč. nynf nič. nikakože (nicacofe II 70) v cfrk. slov. iiiiiiJKOiiie, nullo modo, nijak; lepe však zde čisti ni ka- k o ž e (viz toto). nikoliježe (nikoligefe II 4), v cfrk. slov. iiiikoaii, 7iunquam, nikdy. nikyr (nikl II 69), tak četi již Vostokov (<4>na. iiačjr. str. 56) odvolavaje se na nynejšf slov. nikir: nikde. A. Janežič ma ve svem slov- nfku: nikfr a nikjer, taktež Murko, Ple- teršnik ma však jen: nikjer nirgends (str. 712), v našem pripade snad tež treba čisti: nikjer. Viz str. 44. nu II 6, 24, 71, 85 sed , v cfrk. slov. m, inc (nov), » 0 - nudmi III 31 adv. vi necessario, filet, v cfrk. slov. noy,y>mi (Vita Meth. 18, 16 atd.). V. str. 29. ny (ni I 28; II 62) strsl. nu, akk. pl. nos, nas. nyne (nine II 35; ninge II 104), strsl. iitjiit. nune, nynf. o predi, s akk.: obeti naffe im nezem o zce- pasgenige II 38—39; udava pffčinu: k vuli, pro, proptci'. 73 obeti snad lepe než obety (obeti II 38) s a eri- ficium, oblatio , dle česk. obet’; nebol okt,ti ma v cfrkevnf slov. jiny vyznam: votum. Viz str. 19. oblasti (oblazti III 71) gen. sg. v cfrk. slov. OEMCTh potestas , pozdčji ustupovalo slovu kmctk. Oblast pochazejfcf bezpochyby z cfrk. slov. zachovalo se i jeste pozdeji v slovin- štine, tak čteme v knize z XVII stol.: au- torita = oblaft (Oblak, Doneski II 43). obujachu (obuiachu II 47) impf. 3 os. pl. od OGOifTii calceos induerefTalceare. očima (ofima III 55; II 76, 86; ozima II 27), oculis , očima. od, ot predi, s gen. (od zih poltenih grehi od... I 22; o. fzlauui bofige II 10, 95; IID39; ot III 24, 70, 72). odeachu (odeachu II 47) v cfrk. slov. odfvali (impf. 3 os. pl.) vestiebant. odpustik (odpuztic III 23; otpuztic I 10) re- missio , odpuštšnf, v cfrk. slov. oruiovorr,. ogni II 100: dat. sg. starosl. orlih, gen. othev i orni, ignis, ohen. oklevetam (oclevuetam bratra II 21) v cfrk. slov. okackct.ukm r. calunmiamur. on I 8 ille, onen; oni II 43, 44, 107 nom. pl. m. r. ostanem (ozftanem II 17), strsl. ocTitimn, ab- stineamus , s gen. zde: ... zich mirzeih del. ot viz od. otca gen. sg. (otza I 33), dat. otzu II 61; vok. otze I 2. oteti ze gemu II 96, v cfrk. sl. otatii sumere , eripere ; da bi ni zlodeiu otel I 28 strsl. otmk ; otmi me vzem zlodeiem I 28 strsl. otkmh. otpustik viz odpustik. pak (bac II 103) vide paky. paky iterum, opet: pagi II 14, paki 19, bac II 103. pasem (roti choife Ih ne pazem II 24) servamus , zachovavame. pečachu (petfachv II 100) ne¥a,vA; torrebant , pekli. pečali (petfali II 4 gen. sg.; petzali II 12 nom. pl.) v cfrk. slov. neYJAh cura, starost, pijem (pigem II 38) bibimus, pijem; zde zajf- mava vazba s dat.: zefti ih. po predložka s lok.: I 1 (po naz), 10 (po zem), III 59jfpo suem dele); s akk.: I 12 (po t den), s II 101 (po lezv). p(o)bejeni (bbgeni II 67) cfrkevnč-slov. no— ET.!Epnn incitati (srovn. Supr. 236.19: icu.ia noKi:;i;sfc'iiii kt>i,vomt,, m ^ecnore iiu.rr, p m« OTpoi|ii npnYJU|ieniiie, rpn^MT. . . .); Miklosich četi: bbgeni d. i. bejeni (Etym. Wtb. str. 13 u bi- deti a bediti). počisti enumerare: poftete II lil enumerate ; poltenih I 22 enumeratorum , v cfrk. slov. no— yik:tii numerare. Naše tvary se možna již tenkrate vyslovovaly: poštete, poštenich (jako nynf v slovinčine: štejem, šteti z čtt-). pod predložka s akk.: bod crovvi zuoge II 51. poglagolani 1 17 lok. od iioriiarojijiiiuc, ale snad v jinem vyznamu : pomlouvanf, v nem. form. saske bisprakjas, viz str. 18; v slovinštine mame pro to oblagavati (Oblak, Doneski 1184). poido (boido II 12) v cfrk. slov. iioii^a; 3 os. pl. jednoducheho _ aor_ (stary tvar, jenž se nam i v stare češt. zachoval: idu). pokazen (pocazen grecha I 25) v cfrk. slov. noii^iiii poena , trest. pomenem se (pomenemze II 15) recordemur-, v cfrk. slov. iioi.iAimit c,a. pomnju (pomngu I 13 dvakrat) v cfrk. slov. noMhMK memini (tež v Euch. sin. 72a 11), v nem. gihugku. pomoči (pomoki III 20), snad akk. sg., v. opr. k str. 34 r. 38 na str. 80; v cfrk. sl. no- i.foiiiTb auxilium. pomyšlenije (pomiflenie III 63) cogitatio , v cfrk. slov. noMUUiiuCNHie; pomifler^a III 29 gen. (i v Euch. sin.). ponježe (pongefe I 12; ponefe III 40; boneie II 7) quando, postquam\ v cfrk. slov. zna- mena noine;i;e obyč. quia (ale i postqnam, cunt, ač zrfdka Srezn. 1. c. 60). porončo (tebe poronfo me telo atd. I 29 a: Te¬ be... porufo uza moia zlouuez[aJ III 61) v cfrk. slov. nopXYtara ntQo^ (y.K0-’ rjpsgccv) if>ya£6iisvo$, potom: »der deisu foun uuort dera calaupa qui pauca verba fidei« (Exhor- tatio ad plebem, Denkm. I vyd. str. 155). Sem tež naleži: OTt nonont naoa rim notoftvrtgoiš Miki. Slovn. redu (bzzredu II 13 = bez redu) gen. od pflftt ordo\ bez redu: sine ordine (opp. no pa&oy). Jini vykl4dali chybnš bez črčdu (musilo by byti bez čredyj. rota juramentunr. rote I 15 lok.; roti II 23 akk. pl.; rotah III 33 lok. pl. I v drk. slov. prichazi často slovo poiti (viz Miki. Lex.). V slovinskd zpov. formuli z XV stol. čteme již: falsch presegayem (Slav. Bibl. II 171.9). Srovn. tež: giuramento = perfega (Oblak, Doneski II 55). s, se predi, cum, s instr.: z temi I 32; ze zo- pirnicom II 72, ze zlodgem 74; s gen.: ze nebese I 27. 75 sce = sancte, viz toto. sami (zami II 29) ipsi, sami. sancte (sanctae) atd. viz svety. se zajmeno zvr. akk. strsl. ca: ze I 16, 21, 23; II 15, 57, 59, 85, 94, 96; III 1. se predi, v strsl. ci: ze II 72, 74; I 27 (viz s), segrešil (zegrefil II 1), v cfrk. slov. cirpuuiHai, shrešil. selom (želom I 5) legatis , v cfrk. slov. ct>, ' voi.it, gen. pl. zil III 15 (ufeh bofih zil'. semirt (zemirt II 14), v cfrk. slov. ciupi.Tb, smrt. sepasenije (zcepafgenige II 39) salus, spasa. si s predchazejfcfm aii (tedy mi en) v cfrk. slov. v otazkach, ku pr. yto an en otkt,i|u (Miki. Lex.), v naši pamatce libo li si (libo liži II 82) ve vyznamu: sive, neb. Spojka a h cii nalezi' bezpochyby tež pozdčjšf dobš, nebof nemuže byti doložena z nejstaršfch pamatek, nybrž jen z pozdšjšfch. si hic, tento, ci>: zi I 12; III 68 (na zi zvuet) akk. sg. str. r.: ze II 75; lok. sg. m. a str. r.: zem I 8, 10, 25; fem II 80; akk. sg. ž. r. zio II 87; gen. pl.: zih I 22; zich II 18. sigreachu (zigreachu II 50), v cfrk. slov. ct- rpiajva calefaciebant. , sil viz selom. simysla (zimizla III 49) v cfrk. slov. cii.mcaa. siničstvo bezpochyby: fornicatio neb dle prvnf pamatky vzhledem k stupnovanf vyznamu: adultcrium (v ziniftue, v siničstve 116 a u zni- ciftve, v sničistvč III 34), v cfrk. slov. cm li¬ varn, ciiiiuv.VTH a slovo naše znčlo by ctim- yi>ctko (mčlo by byti vi. :> cinnYaKhCTKo). Strany zastoupenf polohlasek viz str. 34, strany vf- znamu str. 6 a mimo to smšs. slavy (fzlauui II 10), v cfrk. slov. caaisu gen. gloriac. Ji, slovo verbum\ zlouuez(a) \III 62; zloueza I 1. smes, smestvo (m. smeššrvo): v uzmazi I 15 (m. v zmasi) a u uzmaztue III 36 (m. uu zmaztue) noovtia; v nem. zpovednfch formu- Ifch: huar (hor), horuuilljo a pod. V Euch. sin. na parallelnfm mfstč caa^b. Strany smčs viz str. 12 a str. 21 (zde hlavnš proč a m. č v slove Jtom). Staroslov. cti.itct. Pro vyklad smšs = fornicatio (m. v uzmazi atd.) mluvf tež, jak slova ve Friš. I jdou po sobč, totiž: ili tatbe ili zavuizti, ili v uzmazi ili v zinistue, srovn. s tfm v loršske for¬ muli (Miillenh. a Scherer Dekm. str. 238): huoro, uuilleno, farligero (= tež fornicatio ) a v lat. formuli z IX stol., jež se shoduje v mnohych vecech zase s vviircburskou, tež: quod furavi , quod fornicavi, quod adidteravi. V uzmazi ili v zinistue tvorilo by dle toho jakesi stupftovanf vyznamu. S tfm se shoduje i prvnf zpovednf formule v Euch. sin. na str. 68 a r. 20: ut e; vaiftti n npMio- EOjVEamie a v hom. pripisovane sv. Klementu: bluženija, preljubodejanija. Ostatnš viz slovo siničstvo. Vostokov si nedovedl vysvetliti slova toho, myslil jen na »smak« vkus, chut’. Kopitar vykladal nasle- dovnš (Glag. Cloz. XLIII): »uzmazie, n. ac- cipimus pro peregrina voce, facta e phrasi germanica: uz der maže, extra modum to exixtT(>ov ...« Nenf pochyby, že prepisovači slovu nerozumeli a jinak si je vykladali. Na usmšch (ve vyznamu nem. spott, viz ku pf. Denkm. na str. 247) zde asi nelze pomyšleti. Taktež na nem. mosa jfdlo, ponšvadž slovo to je ve Friš. III spravne preloženo. sodit (zodit siuuim i mrtuim, s dat. III 57), v cfrk. slov. C£Aim> supinum, soudit. sodny (zodni I 9, 31), v cfrk. slov. 6 ^ 1 , 1111 , soudny (na zodni den), viz sudinem. soprnikom (zopirnicom II 73), v cfrk. slov. CmiiE(>tiuiiom> instr. adversario v. str. 49. sotonina (fotonina II 19) nom. pl. str. r. (dela fotonina). spasal (ne zpazal nedela ni zueta vuecera ni mega posta I inogo mnogoga I 18), v cfrk. slov. cinami (cmacam servare). spasi (zpazi me v uzem blafe III 73), v cfrk. slov. cinacn serva imper. spasitel (zpafitel II 91), v cfrk. slov. cinaciiTcah salvator. spe (zpe I 17; III 32), v cfrk. slov. cina part. praes. spytnych (zpitnih III 33), v cfrk. slov. mame cniiThin immeritus (Miki. Lex. oveiihctbo ciiniThiio Srezn. 1. c. 86) ; zde krivd prfsaha (v nčm. meinsuerto, v Euch. sin. 72a 15: a 11,v o naJiTEii, 68a 25 : npiCTatnOKasTHi:, viz i str. 21). * 76 srdce (zridze III 64), epi,jhi|e. starosti (ftarofti II 3) gen. sg., v drk. slov. cta- (iOctii senectus, stari. starym (ftarim II 74) instr. sg. m. r., v clrk. slov. CTApTAMK. stati (fiati II 71, 87) stare, stati, stanouti, viz str. 31. stojal (ztoial III 56) stal, od otokih. stolom (ftolom II 72) instr. od ctoat, thronus> viz str. 49. storiti viz stvoriti a str. 31. stradacho (ftradacho II 98), v clrk. slov. CTpA- flA,v* passi sunt. stranna (ftranna II 50), v clrk. slov. cTpAiu.iiA hospitem , peregrinum. strasti (Itrazti II 12) nom. pl. od CTpACTh dolor\ ftraftiu II 108 instr. sg. stvoriti creare : ztoriti II 107, v clrk. sl. cktko- |>hth; zuori (m. ztuori) III 10 aor.; stuorife II 108 3 os. pl. (ciTKOfiHin*); ztuoril I 12, 23; III 23, 30; ftuoril II 81. sudinem (zudinem III 54), v drk. slov. c*flh- mi.ii, ina zudinem dine: die extremi judicii) viz sodny. sunt (funt II 19) suut, jsou. svet tmuidus , svčt: zuet I 9; zvuetI12; zuuet III 69; lok. zuete I 8, 25; fzuete II 80 (viz str. 14). svety sanctus, svatbi zuueti III 7, 9; zueti II 89; dat. sg. zuetemu I 3, 4, ž. r. zuetei I 3,24; dat. pl. zvetim I 24. Strany zuetemu creztu (= svatčmu Kristu) treba podotknouti, že mame i v nem. formulich často: uuiho trohtin (ku pr. v emmeramske modlitbš v rkp. A) a podobne vyrazy. O sce = sancte III 12, 13, 14 viz str. 44. svoj suns, svuj: lok. sg. str. r. zuem I 59 (po zuem dele); instr. sg. m. r. zuoim II 78 (zuoim glagolom); akk. sg. str. r. fuoge II 63; akk. pl. muž. r. zuoge II 51 (bod crovvi zuoge); instr. pl. zuoimi II 77. svori viz stvori. ^ syn (zin III 6), v drk. slov. ctjhi akk. sg., vok. zinu III 67. synci (zinzi II 28, 59, 83, 109), v drk. slov. cuirMi filiolus , srovn. chindili miniu filioli mei (M. a Sch. Denkm. I vyd. 1864 str. 155, v 3 vyd. na str. 200, 1 a 15). t zajm. tt>, ten: akk. sg. m. r. (po t deni 12); ton II 91 m. ten ('tiiit.) viz str. 31; to str. r. II 103; gen. sg. togo III 39, 41; dat. tomu I 16; II 60, 83; nom. pl. str. r. ta III 7; akk. pl. te II 56 (v drk. slov. tt,i), gen. pl. teh I 23; II 26; instr. temi I 32; II 57; instr. sg. ž. r. to II 107 (v drk. slov. toix) tacije (tazie II 31) nom. pl. m. r. od TAh-iii^e (t.ii|h;i:,i,i:) ouofo,', aequalis. taje (tage II 42) nom. pl. od TTunje idem\ tige II 41 nom. pl. (Tinine); akk. sg. str. r. toie II 106. tako (taco II 58) tak, sic. takoga (tacoga I 25) v drk. slov. TAuoro, tališ. tamoje (tamoge II 62), v drk. slov. TAi.ioiKfte in eundein locum. tatbe (tatbe I 15), v drk. slov. tatkka furtum , kradež. tatbinach itatbinah III 34), v drk. sl. tiitkiuiiia furtum. tatva (tatua II 22), v drk. slov. tatica (viz tatbe). te II 2 spojka, i v drk. slov.: et, xcd (Miki. Lex.) srovn. tere. telo corpus, tšlo: telo III 65; gen. sg. teleze II 6; gen. pl. telez II 40, 90. tepechu (tepechu II 98) verberabant , impf. od tetii 1 os. Teu* (pro nejstarši pamatky vy- značnA. tere II 32, 110 spojka, i v drk. slov. Tepe et (Miki. Lex.), viz te (a na str. 20). tije (tige II 41) viz taje. timnicach [timnizah II 52', v drk. slov. tki.ii,- ii 1111 a carcer , žalar; srovn.: prigione — tam- nizza (Oblak, Doneski II str. 61). tnachu II 101 impf. od t.atii (1 os. tkii*) scin- dere, secare. toje II 106 viz taje. ton viz t. tože (tofe III 4, 11) spojka: etiam , takže. trebu (trebu II 20); Tpr.r.A v pozdšjši dobš v drk. slov. za iepiTHA ( sacrificium , obet). Viz str. 19 a 49. tva (tua I 26) tua, tva; akk. sg. tuo 131 (tkois) a tuuoiu III 51; instr. du. tuima III 55; instr. pl. tvoimi I 32. 77 tvorju (tuoriv I 21, 24), v cirk. slov. tko|>i« facio ; 1 os. pl. tuorim II 20. ty (ti I 20, 26, 27) tu , ty; dat. tebe I 2, 7, 21, 26, 29; III 59. ubegati (ubegati II 70) effugere, v clrk. slov. OVRT.IJTH. ugojenije (ugongenige II 23 zkomoleno), v clrk. slov. ovroiiipiiHie hoveni (pulti ugongenige) viz str. 17. ugotovljeno (ugotoulieno I 35; ugotouleno II 64), v cirk. slov. oyroTOHKieno paratum. uchrani imper. od oyx|>aiiHTii servare (uchrani me ot uzega zla III 72 již s predložkou mlsto pouheho gen. srovn. ifbauuiti ot zlodeine oblazti III 70). ukazal (ucazal II 94), v clrk. slov. oyna^JTii monstrare , ukazati. ukloniti se (vcloniti ze II 85), v cirk. slov. oyisAOiiiiTH c i\ effugere. ukryti (fe .. . ucriti II 69), v cirk. slov. oyisf>L.iTii ca se abscondere s gen. (zde lica), ktery u slo¬ ves kryti a tajiti se staval (viz članek prof. Hattaly »O ablative ve slovančinč a litvan- čine« v Čas. Č. Mus. 1858, str. 525). uslyšal (uzliffal I 31), v cirk. slov. oyca’tnuaat., uslyšel. usmasi viz v slovn. smčs. usmastve viz v slovn. smes. usty (vzti I 33; II 77), v cirk. slov. oycTi.i or e, usty. utešachu (uteffachu II 56), v cirk. slov. oyri;- m v, consolabantur . uzmazi viz smes, uzmaztue viz smes. uže (vfe I 27), adv. jam, etiam v cirk. sl. oya;e. v lu, v, u, v) predložka s akk.: v moku I 27; u ime bofie II 49, 55; u liza II 31; v uuek I 35; v ueki II 2, 6; v zezariluo II 63; s lok.: u zpitnih rotah atd. III 33—36; u nepraudnei rote I 24; u lfi atd. I 15—17; v poglagolani I 17; u timnizah i u zelezneh vvofich II 52 — 54; u circuvah II 35, v uzem blaze III 74. v I 34, snad vy nedopsano; byl by to dat., jak jej tam očekavame. vaše (vuafa II 111) akk. pl. m. r., vlivem nemč. vaša v. str 29 (v cirk. slov. Bauia); uuafih II 113 gen. pl. večera (vuecera I 18) gen. sg. od Kevepr. vesper. večny aeternus , večny: vuecfne I 34 akk. sg. str. r. (kt.ymioic) ; vuecfni I 34 akk. sg. m. r. vedeti: vuede ili ne vuede I 14 a III 30 jest part. praes. starostov. K*flu (trup), jak nam formule v Euch. sin. 72a 12—13 ukazuje, kdež stoji: ctstjii . . . .uor.o ne <:i,nt„yu (Miki. to považoval chybnš za 1 os. j. č. Vgl. Gramm. 111“ 174), v nem. formulich: uuiz- zanto oda unuuizzanto; vuez l 20 — huch, viš. vek (uuek I 35) vek, aevum, akk. sg. uueka I 35 gen. sg. vueki II 2, 6 akk. pl. velika (vuelica I 21) nom. sg. ž. r.; vuelico II 107 strsl. EeiuiKois, instr. se. ž. r. velju (vueliu I 32) akk. sg. ž. r. starosl. Kejuifi magnus , velky v. str. 28. venčich (vuenfih I 23), strsl. iuuiteiuhvr, gen. pl. kompar. (strsl. KaiiiTiui) maj o rum, vetšich; očekavali bychom zde dle pravopisu vjinych pripadech: vuenkich, kde k = č, viz str. 32. Nyni veči vedle venkši, na zapade: venč, venci atd. vera fides, vira: vueru I 31 akk. sg. vuerun II 105 instr. sg. vernikom (vuernicom I 6) ffielis, Thcnot, v strsl. irfifUvUiiiii, často. veruju (vueruiu u bog uzemogoki I 8) čredo, verim. ves, vis omuis , strsl. m,ci,: vuez I 3 akk. sg. m. r. vuiz I 27 tež akk. vuizem I 4 dat. pl. uza III (5-1 akk. pl. str. r. uze III 26 akk. pl. m. r. strsl. brc«; uzega 111 72 | uzego lil 42 ) & b uzem III 74 lok. sg. str. r. uzem I 5, 6, 24; III 2, 3, 45 dat. pl. uzeh I 7; lil 16, 19, 28 ufeh III 15, 17, 18 veselie (vuezelie I 34), veseli, radost, gaudium. vešachu (vuefachu II 102) suspcndebant , veseli. gen. pl. 78 videti (uvideti II 28), v cirk. slov. kiijvktii videre. virchnemu (vuirchnemo II 60, bezpochyby ne- dopatrenim m. -mu) supremo , strsl. Kphjti- uiOKMOif, vrchnlmu. vklepenych (Uclepenih II 54) part., staroslov. Vr.iaciimTii (kor. li.uai). vinctus, inclusus. volju: vuoliu I 30 akk. sg. kosi«; volu I 14 instr. sg. isosei«, v nem. unnotag, viz str. 13. vožich (vvofih II 54), slovinsky vože, cirkevne- slov. K«a;e funiculus (sem naleži tež č. houže, houžka; srovn. tež voza Gefangniss, Gefangen- schaft, Oblak, Doneski str. 55). vračen (vuuraken I 13) očekavali bychom uro- jen; prepisovač snad chybnš četi v cirk. sl. oyf>oiKfteiiT> a myslil na Kpai|ieHT> od b|>sthth. S našim mistem srovn. v staropolske formuli: Ja grešni czlowek kajaf se ... mich wsech grzechow, czom se gich dopusczil ot mego porodzena azdo dzissessego dna ... (Neh- ring, Altpoln. Sprachdenkm. st. 243). vsakomu (uzakomu II 76) KbcisKOi.ioi' omni. vsedli (vzedli II 62), strsl. hiccihti collocabit, usadi. vsemogoči (uzemogoki III 5) omnipotens , strsl. BhceMora, akk. sg.; vsemogočemu (uzemogo- kemu III 25) dat. sg. vstati (uztati na sodni den I 9) surgere , vstati, strsl. KBCTSTII. vvedechu (uuedechu II 52), strsl. bt>bcat>y« in- troducebant. vygnan (uvignan II 9) ezpulsus, vyhnan, strsl. s Bi.ini£urt, viz str. 31. vzel (vzel pokazen grecha I 25), vzal, strsl. Kt^a.vt. vzlubiše (uzliubife II 34) dilexerunt, starosl. KI./^llOiailllA, vznenavideše (uznenavideffe II 33) oderunt , znenavidčli, strsl. BigHCiiaBHjVKiuA. vzoveš (vzovuef I 32) vocabis, strsl. bi^obciiih. za predi, s akk.: za vuiz narod I 27. zadeneš (s dat.: ti mi zadenef I 26), strsl. 7p- Aiaeimi či gjfteiKfteuiii impones, naložiš, viz str. 20. zaglagolo se (zaglagolo ze zlodeiu... III 1) renuncio , odrikam se. Srovn. zavedati se. zakonnik (zaconnic III 18) gen. pl., v cirk. slov. ^iiKOHhHHKi fidelis. zavedati se (od gego zavuekati ze II 95) re- nimciare , zrici se, strsl. pripomina trochu jen: gJKT.iiiTJTii ca komov' dovvcu ony.ov viz str. 18. zavisti (zavuizti I 15) lok. sg. invidia, zavui- ztiu II 8 instr. sg. zemlo III 11, v cirk. slov. sjemi« terram , zemi. zlo malutn: zlo II 82; zla I 12; III 73. zlodej diaboltis, malefactor : zlodeiu I 28 dat. sg.; zlodeiem I 28 dat. pl.; zlodgem II 74 instr. sg. fslovin. v. str. 31). zlodejne (zlodeine III 71) adj. od zlodčj: male- factoris. že I 8, 9; II 41 atd. ds, vero. žejna (fegna II 45), strsl. ibask^bii*. železnech (zelezneh II 53) ferreus, železny; felezni II 102 instr. pl. žestoko (zefztoco II 97) duriter , starosl. tež iKCCTOKO. žiti (fiti II 3, 7) vivere. život (fivuot I 9, 31, 34; III 66) vita, život. živym (fiuuim III 57) vivis, živjlm, dat. pl. m. r. > OPRAVY A DODATKY. Str. 4, r. 4 čti a tonu m. o tonu. Str. 16, r. 7 čti eii m. en. Str. 18, r. 5 a 7 čti sušene m. ^aniiene. Str. 20. r. 42. Prihližejice k vyvodum na str. 31 mfižeme ovšem pripustiti, že i tere se mohlo dostati do II pam. teprv poslednim prepisovačem. Str. 21, r. 8 a 12 nasl. Parafrase pochazi bezpochyby od posledniho prepisovače (pasti ne- mluvi proti tomu). Zasluhuje povšimnutf, že se na str. 20—21 uvedene pridavky a vysvetlivky vyskytuji jen v II a III pamatce, kterež prave od tehož pisare pochazeji. V tomto smyslu treba shora uvedena mista opraviti. Jinak zachoval posledm' prepisovač ovšem mnoho pu- vodnich vyrazu, nčkdy treba i zkomolenych. Str. 21, r. 38—41. Tento čtyrradkovy odstavec ma nasledovati teprv na str. 22 po r. 9. Str. 22, r. 10 — 48 viz tež doleji str. 50—51. Str. 22, r. 29. Nem' však ani potrebi' pom^šleti na takove uzemi, v nemž se stykaly českoslov. živly se slovinskymi, nebol; v prvotnim preklade nebylo asi žadnych sledu slovin- skeho jazyka. Str. 23, r. 20—22. Beze zmen však neprepisoval, viz str. 31, r. 23; str. 35, r. 24. Mimo to i opravu k str. 20 a k str. 21, r. 8 a 12. Str. 26, r. 24. Co do lexikalm' stranky obraži se nam v II Friš. pamatce v nekterych vyrazech lepe prvotni text. Tak se zde ješte zachovaly sledy českoslov. jazyka, čehož již ne- shledavame v Klementove homilii, ktera se nam zachovala ovšem v pozdejšich pfepisech. Str. 26, r. 42 — str. 28, r. 3. Syntakticka čast, již jsem vubec ja sam nezamyšlel pridati, hodila by se lepe na str. 35 po r. 31. Duležitčjši zvlaštnosti hlaskoslovne uvedeny jsou v časti o grafice a pravopisu a byly ča- stečnč tež již v predchazejicim vytčeny. Str. 29, r. 4. Treba zde podotknouti, že mame i v Euch. sin. na pn'slušnych mistech jen N&aifleitf, moKO neH^ajpi« a Koneiai «h nenoi\eim, avšak žadne hovalmj a pod. (Viz na str. 13 dole.) Str. 29, r. 15. o vedle u ku pr. i ve slove trohtin vedle truhtin v Emmeramske modi. str. 16 pozn. 4. Str. 29, r. 16 vuirchnemo by se mohlo vysvčtliti i dle str. 30, r. 4—5. Str. 29, r. 45. I v Emmeramske modlitbč na str. 15—16 otištene mame podobne pn'klady: slaffa, upila (avšak v rkp. A: upile) atd. Str. 30, r. 1. Vliv nemecke grafiky jevi se ovšem i v I Friš. pam., jak doleji uvidime. Str. 30, r. 6. preife by mohlo odpovidati ovšem i cirkevnč-slov. tvaru nprut^Kuie. Jagič vyklada: ®6 (Archiv XVII str. 52 jako i tazie = tai|h sufte). iip-EaiAii odpovidalo by ny- nčjšimu tčž shora uvedenemu preji. 80 Str. 30, r. 29—48 a str. 31, r. 8—9. Nynl se mi zda pravde podobnčjšl, že puvodce či prepisovač druhe pamatky tuto psal dle slechu a že mu byla tedy nekym predrlkavana ovšem dle hlaholskeho textu. Nedopatrenl strany cruz mohl zaviniti i ten, kdo predrikaval hla- holsky text nejsa snad prfliš zbehly v hlaholštine. Text proste latinkou psany nebyl zde zajiste prepsan, jinak bychom si nemohli vysvetliti, jak mohla taž osoba v druhe pamatce podlehnouti tak značnš vlivu nemčiny a psati b za p, balouvanige atd. vuafa m. vuafe a pod., což se v treti nikde neopetuje. Predloha treti' pamatky byla bezpochyby již tež latinkou psana. Hledel-li pu- vodce druhe pamatky nekolikrat psati nemeckou sprežku ui tam, kde v cirkevm slovanštine bylo /, svedči' to tež pro to, že byl hlaholsky text nčkym prednkavan, kdo jeste častečne tež tento rozdll činil (srovn. str. 31, r. 13 a nasl.). Str. 32, r. 36. Strany d viz tež Jagič Archiv XVII str. 80. Str. 34, r. 38. Jako ki bogu III 21 vykladam si i na pomoki v predchazejlclm radku (III 20), tedy = na pomočb. Od poslednlho prepisovače to však nepochazl, ten to nalezi již v predloze latinkou psane, ktera však tež povstala drlve na zaklade nejakeho hlaholskeho textu. Str. 36, r. 11. Zda se, že bylo puvodne napsano zodnu. Nebylo-li by puntlku na i , mohli bychom predpokladat, že pisatel druhe a treti pamatky, ktere byly pozdeji psany, slabiku ni nadepsal. Str. 38, r. 26 a jinde doleji. Ruzny vznik druhe a treti pamatky vysvetluje nam tež jich častečne ruzny pravopis, ač pochazejl od teže osoby. Str. 39^ r. 26. ch za č je zde zajlmave; jak znamo, vyskytuje se ch za č tež v starych mad’arskych pamatkach, v čemž nynl množi vidi vliv severovlašske (benatske) grafiky (jakož i v jinych zvlaštnostech). Nemam však ještš doldadu, že by již tak zahy v severovlašskem pravopisu za d neb č se psalo c!r, doklady mame teprv, pokud mi znamo, z pozdčjšl doby. Vliv tento vlašske grafiky byl by možny jinak v našich pamatkach, ktere byly psany na jihu. Zajlmave je, že jen ve treti je toto ch , ktera byla již i v predloze latinkou psana, tak že Nčmec, puvodce dvou poslednlch Friš. pamatek, zde proste prepisoval. Tato latinkou již psana predloha pochazela ovšem od nekoho jineho, jenž by byl mohl podlehnouti častečne vlivu vlašske grafiky. Str. 41, r. 47. choife Ih II 23 čte Jagič dle jinych jakoby pfedpokladalo ^o;i»^iune (Archiv XVII str. 52), avšak smysl teto všty nemluvl pro takovy vyklad. Str. 42, r. 11. Dvojhlaska in prešla kolem r. 1000 v ii, což se psalo in a n. Prehlaska n v ii v 10/11 stol. se jevlcl psala se tež iu , u {ui), tak že tyto hlasky splynuly dohromady (srovn. Braune § 49). REJSTRIK JMEN A VECl. Abraham str. 5, 46, 47. Aretin str. 1, 65. Baudouin de Courtenay str. 28. Bernhart, J. B. str. 1, 5, 46. Bohemismy viz českoslovacke sledy. Boso str. 3. Braune str. 38—41, 42, 43. Bruno str. 3 pozn. Cirkevne-slovanske sledy: v 1 pamatce str. 11 »2 » »11 »3 » » 16—18. V jednom pripade prvne uznany Schleiche- rem str. 7, ve včtšim rozsahu Sreznevskym str. 6; co do pravopisu 34—35. Cirkevne-slovanske texty obsahujici zpovedni formule z nžmčiny preložene str. 25—26. Českoslovacke sledy str. 3,18—20,31, 49, 51. Deleni slov str. 44. Ditmar str. 3. Dl str. 19, 20, 31. Dobrovsky str. 1—4, 5, 48, 52 pozn. k r. 3, 66—67. Ilocen str. 43, 65. Druha pamatka na začatku zkomolena str. 26; duležitost jeji pri otazce o vzniku Friš. pa- matek str. 28. Dualismus mezi staršimi a mladšimi cirkevnš" slov. vyrazy ve Friš. pam. str. 28—29, 49. Emmeramska modlitba str. 14—16. Euchologium sinaiticum, text v nem shodu- jici se s treti pamatkou str. 12—13. Frisinky str. 1 pozn. 1. Frisinske pamatky, objeveny str. 1, souvislost mezi I a II str. 11—12, ruznosti str. 13—14; jich vznik str. 28 r. 3—35 r. 31; hlaholske jich pfedlohy dostaly se k Slovincum asi skrze chrvatske hlaholity str. 32 r. 28—34; mluvi proti Miklosichove theorii str. 49. Grafika a pravopis str. 35—44; prehledna tabulka na str. 43. Grimm, J. str. 1, 5, 45. Hattala, M. str. 7, 8—9, 26, 27. Humboldt str. 2. Chrvatštiny vliv str. 32 r. 28 — str. 34. Interpunkce str. 44. Jagič, V. str. 2, 9,10-11, 25, 31, 33, 34, 42, 50. Janežič, A. str. 5. Jarosievvicz str. 25. k za c str. 7, 32. Klementova homilie a jeji pomer k druhe pa¬ matce str. 23—26, 62 — 65. 11 82 Kodex frisinsky, jeho popis str. 46. Koeppen str. 3, 4, 5. Kopitar str. 1—5, 41, 45, 47, 51. Kopp, Ulr. str. 45. Krek, J. str. 19—20. Laubmann, J. v. str. 47. Miklosich str. 5, 8, 9, 10, o homilii Klemen¬ tove 23, 26, 32, 33, 42, 43, 44, 49, 55 pozn. k f. 23. Miihlbacher, E. str. 47—48. Nemčiny vliv str. 21—22. Nosovky a jich stridnice str. 33 a 42. Oblak, V. str. 29, 31 (dvakrat), 34 (dvakrat), 35, 42, 44. Opera misericordiae str. 16. Pertz str. 5, 44. Polohlasek stridnice str. 34 — 35. Pravopis viz grafika a pravopis. Prizvuk str. 35—38. Prvotni preklady cirkevne-slovanske, z nichž povstaly Friš. pam. str. 22 a str. 50—51. Puvod Friš pamatek viz vznik. Schleicher str. 7, 9. Schmeller, A. str. 45—47, 65 pozn. 2. Šket str. 5. Skratky str. 43—44. Slovinsky jazyk po lexikalni Strance ve Friš. pam. str. 20. Souvislost I pam. s III str. 12, viz tež: spo- lečnd v^razy. Společne vyrazy v pam. str. 11—12. Srbsko-chrvatske sledy ve Friš. pamatkach str. 32—34. Sreznevskij str. 6—8. Stari pamatek str. 44—48, kdy vzniki prvotni slovansky text str. 50. Syntakticke zvlaštnosti str. 26—27. Šafarik str. 6, 7, 10. Škrabec str. 28, 32, 42. Undolskij str. 5, 25. Verner str. 3. pozn. Vliv cirkevni slovanštiny na Friš. pam. viz cirkevnč-slov. sledy; na Slovanstvo str. 48. Vodnik str. 2, 3. Vojtech (Adalbert) str. 3. Vostokov str. 2, 4, 5, 6, 7, 25, 44. Vy- (vygnan) str. 31. Vznik Friš. pamatek str. 28 f. 3 — str. 35 f. 31; prvotniho prekladu ve Friš. pamatkach za- chovaneho viz prvotni preldady. Y v slovinštinč asi zahy zaniklo str. 31. Zois str. 2. GlAOOllTf foHhi, fvC O [t\ Tlo u ii)K- Xlofe gvlpodi mtlrlmuvi - iv-ilpo vufcb mcub greckou* ifVifm Itho ril Xla* pmrden pon^r/l bik na^i Xvurr* vuimkm* ibib crifkm* Cie pomngu* lli ne pomn^u- Ih / r vuolu* ili ne vutfLi- lli vttede-ilrne vuede* (h «,aie ptsutcl no mre- ik ulfi* lli xitrbe- lli ‘Artvin^rn* fti v ulma^i* lit v^mifkie- ih eie mi^rtomincboTrlo * emuie mibi* nedo^ xtvIo • c bo Tfn - kj vpe^v^-otam* tli &pe-ili nelpe - Ihebr lelem-ne I^aVtaI- nedela * ni litem vuecem * m mega yC K irczX - { • inc*gsvmnogog\ ■ efe prevrni bogu- f-prv-mi me mn cr^TU' Ti edin bof*e-* vnel* c«ičo mi legzi porr* 1 ' k a vdetim* Bofe gnlftodi mtlo/4mvt* -trebe Te mrl Tuonv od */»i It pofbe mb grob- | • odi nek mnoTrb- |. vuenfik' t minfik* f.ofe ripnde ~Lene bo/^e-vfe Teda vm eku- vui<4 narod* Dabrni >&*kia deiu otrl - » ^ q +r 'J J | £c • \ uo r.vrn. • irriA Za • ^n^r« d A. * liu a ^ o • -rjuh lo ■ 1 uoka A pp X?- Irn-i! a■ L in pfrr - Itup^A - StcccdVlmli-Alpn^-toinTA* A 1 ~ ‘ r , \ «'•! }\ Jr * ji J*: p js.i ~t l t in »i - A jUtA- JrZui- iluA^o •-HAnudic - ^uno* su<\ -o- iftlAlTrirt" - St-^lnATTT- irrtct Ho • fiia * £ U-O • l ! ut- d • 1-o.iC 1 r <-\ ^A-fnZi-Fna^ilpe-^-L^nZo-fni~A- Tun i v* ■: jorn.vFppo —He - At La. • • Lm-C\ • j\ /.n • JHmun? ■ ? fXi f u r tT“ .m; \ ( C-'enfViTTi nnctrr um ■ 1>T bi Sond r>A f i icZe qnT*r{ f l ~nrv u dk i grm utr frn fd^roO- nrpngun Uoki mLoli«pcfe per /aIi nnmuji mflZriA ~rx\ r 7 ?c im o ki rniuvur > Ri gem u b e/rti Lem r fc' / Z*^ui£ z nvbui ne pp lenimi uvtgnan Od/^LufUl bo/tyf~ nAn^fOcl^lo -viiePtfi /bp\i?n Iper^L? bot do namolst J.b#ŽfT i dudcrmjT 1 pAgi Ly;\ -xp ia pom enem '2V cL\i 2mo imelid/i m Lom mu ftz\ncm ' r /tch rrnj^aih del [ fcfuTTT dril /aro ninA fferpdm Tiiornn bprrrA Ocievtier^m bfc tatu a f fcr&C bot \ i tp utri ugongenigp ffčpcm fbot fc 1L ntj>A%cm j\ucro ppr t fene nxuui2tr ru/Zcc t tb del mirjene- t?^xd hcfunA Smirno p, rl > ; pcrromu ut? d m. ■'' iZ A ? n1 pV/un? cm č/Vbcfc pfTtitLAT • uc^Zt 14I1 Q!a -r^^ie- aco | e trnui^e^tm Ter^tir pptAf mn a it? ncMtivt tflcffč- A. bo/ul trtltubtfr A cU btrtomu mnr ijcircu tW«"decku Jtim ^ 4 » tek cimam Zer tadk mCUb tu^elc^ncf Um 'Zrtm We& tek ^°^ th V«*?**' m«n lot« jufcrm bcZcd&cUa lutmr ne lem. OZce^ftem^r- ** -trieZ rtA/tck tdufn^ck TCmt ' cer ” m *’ c ' a°4 a.Iouvat>i oo^ledj^e- lUCAiZs-l«' trn /r^Zc- nAr7I dožftvi ad^v^o £ avuc : iOttr ljitn u frirrrn jjftnfb na jfi >7 ef' Z-t-oco ^TtvflAcKo neto ter ‘ pediu m edlami tp^n ntClfcr o^rn nerjartv tmeefi mAclii« rp ole^v ■wtie^\ch^i c!in’t jr 4 tt)lvtc mui mngTr ruafu pnu dnu "viteptm tpf^uinv l^bovittdui ^rvurmofim drt>rm efbom tt» vur tiču ftraftiu ftuorvfb' A^r^trromtt^Un^i bof? TV/T- im q^r*i:ln *vu4^t poj/Ze- Trum t^povvcrffif U dem jpodurv aZŽc 7 to det u • \.u7ctn \&?v delom- t u Z cm tego Lepo cAro Tofc* trne fUlU ubog U 2e mo go ki- la \e^ r Lxn-, la Zuum duL>jL*E\ xn imena* edin bo$p goZpod "Za a en* ifc 'Zuofi nebo*H em lo • ~tofe i&o te ga mmlo^rn- ifcer* mainae** ifec* • mic bakefa * Is ar' pe T? 2 t- iufek bofib^Zt. \u4)čb koftk mofe* rtič * iufeb % 'Za c o n ?xi c* ia/eb d emu 1 fs • laZeb *fe mate - B A mt mftttr riApc mo ki biti* k i bogu moth pr cb oti * Bab trn ctfk> pouued / %zuof*il- loj ‘pu^nc orboga prid- bogu u^e mogohCemu- vZpauucdc ivffC mote pt&C. t (fc mapte * lJ / Z*b nepfaudrub det • mepra^dnem pomtflejja Ffe t efocm tittcdc ftuo • pL. iti neuuede*nt&mt tli lubrm Zpe ilt bde- \)/j^pfmt|i porab * 'Vltfhib ' fefth • "vrarlnmb* ^mci/rvp'* IjLvcojTvžrue- 'Vltcfictfd*€w. ^UcL ^rn • \| u >Zm a^jtuc- 1 u u Hrt cm It cka di Ani' £fe tcfem Gmajni ^Tuuto b * o cfrcgi? cf t n e ^ 0 T 1 efe xpen tnk-Safe dodtmZ u^Zc^jo uueden $ogu- tsce mani* l $co L%urcn 4 >u goCZpodt \u / Zcm 4iuenrrt • Ur boft f&ke • Ce I mote -reto* Imot fantov Imatu dttftt C p/ir ko/t ife idli fA&l - mv/i T / • t\w6č rrm'