Adam Mickiewicz.*) a sklonku XVIII. stoleti odehraly se na dvou kon cich Evropy dve tragedie dejinne — civilisace svetila triumf a zraazala se hanbou na veky. Na Zapade Francie vedla valku pro ,,prava človeka" v struhach krve, na Vjchode uloženo do hrobu celv narod, živd, hrdinsky — rozebrano Polsko. Leč mohyly porostly kvčtinami. Hle! již v dve leta po poslednim rozdčleni Polska počina v zemi vlaske z počatku slabe ozyvati se pisen, kterou brzy po cele Evrope trouby nlegionu" roznesly hlasera protestu: nJeszcze Polska nie zgingla!", a 24. prosince 1798 roku -- tedy sto let tomu — rodi se na Litve, v Zaosiu k. Novogrddka, Adara Mickiewicz, muž, ktery byl nejšlechetnejšira obrazem genia polskeho, mlekem a krvi sveho pokoleni, a jednim z nejvetšich basniku sveta. Mickiewicz patfi k fade tych duchu vyvolenych, kteri nejsou majetkem jedne epochy, jednoho naroda. On naleži všem narodum, všem časum: jest štestim svojeho *) Ob lOOletnici njegovega rojstva. Uredn. naroda — chloubou lidstva. Neni to jen veštec-basnik, je v nera neco apostolskeho, nebo žil pravdou a poesii jako chlebem vezdejšira, a genius jeho mel moc živelni: vždyt' iraprovisoval truchlohry cel(§. U kolebky jeho stala rakev Vlasti, krik zoufalstvi otcu, zakovanych do pout otroctvi, kolebal jej do snu nemluvnatkem, avšak detinstvi jeho ozafovala již hvezda Napoleonova, ktere svudnemu lesku Polaci uvčrili. Z toho kfiku a z tech nadeji vzrostl stigrnat pomazani jeho na cely život: bezmezna laska k narodu, trpicimu nevinne, nenavist' k tyranstvi každerau bez vyjirnky, vira v zrartvychvstani Polska. V vsem raladi, jako žak stare akademie vilenske, prošel rauky Wertherovy a vyzpival je v časti I. a IV. fantasticke basni dramaticke p. n. BDziady" (viz česky pfeklad J. Vrchlickeho p. n. Tryzna). Jen že jeho Gustav stoji mnohera vyš, nežli hrdina Goetheuv! Basnik nemecky ozaril samovraždu z lasky blesky mučednictvi a sebeobetovani, Mickiewicz, když srdce jeho krvacelo v zoufanf, sepsal sve bolesti krvi a slzami, avšak utonuti v jednom citu, byt si byl tak šlechetny, jak laska, pfedstavuje jakožto sobecke a neslušne. A psal to teprve 23 let star! Byvaji časy urodne v duchy velikanske. Takou epochou byla v Polsku doba Mickievviczova. Již na universite v Vilne nalezl se Mickievvicz mezi pfately neobyčejny(3h srdci a uinyslu. Sloučeni v spolek Filoinatu a Filaretu, pracovali ti mladi rytifi pravdy a krasy o zachovani čistoty telesne i duševni, a laska k vlasti, jednost' bratrska, sebeobetavost', zapal, ocelova sila charakteru, — to bylo jicb heslo a cil. V tom kruhu bledal Mickiewicz ukojeni sve zranene duši, otuženi k dalšim bojutn. A boje ty nastaly brzy. Vlada ruska zavedla vyšetfovani, podezfivaje nevinny spolek ,,pfatel nauky a ctnosti" ze spisknuti, a nasledkem toho Mickiewicz musil opustiti v roce 1824 milovanou Litvu, již nepopfano mu nikdy vic spatfiti, a započal težke tulactvi. Avšak idealum mladi zustal vždy veren — do hrobu, neb vždy byl jednaky, jak podareny odlitek sochy. Cil jeho byl vždy stejny, at' v mladistvem veku tvofil pro Filarety vznešenou ,,0du k mladi", at/ v tfeti časti BDziadii" (Tryzny) opevoval utrpeni vlastniho naroda, at' naposled v ,,Knibach poutnictvi polskeho" nafikal nad upadem Evropy a triumfem tyranstvi. Volnost' a znovuzrozeni moralni narodu, spravedlnost', fidici všechny zaležitosti evropske, a odbudova Polska, jako nutny nasledek ery spravedlnosti — ta hesla vypsana jsou na jeho praporu. UtkvivT v nicb zraky, piše ve vyhnanstvi v Rusku ,,Konrada Vallenroda1* (pfeklad česky J. V. Sladkuv), basen, ktera jest plarnennou apotheosou lasky k vlasti, a současne tvofi nadšene poslani »Pfatelum Moskalum", tedy synuin te zerae, ktera zalila Polsko mofem krve. Tam zpival nepfitel tyranstvi — zde apostol bratrstvi narodfl. Ty idealy, vznešene a svate, vedou jej, kdy radostne vita veliky rok 1848 jakožto dennici, pfedchazejfci vzplanuti slunce svobody, postavi jej v čelo legie, jež hodlala vybojovati Italii severni nezavislost', viji se barevnou stuhou pfes listy basmkem v Panži redigovanych novin ,,Tribune des peuples". Ovzduši evropske. tižilo jeho šlechetne hrudi, touha za svobodou pfeplnovala jeho srdce. Uvefil v Napoleona III., pončvadž videl v nera šermife svobody, uvefil v mlhave blouzneni Towianskeho, ponevadž nmistr" sliboval mu obnoveni, ušlechetneni Evropy. Ano i život svuj obetoval pro tu viru svoji, kdy maje na zfeteli jeji uskutečnčni, zajel si až nad Bosfor, aby tam tvofil legie v čas valky krymske, a našel smrt nakažlivou nemoci (1855). Nelze fici, co v Mickievviczovi vice velebiti sluši: človeka neb basnika. Jako človek jesti jednim z tech, jimž lide staroveku vznašeli chramy, — jako basnik jesti nejvetši v svem narode, a jeden z nejvetšich duchu sveta. V prvnim okresu tvofem basnickeho velici roraantikove Zapadu byli rau mistry; stoupaje jejich sledem, vyprostil poesii polskou z pout konvencionalnosti, z mrtvoty pseudoklassicisrau, probudil ji k vlastnimu životu. Prvotiny nadani jeho ,Ballady a romance" (pfeklady česke J. Necasa a A. E. Mužika), ty nejlepši v polskem pisemnictvi, stojf na vyšine současne poesie evropske, aokoliv jsou to utvory ješte konvenčni. Ofel nerozvinul ješte kfidel k letu. ,,Oda k mladi" to již paian Pindaruv na počest' všech velikych idealu lidstva, a nGražyna", povest' o hrdinske knežne litevske, ktera hyne v boji, aby jen zamezila vlastizrade muže sveho, to basen epicky dokonala, jedna z nejlepšich basni toho driihu v Evrope. Mickiewicz neni vyhradne liryk nebo epik, jesti jednim i druhym, a vždy jednim z nejvetšich. Avšak u narodu svo- bodnych, št'astnych, basnici jsou jen urnelci, umeni a krasa jejich cil a ideal, pro narody nešfastne jsou oni nečim vetšim — jsou chleb a manna, slunce a rosa života. Tak i Mickievvicz pridržuje se pfedevšim te forray, ktera vice vyhovuje jeho ideara, brzeji pohne srdcem rodaku. Odtud take pochazi nesrnirne bohatstvi tvaru, v ktere pfiobleka sve rnysli. Od lehke pi'sničky do velebne hymny a dramy citu lasky, vybuchajiciho s obrovskou silou sopky, od mistrneho sonetu do obrazu tytanicke, valky vašni v pevesti poeticke, a opet plne klidu, ruchu, barevr a humoru malby života c<#leho naroda v eposu — všecky ky tvary, všecky stupne nadšeni, napotkavrame v dilech toho obra. Egotismu. umeni pro uraeni nenajdeš tara mnoho. Ostatne všecko, co basnik polsky napsal, psal pro svuj narod neb o nem. ,,Konrad Vallenrod", čast' III. wTryzny", epos »Pan Tadeaš" (pfekl. E. Krasnohorske) a biblicke ,,Knihy poutnictvi" — to čbyry struny mohutne loutny, jež vyznivaji v jednu melodii — lasku k vlasti. V ,,Improvisaci" z tfeti časti BT r y z n y" dosahuje basnik vrcholu nadšeni, Prometheovym šlakem povznaši se na\tak zavratne vyšiny, na jakych neranohym jen duchum doprano bylo se povznesti; vtira se do nebes a vyzyva Boha do boje, chteje odebrati rau vladu duši a samemu nditi svet laskou a spravedlnosti. V »Knihach" hlasern proroka vola svuj narod k oprave bludu a beduje nad upadem Evropy. ,Pan Tadeaš" to epos narodni, jakym se nemuže honositi žadne jine pisemnictvi novodobe, — to Polsko cele. Mickiewicz byl synthesou ducha slovanskeho. Bohatstvi obraznosti, jen jen že nepfekupujici bujnosti orientalni, hlubokost' citu a zapalu, pfechazejici v sfery blouzneni a mysticismu, všecky ale city pfevyšuji'ci laska k vlasti — to jsou poklady teto genialni duši. Ta laska k vlasti take v spojeni s blouznenim slovanskem vrhla jeho, professora akademie v Lausannu a College de France, v naruči mysticke doktriny Towianskeho proto, že videl v ni spaseni pro svuj narod. Mickiewicz to nejvetši upostfed Slovanu — to KralDuch Slovanstvva. On soustfeduje v sobe hloubku citu Schillerovu, vašen Byronovu, jednoduchost' a plastiku Homerovu s holubi a naivnou virou prvnich vyznavaču Kristovych. Jj|>