Pohansky idol z Kourimi, Česka republika
Nada Profantovâ
o
The paper considers the findings about the archaeologically detectable pre-Christian manifestation in the hill-fort of Kourim/Kurim in the 10th century written report in Middle Bohemia. The small non-complete stone »idol«(post), 17 cm in hight, is published in the article. It is decorated in two lines: The upper brings 5 faces (human masks), the lower one shows two smaller complete faces with headbands, originally it consisted of 6. The stone idol was found before the year 1998 near the third wall (fortification line) - not far from the cultic place near the spring » U Libuse« (fig. 1). It is probably a pagan idol from the 9th and 1st half of the 10th century with symbolic meaning. The upper faces could symbolise the world of Gods, the lower one the world of people or world of rules. This idol is unique evidence about the developed slavic paganism in Bohemia during the 9th-10th century.
Keywords: cultic object, idol, Bohemia, Early Middle Ages.
Motto
A když byli...(rozumej Češi) vysvobozeni z rozličnych ran morovych, staveli v čelo po svrchu rečenem knižeti vladare neboli vevody z jeho potomstva, sloužice modlam a buž-kum a bujne slavice obeti podle pohanskych obyčeju.... Kosmova kronika česka (Chronica Boemorum)
l.Uvod.
Nedavno jsem se pokusila shrnout archeologicke doklady pohanskeho kultu v Čechach a častečne i na Morave (Profantova 2011) a vytvorila mapu s 15 archeologic-kymi i jinymi doklady kultu (oc. obr. na str. 32, zde obr. 6). Zvlašt' jsem pro Čechy ješte zmapovala toponymicke doklady (oc. obr. s. 25), u nichž je treba doplnit ješte dnes již neexistujici stredovekou osadu Stribož v jižnich Čechach, jejiž jmeno je zachyceno jen ve stredovekych a rane novovekych pisemnych pramenech.
I nektera pomistni jmena mohou vypovidat o teto problematice, napr. na Morave »Pohansko« (zejmena v kombinaci s archeologicky objevenymi 3 kultovnimi misty), v Čechach mezi takove patri napr. poloha Svatovit na katastru Hradištka I (Veltruby) na Kolinsku.
Z Čech je zachyceno 8 lokalit včetne posvatne hory Rip, skutečna odkryta kultovni mista pod širym nebem mame však jen tri (Kourim, Praha-Mala Strana, Praha Hrad-
Obr. 1. Koufim: plán hradište, A - Akropole, L - vyznacení kultovního místa »u Libuše«, B - brány 1,2 pohrebište, »Libušinka«. Podle Profantová, Stolz 2007.
pahorek Žiži či celé nejstarši jádro vymezené prikopem1). Prostor u posvátného jezírka v Kourimi ve strednich Cechách tak patri mezi nejduležitčjši v zemi (zde obr. 1, Profantová 2011, obr. s. 22).
2. Kourim v písemnych i archeologickych pramenech
Rozlehlé trojdilné hradištč Kourim (okr. Kolin, 40 ha) má v české historiografii vysadni misto diky vyprávéni o boji sv. Václava s kourimskym knižetem, zachyceného v Kristiánové legendé (Ludvíkovsky 1978) vzniklé na konci 10. stoleti. V tomto pribéhu se kourimsky kniže, z pozdéj^i kroniky známy jako Radslav, podvoli diky »nebeskému vidéni, že sv. Václav má na čele zárici podobu svatého križe«2.
Kourim je jednim z mála nepremyslovskych hradišt', jež známe z Kristiáno-vy legendy püvodnim jménem (Kurim); o hradišti se dochovala zminka jako o hradu »počtem lidu mocném« a zároveñ jde o jedno z pomérné dobre prozkoumanych rané stredovékych hradišt' (Šolle 1959, tyž 1966).
Bylo zde v prostrednim areálu hradišté objeveno hradbou, prikopem a nejspiše i malym prikopkem zvlášt' vydélené kultovni misto u jezirka s uméle upravenym brehem
1	Posvátnost prostoru indikuje i bájná »Libušina veštba« zachycená u Kosmy, která predurčila vybér mista pro jeho vystavbu - cf. Treštik 1997, 338- Počdtky Premyslovcú.
2	Nejspiše se jednalo o motiv ukriiovaného- vlastné o motiv boha Odina, kterym byla dodatečne vyzdobena tzv. svatováclavská prilba.
Obr. 2. Koufim: zjednodušenf plân kultovniho prostoru u jezirka »u Libuše«, podle M. Šolla 1966,2B: Fotka vysch-lého jezirka u Libuše z 90 let 20. stoleti. Foto N.Profantovâ.
(obr. 2, Šolle 1966, obr. 5 a 33). Leželo v miste naproti brane - v komunikačne vyznam-ném prostoru. Vstupovalo se do nej od jihozapadu.
Zpracovani archeologickych vyzkumû prineslo již radu dMežitych poznatkû zejména pro 9. a 10. stoleti. Presto se ješte objevuji nalezy či situace, které jsou unikatni a zasadne rozširuji zakladni znalosti o elite sidlici na hradišti, o jejim vztahu ke krestan-stvi3 či naopak pohanstvi.
Na planku v knize M Šolla (1966, obr. 33) zaujme z hlediska pohanstvi auto-rem vyzkumu podrobne nerozebrana skupina kûlovych jamek v blizkosti objektu 136 vychodne od jezirka. Pet kûlovych jam vytvari pravidelny polokruh (prûmer neco pres 4 m) a jedna je umistena v superpozici k jame, pûdorysne ve stredu onoho polokruhu. Dve z jamek jsou asi v superpozici s hradbou. V detailu však nejsou jamy nijak čislovany ani priliš popsany jejich vyplne, čimž se jen obtižne prokazuje jejich současnost či souvislost. Popis situace jamy 136 se mi nepodarilo nalézt, ani jej i prirazeni k jednomu z minimalne 3 sidlištnich horizontû. Situace rozhodne stoji za bližši analyzu na zaklade nalezovych zprav. Misto leži ve vydeleném prostoru (prikop) na brehu posvatného jezirka (obr. 2). Mohlo by jit o rozmisteni idolû (tento nazor uveden i v Profantova 2011).
Naposledy jsme publikovali bronzové enkolpion s vyobrazenim svatého - snad sv. Jiri/Georg (konzultace s K. Horničkovou, Prague), z hradište- opet z prostoru u jezirka u Libuše (Profantova, Stolz2007), jako dosti starobyly doklad prûniku vysostne krestan-skych symbolû na hradište. Nyni obratime pozornost na opačny pol tehdejšich nabožen-skych predstav - tedy k hmotnému pozûstatku pohanské symboliky.
V soukromé sbirce pana Papouška se nachazel radu let (asi od r. 1987?) maly kamenny sloupek, pochazejici z hradište v Kourimi (obr. 1, k nemu Šolle 1966), z polohy na Zamečnici - tedy od 3. valu. Poloha na Zamečnici je zminovana již ve vlastivedné pri-ručce z r. 1915 (Tûma 1915, 317), pozdeji ji ani autor systematického vyzkumu na hradišti M. Šolle nezminuje. To spiše nahrava pravosti nalezu.
3 Interpretace M. Šolleho, jež považuje kulove jamy na okraji vicemene pohanskeho elitniho pohrebište (založeneho v prostorove souvislosti s pohanskym kultovnim mistem) za doklad male krest'anske kaple či hrbitovniho kostelika neni všeobecne prijimana, spiše se predpoklada možna existence male svatyne v prostoru pohrebište na akropoli (Šolle 1981, 105; Profantova 2006, 240).
Obr. 3: Koufim, 1. a 2. strana kamenneho »idolu«. Foto L.Svobodova (Profantova 2011).
Poloha je zminovana mezi »roli« hned za polohou U Libuše- s niž nejspiše prosto-rove sousedila. Podle ustni vypovedi dr. J. Pavelčika mohlo jit i o polohu u Libuše.
V roce 1998 se tento unikatni nalez dostal do Muzea v Koline (predal jej dr. J. Pavelčik). Predmet dosud nebyl vedecky zhodnocen, proto se o to nyni pokusime.
3. Popis kamenneho predmetu
Kamenny sloupek cca 17 cm vysoky, o hornim prumeru 7 cm, zdobeny motivem lidskych masek. V horni časti je na rezu kruhovy, ve stredni se jedna o vicehran (sed-mihran), ve spodni, neuplne časti vysoke 4 cm se rozširuje, ovšem pro neuplnost docho-vani spodni prumer nelze určit. V hornim pasu je zobrazeno 5 obličeju, ovšem nejsou všechny ani stejne velke, ani ve stejne vyšce. Obličeje jsou ruzne, bez vlasu, jen jeden ma naznačeny rozčisnute vousy. Spodni patro zachycovalo podstatne vice obličeju, avšak kvalitne jsou dochovany 2, 3. jen v zakladnim tvaru, napočitat se daji dalši 3, zachyce-ne jen v horni časti, dale olamany či odseknuty. V horni partii sloupku je vydlabana prohluben o prumeru 4 cm, v jejim dne je ješte otvor, v nemž mohl byt zasazen nejaky
Obr. 4. Koufim, 3. a 4. strana kamenného »idolu«. Foto L.Svobodová. Nepublikováno.
vétsí trn, drát apod. nejspíse mél sloupek néjaky doplnék z organického materiálu, asi dreva ci küry. Obliceje jsou vyvedeny v plochém reliéfu, mají vyznaceny protáhlé oci, nos, ryhou i obocí a malou prohlubní ústa. V prípadé vétsího obliceje je naznacen i krk. U spodních oblicejü je naznacena na hlavé jakási celenka, pás zdobeny sikmymi ryzkami. Jeden z téchto oblicejü má snad naznaceny vousy, avsak povrch je dosti otre-ly. Ten vedle néj má jen hlubsí strední ryhu pod ústy, ta müze téz souviset s úpravou vousü, ale nemusí. Temeno prvního a tretího dolního obliceje nese stopy po naznacení vlasü - sikmymi ryzkami. Vrsek obliceje c. 4 má téz stopy po vlasech a cástecné i horní cást celenky. U nékterych ryh se dá obtízné odlisit, zda jsou druhotné, ci jde jen o stopy neumélého opracování pískovce. Foto obr. 3 - 5., obr.6. Ovérit pravost takového nálezu
Obr. 5. Koufim, detaily rüznych pojetí oblicejü »idolu«. Foto L. Svobodová.
je obtízné,4 pískovec je mékky kámen pomérné snadno opracovatelny, sloupek má uv-nitf prohlubeñ (s jesté níze vyhloubenym stfedem), takze mohl byt püvodné doplnén prvkem/y z organického materiálu.
4 Srovnej: J. Fridrich 1967: Ovéfení púvodu sosky z Modfan; pfíspévek k metodice vyzkumu pravékych památek uméleckého charakteru: Archeologické rozhledy 19, Praha 1967, 733-766. My jsme pouze s prof. Roytem kon-zultovali eventuelní mladsí púvod nálezu z hlediska umélecko historického, pro kvalitní trasologii nemáme vhodné badatele. Pro pravost nálezu by mohla jako indicie mluvit ta skutecnost, Ze nálezci »jeho objev« ani po více neZ dvaceti letech nepfinesl mediální ani jinou »slávu«, do muzea se sloupek dostal v r. 1998 a dosud o ném nebyla napsána ani cárka.
4. Interpretace
Pokud by se nejednalo o kvalitni falzum z 20. stoleti (s dobrou znalosti slovan-skych idolü), mame pred sebou neüplny pohansky idol. Vzhledem k existenci častečne ohrazeneho kultovniho mista v prostoru u jezirka »U Libuše« či »Libušinka« (obr. 1, 2, Šolle 1966, Profantova, Profant 2000, 205- 207 s obr.), datovaneho do 9., pripadne na počatek 10. stoleti, nelze existenci idolü na hradišti zamitnout. Dosud se predpokladalo, že šlo o idoly drevene a tedy nedochovane.
Obličeje jsou provedene velmi jednoduše, takže stylisticky rozbor lze sotva uplat-nit jak pro overeni pravosti, tak pro zpresneni datovani.
Vychazime tedy z toho, že zname kamenne vicehlave idoly u Slovanü, že Slovane použivaji idoly monumentalni (Zbruč) i male prenosne (napr. dreveny idol z Wolinu -Profantova, Profant 2004, obr. s. 240 - a barev. obalka), ke kterym by patril nejspiše i naš exemplar. Mohl mit však i stabilni umisteni, nebot' jeho celkovou vyšku nezname a s pri-padnym drevenym doplnkem (napr. kloboukem) mohla dosahovat i 50 cm nebo o neco vice. To mohl byt idol uživany jednou rodinou. Rozdily ve velikosti idolü odpovidaji rüz-ne velikosti kultovnich mist od tech o prümeru 21 m (Peryne u Novgorodu - Sedov 1982, gl III, ris.18, Tab. 73:9) po »soukrome svatynky« o prümeru cca 2 m (Breclav-Pohansko - Dostal 1968, Profantova 2011, obr. s. 24, Profantova, Profant 2004, obr. s. 50).
Ted' se chci vratit k podobe obličep a upozornit na vzdalenou obdobu z Usedomi, kde byla nalezena piskovcova »matrice s obdobne stylizovanym obličejem« ovšem zve-rejnena bez meritka, bude nejspiše vyrazne menši (Biermann 2006, Abb. 5). Je datovana do 12. stoleti a je považovana za součast kovolitecke dilny. Dalši jednoduchy obličej v kamennem provedeni zname z dnešniho Rakouska ze St. Martin am Silverberg, ovšem tam jsou tvare zobrazeny pod sebou (Profantova, Profant 2004, 198 - 9 s obr., Glaser 1996). Tento idol však nema primarni nalezove okolnosti, tak jako vetšina vyjimečnych nalezü tohoto druhu. Datovat jej müžeme jen do raneho stredoveku.
Vetšina dosud znamych idolü - drobnych i monumentalnich ma čtyri obličeje jako vzacny idol ze Zbruči (Szymanski 1996), vzacneji 6 (Wislica- cf. Profantova, Profant 2000, 173 s obr.) či 7. Pet obKejü mel mit podle pisemnych pramenü jedine büh Porevit (u Saxa Grammatica zmineno 5 hlav, Profantova, Profant 2000, 174), a tež Porenut, uctivany v Korenici (dnes Gars v Nemecku) - ovšem tento mel mit 5. obličej na hrudi5, nikoliv souradne na hlave. Obe božstva mohla souviset s kultem plodnosti, Porevit se uctival uprostred leta. Kamenny objekt se 4 obličeji prežil na vrcholu (v lucerne) romanske rotundy v Plavči (Morava) umisten tak, že nebyl z lodi viditelny (Kovarnik 2007, bar. foto Milosevic 2011, obr. 41).
Podobne tež romanska krtitelnice z kostelika na Magdalensbergu/Štalenska gora v Korutanech ma vice obl^ejü a je chapana jako prežitek pohanskych predstav a zpüsobu vyobrazeni
Kapesni parohovy idol z Wislici v Polsku - ma ješte jeden podobny detail: vyzna-čeny pasek nebo čelenku a snad nezretelne nad ni vlasy, dale vyrazne zašpičatele konce obličejü - brady - (cf. Tab 4: 2,3).
5 Tomuto pojeti je nejbliže prave idol ze St. Martin am Silverberg, ktery ma jednu tvar posazenou na širokem krku -to mrnže byt i stylizovana hrud, nasledoval-li jen sloup.
Zašpičatele brady obličeju maji i kovove idolky na tyčce i zavesne z Novgorodu (Profantova - Profant 2004, 84 s obr.) nebo nektere ploche drevene současti ohrad chra-mu (Ralswiek), kde jde o znazorneni vousu. Čelenka na obličejich spodni rady muže mit symbolicky vyznam - pokud by šlo o svet lidi, muže souviset s predavanim (nabyvanim) moci či jinym specialnim postavenim (napr. postavenim žrece jako prostrednika lidi s ostatnimi svety). Tvare maji spiše bezvouse - jen v jednom pripade lze uvažovat o vou-sech - vetšina dochovanych vyobrazeni je take bezvousa (tak i popis Svantovituv), nekdy s knirem (Swedt/Swiec - Profantova, Profant 2004, 217 s obr.; bar. Simpson 2000, s.138, snad i znamy idolek z Wolinu).
Jistou obdobou mimo slovansky svet predstavuje kamenne »žezlo« se čtyrmi plas-tickymi protahlymi obličeji na obou koncich, doplnene v horni časti o kulovity utvar, puvodne, ukončeny bronzovym ozdobnym kruhem se soškou zvirete v horni časti, z hrobu pod lodi ze Sutton Hoo (Evans 2002, Pl. s. 34-35, 83-84, Fig. 71, 72 a bar.32a, Ahmedow v tisku). Je vysoke 20/40 cm (2 mer.) a je považovano jak za symbol moci, tak se mu pripisuje specielni vyznam v barbarizovanem svete pohanskych predstav a symbolu - snad nejaky totemicky vyznam. Jde rovnež o kombinaci kamene a dalšiho materialu - bronzu, na konci kruhoveho kovani je soška zvirete s parožim - snad jelena. Ani v anglosaskem a severskem svete nema tento predmet analogie, proto chybi klič k pochopeni jeho vyznamu.
Tradične jsme v Českych zemich tež postradali nalezy idolu, ve slovanskem prostredi vetšinou vyrabene ze dreva, jež se v našem prostredi uchovava vice než sporadic-ky. Prestože jsme o jejich existenci povšechne informovani i z domacich zaznamu,6 pri konkretni predstave o jejich podobach jsme si vypomahali nalezy z Polska, Nemecka, Ukrajiny7 či dochovanymi popisy idolu Svantovita, Triglava8 apod.
5. Zaver
Na Kourimi se pravdepodobne podarilo najit neuplny kamenny pohansky idol, zobrazujici vicehlava božstva, pripadne i jine myticke bytosti. Nemužeme samozrejme určit konkretniho zobrazeneho boha, ovšem počtem tvari ani zpusobem zobrazeni se nevymyka tomu, co o slovanskych bozich vime.
Dva pasy obličeju nad sebou mohou, podobne jako se interpretuje situace u idolu ze Zbruči (Profantova, Profant2004, 243 - 246, Szymanski 1996), naznačovat ruzne sfery vesmiru: napr. sferu bohu a sferu lidi či prostredniku se svetem lidi, vzhledem k odlome-ni sloupku na nem mohla byt zastoupena ješte jedna (podsvetni) sfera.
6	Jako motto uvedeny citat z Kosmy (Kronika Česka), ale predevšim zminky ze svatovaclavskych legend Crescente fide a Legenda tzv. Kristiana, viz J. Ludvikovsky: Legenda Christiani /Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius (Kristianova legenda /Život a umučeni sv. Vaclava a jeho baby sv. Ludmily/; 90. leta 10. stoleti), ed. J. Ludvikovsky, Praha 1978. Crescente fide (Když se širila vira; brzy po 975) bavorska verze legendy in Fontes rerum bohemicarum, ed. J. Emler, Praha 1873. Preklad latinske legendy in V. Chaloupecky: Na üsvitu krest'anstvi, Praha 1942. V obou legendach se hovori o ničeni idolu v 1. tretine 10. stoleti.
7	Napr. Wolin, Jankowo, Zbruč viz N. Profantova - M. Profant 2004, Encyklopedie... 89, 243-6.
8	Saxo Grammmatikus, »Činy Danu«, in: L. Niederle: Život starych Slovanu, zejmena II/1 Vira a naboženstvi. Praha 1924. Helmold, In: Kneze Helmolda slovanska kronika, Praha 1947 (čes. pr.), cf. tež N. Profantova - M. Profant: 2004, Encyklopedie.., Praha, 210, 211, 222.
Obr. 6. Mapa archeologicky zjištenych dokladu pohanskeho kultu: pohanskych svatyn a idolu. Podle N. Profantove 2011. Nemapovany častejši doklady konkretnich ritualu (stavebnich či jinych obetin). Vysvetlivky: a - svatyne na hradišti, b - vice svatynek na hradišti, c - svatyne či doklad ritualu mimo hradište, č - kamenny stolec, d - pos-vatna hora, e - idoly nebo zavesky s tvari boha. Lokality: 1 Breclav - Pohansko, okr. Breclav (3 kultovni mista), 2 Hluk - mohylnik-zavesek, okr. Uherske Hradište, 3 Chotebuz - Podobora, okr. Karvina, 4 Kourim, okr. Kolin(a,e), 5 Mikulčice, okr. Hodonin (1,2), 6 Olomouc, okr. Olomouc, 7 Praha - hrad, okr. Praha 1, 8 Praha - Mala Strana, okr. Praha, 9 Radhošt', okr. Vsetin, 10 Roztoky u Prahy, okr. Praha zapad, 11 Rip, okr. Litomerice, 12 Srbsko - Sokolka, okr. Mlada Boleslav, 13 Uherske Hradište - Sady, okr. Uherske Hradište, 14 Žatec, okr. Žatec, 15 Letonice, okr. Vyškov, 16 Klaštov, okr. Vsetin. Pro velke nejasnosti nezarazeno Hradsko u Mšena, ani Praha - Lahovice (Čechy).
Pokud budeme považovat idol za autenticky, vzniki nejspiše v 9. či 10. stoleti, kdy se rozvijelo hradište starokourimske a kdy nebylo pohanstvi ješte vytlačeno zcela na okraj společnosti.
Jedna se o prvni nalez pohanskeho idolu v Čechach a na Morave, i když existenci drevenych idolü mame na Morave doloženu nekolika nalezy kultovnich mist s külovy-mi jamami, interpretovanymi jako jamy po drevenych idolech (Breclav- Pohansko - 2 kruhove svatynky, patrne i Chotebuz- Podobora - souhrnne Profantova, Profant 2004, 50-52, 83, Kouril 1998, 99-101, obr. 37). Skutečne idoly se dochovaly vetšinou mnohem severneji (Jankowo se 2 obličeji s vousy, Fischerinsel- (mužsky i žensky) pisemnou zmin-kou je doložen trojhlavy idol i bliže k našim hranicim - v Brandenburgu (pro 12. stoleti - byl zničeny za vlady Jindricha Lva - cf. Profantova, Profant 2004, 49-50, mapa s. 237).
Prostorove proluky nalezü však v žadnem pripade neznamenaji absenci jevu, sva-tovaclavske legendy Kristianova (Ludvtkovsky 1978) a Crescente fide (Emler 1873), obe ješte z 10. stoleti, zminuji ničeni idolü v Čechach v dobe Spytihnevove (895-915) a Vac-lavove (924/5-935).
Kamenne idoly jsou v malem počtu doložene u vychodnich Slovanü (Zbruč, idol boha Velese pisemne), ojedinele i u jižnich (Dalmacie, Vacan i St. Martin am Silveberg
(32 cm), ale i Garvan v Bulharsku, kde šlo o maly idolek (25 cm) nalezeny v domé-polo-zemnici č. 102 u pece- ovšem jen s jedním obličejem, nasazoval se na drevény kül, z 8-9. století-Vazarova 1986, Profantová, Profant 2004, 74). Proto nás nemusí pnliš prekva-povat i jeho ojedinély vyskyt u západních Slovanu. Zejména, když v kulturné ne priliš vzdálené Wišlici (Malopolsko) se našel prenosny idol parohovy, a když vyobrazení boha či démona se objevilo také na Moravé, byt' v kovovém provedení, již v závéru 8. či na počátku 9. století (Hluk a Olomouc - Profantová 2010, táž 2011 s obr. s. 27).
Pétitvárnost nékterych božstev západních Slovanu je navíc bezpeč^ doložena písemnymi zmínkami.
Kamenny neúplny idol z Kourimi se stal nejspíše zcela ojedinélym svédectvím o rozvinutém pohanství v Cechách 9.- 10. století. Mohl byt doplnén bud' drevénym prv-kem (tvárí) či vyobrazením néjakého vyznamného atributu (napr. klobouku), prípadné i dvéma ruznymi atributy podle konkrétních slavností.
Literatura
Biermann, F. 2006: Handwerk und Markt in der slawenzeitlichen Burgstatt Usedom, Zeitschrift für Archeologie des Mittelalters 34, 153-164. Emler, J.(ed.) 1873: Fontes rerum bohemicarum, Praha 1873. Evans, C. A. 2002(1. vyd. 1986): Sutton Hoo ship Burial. London.
Fridrich, J. 1967: Ovérení puvodu sošky z Modran; príspévek k metodice vyzkumu pravé-kych památek uméleckého charakteru: Archeologické rozhledy 19, Praha, 733-766 Glaser, F. 1996: St. Martin am Silverberg, Archeologie in Österreich, Wien, 19-21. Helmold z Bossau: Knéze Helmolda slovanská kronika, Praha 1947 (čes. pr.) Chaloupecky, V. 1942: Na úsvitu krest'anství, Praha.
Kouril, P. 1998: Slovanské osídlení českého Slezska, Brno-Cesky Téšín 1994, 99-101, obr. 37.
Kovárník, J. 2007: Novy poznatek ke stavební technologii románské rotundy sv. Kateri-ny ve Znojmé. Poznámka k lucernám u rotundy ve Znojmé a v Plavči, Ve sl^bách archeologie 1, Brno, 162-172. Niederle, L. 1924: Život starych Slovanu, zejména II/1 Víra a náboženství. Praha 1924. Ludvíkovsky, J.(ed) 1978: Kristiánova legenda, Praha.
Miloševic, A. 2011: Slika Božanskog boja - likovni i ikonografski pogled na konjanički reljev iz trhovnice u Dalmaciji-Divine-Battle Picture: Visual and iconographic view of the horseman reliéf from Žrnovnica in Dalmatia, in: A.Pleterski, T. Vinšcak (eds.) Perunovo koplje, Ljubljana (Studia mythologova Slavica Supplem. 4), 17-72. Profantová, N. 2006: Pohfebišté elity ve Staré Kourimi, in: P.Sommer (ed.) Ceské zemé v
raném stredovéku, Praha, 232-243. Profantová, N. 2010: Závések s motivem lidské tváre - nová interpretace staríího nálezu z Olomouce- Pendant with the motif of a human face: A new interpretation of the older finds from Olomouc, Olomouc, ,,Arcidiecézní muzeum na Olomouckém hra-dé" 20.-22.11. 2007, Olomouc, 59- 64. Profantová, N. 2011: Nové poznatky o archeologicky zjistitelnych projevech pohanství v Ceskych zemích, in: D. Foltyn, P. Meduna (eds.): Cokoli kostel má, nemuže kníže odníti...Vénováno P. Sommerovi k životnímu jubileu. Praha- Lidové noviny, 21-39.
Profantovä, N. - Profant, M. 2000 a 2004 (dopln. vydäni): Encyklopedie slovanskych bohü a mytü. Praha-Libri.
Profantovä, N. - Stolz, D. 2007: Novy nälez relikviäroveho križku z Kourimi, Od knižat ke krälüm. Sbornik pro J. Žemličku, Praha, 124-130, 604.
Sedov, V. V. 1982: Vostočnyje Slavjane v VI-XIII. vv. Moskva Archeologija SSSR.
Simpson, H. 2000: Taschengott, in: Wieczorek A., Hinz H-M. (eds.) Europas Mitte um 1000, Katalog. Stuttgart, S.137-8.
Szymanski, W. 1996: Pos^g ze Zbrucza i jego otoczenie. Lata badan, lata watpliwosci. Przeg-l^d Archeologiczny 44, Wroclaw, 75-114.
Šolle, M. 1959: Knižeci pohrebište na Stare Kourimi- Fürstliche Bestattungsstätte in Starä Kourim. Pamätky archeol. 50, 353-506.
Šolle, M. 1966: Starä Kourim a projevy velkomoravske hmotne kultury v Cechäch - Alt Kourim und die großmährische Kultur in Böhmen. Praha.
Šolle, M. 1981: Kourim v prübehu vekü. Praha.
Treštik, D. 1997: Počätky Premyslovcü, Praha .
Tüma, J. 1915: Kolinsko, Kourimsko. Pameti osad na Kourimsku. Kolin.
Važarova, Ž.1986: Srednevekovnoto selišče Garvan, silistrenski okräg VI-XI v. Sofia (Izda-telstvo na Bigarskata akademija na naukite).
Poganski idol s Kourima, Češka republika
Nada Profantova
Delo povzema dosedanja spoznanja o arheološko ugotovljenih predkrščanskih pojavih na gradišču Kourim na osrednjem Češkem. Sedaj je na novo objavljen kamnit stebriček z dvema vrstama okrasa. Zgornja vrsta prikazuje 5 obrazov, spodnja 6 manjših, od slednjih sta dva ohranjena v celoti. Stebriček je bil prvotno visok več kot 22 cm in ga je najverjetneje dopolnjeval del iz organske snovi (kapica, klobuk), ki ga je podaljševal.
Stebriček je našel amater pred več kot 20 leti na gradišču blizu tretjega okopa -torej ne daleč od kultnega prostora pri mlaki U Libuše (obr. 1, 2). Sedaj je v muzeju v Kolinu. Če to ni izjemno posrečen ponaredek, gre za idol iz časa od 9. st. do prve polovice 10. st., ki prikazuje dve sferi: najverjetneje sfero bogov in sfero posrednikov med bogovi in ljudmi oziroma sfero vladarjev(?). Iz pisnih virov poznamo samo enega boga s petimi obrazi - Porevita (Saxo Grammaticus na začetku 13. st. omenja pet glav). Vendar zaradi tega nikakor ne istovetimo idolčka s tem bogom, ampak želimo samo opozoriti na obstoj bogov s petimi obrazi pri zahodnih Slovanih.
Kamnit predmet s štirimi obrazi je preživel na vrhu romanske rotunde v Plavču (Moravska), kjer je bil nameščen tako, da se ga ni videlo iz ladje. Podobno ima kropilnik v cerkvi na Štalenski gori/Magdalensberg na Koroškem več obrazov in ga je mogoče razumeti kot prežitek poganskih predstav in načinov upodabljanja.
Nepopolni kamniti idol s Kourima je verjetno edinstvena priča razvitega poganstva na Češkem v 9. - 10. stoletju. Gre za prvo najdbo poganskega idola v Češki republiki.