Narodna In univerzitetna knjižnica
v Ljubljani


{žfrAufiT


Jlgp

lidovA knihovna

OČNIK VII. SVAZEK I.

| h =0

ŽOFKA KWEDER-JELOVŠKOVA:

POVIDKY

DIL I.

cp

♦

ROKU 1910.

NAKLADEM TISKOVEHO VYBORU ČESKOSLOVANSKE
SOCIALNE DEMOKRATICKE STRANY DELN1CKE (ČASO-
i PIS „ZAft“) V PRAZE. TISKEM DELNICKE KNIHTISKARNY.

Si

v:


418R8

PSANI.

Mam rada psani jako neco živeho, osobniho.
Jsou jako hlas, kterji prichazi z dalky, jako teply,
pozdravny pohled, vzbuzujici v srdci radost a jas.
Nekdy jsou jako vesely, zdravy, dobrosrdečny
smich, jindy zase jako melancholicke melodie,
kterou poslouchame za večera smutni a zamyšleni.

Dopisuju si s detmi i se starymi lidmi, ktere
znam a miluju, i s takovymi, kterych jsem nikdy
nevidela a neuvidim. A všechna ta psani, tak roz-
Iičnd, jsou mi stejne draha, jsou stejne radostne
vitana. Prinašeii mi mnoho krasneho. Je zimni,
nudny, zašereny a pusty den; a prijde psani z jihu,
od more, a v mem pokoji zasviti čiste, vysoke
nebe, razprostre se more, zazelenaji se pahorky,
zavoni prvni jarni kvetiny. A me oči jsou vesele,
jasne.

Čtu dopisy tak, že je mi drahe každe slovo,
že je mi každe slovo krasnym darem, ktery do¬
stavam nezasloužene a nečekane. Čtu jakobych
zase po dlouhe dobe videla človeka, ktery mi
piše; usmejeme se, podame si ruce, on povida a
ja se mu divam do oči a mam radost, že jsou
H tak žive a teplč.

A když sama pišu psani, pišu jakobych tahala
Sidi zarukav: „poslyšte, posIyšte!“ Chci, aby Ude
četli vše tak, jak to pišu, aby mčli radost, aby se
i jim vyjasnily oči a aby vedeli, že j a jim to pišu,
pišu ze srdce, uprimnč a teple.

Nekdy chodim a myslim si: „dnes bych rada
napsala krasne psani, ale komu?" Pišu-li pekne
psani, chci aby ten, kdo je dostane, je ocenil, aby
je neprečetl s pojovice a nehodil pod stul, ani
neveda co pišu. Často napišu takove krasne psani,
že mam z neho radost, ale neodešlu ho. Je priliš
uprimne a potom: pišu o krase, o štesti, o citu,
ktery byl, trval jediny okamžik, o pomijivem kvetu
duše a srdce, ktery uvadne v mžiku; trva pokud
pišu psani, je-li napsano, neni ho už. A proto
neodesilžm takov^ch psani: lhala bych.

Jsou take psani, pro ktera je mi smutno, že
nebyla napsana a odeslana. Jdu a zamyslim se
nekam do daleka, vzpomenu si na krasny den, na
človeka, ktery mne kdysi potešil, a myslfm si:
napišu mu, ješte dnes mu napišu, aby vedel, že
na neho nekdy myslim vdečnž a pratelsky. Vzpo¬
menu si na nekdejši spolužačku, ktera je nyni
učitelkou nčkde ve Štyrsku. Nepsaly jsme si a
malokdy jsme spolu mluvily, ale mela jsem ji ve-
lice rSda. Bylo v ni mnoho života, sily a ohne,
jeji oči byly žive jako žadne jine ve škole. Pred
lety jsem ji opet potkala a mela jsem radost, že
ma dosud tak žive, leskle a oduševnele oči, že je
ješte stale tak plna života. Byla bych ji rada jed-
nou napsala, jak je mi sympaticka. Ale nenapsala
jsem do dnes.

4

Posledne jsem se sotva mohla dočkati až pfijdu
domu, abych napsala psani; mela jsem vsak do
večera tolik cest, že jsem byla cela unavena a pro
ospalost jsem nenapsala ničeho. Byla bych psala
redaktoru v Praze, staršlmu panovi, ktery byl
vždycky ke mne dobr^. Hned, když jsem vešla do
redakce, videl mi na obličeji, že se mi špatne
vede, a že bych rada dostala zalohu. A vždy mi
napsal poukazku, abych nemusila prositi, ponižovat
se. Tiski me včci brzy a slibil, že rad zase prijme,
prinesu-li neco noveho. &ekla jsem, že napišu radu
feuilletonu, a že mu je brzy prinesu. Ale nenapsala
jsem ničeho, a už nekolik mesicu jsem tam ne-
byla. Ale bylo by mi lito, kdyby si myslel, že ne-
prichazim z Ihostejnosti, snad proto, že nejsem
v nesnazich. Chtela bych mu psati a podčkovati
mu za to, co mi učinil dobreho, treba nevčda,
kolikrat bych byla nemela na jidlo a na uhli, kdyby
byl neprijal mych prači! A potom — byl vždy
tak laskav a ač jsem prišla pro zalohu časteji,
dovedi to vždy tak zariditi, aby mi to nebylo
trapne. Rekla jsem mu, že chci napsati studii, a
slibil mi, že mi opatri knihu o te veci, abych jen
prišla, že mi ji obstara. Nepfišla jsem a rada bych,
aby včdel, že jsem vdečna za jeho namahu a jeho
laskavost, a že jen proto nejdu, že se stydim, že
jsem nenapsala sliben^ch feuilletonu.

Ani to psani neni ještč napsano a odeslano.
Človek se boji, aby se neučinil smešnym, proto
nepiše. Když je prav^ okamžik, neboji se toho,
ale pak se rozm^šli a malicherne ohledy mu bržni,

5

aby ukazal sve city. Ale mysiim, že je lepši byti
smešnem, než takto bazlivym.

Muj uvod vzrostl. Ale rada bych, aby i to se
četlo . . .

❖

Tehdy jsem by!a jeste doma. Prišla jsem prave
z mesta, ze školy, a bylo mi v naši vzdalene
vesnici v horach velice smutno. Moji rodiče a
všichni moji znami byli starši lide, važni a zamlkli.
Daleko v okoli žadneho mladeho devčete, žadneho
mladeho muze, s kterymi by si bylo možno nekdy
pohovoriti a zasmati se. Všichni, ktere jsem znala,
byli dvakrat, trikrat starši než ja, byli zamlkli, ne-
žertovali, nesmali se. Jejich život byl tvrdy, beze
štesti, plny tajnych a horkych sklamani, a proto
už nesnili, nedoufali, neočekavali ničeho.

Mne mrazilo mezi nimi a bylo mi, jakobych
byla sama na celem svete. Mela jsem pfipraveno
pro každ^ okamžik sveho života sto kras a štesti,
a ke každemu dni budoucnosti jsem upinala tisic
nadeji. Snila jsem cele dny. Rano, když jsem
vstala, začala jsem si vymyšleti divny pribšh a af
jsem delala cokoli, me myšlenky tkaly tiše dale
svuj pfibeh, ktery vznecoval v mem srdci horečnou
touhu po lepšim, bohatšim živote.

Večer, když jsem šla spat, ležeia jsem dlouho
se zavrenyma očima a snila. Nechtela jsem usnouti,
protože me myšlenky byly krasnejši než sny. Byly
jako sen a jako skutečnost. Zatoužila jsem buh vi
kam a chodila jsem buh vi kudy. Jela jsem do
Indie, nebo do Ameriky, nebo nekam jinam, a tam

6

jsem se setkala s dobrou, starou paru, ktere jsem
by!a všfm, a ktera mne vzala k sobe. Pak jsme
jely do zamku u more nebo do villy u jezera, kde
bylo vse podivuhodne krasne. Pani mela syna,
ktery byl umelcem nebo nečim jinym. Byl velmi
odvažny a procestoval pešky celou Afriku.

Když se mi chtelo, jezdila jsem po puste na
koni; by!a jsem lehka a rych!a jako vitr. Nebo
jsem plavala v mori jako ryba, až se všichni di-
vili, — co vše jsem umela v tom sneni!

A syn te pani se do mne zamiloval, a protože
byl krasny, mela jsem ho i ja rada.

Ale nekdy se mi vice Ubilo, aby byl nemočen,
slepy ku prikladu. Byl by strašne dobry a šle-
chetn^, mčl by zvlašf krasne a jemne ruce, mel
by krasnou duši a dlouho by se nepfiznal, že mne
miluje. A ja bych ho milovala verne a oddane, že
by ho nečinilo docela nic nešfastnvm, že je slepy.

Takove myšlenky jsem mela; vymyslila jsem
si sta životu, ktere jsem žila. Dnes se mi zdaji
smešnymi ty sny, ale preče jsou mi mile a mam
je rada.

Vzpominam na ne polo s usmevem, polo dojata.

Muj pravy život byl pusty, nudny a bez ra¬
dosti jako šedy, deštivy den. Když jsem se smala,
setkaly se me oči s chladnymi, važnymi pohledy,
ktere se jaksi divily me radosti. Mela jsem pri-
jemny hias a rada bych byla zpivala, ale jakesi
napeti, ktere bylo v naši rodine, potlačilo vždy
me pisne. A když nekdy bujne mladi zvitčzilo, a
zazpivala jsem pln^m hlasem nčjakou jasavou
pisen, prišla moje matka, vzdychla a rekla karave:

7

„jak jen mužeš zpivat, když je na tom svete tolik
starosti! ..Umlkla  jsem a odvykla jsem zpevu.
Dnes už neumim zpivat a rada bych. A nejen
u nas, všude v tech horach byl život težky a
tvrdy. Všechny tižila starost a všichni se ji branili
mlčky a zachmurene, ale nemohli se ubraniti, Celou
zimu bylo ve vsi ticho, a když v lete hoši za me-
sičnich noči zpivali cele hodiny, byly to pisne
smutne a tesklive.

Takovjf byl tenkrat muj život, a ja jsem si ne-
ustale prala do sveta, kde by bylo jinak, krasneji
a veseleji. Bylo mi, jakobych hladovela po živote
a po svete a srdce mi svirala touha a me oči
stele hledčly, hledely do dalky za hory v šir]f svet.

Tehdy se mi dostalo do rukou stare čislo ne-
jak^ch videnskych novin. Nemela jsem tam v ho¬
rach mnoho četby, a četla jsem vše, co se nn do¬
stalo do ruky, od začatku až do konce. Četla
jsem indianske povidky, Marlittovu, starč kalen-
dafe; stare noviny jsem četla se stejnou pozor¬
nosti jako nejkrasnejši roman. Vše mne zajimalo,
dokonce i inseraty mi vypravovaly o živote ve
svčte. Pradlena, ktera hledala prači, rodina, ktera
potrebovala kucharku, vdova, ktera pronajimala
pokoje, prodej tovarny, domu, lesu — vše se mč-
nilo v me hlave v dlouhy pribeh, každe slovo
bylo pro mne predmetem snu.

Zvlašf mne zaujalo kratke nabidnuti: „Ktera

dama by chtela vstoupiti v ducha osvežujici korre-
spondenci spanem? Psani na Fr. M. Jero. Opava.“
Prečitala jsem nekolikrat tato slova, ktera se mi
8

zdala tajemnymi a laskavimi zaroven. „Ktera
dama . .hučelo  mi v ušich.

S počatku jsem nemyslela na to, abych psala,
poznenahlu se mi vsak tato myšlenka stale vice
zamlouvala. A opravdu, tretiho dne večer jsem se
zavrela do sveho pokoje a psala pozde do noči.
Napsala jsem dlouhe, obširne a otevrene psani,
naivnt a vrouci. Nemyslela jsem na to, je-li moje
bezmezna otevrenost na miste nebo ne. Ani vzhle-
dem ke jmenu jsem si nedovolila ž£dne mystifi-
kace. K čemu take? Tam ve Slezsku fekne me
jmeno dotyčnemu panovi prave tak malo, jako ne-
v jaky pseudonym. Psala jsem jak jsem sama, jak
> nemam žive duše, s kterou bych promluvila, ni-
koho, kdo by se zajimal o to, co cittm, co myslim
a snim, nikoho, kdo by mne poslouchal. Oteč je
star, unaven timornou prači; matka zamlkla, utra-
pena večnymi malichernymi starostmi, tupa ke
všemu okoli, ubita pustotou jednotvarneho a tčž-
keho života. Starosti obou jsou stale stejne, rok
od roku. Oba maji strach, že jsem tak mlada,
boji se, že bych byla rada vesela a smala se;
oba už davno zapomnčli, že byli take mladi.

A ja se dušim v tom težkem, umornem ovzduši.
Nejsem špatna a mam je rada, ale nemohu za to,
že tolik toužim po pravem, svežim živote. Chtčla
bych rušny, plny život, ne tak mrtvy, jak vidim
kolem sebe. Af pan odpusti, že mu pišu, co ho
nemuže zajimati, ale že už nemohu mlčet. Chce-li
bjiti dobr^, af mi dovoli, abych mu psala vše, co
mi prijde na mysl, treba by to byly pošetilosti.

9

Tak začala korrespondence, ktera trvala skoro
deset let.

Brzy jsem dostala odpoved’, abych psala cokoli,
že ržd čet! me psanl, že je v nem neco svčžiho
a tepleho. Abych jen psala často. Moji rodiče že
mne maji jiste radi, vice než si myslim, a jiste
jsou radi, že jsem takova, jaka jsem. Vždyf jsem
dobra. Jen uprimnejši mam k nim b^ti. A do sveta
at si nepreju, že je lstivy a nebezpečny, velmi ne-
bezpečny a zniči človeka, než se nadeje. Lepe
zustati doma v ukrytu, v bezpeči. Mnohem lepe!
Nedožijeme se sklamani a neštesti. At si opravdu
nepreju do sveta . ..

Potom jsem odpisovala. Psala jsem často a
uprimne. jakobych psala dennik, tak jsem psala
ta psani. Nekdy jsem jasala mladim, veselosti a
odvahou, jindy zase jsem by!a smutna, sentimen¬
talni, vzpurna a vašniva. A jeden refrain byl u všech
dopisti: toužim do sveta, do sveta. Toužim, tou-
žim. Zadušim se doma, zhloupnu.

Vsechny odpovedi z Opavy byly mirne, dobre
a laskave, s napomenutimi, že se musi každ^ na¬
učit resignaci, že občtovani sebe sama je take
štestim.

Ah, ta korrektni, dobra, vždy krasne psana
psani, duchaplna a navonena, jak mne vždy draž-
dila! Ale byia mi mila; mela zvlašf puvab taj¬
nosti a prichazela tak daleko ze sveta do naši
male vzdalene kranske vesnice. Muj Bože, mne se
zdalo tehdy tak daleko to Slezsko!

Mela jsem rada ty dopisy a byla jsem na ne
pyšna, poučila mne tehdy tolik v me samote.

10

A preče jsern se proti nim boufila, protože mi ne-
chtely rozumeti, jak jsem si prala.

Proč bych se mela obetovat? Komu by to co
prospelo, kdybych se obetovala? Oteč a matka
nebudou jini, o nic veselejši a šfastnejši, kdybych
se desetkrat obetovala! Ani by toho nevedeli.
I kdybych jim to rekla, nebudou vedeti. Mam je
preče rada, ale proč by mel byt muj život prave
tak prazdny jako jejich, vždyt’ je to bez učele a
bez smyslu. At’ jsem i nešfastna venku, ve svete!
Neštesti je preče lepši, než ta prazdnota zde, než
to nic zde doma 1 Človek neni šfasten, to vi, ale
ani nešfasten neni, protože nema proč. Otupi, se-
starne, uschne telesne i duševne, zvolna, že ani
nepozoruje kdy, a všechno je pryč, cely život
je pryč!

Psala jsem vše to v nesčetnych variacich na
špatnem papife a pobourena onomu panovi do
Opavy — ale jeho odpovedi byly stale stejne
kiidne a varovne.

Konečne jsem sl pomyslila: ten pan ve Slezsku
je jiste už stary. Jak by mne molil krmiti dobrymi
radami, abych se obetovala, abych se radovala ze
sveho klidneho zatiši, kdyby byl mlad? A i to
mi bylo pfijemne, že je star. Zdalo se mi to skoro
jeste lepši. A v nasledujicim psani jsem mu na-
psala, že mi bylo vždy lito, že nemam strice, že
bych mela nade vše rada nejakeho stryce, tako-
veho dobreho, duchaplneho a tak malo konserva-
tivniho jako je na pfiklad on. A chce-li, aby“byl
mym strycem, mne že se to zda velice krasne.

ll

Psa! mi, že prevezme tu ulohu, je-li mi to
prijemne, že se jen divi, že mi prišel na mysl
prave stryc. Mlada devčata mivaji preče radeji tety!

Odepsala jsem, že za tety dekuju, že mam dve
— bohužel! — a že z nich nemam zvlaštni po¬
tešeni. Ale str^c, to je neco jineho!

To bylo v druhe polovine prvniho roku naši
pisemne znamosti. Brzy na to jsem složila trochu
sv^ch veci ^do maleho kufriku a odchazela jsem
do sveta. Žel, jen do prvniho blizkeho mesta,
ktere se mi zdalo jen na prahu svšta, ne ve svete.
Doma ovšem moji rodiče, zvlašt dve me tety offi-
cielne prohlasili, že jsem ztracene dite, že se mi
špatne povede, ba ješte hur než špatnš, a že vše,
co mne stihne, bude zasloužene, dobre zasloužene.
Ale af potom nechodim domu! Když jdu, at  jdu!
Penez mi ovšem na takovou cestu nedaji. Nejsou
tak hloupi, když mohu byt doma!

Srdce mne silne bolelo, když jsem odjiždela
poštou s takovym požehnanim a s celymi pžti
zlatimi — mym vlastnictvim! — po ceste z ve-
snice. Sedela jsem velice zprima, pohvizdovala
jsem si cestou, abych si udržela odvahu. Eh, co!
myslila jsem si. Hur nebude než doma. Tety mi
chodily s ženichy — s jakimi! Jen když mel pe-
nize, treba byl jinak cel^ chromy a opotrebovan^
jako stara bačkora!

V meste jsem dostala brzy misto v jakesi pi¬
sarne. Stryci jsem psala, že jsem nyni tam a tam,
že jim nyni svuj vlastni chleb, a to je take neco!

Tehdy mne pojala strašna zvedavost, kdo je
ten muj vyvoleny stryc. Ptala jsem se nejruznejšim
12

zpusobem, ale nic to nepomahalo. Psal mi ko-
nečne, aby se zbavil otazek, že to neni hezke, že
jsem tak zvedava, a že je lepši nevedeti, že je to
poetičtejši. Uznala jsem, že ma pravdu.

Toho roku byly me dopisy nejklidnejši ajedno-
tvarne. Mesič za mesicem. Moje samostatnost mne
dlouho tešila, a že byly hodiny, kdy jsem nebyla
v pisarne, opravdu jen me, že jsem byla sama za
sebe zodpovedna, to mi bylo tak prijemne, že jsem
skoro zlenivela.

Tehdy jsem začala spisovati. Napsala jsem ne¬
kolik basni, nčjakou novellu, a poslala jsem to
sedmi slovinsk^m časopisum. Co rekne vetšina,
tim se budu ridit, rozhodla jsem. A vetšina rekla,
abych psala. Uprimne rečeno, byla jsem jen jednou
velmi vesela, když jsem četla v listarne kterehosi
našeho listu, že moje novella je prijata, a že se
vytiskne. Když byla opravdu vytisknuta, nebylo mi
už tak radostne. Rozhodla jsem se tehdy take, že
si koupim za prvy honorar zlat^ škripec; nekou-
pila jsem si ho dosud.

Ano, ten rok mohl byt se mnou mflj stryc spo¬
kojen. Ale večne, rozumi se, nic netrva, a \A  jsem
se temer ulekla, když jsem videla, že jsem byla
temer cely rok spokojena. Chtela jsem do sveta,
a sedla jsem si na prahu jako žebrak, ktery nesmi
do domu. Pokoušela jsem se tedy prijiti do sveta.

Dala jsem anonci do „Slovenskeho Naroda" a
do nekolika vetšich nemeckych časopisu, že by
takova a takova slečna šla rada nekam do vetšiho
mesta, nekam daleko. Na nemecke anonce nepri-
hlasil se nikdo, na onu v „Slov. Narodu" mi na-

13

psal slovensky cukržr z Rjeky, že by potreboval
Ženu, ktera umi tolik, co ja, a že mi nabizi svou
ruku, mam-li aspon tri stazlatych, jinak že je mu
lito —. Mne bylo take lito: za prve jsem nemela
tri sta zlatych, bohužel! a za druhe se mi nelibil
sladky muž. Tak jsem dostala nabidnuti k snatku,
ne mista, ktere jsem hledala.

Potom jsem šla do kancelare v Terstu, kde je
krasne more a plno lodi. Ach, jak jsem mela rada
ty lode! Zvlašte jed v tiu. Byla jako bily ptak; pri¬
jela každy mesic z Recka. Tehdy jsem byla di-
tetem jako jeste nikdy. Ani drive, ani pozdeji jsem
nebyla tak naivni. Tehdy mi prišlo do hlavy plno
novych myš!enek, a ja je rozhlašovala na všechny
strany. Psala jsem Fr. M. Zerovi obširna psani,
snila jsem o mori, a opet jsem si prala pryč, da-
leko. Byla bych rada šla v  za hospodyni na veike
parniky, ktere jezdily do Činy nebo nekam jinam,
jen daleko — vubec jsem mela sta planu, jak
bych cestovala do sveta, daleko do sveta. Ach,
všechny ty plany byly stejne nemožne, marne, a
nebylo nikoho, kdo by jimjbyl^veril. Kdyby mi
byl tehdy nekdo reki: udeiej to! zkus to! Byla
bych to vše udelala, pokusila se. A možno, možno,
že by se byl nektery z mych planu stal skutkem.
Možno, že neni pošetilym snem vše, co se poše-
tilym zda.

Muj Fr. M. Jero vedel o všem, psala jsem mu
dlouhe kapitoly. More, more je krasne, ač v pri¬
stave tak zkalene, že zapacka. Krasne je, ach,
ješte dnes po nem toužim. Tehdy jsem doufala
všechno. Dnes vim co dovedu a co mohu, tehdy
14

nebvlo hranic pro me čile. Bvla bvch chtela tehdv
nevim co.

Když jsem byla jeste doma, snila jsem a ve¬
dela : To jsou sny, život bude jiny. Tentokrat to
byly fantasticke plany. A plany dela človek proto,
aby je splnil. Veri v ne, ovšem tak diouho, pokud
je dčla. Nekdy jsem stala u more, když zurila
boure, a vlny cele bile se trištily o skaly, stala
jsem tam a zdalo se mi, že jsem tak silna, že
bych premohla cely svet. Dušila mne ta sila a
nevedela jsem, na co ji upotrebiti.

Myslim nekdy, že je to velke neštesti, že vet-
šina lidi nenajd? pravčho mista, kde by molila
uplatniti sve sily. Dosahli by jiste nečeho velkeho.
Pak ale nestoji všechno za nic.

Chtela jsem tenkrat vše, a verila jsem, že všeho
dosahnu, že zmohu vše, co si vymyslim. jen za-
čiti jsem nedovedla! Proto jsem si prala pryč, za
more do Ameriky nebo nekam jinam, kde je život
živejšf, intensivnejši, kde je plno nebezpeči, kde
ina človek stale plne ruce prače, aby se jim ubra¬
nil. Prala jsem si zbohatnouti, ne z hmotneho du-
vodu, ale abych se mohla duševne stati takovou,
aby každe me slovo za neco stalo, abych rozve-
selila každeho, komu bych je rekla. A vedela jsem,
že se človek muze mnoho dozvedeti. Ne z knih,
ale ze života musi brati! Musi pohledeti lidem do
duše, aby jim porozumel a poznal zajmy jejich ži¬
vota.

Ale byla jsem tehdy smešna. Vsi silou jsem
chtela poznati život a nevedela jsem, že je nutno
divati se klidnyma očima.

15

Ach, četla bych rada jeste jednou ona psani,
ktera jsem tenkrat psala do Slezska. Trapila jsem
tehdy svymi plany všechny lidi, kteri mne chteli
poslouchati, a zvlašf do Slezska jsem posllala
dlouha vyznani sveho srdce. Nekdy mne trochu
tešilo postrašiti sveho dobreho stryce zvlašf od-
v3žnymi plany.

„Ach, jaka vy jste!“ psal mi, a neprestaval
zrazovati ajuklidnovati. Take trochu žertoval: slova,
slova!

A tehdy jsem se najednou sebrala a odcesto-
vala jsem do Švycar. Drive jsem jela jeste na tri
dny do Benatek. Za ty tri dny jsem utratila osm
zlatych za ruzr.e pohlednice a za malou vazu čty-
ricet centimu. Italske ovoce je dobre, a muj ža-
ludek je snadno k ukonejšeni. Konečne i nadše-
nirn se človek nasytl. Jeste ted’ mi zazari pred
očima, když si vzpomenu na Benatky. Vratila jsem
se do Terstu tak vesela, že se na mne vše jen
smalo. Jako bych byla vzala cele Benatky s sebou.
Bohužel mela jsem v kapse jen dva krejcary a
druheho dne jsem mela odcestovati do Švycar.
Koupila jsem si jeste za ty dva krejcary fiku, potom
jsem šla pro penize do kancelafe, kde jsem mela
dostati už pred trdnem od nakladatele dve ste
zlatvch. Ale ovšem, penez tam nebylo. Vypujčila
jsem si tricet krejcaru a telegrafovala jsem: „Ve-
lice nutne, pošlete hned!“ — Dostala jsem jen
kratkou odpoved’, take telegraficky, ktera mne
zvlašf nepotešila: „Kde nic nenl, ani smrt nebere!“
Zastavila jsem hodinky. Zustala jsem ješte
čtrnact dni, napsala jsem nevim kolik feuilletonu

16

a když jsem tnela šedesat zlatych, odjela jsem do
Švycar. Stavela jsem se v Inšpruku a Mnichove
a prohledla jsem si znamenitosti. V Curychu jsem
zastala dva mesice. Vedlo se mi tak, tak ... Ale
odvahy bylo stale dost, treba penez ne. Nemecke
listy plati lepši honorafe, ale než prijdeš na radu
— jestliže vflbec prijdeš! A co bylo jeste v mych
starostech humoru! Dostala jsem neco penez za
novellu, a rozhodla jsem se jiti do Bernu na uni-
versitu. Když jsem vsak zaplatila dluhy, zustalo
mi v kapse osm frankfi, zrovna tolik, co stoji vlak
do Bernu! Bylo odpoledne, když jsem delala ten
smutny rozpočet, pfišti rano jsem chtela odjet.
V te situaci si vzpomenu, že mam ještš v kteresi
redakci rukopisy. Jdu tam, reknu, že druheho dne
chci odcestovati, a že by mi bylo mile, kdybych
drive vedela, jsou-li prijaty či ne. — Kdy vlak
odjiždi? — „V deset.“ — Nemohla bych pfijiti
druheho dne o pul devate ? — „Proč ne ?“ — Prijdu.

Jdu opravdu, bez snidane, protože penize na
cestu jsem nesmela na žadny zpusob utratiti, ku-
ffik jsem už poslala napfed. Klepam s bazni.
„Pfečetl jsem to jeste včera večer", reki mi re¬
daktor, ukazuje na rukopisy. „Vim jak je začateč-
nikovi. Pamatuji se jeste dobre na ty doby, kdy
jsem i ja čekal se strachem na usudek. Každy
musi projit tou školou. Neco jsem vzal, neco vam
vratini, snad budete jinde šfastnejši. Honoraf do-
stanete u pokladny.“ Dal mi složenou poukazku.
Podekovala jsem a na schodech se divam: sto
franku! Srdce mi poskočilo, a odjela jsem ve vy-
borne nalade.

2/1

17

Už v Curychu se otevrel pred myma očima
novy svet, ale v Bernu se mi libilo jeste lčpe.
Chodiia jsem do prednašek, se študentkami do
divadla, 'do spolku, každy den jsem zažila, slyšela
neco noveho. Starosti jsem mela ovšem take nad
hlavu, zvlašf když nastala zima a nebylo penez
na uhli. To byla psani, ktera tehdy dostaval ode
mne Fr. M. Tero! Himmelhochjauchzend, zum Tode
betriibt! . . .

Videla jsem brzv, že se bez penez neda stu-
dovati a poslouchala jsem jen ty pfednašky, ktere
mne zajimaly, a z kterych jsem mela bezprostredni
prospech. A vydaly neco, ty mesice ve Švycar-
sku! Byly jako nekolik let, a dnes vidim jasne,
jak mi byly užitečne. Byl to ale život! Tyden
klid, pak zase starosti, až se mi delaly mžitky
pred očima. Na vanoce mne pozvala redaktorka
kterehosi ženskeho listu do Belinzonu. Jela jsem
nejkrasnejšimi partiemi Švicar. Alpy byly cele
v snehu, horske reky zamrzle, jezera podivne
modra ... Byl jasny den, nikde mračku, nikde
mlhy, vzduch jako kristal, že bylo videti každou
horskoufstenu presne jako nakreslenou. Byla to
krasna cesta!

Psani do Slezska byia stale jako dennjk, presna
a obširna. " Co lidi jsem poznala ve Švvcafich!
Všech narodnosti; a když si na ne vzpomenu,
knihy bych o nich mohla napsati.

Po;vanocich jsem už nejela do Bernu, ale do
Mnichova; šest nedel, ktere jsem tam ztravila,
byly pro mne nejhorši dobou. Nachladila jsem se,
nemohla jsem pracovati, penez nebylo. Po cely

18

mesic jsem ani jednou nevečerela. Ani jedine my-
šlenky nebylo v me hlave; celč hodiny jsem se-
dšla u stolu, a sama jsem nevedela, o čem pre¬
mislim. Preš to jsem nezoufala.

Snažila jsem se všemožne dostati nejake misto,
opisovani nebo neco podobneho. Jednoho odpoledne
jsem si myslila: „Pujdu osobnč, s pisemn^mi na-
bidkami neni nic!“ Byl krasni den, po ulicich
smetali snih. Když jsem prišla do prvni kancelare,
byla jsem v strašnich rozpacich, ale pak jsem se
naučila rychle sve litanii, ktera byla všude stejna:
je-li uprazdnene nejake misto, maji-li nejake opi¬
sovani, že pekne piši. Ale nebylo ničeho. Když
jsem byla už na dvanacti mistech, prešel mne
humor a prochodila jsem jich jeste dvanact. Dva
tucty za jedno odpoledne a videlek žadni! Každy
den jsem byla v obrazarnach a prosedela jsem
pred obrazy cele hodiny.

Tako ve to byly doby, ale neni mi jich lito. Vše,
co človek zkusi, je dobre, a když to minulo, vzpo-
mina se na to vesele.

Potom jsem prišla do Prahy, mela jsem lidi,
s kterymi jsem mohla o vsem hovorit a korespon¬
dence s mym drahym strycem ochabla. Nekdy jsem
mžla vičitky svedomi, a psala jsem zase dlouha,
srdečna psani, ale pausy se stavaly stale delšimi.
O svatcich a na svuj svatek jsem dostala vždy
kytici konvalinek, ktere mam nejradeji, a pohnuta,
rychle napsala jsem tepli list. Stile jsemmyslila:
Napiši jednou ohromni list, mam mu tolik co psat!
Ale nenapsala jsem ničeho.

*

19

A preče, za kolik krasnych chvil mu mam de-
kovati. Jeho psani mne seznamilo s mym mužem.
To bylo tak: Jeste když jsem byla v Lublani, učila
jsem se stenografovati. Učil mne jakysi študent.
Mezi hodinou prijde listonoš a prinese mi psani ze
Slezska od Fr. M. Jera.

„Dovolte, abych si to prečetla," pravim a otevru
psani. „0 prosim," usmiva se muj inštruktor,
a vidim mu na očich, že si mysli: Aha, milostne
psaničko! „Mylite se,“ pravim, a davam mu dopis,
aby si ho prečetl. „Nepiše duchaplne?" — Proč
pak si dopisujete s Nemcem a ne radeji se Slo-
vanem?“ taže se muj uvedomely narodovec. „Pro-
tože nikoho takoveho neznam! Je to težke, každy
by vždy myslel na lasku, na hlouposti, a toho
nechci!" — „Počkejte, znam Chorvata; opravdu
intelligentni človek a važny. Ted'je v Praze. Možno
s nim mluviti o vsem možnem i o ženskou otazku
se zajima. Jeste dnes mu budu psat. Aspon se
naučite chorvatsky!“

A psal. Naučila jsem se chorvatsky. fak by ne.
Bude trinact let od toho rozhovoru a onen važny
Chorvat je mym mužem.

Považte, co se muže stati takovym dopiso-
vanim.

Když jsem rozesilala snubni oznameni, vzpo-
mela jsem si, že jsem strici Jerovi nepsala cely
rok. Bylo mi toho lito, ale nemela jsem času, proto
jsem odeslala pouze listek, af to dostane nebo ne.
Kdo vi, pta-li se jeste na pošte po psani, posilančm
poste restante, když mu tak malo piši.

20

Odcestovala jsem na jih, a když jsem prijela
do Zahreba, čekala mne tam spousta gratulačnich
listu. Sedim večer u stolu a prohližim je. Zavoni
znam^ parfum. Roztrhnu netrpelive obalku a čtu:

Co to? Misto stareho „drahaŽofko!“ čtu tam:
„Velectena pani!“

Ach, zlobi se, myslim si, že jsem nic nepsala,
a že nic nevedel a opet je mi lito, že jsem ne¬
psala.

Čtu dale.

„Dovolte, abych take ja, ač pozde rušila timto
psanim blaženost Vašich libanek, a složila Vam
k noham sve nejsrdečnejši blahoprani. Preji Vam
mnoho štesti, nebof v manželstvi je potreba štesti,
mnoho štčsti. To vim nejlepe ja, ktera jsem slavila
letos svou stribrnou svatbu.

A nyni, prosim, nebud’te priliž zklamana, když
ze stareho, zapomenuteho stryce vyklube se stara
žena, ktera se o Vaš osud, vefte mi, vždy živeji
zajimala, než by to bylo kdy možno nejakemu
stryci.

Tedy, prosim, nehnevejte se! Jsem churava,
jak vite, stara take, jak jste uhodla, a Vaše sveži,
tepla psani mi byla vždycky mila, pripravila mi
mnoho krasnj^ch, radostnych chvil. Diky za ne.

Svemu pohlavi mame tak malo co povidati,
tak myslivame, a človek se skryje za šifru, aby si
zachoval zajimavost.

Tedy nemočna a stara žena, prave včera jsem
se vratila z Karlovych Varu, Vas srdečnč, v pra-
telske lasce pozdravuje!

F. M. Jero.

21

To psani mne dojalo. Vzpomnela jsem si na
onen prvni večer ve vzdalene horske vesnici, kdy
jsem poprve psala do sveta psanf; vzpomnela jsem
si na všechna ta leta, na všechny udalosti, cety život
v kterem mne provazela ta psani jako verny druh.

A te noči jsem sedela dlouho a psala svemu
„stryci“, psala jsem abych doplnila dennik, ktery
o mne mel. A podekovala jsem za vše a rekla,
čim mne byla ta psani z dalky.

Rozednivalo se, když jsem končila. Posledni
psani, nebof co by se ješte bylo psalo, bylo by
konvencionelni, nebylo by už tak krasne. Rozlou-
čila jsem se a zdalo se mi, jako bych se byla
vrdtila v ty doby, ktere mi zustanou, vim, stale
nejdražšim z celeho meho života.

PIKOLO.

Prišel na svet vchladnem sklepnim byte špina-
veho domu jako pate dite prištipkafe a pradleny.
Na krtu mu dali jmeno Pavel. Pred nim byla už
čtyri devčata a po nem prišla zase čtyri. Matka
by byla sice nemčla nic proti tomu, kdyby byl ten
onen z mladšich kriklounu, beztoho slabych, zemrel,
ale meli tuhe životy. Jako kofata,“ rikala častečne
s politovanim, častečne tonem drsne nežnosti.

Pavel byl rozhodne jeji mildček. Byl nejzdra-
vejšim a nejvydarenejšim ditetem z cele rodiny.
Stdl matku nejmene prače a starosti a snad proto
ho mela ze všech nejradčji. Protože on jedin^ „mel

22

uznani", a už od začatku „se choval jako dite
usoužene pradleny“.

Oteč nemel do tcho mnoho co mluvit. V za-
rytem mlčeni moril se cely den svymi strevici
prave pod širokym sklepnim oknem, kde se mnohdy
vynorovaly ne zcela čiste spodničky služek, ktere
ve dvore prašily koberce z predniho domu. Když
Pavel, sotva že odrostl plenkam, sliboval stati se
neobyčejne duvtipnym hošikem, nenapadlo prištip-
kafe ani zdaleka, sdileti nadšeni svoji ženy nad
dobrou hlavou hošikovou. Naopak, pri každe pri-
ležitosti, pri niž Pavel povest chytreho kluka ospra-
vedlnoval, oteč vzdychal a vrtel nespokojene hlavou.
„Škoda, škoda! Chudemu je lepe, je-li hloupy!“

Pri tom byl Pavel jedinačkem svych rodiču.
„Neštestim celeho meho života bylo, že jsem žen¬
ska," rikavala pradlena, „a tu mne Panbu stvoril
jeste tak, že musim mit osm dcer. Bude to hotove
peklo, až dorostou!"

„Ty jsou, ženo, všechny hloupe !“ odpovidal
švec. „Ty budou mlčet. I kdyby ta neb ona pri¬
nesla domu dite, co na tom? Hloupeho nic ne-
boli. Ale ten kluk Pavel nem' hloupy, ten bohužel
poradne učiti, kdy a kde ho nekdo štipne."

„Ach ty! Co pak ty viš! Kdybys ty za neco
stal, mohli jsme mit zavod v hlavni tridč, ted’ pri-
štipkuješ žebrakum diry v botach. To je tvoje
„zlate“ femeslo. Ale z Pavla bude neco jineho,
to vidim ja. Jestli ten nas všechny i s našimi osmi
hoikami nevytrhne, af umru ješte dnes!“

Jeji muz odplivl, ale mlčel. Nestoji za to, hadat
se se ženskou, myslil si. „Bud’ je hloupa nebo je-

23

dovata jako zmije! Zavod v hlavni tride! ... to
bych se mohl zrovna tak divit, proč mi nelitaji
do ust pečem' holubi!" Pavel nepotreboval „vytrho-
vati“ sveho otce z bidy. Sotva se trochu ohral
v obecne škole, položil se prištipkar jednoho dne
a zemrel, jako by pokladal za nejmoudrejši zmi-
zeti, nebof prave pred nekolika dny položili do sta-
reho, opotf^bovaneho detskeho kočarku osmou dceru.
Prave se jeste se svou ženou prel o vyhodach,
ktere človek ma, je li z deviti deti osm dcer, když
nahle kleši a za pul hodiny byl mrtev, jak jen
možno b^ti.

„Vidiš, Pavle," rekla pak večer matka. „Otec
je mrtev, ted’ jsi ty jediny nmžsky v rodinč. Až
vyrosteš, musiš byt našim ochrancem. A když
budeš hodn^ a budeš se dobre učit, mužeš nds
všechny udelat šfastn^mi. Mnč a osm svych sester.
Považ, devet lidi! To je velka vec!“

Pavel tomu rozumei, byl hodny a učil se dobre.
Jen meli ted’, když oteč byl mrtev, mene co jlsti
než dfive a o šaty a boty byla velka nouze.

„Byla bych nikdy nevčfila, že muj muz nam
tolik pomahal!" vzdychala pradlena. „Byl opravdu
dobr^ muz a dobry oteč, to ted’ vidim. Dokud
ješte žil, stdvalo se nam sotva jednou za čtrnact
dni, že jsme nemeli co jist, ted’ každou chvili."

Nejstarši dceri, Line, bylo už čtrnact let a po¬
mahala matce preit, žehlit, pradlo sbirat a roznašet.
Druhž, Greta, roznašela noviny, treti, Milada, byla
u domovnikovvch deti, čtvrta, osmileta Karla, byla
hospodyni, varila brambory a opatrovala nejmenši
dite, Anna starala se o tri ostatni, Katinku, Ru-
24

ženku a Tonču, nazyvane v rodine hromadn^m
jmenem „žaby“, a vodila take Pavla rano do školy,
než bežela d&Ie do sve. Vysmlvali se ji, ale ne-
dala se zrnasti.

„Chodl teprve dva meslce do školy, molilo by
se mu snadno nčco stat. A co bychom si počaly,
kdyby umrel ? Maminka rika vždycky, jak mfižeme
byt šfastnč, že aspon on je mužsicy,“ rlkala moudre
a plna presvšdčenl.

Nepotvrzovala naprosto otcovy theorie, nebot’
nebyla ani trochu hloupa. Uzavrena, houževnata
povaha, ktera mela pro hlad, nespravedlnosti, biti
doma jen zvlaštnl, chapajlcl mlčenl, venku však
umela dobre použlvati sveho jazyka. Smela, od-
hodlana a drsna, s malyma, svalnatyma detskyma
rukama, ktere se všeho pevne chapaly, s tmav^ma,
jiskrlclma očima, nejhezčl ze všech sester, nejpocti-
vejšl a nejtvrdšl. Nezdala se miti smyslu pro la¬
skam’, lichotky a mekka slova, a mela-li koho rada,
byl to jen jejl bratr Pavel, ktery ji mel take skoro
radeji než matku. Život šel svym večne stejnym
chodem. Nyni sedčl Pavel na otcove mlstč pod
sklepnim oknem, kde bylo nejlepšl svetlo, psal
sve ulohy nebo učty za predlo pro svou matku.
Jak to vdova delala, bylo jejl tajemstvl, ale Pavel
chodil vždy oblečen pofadnč a čistš. Mely-li všichni
hlad, on byl nasycen. Opatrovaly ho jako kapital,
kterj' ma jednou nesti uroky. Nekdy se stydel za
tuto peči a dčlil se o chlčb se sestrami, ale pak
prišla matka a Karla a vy!ožily mu, že musl jfsti
nejprve a hlavnč on, aby byl zdrav a silny, nebof
on je budoucnostl všech, jen on je muže jednou

25

vyvesti z teto sklepni dfry; kdyby zemrel, muze
umriii cela rodina, nebot’ nač pak žiti dale bez
nadeje na krasnv a lepši život?

Jedi tedy a dbal na sebe, neodvažil se skočiti
do louže, aby se nenachladil a neroznemohl se.
Nebot’ i on veril v pyšnou a podivuhodnou bu-
doucnost. Ani matku ani sestry nechce oklamati.
Stane se velkym, učenym, slavnym a bohatym
mužem, aby mohi koupiti krasny dum a hedvabne
šaty pro matku a sestry; každeho dne maji u neho
miti pečeni a dorty a co si budou prati.

Sny jsou krasne a sny deti nejkrasnejši, jasne
a nevinnč, smčle a dobre.

Když prišel do prvni tridy gymnasia, rozne-
mohla se matka. Chudinsky lekar ji radii, aby šla
do nemocnice, ale ona nemohla a nechtela deti
opustiti. Vše musilo bjdi udelano, jako by byla
zdrava. Zakaznici musili byti upokojeni a nesmeli
ani vedeti, že pradlena je nemočna. Neby!a to
nakažliva nemoč, ale lide se boji nemoči, je jim
odporna, štiti se ji.

Kdyby však nebylo pradla, nemčio by devet
lidi co jisti. Tak praiy deti samy. Line bylo ted’
už šestnact let, včdela, jak a co delati. Ale byla
utla a slaba, a nemohla všechno zmoči. Proto po¬
mahali všichni, i Pavel. A bylo dosti prače, a deti
vede!y teprve nyni, jak mnoho matka pracovala.
Byla take nemočna, a bylo ji nutno ošetrovati a
obsluhovati. A nemoč se protahovala od t^dne
k tydnu, od mesice k mesici. Pavel, ktery byl
v obecnč škole nejlepšim ždkem, pokračoval nyni
26

v gymnasiu jen težce, tak byl vždy unaven, ne-
vyspaty.

Prišla zima, prače se hromadila. Pradlo ria
pude schlo težce a zvolna, voda byla ledova, byt
vždy plny pary, protože okno nemohlo byti stale
otevrene.

,.Dejte se preče odvest do nemocnice," radii
lekar. Ale vdova mela vždy touž odpoved': „Cela
rodina se rozpadne, pujdu-li. Af ležim, preče je
držim pohromade. Musim tu zustat, a mam-li urnrit,
je lčpe, zemru-li u nich. Ted’ mam čas myslit a
vynalezat dobre rady. A co rekne nemočna matka,
na to se nezapomene."

Pavel musil sedeti často u jeji postele. Byla
nyni mekka a dobra. Mluvila rada o svem detstvi,
vypravovala rada o sobe, kdy byla nevestou, a
o prvnich dobach sveho manželstvi. Nyni se ne-
mohla sveho muze vynachvaliti.. .

„Je to smutne, že lide museji umriti, aby ostatnl
vedeli, jaci byli. Smrt uči videti. I vy mne budete
lepe razumeti a vice mne milovati, až budu jednou
mrtva. Živemu se tak malo včfl. Kdo mu veri, že
je nešfastny, netekou-li stale jeho slzy? Kdo mu
veri, že je dobr^, vložl-li mu život do ust zla
slova? My jsme vedeli tak malo, že naš oteč byl
dobr^ a mily človek, dokud žil, a i nyni, i nyni
si jeden druheho malo važime."

Pavel poslouchal, aniž by mnoho z toho chapal.
Často kleslo jeho telo na stranu a usnul opren
o matčinu postel. Sestry prišly a chtely ho vzbudit,
aby jim šel pomoči nebo dčlati sve ulohy, ale
matka nedovolila. „Nechte ho. Nebude mit možna

27

v živote mnoho priležitosti, aby si odpočinul u by-
tosti, ktera ho raa rada. Vy devčata spiše pfiinete
k nčkomu, ale muz dosahne težce trochu te do-
broty a laskavosti."

Temna starost, smutna bojacnost zmocni!y se
chlapce. Ve škole to šlo denne hure. Ještš nejak^
čas šel v kroku s ostatnlmi, ale brzy zčistal zpet.

Vedel stale mene, chapal stale pomaleji. Myslil
na matku doma, na sestry, pokoušel se vzchopiti
se, naslouchal nekolik minut s horečn^m napetim
učitelove v^kladu a preče preše všechnu namahu
ztratil souvislost docela. Zmocnila se ho nepreko-
natelna lenost, vlekla, omamujici apatie. Nemel
konečne jineho prani, jine myšlenky, než odpoči-
vati a spati.

Doma se shasinalo teprve o pulnoci, a Greta
topila už v pet hodin rano, než šla do admini-
strace pro noviny. Matka v noči stenala, a to
nebo ono dite muselo vstati, aby ji podalo leku.

„Jak se učiš ?“ ptala se jednou matka. Drive
kladla tuto otazku Pavlovi často, ba denne, nyni
se však dlouho na to nezeptala.

„Nemohu se už učit, maminko,“ odpovedel
Pavel, pak pritiski nahle svou hlavu do periny a
vzlykal, že jeho male hubene telo se zmitalo.

„To všechno neni pravda," mluvil preryvane,
„nikdy vam nepomohu, nikdy ničim nebudu.
Zadn^m panem, kter^ muže byti učeny a bohaty
a muze pomahati. Všichni budeme nešfastni,
umreme h!adem.“

Matka se lekla a jeji ruce byly mekke a sou-
citne. „Ne, neni docela nutno, abys studoval. To

28

byly jen hloupe sny, detinske plany. Preju si jen,
abys byl radnym, poctivym človekem. Tak nam
taky pomužeš, bude-li to v tve moči; budeš mne
a sestry mit rad, vid’?“

„Budu, budu,“ plakal Pavel. „Mam vas všechny
rad, ale ze sklepa preče nikdy nevyjdeme.“

„Kdybych byla zdrava, mohl bys se učit, vždyf
ti bylo všechno tak lehke, dokud jsem byla zdrava,
dokud jsi mel svuj poradek. Snad, jestli se brzy
uzdravim, snad bude ještč všechno dobre," mluvila
matka a v jejim srdci se vzbouzela nesmela na-
dčje.

Ale hoch nebyl k upokojeni.

„Ne, ja už ted’ ničemu neverim, nejsem už tak
detinsky. My budem mit takovy život, jaky jsi
mela ty a možna jeste horši. Nač se tak dlouho
trapit? Nejlepe by bylo zemriti, čim driv tim lip."

„Mlč, dite,“ ulekla se matka. „Mela jsem
mnoho namahy cely život, samou prači, starost a
dreni, ale preče lepši takovy život než žadny.
Devet deti jsem mela, a často mi bylo tak težko,
tak jsem byla unavena, tak vyčerpana, že jsem si
prala, aby nektere z vas umrelo. A včrte mi, že
život už musi byt velmi težky, když matka ma
takove myšlenky. A treba bych vedela, že na vas
nečeka žadna skvela budoucnost, je preči krasne
a dobre, že jste tady. Když vas vidim tak pra-
covat, bez klidu a oddechu, je mi težko a take
sladko k plači. Mate ještč tak mlade, dčtske ruce,
a preče jsou už drsne, kuže rozpukana, prsty čer-
vene a nabčhle."

29

A matka se dotykala rukou všech svych deti,
ktere prišly k jeji posteli a tlačily se k ni.

»Mile, dobre ruce, detske ruce jeste, a už uživf
svou matku. Jste hodne, deti, a dekuju vam.“
I Pav)ovych rukou se dotkia, vzala je do svych
dlani, pozorovala malou, detskou hochovu pest
dlouho a dojata.

»Proč plačeš, Pavle? Proto že se už nemužeš
učit, že jsi ztratil nadeji byt panem? Nech toho
plače, podivej se, i tvoje ruce jsou už nabehle.
Denne nosiš pradlo nahoru na pudu a pomahaš
je Line rozvešovat a suche sundavat. Nahore je
chladno a pruvan, pradlo je tvrde a zmrle a po-
rani prsty. Nekdy zapomeneš, že se nesmi sahat
na železne dvere pudy holou rukou, a pak je težko
kuži od nich odtrhnout a cela ruka boli jako spa-
lena. Vidiš, to všecko vidim na tvych rukou. Ne-
delaš dost pro svou matku, dite? A co se tyče
učeni, i to mužeš ješte dohonit, až budu zase
zdrava. “

Tak mluvila matka, a polibila Pavlovy ruce.
Všichni plakali, všichni byli dobri. Aspon to dobre
ma nekdy nemoč, že čini lidi mekkymi a dobrimi.
Jsou smutni, a smutnč srdce je mekke a plne
nežnosti. Nemocny se nestydi libat a rozdavati
lasku, prositi o dobro, laskani, mekka slova. Ne¬
močnemu stoji v očich slzy a srdce je otevrene,
pristupne a vnimave. A nemočna žena touži dvoj-
nasobne po milem, lichotivem dotyku, srdce chu-
rave matky prekypuje dobrou, oddanou a nežnou
laskou.

30

Tenkrat v te nemoči nalezly deti matku a vzpo-
minka na tuto dobu zustaia vždy plna smutne,
dojemne, sladke krasy. Musely nadlidsky pracovati
a trpeti, ale jejich matka byla jim pravou matkou,
nikdy drive ani pozdeji nebyla tak dobra, laskava.
Jak se ji vracelo pomalu zdravi, jak se začal vra-
ceti život a sila do jejiho tela, mizely mekke na-
lady, trsta byla hrubši, hlas strizlivejši, tvrdši.

Když prinesi Pavel ke konci semestru jen pro-
stredni vysvedčeni a doznal, že, ma-li choditi dale
do gymnasia, musi platiti školne, rekla matka skoro
chladne: „Škoda, tohle tve vysvedčeni mi vzalo
krasnou nadeji. Jsi jeste moc detinsk^, abys tomu
rozumel. Ale osud se neda nutit. Pujdeš do me-
šfanske školy.“

Nevzpomnela naprosto na težkou dobu, kdy
i Pavel poctive pomahal vydržovati rodinu. Za-
pomnela na to? Ne. Ale zrikame se težce svych
nadeji a mel-li je vyplniti jinyr človek, neptame se
mnoho po tom, mohl-li či nemohl: milujeme ho,
vyplnil-li je, a mame mu za zle, zklamal-li je, byf
bez sve viny. Všednost je zly společnik; zasype
Ihostejnou a tvrdou rukou jemne podivuhodne
pismo, ktere vepsal zvlaštni, krasny a vznešeny
okamžik do našich srdci. Mčkka nčžna slova ne¬
močne matky doznela. Polibila mu skutečne kdysi
ruce?

Pavel chodil tedy do mčšfanske školy a pro-
tože mešfanska škola byla mene duležita, musil
pomahati take v domačnosti, sestavovati učty, pro-
hližeti a opravovati ulohy sester. Nebylo o neho

31

už tolik pečovano a nedavana mu už prednost, a
ač ho mela matka dosud nejradeji, byla tato laska
strlzlivejšl, všednejšl. Nespradali už velkych očeka-
vanl, pestrych prani, zlatych nadejl. Mluvilo se
o remesle, o poctive, jednoduche prači, jež zlskava
sice chleba, ale nijakych lesklych tret, nijakych
smelych mostu do riše bezstarostneho a slunneho
štžsti. Byl nynl jednlm z nich, nic neobyčeneho,
žadny vyvolen\L

Rok nebo dva vlekiy se tak v strlzlive prači
a jednotvarnosti. Lina byla osmnactileta, dospele
džvče, jež nosilo dlouhe šaty a vysoky učes. Byla
pilna a poslušna, jejl mladost byla klidna, docela
ne divoka a boufliva. Matka postarala se o ni
už predem a sllbila ji jakemusi mailfi pokoju,
ktery bydlil dlouha leta v temž dome a byl tova-
ryšem u solidni firmy. Byl to suchy človek, už
ne docela mlady, ale slušni; stradal, ktery si už
nasporil hezk^ch nekolik set. Lina se mu Ubila,
nebot’ byla hezka, počestna a krotka a jejl klidny
zpusob, jejl pile a poslušnost k matce davaly tu-
šiti dobrou manželku. Nebyla prave okouzlena na-
padnlkem, jejž matka prijala beze všeho, pouze
s tou podmlnkou, aby počkal se svatbou ješte
dve leta, až ostatnl devčata dorostou a za Llnu
bude dobra nahrada; ale nenamltala take nic proti
nemu. Tak počala nudna a počestna doba za-
snoubenl, jež spočlvala v tom, že ženich pozval
tu a tam rodinu na vychazku. Jeli tramwayl do
tak zvane zahrady, kde ztravili večer pri pive a
vojenske hudbe, a odtud se touž cestou vraceli.
Lina si pripadala velmi duležitou, delala usedlou
32

a velmi vyspelou, ostatni vsak se nudili už po
pul hodine nesnesitelnč.

Jedinž Karla, ze ktere se stala velmi všetečna
žabka, odvažovala se reptati a udšlala často
smšlou poznžmku, ktera vzbudila nelibost ženichovu
a matčinu. Dospelo to tak daleko, že ji konečne
nechavali doma. Pavel byl poprve osvobozen od
vychazky pod zaminkou boleni hlavy, ale pozdšji
stalo se pravidlem, že Karla a Pavel nebyli s se-
bou brani. Karla se vubec zmocnila chlapce zcela
a vzala jeho vychovu uplne do svych malych
rukou. Prinašela mu knihy, brala ho v nedeli do-
poledne s sebou do musel a kostelu, kde bylo
možno slyšeti krasn^ zpgv, a mluvila s nim od-
poledne, když byli sami, o sve a jeho budoucnosti.
Byla nynl v učeni u modistky a dovedla se uči-
niti užitečnou a nepostradatelnou. Snila o velke
kariere a všechny jeji plany do budoucnosti zvu-
čely divukrasnym, elegantnim a zcela zvlaštnim
modnim salonem v nektere z hlavnich trid mesta.
Prirovnavala to misto k onomu, vybirala si na
ulici jen vkusnč oblečene, jemne damy za svoje
budouci odberatelky, vynalčzala nove mody, chtčla
však za nčkolik roku ješte do Pariže, aby se co
nejvice vyzbrojila na sve budouci taženi.

Jen Pavel byl duvernikem všech tžch planu,
matka nemela rada premrštčnosti a ostatni sestry
byly husy, jak Karla rikala — Linu v to počitajic.

Take o Pavlovu budoucnost se starala. Nejprve
mu radila, aby se stal typografem. Greta chodila
do tiskarny a vypravovala s velkou uctou o sa-
zečich.

3/1  33  .


Karla verila beze všeho v jejich inteligenci a
noblessu, ale jejimu podnikavemu duchu vadila
okolnost, že sazeč vlastne zustane vždycky jen
sazečem. Byla pro karičru. O sazečich však ne-
slyšela nikdy, že by se byl stal nekter^ majitelem
tiskarny.

„Mam rada jen takove obory, kde^se človek
mflže všeho domoci, stati se šefem. Šef je jako
maty kral. A vidiš, čim byla drive majitelka mod-
niho salonu? Učennici jako ja. Skoro všechny.
Ovšem každa učennice se nestane majitelkou sa¬
lonu, ale človčk musf miti tu možnost. Vyvol si
to povoldni, kde je nejvetši možnost stati se še¬
fem. To je to nejlepši!"

Takovč moudrosti slyšel Pavel nesčislnekrat,
ale nepomahaly mu mnoho, protože myslil mdlo
na budoucnost a nevedel o žadnem povolani, jež
by bylo panskč a melo vyhlidky, jak si Karla
prala.

Karla radila take to a ono, ale židny stav se ji
nechtčl pro Karla hoditi. Jednou konečne pripadla
na čišnictvi a tato myšlenka ji privedla v nadšenl.

Začala podle sveho zvyku hned nejvyššlm
stupnem.

„Vidiš, mflj mily, kavarnik, restaurater, majitel
hotelu, to jsou vlivne osoby, vojevudci. To neni
maličkost vesti takovy zavod. Mysliš, že to svede
každa prazdna hlava? Ani pomyšIenf, a kdyby na
milionech sedšl, neobratn^ pohori i se sv^mi mi-
liony. Pro neco takoveho musi b^t nadani. A čim
byli drive tito panove, tito kavarnici, restaurateri
a majitelč hotelu ? Sklepniky a pikoly, muj mil^!

34

To je neco pro tebe! Pikolo, to znt pekne a ne
sprostč. Tak napolo srdečnč, napolo zvldštnč!
O tom se d£ mluviti. Co mysliš: pčknč oblečen^,
biki kosile, černy žaket nebo dokonce frak, skvčla
pračo vnt mistnost. To take stoji za mnoho, mu j
mity. Už naš salon je neco, co budi fictu; ale viš,
kde my modistky pracujeme? V male dire vzadu.
Napred jsou nadherne mistnosti, a naš pokojik
je maly a tizky, ani poradn^ch kamen tam neni.
Plynovd kaminka jsou zrovna jen tak velka, aby-
chom si tam ohraly ruce; dva kroky od nich nam
mrznou prsty. Žadnč včtrani, špatne svetlo.

Ale kavama, jaka skvčla, vznešena mistnost!
Na stenžch zrcadla a barevne krasnž obrazy;
všude vycpany nabytek, elegantni židle, čiste mra-
morove stoly. Všechno sviti sklem a mosazi.
A u stolfi vyšnoreni, elegantni pani, hraji šach,
čtou, piji kavu. Všechno je jasne, vzdušne, prive-
tive. A ty obchazlš, nosiš noviny, vodu, co si kdo
preje. Služebnik je preče take pan. Jsou k tobe pri-
včtivi, nebof hoste jsou vzdčlani lidč, universitani,
profesori, kupci, doktori. Muzi jsou vfibec ochot-
nejši než ženy. Nejjemnejši dama je rozmarna,
chova se hrube a bezohlednč, neni-li v dobre na-
ladč. Ale vzdelany muž je vždy privetivy a spra-
vedliv^!" Tak mluvila Karla; pak prešla na svčho
konička, karrieru, ličila krasne rfižove obrazy bu-
doucnosti a strhla take Pavla do prijemnych, ve-
sel^ch snfi.

Rozhodli se zasvetiti matku a ostatni sestry
teprve koncem posledniho školniho roku Pavlova
do techto plžnfi.

*

35

Skoro puldruheho roku uchovavali toto tajem-
stvi, šeptali si o tom ustavičnš, obchazeli mčstske
kavarny pomal^mi, vlekami kroky a pozorovali
kritickymi a zkoumavymi zraky okny všechny mist-
nosti.

Karla zmoudrela, bylo ji skoro šestnact a byla
chytra a statečna osubka. Jeji nadšeni ješte trvalo,
ač byla nucena videti a oceniti všechny tšžkosti
delani karriery. Mela však duveru v sebe a ve sveho
bratra.

„1 když to bude trvat trochu dele, dosahneme
toho preče! Naše matka je z pevne rodiny, kde
se dlouho žilo. Naš pradedeček, maly kramar
v sedmihradske vesnici, žije ješte. Snad budem
i my oba tak stari a sveži, jak se povida o nem.
Mame mnoho času!“

A tekavi, jako byly jejich myšlenky, zustali
dlouho u vzdaiene cizi vesnice v Sedmihradsku,
odkud byla jejich matka.

„Je to podivne, že maminka mluvi malokdy
o svych rodičich, jako by vubec nebyli na svštš.
Ja budu musit vždy mysiiti na otce a matku. A na
všechno, co vypravovaia, když byla nemočna. Vim
všechno ješte dopodrobna. Pripada mi vždycky,
jako by jen tenkrat v nemoči byla takova, jaka je.
Ted’ je docela jednoduše pradlenou pro lepši pan-
stvg, tenkrat byla matkou."

Šla potom k ni a ptala se ji na dedečka a ba-
bičku, a na onu sedmihradskou vesnici, jejiž jmeno
si nemohla zapamatovat.

„To všechno je daleko a vzdaiene," rekla
matka, „jako bych to byla ani neprožila. Prišla

36

jsem do mčsta ve čtrnacti letech, a od tech dob
jsem už nebyla doma. Pišu tam za dva, za tri
roky a oni mne dajf po učiteli odepsat. Par po¬
zdravu a zprav o zdravi, jak se vede mym brat-
rum a sestram, kolik maji deti, kolik jim jich
umrelo, jestli pijf, nebo jsou šetrni, a takove veci.
Znam sotva jejich jmena. Človčk se v živote ztrati,
a i vy, deti, se sobe ztratite. Je to smutne, ale
človek nemflže proti tomu nic delat."

Karla a Pavel prochazeli se jeste nejakou dobu
v malem, zaprašenem parku, ktery daval sv^mi
desiti stromky v teto chude čtvrti s četnymi čin-
žaky v uzkych ulicich illusi prirody. Byl krasny
letni večer a Karla prišla drive domu; byla doba
mrtve saisony a malo prače. Nebe bylo krasne,
ještč ružove zapadem, ale vzduch byl dusny, plny
mestskych vyparu, plice težce pracovaly a horky
pot se tlačil do všech pdru tela. Lavice byly ob-
sazeny unavenymi lidmi, hlavnž delniky, kteri se
pokoušeli odpočinouti si zde trochu, než by se
odebrali do svych uzkych, bezevzdušn^ch svetnic
k nepokojnemu, stisnujicimu spanku dušne letni
noči.

Šli vedle sebe a myslili na matčina slova a
citili již nyni pravdu jeji životni zkušenosti, ktera
i na nich vykond jednou sve dilo. Lina byla ne¬
kolik tydnu vdana a už bylo v rodine mčne ci-
titi, že tam žila dvacet let. Prichazela jako znama
a oni chodili k ni jako ke zname, ale pouto, ktere
je drive vazalo, bylo pretrhano, žila jiny- život.

„Kdyby Lina šla ted’ do jinčho mesta," začala
filosofovati Karla, „zapomnela by na n&s, jako naše

37

maminka zapomnela na svou rodinu. Take my by-
chom na ni malo myslili. Viš, myslim si vždycky, že
to neni jen pribuzenstvi, ktere nas drži pohromade.
Musi byt ješte jina podobnost. Proto bychom mohli
my dva na Linu spiše zapomenout, než ostatni. je
jim podobna. Vubec jsou všichni takovi, že snaze
zapomenou. Jen my dva jsme jini. Nepozoroval jsi
toho jeste ?“

„Myslim, že ano,“ reki hoch a začal take pre-
myšleti, ale težkopddneji a pomaleji než sestra.
„My jsme snad bliž tatinkovi," minila Karla. „Rada
bych vedela, jak^ byl. Ne zevnejškem, ale uvnitr,
v srdci. Byla jsem jeste moc detinskd, když ze-
mrel, než abych mohla vedčti, jak^ byl. Vim jen,
že vždycky zavidšl hloupym, protože jen hloupi
jsou spokojeni. Myslil, že jen mužšti jsou nespo-
kojeni a bouri se. Kdyby byl dele žil, byli bychom,
myslim, my tri drželi dohromady, a pak by ve¬
del, že všechny ženy nedovedou trpet a ohybat
zada. Byl by mne mel rad. Zda se mi nekdy, že
mam srdce jako muž. Prijdu-li jednou ke zdi, budu
do ni tak dlouho tlouci hlavou, až zahynu. Ale b^t
tiše a vziti na sebe klidne osud, toho bych ne-
dovedla.“

Nebe bledlo, stiny pod stromy byly černejši,
elektrickd svetla vzplanula, ale ti dva se procha-
zeli stale ještS kolem kostela v nepatrne aleji,
podle zmrzačen^ch krovin, jimiž bylo videti ne-
konečne rady domu. Karla nemela pritelkynž, Pa¬
vel pritele, byli tedy zvykli sverovat se sobe na-
vzijem. Pavel se težce rozpovidal, trvalo vždy
nšjak^ čas, než začal. Karla myslila nahlas, každd

38

myšlenka se zmenila hned ve slova. Pavel vsak
premyšlel mlčky a vyslovoval teprve vysledky
sveho premyšleni kratkymi, skoro neobratnymi ve-
tami.

„ftikala jsi prve, že pribuznost neni pravem
poutem, kterč by udržovalo lidi pohromadč. Že si
musi b^ti jinak podobni. To se mi zdi  spravnem.
Nejen tčla, ale i duše si musi b^t podobny.“

„To se rozumi, to jsem prave chtčla riti,"
prerušila ho sestra.

„My dva, ty a ja, jsme si tak pribuzni, tak
spravne, tčlem i duši. Proto se nesmime sobč
ztratit, jak rikd maminka, že se lidi životem jeden
druhemu ztrati."

„Ne, budeme vždycky patriti k sobč."

„Neztratime se sobe ani v štesti, ani v ne-
štžstf.“ — „Ne, nikdy.“

„Podej mi ruku," reki Pavel, sestra mu ji po¬
dala a pak se dala nahle do plače.

„Mily Pavle, bojim se, že nebudeme mit v ži-
vote mnoho štesti," rekla a polibila ho.

Nekolik lidi šlo mimo.

„Ti začinaji brzy,“ reki jeden. „Vždyf jsou to
ještč dčti.“

„Vždyf je to muj vlastni bratr," zvolala Karla
a zasmdla se. Šli domu dčtsky razpustili.

Den na to vypravovali matce, že se Pavel raz¬
hodi pro čišnictvi. Nenamitala nic, a Linin muž,
kter^ byl takč tizin o radu, ehtel se hned po-
ptati v kavarne, kterou navštevoval, bude-li na
podzim uprdzdnčno misto pikoly.

39

Ale Karla byla rozhodne proti tomu, aby bratr
začal svoji životni drahu v predmestske male ka¬
varne, kde jejf švagr hral každe nedele svou ku-
lečnikovou partii. Pavel mel vstoupiti do elegant-
niho zdvodu, co možna ve stfedu mesta, a ona se
nabidla, že se již ted’ sama popta.

Nikdo nevčdel, jak to provedla, ale na pod-
zim byl Pavel skutečne pikolem v jedne z nej-
skvelejšich kavaren. Matka mu koupila frak, u ve-
tešnika sice, ale preče dobre padnouci. Košile byla
bila, pečlive vyžehlena a na nohou mel nove boty.

Prvni den byl zcela omamen velkymi mist-
nostmi, nesčetnymi obrovskymi zrcadly, ohromnymi
okny, množstvim stolu a hlučicich hostu. Musil
roznašeti vodu a sbfrati časopisy a byl již brzy
večer unaven a jako rozlamany.

„Nespime mnoho," reki mu jeden z jeho star-
šich kolegu, „tomu se nejhur odvyka.“

Když Pavlovi bylo stale nesnadneji miti oči
otevrene a nemohl potlačiti zivani, dostal od jed-
noho z čišniku ranu do boku. Tento prvni kruty
dotyk ciziho človžka jim hluboce otrasl a zahnal
každy naval ospalosti. Doma nebyl nikdy bit, zde
však videl již prvni den, že o nejaky pohlavek
nebo štulec neni nouze.

Jeden z jeho kamaradu upustil odpoledne skle-
nici a vrchni, zatahnuv vinnika za prvni sloup,
vytahal mu poradne za uši. Pavel zčervena! a od-
vrdtil se, ale hoch šklebe se, prišel k nčmu sam
a pravil lhostejnč:

„Chlčb naš vezdejši dej nam dnes, o Pane!“

40

Pavel vtipu nerozumel a podival se dukladneji
na mladika, kter^ pred nim stal bez poboureni se
silne červen^ma ušima.

„Co pak to smt?“ ptal se.

„0 dovolenl nežadal," odpovedel hoch. „No,
tecf pohlavkujou mne, až ja sam budu vrchnlm,
budu pohlavkovat jine. Podlvej se, jake ma velke
uši! Ty take neco prodelaly, dokud byl pikolou.“

A ukazal s ošklivym, posmešn^m posunkem
na vrchniho, ktery uslužne se usmivaje, vymenoval
s kterymsi hostem nekolik slov. Tecf ucltil Pavel
sam r^pnuti do žeber a krev se mu vrazila prudce
do tvžri. Srdce se mu sevrelo a krasna budouc-
nost, vykouzlovana tak často Karlou, posunovala
se do velke, nedosažitelne da!ky.

Pozdš v noči prišli pikolove do mistnosti, kde
spali. Byla ve sklepe, uzka a vlhka.

Člšnlci v dome bydllcl a dva nejstarši pikolove
spali ve dvou mansardach. Pro pčt nejmladšich
nebylo už nahore mista. Okno bylo vysoko nahore,
takže bylo nutno vystoupit na postel, chtel-li je
kdo otevrlti. Postele byly jeste rozvalene, ve dvou
umyvadlech byla špinava voda od včerejška.

„Musime si sami uklizet," povidal kterys hoch.
„Často jsme tak unaveni, že nechame všechno,
jak to je. Jen vodu vymenime v noči, nebof rano
je težko bžžet hned z postele ven. Každy den to
obstarava jiny. Pojd’ se mnou, zitra jsi ty na
?adš.“

Vzali svlčku, dva velke džbany na vodu, džbery
se špinavou vodou a šli nahoru na dvur, kde byl

41

vodovod a zachodv pro domači lidi. Všude byl
velky zapach, steny byly lepkave nečistotou.

„Obchod jde dobre," začal vypravovati hoch.
„Vždycky je plno jako v mraveništi. Všichni cidi
a uklizeji stale jen v predu, nebof tam se musi
všechno svitit čistotou. Na nas vzadu nic nezbude.
My miižeme ve špine pojit."

Prišli k vodovodu. Pavel držel džbany pod
kohoutkem.

„Plne, docela plne museji byt,“ poučoval hoch.
„1 my musime byti čisti a vymydleni, když pujdeme
zase rano tam napred. Musime svitit čistotou jako
popelničky, tacky, sklenice, mosaz okolo žarovek,
jako porculanovl kofliky a stribrnč lžičky. Myjeme
se pro hosty, ne pro sebe. Proto potrebujeme tolik
vody.“

Džbany byly plne, džbery vyprazdnenč a vy-
plachnutč, a oni se zase vrdtili. Ostatni tri leželi
už v postelich, dva spali, jeden pojidal žemli. Na
Pavlove posteli byla dve čista prosteradla a pol-
štarov^ povlak.

„Maš ješte co delat, musiš si delat panskou,"
minil hoch, ktery- jedi žemli. „Ale za to budeš
aspon dobre spat. Dostavame čiste pradlo sotva
jednou za šest nedel, proto se človčk nauči vdžit
si toho požitku."

Pavel povlekl postel. Prikryvka byla mastna a
jeji dotyk zpusoboval mu nepopsatelny počit hnusu.
Doma to nemeli sice zvlašf nadherne, povlaky
byly stare, zaplatovane, otrele, ale matka byla
pradlena a pečovale o čistotu a bylo-li už neco
špinavč, tedy to byla, aby se tak reklo, domači
42

spina. Pavel vytahl z pod postele kufrik a vy-
hledal starou košili.

„Ty maš panske zvyky,“ minil hoch, s kterym
byl pro vodu. „My spime všichni nazi, tak se
ušetri pradla.“

„To nemohu, nejsem tomuzvykly,“ minil Pavel
a pocitil nepopsatelnou skličenost. Pral si byti zase
doma u matky a u sester. I ony bydlely v sklepnim
byte, ale bylo to jine, hezči, prijemnejši.

„1 ja jsem mel kdysi lepši zvyky,“ vypravoval
hoch se žemli. „Chodil jsem do gymnasia a doma
jsme nepoznali bidy. Nosil jsem kratke kalhoty a
byl jsem vždy oblečen tak pčknč a zpusobne jako
holčička. Pak zemreli oteč a matka, oba v jednom
roče a pribuzni me strčili sem. Prvni dny jsem
vždycky zvracel, když jsem prišel sem dolu spat.
Muj žaludek byl zhyčkany a nesnesl tehle špiny.
Ale všechno je konečnš cvik, muj mity. Dneska
mi to nevadi. Citlivustkarstvi nemuže človčk v ži-
vote potrebovat. Dobrou noc.“

Obratil se ke zdi a usnul okamžite.

Pavel byl hotov posledni. Zhasil svičku. Na-
hore na okne cosi zašustilo.

„Ano, zapomnčl jsem ti rici, že tu mame občas
navštevu krys,“ bylo slyšeti ze tmy hlas hocha,
ktery mu ukazal vodovod. „Nelekni se, až ti nč-
kterd vyleze na postel, jsou to docela mirumilovna
zviratka. Dobrou noc, afsetizda neco hezkeho!"
ukončil polo blahosklonne, polo posmešne.

Tak začala Pavlova životni drdha. Pomalu se
ho zmocnovala tupa lhostejnost. Vščna unava,

43

večna ospalost činily ho mdiym a tichym, tlumily
každč odporovani, každe duševni' vzepreni se.

Mšl-li volno, šel obyčejne domu spat. Teprve
potom, když se vyspal a umyl, byl s to, aby
mluvil s matkou a sestrami. Neštčžoval si, protože
včdčl, že mu doma nemohou pomoči. Byl by snad
mel začiti nčco jineho, vstoupiti do jineho učeni,
ale jiste byla všude taž špina, všude totež špatnč
zachazeni. Vidčl choditi ulicemi mnoho hochči
sveho veku, a vyznal se nyni dobre v jejich obli-
čejich. Jedni byli bezstarostni; ti mčli domov,
chodili do školy, mohli čisti knihy a smati se; a
pak byli všichni ostatni, množi, nesčetni uče-
nici, jedni z velkych zavodu, pekne oblečeni,
druži ošumeli, učnove malych obuvniku, zamečniku,
truhlafu. Bohati a chudi, dobri a špatni. Kadetici,
kteri kourili pyšne a pansky sve cigaretky, chodili
za svymi prvnimi laskami a utrdceli sve penize za
bonbony, pak uličnici, kteri utekli sv^m mistrum
a tecf se potulovali bez prače, čekajice na nahodu,
ktera jim mčla nejak pomoči: bud’ do poctiveho
života nebo mezi zločince.

Toto podivne otroctvi, tento obojaky život
v lesku a ve špine, nadhera kavarny, kterou zmno-
honasobovala nesčetna zrcadla, a špinava, pachnouci
ložnice ve sklepe, kde teklo se sten a kde krysy
lezly na postele, vse to ho matlo a omamovalo. Jasna
budoucnost klesala pomalu do bezdtešne šedi, sny
se už neodvažovaly na svetlo, obrazotvornost byla
priliš otupela, než aby mohla staveti vzdušne
zamky.

44

Po pul roče se stydel dčlati s Karlou plany
pro budoucnost, jak to delal dflve, po roče vedšl,
že z tisice otroku sotva jeden jednou za čas do-
bude svobody, že sotva tislcl muže se zmocniti
mlsta na slunne Strane života, kde panuje požitek a
radost a bezstarostnost.

Hloupy, nespravedliv^ osud te položil do chude
kolčbky a žiješ až do smrti v lopote a stradam'.
Zasloužiš lepšlho osudu ? Kdo se po tom pta, kdo
se pta po zasluze?

I Karla se stala tižsl a malomluvnejši. Ani
ona nemluvl už a nesni o skvčlem salonu, kde
by byla pani. Vydčla už neco malo a dava to
matce, ktera za posledni dve leta podivne sestarla.
V rodinč pradlenine neni už tolik smichu, ona sama
ztratila humor a dobrou je zridka.

Boli-li zada od nekonečnčho stani u necek,
rozežira-li louh ruce stale palčiveji, zajdou žerty
a mekka slova schladnou vtupe všednosti a večne
stejnych dtrapach. Život jde a človek beži, beži
s sebou, oddychuje, zajika se a musi preče dal!
Musi vydelavat chleba, musi užiti každe chvile;
chtel by odpočinouti a nemuže, nebof nouze a hlad
ho ženou dal. Per, per od časneho rana do pozdni
noči, od ranniho sera do večerni tmy! Jen nene-
chati ruce klesnouti, nebof kolo života je tak blizko,
je slyšeti jeho hučeni: pracuj, bčž, mohlo by te
dostihnouti a rozdrtiti jako tak mnohe jine. Človek
vi, i na neho prijde rada, ale preje si, jen ne
dnes, jen ne zitra a bčži dal, namaha se, pracuje
v tupč mučive, zoufale bezmoci.

45

Ne, ze sklepa nelze vyjiti!

I Pavel včdel dobre, že z neho nevyjde. Jeho
povaha byla takova. Nedovedl si zvyknouti na to,
aby se vrhi jako jestrab na podnosy s vodou,
kde ležely obligatni dva krejcary zpropitneho.

Jeho vyraz byl vždy o poznani pyšnejši, jeho
usta se nedovedla naučiti obvyklemu usmevu. Byl
piln^ i ochotny, ale nebyl dosti hbity a rychty
v teto večne konkurenčni honbe po zpropitnem.

Nebylo divu, že mel ze všech nejmenši prijmy.
Ješte stale se mu zdalo zpropitne ponižujici a
uražlivou almužnou. Jeho kamaradi rozlišovali hosty
jen na vznesene a nuzacke, dle toho, jak velke
bylo zpropitne. Zahaleči, hejskove kteri rozhazovali
jen jmčni svych otcu, byli nejštedrejši. Hloupi a
a nafoukani ridili se zasadou: „žiti a nechati žit“ aspon
tam, kde jim to nedčlalo obtiži. Pavlovi se hnusil
jejich spokojeny usmev, jejich žerty a reči, v nichž
se obrazila jejich domyšlivost. Ostatni byli k ta-
kovym panačkum nejuslužnejši, nebof nebylo nic
lehčiho, než dobre udanou lichotkou promeniti dva
krejcary ve dva desetihalere.

„Tenhle druh mne vystavi muj hotel," pravil
jeden z jeho kolegu, ktery se vyznal vice než jini
ve vytahovani penez z jejich kapes, a mel už dosti
sebevlady, aby tydenni prijem prvniho volneho dne
lehkomyslne neutratil. Tyž reki Pavlovi, že nema
nadani k čišnictvi. „Se svou citlivosti se daleko
nedostaneš. Jen drži dobudou štčsti!"

„Nechci radžji nic,“ minil Pavel.

„Než byt drzy ? No, škodi to charakteru, ale
konečnč je jedno, jak se dostane kdo vzhuru."

46

„Človčk by nemel b^t nucen ponižovati se,
chce-ii se nasytit. Pracuju; musim si take dat na-
davat a pohlavkovat se, musim byt pochlebnikem,
abych mohl žit?“

„Nač filosofovat? Našinec nema na to čas,
k čemu potrebuju čest? Mohu si za to neco koupit?!
A pohlavek? To se vi, jsou u nas Iacinšjši, než
u soudu. Desitikrejcarovou škodu vyrovna u nas
pohlavek. Ale filosofovat? Jsi nervosni, proto
filosofuješ. Zdravy človek toho nedšld; ten bere
život, jaky je!“

Ano, bylo snad pravda, že Pavel byl nervosni.
Byl už preš dve leta v zavodč a jeho „nervosita“
se neumirnila. Žil jakoby pod tupym tlakem; leželo
to na nčm jako težkč jho, jež neseme mlčky dale,
ježto jsme se vzdali všech nadeji setfasti je už
predem.

Jak lžive bylo to vše! To skvele, nadute pro-
stredf, v nemž žil; velikč saly, zdvojnasobujlcl se
velk^mi zrcadly na stenach, svetlo, okna, lide, vše
bylo beze smyslu, vše žilo zdanliv^m životem. Zde
se odehraval cely jeho život. Kolem stšlo nekolik
fauteuilu, on se však nesmel do žadnčho posadit,
aby si odpočinul. Nekolik set žarovek svitilo do-
ternč a nepopralo očim klidu, když nekde venku
davno už nastala klidnš, tmava noc. Na buffetu
stcily až od shora dolu lahve vina a likeru, ktere
prichazely buh vi odkud a čekaly na to, až za
ranniho šera budou od opilych, nočnim bdenim
znavenych lidl v affektovane, umčle a predstirane
veselosti vypity. Pyšnč umele kvetiny staly okolo,
včtvičky v kvetu, ktere nikdy nekvetly, fialky

47

z latky a hedvabi, chtejfci na okamžik ošilit zrak.
V regalech ležely denniky, revue a umčlecke časo-
pisy. Ulustrovane sešity s krasnymi krajinami, na
papire od sta prstu pomačkanem; krasne ženy
byly tam vyobrazeny, pošpineny a zneucteny ne-
cudn^mi zraky milovniku pikanterii.

Nejvice nenavidel zrcadla, jež všechno toto
svčtlo, všechen lesk, všechnu nadheru, všechnu tu
prolhanost stokrate odražely a zvetšovaly. Oči ne-
mely klidneho mistečka, všude kmitani a lesk svetla,
všude spech a neklid. A stredem všech tech kou-
ricich, smejicich se, povidajicich lidi, mezi mramo-
rovymi stolky, okolo mohutnych sloupu, k buffetu
a zase zpet k velkym otačecim dverim, ke garde¬
robam a regalum s novinami chodil on, Pavel,
štihly, plavovlasy hoch, vysokeho vzrustu, jeste
neohrabany, s horečn^ma očima, s usty zkriven^mi
ve vynuceny usmev.

Chtel na sebe zapomenouti, chtel nepripominat
si, jak uboze a ponižene vypadala jeho osoba
v techto vysokych prostorach, jak nevzhledne a
smešne pusobila jeho postava v poletujicich šosech,
ale vysoka zrcadla na neho kfičela, vrhala mu do
oči ubožacky jeho obraz, tyrala ho opetovanim
každeho poniženeho posunku, ke kteremu ho nu-
tilo jeho povolani.

Byl by nejradeji zničil a roztrištil všechny ty
hladke, studene plochy, jež napodobily tak ne-
unavne, vernč a preče mrtve, pošklebne skutečnost.

Tyto ohromne zrcadlove steny zdvojnasobovaly
neklid a chvat lidi, kteri ustavičnč pfichazeli a od-
chazeli. Každy pohyb se opakoval v zrcadlech a

48

vzrušenym nervfim by!o mnohdy težko rozeznati
klam od skutečnosti. Když pak se zahledšl očima
do sv^ch vlastnfch oči, když Pavlfiv dvojenec
v zrcadle postal nejakou vterinu, aby se na neho
uprene zadlval, tu projelo jeho telem tajemne za-
chvčni. Zdalo se, že i ten v zrcadle je skutečn^,
že to nenl obraz, ale skutečne strašidelne napodo-
beni jeho sama. Polekan, sklopil zraky, odvratil se
a pokoušel se myslit na neco jineho.

Ovšem byl tak unaven. Zdalo se mu, že se
ješte nikdy, nikdy nevyspal. Byl by mohl ulehnout
uprostred dennlho shonu a spati tyden, cely meslc!
A preče, když kleši pozde v noči na špinavou
postel, nemohl spati. Jeho druži chrapali a vzdychali
ze spanl, na dvore bylo slyšeti tu a tam kroky,
v chodbach prede dvermi pokoje chrastily myši.
Myslil na noči doma, na matku a na sestry. Lina
mela už dve slabe, churave deti, sama vyhllžela
unavenč a odkvetle, jeji muž byl svarlivy a vždy
ve špatne nalade. Matka stdrla ode dne ke dni,
jejl vlasy byly už docela šedive, obličej vraskovit^
a vpadly. Sestry vyrustaly v bleda, hubena dčvčata,
Karla jedina kvetla.

Jejl smlch znel zmužile a sveže, a ač se vzdala
všech svych planu z drivejška, zdalo se, že na¬
lezla zase novč sny. Jejl zarlcl oči byly tak vesele
a bezstarostne, jejl mlade, plne rty tak sveži, jako
by byla již premohla sva prvnl životnl zklamanl,
poznani brutalni a nemilosrdne skutečnosti.

„Hlavni včc je duvera," vypravovala jednou
Pavlovi. „Človek musl duverovati osudu a nahode.
Jak mohu zajIti, duveruji-li ve svou sllu, jak se
4/1  49

mohu zklamati v lidech, verim-li v jejich po-
ctivost, v to dobre, co v nich je. Ja bych nemohla
zklamati nikoho, kdo by ve mne veri!. Jako bys
mohl zavesti male dite, sverilo-li se ti ? Tak jsem
se sverila životu. Citila jsem drive život jako neco
temneho a hroziveho, ale ted’ verim, že je dobr^
a jasny.“

„Odkud mdš tu viru?" ptal se Pavel.

Usmaia se. Jeji tvare se lehce zardely, oči
ztichly a zasnily se.

„Jednou ti všechno reknu. Ted’ ještS nemohu.
Jeste to neni skutečnost. Je to ješte jako tušeni,
krasne tušeni. Nebo nadčje, touha, sen, jakchceš."

„Pamatuješ se, jak jsme si slibili, že se sobe
nikdy neztratime?"

„Pamatuji!“

„6ekni mi tedy všecko!"

Vahala chvili.

„Ne, ne; ješte to sama nevim. Najdu snad
človeka," pravila zvlaštnim tich^m a teptym hlasem.

Pavel chtel neco rici. Prepadla ho nahla bazen.
Kam jde sestra ? Nejsou na jejich cestach propasti ?
Bylo mu, jako by ji mčl varovati, jako dite, ktere
šaha s brehu po važkach, tančicich lehce a vzdušne
nad vodou, ale nedovedl nic rici. Težka stisnčnost
sevrela jeho srdce.

Od tohoto rozhovoru musil na ni stale mysliti.
Tušil, že se chystala vložit svuj osud do rukou
jineho človeka. A kdo byl tento človek ? Byl dobiji
čišpatn^? Oklameji? Ušetriji? Učiniji šfastnou?

Myslil na to mnohou noc a ve dne dival se na
lidi, jako by chtč! poznat toho, jejž sestra minila.

50

Ovšem sem prichazeli muži jine tridy, bylo vsak
možno, že jeden z nich byl ten, o nemž sestra
mluvila. A kdyby ne sestra; každ^ z tčchto mužfl
mčl ve svč ruce štesti nebo zkazu nčktereho devčete
venku i v mčstč.

Prohližel je nyni take dle toho, mohli-li by byt
k ženč dobrymi nebo špatnymi. Ale čim vice po-
zoroval svalnate obličeje, spokojene a sebevčdome
zraky všeč h tech mladych mužu a poslouchal uryvky
jejich rozhovoru, tim vice litoval ončch cizich žen,
kter^ch neznal a jichž osud zavisel na tšch mužich
zde. Jen malokteri byli dobri.

Pfedsevzal si zase varovat sestru. Ale zdalo se,
že mezi ni a nim stoji nyni neco ciziho, jeji reči
byly prazdne a povrchni, mluvili spolu jako cizinci,
kteri si nemaji co rici. V zavode mu bylo stale
neprijemnčji. Prišel novy vrchni, ktery jako novy
vojevudce ujal se pevne oteži vlady. Byl to snad
radn^ človek, ale bezohIedny a tvrdy. Pavla nemčl
rad, stale ho odstrkoval a tyral.

„Až dosud jsem z každeho udčlal, co jsem
chtčl. I vy, mily panačku, budete hezky poslouchat.
Tak, jak jste, nejste k ničemu. Kflže se vdm musi
obratit,“ reki mu a poručil mu behat, poskakovat,
klanet se jako opici. „Pavle, vodu nastoly! Pavle,
ten pžn si preje cigarety! Pavle, pomahat do
svrchniku!“

Rozkazy padaly na Pavla jeden za druhym jako
rany bičem a pri buffetu, v herne, za sloupy do-
stdval nadavky a r^pance. Jednou ho vrchni do-
konce zpohlavkoval. Tenkrate Pavel všecek zbledi
a zasyčel:

*

51

„To už nedelejte, pane vrchni, to už nikdy ne-
dšlejte!“

Vrchni se zasmal polo rozpačite, polo vzdoro-
vitš: „Vy se zdate byt velmi citlivy!" a šel dale.
Ale již Pavla nebil.

V teto dobe se dlval Pavel velmi nerad do vy-
sokych, lesklych zrcadel. Dtval se z nich na neho
bled^, važn^ obličej, zalekane, ponižene a zvlaštne
hloubave oči, sevrene, uzke, smutne rty.

„Kdo nedovede ovladati život, je slaboch,"
minil Pavluv kamarad, ten, ktery dovedi ziskati
nejvlce penez, jednou v noči pred spanim.

„Pak jsou skoro všichni lide slaboši," reki
Pavel. „Je jen malo tech, kteri dovedou život
ovladat, kteri dobudou štesti.“

„Af. Nejsou šfastni, protože jsou slaboši. Dobre
se jim deje, že hynou, nezasluhuji nic jineho."

„Ne, to je nespravedlive," zvolal Pavel. „jsou
možna lepši než jinf. fini jsou hrubi a silni; aie
čeledin je mene než učenec nebo vynalezce. Jsou
i duševni čeledinove, kteri se všude tlači, protože
jsou hrubši, protože jsou bezcharakterni bez vnitr-
niho poniženi a šfastni bez vyčitek svčdomi."

„To je pro mne moc vysoke,“ reki protivnik.
„Ale jiste je, že ohleduplni, ušlechtili a svedomiti
hynou. Jsou to slaboši. I ty v jsi takovy.“

Pavel ulehl ke spani. „Život by mel byti ta-
kov^, aby i poctivi, dobri, pyšni a uprimni ho
mohli ovladati," myslil si. „Lide jsou možna jako
rostliny, každa pflda se pro všechny nehodi. Ne-
prišel jsem na prave misto. Kdybych byl jinde,
byl bych možna silny; silny a dobry.“ — To se
52

mu zdalo nejkrasnejši: byti silny a preče dobry.
„Kdybych mel velky obchod, nesmeli by moji zri-
zenci miti postele ve sklepe, všichni by se molili
dost vyspat, nikdo by nesmel jinemu ubližovati,
byl bych dobr^ a spravedlivy ke všem.“

Jednoho nedelniho odpoledne vyhledala ho v ka¬
varne matka. Nebyla tu jeste nikdy a vyvolalo
pozornost, když stara, chude oblečena žena kra-
čela mezi obšazenymi stoly mimo elegantni pany
k buffetu.

Vrchni se k ni prihnal a ptal se ji odmitave,
co zde hleda.

Ptala se po Pavlovi a rekla, že je jeho matka.

„Tady neni misto, abyste se tu s nim bavila,"
reki vrchni. „Dnes taky neni ani čas. Je-li to neco
duležiteho, mužete prijit zitra dopoledne. Ted’ de-
lejte, af jste pryč.“

Zatim zpozoroval matku take Pavel a vrhi se
k ni: „Co se stalo?"

„Karla se otravila. Chce te videt. Dovezli ji do
nemocnice, maš tam jeste dnes prijit. Možna, že
umre, ja nevim," a stara žena, nevšimajic si hostu,
dala se do pldče.

„jen žadny škandal," zasyčel vrchni, „to jsou
soukromč veci, zitra je čas na všechno."

,Jdu hned s tebou, maminko," reki Pavel. —
»To neudelate," minil vrchni. „Ted’ mame plne
fuce prače, nemohu nikoho postradat, zitra mužete
jit, pro mne a za mne, kam chcete."

„Nechte ho pfece jit se mnou, prosim vas,"
rekla matka.

„Nikdo mne nemuže zdržovat," zašeptal Pavel.

53

„Nechcete-Ii pripravit syna o existenci, nechte
ho tady. Pujde-li, je okamžite propusten," reki
vrchni.

Pradlena si utrela slzy.

„Tak jsem to nemyslela. Když to jinak nejde ...
Ale zitra, synu, prijd’ hodnč brzy, jsme všichni
moc zmateni. Jest to hrozne neštesti!“

Než vedela, co a jak, vystrčil ji kdosi nend-
padnč z kavarny. Pavel stal s kupou novin v ruce
pred jednim ze stolči omamen a neschopen my-
sliti.

„Tak sem preče dejte ty časopisy!“ volal kdosi.
Položil je na židli a šel dale.

„Musim hned domu," myslil si. Ani mu nena-
padlo zfistati. Ale hoste na neho volali a on me-
chanicky poslouchal. Prinašel vodu, odnašel prdzdne
kofliky, pomahal panum odložiti svrchniky, svlekal
damam kabaty, chodil sem a tam, obsluhoval,
mluvil, aniž by chtel a myslil.

Ve zmatku hlasu, neklidu množstvi, v šumotu
a spechu ztratil vedomi, cit sebe sama. Matka
prišla a odešla jako prizrak, snad snil, snad sni
nyni. Srdce se mu chvelo v hrudi jako cizi nata-
ženy stroj, ale jinak byl klidny; myšlenky se pli-
žily zvolna a line mozkem. Karla se tedy otravila.
Preče jsi tedy nenašla človeka, sestro, vid’. Duvera
tedy nestoji takč za nic. Všemu je konec. A všechna
touha a všechna nadčje a všechny sny jsou ko-
nečne preče jen klam. Zaminka ...

Neco zdržovalo jeho kroky. Stal pred jednim
z velk^ch zrcadel, jako by chtll jiti primo do neho.
Jeho dvojenec stal dlouhy a černy s bil^m, bez-

54

krvym cizlm obličejem tčsne pred nim. Nemočne,
vydešene oči se na nej uplraly, blede rty ukazo¬
val strašidelny, strhany smlch.

Jeho tčlem probehlo chvenl a podnos se skle-
nicemi letel k zemi.

„Dejte preče pozor, nemotoro!“ kfičel kdosi a
odstrčil ho.

Pfišel k sobe, odklidil strepy, začal zase po-
bihati mezi stoly, obsluhovati, usmivati se. Karla
se tedy otravila a snad zemre. Matku vyhodili
z kavarny, musila jlti sama domči a vrchni byl
k nf hruby. Karla chce s nlm mluvit. Mšl by
odejtt. Je to hloupe, že zde obchazl a obsluhuje
hosty, když preče jeho sestra umira a chce s nlm
mluvit.

„Ihned k ni jdu!“ ale nohy ho nesly mecha-
nicky mezi stoly, jeho ruce se chapaly novin, ko-
fllku, byly zdvorily, a obsluhovaly jako samy
sebou.

SIyšel se rikati: „Proslm!“ „Ma poklona!"
„Ruce llbam! Hned! Ano, okamžite, panel" Od-
rikaval fraze jako papoušek, klanel se v pravo,
v levo, usmlval se. Ano, usmival se! Cltil, jak
obličejove svaly roztahovaly rty, že bylo videti
trochu zuby. Dle predpisu, jak to novy vrchni
zadal.

Karla se otravila. Kdyby byl u ni, rekla by mu
proč. Snad je tim nekdo vinen a on by se mohl
pomstit. Ale obchazl tu, a Karla snad zatlm zemre
a nikdo nebude vedet, proč to udelala.

Jen jemu by rekla všechno. jen jemu samot¬
nemu, nebof oni dva mčli stejne duše. Nikomu

55

jinemu nesverl sveho tajemstvl, nebof všichni
ostatnl jsou jinl. Oni dva vsak byli rodem a duši
bratr a sestra. Mel by k ni jiti...

Postavil pecivo na stul, pred kterym prave
stal a chtel odejiti dvermi na ulici. Ale nčkdo mu
vtiski košlček s pečivem zase do ruky a postrčil
ho v pravo. „Zde ne, tam u tretlho stolu!"

A on nesi pečivo na treti stul v pravo, pak
prinesi cigarety, shledal nekolik humoristickych
listfi, zvedi kteresi dame taštičku, byl zdvority a
uslužny, jak toho vyžadovala jeho povinnost.

Den uhaslnal, velka zrcadla bledla, svetle ha-
lenky dam šedly, velkymi okny hledela dovnitr
ulice, ve večernim soumraku važna, vetši a tiššl.
Hoste ustali ponekud ve čtenl, ne všichni, ale preče
ten neb onen se oddal zvlaštnl, mekke a snive
podvečernl nalade. Hlasy byly tiššl.

Tu zaplala svetla, zrcadla ožila, tislc paprsku
zatančilo po stolech, kovu, skleniclch. Obličeje
oživly, barvy zase zazarily, šumeni sta hlasu bylo
živejšl a intensivnejšl.

„Už je noc a jsem tu ješte," myslil si Pavel.
„Možn3, že už Karla umrela a ja jsem u ni nebyl.
Slibili jsme si, že se nikdy neopustlme a tecf, když
mne potrebuje, jsem tady, protože vrchni nechce,
abych šel. Ano, je to pravda, jsem slaboch.

Proč tu jsem, co mne zdržuje ? Hned bych mel
jlt. Co tu mam co delat?

Zase mu neco zatarasilo cestu.

Stal pred zrcadlem. Velke, tmave, široce roze-
vrene oči zlraly do nčho ze smrtelne bledeho, ka-
56

menneho obličeje. Prlzračny, mrtvy pošklebek cenil
na neho zuby.

Zavravoral. Židle se prevrhla.

„Co to dnes delate, pro Boha! Vyjste se do¬
cela zblaznil!" kričel nekdoajakasi ruka zatleskla
na jeho tvari.

On vsak hledel jen ztrnule do zrcadla.

Tam pohckoval kdosi smrtelne bledeho mla¬
dika. Mladik stal docela vpredu v zrcadle. Vzadu
u kulatych stolu byli hovorlcl hoste a nahore
sta svetel. Svetlo vedle svetla, trpyt, zdre, lesk.
Cela kavarna stala v zrcadle, cela skvela, zpupna
prolhanost, všechny bezstarostne, požlvačne obli¬
čeje, cela nadhera maleb, sklenen^ch dveri a rao-
saze, bohate lustry, ohromna okna, buffet a vpredu
on, Pavel, ktery musel ke sve sestre ...

A pollčkovali ho! . . .

Sestra umira a jej pollčkujl.

Vystoupil nahle na nejbližšl stul a skočil prudce
do velke, hladke, leskle, zrcadlove steny, jako se
skače do more .. .

Tresk, padanl a rinčenl st?epu. Zrcadlo shaslo,
rozbilo se a na zemi uderilo Černe, štlhle telo
s obličejem rozrezanym v krvave cary.

Z DETSTVL

Začalo to už prvnl den, když jsem prišla do
§koly. Ač mne matka prohledla rano od hlavy
k pate, mam-li vše v poradku, prohledalavšechny

57

kapsy i tašku, nezapomnela-li jsem tabulku nebo
čitanku, preče jsem mela ku konci prvni hodiny
zaslzene oči.

„Co je ti, Žofko?“ taže se mne učitel.

„Zapomnela jsem kapesnik," pravim červenajic
se rozpaky jako velikonočni vajičko.

„Nu, to neni tak zlč. Dobehni Rafe nahoru, af
ti da Michaela čisty kapesnik."

Raf skočil a za nekolik minut jsem si utirala,
potešena, nos.

Raf neboli Rafael byl učiteluv syn a muj dobry
znamy. Hrali jsme si každe odpoledne v naši za-
hrade nebo u nich v prazdnych tfidach, nevy-
lakal-li nas kostelnikuv Tonik do kostnice na
hrbitov nebo k malemu oknu ve zvonici. Tonik
nam odemknul a choval se jako hospodar.

Učitelovi meli same andele: Michaelu, nej-
starši dceru, ktera byla už devatenactiletou slečnou,
Serafinu, ktera byla nemočna a prave toho roku
zemrela, pak meho vrstevnika Rafaela a nejmladši
Gabrielu, kterou jsme brali do sve společnosti jen
ze zvlaštni milosti.

S Rafem jsme byli nejlepšimi prateli, jake jen
si možno predstaviti. Ač jsem byla dšvčetem, ob-
covali se mnou Raf a Tonik jako se sobe rovnym
človčkem. Od te doby, co jsem jednou lezla po
fimse malych oken ve streše, uznali moji uplnou
rovnopravnost. Chytala jsem čmelaky jako oni,
trhala jsem nezrala jablka zrovna tak obratnč jako
oni. Doma, bohužel, nerozumeli me touze po do-
konalosti a nejen že jsem byla trestana pro ruzne
poškozeni svych sukni, ale musila jsem take kle-
58

I

četi v koute k vuli všelijakym ranam a boulim na
sve vlastni hlave. Pomalu se mi utvorila na ko-
lenou skoro tvrdši kuže než na chodidlech.

Ve škole jsme sedeli s Rafem v prvni lavici,
prave pred katedrou, ja na divči, on na chla-
pecke strane, ale tak bltzko, že jsme se mohli do-
sahnouti rukou. Když jsem nečeho potrebovala,
neprosila jsem svych sousedek, aby mi to pujčily.
K^vla jsem jen na Rafaela a on už všdel co chci.
Když jsme se naučili psat, psali jsme si, ale ne-
jen o školnich vecech. Raf mi psal na priklad:
„Pfij<f odpoledne k potoku, budeme lovit raky.“
A ja jemu: „Pod naš stoh dali slamu, budeme
skakat dolu.“

Na dukaz zvlaštniho pratelstvi daroval mi Raf
nekdy velkou sbirku star^ch per a zvlššf krasnych
knoflfkfl, ja jemu pečene fazole, ktere jsem do-
stala od dčti za bity chleb. Nekdy mi take na-
tloukl, protože byl silnejši než ja. Ale nežalovala
jsem. Za to mi dal druheho dne nejlepši obrazek,
jak^ mel.

Vubec, ty obrazky: Jeden mel smutne nasledky.

Učila jsem se každeho odpoledne u Rafovy
sestry Michaely ručnim pracim. Sedžly jsme na-
hore v pokojičku, ja, ještč jedna spolužačka, a to
se rozumi take Rafael: Bylo mu mne velice lito,
že musim sedeti a vyšivat kfižky, proto cvičil za-
tim na klaviru. Nčkdy zahrala jeho sestra polku a
pak jsme tančili. ByIo to velice pekne. Jednou
jsem prinesla s sebou všechny sve obrazky, aby-
chom si hrdli na hrbitove pred kapličkou na „boži
pouf“.

59

„Co pak to maš?“ zeptala se mne Michaela
a rozbalila ružovy papir, ve kterem bylo me bo-
hatstvi.

Ukazala jsem ji vše, nic zleho netušic.

Vsechny nejlepši obrazky jsem mela od Ra¬
faela. Zvlašf mily mi byl stribrny obrazek s dvo¬
jimi dvirkami. Jeste zvlašf jsem se jim Michaele po-
chltibila.

„To ti dal taky Raf?“ taže se mne.

„Taky,“ pochvalim si.

„To je neuveritelne, on je strašne skoupy; mne
by nedal ničeho za nic na svete.

„Vždyf je to vzadu napsano," pravim.

Ona obrati obrazek, zachechta se hlasite a
vola: „Mami, mami! Haha! Pojcfsem!"

Opravdu prijde pani i pan učitel.

„Raf a Žofka jsou zasnoubeni!" smeje se Mi¬
chaela. „Jen čtete: „na večnou upominku dava ti
ten obrazek do smrti a do hrobu Tvflj verny Raf“.

Všichni se smali.

„Ale to neni nic divneho," smeje se pani uči-
telova, „až bude velky, bude učitelem a vezme si
Žofku, vid’, Rafe ?“

„No, odpovez!" nal^ha učitel.

„To se vi!“ odpovi Raf. „Ty jsi si taky vzal
maminku. A zrovna si ji vezmu!" — podiva se
na mne, ale pak vybehne z pokoje.

Plakala jsem, tak jsem byla rozvzteklena, ale
preče jsem zase byla spokojena, že se mne Raf
neodrekl.

Druhy den včdela cela škola, že bude Raf uči¬
telem a že si mne vezme za Ženu. Pri nabožen-
60

stvi pta se ho velebny pan: „Čim budeš, Rafe,
až budeš veliky.“

„Učitelem bude!“ zvola kdosi misto neho.

„Proč nechceš bjd velebn^m panem, co, Rafe?“
smčje se kaplan.

„Nechci!“

„Aha, potom by Žofka chudak musila do kla-
štera.“

Celš škola se smala, my dva plakali zlostf. Od
te doby mi rfkali „Rafova nevesta".

Když byla u nas pouf, dal mi Raf ružov^ ba-
liček. „To je pro tebe," reki a odbehl. Šla jsem
do kouta zahrady a rozbalila jsem papir. Byl
v nem krasny obrazek, cel^ hedvabny a na druhe
Strane bylo napsano jen: Rafael. Take psani bylo
pri tom:

„Moje mila nevesto 1 Nezlob se nic, af te
škadli. Ja te mam verne rad a budu se pilne učit
a až budu učitelem, tak si te vezmu. Ty jsi mi
nejmilejši, ostatni jsou všechny hloupe. A ten obra¬
zek jsem ti koupil za dvacet pet krejcaru. Mi-
chaelka mysli, že jsem si koupil piškoty a hubo-
vala, že jsem mlsn^ a že jsem všechny penize
utratil. Ja jsem si nekoupil piškoty, ani jeden bon¬
bon jsem nesnedl, ale za všechny penize jsem ti
koupil na pamatku obrazek. A ja si z toho nic ne-
delam,^ af se mi smeji. Až budu veliky, uvidi.
Mila Žofko, zustanu ti verny až do chladneho
hrobu, Raf."

To psani mne potešilo a myslila jsem si, že si
nebudu z ničeho nic delati.

61

Bylo mi tenkrat devšt let a on byl o rok starši.
Na podzim mne poslali rodiče do ško!y do mšsta.
Než jsem odešla, dala jsem Rafovi krasnou uterku
na pera, kterou jsem vyšila Červenymi križky. Take
jeho jmeno jsem vyšila: Raf.  Tehož dne, kdy
jsem odchazela, dala jsem mu ještč malč stribrne
srdlčko a prikazala mu, aby ho neztratil. ftekla
jsem doma, že jsem mu je dala, a nic se nezlo-
bili.

* *

*

Tato idylla skončila smutnč. Rafova matka ze-
mrela ještč te zimy a když jsem prijela o veliko-
nocich domu, ležel na marach jeho oteč. Raf sedel
u neho a neustale plakal. Šla jsem k nšmu a po¬
dala mu ruku. Podival se na mne tak smutne, že
i ja jsem se žalostne rozplakala. Musili mne od¬
vest domu.

O velkych prazdninach nebylo už v naši ves-
nici nikoho od učitelu. Deti se rozešly na všechny
strany. Rafa si vzal k sobe pribuzn^ z Horni Kra-
jiny.

Po osmi letech jsem ho vidšlazase. Bylajsem
tehdy dospela mestska slečna a samostatnd. Raf
chodil do septimy. Rok pred tim byl pr^ nemočen,
myslil, že ma souchotiny. Zustavali s mym bratrem
u teže pani. NSkdy jsme šli společnS na prochazku,
ale Raf byl vždy velice malomluvny. Bratr mi ri-
kal, že ma srdečni vadu. Bylo mi ho lito. Zddl se
mi uboh^m a detsk^m, a mluvila jsem s nim jako
starši sestra laskave, plna soucitu. Jednou jsem se
ho ptala, vi-li ješte, jak chtel b^t učitelem a jak
62

mi psal „mila nevesto". Smala jsem se, vzpomi-
najic na ta dčtska slova, ale on mlčel.

Jednoho rana prišel ke mnč bratr o sedme ho-
dine.

„Raf umrel.«

„Kdy? Jak?«

„Včera večer dostal nahle srdečni kreče a za
hodinu byl mrtev.«

Bratr vzal z kapsy jakousi krabičku a položil
ji na stul. „Rovnali jsme v noči jeho veci a to
jsem tam našel. Na papiru bylo napsano: ,Od
Zofky‘, proto jsem to vzal. Podival jsem se do-
vnitr a zda se mi, že je to tve. Snad jsi mu to
dala, když jste jeste chodili spolu do školy.«

Otevrela jsem škatulku. Bylo v ni nekolik sta¬
neh obrazku s mym detsk^m podpišem, pentle,
kterou jsem mela ve vlasech když jsme šli se
školou na procesi a kterou jsem cestou ztratila,
male stribrne, zčernale srdičko a okrouhla uterka
na pera, prosita kolem do kola červen^mi krlžky
a označena jmenem Raf.

KDYŽ HVEZDY PADAJf.

Večer, když padaji hvezdy, sedi oba na lavici
u domovnich dveri. Posloucham je, podeprena
o okno. Ona chova v naruči špici elite, jeji muz
braje na kytaru. Zpiva starodavne vesnicke pisnč,
sentimentalni, mekke pisne lasky, pak zase vzdo-
rovite popevky chasy. Na nebi se lesknou miliardy

63

hvezd, tu a tam nahle jedna zasviti a pada
v dlouhem, svitivem oblouku do neznama. Na
strechach stoji Čapi, civi nepohnute do tmy. Jejich
dreveni klapot se ozyva po vsi a zanika kdesi
daleko za bažinami Savy. Z druheho konce ves-
nice zanaši sem vitr chvilemi tiche zvuky tamburiny,
nebo smutni, jednotvarni zpev mladych devčat a
hochu. Tanči „kolo“.

Opiram se o okno a divam se na nadheru
hvezd. Je krasne.

Ti oba sedi vedle sebe a mlči. Divim se tomu.
Proč se nelibaji, vždyf je tak krasne? Ale oba
mlči, sedice bez hnuti. Z poli je slyšeti cvrkani
cvrčku a z chleva oddechovani dobytka.

Žena odešla s ditetem domu. Muž sedi venku
sam a diva se na nebe jiskrici hvezdami.

„Je preče jen krasne," pravi ke mne.

Myslim si bezdčky: jak to „prece jen“ ? Ma milou,
krasnou Ženu, dite — —

Zamlčel se na chvili, pak vypravuje: „Když
moje žena byla jeste divka — —“

Vypravuje to jako starou pohadku.

„Když moje žena byla jeste divka, zpivala mi
každy večer pisne, mnoho pisni. Doprovazela se
sama na kytaru. Mela krasn^, čarokrasny hlas.
Jako hlas stribrneho zvonku, tak jasny, čisty, jeste
nežny a mily! Ach, byl bych ji zlibal za každy
zvuk, ktery^ vyšel z jejich rtu. A stale jsem myslil,
jako onen orientalski basnik: ty hvezdy! Andilci
vyvrtali diry do oblohy, aby se mohli divati dolu
na mou krasnou lasku. Co jsou hvezdy? Andelske
64

oči, žare z nebe! Jak jsem b^val opojen! Citil
jsem rdj v sobe samčm.

A jak jsem ji miloval! Se stromu spadl list
na jeji vlasy; shodila ho, ale ja ho zdvihl a libal,
nesčetne, mnohokrate libal. Byla krasnž a rozmila.
Oči, ach, jeji oči! Hluboke, teple, jako samo nebe.
— Když ma žena byla jeste divka — — — “

A vypravovaI, vypravoval, ale mne to zarmu-
covalo. Zmocnovala se mne ticha, nežna, smutna
bolest, jakobys zbavil kvčt vflnč, oloupil mne

0 illusi.

Když moje žena byla ješte divka . . .

„Pod’te už domu!“ volala jeho chof, „už je
chladno!"

Muž nešel, jen ja jsem vstoupila k ni do dru-
heho pokoje. Položila dite na kolebku, usedla k ni
a popevovala jakousi melodii. Byla tak nežna a
mila . .

„Jsem v nejake mekke nalade," fekla. „Ty
večery pod hvezdnatym nebem!“

1 prinesla všechny sve fotografie, pamatnlk

1 krabici naplnčnoU rflznymi divčimi tretami. Uschlč
kvety, vybled!č stužky, listky a veršiky, dopisy.

Hovorily jsme. Prišly vzpominky jako svšži,
večerni vitr z venči. VypravovaIa mi všechny mi¬
nule prlhody s milym, snivym usmevem na rtech
a tich^m, stalym jasem v krasn^ch očich.

„Bylo to tak krasne!“ vzdychla.

„A je dosud!“ dodala jsem.

„Ne, ne,“ odporovala. „Každa krasa zmiz!.“

Ukazala jsem mlčky na kolebku.

5/1

65

„Ano, ale to je neco jineho!" Usmala se a
polibila dite. „Opravdu, je to preče krasne, preše
vše je to krasne!" rekla ještš tak tiše, jakoby jen
nahlas myslila.

A opet rozm^šlim: proč rekla „prece“? Proč
rekla „prese vše"?

„Podivejte se, psanl od neho! Je jich malo,
vidte? Byli jsme stale pospolu, v teže obči, ja
i muj muž. Nebylo treba si dopisovati. Tyto s rfl-
žovou paskou jsou z drivejška, ještč pred svatbou,
tyto proste z pozdejši doby. Muj muž totiž ne-
kolikrat odcestoval. Chcete si je prečist? Je to
vlastne tak — k smichu! Hlouposti ..

Vzala jsem si dopisy.

„Prečtete si je pak ve svem pokoji! Ted’ pu-
jdeme a zavolame meho muže."

Vzala na sebe plaštenku, prehodila mi p?es
ramena šatek a vyšly jsme z domu. Všude byl
klid a ticho. Ani tonu nebylo nikde slyšeti. Jen
chviiemi bylo slyšeti cvrčky v zahradach a v polteh.
V domkach nikde ani svetla, všude ticho. Šly jsme
pčšinou do poli.

„Tudy chodiva vždy muj muž!"

Vskutku, brzy jsme uslyšely kroky.

„Proč jsi mne volala?" reki sve žene. Snim
tak rad večer, divam se rad do vesmiru. Všechno
opustit, na všechno zapomenout, vznesti se do
cizich, vzdalenych svetu!" reki, obracen ke mne.

Vraceli jsme se beze slova. Oni šli spolu, ja
sama, ale oni si nepodali ruce. Divila jsem se
tčmu. Takova noc, jasna jen leskem hvčzd, takova
letni noc, v niž touha zalevd srdce, ktere se širi,
65

opojeno laskou — a ti dva jdou prede mnou a
jejich ruce se nedotknou, jejich oči se nezahledi

do sebe.

Pozorovala jsem je bedlivč i potom, když jsme
byli již zase v pokoji, ale jejich oči nezazaFily
nehou, jejich ruce se nedotkly, byi tu jen velk^,
nasycen^ klid . . .

Když jsem prišla do sveho pokoje, usedla jsem
a četia dopisy. Ty pod ružovou paskou se mi li-
bily. Milovala jsem sama, — a všechny tyto zby-
tečne starosti, tato naivni bolest, vse to krasne,
detinske, zaujalo me srdce a nalezlo ozvčnu
v mem srdci. Z tčchto dopisu vanul omamujicf
dech štesti. ByIo mi, jakobych mela jasati, zpivat...

Jak jsou lide šfastni, Bože, Bože!

Otevrela jsem okna, aby ke mnč mohl cely
širy svet, svaty klid noči i lesk hvezd na obloze.
Bylo mi tšsno mezi čtyrmi stenami. Mohl mi sta¬
liti jen cely, širy svet; tak velebne, tak močne
byly city, ktere se ve mne probudily.

Četia jsem dal, dopis za dopišem. Kolem mne
vonel sveži nočni vzduch, chvilemi sem zaval mekky
vitr a pohnul svetlem lampy.

Prečetla jsem i psani bez ružovč stužky a
dlouze jsem se zamyslila. Do duše se mi kladla
jakcisi tiha. Vyhledla jsem do noči, a zdalo se mi,
že hvezdy sviti již temneji.

Posiedni psani, ktere jsem četia, znčlo:,

„ . . . Jsi mi preče mild a draha, jako
kdysi. Miluji Te stdle, svou dobrou, nšžnou chof.
Nčkdy je tak tčžke, divati se pravdč do oči. Sku-
tečnost a pravda, že jsme lidč, ne andele; jsme
* 67

stdle lidmi, af citime sebe ušlechtileji a idedlneji.
Všichni musime jiti cestou prirody, af se branime
nebo poddavame. Neni to jen u iidi, celd priroda
je takova. Ruže, sebekrasnejši, odkveta, jeji listky
vadnou a opadavaji. Doba krasy ji uplynula,
prichazi doba pfisne, chladne pravdy. Drive ji
zdobiIy vonne listy, tecf je naha, plna plodu. To
je pravda života. Tak to konči všude, draha,
Všichni musime vyplniti prirozeny postup, museli
jsme a musime. To je pravda! Ale preče Te mam
ješte stale rad 1 Tvuj usmev je mi stale jeste mily
a sladky jako kdysi.. . Zmenil jsem se, ale jsi
mi preče ještš stale draha a mila.“

Četla jsem toto psani. Znovu a znovu. Toto
„prece ješte" mne bolelo, tak bolelo.

Nastane take nčkdy v m o j i lasce toto smutne
„prece ještš" ? Zachvela jsem se uzkosti. Ne, ne !

Pristoupila jsem k oknu. Obloha se skvela
v pohadkove krase a majestatnosti. Ach, ty mili-
ardy svetu a ja tak mala, pouhe nic v tom ves-
miru, a preč jen velika, vše objimajici. Miliony
cizich svetu hledi do m^ch zraku.

Zase spadla hvezda a tam ješte jedna. Když
hvezdy padaji ... )

A ve mne vstoupila nahle vira: m a hvšzda
nezapadne.

Hvšzdy žari, lesknou se, hvčzdy jsou večne,
i moje laska je večna. Ma laska je hvezda,  ne
meteor, kter^ na okamžik zazari a pada pak
v svetlčm oblouku do večne tmy . . .

68

MARNE VZPOMINKY.

Venku padal snih. Jako by bylo vše umrelo,
takove hluboke, težke ticho leželo nad krajem. Za
cestou stžla pila, drevena, široce rozložena parni
pila. Bylo tu zamčstnano asi padesat dčlnlku, krom e
koči ze všech bllzkych i dalekych horsk^ch vesnic.
A preče nebylo slyšeti do pisarny hlasu. Všechno
dušil snih.

Stala u okna a v jeji duši se chvčla jakasi
divna zloba a hnčv. Pravš dnes tomu bylo peta-
dvacet let, co sem prišla. Dvacitileta, mladd, ve¬
sela a kvetoucl prišla se svym mužem do toho
pusteho, horskeho kraje. Všechny vrchy kolem
dokola, všechny lesy patrily bohatemu baronu. Mel
po neprehlednych, nekonečnych leslch sve lesnlky
a myslivce, svč dfevare a uhllre, mel svč sou-
stružnlcke dllny, tovarny na hole a jine drevčne
zbožl. I tato pila byla jeho.

Mariin muž byl. spravcem a ona vypomahala
prači v pisarnč. Šla sem s lehkou myslf, beze
strachu, jakoby šla na letni byt. Nemyslila, že tu
ziistane vččne, jako si j e j 1 muž nic takovčho ne-
myslil.

Když se vzali, nemčli ničeho; zadlužili se a
bylo treba chopiti se pilne prače, aby se dluh
vyrovnaI. Pak prišly deti. Pet. Je težko^ stehovati
se s detmi a začlnati nšco novčho. Muž sice stale
vyklddal, že pujde zpet do sveta, ale zustali
v horach a leta mijela.

Vzali se z velikž lasky, ale bčhem let zničila
pouf života vše, co bylo v dušfch jejich krasneho

69

a nežneho. Už dlouho žili mlčky a jeden druhčmu
cizi.

Jejich život byl jednotvarny a ubohy, a v jejich
srdcich nezasvitlo po celd ta leta nic slunneho,
novčho a svežiho. Zuboželi duševne. Jako by se
jim byl vyčerpal mozek, jako by jim vyschlo srdce
a otupela duše v tech hordch.

Venku padal snih a v pokoji bylo vše tak
hluche a tiche.

S nesmirn^m, tichym a bezmocn^m hnžvem
hledela Marie oknem, jak pada tisice a miliony
snčhovych vloček z pusteho, šedeho nebe. Nena-
videla ten pokoj, v nšmž sestarla, nenavidela cele
to okoli, hory, lesy, ve kterych uvadl jeji život
tak bez užitku, bez štčsti.

Pravda, mela dšti, pžt dšti. Nejstarši dcera se
pred rokem vdala. Ostatni čtyfi byli synove, nej-
mladšimu bylo šestnact let.

Na stene nad psacim stolem visely jejich foto-
grafie. Pino fotografi!, tricet, možna ještč vice.
Male a vetši deti, a skorem už dospele. Podivala
se tam a srdce se ji sevrelo hnčvivou bolesti.
Vlastnš mela z deti jen ty fotografie. Dokud byly
malž, byly ješte jeji, ale když jim bylo šest, sedm
let, musela je posilati do školy, k cizim lidem do
dalekeho mesta. Zde v horach nebylo školy.
V drevenych chatach a boudach kolem pily menili
se džlnici často, a teme? všichni byli bez žen a
džti. Každy^ z nich sem prišel na nčjakou dobu,
jen ona a jeji muž zde byli stale.

„Dnes je tomu petadvacet let,“ hučelo ji
v hlave. „Pštadvacet let, co mne sem privezi."

70

Tehdy byli pul leta svoji. Chtel sem jiti, do-
mnivaje se, že si za nškolik let uspori tolik penez,
aby se mohli vratiti zpčt do sveta. Nevydelali
malo. Ale buh sam vi, jak se to všechno razletelo.
Podepsal jednou svemu bratrovi nejake smenky.
Tento byl kupcem v mestč, a když už nemohl
dale, ujel do Ameriky, zanechav spoustu dluhu.
Pripravil i bratra do zahuby. Musili dati vše, co
si usporili, prave když se pripravovali, že pujdou
za nekolik mčsicu „zpet do života, mezi lidi“.

Vždycky do toho neco prišlo. Když musili deti
do školy, stalo to mnoho penez. A ještg nyni na
nš posilaji každ^ mesic mnoho penez a bude to
jeste dlouho trvati, než budou všechny moči stati
na vlastnich nohou.

Proč, jen proč šli sem do toho kraje. Kdyby
byli zustali nekde venku, mohli žiti společne s detmi.

„Mela bych jejich duše,“ rikala si Marie a bylo
ji smutno v duši.

Pristoupila k fotografiim na stene a pozorovala
je. Velika laska k detem planula v jejim srdci, ale
co mela z nich? Psali ji kratka psani a i ta zridka.
Odcizily se ji venku ve školach, v meste. A i když
byly o prazdninach doma, nemohla jim uplne
vniknouti do srdce. Nikdy necitila one prave bliz-
kosti, onoho krasneho tepla jejich duši, štesti
lasky, ktera nežna nic ciziho, nic tvrdeho mezi
matkou a ditetem. Toužila po nich, a když prišly,
nedovedla jim ničeho rici. Milovala jejich oči, usta,
vlasy, jejich hlasy, smich, vše, ale chtela miti ješte
vice. Nekdy se ptala toho nebo onoho, ktery sedčl
vedle ni: „Povez, rekni, na co jsi ted myslil?“

71

Ale potkala se jen s udiven^m cizim pohledem.
„Na nic,“ odpovidali, ale ona vedčla, že na neco
myslili, ale na co, na co?! Trapilo ji to, trpela
vždy, když byli doma. Trpela skoro vic, než když
zde nebyli. Tu nekdy snila, že prijde Branko,
nebo Ivo, nebo Milan, nebo Zlata, nebo Srečko, že
prijde a rekne: „Maminko, ja ti neco povim . .

A bude dlouho, dlouho sedeti pred ni a povldati
ji vše, co se deje v jeho mlade duši.

Ale nikdy k ni žadny neprišel a nikdo ji ni-
čeho nerekl.

Když se dcera vdala, trpela Marie mnoho.
Prišla k ni, až když bylo vše ujednano. Už dve
leta pred tim milovala sveho nynčjšiho muže, ale
matce nerekla ničeho. Až když dostal stdle misto
a bylo nutno chystati svatbu, prišla a rekla.

V den svatby objala Marie dceru a rekla ji
vroucne, uprimne a z hloubi duše: „Jak jsem šfastna
k vuli tobe, moje dceruško! Jak jsem šfastna, že
jdeš do života!"

Zlata se na ni podivala a usmfila se: „Všude
je život, maminko, všude!"

Ani dcera nevidela, že tu neni života, že tu v te
puste, strašne tiche pisarne ani nikdy nebyl, že tu
život jeji matky mizel, zdlouha a tiše umiral, jako
umira svetlo lampy, neprilevaš-li oleje.

Marie' vedčla, že si deti rikaji nčkdy mezi
sebou, že je „maminka divna", ale k ni neprišlo
žadne z nich, aby se ji zeptalo: „Proč jsi takova,
maminko ?“

Neprišly, protože nemela jejich duši. Ti lide
venku, s nimiž žili deti včtši čast roku, ti ji vzali
72

jejich duše. Jejich učitele, domači, pratele, ti všichni
rozdelili mezi sebou duše jejich deti, a matce ne-
zustalo ničeho, temčr ničeho.

Jen trochu cizi, plache lasky, ktera pro ni ne-
mela teplych, nežnych a potešujicich slov.

Tenkrat, když to zpozorovala začala se divati
na sveho muže tvrdč, s velkou obžalobou v očich.
Už drive uvolnovalo se pouto mezi nimi. Zdalo se
ji, že jeho laska nevyplnila toho, co mohla od ni
očekavati.

Dlouhd leta ho milovala vroucne a hluboce.
Stale čekala na den, kdy i jeho laska k ni stane
se silnou a krasnou jako jeji. Ale on ji mel rad a
vic nic. Jeho laska byla jako sto jinych lasek a ona
se domyšlela, že ji musi on, jeji muž, milovati
jinak, než miluji jim' muži sve ženy. Ze začatku
ani nepozorovala, že jeho laska neni mohutna,
uchvatna pisen bohate, vrouci duše, že to neni
čarovny kvet ohniveho srdce, plneho krasy. Stale
čekala, že ji otevre poklady sve bytosti, poklady,
z nichž prameni krasa a večne mladi srdce. Ne-
mohla všriti, že neni v jeho duši takovčho boha-
tčho pokladu, že vyplytval a dal vše, co mohl, že jeho
poklady nebyly nevyčerpatelne, že jeho srdce je
studna, kterš se da vyprazdniti,anehorsky pramen,
ktery nikdy nevyschne. Zdalo se ji, že bez ustini
klepala: „Otevri, otevri! Pust mne k sobš, kdeje
krasne a milo, kde je dosti lasky a tepla pro cely
život!" Neotevrel ji.

Dlouho, dlouho verila, že je v nčm nejaka
tajnž, tčžko pristupna svatyne, ale hledala marne.
Pozdeji po lčtech začala pochybovati o tech po-

73

kladech, o tom pramenu, o te svatyni . . . Dfvala
se nan udivene a bylo ji, jakoby mela zvolati:
„Vždyf jsi prazdny!

Bylo ji' strašne, když prišla k tomuto presved-
čeni.

A začala i sama zvolna vadnouti, jeji srdce se
prazdnilo. Kdyby byl takovy, jak o nem kdysi
snila, vypučel by v jeji duši novy kvet; ale tecf
bylo vše jedno. Pro koho by rostl a kvetl?

Velka prazdnota pronikla jeji duši. Ale nevzpi-
rala se. Jakoby tak musilo byti. On ani nepozo-
roval zmeny. Pak to nekdy na človeka prijde, že
v nem jako preš noc umrou sny o krase a štesti,
umrou touhy a prani a on se stane jinym, ubo-
hym, jako pohofely — ale nikdo ničeho nepozo-
ruje. Všichni mysli, že je tyž, jako byl, ani on
sam dobre nevi, že je mrtev. Jen nekdy za tichych
noči zdvihne se v nem bolestna touha po onom
krasnčm, co zarilo kdysi v jeho duši, zdvihnou se
touhy po ohni, ktery hral v srdci, štčsti a radosti,
ktera hraje v žilach tak razkošne, po živote, ktery
by svitil v očich a byl rajem na zemi. Jen nekdy
za tichych noči.. . Druheho dne, když vstane,
nevi ničeho, zapomene na všechny sny, na všechny
touhy, zapomene, že je ubohy a mrtev.

Ani Marie toho dlouho nevedela. Až když deti
odrostly, když od ni odešly jejich mekke, nežne
duše a nevratily se už k matce, tenkrat zpozoro-
vala, že je sama, že nema už dčti, že všechna
krdsa života umrela a umlkla. Bylo ji, jakoby zu-
stal jen stin ji same.

Bylo tomu už nčkolik let, co to zpozorovala.

74

Odešla tenkrat nahoru do sveho podkrovnlho
pokoje. Když sem prišli, pojmenovala ten pokoj
„pokojfkem pro nedele a svatky“. Tam bylo jeji
piano, na stene visely housle, po policich ležely
siovinskč, nemecke, francouzske a anglicke knihy.
Byla vychovana velice pečlive. Jeji oteč, professor,
ji sam vyučoval prirodnlm vedam a modernim ja-
zykum. Umrel už davno.

Ze začatku byl ten maly „svatečni“ pokojik tak
tepi]? a mity. Prichazela sem s mužem skoro každy
den. Ale znenahla, aniž se to pozorovalo, navštš-
vovali stale ridčeji ten pokoj s dalekym rozhle-
dem, pokoj, kde byla uschovana „poesie jejich
manželstvi", jak z počatku žertovali. Vše, co jim
bylo drahž, sem snesli.

Ale pokoj časem osamel a pusti. Prichazeli
sem jeden nebo druhy stAle ridčeji a klic od toho
mileho zatiši skoro rezavel. Deti milovaly zahradu
a sklenenou verandu, „nahoru“ netoužilo ani jedno
z nich.

Zapomneli na pokoj, stal se mistem pro stare,
zbytečnč veci.

Jednou prišla Marie nahoru. V dome bylo pusto,
deti byly v mestč. Bylo nedelni odpoledne. Chtčia
se povyraziti, vzala housle, napjala nove struny a
začala hrit. Ale pokojem zaskripely hrube, ne-
jemnč zvuky.

Pokusila se ješte jednou, seslablyma, tresou-
cima se rukama. Srdce se ji chvelo strachem.

Ale namaha byla marna. Nehrala deset let,
snad i dčle, prsty se staly neohebnymi. Vše, co
bylo v jeji duši krasneho, zemrelo.

75

Odložila housle. Stala diouho nepohnute a bez-
citne uprostred pokoje, jakoby se neodvažovala
nečeho se dotknouti.

Často rikala se smichem: „Všechno jsem za-
pomnela, docela jsem zdivočeia v te poušti." Ri¬
kala to delnlkum, kterl chodili k ni do plsarny
pro penlze a pracovnl knlžky, když si vzpomneli,
že je treba vydati se na cestu do živejšlho svčta,
než tu človek, tady v horach docela „shnije“.

Kolikrdt mluvila o tom, že „všechno zapo-
mnčla", ale preče necltila, že je to pravda, a že
je tak strašne presvčdčiti se o tom.

Otevrela piano. Bylo cele zaprašene a neod¬
važovala se dotknouti klaves.

Chodila po pokoji nahoru a dolu, až se zdvi-
hal prach jejlmi suknčmi. Jednou za mčslc sem
prišla služita uklidit. Marie se šla nekdy za ni po-
dlvat, nčkdy ne. Pokoj se ji zdal pusty a bylo ji
v nčm neprljemnš. Podlvala se trochu po pod-
laze, oknem, a odbehla zase dolu. Vzduch zde byl
težky a chladny, jako v mlstnostech, kde dlouha
leta nikdo nebydlf.

Chodila sem a tam, vzala z prihradky knihu
a četla s obtlžl nekolik stran Byrona. Nerozumela
všemu co četla. I to zapomnčla.

Zustala nahore do večera. Muž myslil, že ode-
šla nekam na prochazku, ale ona sedela nahore
nčma a bez slz, zdrcen^; byla omamena, jakoby
ji byl nekdo udefil do hlavy. Cltila, že v tom po¬
koji zemrela všechna poesie jejl mladosti ajejlho
života. „Svatečnl pokoj", to jmeno bylo dnes jen
nelltostnym, horkym v^smčchem.

76

Vratila se dolu uboha, jako žebračka. A život
šel dal, prdzdny, pusty, hluchy a bez štestl.

Tehdy se začalo probouzeti v jejim srdci cosi
tvrdeho k jejlmu muzi. V mysli se rodily divne
myšlenky, rozpominala se na všechno, na všechnu
lasku, kterč ji nedal.

Rozpominala se jak to bylo, když mela prvni
dltč, Zlatu. Byla unavena prači, počltanlm, umor-
nym vedenlm knih, starostmi hospodynč. Vzala
v nedčli odpoledne dlte a usedla s nim do travy
na zahrade. Vše kolem ni kvetlo, lesy vonely, mo¬
tali se chvčli nad kvety na horskych lukach. Dlte
v jejim naručl usnulo. Zdalo se ji nesmlrnž krds-
nym, že tu odpočlva s dltetem v zelene travč a
vyhrlva se v jarnlm slunci.

Tu prišel muž. „Šel bych dolfl do vsi. Prijde
tam nškolik lesniku z okoli, rad bych si s nimi
zahral v karty. Aie mel bych udelati meslčnl učet,
zitra to musl jlt na poštu. Mohla bys to udelat
ty. Dlte spl, služka zustala doma, budeš mltklid."

Pollbii ji spešne a odešel.

Velice težce šla tenkrat do pisarny. Uvnitr bylo
pusto a neveselo. A byla tak unavena. Venku zpl-
vali ptaci, venku byla nedele. Cely t^den praco-
vala v pisamž a v domačnosti, a tčšda se na ne-
deli, že si trochu oddychne. Preče však sestavila
mgslčnl učet, kter^ jinak dčlal jejl muž. Byla to
nudnd prače, ale ukončila ji preče s jakymsi za-
dostučinenlm. Myslila, že ji pochvall až se vrati,
že bude rad.

Vratil se až pozde v noči. Vypravoval, jak se
znamenite bavili, vykladal vtipy, kterč slyšel od

77

svych pfatel, a na iSčet se nezeptal. Ani druh^
den ji nepodekoval, že mu pomohla, a za mesic
reki bezstarostnč: „Viš co, ty bys mohla delat
mesični učty sama. Posledni byl uplne v poradku,
a maš take lepši rukopis než ja.“

Tenkrat se ji to zdalo v poradku a rozumne,
ale nyni, když po tolika letech na to vzpominala,
palilo ji to jako bolestna uražka.

A sto jinych maličkosti prišlo ji na mysl. By!-li
on trochu nemočen, nevedčla, co by mu udelaia,
aby mu bylo lepe, ale když ji bolela hlava, reki
nevlidne: „Mlč už jednou s tvou hlavou! Slyšel
jsem to dnes už aspon desetkrat." Oči se ji zalily
slzami a mlčela. ftekla mu, že ji boli hlava proto,
aby ji pohladil, polaskal, aby ji polibil, aby se ji
ulehčilo...

„Vy ženy nemflžete žit bez divadla a kome-
die!“ to byla jedna z nejoblibenejšich jeho frasf.

„Preju si vedet, videt, cititi, že mne maš rad,“
branila se.

„To je to,“ odpovidal. „Vy ženy chcete, aby
se vam všechno povidalo a ukazovalo, v city ne-
všrite."

„1 city hledaji vyrazu,“ myslivala si.

Ale to byJo davno.

A vše se ted’ vracelo. Vše, čim ji ukrivdil.

Šla do tech hor jen k vuli nemu, ale on se tak
malo o ni staral. Nekdy odjel na nčkolik dni
k vfili zaležitostem do vetšiho mčsta. Vracel se
čilejši, svežejši, v novych elegantnich šatech, s ruz-
nymi maličkostmi pro svou vlastni potrebu. Ji pri¬
nesi nčjak^ dar, na kterem bylo vidšti, že byl
78

koupen ve spčchu, jen tak, aby nepHšel domu
s prazdn^ma rukama.

Kdyby v nem bylo vice ldsky, bylo by vše
jine: ale on, snad neveda, ubijel poesii jich man-

želstvi.

„To všechno, co chceš, jsou hlouposti. Do dva-
ceti let je ještš chapu, ale pozdeji se stanou smčš-
n^mi,“ rikal často, a ona mu všrila, dokud v ni
opravdu všechno na vždycky nezemrelo a nezhy-
nulo.

Mlčela, stale mlčela. V očlch by ji byl mohl
nekdy čisti vše to, co mu v duši vyčitala, z čeho
ho vinila, ale usta nepromluvila.

Rozhorčeni se v ni hromadilo, rostlo a zveli-
čovalo se a dnes dosahlo vrcholu.

Dnes, po petadvaceti letech co jsou zde, da-
leko od praveho života, dnes mu rekne, že ji
oklamal, že jeho vinou jeji duše otupčla, zemrela.

Jeji vlasy jsou zcela bilč, ač je ji teprve pet-
a čtyricet let, srdce je plno zklamani.

Ted’, až pfijde od pily, predstoupi pred nčj a
vrnete mu do obličeje: „Podivej se, co jsi ze
mne udčlal! Co jsi mi dal za me mladi, za mou
krasu, za muj rozum, za mou duši. Všechno^ jsi
zlomil, zničil jako nerozumne dite svou hračku.
Me srdce je prazdne, hlava prazdna, duše pusta,
jako spdlenište. Nenavidim te!“

To mu rekne.

»Nenavidim tč!“ mu rekne, »protože naš život
mohl byti jin^, protože jsme mohli byti dnes šfastni,
kdybys byl chtel. Tecf nemam ani deti. Ani jedno
z nich nemiluje hudby, nemiluje knih, ničeho, co

79

jsem mčla rada ja ve svem mladi. Jsou jine, jsou
mi cizi. Ale ja tim nejsem vinna. Proč jsi mne
vice nemiloval, tak, jak to bylo nutne? Proč jsi
mi nedal trochu sve duše? Bylo by jinak. Jsem
smutna pro to vše. Smutna pro ta dlouhd leta
minule mladosti, citu, ktere zanikly, protožejsi je
nedovedl pestovat. Dnes je mi lito, že jsem tvou
ženou 1“

Prave tak mu to rekne: „Dnes je mi lito, že
jsem tvou ženou! Že jsem ji vubec kdy byla!“

Pristoupila zase k oknu, cela se chvejic roz-
rušenim. V srdci ji hlodalo neco strašneho, jakasi
plamenna nenavist. Jiny je jeji život, než si my-
slila, že bude! A kdo je tim vinen? — On!

Zatmelo se ji pred očima, zdaio se ji, že by
se na vsem mohla pomstiti; že by ho mohla ude-
riti do obličeje, udelati mu neco zleho.

Stala dlouho u okna a hledela do snehove va-
nice.

Dvere se otevrely a jeji muž vstoupil. Na jeho
obličeji a prošedivele brade byl napadanj snih.
Sundal klobouk a okrouhla, plešata hlava vypa-
dala nyni jeste ubožeji. feho oči byly červene a
zanicene.

„Ach, jsem unaven k smrti!" vzdychl. „Od sa-
meho rana litam jako pes. Takovy život, muj
Bože!"

A kleši na židli cely seslabl^ a uboh^. Bylo mu
teprve petapadesat let, ale prazdn^, nudny a jedno-
tvarny život ho zcela vyčerpal. I v nčm bylo kdysi
trochu všeho: trochu svežesti, radosti a energie
— ale jako voda ve studni se brzy vyčerpa, ne-
80

ma-li odnikud pFitoku, tak se ztratilo take vše
z jeho duše.

Otrel si obličej šdtkem, neustdle vzdychaje.

„Jak se musl človek drit: A kdyby z toho neco
mel! Ale to ma jen starosti, starosti a starosti.
A nikdy konce."

Mlčela a pozorovala to, zmatena a udivena.
Pred nekolika okamžiky se trasla rozhorčenim
jako v horečce, a ted’ najednou se v nt vše nčjak
zarazilo, jako když shasneš svčtlo. Nyni je svčtlo
a tma už skoro v tutež chvili.

„Proč tak mlčiš?" tdzal se ji. „Co je ti?“

„Nic, nic,“ fekla jak^msi divnym, cizim hla-
sem. A opet se na nej zadivala a hledeia na nčj
dlouho, dlouho. fakoby ho byla už davno nevi-
dčla, ješte nikdy.

Vždyf i on je sestarly, vyčerpan. Ano dokonce
vice, než ona. Čim zhrešil na ni, zhfešil i na sobš.
Jak jsou jeho oči unavene a prazdnč! Uplnč
prazdne, apatickč. Ničeho nedovedIy ze života
zachraniti.

Je možno nenavideti takovčho človeka? Tako-
veho uboheho človeka?! —

Trel si ruce, aby se trochu zahrdl. Vstal a pri-
stoupil ke kamnum.

„Co mame dnes k obedu ?“ zeptal se.

A ta otazka, ta každodenni, stereotypni otazka,
ktera vyjadrovala už po leta skoro jediny zajem
jeho života, vzbudila v ni smutny a zlrovefl zIobny
smich.

„Nevim, zapomnela jsem, co jsem poručila
rdno služce uvarit. Mčla jsem dnes jine myšlenky,“
6/1 81

pokračovala podraždčne. Ale zase se v ni hnulo
eosi horkeho.

„A na co jsi mysliia? Co je ti ?“ ptal se.

„Dnes je tomu pčtadvacet let, co jsme zde,“
rekla s vyčitkou v hlase.

Zarazil se jejf odpovedi, zamyslil se ponekud,
vstal a začal prechazeti pomalu, unavene po pokoji.
„Uteklo to, uteklo. Marne si lšmat hlavu. Hm,
stšri, stAri prichazi."

„Ale to stari by pro nas mohlo byt lepši a
teplejši," vzkypela ona.

„Muj Bože, kolik lidi si dnes pomuže k zš-
možnosti ? 1 Sotva každy sty. Proč bychom se tra¬
pili, že nejsme mezi nimi!“

„Nemyslim bohatstvi. Myslim nčco jineho.
Trochu duše bychom si byli meli zachovat, trochu
jasu.“

„1 s duši je to v živote tak, jako s majetkem.
Jeden ji ziska, druhy ji v živote ztrati. Ja ji ztra-
til, zda se mi. Neteši mne to zvlašf, ani mne to
zvlašf neboli. Preju si, abych se vyspal, odpoči-
nul si a najedl se, a všechno ostatni jsou hlou-
posti, ver mi.“

Ji polily slzy.

„Ale pro mne ne. Mne je toho lito, lito, že
neni jinak! A bylo by, kdybys ty byl jin^. Tak jsi
udusil i moje sny.“

Vzal se za hlavu. „Pro Boha, co zase chceš?!
Všechno je hloupost. Leta jdou tak nebo tak. Co
chceš? Když už to tak je, musi človčk mlčet. Je
nutno žit, jak se žilo drive. Jsem unaven a hla-
dov. Pojcfme k občdu, musim zase do pršce. Stroj
82

ndm nechce pracovat. Mlč, neplač. ]&  takč mlčim.
Je, jak b^ti musi.“

A odešel se svoji vulgarni filosofii, ktera je
lak nemilosrdnd. Tak nemilosrdnž a pravdiva.

A ona citila, že je vše marno, že je marna li-
tost a vzpominky. Nic, nic se už neda napraviti,
zmčniti. Nic neprospeje ani h ne v, ani horkost,
Ž5dnd slova, žadny čin. Život pfijde dal jako šel
dosud a každym rokem, každym dnem budou oba
bidnejši, chudši.

A odešla, aby poobčdvala s mužem, jako vždy
jindy.

JHO.

Sochar Aljoša mčl dnes plny atelier. PFišlo
nčkolik dobrych zndmych umelcu i umčlkyn. Prišli
hned po občde a se smichem se rozhodli zustati
u nčho nejen odpoledne, ale i cety večer. Hned
začali varit čaj. Jeden šel koupiti zakusky, vino,
cukrovl a ovoce, jini dčlaji cigarety pro celou spo-
lečnost. Nčkolik konservatoristu snalo se stčn
kytary, mandoliny, balalajky a tamburiny, kterč tam
visely pro ozdobu. Socharova dilna se naplnila
h!učnym životem, smichem, zpčvem a veselem roz-
hovorem.

Potrebovali sklenky na vino, talirky na cukrovi,
lžičky a kofliky na čaj — a cela společnost shle-
dSvd tyto pfedmčty po bohemskč socharovč do-
* 83

macnosti. Všechno se pohybuje sem a tam, skače
a štčbetd, oz^vaji se žerty a smfch.

Jedna z malirek si preje papir a pčro, chce
napsati zname rodinč, kam je pozvana na večeri,
že neprijde. Zde je zabavneji.

„Kamiia chce papir a pero," volaji nčkteri.

„Jen jdčte do pokoje, mam tam dokonce psaci
stul," pravi Aljoša, ktery hnete prave z hliny ka-
rikaturu znameho mecendše pro obecnou zabavu.

„Najdčte si v zasuvce co potrebujete!"

A najdu-li nejakou tajnou zdsuvku?"

„Neni tam žadna."

Malirka vejde do pokoje a usedne ke stolu.
Na stole neni papir, proto vytahne prvni zdsuvku,
ktera ji prijde pod ruku. Je plna ruznych dopisu a
nabore leži psani, jehož rukopis velmi dobfe zna.

Zavre rychle zasuvku a vytahne jinou, kde
najde papir a obalky. Piše statečnč, ale tvžre ji
hori a srdce neklidne bije.

Co piše? Co je v tom psani?

Jako had se zahryzla do jejiho srdce tato otazka,
ruce se ji chveji, jakesi podivnč napeti ji plni
hrucf.

Ale vždyf je to smčšne! Preš čtyri leta? Proč
se tolik zneklidnuje? Vše je už ddvno u konce,
jeji duši davno naplnila misto lasky a bolesti chladna
apatie.

Ldska to neni. Ale jen vedeti, vedeti by chtela,
co piše.

Vstala, aby se vratila do atelieru, ale nčco ji
tahne ndsilim zpčt ke stolu. Vaha ještš nškolik
okamžiku, pak otevre zdsuvku a začne čisti.

84

To je j eh o psani.

Aljoša je jeho prhel. Davny prhel. Ale preče
toho, co se stalo pred nekolika lety v Italii, toho
nevi. Nevi o jejt pošetile a strašne 13sce, o onom
zoufale kratkem štesti, o onom zoufalstvt, onech
slzach, o cele jeji krasne a prazdne fate morgane.

Minulo to, zhynulo. Jako by se to bylo ani
nestalo.

Kdo to vše zažil ? Ona ? Opravdu ona ?!

Otevrela psani a četla, co piše svemu priteli
Aijošovi. Liči verne a malomčstsky svuj život.

„Oženil se“ ... to vi. „Žije bez starosti" . . .
muj bože, naprostohloupost; budiž. „Cestoval“ . . .
kdo necestuje?

Nezajimaji ji ty malichernosti.

Ale hle, zde piše, že se uklidnil.

Ach, jak piji jeji oči ta slova! Uklidnil se. Ha,
ha. Krasnč. „Život pfinuti človčka, že dela kom-
promisy a když udelžiš prvni kompromis, udelaš
zitra druh^ a pozitri treti. Neplanu už, nač nad-
šeni, nač idealy?! Lepe se žije bez toho všeho."

Tak piše.

Krev se ji rozproudila do hlavy, do srdce, do
všech žil, jakoby se byla napila starčho, ohni-
veho vina. Hodila list opovržlive zpčt a oči ji za-
svitily, jakoby mela pred sebou toho človčka, ktery
ji dal tak malo štesti a tolik slz.

„Mrtev!“ zašeptala a srdce se ji zachvčlo pre¬
krasnem, opojnem vedomim, že ona žije, že plane,
že pro ni neni kompromisu.

Ta slova o uklidnčni, to o kompromisech, to
bylo pro ni jako zadostiučineni uraženemu, satis-

85

fakce, na kterou nevedomky čekala, dlouho čekaia.
Netreba, aby mu vrhla svi pohrdani do tvdre,
netreba aby mu ukazala svou prevahu, stači, že
to vše cit! v sobe, ve svi duši a ve svim srdci.

A preče potrebovalo jeho vlastniho priznani
liplneho duševniho bankrotu, aby s nim mohla ve
svim srdci zcela stičtovati. Pravda, udusila v sobe
už davno svoji lasku k nimu, ale preče ji nikdy
znepokojoval jakysi temny, neurčity cit. Byla by
trpela, velice trpila, kdyby se byl zdvihl nad ni,
kdyby se byl stal vitšim, lepšim a silnijšim. Když
vše mezi nimi skončilo, musil klesati a ne zdvi-
hati se, aby se mohla osvoboditi ode všech vzpo-
minek, snu a prani, ktere ji k nemu poji!y,

Vešla do atelieru zmenena, svežejši. Jakoby
byla vybojovala dlouho toužene vitezstvi, tak svo¬
bodni a pyšne se ji zdvihala hrucf.

Usedla k Aljošovi.

„Co myslite,“ tazala se „verite, že nic, naprosto
nic z mi sily ve mnš neumrelo ?“

„Verim,“ prisvedčil smije se a zahledel se do
jejich oči, kteri byly v tu chvili planouci a plni
jakisi demonicke spokojenosti.

„Oh, chtčla bych byti Rimankou a miti otroky.
Otroky, abych jim mohla stoupnouti nohou na šiji,“
rekla, vyskočila a postavila se do p6sy. „To by
bylo krasni."

„Proč? Neni treba otroku. Je-li to vaše prani,
položim pred vas svi srdce, a stoupnete na ni
jako kralovna, ktera jde po ružich, sypanych pred
ni," reki Aljoša s usmivem, hluboko se klani. Ale

86

když ji vidšl pred sebou tak krasnou a vlteznou,
zazddlo se mu nahle, že nemluvi jen žertem.

„Ne,“ rekla, „ nechci otroku. Opovrhuji slabochy.
Af se jejich cesta neskriži s mou. Nechci jich videt,
nechci se jich dotknouti. Jsem silna a statečna."
Vzprimila se a zdvihla ruce za hlavou.

„Zavidim vam," reki Aljoša.

„A toho si take preji, abyste mi zavidšl," od¬
povedala mu a pomysli!a si, že i on, kdyby stdl
v tu chvlli pred ni, by ji zavidel. Naplnil ji ne-
jak^ sladky počit. Počit vykonane pomsty, počit
vitšzstvi. A ten počit ji daval podivnou šilu, oma-
mujlcf štestf.

Vzala mimovolne Aljošu za ruce a zašeptala
vašnive: „V tuto chvlli bych chtšla premoči každou
duši!"

Ale vyraz AljoŠova obličeje ji vyburcoval z jejl
extase. Polekala se temer.

Pustila ho rychle a odstoupila. Usedla k ostatnl
společnosti a začla hovoriti jakoby se bylo nic
nestalo. Stale však cltila, jak v ni vše horl a
plane. V duši ji zvoni ticha, tajemna jakasi tisen,
vzrusta v mohutny, vitezny zpev. Telo se ji chveje
nesmirn^m jakymsi uspokojenim, ukojenou pychou
a silnym sebevedomlm.

Aljoša mlči. Je pobouren, rozechven, neklidny.
Stale se musi na ni divati. Šest let a snad i dele
zna Kamilu a ješte nikdy se jeho srdce k vuli ni
silnSji nezachvelo. Nyni však se rodi v jeho duši
divnč šilenstvi, horouci ohen a neukojitelna, ne-
rozumnd touha po jejich očich a po jeji ldsce.
Divi se sžm sobš, jak se mu vic a vice zažiha

87

nebi pred bourf.

Snaši tčžce společnost, premisli, jak by se co
nejdrive zbavil pratel a mlčf zcela udiven a pre-
kvapen všfm tim, co se deje v jeho duši.

Za chvili to spozoruji jeho pfatele.

„Co je ti?«

„Boli mne hlava,« odpovida a premyšli o po-
divn^ch, tajemnych zachvevech lidskeho srdce.

Leta a leta s ni mluvil každy den, smal se,
žertoval, rozmlouval o ruznych všcech, jak už to
prinaši každodenni život mezi kolegy. A preče ne-
vedčl, že je krasna, že ma hlubokč, pyšne a ohnive
oči, že ma bohate, mekke vlasy, že jeji hlas zvoni
plne a teple jako harfa. Teprve nyni v tu vterinu
se mu to vše zjevilo, teprve nyni spatfil jeji život,
jeji važne usili umčlkyne o zdokonaleni talentu,
odvažnou a vytrvalou namahu dosici čile všech
jich. Jeho srdce se zachvelo jeste silneji, znčžnčlo
uctou pred tou poctivou a ušlechtilou divči duši.
Ce!ych tech šest let, co žila v jejich stredu, zje¬
vilo se mu pred očima. Vidi ji vždy privetivou,
milou, pyšnou a statečnou, pracovitou a važnou.
Jeji smich byl vždy srdečn^ smich ditete, smich,
ktery vychazi ze svobodne a poctive duše. Vzpo-
mene si na jakysi smutek, ktery se ji kdysi zmoc-
nil na dlouhy čas a ktery opet prešel jako temn^
mrak, ktery vrhne stin na krajinu a zanikne pred
viteznym sluncem. Dosud nikdy se nezajimal o pri-
činu tohoto smutneho a dlouheho mlčeni, ktere
padlo tenkrat do jejiho života, ale njni, v tom
okamžiku, když byl tak sam v hlučnčm veseli

88

druhu, vybavi se v nčm tato otazka krutč a ne-
litostnž a sevre jeho srdce. Ale jejf jasn^ smich,
primy a vesely pohled jejich oči, ktere žari dnes
jako ještS nikdy, uklidni ho pončkud.

Druhove se pripravuji k odchodu a jemu se
poštSstf nabidnouti Kamile svuj pruvod.

Bydh' daleko v predmesti. Mesič sviti, vysoko
na nebi kvapi svetle a lehke oblačky od jihu k se¬
veru. Ulice jsou tiche a prazdne.

Aljoša by rad vypravoval sto veci, ale usta
mlči, sotva že nekdy vyfkne banalni poznamku
o ceste, svitilnach na ulici, o pratelfch, kteri byli
toho večera u neho.

I Kamila mlči, ale hrud’ se ji širi radosti a
vitezstvim, lista se chvčji spokojenym a pyšnym
usmšvem. Konečne se hlasite zasmeje a podiva
se Aljošovi do obličeje.

„Vite dnes je mi krasne," pravi, „Jsem šfastna
a svobodna. Vy vite, že naše štesti je skoro vždy
zavisle od jineho a dnes jsem se zbavila te za-
vislosti. Pravda, ponekud na cizi učet. Ale život
je už takovy, že naše vitezstvi je stavčne z cizich
ztrat."

Aljoša neodpovidal. Zamyslil se. Jakoby po-
slouchal a dival se, co se deje v jeho duši. Je
slab, bez sily a divi se jaksi oddanč a tiše no¬
vemu životu sveho srdce.

Kamilu okouzli intimni svčtlo te mesične noči,
ticho mesta, puvab prochazky s pritelem. Zapo-
mene na jeho obličej v atelieru, na okamžite vzpla-
nuti jeho oči, ktere ji tak zmatlo, a vypravi mu
historii svč lasky. Vypravuje klidnč, jakoby to

89

byl zažil nžkdo jiny, jako by to byla povidka,
kterou kdysi četla. Mluvi o tom po letech popr/e,
vypravuje o všem, dotyka se hlubokych ran sve
duše, ktere jsou dnes zacelene a neboll. Snad to
byla p^cha, ktera jf zavirala tak dlouho usta, ale
dnes už neni pychy, jen uspokojeni, že ma zase
sebe samu tak uplne jako kdysi davno o prvnim
kvetu nedotknute mladosti.

Ach jak krasne, svobodnč se dycha v pyšnem
sebevedomi.

Nikdy, nikdy už neda sveho srdce do cizich
rukou, sve duše na milost a nemilost cizi duši!

Tak vypravuje, rozohnuje se, jeji hlas je teply,
jeji oči žari a v preplnene hrudi se chveje srdce,
mlade zase a silne.

A do toho ohniveho, pyšneho vyznžni zašepta
Aljoša, kter^ ztratil uplne sebe sama, ona starž,
sladka, večnš krasna, vččne svudna slova:

„Kamilo, miluju vas, miluju vas!“

A do jejiho plneho, silneho srdce jakoby ska-
nula krupej toho božskeho jedu. Zastavila se jako
v prvnim leknuti, zachvela se jako slaba trtina,
když do ni zavane vitr.

„Mam vas rad," opakoval Aljoša a vzal ji za
ruce. w Mam vžs rad jako ješte nikdo, jak by nikdo
nemohl vas milovat. Miloval jsem vas od tč doby
co vas znam, když jsem ani ne vedel, že vas mi¬
luju a budu milovat do smrti, do smrti, Kamilo!"

Tato slova ji nalezla bezbrannou, nepripravenou,
a ona dovolila, mimovolne, aby ji Aljoša pollbil
ruce, aby ji pfitAhl k sobč, aby se dotkl sv^mi
horkymi, žizniv^mi rty jejich pevnych a pyšnych dst.

90

A znovu se ji zmocni laska, cela sladka, cela
krasna. Zlomi ji, naplni ji a jeji duše se sklani
pokorne pod jeji sladke a šfastne panstvi.

„Ctim vas, Kamilo. Budu vas milovat verne
a oddanž, učinim vas šfastnou, prisaham vam!“
hovori Aljoša blaženy a spojeny.

Mesič se prodere z mraku a jeho svetlo, plne
snu, plne sladkych pohadek se rozlilo zase nad
mestem.

Kamila se vzpamatuje.

„Bože, ne, ne, nechci! Ne, bojim se!“ šepta,
vyvine se z Aljošovy naruče a kvapi k domu, kde

bydli.

Aljoša ji sleduje skromne a pokorne a zatim,
co ona odmyka domovni dvere zaprisaha se, že
ji opravdu miluje, že ji ma rad z cele duše.

Prosi ji, aby mu verila, jeho srdce neni lehko-
myslne, on neni ohen, ktery uhasne sotva vzplanul.
Jeho duše je vernd pro cely život, pro cely život
do smrti.

Ona neodpovidd, klič se ji trese v ruce a když
konečnč otevre dvere, ani se nerozlouči. Jen
uprchnouti, dokud ta slova neproniknou srdce.
Beži po schodech vzhflru.

Vejde do pokoje cela seslabla, cela bez sebe.
Ale v ušich ji zni ješte stale jeho hlas a v duši
vznikaji nove nadeje.

Vždyf Aljošu zna tak dlouho, je jiny, je verny,
spolehlivy a razny.

Ale tu si vzpomene na slzy, kterymi platila
každy polibek sve prvni lasky a vrhne se na
postel a zaplače.

91

„Ne, to nem' možne," mysh' si. »Bojim se,
priiiš se bojim. Nechci trpeti. „Nechci byti zavisld
na cizim srdci."

Ale v jejim srdci se už rodila nova laska a
jeji duše se poddavala novemu utrpeni.

Vždyf my všichni, my všichni nosime od na-
rozeni do smrti to jho, od pokoleni do pokoleni
je dedime. Naše srdce a naše duše jsou cizi ma-
jetek, zavisty na cizi vuli.

ŠKOLA.

Nahore, ponekud stranou od kostela a fary
stoji škola. Je zcela opuštend a osamčla, nebof
vesničane jsou rozptyleni dole v udoli nebo na
protilehlych dbočich hor. V lete je krasne by-
dliti zde nahore. Zrak leti preš pestra pole, preš
zelene pastviny, preš oslnive bile vesnice, preš
tmave jehličnatč lesy od hory k hore v modrave
dalky. Bujna priroda leži kolem dokola, plnd ne-
zkrocene sily, šfavnata, hyrici sytymi barvami. Po
tmave modrem nebi leti bila oblaka, sveži vitr
prichazi a odchazi, plny vune a lichotivy, jako
majovč vino.

V zime však je všechno bilč. Všechny hory,
všechna udoli jsou bila a nahore vyje bez ustani
hučici bora. Sto deti vyleza rano a v poledne
s namahou vzhuru. Ale na zpatečni ceste kutah' se
prave tolik vese!ych a hlučicich dibliku shora dolu
do udoli. Ti, kteri si pred školou prinesli sanž,

92

jsou nyni v okamženi dole, ostatni se vali za
nimi jak to pravč jde. Čtvrt hodiny se smčje
vrch stem detskych hlasu, pak je zase holy a pusty,
živi  duše nejde po prikre, točite ceste, kde se vy-
soko kupi' snčhove zaveje.

Ve škole žije ridici učitel se svou ženou a
dcerou, v podkrovnim pokojičku bydlf učitelka.
Učiteli je asi padesdt let, je nevlidny a zamlkly.
Po škole zmizl ve svem pokoji a spi až do šesti.
Pak stoji' už na stole večere. Učitel sedi mezi
tremi ženami, shltne jldlo, vezme plašf a čepici
a jde dolu do iidoli, kde se schazi ve ves-
nickem hostinci každeho večera inteligence krajiny.

Ach, priroda je v techto krajich zdrava a
nadherna, ale lidč zajdou v techto horach všichni.
Snad sem pHnesli z venku priliš maly zaklad —
kdož to muže včdčti. Za deset, za patnact let je
každy u konce. Prišel-li sem jako mlad^ lesni,
učitel, knez sebe radostneji, pln novych myšlenek
ve svčm srdci, — v desiti, patnacti letech se jich
zde dukladne zbavi.

Každeho večera prichazeji do vesnickčho ho-
stince a hraji taroky. Kouri, piji. Nikde jinde se
nestane tolik lidi pijaky, jako v techto hordch. Jako se
stojata voda, nemajici pritoku a odtoku kali a hnije,
tak je to zde s lidskymi dušemi. Daleko venku
leži svčt, zridka ukdpne až sem z jeho velikeho
a mohutneho života.

Když sem prišel ridici učitel, byl mlady a sveži,
a mel hezkou, jemnou Ženu. Magda sejmenovala.
V prvnich letech byli velmi šfasfni. Ale jak už se
stava, klidny, pravideln^ život, kde žddny den se

93

nelišil od druheho, je unavoval a Činil mrzutymi.
Dali si ze svčho nejvnitrnčjšiho života vše, co se
dati dalo. A protože neprišlo z vnčjška nic velikeho,
co by jejich duše osvežilo a obnovilo, znudili se
navzajem. Žena by byla ješte vytrvala, protože
byla plna jemnocitu a oddanosti ve vše, co ji dal
osud. Ale on nebyl mirn^ a nebyl-li ve svem srdci
spokojen, nemeli byti ani ostatni. Šel jednoho dne
do hostince dolu do udoli, a vratil se teprve po
pulnoci. Červeny a shrubly opilostl. A protože za-
čala pod jeho po!ibky, jež pachly, plakati, tloukl
ji. Tak to šlo stAle, jenže se Magda po letech od-
naučila plakati — jako jejl muž mluviti. Ve velke
školnl budove, jakmile ji opustily deti, bylo zcela
ticho. Nebof i Dora, jedina jejich dcera, byla za-
mlkla. Žila s nimi ve škole ovšem tež učitelka, ale
nebylo ani pozorovati, že zde byla, byla tak ticha,
bleda a nepatrna. Nosila stale hnede šaty, a jeji
pohyby byly unavene.

Nynl sedšly tyto tri ženy v pokoji. Nezastre-
nymi okny bylo vidšti do jasnž mesične noči. Hory
a udoli ležely snežnš bile, vzduch byljasn^. Ležel
nad snšhem jako stribrny, trpytny dech.

Krajina se zddla hluboce mlčeti, ač silny vitr
lomcoval ustavičnč okny.

Magda byla sklonena nad nšjakou ručni prači,
jeji dcera četla v knize. Četla ji už často, umela
už všechny knihy z malž knihovny svžho otce
nazpamef, i tuto zde — ale četla je zase. Zdalo
se ji, že je klidnejši když se nutila do cizich my-
šlenek. Bylo tomu již čtyri, pčt let, co nevčdela,
co je klid.

94

Ach, jak krasnimi se ji zdaly hory, když byla
malS. Stdle ležela v okne a dlvala se preš udolf
a pahorky, ktere se stdle zvčtšovaly až k vysok^m
zasneženem horam, ktere zarily daleko na obzoru

v slunci.

Pustila knihu a dlvala se ven. Pokoj, kde se-
dčly, byl rohov^, a když se pohledčlo ven, mohl
zrak behati daleko, daleko.

„Jakobychom sedely ve vezeni, “ pravila nahlas.

„Nynl je mi už tfiadvacet let a sedim den co
den v tomto jedinem pokoji."

„Ano, naš osud je často smutn^m vezenim,"
rekla učitelka, slečna Alma. „Naš život je často
tak tesny, jako smutne, ohyzdne vezeni. Jsem tu
už take osmndct let. S počatku jsem chtela stdle
pryč, ale zustane si konečne jedno, kde jsme.
Všechno je mi ted’ jedno. Vše. Zemru-li zltra nebo
muslm-li zde žiti jeste sto let — je to jedno a totčž!“

„Chtela bych pryč!“ zvolala Dora. „Kdyžjsem
Ioni udčlala maturitu, myslila jsem, že je to jako
svoboda ven do sveta — ach, a jmenovali mne
zde vypomocnou učitelkou!"

„Bucf preče rada," rekla matka. „Ja byla tak
rdda a šfastna, když jsi udelala zkoušku! Bylo to
velkč štestl pro tebe, ktera jsi nebyla nikdy ve
svčtč, nikdy v ustave!"

„Jsem zde a tady jsem byla drlve take. Možna,
že budu žit jeste čtyricet let, a stdle tady!“ vzdychla
Dora.

»Človek nemuže ven ze svčho života," rekla
matka. „Je to jedno, kde jsme, človčk nese svuj
osud ve svem srdci."

95

Všechny tFi se zamlčely. Dora zase četla, učitelka
opravovala sešity a Magda pozorovala svou dceru.

Srdce ji začalo boleti. Zdalo se ji, že krev kape
bez ustani z jejiho srdce a mizi v pisku a prachu.

Ach, kolik let byla rana otevrena, a duše mela
stale ještč šilu trpeti. Jejiho života ji nebylo lito.
Trochu štesti, trochu slunce preče mela. Ale Dora
nemela ani toho. A byla taky krasna, dobra a
nadana. Proč musi mnoh^ kvet tak osamele kvesti,
že se žadnč oko nemuže tešiti jeho nadherou?
Kdyby Dora mohla nyni pojiti do velkeho mesta,
snad by to s ni preče ješte mohlo byti dobre.
Mnoho lidi, hlučn^ život — človčk snaze zapomina.
Ale zde, kde je človek tak osamel^, mezi horami,
zde nemuže na nic zapomenouti. Nedivd se kolem
sebe, nebof vse kolem dokola tu bylo pred sta-
letimi a po staletich bude zase; zde se pohliži
jen do sebe a do svčho vlastniho srdce, zde se
ošetruje štesti, a ošetruje se bolest, aby vystačily
na leta. Co smichu a plače prinese venku jeden
den, to zde prinese desitileti. Venku šumi bohaty
život, pFinaši štesti a neštesti v požehnane hojnosti,
ale zde travi duše z jedne udalosti po cely život.
Pak mdlo lidi zde človek zna, a když ti jedini
štšsti dati nechteji nebo nemohou, je konec pro
vždycky. Jako presypaci hodiny, skoro nepozoro-
vane zde plynou leta, a než se nadejeme, je čas
promeškan a ztracen.

Pred šesti lety spozorovala poprve, jak je to
s Dorou. Zde vsousedstvi jerodina jineho učitele.
Tri hodiny odtud, vice k rovine. Ti meli syna
Sašu. Hezky, černy hoch, ktery prichazel v lete
96

aspon jednou za tyden k nim nahoru. Zpival ve¬
seli pisne a Dora h rala na citeru. Vždy, když
prišel, byla živa a vesela. Nemela jinak židnych
soudruhu, proto bylo zceia vysvčtlitelni, že Sašu,
jakmile se objevil, vltala s radosti.

„Dčti,“ myslila si pan! Magda, když se dlvala,
jak bčhali po zahradč nebo lezli do špičkykosteinl
včže, aby dile videli.

Dore bylo sedmnict let, když se Saša zase po
mnoha meslclch objevil.

„Hal6, udčlal jsem maturitu ajdu  na universitu!"
zvolal už na prahu a cela škola se ozyva!a jeho
mladem, silnem hlasem.

„Jdu na universitu, slyšlte ? ! e  volal znovu, když
mu bžželi po schodech naproti.

Tu se vrhla Dora matce na prša a začala pla¬
kati. „Ach bože, bila jsem se vždycky, že musi
b^ti knčzem!" šeptala.

„S knežstvlm nic nent,“ smal se Saša. „Muj
startf mi hučel stile do uši, že se maji tarifi
dobre — muj drahy — lepe než každy advokit!
Ale jsem zrozen pro knžžstvl pani Magdo, když
mi človek takovy knir?!“

A bčžel nahoru do pokoje, vrhi se na židli a
prosil: »Dejte mi nčco k jldlu, pro boha. Miš nč-
jake ovoce, Doro ?“

A Dora bčžela jej obsloužit. Dva dny zflstai
tenkrit u nich, tolik vypravoval, delal tak krisne
pliny. Dora mšla nidherne, hluboki, zirlcl oči,
jejt hlas byl sladk^ a mčl opojn^ zvuk. Pani
Magda hledčla s obdivem na svi dfte. Vykvetla
7/1 97

jako preš noc ve sveži krase. A matce se zdalo,
že vše, kde Dora byla, voni mladim a štestim.

Když Saša odešel, prišla Dora ke sve matce,
ktera stala v zahradč a bledela do udoli. Položila
obličej na jeji rameno a rekla s udivem: „Ma-
minko, Saša mne nepolibil, když odcMzel. Neni
to divne, že mne nepolibil?! 8

»Proč by te mel libat, hloupš ?“ pravila matka.

„Vždyf jde preče na universitu! Nebude kne-
zem, slyšela jsi to preče. Až bude hotov, vez-
meme se. 8

»ftekl to? 8

»Ne, nerekl mi ničeho, ale }d to vim. Muze
byt jinak, tecf, když nemusi byt knčzem ? 8

»Muže si vzit take jinou. 8

»On, Saša?! Ne, žadnou jinou než mne! 8

Tu se matka ulekia. »Nemyslime na svatbu,
jsme-li tak mladi jako ty, Doro, 8  rekla.

Muj Bože, to dite bude nešfastne, proletlo ji
hlavou, a zmocnila se ji šilena bolest. V tč chvili
začala trpčti pro svč ditč. Jeji srdce mlčelo už
dlouho a nebolelo, moh! jeji muž činiti cokoli, a!e
nyni se vzbudilo v jeji duši zase utrpeni.

»Musiš na Sašu zapomenout, Doro, 8  pravila
jemnč, a polibila dceru na obe oči.

»Ach, nerikej to, maminko, nezapomenu na nčho
nikdy. Proč? Miluji ho. Ano, miluji ho, abys to
včdčla, 8  odpovčdčla Dora a bčžela nahoru na pudu,
aby videla Sašu schdzejiciho do udoli.

To bylo poprvč a naposledy, co matka a dcera
o tom mluvily.

98

Tehdy začala Dora čekati. Stale čekala na
Sasu, že prijde a rekne co rici musi. Prijel každe
vanoce, každč velikonoce a ovelkych prazdninach
prichazel^ každy tyden jako tehdy, když byl ho-
chem. Prinašel knihy a brožury a učil Doru vsemu,
co sam vedel. Ale toho jedineho, na co čekala,
nerekl. Dora se stala tak podivnou. Když prišel,
byla jakobys svetlo zapalil, když odchazel, jako
bys je shasil. Jako ruže zjericha. Jsou zcela suche,
ale džš-li je do vody, rozkvetou za chvili.

^ Cokoli činila, činila k vuli nemu. Učila-li se,
učila se proto, aby byla pro nčho, k jeho radosti
rozumnou a duchaplnou, šila-li si neco, udelala to
tak krasne jak možno, aby byla krasna a milovani-
hodna pro neho! Často, když se česala, byla ne-
trpčliva a trhala vlasy, ale" hned si pripomnčla:
musfm mit krasnč, vlnite vlasy, aby mujednouči-
nilo radost hladiti je.

A zase čekala. O vanocich ji toho nerekl, ale
rekne ji to o velikonocich, až prijde. To jejaro a
krasna doba pro hovory o lasce. Ale on prišel na
velikonoce a odešel a nerekl ničeho.

V lete ji rekne, co ji musi rici, pak kvetou
ruže v zahrade a lesy šumi a voni, v udolf zraje
žito a ženci zpivaji. „Milujutč,“ rekne, „milujute,
Doro," a polfbi ji. Ale když prišel podzim, odešel
a nepolibil ji.

„Ach Bože, Sašo, čekam tak težce na tvoji
lasku," chtela zvolati. „Mluv ke mnč, mluv ke
mne o lasce a štesti!"

Nerekla toho, prirozene, ale bylo by to tak
krasne, kdyby to bylo lze rici. „Sašo, miluju te!

* 99

Tve oči miluju, tva lista, tve vlasy, tvuj hlas mi'
luju! Tve srdce miluju, tvou duši miluju!"

Ach Bože, proč se to nemohlo rfci!

A leta šla.

Matka videla jak dlte trpi, ale nesmela je te¬
šiti. Nenl dobre dotykati se ran. Bolt ješ tč vice.
Delala tedy jakoby ničeho nevedčla, jakoby byla
dSvno zapomnela, co jt Dora kdysi rekla, když ji
bylo sedmnat let. Často, když Saša prišel, bylo ji,
jakoby musila k nčmu pfistoupiti a prositi: „Mily
Sašo, bud’ milosrdny, Sašo, smiluj se! Ona trpi
tak velice, slituj se!“

Jak často by byla rada pred nlm padla na ko¬
lena: „Mity Sašo, bud’ dobr^, nevidlš jak trpi!"

Ach, ale to, oč by ho byla rdda prosila, to
nelze vyprositi ani na kolenou! To musl b^ti dano
samo, ne v soucitu, ne, v štčstl, že to smlme dati.

A Saša nevidel ničeho. Leta šla a Saša ne-
vidčl ničeho.

Pred pul druhym rokem udelal doktorat, prišel
jim oznamiti, zafe radosti, že je nynl volny, voln^
muž, ktery muže jlti sam, svou cestou. Byl k Dore
tak dobrji jako dosud|nikdy, ale nepollbil ji.

„Jsi mi jako sestra, Doro, tak mila," pravil.

Jen jako sestra — bodlo ji v srdci a vnikalo
tam jako sžlrav^ jed.

Pul roku na to udelala i ona svou maturitu.
Nejela vlastnč proto do mesta, aby dčlala tuto
hloupou zkoušku — prišla, aby videla Sašu.

Ukazal ji a jejl matce mesto a reki mnoho mi-
I^ch slov. „Jsi moje mladi, Doro," pravil, — ale
100

to prave to nebylo. Bylo to jen trochu nadeje, trochu
sily k dalšlmu čekdni.

Ach, to byl težky rok, ten poslednl rok. Prijal
supplenturu na gymnasiu a prišel domfl jako drive.
I k Dore prišel, jako drive, zpival vesele pisne,
predčltal ji nčco, nebo vyprdvčl o sv^ch kolegach
a žaclch.

Stale bylo Dore: „Nynl i to nejbližšl slovo to
bude ... v nejbližšlm okamžiku se to stane
Musi to preče ?lci!“

A až to rekne, položi hlavu na jeho rameno a
bude plakati: „Mity Sašo, proč jsi tak tvrdy?! Tak
težce jsem čekala na tvou lasku celd ta dlouha leta!
Ach jak dlouho, jak dlouho jsem čekala, abys mi reki,
že mne miluješ! Rlkej to často, Sašo, rlkej Sašo ti-
slckrat: miluju tč, Doro! Rekni to tislckrat, Sašo,
nebof me srdce je hladove a md duše žlznl po
tech slovech. ftekni: miluju te, Doro! ftekni to ti-
sickrat!"

Takove mela myšlenky, zatim co sedel pred ni
a smdl se a vypravovaI.

Odešel zase a nerekl ničeho.

Na vanoce neprijel. Zdrželi ho, psal na listku.
Dora chodila po škole a kde byla okamžik sama,
položila hlavu na stčnu a plakala. Tak težko bylo
zadržeti slzy, tak tčžko.“

A nynl pred trdnem psal Dore, že se za-
snoubil.

„Tobe, Doro, svemu mladi pišu nejdrlve o svem
štčsti," napsal krasne a nemilosrdne.

Ukazala dopis takč sve matce. Ta učinila po-
sunčk, jakoby chtela dceru privinouti na sva prša,

101

ale pohled dcery ji prosil: „Mlč, maminko, nedo-
tykej se ubohlho raneneho, raneneho srdce!“
Matka nerekla ničeho. Jen šla nyni večer drive na-
horu do ložnice, a vzala slečnu Almu s sebou, aby
dcera mohla byti sama a vyplakati se.

Hodiny tloukly devet.

Dora četla stranu knihy už trikrat. Matka to
spozorovala. Jak težke slzami jsou jeji oči, myslila
si a šla. I ona plakala na sve posteli každeho ve¬
čera, než dcera prišla. Nechtela, aby ješte jeji slzy
padly na dcerino srdce.

»Nechcete jft spat, slečno Almo?“ rekla uči-
telce. Byla nyni zvlašf dobrou k teto blede by-
tosti. Takovou bude jednou moje dcera, myslita si
a byla by kričela bolesti.

„Už jdu,*; rekla učitelka a složila sve sešity.
„Ty budeš ješte čist, vicf, Doro," pravila.

Dora ji nikdy ničeho nerekla, ale slečna Alma
vedela vše. Žijeme-li tolik let vedle sebe, zname
se už. „Bude ješte dlouko plakat, je ještč velmi
mlada," myslila u sebe, ale nerozrušilo ji to, ja-
koby tomu musilo byti tak a ne jinak.

»Dobrou noc, Doro!"

»Dobrou noc, maminko! Dobrou noc, Almol"

Sotva obč ženy za sebou zavrely, vyhrnuly se
z oči Dofinych slzy. Padaly hlasite na knihu pred ni.

Vstala a usedla ke kamnfim na zem Žhave
uhH svitilo špatne zavrenymi dvirky do pokoje a
ožarilo Doru červenym svčtlem. Tiskla obličej do
rukou a plakala.

Nadarmo, Sašo, nadarmo jsem čekala 1 Nevidel
jsi kvčtu, ktery kvetl pro tebe. Ach, ja nešfastnd,
102

ja nešfastnd! I sny jsi mi vzal. Sašo! Jak mam
žiti, když už nemohu na tebe mysliti ? I toto pravo

mi bereš!"

Až do pfilnoci plakala tak na zemi. Svetlo
Iampy pomalu shaslo a oknem vstoupila jasna,
stribrna mžsfčni noc. Vitr noči hvizdal a zdalo se,
že to venku zvoni a zpiva. Strnulč a krdsne staly
koiem bilč hory.

A když tlouklo dvanact, shaslo v udoii po-
sledni svčtlo.

Dora šla nahoru, nebof nyni musil brzy prijiti

oteč.

103

OBSAH I. DILU:

Psani.

Pikolo.

Z dčtstvi ....
Když hvezdy padajf
Marnč vzpominky

Jho.

Škola.

3

22

57

. Ul/

. 92


88

lidovA knihovna

ROČNfK VII. SVAZEK II.

P 5  . ' ~ u

ŽOFKA KWEDER-JELOVŠKOVA:

PO VID K Y

DfL II.

cp

♦

ROKU 1910.

NAKLADEM T1SKOVČHO V^BORU ČESKOSLOVANSKČ
SOClALNŽ DEMOKRATICKE STRANV DŽLNICKČ (ČASO¬
PIS „zAft“) V PRAZE. TISKEM DŽLNICKE KNIHTISKArNY.

ELISA.

I.

Byla zima. Slunce prave zašlo a pod jasnem
nebem začaly se klasti na vesnici jemne, zelenave
mlhy. Po snehu se plazily tmave stiny, rostly a
halily udoli v šero. Na pahorcfch se ješte odra-
žely poslednl červenave paprsky, kratily se, zapa-
sily se smrti a umiraly vysoko nahore v chladnem
vzduchu.

Svrchu se hnala ke vsi tlupa deti, vlekouc za
sebou male sane, schovavajic červene, nafialovčle
ruce v kapsach. Podiagaruv čeledin hnal dobytek
na vodu, praskal bičem a pomalu si pohvizdoval.

Z vesnicke cesty se ozvalo melodicke zvoneni
a brzy se ukazali dva hnčdi konč, vlekouci za
sebou zvolna proste, zelenč natrene sane, ve kte-
rych sedely dve podivnč zahalene postavy.

Deti se vyhnuly, potom vsak se pustily za
sančmi, až snih odletoval pod jejich težkimi, oko¬
vanimi botami. Postava, ktedi sedela^ v sanich
po prave Strane, mavla bičem a pak to šlo tryskem
vesnici. Tu uskočil s cesty, hubuje, nčjaki sedlak,
tu se polila nejaka selka, priliš rychle se vyhnuvšl,
vodou, kterou nesla ve džberu na hlavč.

*

3

Pred domem, ktery se mu zdal nejlepšim, trhl
koči opratčmi a konč se zastavili.

„Ty, chlapče, je to tady starosta?" zeptal se
maleho hošika, ukazuje bičem na dum.

„Ne, to je škola," odpovedel hoch a naravnal
si čepici.

„To je na konci vesnice, na konci," — vmisily
se do reči jine deti, obstoupivši sanš.

„Dobre, dobre," zabručel onen na voze, podival
se ještš jednou na dum, pred kterym se byl za¬
stavil a zabručel pohrdave:

„No, takova škola!" Potom švihnul bičem po
detech, ktere se chytaly sani. Odskočily s krikem,
konč se dali zase do klusu, sane letely mimo
chlevy, stodoly i domy, až zastaviiy u dosti vel-
keho, čisteho, selskeho domu. Nad vraty byl vy-
malovan zelemf venec, v jednom z prednich oken
se belalo nekolik dymek, puvabnč opren^ch o ci¬
korij, mydlo a svičky, na pručeli domu pak, na
vybledlč, Černe tabuli bylo Ize čisti zamazany,
ale preče čiteln^ napis: Obecni kancelar a staro-
stensky irrad obče Leskovec.

Hned jak se sane zastavily, objevila se na prahu
tčlnata žena. Z pod jeji zastčry vykukovalo male,
ušpinene devče, preš rameno se natahovala velka,
mohutna hlava otce starosty.

„Dobry den, pane starosto," pozdravil onen,
ktery vyskočil ze sani, odmotal si velk^ šatek,
ktery mu sahal preš uši a kryl čast prsou a vy-
tžlh z kabatu, na kterem svitily dve rady mede-
4

nych knofliku, pomačkany, mnohokrat skladany
papir.

„Tady jsem vam privez’ nejakou ženskou, po¬
slali vam ji z Lublane," reki a ukazal palcem p?es
rameno na sane, kde onen zabaleny tvor ješte stale
nepohnute sedel.

„Pane Bože, same potiže!“ vzdychl starosta,
rozbaluje papir.

„Jak se jmenuje, odkud je?“ tazal se jednim
dechem, hlede do papiru. „Eh, aby čert vzal ty
holky,“ rozlitil se a obratil se k žene.

„Jdi nahoru. Af pan Divjuš prijde dolu z kan-
celafe 1“ A když se tlusta starostovd obratila do
pfedsine, nakazal čeledlnovi, ktery se objevil
u chleva:

„Ty vyprahni kone, zatahni vuz na dvfir a
pak^dej konum ovsa!"

Čeledin šel ihned odepinat uzdy, a tu se take
ona žena vymotala na zem.

Kolem hlavy mela vybledl^, ale preče moderni
šal, otočeny take kolem krku; z obličeje bylo
videti jen kus čela a dvč velkych tmav^ch oči.
Tčlo mela zahalene starym, zelenav^m mužsk^m
kabatem a nohy vezely v ohromnych koženych
bačkorach.

„Musil jsem ji dat ten stary kabat. Z Lublane
nam ji poslali tak, v letnich šatech a lehkych bot-
kach, že by mi byla po ceste zrnrzla," pripomnel
jeji pruvodce, když šli se starostou do domu.

»Jo, jo, potiže, same potiže," opakoval starosta
už ve svetnici, rozhližeje se po dvou, trech hostech,
kteri sedeli za stolem u piva.

5

„No, no, copak je ?“ ptali se zvčdavč, prohli-
žejice si muze zakona, ale ješte vice onu postavu
u kamen, ktera vstoupila za nim, a o ktere neve-
deli, je-li to žena či muž.

„Ach, co by bylo — “ mavl starosta rukou,
položil list na stul a nakazal sve starši dceri,
ktera prišla z kuchyne:

»Pullitr vafeneho vina, ale brzy!“ a když dcera
zmizela ze svštnice, obratil se k cizince a reki
jaksi mekce:

»Odložte, bude vam moc horko!“

V tom vešel pan Divjuš, obecni tajemnik, a
vzal onen list do ruky.

„Elisa Kovačova ze Stebrca," reki.

,,V Stebrcu neni žadna Elisa Kovačova," upo-
zornil ho starosta, „znam lidi z celeho okresu."

„Ovšem že nenf, ale tahle tam prisluši," vy-
kladal tajemnik. „]eji dedeček, Matej Kovač, se
narodil v Stebrcu čislo pet, a patri! sem do naši
obče Leskovce. Prestehoval se do Terstu, oženil
se tam a mčl syna Antonina. Ten se take oženil
a prestehoval se do Gorice, kde zemfel. Jeho dcery,
Anna a Elisa, rožene v Gorici, pHsluši sem."

„jeje, jeje," podivila se matka starostova-a otci
starostovi proletla hlavou rozumna myšlenka, kte-
rou u vedomi svč moudrosti sdelil s posluchači:

„Ale když tady až do nynejška nebyla, nepo-
trebujeme ji tu ani ted’.“

„To se rozumi, že ji nepotrebujeme," prisvedčil
tajemnik, „ale byia v Lublani bez prače, bez služby
a bez dokumentu, sebrali ji pro tulactvi a poslali
ji sem do obče, ktera ji musi prijmout."

6

„Pro tulžctvi?!" opakovala starostova a divala
se neduverive na cizinku, jež zatim odložila kabat,
bačkory a šal, a vypadala v lehkych, tmavych
pansk^ch šatech docela poctive.

„Ano, pro tulactvi," potvrdil tajemnik. „Tady
se čte doslovne: podepsany urad mesta Lublane
oznamuje, že šestnactileta . .

»Šestnact let!“ zvolali posluchači a tajemnik
pokračoval nevšimavč: — „že šestnactileta Elisa
Kovačova se posflA pro tulactvi do domovske
obče Loškovce.“

„Tak mlada," zvolala starostova a sepjala ruce.

Starosta se poškrabal u vedomi sve zodpo-
vždnosti za uchem a rozumoval.

„Co si s nt počneme? Delat asi neni zvykla,
zadarmo ..."

„Počkejte, pane starosto! Tady nemuže a snad
ani nechce zfistat — co, slečno?" obratil se ta¬
jemnik k cizince a zčervenal, že oslovil tulačku
prfvetive: slečno. Ale jeji štihla postava, intelli-
gentni obličej a sebevšdome chovani vynutily mu
mimovolne to oslovenl.

„No, tady nezustanu," rekla krdtce a rozhodne.

„Nu, tedy!“ pokračoval tajemnik. „Obec ji
vyda pracovni knižku, da ji potrebne penize na
cestu a pak af jde zas do sveta. Podruhč si da
už pozor, aby neprišla do rozporu se zakony.“

„Tak, tak, mate pravdu!" — oddychl si sta¬
rosta.

„Ale v takovych tenkych šatech ji nemužete
nikam poslat," vmisil se do reči kterysi host,
»zmrzne, než prejde preš prah."

7

„To je pravda," prisvčdčila starostova, ktere
bylo devčete preše vše lito.

„Nechate-li me tu tri dny, pošle mi sestra
šaty. Mam jich dost, ale sebrali mne zrovna tak,
jak jsem šla preš ulici," rekla cizinka.

„Tak zustante" — reki starosta, kteremu bylo
vše jedno, jen když se vyhne včtšim neprijemno-
stem. „Zle vdm nebude, budete v teple a jist takč
dostanete."

Rozhodli, aby cizinka zustala u starosty tak
dlouho, dok ud ji sestra nepošle šaty, pak se ji
vyda pračovni knižka a daji se ji penize na cestu
do Lublane.

II.

„Je to pravda, pani starostova, že k vam po¬
slali z Lublane šupem nejake dčvče?" ptala se
leskovecka učitelka, když šly v nedšli ze mše.

»Pravda, pravda," prisvčdčila starostova a za-
kryla si obličej šatkem, aby učitelka nevidela, jak
sčervenala radosti, že ji slečna rekla „pani“.

„Ale to je divne! [d jsem opravdu nevčdela,
že se tak posylaji take ženskč."

„Maio se to stava, mdlo."

„Vždyf je dost smutne, že vfibec nčkdy!“

„Co delat, svet je dnes zkaženy.“

„Ano, ano. Jaki je?“ zeptala se učitelka za
chvili.

Byla prvni rok v miste a v Leskovci bylo tak
nudno, r  že se ji nesmi jeji zvšdavost priliš zazlivati.

„0, krasna je, moc hezka. Taky je ještš
mlada. Pomyslete si . . . šestndct let 1“

8

„Šestnact?!“

„Ano, šestnact. Ale neni to na ni videt, že je
tak moc mlada. Byla bych ji rekla dvacet."

„A panska, rikate?"

„Panska. Škubanky neji a kaši taky ne.“

„To jsem na ni opravdu zvedavd."

,,Prijd’te odpoledne trochu k ndm, vždyf jste
u nas už dlouho nebyla,“ zvala ji pani starostovd.

»Ale . . “

„Nic ale! Dovedu vas nahoru do pokojfka, ona
je taky nahore. Pan tajemnik povidal, že je vzdč-
lana, tak jsme ji dali nahoru, protože je dole
v šenkovnš porad plno lidi."

„To jste dobre udelali, musi to byt chuddkovi
hanba, když se tak na ni chodi dlvat. Možna, že
ani nic neudčlala, když reki pan Divjuš, že je
vzdčlana."

„Ano, povidal, že utnl nemecky a italsky.“

„Tak odpoledne prijdu, když je všm to vhod."

„Bodejf, slečno, bodejf 1 Človčk je ržd, muže-li
si trochu pohovorit."

Prišly dolu ke škole a učitelka se rozloučila se
starostovou tak vlidne a privetive, že tato pfišla
domu cela rozradovand, a hned pripravila, aby
upekla na odpoledne trochu pečiva.

* *

*

»Ale, a kresliti umite takč, slečno?"

»Ano.“

„A kde

„Bratr mne naučil. Chodil do redlky. Do šestd.
Pred rokem umrel."

2/2

9

„Bože, jak je to smutne,"

„Smutne. Kdyby on byl živ, neby!o by to se
mnou prišlo tak daleko. Nehonili by mne po svčte
jako pobehlici."

„Nemluvte o tom.“

„Vždyf je to pravda!"

Mlčeli nčjakou dobu a učitelka pozorovala zve¬
dave svoje vis-a-vis. Tahy jemneho, podlouhlčho
obličeje nemely v sobč nic okrouhle detskeho, ani
jeden rys nehotovy, vše pravidelnč a vyspele, jasne
uprimne a klidne. H adkč, bile čelo se ani trochu
nesvraštilo, rty nebyly ani trochu stažene, jen
dlouhe jemne rasy se zachvely, když rekla trpce:
„Vždyf je to pravda!"

Učitelka pozorovala jeji vyrazny, pravidelny
profil, jemny krk, vlasy nad siji zkaderenč, nežni,
malč ruce a tenkč prsty s lesklymi rflžov^mi
nehty.

Vypravovala ji o škole, o svčvoln^ch vesni-
ckych detech, o nudnč jednotvdrnosti života v Le¬
skovci a mezi vypravovanim vnucovala se ji stale
otazka: Nevinna nebo vinna ?

Matka starostovž prinesla trochu pečiva a na-
bidla učitelce a cizi divce.

Učitelka kousala drobne pečivo, slibovala sta-
rostove, že ukaže jeji starši dcerce krajky k ubrusu
a mladši nauči plest, ale v hlave mčla stale je-
dinou otazku: Jak to je, jak to je.

A je-li opravdu pobehlici? Je-li to pravda?

Polekala se a odsedla od ni bazlive.

Sluši se, aby tady sedčla, aby se bavila s ni —•
pobčhlici? Mimovoinč se prisunula bliž k staro-
10

stovč. Čizinka zdvihia hustč dlouhČ ?asy a podivala
se na ni primo a tžzave. Učitelka se zardčla;
zdalo se ji, že ji ten pohled pronikl až na dno
duše.

„Je nevinna, nevinna!" šeptala si a pozvala ji
privetive, aby ji navštivila, zustane-li ješte nejaky
Sas v Leskovci.

»Dekuji, slečno, zitra odjedrn"

„Už zitra?"

„Ano, či mi snad prejete delši vyhnanstvi?“

„Tak jsem to nemyslila.“

»Vim, a ja jsem vam vdečna za vaši laskavost."

„Budete psat?"

»Prejete si?"

»Rozhodnč bych rada vedela, jak se vam po¬
vede."

»Napiši v^m tedy.“

»Prosim."

Odchazejic pokynula učitelka starostovč, aby
ji ndsledovala do sinš. Tu otevrela tobolku, vynala
z ni dva zlate a vtiskla ji je do ruky.

»To af pan starosta prida te divce na cestu!"
Pak položila prst na usta: »Ale nikomu to neri-
kejte!" — a rychle odešla.

Matka starostova se rozhodla v srdci, že prida
jeste jeden zlaty ze svčho a rekne svemu muži, že
učitelka dala tri, ne dva zlatč.

Asi za čtrnact dni dostala učitelka navonšnč
psani, s krasnč, drobne psanou adresou. Bylo od
Elsy Kovačovč.

❖

11

„Podivno," rekla si učitelka, „nema ničeho a
piše na jemnem, modernim paplru, ktery dokonce
vonf. Takč frivolnl t(5n psanl se ji nelibil.

Preš to odepsala, ale marne čekala na odpovecf.

* *

*

Jednou na podzim prišel obecni tajemnik pan
Divjuš z pošty rozčilen.

„Pane starosto," volal už pred domem, mavaje
ve vzduchu jak^msi paplrem.

„Co je, co je?" zvolal starosta a v duchu videl, jak
mu čte pan tajemnik novy rozkaz o čišteni hnojišf,
o nakupu karbolu proti cholere, což preče obstaral
už pred mesicem.

„Pomyslete si!“

„Anna a Elisa Kovačovy jsou zavrenč!"

„Ale! Kdo by si to byl pomyslil!“

„Pane bože, jaky je to svet!"

A za pul hodiny psal pan Divjuš v zakoufene
obecni kanceldri do knihy „trestanych občanfl"
neboli do „černč knihy“, jak se vyjadroval starosta,
nasledujici pozndmku:

Anna Kovačova, stard 25 let a Elisa Kovačova,
stara 17 let, roženi v Gorici, prislušnč do obče
Leskovec, byly odsouzeny rozsudkem zemskeho
soudu v Lublani, dne tolikateho a tolikateho, dle
paragrafu toho a toho, pro kršdež k tfimčsičnimu
včzeni.

III.

Po lublanskych ulicich val chladny podzimni
vitr, hvizdal kolem rohu a zapletal se do holych
12

vštvl v sadech. Jakesi rezave, neprfjemne ovzduši
leželo na mestč a vtiralo se všude. Každy se za-
plnal tesne do kabatu, aby se ochranil pred ostrym,
chladn^m vetrem. Vltr urval z vetvl nekolik opo-
zdčnych listfi a roznašel je v kroužicich virech;
chvlli poustal, ale hned na to zdvihl sdvojnasob-
nou siiou prach a hnal ho dale.

Kolem vžžf poletovalo nčkoiik vran ve velikych
kruzlch a vysoko v ovzduši visely huste vrstvy
mrakfi, zastlrajlce slunce a kallce obzor šed^m,
nudnym tonem pozdnlho podzimu.

Od domu se odraželo nejak tahle a line drko-
tdnl vozu, kroky lidl, hlasita hddka dvou vozku na
hlavnlm namesti. Na lidi padalo chladne, nevlldnč
červenošede svetlo.

Z velkčho tflpatrovčho domu vyšlo devče
v tmavozelenčm kloboučku, v sedem žaketu, s malym
ballčkem v ruce. Proti jdoucl dustojnlk se mu po-
dlval pronikave do obličeje, zabručel nčkolikrat:
„Famosnl postava, typick^ obličej," zabrinknul Šavli,
zazvonil energicky ostruhami, obratil se a šel za
neznžmou, tluče neustdle Šavli o zem.

Ona se po nem nekolikrdt pohrdave a hnčvivč
ohlčdla, ale protože se vytrvalemu dustojnlkovi
naprosto nezdžlo upustiti od sledovdnl, vešla do
prvnlho domu, počkala za dvermi až zmizel a pak
spčchala ddl.

Obličej ji zastiral husty zdvoj, bylo možno vi¬
deti jen jiskrnč oči.

Dlvala se zamyšlenč pred sebe, nekolikrat
z hluboka vzdychla, zdvihia si trochu dlouhou,
černou sukni a šla stale rychleji a rychleji: Chvl-

13

lemi bylo videti, jak se ji zachvelo tčlo a zdvihla
ramena potlačovan^m plačem. Nejaky posluha do
ni vrazil svym bremenem, neco dale strčil do ni
ševcovsky učenik starimi, roztrhanymi botami,
hned potom vrazila sama do nejake služky, ktera
zahučela zlostne cosi o „manyre“. Nepozorovala
ničeho z toho. Kračela teme? mechanicky, zahnula
kolem svatojakubskeho namesti na Trnovske pred-
mesti a z toho temnou, uzkou a špinavou ulici do
Krakovske.

Zastavila se pred malym, starym domem a za¬
klepala na vrata, ktera se za dlouhou dobu otevrela.

„A to jsi ty, Eliso," rekla šerednd, odporna
stafena a zachechtala se zlomyslne, když ji videla,
jeji unavene, zoufale vzezreni.

„Jak bylo, he-he?“ tazala se, dotykajic se
suchou, kostnatou rukou elegantniho divčina žaketu.

„Ach, nechte mne, — “ vzdychla divka, ner-
vosnč se oddalujic.

„No, no, vždyf to neni nic zlčho,“ rekla sta-
rena a pokoušela se s odpornou roztomilosti
obejmouti ji kolem pasu.

v  „Mne se to nelibi," zahučela divka mezi zuby.
Strdsajic stareniny ruce, zeptala se:

„Kde je Anna?“

„Nahore, nahore. Už dlouho čeka — odpovš-
dela starena a odešla do svetnice, spokojene se
smejic.

Devče se na okamžik oprelo o stčnu, pak stou-
palo pevne po schodech.

Z malč, temnč chodby vedly na každou stranu
jedny nizkč dvčre. Za ončmi na leve Strane bylo
14

slyšeti ndpčv nčjakč kluzkč poulični plsnč a pre-
sunovžnl židlf. Hned na to se otevrely dvefe a
vyšel vysoky muž.

„A, hlecfme slečnina sestra, hm “ tčši
mne."

„Nech ji, nech, —“ ozval se za nim ženskv
hlas.

„Ha ha, bojiš se snad, abych neprešel k ni,"
zasmdl se muž hrube, obratil se k one ženč,
uhodil ji do ramene a odešel.

Na schodech ještč zvolal:

„Na shledanou, čara mia!“

„Na shledanou," zavolala za nfm žena, pak se
obratila k Elise.

„Jen pojcf ddl, sestričko," rekla a tahla ji s se-
bou do pokoje.

„Trochu čaje preče nechal, dokonce i trochu
rumu — “ rekla, vlila trochu vonnžho ndpoje do
malčho šalku a pristrčila ho k sestre.

„Dčkuju, nebudu —“ rekla tato a spustila se
unavenč na nejbližši židli.

„Jak chceš," odpovčdčla sestra a srkala sama
čaj.

Malž lampa, kterž horela na stole, protože po-
kojik mčl jen jedno malč okno na uzky, tmavy
dvorek, osvetlovala ostfe jeji špičat^ obličej. Po
tvdrich ležela jakasi nezdravi bledost a kuže byla
suchd a svadlci.

V pokoji stdly dvč postele, uprostred stul s ne¬
kolika pletenymi židlemi, v koutč skrin, pod oknem
maty, čern^ kufrik. Na stčnč visely na hrebikach
ženskč šaty, na kufriku lezel černy plyšov^ limec

15

vedle mysliveckčho, šedčho klobouku se zahnu-
tymi pery.

Pokoj a nabytek byl ve!mi chudy, šaty vsak
byly čiste a elegantni.

Elisina sestra mela na sobč bilou, zmačkanou
ranni jupku a žive červenou sukni, jeji vlasy byly
pocuchane, na rtech lezel nendvistnč — opovržliv^
vyraz.

Sedely mlčky proti sobč dokud Elisa neodložila
klobouk.

„Nu, jak, dostala jsi prači ?“ — otdzala se sestra.

„Ne.“

„Haha! Co jsem ti rikala?"

„Zkusim to ještč zitra.“

„Gratuluju ti k tve vytrvalosti.“

Zase bylo ticho.

Najednou si prikryla Elisa obličej rukama,
oprela lokte o stul a zaplakala.

„Bože, Bože, smiluj se nade mnou!“

„Slzy! Haha! Jak jsme citlivy!“ vysmivala se
sestra.

„Cely den jsem hledala, a nic, nikde nic.“

„Oh ty dftč, co mysllš, že tč opravdu vezme
nčkdo k dčtem. Tebe?! Smčšnč!"

„Hledala jsem vyšivani.“

„Ha, ha, jakoby ti ušlechtilč ddmy dovolily,
aby začatečni pismena jejich vzdcnčho jmčna vy-
šlvaly ruce, ktere . . .“

»Mlč o tom!“

„Nač mlčeti ?! Vždyf preče každ^ vi, že slečna
Elisa Kovačova sedčla tri mčslce . .

16

„Mlč, mlč! Nejsi tim sama vinna?! Kdo mne
svedl!! Ty!“

„Dčkuju! Kdo pak byl vinen, že tč chytili a
mne s tebou?! Co? A hned po prvnč když jsi
šla se mnou do kramu?! Tvoje nešikovnost, ma
drahd!“

„Mlč!“

„MIčet? Tvoje nervy jsouhroznč citlivč. Haha!
Ostatnč maš sestersky cit, to musim uznat. U soudu
jsi se mohla krdsnč ze všeho vysekat, na muj
učet, to se rozumf. Nu, byla jsi radeji zticha . . .
Musim se ti ještč jednou podčkovat!"

„Nech mne!"

„Aj, jak jsi dnes nevlidna. Vidiš, ja tž mam
taky rada, proto ti ze srdce radim, nech toho
hledani služby a prače; nedostaneš nic, jdi radeji
tam, kam ti radi naše hospodynč.“

„Do toho bahna, kde jsou jen ztracene ženske !
Nikdy, nikdy!“

r  »A proč ne, drahoušku ? Prači nemužeš dostat,
krast nesmiš, stradat neni prijemnč, hm, jineho
ne?.byva.“

»Pujdu do Celje, do Mariboru nebo do Hradce,
tam mč neznaji."

»Neznaji? No, nčco takovčho se rozhlasi rychle.
Každ^ se tč zepta: jste vy ta Elisa Kovačova,

o ktere bylo v novindch-no a tak dale. Ne-

zbude ti než rici: ano, a pak se ti všude podekuji
za čest, vzit takovou zajimavou osobu do sveho
domu. Doprovodi te možna ješte se schodu, ale
jen ze strachu, aby se ti nčkde nčco nezalibilo, a
jsi zase na ulici."

17

„A kdo je tim všim vinen?“

„Nevim . . . Snad naši rodiče, že nam nic ne-
nechali, když odešli na onen svet . . . snad jini
lide, jž nevim."

„Ty jsi tim vinna, ty!“

„Ja? Už jednou jsem ti povidala, že nemam
te cti. A vubec nejsi priliš vdečna. Kdo pak vas
živil, tebe a bratra, od tveho devatčho roku, co ?“

„A z čeho jsi nas živila?"

„0 to se nejednž."

„0 to se jedna! Oto! Kdyby byl bratr vedel,
jakč bylo tvč femeslo, nebyl by vzal od tebe ani
krejcaru."

„Nebyla bych ho mohla nutit. Vubec si ne-
dovedu predstavit, jak muže byt nekdo tak naivni,
aby vSril, že z pouheho vyšivani je možno živit
tri lidi!«

»Bože, Bože!"

»Nebreč mi tady!“

„Kdyby byi bratr živ, neprišlo by to se mnou
tak daleko."

„Jen narikej pro svžho hrdinu, je ti tak zle!"

„Zle je mi.“

„0h, hletfme, slečne je zle, ale nosi drahy
žaket a moderni sukni."

„VzaIa jsem si to, abych udelala lepši dojem — “
piakala, rozpinajic nervosne rychle knofliky.

„Dojem! ? Hm .. .! Když jsi rekla sve jmeno
myslili, že’s to ukradla!"

„Bože!“

„A co na tom? Nech všeho a poslechni mž
rady.“

18

„Ne ... ne!“

Jednou jsi nemela tak jemne svčdoml! A vubec
se brzy pro neco rozhodni, nechce se mi už na-
mahat se s tebou, jsi prlliš hioupa. Pro mne mi muj
rozum stačf, ale starat se jeste o tebe, to je moc.“

„Pujdu zftra jeste jednou do mesta; af bude
sebe horšl prače, vezmu cokoli."

„Tak je to v poradku! Polepši se, dej se za
devečku ke kravam, snidej kysele zeli s nemast¬
nimi škubanky, v poledne brambory. Snad potom
nekdo zapomene na to, že te vodili šupem a na
všechno ostatni, co neni zanesene v žadnych aktech
pod čislem a datem.“

„Ty jsi muj zli duch, Anno!“

„Jaka cest pro mne!“

Elisa se zachvela, vyskočila a s jakimsi divo-
kim svitem v očlch zatrasla sestrou.

„Ty jsi moje kletba,“ vykfikla, a odstrčivši ji
daleko od sebe, šla k posteli, schazela šaty bez-
ohledne na zem, zula botky a vrhla se na postel
obličejem ke zdi.

„Hi, hi, kočička se zlobi," rekla sestra, vypila
čaj, kteri byl jeste v samovaru a polohlasitš hvl-
zdajlc šla dolu k starene, u ktere sedel mladi,
pribledli človek mdlčho pohledu, kteri ji se smt-
chem uvital.

IV.

V male kancelafi obče Leskovec pfechdzel
drobnimi kručky tlusti starosta, drbal se za ušima
a tu a tam zavzdychal:

„Co ma človek z toho starostovanl! Jen potlže
a starosti! A odkud je tenhle papir, pane Divjuš?"

19

„Z Budapešti."

„Z Budapešti! Pro Krista pana, ještč z Afriky
nam nčco pošlou — “ zlobil se starosta a zarikal
se znovu a znovu, že už se neda nikdy voliti za
leskoveckeho starostu.

Po svetnici poletovalo line nčkolik tlustych
much, sedaly po velik^ch, vžzanych statnich a
zemsk^ch zakonicich, lezlv mezi papiry a zaletaly
drže i na vysoke čelo pana Divjuše, ktery si pod¬
piral melancholicky bradu.

Venku svitilo slunce a bylo slyšeti klepdni čepu
v kratkych taktech. Na dvore kdakalo nekolik slepic
a od chleva dondšel vitr kletby starostova čeledina.

Všechny ty hlasy se spojovaly v jak^si sniv^,
idylicky mir, a pana Divjuše se jala zmahati pri-
jemna, mčkka sentimentalnost, ktera se ještč zvčt-
šila, když starosta, hubuje, odešel ze svčtnice dolu
do šenkovny, aby zalil potne sveho starostovani
sklenici vina.

Dole na zahrade plelo dčvče trdvu a zpivalo
vysokym, tenkem hlasem:

Rozmaryn je ještč čerstvy,
veneček muj usycha;
af zeleny aneb suchy
rozmaryn vždy vuni ma.

Pan Divjuš si podeprel hlavu ještč pohodlnčji
a poslouchal nadšenou zpčvačku, kterd nyni pre¬
skočila k jine pisni.

Ruže jsem trhala,

včnce jsem spletala

dokud jsem nevinnd bivala.

20

— Nevinna bivala — pokusil se pan Divjuš
sv^m tlustym basem, ale pak se zahloubal resigno-
vane do dopisu z budapešfske nemocnice, ktery
oznamoval obyčejnym tirednim stylem nemocnični
a pohrebni vyIohy za Eiisu Kovačovu, rozenou
v Gorici a prislušici do obče Leskovec.

„Hm, dost je toho —, počital, ale byl mekka
a citliva duše; ponoril se opet do sv^ch sentimen-
tdlnich pocitu, zmylil se v sečitdni a pozoruje
bedlivš svč dlouhe a suche čislice, vzdychl posleze
doridkčho, malčho kniru: verdorben und gestorben.*

IVO A JEHO ŽENA.

Když dostali jeho znami bile, elegantni ozna-
meni, že se toho a toho dne oženil se slečnou
Cyrilou Ungrovou, podivili se velice.

Zdcilo se jim, že nikdo nema tak malo talentu
pro manželstvl jako učitel Ivo Nedbal. Jistč nebylo
v cele zemi tak vybornčho, veseleho a milčho
společnika, jako byl on. Byli-Ii jeho pratelč a
znšmi, ženatt i svobodni mrzuti a rozhorčeni na
život, smutni pro neuspechy svych prani, unaveni
dennimi starostmi, šli pro Ivana a smdli se pri
sklenici vina hodinu, dvš, od srdce jeho ironickym
dobromyslnym i fantastičnim pripitkum jeho za¬
bavnem vekladum, až je prešla špatna nalada.

Znal všechny literarni intriky, prečetl všechny
dobrč knihy domači i cizi, a když vypil nškolik

* Zkazila sa a zemrela.

21

sklenic vina, sypaiy se duchaplnč dtity, žerty a
poznamky, i vlastni improvisace v tak podivu-
hodnčm množstvi, že by mu byl zavidel nejlepši
vidensky feuilletonista a nejelegantnejši francouzsk^
causeur.

Ostatnf se behem let menili, jen on zustaval
timtež Ivou, stale stejne veselym, pro vše nadše-
m?m, všemu pristupnym.

Byl-li již zamilovan, dobre, Ivo byl nadšen pro
lasku, deklamoval sentimentalni basne všemožn^ch
evropskih basniku a prednašeti umel jako nikdo

M-

Chtel-li jsi napsati čldnek, Ivo ti dal nejlepši
radu, mčl-li jsi delati zkoušky, Ivo se zajimal
o zkoušky.

Probdčl cele noči v kavarnach, prochdzel se
mesičnim svetlem zalitymi party, pil po vinn^ch
sklepech a doprovdzel pratele po ulicich nahoru a
dolu až do rannich červžnkfi.

Byl nadanym a dobrem učitelem, jeho ždci
byli nejlepši z cele školy. To bylo vlastne divne.
Nestdvalo se totiž zridka, že prišel do školy ne-
vyspaly, že ho bolela hlava, že nčkdy vubec
neprišel.

Zvykl si na noc, na nočni sedeni v hostincich,
na prochžzky tmav^mi, pr5zdnymi ulicemi, a šel-li
pred pulnoci spat, zmocnil se ho takovy r.epokoj,
že marne zaviral oči a čekal na spanek. Vubec
se stalo mdIokdy, že byl večer sam. Dnes ho
vyhledal ten, zitra onen pritel, dnes byl s Fran-
tikem na cikžnske hudbe v pivovaru, zitra ho vy-
22

vdbil Karel do turecke kavdrny na černou kavu a
sladkč likery.

Tak to šlo rok od roku. Ivo zustal stejne za¬
bavni, stejne duchaplny, stejne lehkomyslny.
Vždy v penežni tlsni a vždy v dobre n<5Iade, bez
starosti, s cigaretou v Ustech, elegantnč oblečen,
vždy pripraven k žertovani, debatam, zabave.

Nekdy, ale zridka, napsal do časopisu kratky,
duchapln^ članek, nškolikrat za rok prednašel
v ruznych klubech, nebo recitoval na zabavnich
večirkach. Jeho jmeno bylo zname, a ač všichni
vedčli, že je nespolehlivj^, vzbuzoval preče pro
svou originalnost o svou inteligenci u všech
zajem.

Znamč — a mel jich mnoho — bavil nčkdy
za nčkolik cigaret, za sklenici vina, za kdvu v ka¬
varne nebo za pujčku nekolika korun, kterych
nikdy nevracel. To byla dan, kterou mu platili za
jeho vždy dobr^ rozmar, za onu podivnou, jim
nedosažitelnou schopnost každeho rozveseliti.

jeho pratelč se vetšinou už oženili, stali se
važnejšimi a učastnili se ridčeji veseiych noči.
Ale protože jich bylo vice, neschazela Ivovi nikdy
společnost. Probdel z tficeti noči mčsice jistč
dvacet pčt, a behem let se stdvalo stAIe časteji,
že ho našel bily den ješte v hostinci nebo v ka-
varnč spiciho ve fauteuillu nebo ležlciho na lavici.
Když se umyl a prevleki, nebylo na nčm sice
videti, kde spal, a jeho uspčch ve škole byl
stejny jako jindy, ale neni preče priliš doporučujici
pro učitele, vidi-li ho kolegovč, predstaven! a rodiče
žaku v ponekud veselejši, vinne ndladč.

23

Sestra, u ktere bydlil, domlouvala mu často,
aby dal na sebe pozor, aby se neničil. Takč jeji
muž, bankovnf drednik, mu nejednou reki, aby
nedžval tak lehkomyslnč v sdzku sve štesti a svou
budoucnost.

Sestra myslila konečne, že by bylo pro neho
dobrč, kdyby se oženil, a seznamila ho kteresi
prazdniny s mladou a zamožnou vdovou, Vide-
načkou, kterž byla na navšteve u jejt pritelkynč.
Mladč vdovč se Ivo libil, jako skoro každčmu, kdo
s nfm prišel do styku. A Ivo, pristupny kratkym
milostnym dobrodružstvim, a velmi podlčhajici
krasnym očim a červenym rtum, zapleti se rad
do galantni prihody, kterž poslčze skončila ofi-
cielnim zasnoubenim.

Vdova odjela na podzim do Vidnč. Ivo ji psal
nekolik krt»snych a duchaplnych psani, kterč byiy
primo literarni. Když se ho pratele v tč dobe ptali,
proč ničeho nepiše, odpovčdel se smichem, že
piše „dopisy idealniho snoubence" a že je mu
velmi lito, že je nemuže uverejniti v nekterem
časopise, protože jsou psdny tak svčdomitč, jako
nejaka črta nebo novella.

O vanocich jel navštivit svou nevestu do
cisarske Vidnč. Stedry večer ztrdvili ve velkem
pratelstvi s celou jeji rodinou, tety a strycove byli
spokojeni, že si vezme jejich „Fini“ toho učite-
lička, kter^ je sice chudši než kostelnl myš, ale
za to zabavnčjšf a vtipnejši než dvacet vidensk^ch
humoristfi.

Fini dala svčmu snoubenci jako štšdrovečerni
dar zlatč hodinky s retizkem a dvč stč korun.

24

Ale Ivo šel toho večera misto do hotelu studovat
vesely vfdensky život a vratil se až za dva dny
do naruče svč snoubenky. Mrzutost byla velika, ale
Ivo ji statečne prekonal.

Vrativ se na jih, zapominal den ode dne vice
na svou snoubenku, až konečnč o prdzdnindch,
kdy mčla b^ti svatba, ji napsal, aby mu to ne-
mžla za zlč, že se ženiti nebude.

Vdova se rozhnčvala a zarmoutila. A pončvadž
nebyla tak ušlechtilčho a dobrčho srdce, aby
snesla tuto zradu s dustojnou a pyšnou pdsou,
chtela, aby ji Ivo vratil zlatč hodinky, retizek a
stovku, protože neni zvykla nechavati takove
vzpominky lidem, ktefi je nedovedou oceniti. Ale
Ivo nemohl jejimu prdni vyhoveti, protože stovku
utratil už ve Vidni, a hodinky s retizkem ležely
v zasiavarne. Vdova, energičtejši, než by se mohlo
zdati dle jejiho jmena a jejich oči, ho žalovala.

Tak sešlo se svatby a Ivo se vyh^bal ženitbč
vice než drive. Ale pil na oslavu svč svobody
take vice než dh've a miloval noči s kavdren-
sk^mi kasirkami, s mčsicem, cikanskou hudbou a
poetickymi rozhovory ještč nadšenčji a včrnčji
než v minulych dobach.

Mineni fiditelovo, strizliv^ch filistrfl o nšm
se stavalo stdle nepriznivčjšim. Prdteld ^ ho už
opoušteli. Do pfllnoci, do dvou, do tri rano mčl
ješte společnost, ale když se mu začal plčsti jazyk,
když začal zpivati nebo priti se, ztraceli se prateld
a prenechali ho sklepnikum a osudu. Nikdo ne-
daval pozor, aby nesedčl rdno o pul osmč u okna
kavarny na te Strane, kde ho mohl každy videti.

3/2  25

Trvalo to tydny, meslce, cety rok. Predstaven!
primhurovali oči k vuli jeho dobrym paedago-
gickym Člankfim, jeho melancholickym, jemnym
črtani. Ale konečne dve, tri rozpravy za rok a
puldruhč črty, toho nebylo dosti na miiosrdny
pldšf jeho vystrednostem a kterehosi dne byl pre-
sazen do horskeho zakouti, šest hodin od želez-
nični stanice.

Pfatelč mu udeiali večer na rozchodnou, pro-
nesli vice než tucet vreiych a nadšen^ch reči a
Ivo otevrel na rozloučenou všechna stavidla svč
duchaplnosti.

Pak odejel, a v zajmu pravdy nutno rici, po-
hrešovaly ho čtyri tucty uprimn^ch kamaradu.
Večerni jejich schuzky by!y nudnč. Žadn^ch vtipu,
srdečne veselosti, žadnčho ducha nebylo v tčch
„zabavdch“.

Pohrešovali ho a zlobiii se na neho, že nebyl
opatrnejšl.

„Sam je tim vinen. Co je mnoho, to je mnoho.
je ho škoda, ale zasloužil si to.“
v  ^ Ivo nalezi ve vzdalenem horskem zakouti nove
pratele. Každ^, kdo s nlm vypil dvč sklenice vina,
stal se^ jeho prltelem. S každym se pobratril a
každy reki: „Ten Ivo, to je! Mam ho rdd, jen
kdyby nedelal hloupostl. Človek ho rad posloucha,
ale život je važn^. Divlm se, že ma stale tolik
času a že to vydržl. Každy večer a každou noc,
to nenl maličkost!"

Nepsal^ ničeho. Jednou, dvakrat poslal sestre
psanl a pratelum nekolik zalepek. Psal, že je na
vsi pusto, že ani k četbe nema chuti a že piše
26

kažcty tyden anonymni psani' dceri nejakeho les-
niho, kterd je, dle jeho mineni, nejhezči ženska
v Evrope.

S jine strany se proslychalo, že Ivo pije jako
drfve, a pratele v hlavnim rnestš se zlobili.

„Bude-Ii takhle vyvadet, nedostane se nikdy
zp£t.“

„Af si koupi sud vina a pije jak chce. Ale
doma. Nač se potrebuje povalovat po hospodach
a delat pohoršeni."

Opčt minul rok a pred prazdninami dostali
pratele ono osudnč oznameni, kter^m jim daval
zpr5vu, že spojil svuj osud s osudem nejake
slečny Cyrily.

Nikdo nevedšl, kdo ta slečna Cyrila je, a Ivo
nepsal ničeho, jen sestfe listek, že ji hodla na-
vštiviti a ukazati ji svou Ženu. Pratele vyzvčdčli
ruznymi oklikami, že je to nejstarši sestra pošt-
mistra, ktery ma zžroven včtši usedlost a že ma
ještž devet sester. Každy se zasmal. Deset sester
— to je cela armšda!

„Byl vždycky pritelem žen, proto si vybral
takovou rodinu," vtipkovali.

„Chytli ho,“ rekli jini.

„Kdyby si byl vzal aspon nejmladši, ne nej¬
starši, “ vzdychl jeden, ktery byl o deset mesicu
mladši než jeho žena.

»Nejmladši je deset mesicu, “ rekMen, ktery
prinesi prvni zpravu o novem Ivanove pribuzen-
stvu. Hlasit^ smich byl odpovedi.

„Je ho škoda," minil jiny. „Ivo neni pro man-
želstvi. Nebude to už Ivo."

*

27

Všichni se sotva mohli dočkati prizdnin.

A jednoho dne, bez oznimenl, prijel Ivo se
svou ženou. Na venkovanku, kteri nebyla ješte
nikdy v hlavnim mestš a kteri nabyla v malem
mestečkuskromneho školskeho vzdelini, byla vlastne
elegantni. Nebyla krasna, jejl tvir byla už odkvetli,
ač ji bylo sotva čtyriadvacet let. Ale jejl oči, jejl
čelo, profil, vše to melo ušlechtile tahy. V hlase
a v^razu oči bylo neco, co mluvilo o horkosti a
slzich. Na prvnl pohled byla vesele povahy, ale
pončkud nervosni.

Ivo ji ukazal pritelum. Nekterym se Ubila,
jin^m ne, a všichni prorokovali, že Ivovi, onomu
vtipnčmu, bezstarostnemu Ivovi odzvonilo.

„Bude z neho „otec rodiny“ nebo bude piti
ještč vice," tvrdil kdosi.

„Ona ho nedovede ovladat tak, aby tim ne-
trpela jeho individualita. Pristrihne mu krldla a
nebude z neho nic."

Byla z počitku pončkud rozpačita na navšte-
vach, kterč konala se sv^m mužem, ale brzy se
opanovala a vypravovala živč a prljemne o svych
cestach, o svčm mladi a o prvnlch meslclch svčho
manželstvl s Ivanem. A když slyšeli prlbčh jejlho
života, pochopili, proč jejl tvar nenl již nežni a
kvetoucl.

„Doma jsem mela velmi mnoho priče," vy-
pravovala: „Muj oteč je už pohodlny, rid posedi,
rid se podlvi po polich a po lese, a ji ho musila
zastavah na poštč. Matka je churavi a slabi a
nemčiže se mnoho starati o hospodirstvi. Musila
jsem tedy i hospodirstvi včsti sama. Mč sestry
28

j sou všechny mladši než ja. Jsein jim druhou
matkou. Posledni tri, ty nejmladši, jsem vubec
vychovala sama. Matka se jich ani nedotknula,
spaly v mem pokoji. To nebyla maličkost."

Usmala se a pokračovala.

„Pres to bylo u nas veselo a život se mi zddl
krasny. Naše ves neni velka, dvč hodiny od mšsta,
a v okoli se najde mdlo společnosti. Ale priroda
je krasna, a jd byla vždycky takova, že mi na
priklad pohled na krdsn^ vodopdd milejši zabavou,
než ples nebo nov^ klobouk nebo neco podob-
ndho.

Muj oteč mel k vuli mnč často starosti. Uminil
si, že žadna z nds nesmi zflstat starou pannou,
ale ja jsem k tomu jevila talent, protože se mi
nelibil žddny z napadnikfl, kterč oteč privedi do
domu.

Dve sestry, mladši než ja, se vdaly, ale ja
byla vybirava a nikdo se mi nelibil. Oteč likal,
že jsem hrda a že marnš čekdm na nejakeho
hrabete.

Nu, muj „hrabe“ prišel. Seznamila jsem se
s nim na jakdsi zdbavl a zajimal mne, jako za-
jima každčho. Nejsem už tak mlada, proto jsem
videla nejen jeho duchaplnost, jeho jiskriv^ tem¬
perament, svudnou osobnost, vidžla jsem i stin,
videla jsem, že pije, a to je velka a bolestna chyba.
Nu, Ubil se mi, a když mne oteč chtel^ seznamiti
s nejakou novou „partii“, rekla jsem mu, že o nikoho
nestojim, ale kdybych se už vdala, že bych si
vzala Ivana.

29

Muj oteč vzal vec do ruky. Nevim, jestli se
Ivan zamiloval dobrovolne. MysHm, že na to ne-
myslel, když k nam prišel prvnš na zvlaštni
otcovo pozvani. Ale když byl u nas, bylo snadne,
vzbuditi v nem trochu sympatie. Nejsem hloupa,
mžm dobre a veselč srdce a domyšlim se, že to
mi  takovou cenu, jako krasna, svšži plef a červene,
plne rty. Zkratka byla jsem presvčdčena, že Ivo
muže byt pyšny, že ho mam rada, ač jsem si
uprimne pMla, aby i on mne miloval. A stalo se,
že se mne zeptal, chci-li byt jeho ženou. Rekla
jsem mu, že ržda, ale že nendvidim piti a pono-
covdni po hospodach. Chce-li se zmšniti, dobre,
ale nemuže-li nechati vina, že bude lčpe, rekne-li
to uprimnš. Reki, že mne ma dosti rdd, aby zmšnil
svč obyčeje a zvyky. Dva mžsice jsme byli za-
snoubeni a po cely ten čas nepil ani jednou preš
miru."

„A ted?“ zeptal se kdosi indiskretne.

Ivanova žena se zardčla sklopila oči. jeji rty
se bolestnš sevrely.

„Jaky mate byt ?“ zeptala se Cyrily pani, ktera
spozorovala jeji bolestnč odmlčeni se.

„Bydlime ve svčm domku,“ rekla. „Ivo dostane
na podzim misto v mšste. Je to sice jen trochu
včtši vesnice a daleko od drahy, ale je to preče
lepši. Asi dvacet minut za mšstem je o samotč
hezky domek s velkou zahradou. Za domem, ktenf
je staven na zpusob villy, s balkonem a verandou,
teče potok a na dvoie je chlev. To vše a kravu a
dve selatka a množstvi slepic a kachen nSm dal
muj oteč. Je to klidny a hezky domek. Z oken
30

vidime na lesy a do mesta a zahrada je stinna a
plna ovocnych stromfi, ružl a zahonu lušteniny.

Mame včely a na dvofe pištf preš čtyricet
kurat. Ja se staram o rfiže, Ivo si poridil psa
a kočku a ma takč nekolik ptdku. Mam rada to
hospodarstvi, ten domek, a zda se mi, jakoby byl
stvoren pro štesti."

,Jistž budete šfastni,“ reki nekdo.

„Doufdm,“ odpovedela. „Ale nyni se bojim
vds, jeho prdtel."

Podivili se.

„Jak to myslite, povžzte!"

„Vfm, že mi to budete miti za zlč, že budete
odsuzovat moji primost, ale to je jedno. Mnš se
zdd vždy velmi divnjim, že si Ivan mysli, co ma
prdtel, a ještč vice se divim, když i oni si tak
rikaji.

Prdtelstvi — což je pMtelstvi zabava? Ja
tvrdim, že Ivan nema žddneho pritele, že mu ani
nikdo z vas, odpusfte, panove, že to rikam, ale
je tomu tak - neni prltelem. Kdykoli se sešel
se sv^mi prdteli, vždycky mne zarmoutil a zne-
pokojil, vždy jsem plakala a citila se nešfastnou.
Prišli pro nčho pratele, odešel s nimi a prišel
domfl druheho dne k ranu, opiIy, bledy, pre¬
padi^ a churavy. Pravy pritel by si pral, aby
byl spokojen, šfasten, aby klidne žil, aby byl
zdrav a vesel. Jeho pratelč si toho neprejf, pro-
tože jednaji naopak. Zvou ho s sebou, aby se
s nimi pobavil. Dobre, nemam ničeho proti tomu,
ale on se take opije, utrdci penize, dobrou povest
a ldsku svd ženy.

31

Toho všeho je škoda pro nekolik vtipu a tro-
chu smfchu. Vim, že si budete mysliti, že jsem
domyšliva, že mu nepreju vyraženi, že ho chci
dostati pod svou moc, a tak dale.

Ale včc se md jinak. Vy jste s nlm nekolik
hodin, jd s nim mam byti po celi život. Proto,
že si mys!ite, že jste jeho prateli, nemate prdva
brati mu zdravi, protože nespi a neodpočine si,
brAti mu uctu jeho ženy, davajice mu priležitost,
aby se opil, privadšti do nebezpeči jeho dobrč
jmčno, protože opili, rozuml se, nechovd se tak,
aby vzbuzoval uctu.“

Zamlčela se na chvlli. Poslouchali ji udivene
a kdosi se zeptal:

„Vy tedy tvrdite, milostpanl, že nejsme Ivano¬
vimi prateli?"

„Ano, to tvrdim," rekla. „Aspon se nechovate
tak, jako byste jimi byli. Jsem tu tri dny, a sotva
se mohu dočkati, abych zase odešla s mužem
zpšt do „vyhnanstvi“, jak se nškdy Ivo vyjadruje.
Vy,^ panovč, vite, že naše manželstvi trvd teprve
čtyri mesice a že mdm proto tim vštšl pravo če-
kati od muže laskavost a ohledy. Den nato, jak
jsme prijeli, umluvil si s vami malou schuzku.
Nemčla jsem duvodu, ani jsem nechtela prekažeti
mu v tom, anebo rušiti vas svou pritomnosti.

Ale čekala jsem, že i vy budete mit ke mnš
trochu ohledu, jako jsem mšla jd k vdm. Jste-li
pMteti meho muže, mšli byste byti take trochu
mymi. Nemžm pravdu?"

»Ano, zajiste," prisvšdčili všichni, a nyni teprve
chapali, kam smžruje.

32

„Vy znate dobre meho muže, že ano?“

„0 zajiste."

„Vy vite, že ho neni možno nechati samotna,
md-li trochu vhlavč?"

Všichni mičeli.

„6, jiste to vite," pokračovala. „Jiste to ne-
bylo včera poprve, že jste odešli domu v jede-
ndct, o pulnoci, v jednu nebo ve dvč. Vim, dou-
Mm aspon, že jste rekli takč Ivanovi, aby šel
spdt. Ale on je dftč, verte mi. Vy jste odešli
domu, když jste se dost pobavili, ale on začal sve
romdnky po kavarndch a vinarndch jako pred jed-
nfm, dvčma roky. Mčl s sebou trochu penez, ho-
dinky prsten, vsekala jsem doma velice netrpč-
livč. A když neprišel rano v šest, ani dopoledne,
ani v poledne, byla jsem tak smutna a zoufala,
že jsem chtšla odjeti. Jen pryč, domfi! A skriti
se nčkam a plakat!

Jeho sestra a švagr, ktert jsou už od drivčjška
zvykli na takovč veti, mne tžšili, ale i oni byli
rozhorčeni. Konečnč prišel, ve dvč hodiny odpo-
ledne, bled^ jako smrt, zaprašeny, bez krejcaru,
bez hodin, bez prstenu. Vy to vite, proto vžm to
všechno rikdm. Odpustila jsem mu, protože ho
mam rdda, a byla jsem rada, že se nestalo nic
horšiho, ale pochopite, že toužim pryč odtud, že
se bojim všech vas, jeho pratel, že se bojim, aby
ho jednou zase nepfesadili do hlavniho mesta."

Miuvila rychle a jako v rozpacich. Jeji oči
planuly, tvare zčervenaly, stala se krasnou. Jeji
hlas byl laskav^, a jakoby prosil za odpuštčni za
prikrd * slova, tak byl chvilemi nčžn^ a mčkky,

33

Pravda, kterou rikala, byla drsnž, ale zpflsob,
kter^m ji rikala, byl dojimav^ a jeji usmčv budil
mimovolnš sympatii tech, kteri ji poslouchali.

Umlkla a pak pfistoupila ke Stankovi, ktery se
pokladal za nejlepšiho Ivanova prltele, protože
s nim nejčasteji b^val a podepsal mu kdysi dve
smčnky jako ručitel.

„Nehnevejte se a odpusfte mi 1“ rekla a podala
mu ruce.

„Č nehnšvžm se, mi!ostpanl,“ reki, a opravdu
zmizel z jeho srdce nepfljemn^ počit, vzbuzen^
jejimi slovy. „Snad mšte pravdu.“

„jistš mdm,“ usmala se. „Vy, jeho pržtele,
jste jim nadšeni nčkolik hodin, vidite ho na je-
višti, jž jsem za kulisami. Zde je tfeba mnohem
vetšiho usill, aby se udržela vzdjemna naklonnost
a ticta.

VSm stačilo, že Ivo dšlal dobrž vtipy, že umel
piti, zplvati a veseliti se, že byl sentimentalni nebo
smutn^, jak jste si pržli. Ale v životš je tfeba ji-
n^ch prostredku: charakteru, pričinlivosti, vytrva-
losti, vule, dobroty. Miluji svčho muže nejvice,
je-li duchapln^ a vesely, když ukazuje nejlepšl
poklady svčho bohatčho rozumu, ale — samimi
dorty nelze žiti. Take docela obyčejneho chleba
je tfeba, obyčejnš, prostč dobroty, rozvažnosti,
filistrovskč cti a nudnč duslednosti. Toho si pfeju,
to od neho chci, a jen tehdy bude naše manžel-
stvi šfastnč, zaslouži-li si tčmi vlastnostmi mou
uctu.“

Dvžfe se otevfely a vstoupii Ivo. Mšl cosi
obstar&vati v mčstš, proto se trochu opozdil na
34

čajovy večirek, ktery usporadala jeho sestra pro
jeho prdtele.

VidčI ponekud užasle obličeje. Jeho žena stala
oprena o klavir a vidčl ji na očich, že mluvila
s velk^m zapalem.

Pfistoupila k nčmu a pozdravila se s nlm.

„ Odpust, vykladala jsem tv^m pratelum svč
ndzory.“

„Tedy vas karala?" zasmžl se hlasitž.

„Ano, velice."

„Takč tebe trochu," pripomela,

„Ona je totiž ideal bez chyb,“ reki.

„0, m^liš se, take o svych chyMch byla bych
povldala, ale nebylo dost času, protože jsi prišel,
prdvč když jsem chtčla začiti."

„Povidej tedy.“

„Ne, drahy, dost, že me vady vidiš, proč bych
ješte pred tebou o nich mluvila. Že nejsem krasnž,
že nejsem mladd, to vidi každ^, a ty druhe chy-
by — a mdm jich mnoho — si chci odvyknout
než je spozoruješ!"

„Vyborne,“ smali se pratelč a začali tčmčr vč-
riti, že Ivo neudelal hloupost, oženiv se s vesnickou
slečnou, ktera nebyla ani hezkč.

A Stanšk, ktery dosud nikdy nemyslil na man-
želskč jho, ač mu bylo už pčtatricet let, m el tč
noči podivn^ sen.

Zdalo se mu, že žije daleko od mčsta v kras¬
nem, zelenčm horskčm kraji. Kolem hory pokryte
čemerni lesy, v udolich pestra pole a louky. Na
malč samote stoji hezk^ domek, obklopeny velkou
zahradou. Pred domem stoji lipa, na dvore ko-

35

Šatč kaštany. Na zahrade zraji hrušky a jablka,
na tyčkach se pnou fasole, tluste zelnč hlavky
stoji v diouh^ch raddch a pri cestičkach, posypa-
n^ch svetlem piskem, voni posledni podzimni ruže.

Dvur je plny drubeže, v chlčve buči krdva, na
prahu se vyhriva pes a laskava, rozumna žena —
Stankova žena — chodi po dome, po dvofe, po
zahrade, prohliži, upravuje a zpiva prostč pisne
spokojeneho srdce.

On leži v trdvš ve stinu s knihou v ruce, ale
nečte. Stale se divd na vše kolem, na hory, ves-
nice v udoli, na bile cesty a stribrne potoky a na
svuj maly dum, svč teplč, klidne hnizdečko, a je
mu v duši tak krasnč a mčkce, že by se rozplakal
biahem a spokojenosti.

Venku na ulici zarachoti vuz, je slyšet chrap-
tivou pisen a Stanek se probudi. Prvni blede rano
se divd oknem. Mne si udivenč oči. Zdvihne se,
zasmeje se.

„Neni-li Ivo hlupdk, muže b^t šfastn^,“ za-
bruči polozavistivč, obrdti se na druhou stranu a
za nčkolik minut usne znovu.

Z CESTY.

I.

Byla jsem v male bosenskč vesnici. Domy,
ozdobene vyrezavanim a drevčnym mrižovim na
oknech, ležely klidne a tiše v zahradach; v ka-
vdrnč — svčtnici s improvisovanou verandou —
36

sedelo nčkolik mužfi v malebnem tureckem kroji
mlčky srkajicich kavu. V uličkdch toulalo se ne¬
kolik deti, hochu a devčat s opdlen^mi obličeji
a velkyma, snivyma, černyma očima.

V obchode, originelni drevene boude, kde bylo
zboži pestre rozhazeno, ležel na zemi prodavač a
majitel obchodu v cele sve majestdtni dčlce a
kouril s filosofickou lhostejnosti cigaretu za cigaretou.

Pekar sedel na široke zdene rimse pred ped,
jejiž otvor byl obracen primo do vesnicke cesty,
sedči tu po turecku a tčkal očima preš strechu do
neurčita.

Nad vesnici až daleko k hordm leželo ospalč
mlčeni, tichy, syty klid. Tu a tam umiral slabe a
stlumenč nčjak^ ton v jasnčm, tčžkčm vzduchu.
Pestre povidky z „Tistce a jedne noci“ vystupo-
valy z bezmyšlčnkoveho snčni jako lehk^, modry
kour z krbu techto dzich, zvlaštnlch domu. Fan-
tasie plynula pohodlne jako hladk^ proud v po-
lednim vedru. Zadivala jsem se na zamrižovan<i
okna a snila o živote za nimi.

Fatimy a Julejky, Hanumy a Arify, všechny
tančily prede mnou v pestrem reji. Videla jsem
jejich krasu, nedotknutou, jen pro jednoho muze
kvetoucl, videla jsem jejich propastne, planouci
oči, pel mladi na sametovČ mčkk^ch tvarlch, jejich
snive, osamelč duše. Prichazeji a odchazeji, kvetou
a starnou jako exotickč, vzacne kvetiny v tichych,
osametych vasach.

Horky, klidnji vzduch zpival cizi, nezname
pisne. Duše kvetin houpaly se v nesmirnem slu-
nečnim jase, travy vončly poesii a pohadkami.

37

Kdesi v žadu se razkladal hdj. Kolem dokola
barvilo se už listi nadhernymi podzimnimi bar¬
vami.

„Posvatny haj!“ citila jsem a moje duše zva-
žnela; když jsem vstoupila do jeho mlčeliveho,
soumračneho chladu, probčhlo mnou slavnostni
zachveni.

Slunce nepronikalo hustym listim. Od stromu
ke stromu se razkladal tmave zelen^, mčkky
trdvnik. Cosi jako rosa se svitilo na nem, nebo
to byl jen onen intimni lesk travy, jaky nalčzame
nekdy na osamel^ch pasekach. Stalo zde nekolik
parezu. Bylo v nich cosi lidskeho, smutneho, tak
smutnčho. Mrtvi zde spali.

Hluboko uvnit? mezi stromy stala mala džamia.
Jeji chudost, jeji temna neozdobnost mne dojaly
Na schodech sedel stary Turek.

„Chcete vejiti?"

Ano, chtela jsem dovnitr. Usedla jsem prede
dvere a zula jsem se. Když jsem potom bosa
vstoupila a spatrila chudč koberce, byla jsem do-
jata.

„Bosa, bosa," myslila jsem si, a tato jedno-
duchž vžc mne učinila docela mžkkou. Bylo mi,
jako bych citila na svych chodidlech všechny ty
hluboke poklony, ty četne doteky tech mnohych
a mnohych Turku, kteri se zde v extaslch mod¬
li^ vrhali na zem, všech, kteri zde vykonali svou
pobožnost.

Slavn^ Turek mne vedi ku predu, kde stžly
v ravne rade tlustč voskove svice, kde visely vy-
šite prčipovčdi z koranu v uzkych, zlaty-ch ržmcich,

38

kde v malem klenuti, kde hodža odbyvd modlitby,
byla upevnčna v dojemne naivnosti mala kytička.

„Z Mekky,“ reki starec, „z Mekky!“

V jeho hlase se chvčla ucta k relikvii.

„Byl jste v Mekce?" tazala jsem se.

„Ne,“ byla smutna odpovčcf. „Jen bohati tam
putujf. A ja nemam ničeho."

„To je Mekka,“ pravil, ukazuje na nčkolik
starych obrazku.

Pozorovala jsem ho. Jeho oči zazarily, obliče-
jem prelčtlo fanatickč zachvčni.

A stary Turek se svym bitym vousem, s tma-
vyma, zarlclma očima ve vraskovitem obličeji,
se starymi, vyschlymi ddy mi pripadal jako veM,
nekonečna, stelesnena touha.

„Mekka, Mekka!“

Ty vzdalene, vzdilenč štesti! V tiche svatyni
mčho srdce visi tve slabč, mdlč obrazy, a moje
duše jim prinaši osamčlč, čistč obšti. Ty daleke
štesti, ke kteremu putuji, uvidim tč nekdy? Nebo
budou moje sprahla, chvčjlci se usta marnčvolati
jako ten stary^ Turek v tichč, osamčlč džamii bo-
senskč vesnice:

»Mekka, Mekka?!“

II.

Tam v hlubokč, rovinatč Slavonii, v jednč z tech
jako šnura rovnych vesnic byIo posviceni. Kolem
kostela byly postaveny pernikarskč boudy, impro-
visovanč hostince a vinčrny, bosenski kavarna,
a hned po odpolednim požehnčni rozvinul se
pestry, barevn^ obraz.

39

Ach, taneč a vimena srdci, smela zpupnost
hochu a stydlivd nesmelost devčat!

Devčata ve svych suknich z doma upredeneho
hedvabi, bohatš vyšivanych košilich, pestrych nd-
krčnich šdtcich, umelych učesech kolebala se sem
a tam jako širokd kvčty, mezi nimi vykračovali si
hoši trochu smšle, trochu vesele, nebo takd po-
nčkud priliš dustojnč, vdžne, dle temperamentu a
na!ady.

Gajdaši se prochazeli sem a tam, malo se sta-
rajice o taneč kolem nich. Hrdli, hrdli a prochd-
zeli se nahoru dolfl, nahoru dolu. Oba byli užže-
nati, reki mi kdosi, a pro muze se už nesluši
smati se.

Chvilemi vybavil se ten neb onenztance, pre-
nechdvaje sve misto jinym, kyvl si na nekterou
divku ze skupiny a vedi ji k pernikdri.

Velkd srdce se zrcatky a paplrov^mi pentlič-
kami zdobila hrube spojend stoly v boudach. Šla
dobre na odbyt. Červene, rozpalend divči obličeje
hledžly na nč šfastnš a ostychave, když jim byla
nemotornž hochy strčena. Jsou to ndmluvy, a když
v zime jsou vinice prdzdnž a hold a ve sklepich
kvasi mladd vino, je svatba. Posviceni je vše-
obecna zasnubni slavnost, a stare tety, ktere stoji
v hloučku stranou, davaji ovšem pozor, aby vše
šlo v patričnem poradku.

„Jeste nezavolal naš Mato na Mandu?" tdzala
se jedna stara teta sve snachy.

„Ne!“

„Bože, ten hoch!“ narikala stara nad svym
tvrdohlavym vnukem.

40

MSI si vziti Maru, dceru nejbohatšiho sedlaka
ve vsi, už bylo vše ujednano, jen dnes ještč mel
za ni dle starSho zvyku prijit. Ale on odporoval
už drive a dnes už docela se dalo od neho vše
Sekat.

Prdvš šel mimo jeji syn. Tetka mu pokynula,
a poslala ho k vnukovi.

„Naprav mu hlavu!“

Šedldk se v tom vyznal. V male chvili byl
zpet s Matou, krasnem, osmndctiletym hochem.

„Kup Mare pernik!" poručila stard. „Co by
fekli Iidč?“

Hoch jevil malo chuti, ale temn^, vyhrflžny
otcuv pohled mu preče pomohl na cestu.

K^vl mrzutč a hrubč na Maru; byla to ticha,
nehezkd bytost.

„PojcF!“ poručil ji panovitč a nechal ji jiti za
sebou.

Šla, klopic hluboko oči pred pohledy lidi.
Mšla tak rada toho pyšnčho hocha! Byl nejlepšl
ve vsi a ona ho mčla dostati!

Když stanula u pernikare, zdvihla k nčrnu mirne
a prosebnč sve hnede, lani zraky. Ale on se na
ni ani nepodival. Vzai mrzute prvni srdce, ktere
se mu namanulo a nejakč maličkosti, hodil penize
na stfil a dal vše divce.

„Na, tu mdš!“

Znčlo to tvrde, a pohled, ktery ji zasahl, byl
zty.

Potom se bezohledne obrdtil a nechal ji stdti.

Stdla nyni sama s velk^m, červenš zbarvenym
pernikov^m srdcem v ruce.

4/2

41

Dve velke slzy ji vstoupily do plachych oči
a padly dolu. Na červenem, pernikovem srdci se
udelaly dve temne skvrny.

„Nejsou posledni." rekla nčjaka žena lakonicky.
I ji se tak kdysi stalo . . .

PRIHODA Z VLAKU.

Stmlvalo se. Na bledčm nebi se zdvihla vysoko
tmava oblaka, vitr je hnal od vychodu a prinašel
ssebou šum Feky, ktera se nyni na jare rozlila po
rovine.

V pokoji se sešerilo, jen široke, velke okno
zustalo jasne. Všichni byli k nemu obraceni a
bledeli na kupici se mraky.

Dva hošici sedeli tiše u svych hraček, nej-
mladši dite leželo linč a blažene v naruči mlade
ženy. I jeho detske oči byly upreny na mraky.

Na stole stal samovar a v šalclch vončl čaj.
Pan domačnosti kouril cigaretu, jeho pritel otačel
nervosne v rukou persky ubrousek z praveho čin-
skeho papiru.

»Stichl jsi,“ reki inženir Celesta, oteč te klidne
a mile rodiny. „Umlkl jsi a ja myslil, že proud
tvčho vypravov5ni nebude mit konce. Dve leta jsi
byl ve svete, naplnil jsi se vzpominkami jako
houba, když ji hodiš do vody. A ted sediš mezi
nami už pul hodiny tichy a malomluvny, zamyšlen
kdo vi kam. Povidej nam neco! Byli jsme sveho
času nejlepšimi prateli a rdd bych vedčl, co se
42

s tebou stalo za ty dva roky, co jsi byl pryč. Co
jsi džlal, co se ti prihodilo? Jakčho štesti jsi se
dožil a kolika cilfi jsi dosahl?"

„Oh, priteli, napovidam se ještš dost,“ reki
mali? Ante — Josip Ante, uznan^ a nadan^ malir.
»Napovidam se toho, až te omrzi poslouchat muj
hlas. Ovšem, dnes a snad ještš nčkolik dni nebo
nedel nebudu vypravovat veselč veti. Zažil jsem
smutnou udalost, když jsem jel z aristokratickeho
a veselčho Bruselu na jih do naši krasne, ale
k umčni tak lhostejne vlasti.“

»Povidejte, pane Ante," rekla plavovlasa pani
a obracejic se k hošikfim, pohrozila jim prstem:
„Jestli nemysllte b^t hodni, jdSte ven k Annč!“

„Ne, maminko, neposllej nis ven 1 Viš, že
umime peknč poslouchat, když se nčco povida,"
reki starši hošik.

„Dobfe, zastarite, i vas to bude zajimat," roz-
hodl malir.

Pozdvihl oči k fantastickym večernim mrakiim
jarniho deštivčho dne, sepjal ruce nad kolenem a
začal mluviti.

„Jel jsem z Bruselu rychlikem Calais-Viden.
To je nejlepši spojeni a kupč jsou stdle plna ce-
stujicich. V oddeleni druhč tridy, kam jsem vstoupil,
sedela už nčjaki rodina: pan, pani, petilety hošik
a jeho vychovatelka, mladi, štihli slečna. Usedi
jsem do kouta, abych nerušil jejich rozhovoru.
Byl bych jiste zustal ve svč reservč, kdyby ne-
bylo hošika. Prohližel si mne hned svelkousym-
patii. Vyklouzl z rukou svč matky, u kterč stil,

* 43

p?išel ke trme a tžzal se mne s tvdrf mladčho
Angličana: „Pane, proč maš dlouhe vlasy?“

Usmal jsem se. Pohladil jsem svou tmavou
hrivu, a odpovčdel jsem mu v jeho reči: „Mlad^
pane, jsem malir. Umelcfim se dovoluje jista extra-
vagance v obleku. Moji pratelč tvrdi, a ja sam
vfm, že mi me dlouhe vlasy dodavaji zajimaveho
a oduševneleho vyrazu. Kdybych nemčl dlouhfch
vlasu, nebyly by mč oči tak jiskrnč, jemne a dobre
jak jsou, muj obličej by byl obyčejn^. Dojem
obrazu je často odvisty od primereneho ramce,
ktery zvčtšuje jeho prednosti nebo je niči. Vlasy
jsou skoro vždy dobrem ramcem obličeje, proto
je nosim tak dlouhč."

Dival se na mne očima, kterč byiy modrč jako
pornnčnky u potoka. A prisvčdčil mi važne, jak se
slušf na potomka britskčho ostrova: „0plnč roz-
umim, pane. Ano, ano, tve vlasy jsou velmi dobre
pro tvuj obličej. Moje jsou j inč, protože jsm ješte
dite.

A uchopil prstem zlatou kader, ktera mu vi¬
sela u rfižovčho lička.

Ten maty Angličan byl podivuhodne krasn^.
V každčm tahu jeho detske a nežne bytosti byla
skrvta nepopsatelna gracie a mekka libeznost.

Když stal prede mnou, vzpomneljsemsimimo-
volnč na krasny a poeticky portret, kterym zvečnil
nešfastn^ česk^ malir Marold sveho synačka. Za -
rmoutil jsem se a reki jsem pohnut svčmu mla¬
demu znžmčmu: „Dovolte, mlad^ pane, abych se
na vas podival pozorneji. Pripominate mi syna
umčlce-mallre, kterčho jsem znal a ctil.“

44

Vzal jsem mladčho Angiičana za rameno, od-
dalil ho trochu od sebe a dival se na nčho s umč-
leckou radosti pro jeho krasu a s onim melancho-
lickym pohnutim, s kter^m si vzpomindme na
smutne osudy ndm sympatickych osob.

Dite se usmdlo, a když ho mč ruce pustily,
priskočilo ke mne a objalo mnč, ujišfujic roztomile:
»Pane malin, mam vas velmi rad.“

Prizndni hošika mne naplnilo užasem, a take
rodlna meho maleho Angiičana byla prekvapena
rychlou zalibou zlatovlasčho hošika.

»Odpusfte, pane,“ reki mi jeho oteč. „Neni
zvykem našeho hocha, aby se choval tak volnč.
Je velmi nepristupne ditž, a ani našim pribuznjmi
se vždy nepodari ziskati si jeho naklonnost."

»Jsem tim pyšnejši, pane, že jsem si tak rychle
naklonil malč a vybirave srdce vašeho synka,“ od-
povedčl jsem, a opravdu, md slova nebyla zdvo-
rilou frasi.

I hošikova matka se zneklidnila. Vstala, vzala
hocha za ruku a rekla mu karavč: „Nevyrušuj
pitna 1 Možna, že nema rdd dčti!“

»Prdve naopak, milostiva," reki jsem. „Budu
šfasten, dovolite-li, abych se i jd, cizinec vam
i jemu, slunil ten kratk^ čas naši společnč cesty
v naklonnosti vašeho libezneho ditčte."

Sezndmili jsme se. Oni jeli z Londyna na ve-
likonoce k pribuznemu, kter^ byl riditelem nejake
tovarny v Norimberce.

Vlak letel krajinou, ktera se každym okamžikem
mčnila. Na zahybech se vlak zatrasl a hoch se
oprel s veselym smichem do meho ndruči. Jeho

45

nevinna tvar zazarila svevolnou radosti, ale hned
udelal važny obličej a reki matce, ktera byla temčr
žarliva na naše pratelstvi, važnym, presvedčivym
hlasem: „Musel jsem. Jinak byl bych upad’,
mama.“

Nevim, jak se to stalo, ale nahle sedčl na
mych kolenou. Sahl mi do kapsy u vesty a po-
dival se na hodiny. „Odpusfte, reki, „ja se divam
moc rad na hodinky. Až se naučim znat, kolik je
hodin, koupi mi teta Amalie hodinky s mym mono-
gramem."

„0, nepochybuju. A jak se jmenuje muj zlato-
vlasy pritel ? “

„Bob,“ reki a dodal: „MysHm, že je to moc
krasne jmeno."

Nebyl jsem jeho mineni, ale prisvšdčil jsem.
Proč bych mu kazil radost?

»Povidejte mi nčco!“ nalčhal.

Pokoušel jsem se vzpomenouti si na ony ne-
sčetne pohadky, ktere nam dčtem vypravovala ba-
bička a ktere by se mu jiste lfbily, jako kdysi
ninč. Ale než ožila v me pamčti stard povidica,
prerušil Bob mč pfemyšleni a prosil mne, abych
mu povidal o tom hošikovi, „ktery byl takovy
jako ja.“

„0 kterem hošikovi ?“ ptal jsem se, ješte zcela
ve vzpominkach na detska leta.

„0 hošikovi toho pana, co maloval jako vy.“

Vzpomnčl jsem si. A vypravoval jsem mu tu
melancholickou historii, ktera mnou otrese, kdykoli
si na ni vzpomenu.

46

„0h, pfiteli," reki jsem, „onen pan nemaloval
jako ja, ale mnohem lepe. Ja jsem nepatrni malir
a ani v me male vlasti mne každy nežna. Ale
onen pan byl slavny, uznany a znamy v Pariži
a po cele Evrope. Ty neviš, co je to Pariž a Evropa;
ale reknu ti, že je to velmi težka vec, než nekdo
dosahne, aby ho znali v Pariži a v Evrope. Marold,
tak se jmenoval ten malir, byl mistr jasnych, svi-
tivych odstinu, veselych, kypicich barev, elegant-
nich linii a rafinovane graciesnosti. Ale tomu ty
nerozumiš, muj modrooky pfiteli ..."

„0, rozumim, proč bych nerozumel? Pekne
vypravujete. Když mi čte miss Elen povidky, po-
sloucha se to zrovna tak.“

„Tak dobre. Ten maiir byl hezky a mlady a
mel mladou, krasnou pani. Maloval ji neseislnekrat,
vždy v jinych posach, v jinych elegantnich šatech,
ale vždy stejne krasnou a okouzlujici. Meli syna,
petileteho hošika, krasneho jako ty. Malir a jeho
pani byli z Čech a v jejich dome se mluvilo česky.

Mužeš si predstavit, jak krasny život mčl ma-
liruv synaček. Sedžval v atelieru, plnem pestrych
drahych ved, obrazu, kobercu, opatrenem veli¬
kimi okny, kterymi bylo videti na prekrasne, žive
parižske namesti. Dival se, jak oteč makije jeho
krasnou matku v jemnych hedvabnych šatech,
s fantastickymi klobouky na bujnych vlasech.

Take jeho maloval oteč. Byl^ to snivy obraz,
p!ny puvabu a kouzla. Maly hošik svčtlych, ku-
čeravych vlasu, v sametovych šatech; na ramenou
ma bily limec z drahocennych krajek. Ma jemny
obličej, bilč, nežne ruce. Vypadd jako synek starč

47

vznešene patricijske rodiny. Kolem detskeho, ale
už zamyšleneho obličeje se mekce vinou plave
vlasy. Je to vyhyčkanč dite, milovane a ošetrovanč
jako vzžcna perla, jako nčžna kvetina. Jmenoval
se Ludčk jako jeho oteč.

Jednou se zmocnila malire touha po domovč,
naplnila celou jeho umeleckou duši. A zavrel
skvei^ atelier, zavžel rozkošnou villu v okoli Pa-
riže, kde se ženou a se synem odpočival od prdce
a žil mezi prateli bohaty a zavidčnihodn^ život
umelce. Oh, kolik vesel^ch pisni tam zpivala jeho
krasna žena, co tu bylo šfastn^ch večeru, kdy se
tu ozyvaly housle, zpivaly mandoIiny a kytary
mezi rozhovory mladych, genkilnfch pratel. Jako
šampanske, tak šumel v malirovč domč pestr^,
radostny život.

A zavrel vše a odjel se ženou a synkem domii
do slavnčho mesta rodne zemč. Sto včži mž
Praha, tisic slavnych paldcu, namesti, je bo-
hata na stare pamatky, ma romantickč zahrady,
pyšne klaštery i černa tovarni predmčsti, zalidnčnd
tisici potomky vzpurn^ch Husitu. Pod kržIovskym
hradem teče mšstem široka reka, preš ni se kienou
mosty jako drahe pasy. Tu je Karluv most, vrou-
benjr starymi sochami. Tam v zeleni se ztraci ši¬
roka, zubata zed’; staveli ji za džvn^ch času, když
hlad hubil mesto jako strašna prišera. Tam je
stara židovskd synagoga, postavena za stredovšku
bohatymi židy, kteri pujčovali kralum a knižatum
zlato a stribro.

Podivnč je to mesto, muj drahy, a oči mali-
rovy po nem žiznily jako suchč letni pole žizni

48

po vodi. Nemil už matky, ale chodival k ni kdysi
ze sveta pak tak s milujicim srdcem, jakosevracel
nyni do toho malebniho a pyšniho mista. A uka¬
zoval synovi vše, jakoby to by!o jeho vlastnictvi:
Všechny ty palače, všechny ty katedraly, kapličky,
ty stari a romanticke ulice, všechny ty kvetouci
stromy v parcich, všechny zeleni ostrovy v široki
reče, ktera zrcadlila ješti jednou krasy mesta.

A myslil, že život v domačim mesti se ženou
a se synem bude ještž radostnejši a bohatši, než
byl v cizini. Prichdzeli k nimu pratele, mnoho
pratel, protože jeho jmino byIo ke cti cele zemi.
Zasyp£vali ho poctami, oslavovali ho všude, kde
se ukazal. Pani zavidily jeho manželce, že ma tak
slavneho, ctiniho muže, a diti snily o tom, jak
by to bylo krdsni, kdyby i jejich oteč byl slavnem
malirem, jako byl oteč Lud’kuv.

Jen nikolik dni trval ten sen, krasny a pyšny
jako pohddka. Ale pak odkvetlo vše, radost a
sliva i všechno štisti za jedinou noc.

Mali? se roznemohl a zemfel. Rodaci mu vy-
strojili slavn^ pohreb, pok ryl jeho rakev sty venci,
po ulicich visely černi prapory a horela svitla,
když ho vezli do hrobu.

Oh, kolik soucitnych rukou pohladilo svetlou
syničkovu hlavu, 6, kolik krasn^ch, soucitnych
slov slyšela ony dny mlada pani 1

Ale černa opona zakryla to slunečne štisti na
vždycky. Zemi napadala na malirovu rakev a krasne
pohadky byl navždy konec.

Prihlisili se včritelč, prodali villu, mikki,
orientalski koberce, všechny jasni, slunniho usmevu

49

plne obrazy, drahč hedvabnč zaslony, všechny veti,
ktere byly svedky veseli a štesti.

Pro krasnou, mladou pani a bledovlaseho ho-
šika zustalo jen malo penčz. Dali penize do spo-
fitelny — nebylo jich mnoho — a z tech penčz
se mel vychovavati umelcuv syn, jako se vycho-
vavaji všichni sirotci otcu, kteri nemohli uschraniti
penize pro svou rodinu.

Mlada pani byla nešfastna a nesmirne smutna.
Dfive žila jako princezna, jeji nohy chodily po
kvčtech, jeji krasne telo pokryvalo hedvabi, samet
a krajky. Na rtech staly lismev, v očich slunce,
v srdci radost — tak žila. A ted’ prišel po nedeli
pusty všedni den, hvšzdy v očich shasly a rty se
trpce sevrely. Na jeji dvere klepala bida, a hle,
ku podivu: ruce, ktere se ji drive ve štšsti tak
ochotne vztahovaly vštric, stahly se zpet a laskave
obličeje, ktere se na ni dfive tak sladce usmivaly,
zvažnčly a prijaly cizi v^raz. Ztratila zlatou korunu
s hlavy na vždycky.

Žila skromne s hošikem, ale prostredky do-
chazely. Chtela dšlati — ale kdo by vzal byvalou
princeznu k sobe za popelku? Neveri, že by do¬
vedla neco jineho než byti princeznou.

Bohužel, i princezny a princove musi jisti.
Maly Ludek byl jemny, potreboval zvlaštni peče.
Krasna mlada vdova poslala syna, posledni dedictvi
po muži a štesti, k pribuznym. Bude od ni
potom vzdalen; nebude ho moči libati, hrdti
si s jeho hedvabnymi vlasy, divati se do jeho
milych oči, jeji rty se nebudou dotykati každy den
nesčislnškrat jeho sametovych, dštsk^ch tvari. Ale
50

bude syt; dostane jfst kdykoli bude chtlt a nikdy
nebude bez pristrešl; bude se moči pritisknouti
k teplemmu krbu a prlbuznl nedopustl, aby chodil
roztrhany.

Mlada, krasna pan! zustala sama. Byla jako
ptak, kteremu rozhazeli hnizdo. Kam se obratila,
nikde nenalezla klidu ani utočište, Muj Bože, byla
jeste priliš mlada a krasna, mšla priliš mnoho
slunn^ch a pyšn^ch vzpomlnek, aby se mohla
stisknouti do kouta jako kajicnice. A snad by se
byla stiskla, kdyby takovy kout byla našla. Ale
nenašla ho.

Mesiče mljely a šeda všednost se ohlašovala
stale bezohledneji. Pan! nevčdela, kam ma jlti, co
počiti. Do jejlho bytu se vetrela blda. Oh, jak
trpkymi, jak horkymi se staly vzpomlnky na
byvale štčstl. Poslednf zasvit zlat^ch snu shasl
a se všech stran ji obklopoval jen trudn^ nedo-
statek. Všechno štesti, všechna radost zamkly
beze stopy.

A jednou, když vzpominky byly nejtrpčl, když
život se stal ubohym a prazdn^m, když byl jen
umornym bremenem, plnym starosti a strachu,
tenkrdt ulehla zoufald k smrti.

Tč noči se otravila plynem.

A tak se stalo, že niaiy Ludek, ktery byl tak
šfasten, ktery mel tak slunna detska leta, nemčl
nyni ani otce, ani matky. Oba zemreli ještč mladi
a krasni.

Hošlk zustal sam. Dali ho donejakčho ustavu.
Sametovč šaty sjemn^m krajkovymlimcem seroz-
trhaly a nezustalo z nich ani hadrlčku. Ustrihli

51

mu takč plave, mekke vlasy, a vyroste, zapomene
na krasna detska leta, jako zapominame na divnou
pohadku, kterou nam vypravujf v prvnt mladosti.
A až vyroste, velky a dospčty muž, predstoupi
pred onen obraz, ktery namaloval jeho oteč, a
neznd v tom jemnčin, aristokratickčm ditčti sebe
sama. Stane se drednikem nebo profesorem a ne-
zkusl toho skveleho, opojndho a radostnčho ži¬
vota, toho smavčho, zdrivčho štčsti, v jakčm se
zrodil.“

Utichl jsem, vlak letžl s rachotem ku predu,
okna se zachvivala, a mimo nas Ietčly vesnice,
pole už obdčland a oseta, Iesy v prvni skromnč
zeleni jarnicb dnu. Na sentimentalnim, nežnš mo-
drčm nebi visely svetlč obldčky, podčl trati teki
zelentf potok.

Zahledšl jsem se na tu jarni krdsu, kterou se
hnal vlak; myslil jsem na hošika, kterčho jsem
znal z krdsneho, poetickdho obrazu jeho otce, a
pojala mne touha, aby mel lepši, jasnejši budou-
cnost, než jsem mu prorokoval.

„Pane, až uvidiš toho hošika, rekni mu, že
ho mam moc rad, Bob ho ma rad z Londona. A
jestli nemd hračky, af pfijde ke mnš, ja mu dam.
Všechno, co bude chtit. Mdm jich moc, pln^ po-
koj.“

Tak reki muj maly Angličan, vyprostil se
z mčho naruči a odešel ke svd matce. Objal ji
a tazal se, ma-li i ona rdda hošika, „kter^ byl na-
malovan".

Když mu prisvšdčila, vrdtil se ke mnš. Matka
mu branila, že je unaven, a af spi, protože byl
52

celou noc vzhflru. Ale Bob zfistal u mnč a do
Kolina jsem mu vypravoval mnoho ved, važnych
i vesetych. Bavili jsme se vybornč a sliboval mi,
že mi bude psAti každ^ tyden, až hoslečna Ellen,
jeho vychovatelka, nauči psati.

V Koline stoji vlak dvacet nebo tricet minut.
Vystoupili jsme všichni, Angličanč odešli do re-
staurace, ja odešel, abych telegrafoval priteli
o svčm prijezdu do Vidnč.

Malir umlknul na nekolik okamžiku. Nalil si
čaje a zapalil cigaretu.

„Je tma,“ reki hostitel a otočil knofllkem eletri-
cke lampy. Po pokoji se razlilo vtiravč a ostre
svčtlo.

„Ne, nel“ branila domači pani. „Soumrak je
lepši pro vypravovdnf. Apodlvej se, vzbudiš ditč,“
dodala ukazujic na dite, kterč ji v nšručl bylo
usnulo.

„Mate pravdu, milostpani," prisvčdčil malir.

„Šero je prlznivčjši, mekči a soucitnejši, reki
bych. Elektricke svčtlo je pro smich a zabavu,
promuj smutn^ pribčh je lepši večerni stin.“

Hostitel zatdhl kohoutek a opet byla v pokoji
trna. Jen okno zustalo sivč, poloosvčtlenč večer¬
nim nebem.

Malir pokračoval:

„Když jsme vstoupili zase do vozu, rekla mi
matka maleho pritele: »Odpusfte, pane, prestč-
hovali jsme se od vas. Jsme unaveni cestou. Radi
bychom si trochu odpočinuli, a kondukter byl tak
laskav, že nžm nabidl zvlaštni kupč. Pravč nam
tam nesou zavazadla.“

53

Vlak se už hybal, vozy nejely jeste plnou pa-
rou, když jsme jeli mezi skladišti a nesčislnymi
kolejemi velkeho kolinskeho nadraži.

Železnični vuz mel obyčejne vzezreni: po stranč
chodba, na obou koncich prični ulička s dvermi
po obou stranach. Dvere se otviraji ven.

Dokud moji zndmi premisfovali zavazadla,
skakal hošik po chodbe a uličkou sem a tam;
zvlašf se mu libilo bčhati od dveri ke dverim. Po-
hladil jsem ho mimochodem po zlatych vlasech.
Chtčl jsem se s nim rozloučiti, ale myslil jsem si,
že budu miti do Norimberka jeste nekolikrat pri-
ležitost ho videti. Takč jsem se bal o svč po-
hodlne misto v kupč, aby mi je neprebrali cestu-
jici, pristoupivši v Kolinč. Usmdl jsem se na nčho
a odešel jsem.

Me oddčleni bylo prazdne, jen nejaka dama,
jak jsem se pozdčji dozvedčl, Elsasanka, sedela
u okna proti memu mistu, naktere položili Angli-
čane mflj kufrik na znameni, že je obsazenč. Mč
misto bylo ve smeru jizdy.

Zvykl jsem si v cizinč byti vlidny, osvojil jsem
si trochu kavalirske galantnosti, kterou jevi vzdš-
lan^ Francouz vuči ženam. Vzal jsem tedy svfij
kufrik, a nabidl jsem mlčky svč misto elegantni
spolucestovatelce, včda, že damy sedaji radčji ve
smeru jizdy. Prijala mou uslužnost a presedla si.

Širokč okno bvlo na polo spuštšno, do kupe
val prijemny vitr. Moje spolucestovatelka vyhli-
žela ven, kde se tahly nudnč, predmestskč ulice.
Vlak jel rychleji.

54

Nahle venku neco zarachotilo, zazvonilo; dama
vykrikla, a videl jsem, jak se s čela a tvdrl lije
krev. Na kllnč ji ležely kusy skla. Okno zu-
stalo cele.

Vyskočil jsem, vytahl kapesnik a otrel ji krev
s obličeje. Byla strachem bleda jako smrt, ale
rany byly jen povrchni; jen škrabnutl.

„Uklidnšte se!“ reki jsem. „Naštestl včc nenl
nebezpečna. Za nekolik dni se vam všechno za¬
celi."

„Dekuji vam!“ pravila. „Cltlm sama, že to
nenl nic zleho. Ale je to na každy zpusob ne-
pfljemna vec, a možna, že mi zustanou jizvy na
vždycky.“

Usmal jsem se: O ženy, v každe chvili mysll
na svou krasu! Ujišfoval jsem ji, že jejl tvai 1  bude
prave tak hladka aružova, jako byla drive, a vy-
šel jsem na chodbu, abych oznamil kondukterovi,
co se stalo. Domnlval jsem se, že nekdo z pred-
nlho vagonu vyhodil oknem sklenici, ktera se roz-
bila o nejakou tyč a strepy se odrazily do na-
šeho okna.

Na chodbč bylo vše poboureno. Cestujicl vy-
blhali z kupe a nejaky pan na konci vagonu kri-
čel: „Kondukter, kondukter! na schudkach je

krev!“

Neco mne uhodilo do srdce, krev v žilAch se
mi zastavila a nevlm, jak jsem si uvedomil, že se
malčmu Bobovi stalo neštestl. Videl jsem ho
drive, jak bčhal od dveri ke dverlm . . .

Skočil jsem ke kupe, kde byla ona anglicka
rodina. Pan stal mezi dvermi, zezadu vdala pan!

55

„Pro boha, kde je mč dlte?! Kde je, reknete,
kde je?!“

Nemohl jsem ze sebe vypraviti slova, skočil
jsem k zavore a zatahl, kola zaskripčla a vlak za¬
stavil.

Odstrčil jsem lidi, kteri mi byli v cestš, a letčl
ven. Dvere vagonu byly odtrženy. Bežel jsem po
trati zpčt, kondukter a nekolik panfl bčželo za
mnou.

Nejakych tri sta metru zpatky, ležely rozbite
dvere, zastavil jsem se a s konduktčrem jsme je
zdvihli.

Oh, nikdy nezapomenu, co jsem tenkrat videl!
Na pisku leželo neco rozmačkaneho a roztrhaneho.
Hromada krvav^ch cžru.

Zhrozil jsem se a odvrdtil se.

Dech se mi zastavil a malem jsem omdlel ja-
kousihorkou bolesti, ktera miprojela cel^m tčlem.

To tedy zustalo z nevinne, mile krasy toho
maleho andčla! Vše rozmačkanč, rozdrcene, jen
hromadka strašnč zohaveneho tčla.

Ale nebylo času rozmyšleti. Tam bčžel oteč
nešfastneho ditete. Ješte tricet, dvacet kroku a
bude stžti pred smutn^mi a hrozn^mi pozustatky
sveho ditete.

Ale ne, ne, toho nesmi vidčtil Toho ne!

Skočil jsem mu naproti, pokynul jsem ostatnim,
kteri spechali na misto neštčsti a oklopili jsme
nešfastneho otce.

Asi šest nas ho ztčži udrželo.

»Pusfte me, pusfte mne k synovi. Musim ho
videt!" Snažil vysvoboditi se z našich rukou, ale
56

bylo by byvalo nemilosrdne, byl by to zločin,
kdybychom ho byli pustili.

Odkudsi pfikvapilo nekolik železničnich Pred¬
niku. Sverili jsme jim strachem a nesmirnou du¬
ševni mukou pološileneho muže.

Kondukter pristoupil mezi nas: „Panove ;  zpatky
do vagonu! Musime konat povinnost, vlak musi
ddl.“

„A co bude s matkou?" ptal se kdosh

„Omdlela,“ odpovčdeli nčkteri.

„Ma jeti s nami ddl ?“

„Ano,“ reki jsem. „Ma v Norimberku bratra.
Bude nejlepe, pojede-li k nemu. Jeji muž tady
zustane. Musela by se zblazniti, kdyby se dozve-
dela najednou pravdu."

Vstoupili jsme do vozu a vlak jel dale. Mne
se chvčla kolena a ruce se mi tržsly.

Ještš pred hodinou mi sedčl hošik na kline,
smal se zvonive a sladce, jeho modre oči svitily.
Byl sam život, sama tepla, smavP radost.

Je to možnč?

Vzal jsem se za hlavu, prša mi svirala silna
bolest. Nejakp pani prišla pro mne do mčho kupe.

„Matka by vas rada videla, pojrfte k ni,“ rekla.
„A nerikejte ji pravdu!"

„Ne, nereknu."

Sel jsem k ni. Premahal jsem se jako jeste
nikdy v živote, aby muj obličej byl klidny^, aby
neprozradil ničeho ze strašneho vystupu, ktery vi-
dčly moje oči.

Ležela. Rty byly bez krve, oči velkč a ustra-
šenč.

5/2

57

Sepjala ruce: „fteknete mi, je živ?“

O, byl bych lhal, kdyby mne to stalo vlastnl
život! Odpovedel jsem klidne: „Ovšem, žeje živ.
Dvere nebyly zavreny, otev?ely se, uderily o nš-
jaky sloup a odtrhly se. Bob vypadl. Ale nic
važneho se mu nestalo. Trošku se mu odrela
kuže na nohach. Vdš pan manžel s nim pujde
k lekari, aby ho obvazal, a zitra snad už budou
za vami v Norimberce."

„Ale je to všechno pravda, co mi poviddte?
6, pane, povezte mi ještč jednou, je-li to pravda!“
prosila mne, a s!zy ji tekly po bledych tvdrich.

Uklidnil jsem ji, lhal jsem, vypravoval jsem,
co reki jeji hošik, že ani mnoho neplakal, že nemd
zlomenych nohou a že opravdu neni žždneho, ale
zcela žadnčho nebezpeči.

Ale jeji klid dlouho netrval, začala plakati, hle~
dela mi z blizka do oči, zaklinala me, abych ji
reki, co se stalo. Na každe stanici chtela vystou-
piti a vratiti se prvnim vlakem do Kolina. Že
nemuže b^t bez syna, že ma strach, že ji srdce
tak divnč boli.

„Prisahejte mi pri sve matce," rekla mi, „že
Bob žije.“

Prisahal jsem. Usmdla se pohnutč. „6, dčkuji
vam, potešil jste mne,“ dekovala.

Ale za čtvrt hodiny se ji zmocnil nov^ neklid,
šla do chodby a ptala se ostatnich cestujicich.
Lhali všichni. Vzala mne za ruce.

„Vy jste ho videl, pane. Jak jsem vžm vdččna,
že jste ke mnč dobr^. Miluji velice svč ditč, vy
ani netušite pane, jak velice!"

58

Ve Frankfurtu poslala vychovatelku, aby se ze-
ptala, neprišel-li za ni z Kolina telegram. Všichni
jsme se musili prestčhovati do jineho vozu, naš
vytlačili k vitli soudnl prohlldce na zvlaštni traf.
Policejnl urednik si zapsal mč jmeno a adresu,
jmeno one elsaskč damy, kterou ranilo sklo do
obličeje, a jmena ostatnlch.

Bal jsem se, aby se uboha pan! nedozvedela
ve voze mezi cizlmi lidmi o neštčstl. Včdeljsem,
že vychovatelce jistž povčdl pravdu. Ddval jsem
oknem pozor, když se vracela do vlaku. Bllžila
se, potacejfc se, smrtelnč bleda, s vytreštšn^ma
očima. Skočil jsem ji naproti, že ji muslm otevrlt
dvčre.

„Mlčte! Pan! nesml nic tušit. Jen pomalu,
zvolna ji muslte pripravit na všechno, ale pozdeji,
až bude u bratra. Ted’ ani slova!" zakazoval jsem
šeptem.

„Oh, muj Bože, pane, lehnu si takč pod vlak!
J£ jsem vinna. Kdybych byla na nčj dala pozor,
nebylo by se to stalo," pravila. Plač se ji dral
usilovnš z prsou.

„Klid! Chcete ještč jinč neštestl?" Nikdo neni
vinen. Ale ted’ je naše povinnost, abychom oše-
trovali ubohou matku. Hrozn5 zprdva by na ni
mohla strašne pilsobit, klidnou tvdr, usmlvat sel"
Zatrasl jsem ji. „Pfemahejte sel"

Už jsme byli v kupč.

„Nenl tam telegram?"

„Ne,“ odpovedel jsem. »Urednici si stčžujl,
že je obchodnl spojeni ohromnč. Nejspiš se te¬
legram ještč nemohl vypravit.“

> 1 «

59

Včrila na chvfli, ale sotva se vlak hnul, byla
zase neklidnd a smutnd.

„Pane, kdyby mne jen srdce tak strašne ne-
bolelo, byla bych uplne klidna. Ale srdce mi
horečnč bije, prša se mi svlraji strachem, nemohu
skoro dychat. Jiste se nčco stalo. Proč se jen
tak bojim? Strašnč se bojim. Oh pane, odpusifte,
že vds tak trdpim! Snad i vds nčkdy potkd ne-
štesti a bude vdm milč, když vds dobri lidč po¬
teši. Jsem vdm od srdce vdečna."

Mlčela nčkolik minut, pak se mne začala znovu
vyptavat.

„fteknčte mi, jak ležel mfij syn, na znak nebo
obličejem dolfl. Poznal vas hned ? O, muj muž
bude jistč neklidny, že jsem nevystoupila z vlaku.

Ale omdlela jsem. To je neodpustitelnč, že jedu
ddl, a muj syn mne tfeba potrebuje. Vola mš:
Maminko, maminko 1 Co si s nim muj muž počne ?

On je muž, nevi, jak se md zachdzet s nemocnym
ditetem."

A začala plakati, kdo vi kolikrdt už mezi naši
jizdou.

Tak to trvalo až do Norimberka, a verte mi, i
že jsem byl ceiy zničen, zmoreny tou strašnou
veci.

Když pani odešla, lehl jsem si na sedadlo a
rozplakal jsem se. Me nervy byly do krajnosti
napjaty. V ušich nechtčl utichnouti jasny, stribrnjf
smich hošikiiv, zddlo se mi, že je u mnč v kupč,
že mne pravč objal, že mi reki sladkym, detskym
hlasem: „Mdm vds rad, panel"

60

A ještč nynf, když j sem už tyden doma, dosud
nn zvoni v ušlch ten nčžny hlas, ještč ted’ cltlm
mčkk^ dotyk jeho dčtskčho tčla. Dnes dopoledne
jsem se pokoušel malovati. Co jsem namaloval?
Hlavu maleho hošlka, kopii onoho podivnč jlma-
včho obrazu, kterjr namaloval Marold. Po občdč
jsem rovnal svč skicy, illustrovanč časopisy, psanl
a paplry. A našel jsem mezi nimi reprodukci
onoho Maroldova obrazu. Podlval jsem se na ni,
srovnal s hlavou, kterou jsem dopoledne nama¬
loval, a vidčl jsem tytčž tahy, taž usta, tytež oči.

Zneklidnilo mne to. Co se se mnou stalo?
Vždyf nejsem sentimentalni, ale každčho večera
se mne zmocnl takova melancholie, že nevlm, co
se mnou bude. Proto jsem prišel dnes k vam.
Muslm se rozptylit."

Nastala noc. Predmčty v pokoji se jen nejasnč
roz!išovaly. O širokou zed’ se opiral prudky vltr.

Ze zeme se zdvihlo nčco ticheho. Dvč drobna
tčla se optela o mallrova kolena, dva mokre obil¬
neje se dotkly jeho obličeje, kter^ opiral rukama.
Pyšny, ale p!achy a pohnuty hlšsek reki: Jsem
Mila, a ten maly, vlš, je Leo. Ale jestli chceš,
mužeme byt Bob a Ludčk. Včera jsme byli Džin
a Džan. HrAIi jsme si na Kitajce."

Peni, jejich matka, se tiše zasmdla.^ „A to je
naše Darinkica," rekla, a položila mallfi do ni-
ruče nčco teplčho a milčho. „Jste dobry človčk,
a proti vaši melancholii budeme všichni hledati
Ičk.“

Otočila kohoutkem elektrickč lampy. Vzala
hedvdbnč stlnltko, kterč leželo na etažčru a po-

61

vesila je na lampu. A svetlo bylo nahle zelene a
prljemne.

Vzala si zase dcerku a v nahlem vybuchu než¬
nosti pritahla i oba hošlky do sveho uprimneho,
milujiclho materskeho naručl.

„Oh, deti, džti!“ zašeptala vroucne a jeji krasne
oči se naplnily slzami.

TEŽKA a neznAmA cesta.

Bylo už deset hodin a ještš lezel v posteli.
Nespal už nekolik hodin, ale vstavah se mu ne-
chtelo. Proč by vstaval?! Nema žddnč prače, je
bez služby a bez čile. Ležel takto, bdš na znak a
jeho oči hledely nepohnute oknem na zamračene,
šede zimni nebe. V srdci jej tisnilo neco strašneho
a tr^znivčho. Jakoby byl zaklet do težkych, ne-
milosrdn^ch okovu. Vstal by, setrasl by ty nevi-
ditelne v okovy a vybčhl by ven do sveta. Ale ne-
mohl. Cekal na nejakou pomoč, na nčjak^ zdzrak,
na neco krdsnčho a podivuhodnčho, na to, co by
ho vytrhlo z tč hnusne, nečinne bažiny, na nčjak^
hlas, ktery by ho zavola! k životu a k prači. Ale
odnikud nebylo pomoči, nadarmo čekalo srdce na
spasny hlas.

Na stole ležely knihy. Mohl by je čisti, mohl
by se učiti italštine, jak si byl uminil, mlsto aby
ležel v posteli jako strouchnivel^ kmen. Dosahl
by rukou pro knihu, snadno by dosahl, stul stal
blizko. Tolik volnčho času mel, už tri meslce byl
62

doma. Ale ruka se nezdvihla. Jako hnusne a hrozne
strašidlo Iežela jakasi umorna lenost na cele jeho
bytosti. Chytla se ho jako polyp, ssala mu z mozku
šilu a vuli, rozhodnost z duše. Citila, jak nad nim
nabava stdle vetši moči. V hlave se mu mihaly
myšlenky, sta planu, sta nadeji. Ale vše mlhave,
nejasne, nic važneho, upotrebitelneho.

„Co si počnu?! Co si počnu?!“ hučelo mu
ve dne v noči v ušich jako hučeni stroju v to¬
varni, hlasitym a zoufalym se mu zdalo to volani
v duši, tak strašnym, až se mu zarosilo čelo
jakousi tichou rozechvivajici hruzou.

Proč tu leži tak bez prače, proč se nepokusi
o nčco, proč nebčži ven do svčta v boj o štesti?

Pohledel na svč ruce, odkryl se, aby videl sve
mlade, silnč telo. Prša se mohutne širila, svaly
byly zdrave a napjatč, schopne prače a boje.

Chtčl vyskočiti, ale kleši na zad na postel.
jako pod neviditelnym, silnym uderem. Ztratil cil,
nevčdčl, proč by mel vynakladati sve sily. Jako
lokomotiva vleče rychle a lehce vlak z mčsta do
mesta, silnd a nepremožitelnš, tak byl i on, kdyby
byl na kolejlch, byl by silny a statečny, pracoval
by, vydčlaval. Ale jeho život byl vytržen z koleji,
a jako se lokomotiva zaryje do zeme,^ zastavi se
a rozbije, když se odchyli ze svč drahy, tak byl
takč on sam bez sily a bez vule. Nevedel, kde je
jeho mfsto, to byla ta kletba, ktera ho zajala do
sv^ch okovu. Nebyl z tšch lidi, kteri sami hledaji
a najdou svou cestu, čekal od jinych, aby mu
ukazali smer, kam mž jiti. Ale nebylo nikoho, kdo
by mu mohl pomoči, kdo by mu moh! rici prave

63

slovo: pojd’ sem, zde je misto pro tebe, prače,
kterou budeš prospivati sobe i jin^m.

Do pokoje vstoupila jeho matka. Byla vdovou
už mnoho let. Mela tri dcery a jej. Byl nejmladši.
Byl jeste docela maly, když mu zemrel oteč. Ač
byl bez otce, ač jeho sestry musily šiti a
sotva si mohlv s matkou odpočinouti, bylo jeho
mladi lehke a krasne. Všechny čtyri v nčj včrily,
včrily, že je jednou zachrani od bidy, že jim pri¬
pravi spokojene a klidne, bezstarostne stdri.

Nyni mu bylo čtyriadvacet let. Jeho sestry byiy
starč panny, nejmladši bylo tricet let. Byly bledč
a suche, jakoby byla nikdy nekvetla na jejich
tvarich a v jejich srdcich mladost. A opravdu,
pamatoval se dobre, nebyly nikdy vesele jako jina
devčata. A vždy byly takove blede, štihle, s veli¬
kima očima, jež nikdy nezarily štšstim a krasnimi
nadejemi. Co pamatoval, sedely v druhe svetnici
a šily. Starši dve u jednoho okna, matka a mladši
u druheho.

Matka vstoupila do pokoje. Jeji vlasy byly už
zcela bile a jeji telo trochu naklončnč.

„Už je deset," rekla tiše. Chtela žici jeste
neco, neco vyčitaveho, horkeho, ale jeji rty onč-
mely, slova padla zpčt na jeji vlastni srdce, a
zabolela tam a palila jako živy ohen.

„Vim, je deset," odpovčdel a vzdychl. Pohledl
matce do oči a ten pohled byl jako hlasiti a
zoufaly vykrik o pomoč.

— Co si počnu — tazaly se jeho oči. — Ne-
vim co, a kam, a je mi zle a strašnč.

Matčiny oči se zarosily,

64

„Paru' Matjaževa rikala, že je vypsano mtsto
u banky,“ pravila.

„Pujdu se zeptat," reki syn a začal se oblekati.
Vedčl, že je zbytečno ptati se. Zkoušek nemi,
nedelal židnych a dnes nedostaneš ničeho bez
takovych papiru. Nejake misto pisare by snad
ješte dostal, ale pisari jsou placeni šedesiti a
sedmdesiti korunami a to je pro zemfeni innoho
a pro žiti milo.

„Co mim udčlat k obedu?" tizala se matka.

„Mnč je všechno jedno," reki. Vedel, že uvari
nčco, co on rid. Ale i to ho tripilo. Proč mu
matka a sestry posluhuji, když je tak zbytečny na
svčtč, trubec v ule, ktery bere jinym chleba od
ust. Matka odešla. Šiči stroje v druhe svetnici
hrčely. Od sedmi hodin rino do desite večer
hrčely stroje každy den. Byl od maličkosti zvykly
na to hrčeni a neslyšel je ani. Ale tecf nčkdy
zahrči stroje priliš hlasitč, zakriči, zaupeji. Cely
se zachvčje, když je zaslechne tak hlasitč a vy-
čitajici. Jak vesely a !ehkomyslny hoch byl kdysi.
Mlady a odvižny, plny krisn^ch nadšji. Matka a
sestry mu kupovaly pčkne šaty, jemne botky, ho-
dinky mu koupily, retizek a včfily v nčlio jako
v Boha.

Zdilo se mu zcela spravnym, že pracuji na
nčho, že samy chodi v obnošenych šatech, že
jemu kupuji hulku a pekne kravaty, elegantni
deštnik a krisnou vestu. Citil, že je stvoren na
pina, na neco vynikajiciho. Bylo mu sotva šest-
pžct let, ale umčl se chovati jako baron.

65

Na ulici bylo krdsnč nan pohledeti, druhove si
ho važili a slečny byly rady, když se na ne po-
dfval svyma krasnyma, ohnivyma očima.

Večer u večere stavel nčkdy matce a sestram
zlate zamky.

„Oh, jen jeste trochu seČkejte. Za deset let se
budete vozit v automobilu, a nad mestem vystavim
vilu. Všechny šici stroje vyhodim oknem, obleču
vas do hedvabi, bude vam krasne jako v nebi.
Vedle mojt villy budou stat vaše, s verandou
kolem do kola, porostlou kvety, a v pokojich bu-
dou stati fauteuilly a divany. Abyste si dukladne
odpočinuly od toho prazdneho, ošklivčho siti.“
Tak mluvil a matka a sestra verily. Jak by se
nevyplnilo, co rika Srečko ? Od te chvile, co prišel
na svet, videly, že jim bude ke štčsti a k radosti.
Ješte nebožtik oteč reki často ve sve nemoči:
„jsem rad, že je Srečko na svete; až vyroste, bude
vam k pomoči a k uteše.“

Ve škole, pravda, se neučil zvlašf dobre. Ne-
mel dobrych profesoru. By!o to divne: Cely svet
mel Strečka rad a vAžil si ho, jen profesori ho
pronasledovali. Vytykali mu ješitnost a lehko-
myslnost. A sami byli nudni a suchopdrni, vykla-
dali a učili nudnč a protivne, že je nebylo lze
poslouchati a sledovati. Když v treti tridč zase
propadi, šel na kupectvi.

„Jen v kupectvi dosahne človek v dnešni
prakticke^ dobe bohatstvi a vlivu," reki doma
matce. Cim pak by vlastne byl, i kdyby mčl
maturitu a studoval na vysokych školach. Oh,
suplenti, koncipienti, praktikanti, to jsou sami
66


chudžci a žebraci; pri kupectvi vsak muze pod-
nikavy človčk dosahnouti čeho chce, ma-li jen
trochu energie. Matka ho zbožnč poslouchala a
sestry prisvedčovaly.

Šel na kupectvi a byl tam pul roku.

Nebof Strečko byl jemny a šlechetny charakter,
aristokrat duši i srdcem. Hrubost byla proti jeho
prirozene povaze, šplhavost se mu protivila ze
dna srdce. A v obchodč je to tak, že musiš
vlastniho bratra zničiti, je-li tv^m konkurentem.
A takč než se vyučiš! Postavi te do jednč rady
s jin^mi mladšimi učeniky, kteri nemaji žadnčho
vzdčlani a tlustou kuži hrocha. Človčk citlivejšich
a jemnčjšich nervu nem' pro kupectvi. Rozumi se,
že matka i sestry byly t^hož mineni.

Praktikoval pak u nejakčho stavitele, učil se
socharstvi, nejaky čas myslil, že ma talent ke
zpčvu a pfatele mu radili, aby se učil zpivat, že
se mflže stati tenoristou svetovčho divadla. Ale
brzy ochraptčl. Pak byl pri nčjakčm podpurnem
spolku tak dlouho tajemnikem, až musil jiti na
vojnu.

U vojska byl rad. Dali ho do kancelare, du-
stojnici se meli k nčmu laskavč a mezi čty?ma
očima si s nim každ^ rad pohovoril. Matka a
sestry mu posilaly jak mohly, aby mel do kavarny,
na jemne boty, na zabavu, na cigaretky. _ Když
kračel lehce a pružnč velk^m mestem, zdalo se
mu, že by si dovedi ziskati cel^ svet jedinym
pohledem. Slečny se nan usmivaly, salutoval tč a
onč, aby bylo videti, že nosi jemnč jeleni ruka-
vice na elegantni tizke ruce. Ta a ona se do nčho

67

zamilovaly, i z lepšich kruhu, ale vše se zhatilo,
když zvčdčly, že nenl ani velkostatkžr ani bohaty
kupec. Netržpilo ho to pftliš, a jeho ohnive černč
oči dobyly brzy nejake jinč romantickč dfvenky,
trebas ne na vždycky.

Ale když byl mčsic doma, prohlčdl. Vidčl, že
se o nčho nikdo nedere, že večer v hostinci nebo
v kavdrnč je každčmu svčmu znatnemu vftanym
druhem, nikoli však ve dne, ve vižnčm, pravčm
životč. Každ^ mčl pripravenou v^mluvu, když ho
prosil za radu a pomoč. A nikdo mu nedal odpo-
včdi na otazku: Co si počnu?

Nyni take poprve videl život matky a sester
v celi jeho žalostnč pržzdnotč. Tolik let namahy
a utrap, prače bez oddechu a odpočinku, a co
bylo ziskem — nic! Poprvč ve svčm živote se
zardčl studem, že bral ty krvavč groše z kostna-
tych rukou matky a sester, že je bral a promrhal
bez ucty na zabavu, na parfumovany papir, na
lakovč boty, na pestrč kravaty, vino a kavžrnu.

KolikrAt koupil vonnou kytici drahych ruži nč-
jakč marnivč slečnč a nepomyslil, že jeho matka
a sestry večerely such^ chlčb a trochu vodnatč
kavv, aby uschranily pro nčho, kolik chtčl.

Cekaly od nčho, že jim pripravi klidnou a
bezstarostnou budoucnost. Stokrat už si vydčlaly
na klidnč sta?i a mčly by je zajištčno, kdyby ne-
bylo jeho. Za penize, kterč promarnil, mohly si
koupiti domek se zahradou, mohly tam žiti spo-
kojenč bez velk^ch starosti. Ale on jim snčdl tak
klidnč a tiše dum, vzal jim zasloužen^ odpočinek
stanfch let a pošehle ho promrhal,

68

Sta podobnih myšlenek se mu vtiucovalo.

Ležel na posteli jako zdrevčnčly a jakasi strašni,
podivnd lenost na nej lehla a vypljela mu ze žil
všechnu šilu. Citii, že je slaboch, slaboch odjakživa.
Nikdo nebyl vinen jeho netispšchy, ne profesori a
kupeckjf stav, ne pomery a lidč, ale on sdm byl
vinen, že je polovičatym človčkem, že je pro vše
maiy a ani pro jedinou včc upln^.

Umyl se a oblčkl, a všechny ty myšlenky,
kterč mys!il už po dva mčsice každy den, vzbou-
fily se se strašnou silou v jeho duši. Šici stroje
ve vedlejšf svetnici hlasitS hrčely. Bal se vstoupiti
tam a pohledčti matce a sestrdm do obličeje. Po-
hledčiy by na nčho starč, svadlč obličeje, po¬
zdravi^ by jej smutne usmčvy a ty tiche, ne-
vyslovenč vyčitky by ho uderily do srdce jako kamen.

Byl jedinou lčskou tčch žen, jedina nadeje a
šerednč je sklamal. Ještč mu trochu včri, ještč je
trochu nadčje v tčch zardčtych, prebdel^ch očich,
ale zitra shasne, a budou mu hledčti do oči v nčme
hruze: Co jsi to udčlal, synu? Co jsi to udelal
bratre ? Jsi opravdu podvodnik ? Jsi opravdu lhčr ?!

Ne, nemfiže zde zustati. Musi prchnouti odtud.
Ani jinde nebude uspechu, žddne radosti nebude,
jen trapnč a smutnč čekani na nčjakou milo-
srdnou nahodu, na vinu, kterd by ho chytla a
zvedla do v^še. Snad nebude nikdy tč nahody —
ale šici stroje umlknou, budou daieko, neslyšnč.

Oblčkl se do nejlepšich šatu, vzal zimnik a
klobouk. Otevrel skrin. Tam ležely v starčm etui
starč zlatč hodinky. Byly to otcovy hodinky, vzpo-
minka na nškdejši kržsnč časy. Nedavno mu je

69

dala matka k čtyriadvacatym narozeninam. A na¬
kazala mu, aby jich nenosil každy den, jen pri
svatečnich prlležitostech, a aby je mel v ucte; často
byl v dome nedostatek, ale hodin se jiikdo nedotkl.

Pak vstoupil do druhe svetnice. Čtyri šicl stroje
se zastavily.

„Jdeš se predstavit, Srečko?" tazala se matka.

,,’Ano, jdu se predstavit," reki, a nčco horkeho
mu stdhlo hrdlo.

»Potrebuješ penez ?“ tazala se jedna ze sester.

Mlčel.

„Tu maš pet zlatych,“ rekla matka. »Neutraf
všechny, jsou to poslednl."

Vzal mlčky petku a obrdtil se ke dvefim. Ale
vrat i se ješte jednou, pristoupil k matce a dotknul
se jeji šedč hlavy: „Tak dobre jste všechny.“

Vzdychl, podivny mrak preleti jeho bličej. „Je
mi nejak težko," zamručel, »nemohu rici, jak
tčžko ..."  A nahle odešel. Dole na ulici se na
nekolik okamžiku nerozhodnč zastavil.

»Posledni pčtku mi daly,“ fekl nahlas a bylo
mu jako zlodšji nebo lupiči.

Pak šel na nadraži, Vzal listek a vstoupil do
vlaku. Nic nepremyšlel, nic se nedivil, že vlak
stoji na trati jako pripraveny pro neho. Doma ho
napadla myšlenka, aby ležel, odešel na nadraži,
a hle,^ na trati stoji vlak pripraveny k odjezdu. Jel
k mori. Je tam velkč mesto, a sta cest po suchu
i po mori v širf, neznam^ svet.

Kam jde cesta, a kdy se prijde z temnč, cizi
ddlky zpčt? Kdo vi, kdo vi?!

S YN.

„Qteč, Anna, uteč, to bude nejlčpe," volala
sousedka Polovd ještč ve dvčfich. „Tvuj muž se
vrati!!“

Knapovd, tlusta, ale dosud hezka žena asi
dvaatricetileta, zbledla. „Co mam delat, pro
Boha?!“ vzkrikla a klesla na lavici u kamen.
Tolik let se strachovala te zprdvy a pripravovala
se na ni a ted’ preče nevedela, co počiti.

„Vyhni se mu, to bude nejlčpe," rekla sou¬
sedka. „Ješte by te treba zabil v prvni zlosti.
Ale musfš delat zčerstva. Prijel poštou. Bude tu
každou chvili. Muj ho vidčl nahore, když vystu-
poval z vozu. Postrčil jernetovčho, aby ho na
ceste trochu zdržel a skočil promč, abych ti rekla
co je, a abys se schovala."

Žena mluvila nesmime rychle. Anna ji nepo-
slouchala. Trasla se na celem tčle a z oči ji tekly slzy.

„Vypada jako pan. Sestarnul, ale je statny
muž, povidal muj,“ vykladala sousedka. Ale na-
jednou si zase vzpomnčla jak malo času je, a za-
čala opčt nutiti Annu: „No, nesecf, zčerstva I Vy-
hni se mu, potom se už uvidi, co delat. Jdi ku
sestre do Olešnč!"

Anna skutečnč vyskočila. Bšžela do komory,
vytahla ze skrine nekolikery šaty a balila je do
šatku. „Jak jsem ja nešfastna, nikdo nevi, jak
jsem nešfastnš!“ vzdychala mezi tim.

Venku zazkripaly dvčre. Ženskč se polekaly
ale vstoupil jen Tonik, velk^ a rozumny dvanacti-
lety hoch.

71

„Čo pak je?" zeptai se udivenŠ.

„Otec prijel zAmeriky,“ rekla sousedka. „Ma-
minka pojede k tete do Olešnč".

„A co ja si počnu?“ tdzal se hoch.

„Mužeš jlt se mnou, to bude nejlčpe," rekla
Anna, jeho matka a obratila se dosinš. »Pujdeme
preš zahrady,“ rekla sousedce, otvlrajlc dvere na
dvfir.

Hoch se trochu zamyslil. „1, ja zustanu, co se
budu schovdvat," reki pomalu a važnš.

»Zabije te," zvolala matka. Ale sousedka ji
uklidnila. „Nech ho, už to nžjak udeld, postara
se sdm o sebe. No, viš, to nebude lehkž všc, dej
si pozor!" rekla hochovi a spechala za Annou
preš dvur na cestu mezi zahradami za vsi.

I Tonik šel na dvur. Podival se do chleva.
Dve dšvečky tam davaly stelivo.

»Povidaji, že prijel hospodar z Ameriky. JdSte
k sousedovi, prijdu pro vas, až bude potreba,"
reki hoch.

„Pak se vratil do domu. Pristrčil židle ku
stolu hodil matčin šatek, ktery ležel na lavici, do
kouta, sebral sldmu z podlahy a usedi ke stolu.
Na oknech visely čistč, bile zaclony a v korena-
čich kvetly karafiaty, ač byl už podzim.

Tu se otevrely venku dvere, bylo slyšeti ne¬
kolik tšžk^ch kroku a hned na to vstoupil do
svštnice vysok^, silmf muž. V ruce nesi kuffik
z hnedč kuže.

„Kde pakjsou všichni? Což neninikdodoma?"
zeptai se.

72

»Prijdou brzy,“ reki Tonik, vzal kufrik a po¬
stavil ho na lavici pod okno.

„Jsem hospodar Knap," reki muž a usedi ke stolu.

„Z Ameriky je dlouha cesta," minil hoch. „Ne-
chcete nčco jist? Mlčko a chleba mame doma;
prinesu to sim, když tu nikdo neni.“

Odešel, ale hned se zase vratil. »Americkč
mleko neni jiste takovč jako naše," reki, postavil
misu na stul, prisunul chleb, Ižici a nuž.

Muž se rozhližel po svetnici. „Je tu hezky, “
minil.

„Hezky," prisvedčil hoch.

„Kde je hospodynš?“ tazal se muž.

„Odešla nekam, neni to dlouho."

„Kdo pak jsi ty?“

„Tonik. Jestli chcete, ukaži vdm, jak je to
v dome. S!yšel jsem, v že jste tu dlouho nebyl.“

»Dlouho, hochu. Čtrnact let. Hospodyni bylo
tenkrate osmnact let. Byli jsme jen dva roky spolu."

„Proč pak jste v  odjel?"

„Tak, hochu. Človžka chytne touha po bohat-
stvi. Vypravovali o Americe, jakoby tam leželo
zlato na ceste, neni proto divu, že to človeka po-
plete!"

„Což tam neni zlato?"

„0, zlata na kupy, ale ne pro každeho."

»Vedlo se vam špatne?"

„To zrovna ne."

»Proč jste neprišel tak dlouho domu?"

»Proč?! Vidiš hochu, to je težko vykladat. Sam
nevim, proč. Človek odklada. A leta tam rychle
utikaji."

6/2

73

„A ani pry jste nepsal?"

„Ne. Každy nepiše rad. Ani penšz jsem ne-
posllal, to taky rikali ve vsi?“

„Taky,“ reki hoch. „A mnoh^m se to nelibilo,
že jste se tolik let neozval."

»Vedel jsem, že se jim to nebude Ubit. Viš,
ale o to se moc nestaržm, co Hkaji lidi.“

Muž snedl mlčko.

»Jestli jste unaveny, lehnete si trochu v ko-
mofe,“ radii Tonik.

»Nejsem unaven. Spal jsem v meste, a ty dve
hodiny na poštš, to nic neni. Ve voze neni moc
mista, ale byl jsem tam sam. V Americe, hochu,
jsem jel vlakem treba pčt dni za sebou.“

»Musi to byt pekn^ život v te Americe. Uo-
včk muže nžco povidat."

»To si mysHm, hochu. Eh, co bych mohl po-
vidat! KolikrAt jsem byl bohačem a kolikrat že-
brdkeml Skoro každe dva roky se to menilo.
Proto jsem takč nepsal. Až budu mit dost penšz,
potom teprve pojedu domu, bohaty, s pln^mi kap-
sami. Už jsem mšl hodnš pohromadš, a tu se mi
to zase všechno rozbehlo. Kopal jsem zlato, byl
jsem kupcem, čistil jsem kanšly. Nčkdy jsem
dčlal jako dobytek, nčkdy jsem byl pan. Tak je
to v Americe, ted’ jsi nahore a za pul hodiny dole.
Nčkolik let to bavi, ale pak se unaviš. Tecf mam
Ameriky dost. Prijel jsem domu, nčco jsem pfi-
vezl, zvlžšf mnoho ne, ale da se ztoho žit.“

Muž vynal z tobolky cigaretu a zapalil si.
„Kde pak jsou všichni tak dlouho?“

»Prijdou brzy.“

74

„Ty jsi take pastyrem, ne?“

»Take," prisvedčil Tonik.

„Jsi rozumny hoch. Kolik je ti let?"

»Dvanact."

„Vidiš, vidiš. Za mych času byli takovi hoši
jeste hloupi."

»Ani ted’ nejsou všichni rozumni," reki Tonik.
»Nech valim se, aie lidi rikaji, že takovou hlavu
jako ji  nema nikdo v okoli."

»Oho! Jsi moc pyšn^, ne?"

»Proč bychbyl pyšny?“ Muj rozum udelali jini."

»Mluviš rozumne. To je pravda, lidi často
udčlaji nevčdouce z človeka hlupdka nebo moud-
reho. Libiš se mi."

„Vy mnč take."

»Ha, ha, zasmai se muž. »Budeme pržteli,
hochu. V Americe nečem' lidi podle let, ale podle
rozumu."

Oknem zasvitilo slunce. Červene karafiaty sil-
neji zavončly, obrazy na stenach se vyjasnily, a
v dome bylo ještč čisteji a privetivčji.

»Okna jsou vštši než byla když jsem odešel,"
reki muž zamyšlene.

»Pfed čtyfmi lety opravovali dum. Strecha je
ted’ bridlicova a chlev zdeny,“ pravil Tonik.

»To je hezke, hm," ^pochvalil Amerikdn.
Vstal a chodil po svetnici, »ftekni mi, hochu, jakd
je hospodyne, dlouho jsem ji nevidel."

»Jaka je ?“ reki pyšnč Tonik. »Silna je a
hezka. Mne se libi."

»A jaka je jinak?" tazal se muž. »Viš, jinych
lidi bych se neptal. Mohl jsem se zastavit u nč-
* 75

ktereho domu a vyptat se, ale to se mi nelibi. Tebe
se mohu zeptat, vždyf jsi rozumny hoch. Rad bych
vedel co a jak, nežji uvidim, ftekni, je poctiva?"

„Poctiva, hospodari. Kdo je spravedliv^,
smekne pred ni z ucty, je pracovita, šetrna a
rozumna. Každy neni hoden takove ženske."

„HIe, hle, to je velka chvala. Ani ja nejsem
z tech poslednich. Je-li pravda, co rikaš, budeme
s hospodyni dobry par. E, tenkrat jsme byli take
dobry par, když jsme se vzali, dobry a hezky
par. Je snad škoda, že jsem tenkrat odešel do
Atneriky. Branila mi velice. Ale co, človek je ta-
kovv. Jde, kam ho to tahne."

Amerikanec pristoupil k oknu, ktere vedlo na
dvur.^Zamyslil se.

„Cisto je v dome, čisto. Ale kde jsou všichni?"
Mivali jsme devečku a čeledina. Žadneho neni
videt, ani hospodyne neni nikde."

„Prijdou brzy.“

Muž se obratil k hochovi, vstrčil obe ruce do
kapes a dotazoval se ho jen tak z dlouhe chvile :

„Ci pak jsi ty, chlapče?" Zapomnel jsem na
lidi v okoli, snad si vzpomenu na jmeno."

Tonik stal pred Amerikancem, stal a hledel
mu do oči a nijak se nerozmyšlel s odpovedi.

„Vaš jsem," reki jasne a hlasite.

,Jak to, muj?" tazal se Amerikanec a ruce se
mu jakoby samy zdvihly z kapes.

„Jsem vaš syn,“ reki hoch. „Vaš syn, Antonin
Knap,“^a hledel bez ustani Amerikanci do oči.

Muž ho pohladil po vlasech v jakychsi div-
nych a trapn^ch rozpacich.

76

»Kolik je ti let?“ tazal se.

»Dvanact, minuly mesic mi bylo dvanact."

Krev vstoupila Amerikanci do bledych tvafi,
oboči se stahlo. »Vidiš, chlapče, a pred tremi
mčsici to bylo čtrnact let, co jsem odešel do
Ameriky.“

Obrati! se k oknu, zabubnoval na ne prsty a
nejednou zazvonilo sklo o podlahu. Muz sevrel
pesti a chodil po svetnici dlouhymi krokysem a tam.

„A, tak je to,“ zasyčel mezi zuby. »Proto je
dfim opraven^, proto je ted’ strecha z bridlice,
proto je chlev zdeny. Ovšem, dobry hospodaf je
v dome, to je videt.“

Vzal se za hlavu, žily na krku mu nabehly,
oči vzplanuly. Ale vzpamatoval se, hrozivy stin
prebehl preš jehofobličej jako černy mrak a zmizel.
Pristoupil ke kufrlku a vzal klobouk.

»Viš, chlapče, bude dobre, když odejdu. Kdy-
bych potkal toho, kdo tu ted’ hospodari, nevim,
co by se stalo. Dlouho bych se nerozmyšlel, to vim“.

Tonik pristoupil ke kufriku a položil na nej
ruku. A jakoby byl ulity z ocele, tak stal, ani
sval v jeho tele se nezachvel a jeho velke, roz-
umne oči hledely primo do obličeje vysokemu,
zachmurenemu Amerikanci.

„Tady nikdo nehospodari, maminka hospodari
sama. Muj tatinek byl tady čeledinem. Ale zemrel
jeste než jsem ja prišel na svet. Lidi rikali, že to
byl odvažny človek. U Uhlifu tenkrat horelo, ve
svetnici zustaly dve dčti. Muj oteč vynesl jedno,
a kdy šel pro druhe, strecha se sritila a zasypala
ho v plamenech."

77

Hoch se chvili odmlčel, ale když Amerika-
nec ničeho nerikal, nanic senetazal, vypravoval dale.

„Od tč doby nebyl v domč žddn^ čeledin.
Maminka hospodarila tak, že to bylo vsem hospo-
ddrum vzorem. Nevlm, jestli ma nčkdo pravo
nčco ji vyčitat.“

„No, jd snad ne ? haha!“^zasmdl se Knap rezavč.

„Vy ne, vy nejnične! Čtrnact let jste se ani
nezeptal, je-li živd nebo mrtva!" reki hoch a zdalo
se, jakoby vyrostl.

„Jsi ještč zeleny-, chlapče, abys mohl nčkoho po-
suzovat," reki muž a jeho obličej se zase zachmuril.

„0, proč ne, “ reki hoch. „Jin{ mne odsuzovali
a ja pfemyšlel, jsem-li vinen nebo ne. Nebyl jsem
ničim vinen a odsuzovali mne, když jsem ještč neumčl
ani chodit. Proto jsem rozumny, proto, že mne
neprdvem odsuzovali. Když mi bylo deset let,
umfnil jsem si, že mč matce nesmi byt nikdy hanba,
že jsem jeji syn. To jsem si uminil a takovy jsem
od tč doby, jako z kremene. Poctiv^ a zl^. Ni-
komu nic neudelam, ale ani mne nesmi nikdo nic
udčlat. Branim se jazykem i rukama. A až budu
velk^, budou si mne lidi vdžit, to vim.“

Tonik byl cety červeny, oči mu horely jako
dvč svetla. V prsou ho pdlilo. Jakoby mu srdce
hofelo, zdalo se mu.

A ještč na nčco si vzpo mnčl.

„Zapsali mne pri krtu na vaše jrnčno," reki.
„Lidi mi rikali, že nemdm na nč prdvo a že ne-
jsem žddn^ poctiv^, zdkonity syn. Jestli se za mč
stydite, pojd’te a vymažte mč, nebo jd sam se
vymažu, až budu velk^. Budu i tak poctiv^!“

78

To reki hoch. A srdce mu planulo pychou a
bolesti. Hrucf byla prlliš mala, priliš tčsnč, zle a
strašnč zabolelo dvančctiletč, rozumnč a statečnč
srdce. Hoch se naklonil na stul, pritiski ruce na
obličej a zaplakal horce a dčtsky. Nčhle se stal
malym a detsk^m, potrebnem titčchy.

To se dotklo srdce a duše Amerikčnce, kterf
byl čtrnact let mimo domov; v tvrdych, širok^ch
prsou se rozlilo neco mekkčho a sladkeho. Všechen
hnčv a všechna nadutost zmizely. Vzpomnčl si,
musil si vzpomenouti na všechny svč prestupky a
hrlchy tčch poslednich, v Americe ztraven^ch
čtrndcti let. V ušlch mu zašumčl jakysi tajny,
tich^ a slavnostni hlas: Vždyf jsou lepši než ty,
čistil a poctivčjšl.

Nčjaka tajnd sila ho pribllžila k hochovi,
sehnul se k nčmu a zdvihl ho za ramena.

„Co plačeš? Což jsem ti nčco udčlal? Proč
bych tč daval vymazat z krestnl knihy, vždyf
vidim, že jsi vyborn^ hoch. Mohu mit radost z ta-
kovčho syna.“

Jeho jazyk vyrkl jaksi neobratnč poslednl slova,
ale v srdci mu znela sladce a krčsnč.

Hoch zdvihl hlavu, oči se mu zasmdly, ale
slzy se rinuly ještč hustčji po tvžFlch. „Ne, jč
nepldču," vzlykal, „ne, tatlnku. “

Odpoledne šel Tonik do Olešne pro matku a
všichni tri žili od tč doby klidnč a spokojenč.

OBSAH II. DILU:

Elisa.3

Ivo a jeho žena.  21

Z cesty.  36

Prihoda z vlaku.42

Težkd a nezndmd cesta .62

Syn.71


LIDOVfl KNlHOVflfl

SVJIZEK III., HOČfll^ III.

rgr”5"

ŽOFKA KVEDROVA JELOVŠKOVA :

POVIDKY


Nakladem Tiskoveho vyboru českoslovanske socialnč demokraticke strany
dčlnickč (časopis *ZaN) v Praze. — Tiskom Dčlniokč knihtiskdrny

Pnbeh ze života vesnicke učitelky.

Helena nemšla žadn^ch pflbuzn^ch a byla nyni
už tfetl rok učitelkou v pustč, osamocenč horskč
vesnici. Prvni rok se ji strašnč styskalo po mšstš
a čilejšlm životš, pak si zvykla a tupš se oddala
samotč i nudč. Nežila, živofila tak sama bez spo-
lečnosti, bez radosti. O nic se nezajlmala, ničeho
nečetla a džti ve škole učila jako automat, na-
t&hneš-li ho a postaviš za kathedru. 2 poč&tku
ji bylo lito, že tomu tak je, ale pozdSji zaniklo
i to tichč vyčltavč sebeobžalovžnl. Starostlivč
živila v sobč tuto strašnou netečnost a zd&lo se
ji, že je nejlčpe zavirati oči, zavirati — abys ne-
vidšl ani slunce, ani tmy, ani dne, ani noči, abys
se ani neradoval, ani netruchlil.

Pred v&nocemi dostala toto psanf, kterčmu
se bezdšky podi vila:

»Slečno! SIyšela jsem, že jste již tfetl rok
v hordch učitelkou a že nikdy nikam nejdete na
pr&zdniny, ani v lčtč, ani na v&noce nebo veli-

4

konoce. — I ji jsem byla pfed lety učitelkou
a zvu Vas, bystepfišla ke mnš na tyto prizdniny.

Jsme skromni a spokojem lid4 a myslim, že
se Vim bude zajistd libiti v naši mali rodinš na
našem zimečku.

Go byste dšlala ty dny sama tam nabore ve
vesnici ? I . . .

Pfijimite-li mš pozvini, odepište mi, a pošiu
pro Vis hned rano po škole sinš

Vaše uprimna

Tereza Vodnikovi.«

Neslyšela jsem nikdy ničeho o Tereze Vod¬
nikovi, — myslila si Helena. — Musi to bfti nš-
jaki originelni žena.

Tizala se starostovy služky, kteri ji zametala
pokoj, kde je »Zelemf vrch«.

»I to je ten zimek nad L—sk^m mšstečkem.
Lidš fikaji, že pani je dobri žena. Trochu divni,
ale preče dobri a rozumni. »Zeleny vrch« jest
odtud tri hodiny, a fikaji, že je tam krisnš.«

Helena tedy odepsaia, aby ji pani poslala
sinš. —

Prijali ji velmi srdečnš.

Pani byla ještš mladi a krisni, bylo ji nš-
jakych pštatficet let; pin byl inteligentni, vzdš-
lany muž. I dšti, dva hoši a jedno dšvče, pfijaly
Helenu s velikou uctou. Jakoby byla pfišla do
domova, kteriho nikdy vlastnš nemšla, tak ji bylo.

Druhiho dne poslala pani Helenu s dštmi na
prochizku a uložila jim, aby ji ukizaly všechny

5

znamenitosti v domč a okolo domu. Šli daleko
do lesa a vrdtili se všichni zardčll a veseli. He¬
lena se smdla, jako už dlooho se nesmdla, a di-
vila se sama sobč, že ji tčšl skdkati, kfičeti a
s dčtmi žertovati.

Odpoledne zdobila s pani ve velikdm sdle vy-
soky a krdsn^ smrk se svlčkami. A večer byly
mezi ostatnimi ddrky takd nčkterd maličkosti
pro Helenu. Nčjakč knihy, notesy a zvldštč prak-
tickd lampa ke čtenl a studovdnl a krdsnd podo-
benka.

»Abyste na nds nezapomnčla,« rekla panf.

»Nezapomenu, včrtel« odpovčdčla Helena, a
když se podlvala na titul knih, podivila se: »Gož
jste včdčla, že prijdu?! Vše je tak vybrand, jako-
byste byla dlouho pfemyšlela, čim mne pfekva-
plte.«

»Zajistd. Jen se zeptejte muže, jak jsem se
ho ptala na radu, čim mysll, že byste byla nej-
vlce spokojena. Už pred mčsfcem bylo vše za-
Hzeno a pfichysldno.«

»Ale, pani, jak jsem si zasloužila, že jste
na mne tak krdsnč myslela, když jste mne ani
neznalal Opravdu nevlm . . . .<

»Ah, což,< pferušila ji panf.

»Jednou v ldtč fekl pan nadučitel z mčstečka,
když byl u nds: Tam v horach, v Jesennčm, tam
m& učitelka takd život! . . . ftikajl, že vflbec už
nepfijde mezi lidi. I v konferenci je tak mlče-
livd a apatickd, že se človčk tdmčf neodvažuje
osloviti ji, to mi fekl. A jd jsem si hned myslila:
O, slečno Helenko, vaši apatii už zaženemel Kdyby

6

byl človčk apatickym, když je ještS tak mlady, co
bychom si počali my stari?!«

A pani zatočila Helenkou a zasm&la se, a
takč pdn a dčti se zasmdli. A všichni k ni byli
tak laskavi a dobfi, že na štčdrf večer nemohla
dlouho usnouti a st&le si myslila:

»Neni to divnč.že jsou tako vi lidč na svčtš ?
Zrovna jako v pohadce! ... A nž od lčta myslila
pani, že pro rane na v&noce pošle, a už džvno
pfipravila pro mne knihy, lampu a obraz zamku
v r&mci ... A je to divnč a kr&snč, že si lidč
sami od sebe vzpomenou na nšco tak pšknčho.«

Prištiho dne rekla ji pStiletš, Vidka: »Vidte,
slečno, že zase brzo pfijdete f Mama fekla,budu-li
dobrd, že pfijdete každou nedšli a takd o veliko-
nocich. Budem se honiti po zahradš, až bude snih
pryč, vicfte?«

A tak pfešel den a každf reki Helenč nSco
prijemnčho. Odpoledne hrila s nejstaršim hochem,
dvan&ctiletym Ivanem, dvš partie domina a pro-
hržila deset orechu. Ale Ivan ji tfišil: »To nic

nedšla, to nic nedčlž, slečno Heleno. Pošlu v&m
z Lublanč každy t^den pohlednici. To je tak \$-
tečnč, když človšk dostivš, poštou mnoho pšani,«
Ivan byl už v druhč trldč gymnasia.

Večer šly dčti brzy spit, protože byly una-
veny ještč od pfedešlčho večera. Pdn odvezi na
sanich soudcovy z mčsta, ktefi zde byli na nš,-
vštžvš. Byli to starši bezdštni manželč a dom^-
šleli se, že musi byt vždy večer do osmi doma.

»Dnešni večer bude naš,« rekla7pani Tereza
Helenč a odvedla ji do malčho budoirku ve všži.

■

7

»Zda jsem nejradčji, ve dne je vidSti na všechny
strany a večer je tu prljemno jako v hnlzdečku «

Helena se pousmila.

»Poslyšte panl, na nčco se vas zeptim. Jak
to pFijde, že jste ke mnč tak laskava, tak srdečni,
aniž bych byla zavdala nčjakč pflčiny k tomu?!«

»Gož jsem v&m nepsala, že i ja jsem byla
učitelkou ?«

»Ano, ale pfece ...»

»Nu zdi se mi, že žijete ve svčm Jesennčm
pravč tak, jako ji jsem kdysi žila. A to je škoda.
Rekla jste, že jste apatickou. To znameni, vicTte,
že je vdm vše jedno, a£ je den takovif ai onaky,
at mčslc uplyne rychle nebo pomalu, vše jedno
jste li smutni či vesela?«

»Ano, opravdu.«

»Nu, vidite. A to je škoda. Byla jsem pravč
takovi a proto vlm, že je škoda, aby život takto
minul — haha,« zasmala se nihle, »nemyslete si,
že moralisuji, že chci dčlati duševni dobri skutky.
Mluvlm tak z pouhčho egoismu, proto, že mne
tčšl, vidlm-li nčco krasnčho, štlhly silny strom,
šfastnčho človčka. Nebesky by bylo na svčtč,
kdyby bylo vice štastn^ch lidl. A mohlo by jich
byti desetkrat vice, jen kdyby lidč chtšli. Jen
kdyby nčkdo prišel a reki: Ty, človčče, otevfi oči,
což nevidlš, jak je život kr&smf ? A tak bych r&da
pčistoupila k vim a probudila vas: slečno He-
lenko, vzchopte se, vidite, že jste štastna, že život
je krasnf, krisn^l«

»Muj život nenl krisnf,« fekla Helena tiše.
»Viš ovšem, ale muj ? . . . Mfij je jen nudnf.«

»Oh, vidite, jakd jste! Vzpomnšla jste si na
mčho muže, na md dčti, na zamek, na les zda
okolo. Ano, opravdu, nynf je muj život krdsnjf . .
Ale, slečno Helenko, i dri ve byl muj život krdsny,
když jsem ještč nemčla muže, džti, zdmku . . . .
Ale nechtne toho! Je vam prijemnd ve škole?
Jste rada učitelkou ? Mdte rdda dčti?«

»Zajimd vas to?«

»Zajistd. Hned když jsem o vas slyšela, umi-
nila jsem si, že se vds zeptdm.«

»Nu, tedy: ve škole mi n eni pfijemnd. Uči¬
telkou jsem jen proto, že nevim, čim jinym bych
byla. A ddti?! —'Ne, špinavych, roztrhanfch ddti
nemam rdda.«

»Umyjte je tedy!« zvolala pan! Tereza.

»Fuji Nedotkla bych se jich za nic na svdtd!«
fekla Helena rozhodnd.

»Tomu nevšrim. Kdyby to byla pravda, mdla
byste špatnd, malichernd srdce.«

»Nejsem dobrd, ani velkomyslnd!«

»Neni potrebi velkodušnosti; obyčejny človdk
ma dosti moči, aby obohatil svuj život a život
jinych.

»Co je mi po jinych!«

»A vy sama?! ... Je už souzeno, že človdk
se muže obohatiti a učiniti š£astnym svuj život
jen tim, že obohacuje a štastnym čini život
jinfch ... To vim ze zkušenosti. I jd jsem byla
kdysi toho mindni jako vy. A prdvd proto bych
vds rdda premluvila. Hndvate se proto na mne ?«

»Ne, pani.«

9

»Chceteli, budu strašnč upfimnou. Myslete
si, že jsem vaši starši sestrou. Už mnoho, mnoho
let jsem o tom nemluvila. Vy nic neriskujete,
sledno Heleno. Jen trpšlivš poslouchejte. Buda
velice upfimnou. Všechnu zbrafi d&m do vašich
rukon. Nic o v£s nevim, jen že jste mlada, že
m&te tichč mirnč oči a že jste „apaticka“«, —
pani se mirnš usmala. »A proto se vžm fak vy-
dš.m na milost a nemilost, jen abych v&m doka¬
zala opr&vnšnost svčho prirovn&v&ni se k v&m.«

»To je rom&n mčbo života: Bylo mi triadvaeet
let a byla jsem velmi nešfastna. Možno, že jsem
se toho jen domfšlela, dnes už nemohu spržvnč
souditi o ončch dob&ch, Dvč leta jsem byla uči-
telkou nškde na vesnici, pak mne nžhle uprostred
roku presadili do včtšiho mšstečka. Tčch dvou
let je mi ještš dnes lito, tak tupč minula. My-
slila jsem tehdy, že by muj život mčl jen tehdy
nčjaky smysl, kdybych se zamilovala a vdala. A
tam na vesnici, kde vubec nic takovčho se ne-
mohlo stati, protože nebylo široko daleko nikoho,
kdo by se do mne zamiloval nebo ja do nšho,
zd&l se mi život pustši, než zajatci žalar. Mčla
jsem v hlavč jen jednu pfedstavu štčsti a života,
a nevidšla jsem nic jinčho.

Byla jsem učitelkou jen proto, že jsem ne-
dovedla byti nččim jin^m, — pržvč tak, jak jste
fekla vy. A o sv^ch dčtech ve škole jsem včdčla,
že jsou umazanč, ošklivč a zlomyslnč.

Pak j-:em prišla do mšstečka. Pfišla jsem
tam v masopustč, kdy byly zabavy a plesy. A ta-
kovy život zddl se mi krdsn^m a jedinš hodnem.

10

aby se žil. Byla jsem mladž, a ne pravč oškliva a
hloupd a dvorili se mi. A mnč se to Ubilo Byl
tam takč mlady lčkaf, ktery mi brzy reki, že se
do mne zamiloval, a netrvalo dlouho, i ji jsem
se pfiznala, že jej milaji. Na jafe jsem se s nim
prochdzela stromofadim, a na zat&čkdch, kam ne-
bylo vidčti, mne vždy polloil. A j& jsem se do-
mfšlela, že neni včtšiho štčsti, než mA

Ale byl tam takč jak^si obchodnik, ktery by
si mne byl rdd vzal za Ženu. A ten mi fekl
jednoho dne: »Vim, slečno, proč mne zamit&te.

Nečinite dobfe, protože jž, jsem poctivy človčk,
ale ten, kterčmu včfite, je nepoctivec. Kolika už
pfisahal ldsku, ač se vi, že m& kdesi u mofe bo-
hatou nevčstu.«

Zasmdla jsem se a rekla, že je lhaf. A když
jsem se k večeru zase sešla s doktorem, povldala
jsem mu, co jsem slyšela.

»Terezo,« fekl mi, »vim, že nejsi takovd žena,
jako jinč, je pravda, že mdm nevčstu «

»Proč jsi mi to nerekl už davno,« vyčitala
jsem mu. »Mohlo d&vno byti jasno. Rozumi se,
že se na tebe nehnčv&m. Jak jsi si mohl nčco
takovčho mysliti. Nemohl jsi pfece čekati pr&vč na
mne, když jsi nevčdčl, že pfijdu a že mne budeš
milovat«

»To je pravda, Terezo,« fekl on. »Jak jsi
rozumnd. Jen tebe miluji.«

»Nu, to je dobfe. Ale neni hezkč, že klameš
nevčstu. Piš ji uprimnč, že ji už nemiluješ, že
miluješ mne. Vždy£ to neni tvoje vina. LAska

IJ

pfijde a človšk se jf nemuže ubr&niti . . . Ona to
pochopi a odpusti ti.«

»Ne vi m. jak to mysliš,< fekl chladnč. »To ji
preče nemohu psati. Go by~!rekla, prosim t§ ?!
Mam tč r&d, to viš, ale ma nevčsta je bohatž a
jd mdm plno dluhfi. ^ Musim si ji vziti, jinak byl
bych zničen. Za dva nebo tri mčsice bude svatba.
Nebudeš se preče zlobit, dušičko? Budu tč stale
miiovati.«

»Jak tomu m&m tedy rozumčt?« ptala jsem
se nejistč.

»Jak!! Budeme muset d&vati vice pozor. Oh,
bude mčnč polibkfi, ale za to budou sladši. Vždyt
i soudce N. m& ošklivou Ženu, a nikdo mu neza-
zlivž, že se miluje s expeditorkou. Všichni dčlaji,
jako by ničeho nevčdčli, a vše včdi . . . .«

Tehdy mnč bylo strašnč stydno, že jsem se
pfed nfm rozplakala. Takovi lidč [zneucti i slzy.

Objal mne a chtSl mne tčšiti. Plivla jsem
pfed nčho . . .

Na podzim jsem zaž&dala jinam — zase na
vesnici. Tam je klid, aspoii kiid.

Pani Tereza se zamyslila. V kamnech praskal
ohen a z venku sem svitila nezakrytfmi okny
bfld noc.

»Mšm všm ječtč povidati, slečno Heleno?«

»Nezasloužila jsem, abyste mi povidala, —
ale prosim, povfdejte!«

»Nevim, proč dnes všechno to povidžim. My-
slim zfidka na minulost. A snad to vše povidam

12

sama sobč, abych zase vše uslyšela, abych si na
vše vzpomnčla tak živč . . .

Prišla jsem opšt do vesnice, do privStivč vsi
u Sdvy.

Bylo mdlo dčtf, škola byla jednotfidni. V ho-
stinci, kde jsem jedla, schazeli se tfi, čtyfi kupci,
hodindr a ještč nčkolik mdlo lidi. Takč expedi-
torka chodila na večefi do »panskd svčtnice«;
pošta byla v domč. Umčla dobre hrdti taroky a
kourila viržinka, jako každtf mladik — vubec byla
velmi zajimavy origindl. Nebyly jsme pritelkynš-
mi, ač mašim rici, že byla neobyčejnč vzdš-
land. Byla tdmčf o 10 let starši než jd a vždy
mi radila: »Myslite-li zfistat učitelkou na vesnici,
naučte se hrati taroky, kouriti viržinka, hvizdati,
pak nebude vdš život tak pust^ až sestdrnete.
A ze sentimentalnich starfch frajli si dčld každ^
bldzny, ale jd imponuji, hled’te! A ti muži*,
ukazala rukou kolem sebe, »mne poklddaji do-
konce za človčka sobč rovnčho. Go si mdm ještS
prdti ?!«

NerozumnčIy jsme si. Snad mšla ona se svčho
stanoviska tipinč pravdu, ale jd byla odjakživa
pončkud sentimentdlnčjšiho razu.

Po večefi vždy všichni hrA.ll v taroky a jd
se prochdzela polmi. Zvldštč k Sdvč jsem rada
chodila. Jednou, když tak jdu po račkkč stezce
podčl reky, uslyšim ndhle za krovim usedavf pldč.
Ten pldč vyznival v tichčm soumraku tak zoufale,
že se mi srdce sevfelo horkou bolesti.

Tam ve tmč za kfovinami vzljkala lidskd
bytost samotna a opuštčnd v nezmčrnč bolesti.

13

A ač byIo to vzlykanl tichč a pridušeni, naplnilo
v okamžiku celč okoli od zemš do nebe. Zddio
se mi, že celč okoli ztichlo a poslouchž ten plžič
nenadžly a smutny. Šla jsem tiše po stezce a
vešla jsem do tr&vy mezi vrby. Nčjaka žena Iežela
na zemi obličejem k zemi. Klekla jsem k nf, cosi
dobrčho samo od sebe se h nulo v mšm srdci a
objala jsem obšma rukama jeji hlavu. Nic se ne-
polekala, nic se nepodivila, že jsem u nf. Hladila
jsem ji horkf obličej, ktery byl cely vlhky slzami
a večerni rosou, a opakovala jsem stžle: »UboM!
Ubohd!«

Cosi se hnulo, tiše zaplakalo vedle n&s ve
tržvč.

>Mate s sebou dftč? Vždyf se nachladl,« fekla
jsem a jako by se byla svalila jak&si divnž tiha,
jakasi temnš, b&zen z mčho srdce tak nžhle
mne uklidnil dčtsky hlšsek. Žena se trochu na-
rovnala, ale ja jsem ji ještš stdle držela v objeti.
»Proč jste tak plakala? Kdo v£m co udšlal?«
tžzala jsem se ji.

Nepohlčdla na mne, zahledčla se kamsi da-
leko do tmy a fekla docela klidnč: »Už od r&na
jdu s dltčtem, nevlm jak daleko. Jen k vodš
abych pfišla, k takovč hlubokč vodš, ve kterč by
se človžk mohl utopiti. A pfišla jsem, a bylo mi lito
sebe samč i toho človička a proto jsem plakala.«

Pfitiskla jsem ji silnš k sobš. »Nikdy,« fekla
jsem, >nikdy!«

Vzala jsem dltč do ndručl a zd&lo se. mi, že
je to pro mne velikč štšstl, že jsem nalezla tu
Ženu s dltčtem. Tššila jsem ji a sama jsem se

14

divila, že se našla v mA duši takovA krAsna a
upfimnA slova. Nesla jsem ditA domfi a žena šla
se mnou.

MAIa jsem n svAho pokoje malou kuchyfiku,
a tam jsem ubytova!a svA hosty. Ona byla ještA
docela mladA dAvče a jmenovala se AndAla.

Jejl rodiče mAli chalupu a jeji mily byl bo*
hatf mladik. A když byl utrhl ruži, odhodil ji.
PrAvA tyto dny se ženil s bohatou nevAstou. An¬
dAla šla ještA pred svatbou k nevAstA a plakala
u ni. NevAsta se smAla a fekla: »Dobre ti tak,

proč jsi vžfila muži! Nenili ti to vhod, žaluj
jej!« Opravdu, jsou na svAtA i takovA ženy bez duše,
že se nic nehne v jejich tvrdAm a kamennAm srdci
pfed slzami sestry.

AndAlu pronAsledovali doma a celA ves mAla
radost z jejiho neštAstl. Takovl jsou lidA, že pliv-
nou na zkrvAcenA srdce, jen aby se trochu za-
smAli! A takov^ strašny život ji pfipravili, že
odešla z domova hledat hlubokou vodu, kde by
se utopila.

JA jsem nespala tehdy celou noc a stAle
jsem myslila, jak to bude krAsnA, jak bude to
dftA i mfm ditAtem, když jsem je jA rachrAnila
od smrti. Jak bude mfm ditAtem a jak je budu
i ja živiti a vychovAvati, a budeme žiti šfastnA
všichni tri. JA budu učiti ve škole a vydAlAvati
penize, AndAla bude vAsti domAcnost a vafiti. A
až bude hošik vAtši, dAme ho dAle do škol a bude
dobrym a poctiv\jm človAkem. Až pak budeme
již starA a prijde nAs navštlvit, rekneme: »Podivej

15

se, synu, mčl jsi dvč matky, dvč matky, mity

syiiu!<

Oh, tak krdsnd byla ta noc, jako žadnd jind
v mčm životč!

Druhčho dne odpoledne včdčli už v hostinci,
že mžm u sebe Andčlu s dftčtem. »Jakou tulačku
jste si to vzala k sobč, okrade v&s a pujde«.

Rozlobila jsem se a rekla, že Andčla je po-
ctivč dčvče, že ji nčkdo svedl a špatnč opustil,
a že je dobra a že nedovolfm, aby ji nčkdo nčco
rikal. Že mi bude hospodafiti a že bude navždy
u mne s ditčtem. Jen poštovnl tifednlk a expedi-
torka byli v poledne u občda, ostatnl občdvali
doma,

Když jsem prišla večer, uvital mne strašni
chechtot. Všichni byli červenl a tloukli se do
bricha a kolen.

»Hahahal Vždyt se zalkneme, jej! Slečno
Terezo, což jste se zblžiznila?! Hahahal Všechny
takovč k v&m poleti, takovč se vždycky najdou!«

Byla jsem celš, polekanžt a popletena tim
hlukem, kfikem a smfchem.

A začali znovu: »Proslme v&s, co si pfece

mysllte, co feknou lidč! VždyC si škodite veČejnč.
Takovou ženskou! Vždyf je to ostuda!«

»Ghtčla se utopiti!« vzkfikla jsem.

>Nebyla by škoda.«

»Vy m&te doma ženo a dčti a tak mluvlte!«

»Naše ženy jsou poctivč!« fekli.

Ve mnč vrelo a nemohla jsem se už zdržeti:
»Proč se vaše žena neutopila?« t&zala jsem se

16

jednoho. »Vzal jste si ji, protože byla bohatd, ač
mčla dltš!«

ZdvihI pšst na mne a jd celd utyrand, pre-
kvapend, že jsou takovi, že se tak chechtali, žer-
tovali tak surovš, jsem se již nemohla pfemoci, na¬
klonila jsem se na stul a rozplakala jsem se
hlasitš.

To je nčjak zarazilo a uklidnilo. Domlouvali
mi a když jsem zase zdvihla oči, zddly se mi
jejich obličeje lepšimi a všechna surovost z dst
zmizela.

»Kdo pak to myslel tak zle! A chtšli jsme
vas varovati v dobrdm iimyslu, protože jste tak
prepjatd,« Fekli.

A sama nevlm, jak to bylo, kde jsem brala
slova. JeštS nikdy jsem nebyla tak v^mluvnou
jako tehdy.

»Vzpomeflte si, pfed dvčma rnčslci,« fekla
jsem hodindFi, »vzpomente si, tenkrat, když se
vdm narodil syn, jak jste shdnčl po celč vesnici
vuz, abyste jel pro doktora. Vzpomeiite si, když
jsem prišla navštlvit vaši Ženu, jak jste stil
u okna a fikal jste: jestli mi umre žena, zbldznlm
se, zbldznlm ... A po tvdrlch vdm tekly slzy a
vy jste toho nevčdšl. Vite, jak jste ;  ji opatroval,
jak byste byl učinil vše, vše ... 6, nestydte se
nicl Ani pro muže nenl hanbou miti srdce a
duši . . . Vid’te, pamatujete se na to všechno?
A te<f si myslete, že bylo takovdmu dčvčeti prdvč
tak zle jako vaši ženš. A nemšla nikoho, kdo
by ji mšl rdd a ji tššil. A nesmčla vzdychati a
nesmšla plakati, protože by byla uslyšela samd

17

nadavky. Oteč ji proklinal a vyhinei ji z domu,
a jeji matka nemčla pro ni dobrych slov, protože
ji popichovali nelaskavi sousedš a posmivali se ji,
až se stala tvrdou a zlou k dceri.«

Pak mi rekli: »Byla vinna, za hfich se musi
črniti pokinf.«

A ji jsem jim odpovčdSla: »Kdyby si ji byl
hoch vzal, nebylo by židniho hfichu a židniho
pokini. Ona musila trpeti za to, že on byl špatny,
že on hrešil, že ji opustil v neštesti. Vždyt ona
neni vinna, že ji opustil v neštesti. Nic by ji doma
neproklinali, nic by ji byli lidi nelAli, kdyby si
ji byl vzal. A misto, aby k ni byli lidš dobrymi,
protože je sama a zničena proto, že ji oklamal,
že ji lhal, že nekdy nebude pravdou, co snila
o budoucim štesti — misto dobroty ji lid6 za-
sypivaji pohrdinim, preziranim, zl^m posmecheml
Což je to spravedlivč? Gož je to lidski?

A je-li hfichem, že včfila, kdo vi, jestli by
vaše ženy, vaše dcery, vaše sestry nejednaly na
jejim miste prive tak jako ona, kdo vi, »nepro-
hrešily-li« by se privč tak jako ona. Vašim že¬
nim by!o šestnict, osmnict let, když jste si je
vzali, ji bylo dvacet pet. Vaše sestry, vaše dcery
snad nejsou tak zdravš, tak živi, tak krisni jako
ona — nemšly pokušeni, snadno je jim byti či¬
stimi . . . Jablon kvete na jare, když prijde jeji
čas — kdo ji zabrani, aby nekvetla?

Nemirne priva pohrdati Andeiou, ani ji, ani
nekdo jin^ z nis. Je neštastni, pfejte ji aspon,
že ji ji mim rida! Že ji ji chrinim svtfmi ma¬
limi silami. Vždyf to neni pravda, vždyf neni

2

18

možnd, aby vam ten smich prve byl šel od srdce

— vždyt jste lidd!«

Tak ndjak jsem mluvila, ale mnohem 16pe,
nedovedu už tak mluviti. A všichni mi tiskli ruku.
Ten p&n, kterdho jsem dfive docela urazila, když
jsem mu vyčitala Ženu, fekl mi dokonce: »Po¬

trebuje li ta vaše Anddla ndjakych ddtskfch šatu
a takov^ch vdci, pošlete k n&m. Moje žena mž
od našich ddti mnoho takovych vdci a to v&m
reknu, takovd ženy s takovym srdcem, jako m&
moje žena, nenajdete v celd obči — a stydlm se,
že jsem byl tenkrat takovfm a vzal si ji opravdu
jen pro penfze. Ale to se už ddvno mezi n&mi
urovnalo a vyjasnilo.»-—-—-

Od td doby jsem žila s Anddlou klidnd a
kr&snd, a od td doby vdrim, že lidd jsou dobfi,
že maji dobrd duše a dobrd, srdce. Vše to zlo,
všechna ta špatnost, ta zla, pekelna škodolibost

— vše to poskvrnuje n&s, jind. HocT zlaty dukat
do cesty a chyti se ho bldto — ale preče zfl*
stane zlatem dukdtem; očisti ho, omyj a bude
znovu zdfiti.

A takovl jsme my lidd, sami ničeho nevd-
douce. Svd štšstl nosiš v sobd jako zakopan^
talent. Ale dej napfed jinym štdsti, dobrotu, lasku
a vrdti se k tobd vše stokrdt. Jako ozvdna, za-
volaš-li, odpovi ti krdsnd nebo ošklivd , . . Ale
mlčeti je nejhorši. Nemlčte, Helenko! Nikdy ne-
mlčte!

Mnoho dobrdho a krdsndho volejte na všecky
strany, a bude to zniti nesčislndkrdt k vdm zpdt«

19

Dvere se otevfely a vešel pan Vodnik. »Po-
hovofiiy jste si?« tdzal se.

*Nžš prlbšh jsem vypravovala slečnš,« od-
povšdžla pan! Tereza.

»Konec jste mi nerekla, panl«, prosila Helena.
»Konec ? . . . Nn, jednou pfišel do naši obče
nSjaky pan na hon. Zamiloval sedomne a pak jsme
se prestšhovali s Andšlou a s našim dltčtem sem
na »Zelen^ vrch«.

Jen to je smutnš a nemohu na to zapome-
nout: Andšla zemfela tfetlho roku mšho man-

želstvl.«

»A to je sice tajemstvl, ale když jste slyšela
vše — tak ještš to: Andšlin syn je nšš nejstaršl
syn Ivan. Dali jsme ho prepsati na svš jmčno.
A nynl je tiplnž naš,« pferušil pan Vodnik man-

želku.

»Ghud&k Ivan,« vzdychla panl Tereza; »my-
slila jsem, bude miti dvš matky, a nynf m& pfece
jen jednu matkul«

Mlčeli dlouho všichni.

Nahle Helena vstala a vyscko se vzpffmila.
Rekla pohnuta: »Jž vim, i v m^ch horžch jsou
kržsnš ozvšny.<

»JistABohatšozv<5nyjsou,« pfisvšdčilapanl Te
reza radostnym a slavnostnim hlasem.

Opilec.

Vesničand pfišli večer do hospody na roz-
hovor.

Ženici se tvifili moudre a duležitd rozhovory
se rozpridaly zvolna a dustojnd. Na kuželniku
už nebyl hluk a kfik, v koutd už nebylo harmoni-
kife, ktery tu hraval veseli pisničky, kterd se
nčkdy rozldhaly otev?enymi dvermi po celd ves-
nici. V zimč se vše zdržovalo uvnitf a mladi muži
odešli jako vlašfovky do lesu na priči.

A tam v rohu, kde obyčejnč sed&l harmoni¬
ki? Joža, opiral se dnes Dobeckjch Matij. JeštS
pfed deseti letv pfisedl každy rad k jeho stolu a
bylo každdmu cti, nalil li mu Dobecky sklenici a
vyzval jej, aby pil na jeho a svd zdravi. Nyni
však se mu vyhybali protože se lidem idil ob-
tižnym a hloup^m, upfimni fečeno. Když byl
opil^, rozvizal se mu jazyk a sypalo se to z jeho
tist bez prestini. Občas štouchl svdho posluchače
loktem, podival se na ndho upfeni svyma červe-

21

nfma opilyma očima a ptal se: »PoslouchAš, pfi-
teli? Viš, co ti povidam? No, poslouchej, pro
boha! Jsem smutnf, z hloubi srdce smutny.«

A zaplakal. Ti, kteri jej poslouchali, rikali:
»Vida ho, sketu opilou! Breči jako baba!« A ob-
čas si nčkdo s opovrženim odpliv), s opovrženfm
a farizejskou pokorou: »Dčkuji ti, hospodine, že
nejsem jako tento človčk!«

Dnes sedčl u stolu sAm a byla mu dlouha
chvile. Poručil si znovu osmipu koralky a zavolal
k sobč domkare Kavku, ktery prAvč otevrel dvčre.

»Sedni si sem, priteli, mam dnes penize a
zaplatim ti, co budeš chtit! Zaplatim ti vino,
trebas ja piju kofalku, pfiteli! Proto, aby mi ne-
byia dlouhA chvile, abych nebyl sAm. Je mi smutno
samotnčmu, smutno, pfiteli!«

»Už j si zase opily ?« otAzal se Kavka a sedi
si k nčmu. Pil rAd zadarmo; proč by ne, když
sAm ničeho nemčl a nebolelo ho, když mu nčkdo
vytykal, že je špinavec.

»Opily jsem!« prisvčdčoval Dobeck^. »Kolik
je dni v roče, tolikrat jsem opily, pfiteli. Ale to
nevadi. Sedni a poruč si!«

Kdosi od sousedniho stolu fekl: »Djbeckv se
už opil »žitnou«; že mu neni hanba!«

»Neni mi hanba!« rozkfikl se Matčj. »Neni
mi hanba, lidč boži! Jen se podivejte, Dobecky
se opil »žitnou«. »Žitnou«, lidč, »žitnou«! Jako
žebrAk je opily, jako cikAn! Jen poslechnčte, vy
p&novč, ktefi se opijite vfnem a dobrou slivovici.
JA jsem opily »čistou«, kterA je pro žebraky,
kteri ji plati krejcary, kterč jim dali lidč ve

22

jmšnu božim. Oh, pfiteli, je mi zle a srdce, když
si pomyslim, že jsem opilf »distou«.

Opfel se o domkare a stahl obličej. Nikdo
n ostatnich stolu se o nšj nestaral, mluvili jind
vžci. Dobeckf objimal domkdre, ktery se pokoušel
brdniti se jeho laskdni.

»Pomysli si, pfiteli, jaky byl Dobeckych statek.
Viš? Jako dvur, takovy byl naš dfim. S jakimi
koni jsem jezdil, pamatuješ se? A naše pole a
md lesy!« Uderil se do prsou. »Pfiteli, plakal bych
pro každou jedli, kterd stdla v mdm lese a už
nestojf. A ani zemš už neni moje, ani klddy, kterd
zustaly z jedli! Oh, pfiteli, byl jsem jako hrabd
a každy den jsem mohl choditi po svdm. Pomysli
si, a zdstal sotva dum! Oršem, hezky dum, je
jako hrad, a at mne čert vezme, ma li nškdo
v naši vesnici takovd chldvy jako jsou moje, ale
co chceš, co mi pomuže hrad, co mi pomohou
chldvy, ze kter^ch by mdl cisar radost! Co mi
pomohou? Jez zdi, mužeš-li! Nenajiš se jich, pff-
teli! Posekal jsem ten tyden topoly pred domeni.
Co tam maji stdt pro parddu, když mdm žizefi
Žena plakala, ale posekal jsem je pfece. A potom,
chtšla penize. Muj drahy pfiteli, moje žena jest
často hladovd a dšti jsou otrhand. Jsou bosy,
maji daleko do školy a je zima, pfiteli. Ale co
chceš, ja oteč a hospoddf mdm žizeii na koralku.
Kdybych byl dal žend penize, byla by koupila na
zimu brambory a dštem boty, kdybych ji byl dal
penize, kterd potrebuju na »čistou«, strašnd po¬
trebuj u, pfiteli!«

23

Matčj Dobecky se opfel o stul a rozplakal

se hlasitč.

SIzy opilce jsou lacine, snadno tekou ..,

A pfece Kavku, chalupnika, nčco palčivS za¬
bolelo v srdci. Zadal tčšiti svčho smutnčho ho-
stitele.

»I neplač! A dej ženč penlze, proč bys ji
nedal ? Vždyt je chudik, velkf chud&k, se mi zda.
Nenl narozeni v bidč, to viš. Pfedstav si, je z do-
brčho domu, ani se ji nezdilo, že bude u Do-
beekych takto. I jo, po otcitomaš, po otci! O, ne-
slyšiš opravdu nic o nčm, kde ie ?<  tizal se.

»Mfij oteč ? Buh sim vi. Pije po svčtč, sloužl
a pije. Oh, je mi ho lito, mčho otce! Vlš, všechny
penlze bych mu dal, co mim. At se bez starosti
napije. Je to snad dvanict let, co jsem ho ne-
vidčl a nevi, chudik, nevl, že ho mam rid. Nevi,
že jsem jeho syn, že jsem opilec, jako on byl
opilec! Oh, pflteli, rlkal jsem ti ?! Rikal jsem ti,
že se večer napil »čistč« a druh^ den spal ve
stodole do poledne, ač jsme ten den sekali! ftlkal
jsem ti, že jsem odpoledne pred nlm plivl, když
prišel k občdu a sedčli jsme kolem stolu sami
muži, ji, čeledlnovč a sekači. Jako u poslednl
večefe jsme sedčli kolem stolu a ještč vic nis
by!o. Nčjakych tficet, pflteli! A mfij oteč pfišel
do sednice a smrdčl ještč kofalkou od včerejška.
A ji jsem vstal a 3toupl jsem si pred nčj a plivl
jsem na zem: Fuj, stydlm se za takovčho
otce kofalečnika! A ještč jednou jsem plivl na
zem. Oteč odešel dvermi a už ho nebylo pod
mou stfechou, a už jsem ho nespatril od tč doby.

Oh, priteli, je mi zle, strašnš je mi zle, když si
vzpomenu na ten den.«

A opilec zase zaplakal, zaplakal jako rnalč
dite. —

»Piš, cd budeš smutny! Go budeš plakat pro
otce! Nu, je to tvfij olec, pravda! Ale za mnoho
nesUI, na mou duši, toho nebudeš zapirat. No,
takov^ človčk! A z nejvštšiho statku v celč obči,
a misto aby pom&hal doma, chodi v zimč do
lesu, v lštš nddeničit k cizim lidem. Vzdyf je to
hanba. Nemčl štčsti stary Dobeckf s rodinou,
nemčl. Vidiš, po nčm jsi mčl byt, po dčdečkovi,
Mateji! To byl človčk! Rikaji, že ani za sto let
nebude v desiti obcich takov^, jako on byl. Ta-
kovf rozumny, poctivy človčk, co je pravda, to
je pravda. Dle nčho jsi se mčl fidit, Matčji, a
dnes bys mne neprosil, abych ti dčlal společnost!«
mudroval Kavka.

»Po dčdečkovi?« tazal se Matčj. »Hahaha!
Viš, tomu se to dobre v zemi neležf, je li nčjak£
spravedlnost, priteli!«

»Netlachej, no! Tak opil^ bys preče nemčl
byti!«

»Takč nejsem! A kdybych byl desetkrat opi-
lejši, co vim, to vim, pfiteli. Ah, dčd, kterčmu
jž. dnes dčl&m ostudu, jako mu ji delal muj oteč!
Však, když pfedloni umfel, fikali lidč, že je to
velkč štčsti, že umfel, že se vyhnul ze svčta
hanbč, kterou jsem mu st&le vice delal ]&.  Ale
to ti feknu, stary dobre vedel, proč jsme opilci,
syn i vnuk.«

25

»Nakonec ještš rekneš, že on tš naučil pit,
hehehel Opilec vždycky najde vifmluvu, kdyby
nevim co bylo!«

»Go budeš popichovat! Mlča pij a poslouchej,
za to ti platino. Drž jazyk za zuby, když nic ne-
viš. Moje matka, vidiš, kterd nerekla nikomu kfi-
všho slova, pfišla tenkrdt, když mflj oteč nešel
a nešel domfl, pfišla za mnou na pfidu, abychom
byli sami, a celou hodinu se mnou mluvila. M6j
drafrf priteli, jak jsem se divil tenkrdte, jak jsem
se divil!

Vypravovala mi, jak dšd oženil svšho syna,
mšho otce, a slibil, že mu pfedd statek druhy
rok, protože byl tehdy starostou a nechtšl od-
stoupiti. Jak byl dobry, spokojeny a šlechetny, že
tak z čista jasna dovolil synovi, aby si vzal mou
matku, kterS mčla jen tfi sta všna. A jak ho
chv&lili a jak mu byli vdščni muj oteč a moje
matka, a jak nic na nčho nedolčhali s postoupe-
nim statku. Dšd takš nepospichal. Byl starostou,
panem porotcem dokonco, soudil ostatni, jezdil
s okolnimi pdny a všichni jej uctivali, že se mu
nechtšlo odstoupiti do kouta, radšji tam posadil
syna. Ale fikala mi matka, že muj oteč mohl
premluviti dšda, aby to zafidil, že je v domš jako
p&tš kolo, že neni ani čeledinem, ani hospodžrem,
že je na tom na každy zpusob hufe než čeledin.
Ma to, co zaslouži, je to jeho a nemusi žebrati
o to, co mu patfi. Ale muj oteč musil si fikati
dšdovi i o ty krejcary na tabžk. Dšd, kteršmu
všichni vzd&vali poetu, celd vesnice a farnost, ten

26

si myslil: vlez mi na zida; ji jsem hospodif a
nedim.

A jeho syn, mflj oteč, mlčel pfed ženou a
pfed svymi dštmi mlčel a pfed celym domem,
i pfed čelediny, ktefl si z nšho dšlali blizny.
Když mi bylo 15 let, šel mflj oteč poprve do
Chorvatskych lesu.

Šel jako dšlnik, aby mil vice priva a vice
cti, než mil doma. A tehdy to jaro koupil on
nim ditem šaty a boty ze svych peniz, kterfl si
sim vysloužil u cizich lidi. Do toho jara nis
oblflkal did, všechno kupoval sim, jakoby synovi
nedfiviroval. A tehdy to začalo, že mi začal dšd
lichotiti, bral mne všude s sebou, že jsem dokonce
spal v timže pokoji co on. Odcizil mne otci,
kterflho jsem začal pfezirati, protože jsem byl
hloupy a včfil jsem všemu, co mi dšd fekl. Rlkal
mi, abych jen byl jinf, vice k lidem a ne takovf
podivin a bizlivec jako mflj oteč, že mi postoupi
statek až vyrostu, ne otci. A ji, kluk, jsem fekl
otci, když mi nadival, proč koufim viržinko, že
do toho nemi co mluvit, že dčd postoupi statek
mnč a ne jemu. Tehdy mi bylo šestnict let a
ten večer byl oteč poprve opilf. Od ti doby jsme
se nemčli ridi a mflj oteč se mnou nepromluvil
skoro nikdy ani slova. Za osm let pripsal dčd
cely statek na mne, i oženil mne dle svi vfile.
Mflj oteč už tehdy pil. Pil už »čistout a pastyr
mil v domč vitši privo než on. — Viš, to mi
tenkrit vypravovala matka a ji jsem najednou
pochopil, proč mflj oteč pije; srdce se misevfelo
a byl bych dal nevim co, aby se vr&til. Ale ne-


27

vrdtil se ovšem a nic jsme se o nšm nedozvšdšli.
Joj, ale plakala moje matka tenkrdtl Prišla jed-
nou k dšdovi, a vše mu vyčetla a proklela ho,
aby ho svšdomf pdlilo, md-li duši. Dšd se velice
rozlobil a byl by ji uhodil, kdybych ji nebyl brd-
nil. Ještš na smrtelnš posteli mne každou chvlli
volala k sobš a ptala se mne: »Proč jsi to udšlal?
Proč si ho vyhnal do svšta, svšho otce, ktery byl
tak neštastnf a m Sl tč tak rdd. Bez klidu bude
choditi po svštš! Oh, pro nšho tSžce ’ umlrdm!
Bez klidu chodl po svštš a i j d umru a nebudu
miti nikoho, kdo by nah vzpomlnal. ftekni, synu,
je ti lito toho, co jsi udšlal? Lituješ, kaješ se?«

Plakal jsem a slzy mne bolely, jako bych
plakal kapky krve, jako bych plakal krev ze srdce.
A když matka umfela, když ležela na mdrdch,
tenkrdt, tu noc jsem se opil. »Čistou« jsem se
opil, na pokdni jsem se ji opil, k vlili otcil«

MatSji Dobeckych tekly slzy po červen^ch
tvaflch; Kavka se smdl: »Za pokdnl jsi se napil
»čistš«, hahahal Pro pdna krdle, to se prAšl! Za
pokdnl!«

Matšj Dobeckych vyprdzdnil pohdr a pri-

svšdčil:

»Za pokdnl, za pokdnl, pri telil Za pokdnl,
protože jsem vyhnal otce do svšta, že se stal
opilcem. Protože byl opilcem, proto piju. Protože
jej mdm rad, protože je mi dobfe, když si na
nšho vzpomenu.«

Kavka se nemohl uklidniti: »Za pokdnl ji

pije, hahahal«

28

»Za pokdni, priteli mfij!« odpovidal MatSj.
A mjsliš, že je to snadnd?! Krvavd pokdni je to,
oh! Žena, chuddk, pldčebez ustdni, dSti, uboždtka
postrašena, se mne boji, prosi mne: tatinku, ne-
pijte! Ale jd, jd musim pit. Žiznim po kofalce,
stdle žiznim. Oteč se mizhnusil, vyhnal jsem jej do
svgta a nyni dčldm pokdni a jsem opilec. Koralky
jsem žizniv, jd, Dobeck^ch hospoddf, žiznim po
»čistd«!

Tloukl do stolu, nevfslovnž smuten, nevy-
slovnd. Kavka bručel: »Podivnd opilstvi! Jd jsem
vesely, když jsem opil^, ale ten . . . je cely bez
sebe. Pomalu by ho človšku bylo lito . . .

Dvefe se otevrely a vešla Dobeckyho žena,
sucha, kostnatd, uplakana, placha a neštastnd.

»Oh, MatSji, pojd domu! Všude tebe hleddm,
pojd domu! DSti pldčou, pojd’ domfi! Nejstarši
chlapec je cely stonavy, neustdle mne honi: jdi
pro tatinka, maminko, jdi, pro boha, at neumfe
od kofalky. Každf den mne chuddk honi pro
tebe a nic to nepomžhd. Pojd domu, muži! Oteč
ti umrel, z Ghorvatska pfišlo psani, že umrel.
V strašnd bidS umrel, na cestš; pojd domu, abys
neumrel jako umrel on. Pojd, prosim tS, pojd!«

Zaplakal Dobeckych MatSj,zaplakal tak strašnd,
že všichni lidS vyskočili. Padi obličejem a rozta-
ženyma rukama na stul, až se kofalka rozlila po
zemi.

»Oteč umrel! Tam umfel a nevSdSl, že jsem
opilec jako on, že piju koralku jako on pil! Ah,
nephjdu domfi! Nepfijdu, ženo, neprosl Musim do
do svSta, abych umfel jako umfel mflj oteč! —

Liza.

Milka Loicičova, nedivno ustanoven^,, mla¬
dički telegrafistka, prišla z firadu domu. Bylo už
po osmi hodinš večer. Povečerela v kuchyni u svi
dobri pani Darbušovi skrovnou večefi, vypila
sklenici vody a vržtila se do sviho pokoje.

Nidhery nebylo v jejlm malim kr&lovstvl,
ale jf stačily iplnč dvč prosti pleteni židle, mali
železni umfvadlo, okrouhly stul, skrin, nočni
stolek a jednoduchi postel. Vše to zcela stačilo
pro jejl spokojenost. Po stšnich rozvšsila illu-
strace, kteri ji kdysi dala jejl hospodynč; na
mali okrouhli zrcadlo v koutš nad umyvadlem
pripevnila papfroviho motala s rozpjatymi kfldly
a na stčnu u hlav postele povšsila prost^ černy
krlžek, kterf dostala kdysi od svi stari pobožni
tety. —

Jedini okno vedlo sice na uzkf, temny dvorek,
do kteriho nikdy nesvltilo slunce, ale což Milka
včdila, že za dvacet zlatych nesml mnoho chtlti.

30

Ah, a bylo pFese vše tak prijemno doma »ve
svčrn«. Tak si oddychla, když ji objal chladnf,
ponškud vlhky vzduch jejiko bytu. Bylo zde vše
klidnč, tichš. Nškdy zamiioukala dole na dvoFe
nšjakš, kočka, nebo byly slyšeti občas v noči
skrze tenky strop kroky bydlicich nad nf, ale
preče nebylo stale slyšeti onoho vfičnžho klapani
stroju, onoho nervosnlho chvatu a šeptanl, jedno-
tvarnč pile poštovnlch sini.

Tak byla rada, že je sama . . . Sedšla docela
sama u stolu, četla nebo psala do pšknfch se-
šitu poznamky, tykajicl se ruznych uFednich slu-
žebnich pFedpisu. Okrouhly stul nebyl pripraven^
pro takovou prači 3 a často ji bolelo na prsou
z nepohodln^ho sedžnf. Pak se opFela o lenoch
židle a pro osvšženi myslila a snila nejkrd-
snšjšl sny.

VSdšla dobre, že jsou jejl sny pro takovou
ubohou, chudou telegrafistku, jakou byla ona, zcela
zbytečn6 a docela i nerozumnA Sama by byla
nepovšdžla sv^ch tajnych myšlenek živ6mu člo-
všku za cely svšt, ale ržda se jimi tššila.

Takš dnes^večer, když usedla ku stoiku, ob-
jala ji sladkš,'snivost. Oprela hlavu do dlanš a
hluboce se zamyslila. Nškolikr&t pFelštl pFes jejl
zamyšleny obličej j rychly tismšv, v snivych očich
se tu a tam zajiskfil j! vesel j, dovddivy zablesk a
z pln^ch červenych rtfl unikl hluboky touhyplnf
vzdech.

Nač myslila?

Ah, jistš to bylo nšco kršsnčho, ale smšš-
nčho a pošetilčho. Nebot se najednou otresla, za-

31


smala se polohlasitč, vyskočila vesele ze židle a
Fekla si jaksi shovivavš:

„Dšvče, džvče, jak jsme pošetilč.«

Dnes bylo prvniho. Už ddvno se rozhodla, že
začne pri prvni pFiležitosti zcela poFddnš šetFiti.
Nikdy, Lovšem, ji z platu ničeho nezustalo, ale
dnes preče nesla prvni pčtku nahora do poštovni
sporitelny. Na jafe ji sice bude potFebovati, aby
si koupila slamčny klobouk a slunečnik, ale do tč
doby jest pštka všude lšpe schovana než v jeji
kapse. Dovedla by ji velice snadno pFed časem
utratiti a co by potom bylo, kdyby nemčla ani
penčz ani klobouku!

Odešla tedy dne3 odpoledne na chvili do
prvniho poschodi, kde se ukiddaji 6spory.

Mladf, hezk^ tirednik ji dal knižku, do kterš
musila zapsati svč jmeno. Podepsala s jakousi
pychou sv6  originalnš podškrtnutš jmčno, a s ne-
menšim sebevčdomim pfipsala: »Telegrafistka.«

Bylo ji už trochu nepFijemnš, že byla bez
klobouku a v z&stčFe: uFednfk by mohl mysliti,
že je to nčjaka služka.

Nu, nyni vidčl už z pisma, že je|inteligentni
a ještč zvldšt, čim je.

»A, slečna je telegrafistkou?« tazal se zdvo-
File a podival se na ni pozornč okčnkem.

»Ano,« Fekla se všfm dsilim v&žnč. Treba
totiž všude zachovavati svou dfistojnost a takov^
pan asistent si nemusi mysliti, že je proti ni bfih
vi jak^m zviFetem.

Avšak hle, zmolila se. Pan asistent nebyl docela
nic tak pFesvčdčen o svč velikosti, jak si myslila.

32

»Tak? A—a, to je znameniti, pak jsme tedy
jaksi kolegy, slečno ?«

A podival se ji škddlivč do oči, že se živč
zardčla.

»Opravdu mne tfišl,« reki ještč, když ji do-
ručoval knlžku, a dodal tiše: »Na shledanou.«

A jej! srdce se tak pošetile zachvčlo pri jeho
prlvštivčm pohledu.

Šla pomalu po schodech do svčho oddčlenl a
ještš dlouho pfemyšlela, jak je to divnč,*fže maji
nčkterl muži tak velmi krdsnč, teplč, rozmilč oči,
jako na prlklad ten pan asistent nahofe v prvnlm
poschodl.

Večer pak jej potkala ndhodou ve vratech
pošty. Pozdravil dvornč, a když se po nškolika
kroclch obrdtila, stdl ještS na mlstč a dlval se
za ni.

Nyni pfemyšlela už dobrou hodinu o asisten-
tech vubec a o »svčm« zvlašt.

Byla hroznč zvSdava,jak se jmenuje. Každou
chvili prohllžela jeho podpis ve svč knižce, ale
kdo pak se vyznd v hieroglyfickych podpisech po-
štovnlch ufednlkfi.

KonečnS pohodila energicky hlavon a šla
spdt. —

Od toho dne potkdvala naše teltgrafistka
velmi často svčho novdho zndmčho. Zardlvala se
stdle vice, vždy, když se s nlm potkala, a jejich
oči se setkdvaly stdle v delšlch pohledech.

Stdvala se roztržitou a jednoho dne udSlala
v tifadč prvnl chybu.

33

Ah, jak ji mrzelo, že ztratila svou tak dlouho
zachov&vanou povčst nejpoctivčjši presnosti, a nad
to se jf jejl družky tak zlomyslnč vysmivaly.

»Go to je pfece, že se Milka spletla?« tdzala se
flegmaticka Iva tonem lehkdho udivu.

»I, taki« odvčtila zlatovlasd KIdra prostč.

Živd a svdvolnd Liza se zasmdla:

»Ah, zamilovand je «

»Zamilovana ?!!«tdzaly se a volaly všechny ve
sboru. A potom byl smfch, otazky, chechtdni se,
diveni.

»Ty, Lizo, do koho, kdy, jak?« tdzaly se ve
všeoh tonech, ve všech nuancich; ve vysokdm
soprdnu i hlubokdm altu.

»Do asistenta Digniče; kdy, nevim, jak, takd ne.«

»Do toho v prvnim poschodi?«

»Ano, ano.<

»Hezkf je.«

»Pčkny!«

»Docela feš.«

»At žije Milka! Dobry vkus, znamenitd my-
šlenka 1«

Ale Milce začinalo byti horko a byla by se
nejradSji rozplakala.

Ty zid svdvolnice a ta Liza! Chvdla bohu, že
se mezi dvermi ukazal pan inšpektor, mšla aspon
chvili oddechu. Ovšem, ten brzo odešel a pak bylo
zase pfedešld halo.

»Nechte mne, vždyt nevim ani jak se jme-
nuje!« vzdychla a do oči ji vhrkly slzy a tekly
po zardčlfch, rozpdlen^ch tvdfich.

3

34

Tak zle to naše živd, rozpustila společnost
pfece jen nemyslela. Utichly a hlučna Liza byla
hned u stolu Milky.

Objala ji kolem krku a pohladila ji nšžnš
vlasy. »Ty, Milko, zloblš se ? Vid, že se nezloblš ?«

A naklonivši svd mald, stdle se smšjlcl ista
až k uchu Milky, pošeptala ji:

»Vlš ty, Milko, on tš md rdd. Jest pfltelem
mšho bratra a flkal mu, že tš md hroznš rad.
Nevšdš), že jsem ve vedlejšlm pokoji a že po-
sloucham.«

»Zloblš se ještš, Miličko?«

Ah ne, nezlobila se. Oči mšla ještš mokrš
slzami, ale svltily jako dvš perly, tak štastnš, ra-
dostnš, vesele.

Od tč doby se stala Liza pfltelkynl Milky.

Ta Liza, jak ji mšla rdda, každšho dne ji
vypravovala o nšm nšco novšho.

»Musim se smdti,c vypravovaIa Liza. »Tak se
snad ještš jakživ nikdo nezajlmal o to, co dšldme
a mluvlme my telegrafi3tky, jaao ten Dignič.
Všechno chce všdšt až do puntiku, a když začnu
mluviti o tobš, poslouchal by celf den, ač se md
velice na pozoru, aby to nebylo zndti.«

»Ohodl k vdm často?«

»I, stale je u bratra. Ah, to jsou ti nškdy mezi
nimi debaty a lamentace: cely svšt by postavili
na hlavu, kdyby to šlo. Ženskd emancipace, socia-
lism, literatura, umšnl a všechny možnš dennl
otdzky spola projedn&vajl. Jakmile prijdu domfl,
jsou ovšem ihned na tapetš telegrafistky,« vzdychia
tragikomicky Liza ku konci svfch zprdv.

35

Ta Liza byla opravdu zlati! Živa, škidlivi a
pfece tak dobršho, nšžniho srdce.

A jednou byla Milka zase celi bez sebe
štšstlm.

Pršelo a nemila deštnlku.

Otičela se rozpačitš ve velkfcb vratech pošty,
nemohouc se rozhodnouti vyjfti do deštš.

Mflj bože, jejl čerstvš vyžehleni batistovš šaty
by byly hned celi pomačkanš a mokri a to by
byla pfece škoda!

»Mi poklona, slečno,« ozvalo se za ni. »Ne-
mite deštnlku? Smlm byti tak smšly?«

A než se vzpamatovala, jak a co, už šla ulici
zavššeni s nlm.

»Snad znite mi jmino,« fekl jako v roz-
paclch. »Vilko Dignič.«

Nerekla ničeho, jen se usmila, aie jejl oči
mu fikaly, že jej už dlouho, dlouho zni.

Jak bylo krisni byti takto u nšho.

Vzdych!a štistim a v duši se ji rodila vira
a dflvifivost. Ale chtšla by stile, stile b^ti
tak u nšho, aby jejich duše tonuly v upflmn^ch,
teplych pohledech a srdce bylo ve všdomi nepo-
psatelniho, krisniho, čistiho štšsti.

Nemluvili ničeho po celou dlouhou cestu
k jejfmu domovu. Pohlidli na sebe, usmili se a
mlčky kričeli vedle sebe. Cltila jak on chvllemi
nšžnš, Ietmo, sotva znatelnš pritiski jejl ruku
k sobš, a jejl srdce se zachvšlo podivnym citem.

Prlliš brzy pro oba stili pred domem, kde
Milka bydlela. Stanuli nškolik okamžiku, a pak

36

se rozešli s radostnou nadčjf, že se brzy zase
uvidf.

A od tš doby se vidali častšji. JakSsi tajn£
sila je pfitahovala a spojovala. Myslili stdle jeden
na druhšho a byli štastni, mohli-li se na okamžik
vidšti.

II.

Družky už Milku neškddlily. Když prispšchala
do uradu cel& zardšlš, a rozradostnšlž, všdšly
všechny, že vidšla svčho Vilka, a byly všechny
pfiliš dobrd, aby kalily žerty jejf nšžnč mladč
štšsti.

Mšla je všechny velice r£da. Nškdy prinesla
kytičku karafiatfi nebo ruži, kterš pšstovala jeji
hospodynš doma na oknš, a rozdšlila je mezi nš.
Vždy sečtla doma, stači li množstvi kvštu pro
všechny, a bylo li jich pfiliš malo, utrhla nškolik
vštviček rozmarfny, kterd rostla u ni v jejim
pokoji.

Potom pfišla do ufadu a rozdšlovala svž
bohatstvi.

»To je pro Lizu, to je pro Kldru, tenhle ka-
rafiat pro Tinu, ta rozmaryna pro Ivu!«

LIbilo se ji h&zeti jim kvšty do sukni, do
obličeje nebo na stul mezi dlouhd p&sky uzkžho
telegrafniho papiru. Všechny ji mšly rždy a ona
jim byla v srdci tak vrele vdščna za každy pri-
vštiv^ pohled.

37

»Ty, Miloši, jak jsi hodnifU fikaly a vesele
ji kynuly od svych stolu.

Zvykly si mluviti s ni v mužski osobč. Znčlo
to tak nčinč, tak srdečnš — dovidivš, když s ni
mlnvily.

»Vida našeho Miloška, jak se vystrojil,« mi-
nily dobromyslnč a opravovaly ji zihyby na čer-
stvč lehki letni bluze.

Ach, bylo krasnš byti mezi nimi ve velikim
prostornim poštovnim sile v linšm, horkšm od-
polednim vzduchu.

A večer, když odchizela, čekal Vilko, po¬
zdravil ji a doprovodil ji domu. Nčkdy šla večer
ještč na chvili s Lizou, pila u ni skleničku mali¬
nove šfivy nebo limonidy a pak ji Dignič dopro¬
vodil zase domu.

Mluvili velmi milo o sobš, stile bylo tolik
jinych včci, tolik jinych ud&losti.

Jednou potkali dva ehud’asy. Bylo vidšti, že
je to muž a žena. Byli ubozi, chudč oblečeni a
churavi. Podpirali jeden druhšho, a jen zvolna se
ploužili dil.

»Chudaci, jak je mi jich lito,« reki Vilko.

»Ano, i mnč je jich ze srdce lito,« pfisvčd-
«ila ona.

»Ale nčco pfece maji ve svim neštčsti. Jsou
dva, nejsou sami. Hle, jak se o sebe opiraji. My-
slim, že je nejstrašnčjši, když človčk nemi živi
duše, o niž by se opfel, kteri by pro nšho žila,
již by mohl zasvčtiti s vi city. Tak strašni je, tak
pusto, smutnol Mite srdce, ale k čemu vim
je, když nemflžete cititi ničeho, než hroznou, mu

38

čivou prazdnotu. — Mnč je do dna srdce lito
všech, ktefi si nemohou nebo nedovedou ziskati
veškerd sympatie clticich bytosti. Jsou sami, opu-
štSni a nešfastni, i když je verejnost cti a važi
si jioh. Človčku nestači slava, dustojenstvi a bo-
hatstvl, povrchnl prdtelstvl zndmych ho nemfiže
potešiti, pravd jako kolegialni duvčra všedniho
pFdtelstvi; potrebuje nejhlubšlch, nejnžžnSjšieh
zachvžvu srdce a nejsvčtčjšich citu lidskd duše,
chce-li byti šfasten.«

»Ale človčk muže byti i sam v sobš štast-
nfm,« odporoval.

»Ovšem, takd, mdli takovou povahu, ale
trvalym takovd štšstf pfece nenl. Je štastnym
snad proto, že svčt je krdsny, že jsou lidd dobfl,
že sdm md veseld a lehkd srdce, a stdle se mu
svčt nezdd krasnym a lidd nejsou stale dobr/mi,
a potom se znendhla ztratl ona zasoba štdstl,
kterd od prirody nosil v srdci a zflstane jen pustd
prdzdnota, nehledd-li štčsti v jinych.»

»To znamend, my žijeme vice v jinfch než
sami v sobč.«

»Ano, jsme-li štastni, a chceme-li byti štastni.«

»To se mi zd& ponškud prehnan^m.«

»Ne. Proč prehnanym ? Kdybyste se chtdl
ohližeti na minčni massy nebo kterdhokoli jedno-
tlivce, pak ovšem by bylo md tvrzeni prehna-
nym. Ale jd myslim jinak. Netoužil jste ještč nikdy
po bytosti, kterd by vdm rozumdla, ve kterd byste
žil a kterd by žila ve vas ?«

»Ano.«

39

»Tedy?! Vidite, že m&m pravda. Tak jsme
divnl, my lidč, stale bychom nšco chtčli. Jakoby-
chom šeptali: pfeju si, pfeju si, ale kdyby se nas
nSkdo zeptal, čeho si vlastnč pfejeme, polovina
by n£s mlčela, protože bvchom nevčdčli co od-
povčditi.«

»A čeho si pfejete vy?<

»Srlce, duše!« fekla polohlasitš a privrela
oči. A ta duše, po kterč toužila, plula jako ve
snu pred ni, vysoko, nšžnA, plna ohnš, slly a
puvabu.

Umlknul. Miloval ji v tom okamžiku vice
než jindy, pfitiskl by ji k sobč, polfbil by ji na
ty jej! sladkč oči a mčkka usta, a zvolal by:

»Chceš mne? Mm ti celč srdce a celou
duši!«

Šla tiše vedle nčho. Byla mu tak blizka a
preče se mu zdAIa tak vzdAlenou. Doufal a obAval
se a — mlčel.

* *

*

>Ty, Lizo, jak jsem štastna! Ty neviš tak,
tak ...«  A tčmšf vzdychala štšstfm.

Lice se ji rdčly a zdAlo se ji, že je priliš
malA, priliš slabA pro to velikč, krAsnč štšsti, kterč
ji naplnovalo.

»Viš, polfbil mne prAvč sem na usta. Ach,
jak to by!o krAsnč!«

A pfivfela oči a oprela hlavu o Lizino rAmš.

Liza se zasmAla.

»Ach, podivejme se na ditš, co pak je to za
ohromnou všc! Vždyt je ti už osmnAct let, ty

40

dSvče! Ale milujme, milujme! Jsem tak mladi,
mam skoro prlliš mnoho života a mladosti Tak
velice bych nikoho libala. Ale což, když nemiš
koho!«

A Liza se postavila do prostred pokoje a
patheticky vzdychla.

»Když neni hrdinu, tak jich nenl!«

Milka se musila smati.

»Ah, počkej, pfijdou ještš!«

»Ah, co pfijdou, pfijdou!« rozlobila se Liza.
Kdy pfijdou a jacfl Nynl, když je vše tak krisni,
nyn! nemarne jini priče než stirnouti, ztriceti
kafdiho dne trochu ti svi svižesti a žiti ze dne
na den a čekati až vše odleti, všechny naše krisni
touhy, všechny naše krisni, mimivi ideily! A ty
nemužeš ničeho učiniti pro sebe, pro svi štistl,
smlš jen čekati! To je nico krisnšho, ten niš
osudl Každ^ je kfijcem sviho štčstl, bubnujl do
svita hloupl lidi. Ha, ha! Jak si je kujeme my
dšvčata, když nesmlme vziti do ruky kladiva?«

A Liza zadupala hnčvivč.

»Ah, ty sladki dlti, jen se dlvej na mne!
Ty miš ovšem svi štistl, tak nihodou jsi je
našla, ale ji, ale ostatnl! . .. Mysllš, že my by-
chom nebyly privi tak ridy šfastnymi jako ty ?
Ale co chceš! Nškdy jdeme po ulici, blyskneme na
nžkoho svym pohledem a jakobychom si myslily:
Ty, snad jsi ty tim štistlm? A nikdy mi je,
jakobych musila nikoho prositi: Ty, miluj mne!«

Ale to je všechno hloupost! Potom pfijdu
domfl, a priznim si docela uprlmnš, že jsem
husa. Ale konečni uvižl-li se, je to preče hrozni

41

bezpr&vi, že nesmime ani malikem hnouti pro svč
štSsti. To koketovani, to lovenf mužu po ruznych
plesich a jinych podobnfch pfiležitostech na svou
roztomilost to je dovolenč, jaksi patentovanč; ale
kdyby rozumnč dčvče pfišlo k rozumnčmu muži
a feklo mn: >Jste mi sympatickf, r&da bych lčpe
poznala v£s a vaši duši!« to se ovšem nesmi!
Jen n&hoda, nahoda. A neni-li tč hloupč nahody,
pak s bohem, štšsti! Protože je takov^ zvyk, ve-
zmeme si prvniho, kterf se snad ohl&si, a jsme-li
priliš rozumnč a pfiliš svčdomitč, abychom si
vzaly muže, ktery nem£ celčho našeho srdce a
celč naši duše, nu, pak zustaneme tak!«

Milku polekal jaksi tento vybuch Liziny ne-
spokojenosti a pohladila jf vlasy a čelo tčmšr
b&zlivS:

»Ty chud&čku, tak je mi tš lito!« rekla tiše,
a bylo ji, jakoby jf činila krivdu svfm  štšstim.
»Hnšvčš se na mne?« t&zala se proto nžžnš a
prosebnS.

»Ah, proč bych se hnSvala, hlupdčku ? I Ne,
ale nškdy mne viš nčco chyti, a potom vysypu
celou svoji moudrost. Pfiliš myslfm, to je to. Viš,
nic nemysliti, to je nejlepšl. Nčkdy myslfm tolik,
že se mi hlava toči. Myslim za sebe a za jinč a
to je velice pošetilč. Nic nemysliti, to je nejlepši!«
opakovala a se smfchem zatMsIa Milkou.

»Oh, tak jsem mladd!« vzdychla a vypjala
se do v^šky.

Tak tu stila štfhld, kvetoucfho obličeje a ji-
skricich se oči, vtčleni mladost, vtšlenf život.

42

>HlecF, a když myslim ddle, když myslim na
budoucnost, mdm strach, mam opravdu strach!«
pokračovala a jeji obličej preletčl okamžity smutek.
»Je mi dvacet let, jsem mlada, ale jak dlouho!
Tak se bojim onč reakce, onoho: potud a nic
ddle! Nic už v tobč neporoste, nic už neroste
mladost, radost ze života, vše se zastavi a pak
se zmenšuje a zmizl beze sledu. Nenl to smutnč,
strašne ?<

»To je osud všech,« pripomnčla Milka.

»Anojvšech, ale ne všech stejnč. 0, nšktefi
maji mnoho od života, jinl ničeho. Jedni vypiji
svoji mladost a celč jejl štčsti, ostatnl se smčji
jen divati, jak jim mladost unikd a hyne. A my
ženy! ... Oh, jsme tak snadno štastnd, mdme ja-
kysi zvldštni talent bfti zcela z duše štastnymi,
zcela do krajnosti, ale r | ; vadneme^j beze štšsti, po
malu n&m vraskovati lice a srdce n&m sestarne.
Zustaneme samy, nem&me nikoho, svčt nds nend-
vidl a my jeho. Vidiš a neni to bezpravi: nčkterd
jsou štastnd, maji muže a dčti, v nichž znova
omlddnou, jind nemaji živd duše pod sluncem.
Bojim se zfistati tak sama.«

»0, ty md Lizo, jak6 miš divnd myšlenky!«

»Divnd? Proč?...  Nijak nejsou divnd. Je
neprijemnd, pfiznati si pravdu. Dnes jsem už
v proudu, proto tak mluvim. jinak-pro denni
potrebu mam docela slušnou filosofii, viš takovou
»Nothfilosofie«. Go ldska a štdstf, to je nejvdtši
pošetilost, hloupost a* ubohost.^Když je človdk tak
krdsnš sdm, to je znamenitd. Sich| selbst genug.
Ibsen md pravdu. A pak se pyšnd zdvihne hlava,

43

a hledi se opovržlivž na všechno ostatnf hloupč
lidstvo, kterč se tak žene za štčstim a laskoul Vidiš,
takovi moudrost je pfece pohodlna a z nutnosti
s ni človčk dobfe vychazi. Ovšem, nčkdy pfece
začne piliti v srdci, a iilosofie se ztrati jako snih
na slunci. Ah, co! konečnč chce byti každy štiasten,
a jeden ma k tomu takovč pravo jako druhy.
Ale brrl Nyni m&m už sama toho všeho dost!<

Vstala, zasmžla se hlasitč, ale trochu nucenč.

»Ještč jsme mladč, ještč, ještč!«

Když Liza odešla, myslila Milka ještč dlouho
na ni a všechi a jeji slova.

Konečnč mi pravdu!

Ano, ano, kdyby nemšla svčho Vilka!. . .

Polekala se tčto myšlenky, usmila se a
s egoismem, vlastnim štastnfm lidem, zapo-
mnčla na Lizu a pohroužila se ve svč krasnč,
šfastnč sny.

Oh, ano, ten Vilko!

Mčla jej tak rida, ajstile, stile na nčho
myslila.

Mčla jen starost, že byl£tak^velmi moudr^ a
važnf. A tolik umčl povidati, vše tak zajimavč,
poučnč a dnchaplnč, že se ptala nčkdy se stra-
chem, mfiže-li byti 'spokojen"s ni,| kterd je tak
povrchni a zapomnčtlivi. Četla ovšem stile velmi
mnoho, ale docela nic si nemohla zapamatovati,
vše se nčjak ztratilo. Ah, ona nic nebyla podobna
ženč, kterou tolikrit ličil t ViIko„vroucimi, nadše-
nymi slovy jako vzor pokrokovč samostatnč ušlech-
tilč ženy.

44

Oh, až zpozoruje, že ona neni takovi, že neni
tak vytrvali, jistS na ni zapomene. Vždyf sim
reki, že miluje-li, chce milovati Ženu a ne ditS.

Mil ji rid, pfodstavil ji sve matce, ktera
byla zimožnou vdovou, a ta ji pfijala objetim a
polibky.

Dal natisknouti jemna elegantni snubni ozna-
meni, kteri pak spolu rozesilali, ale ona se pfece
Mia, že mu restači, že je pron pfiliš milo.

Stile se ho ptala svyma velkyma ditskyma
očima, kteri hledšly bizlivš a vlhce z jem-
nych, dlouhyeh fas, miluje li ji, mi-li ji rid,
opravdu rid.

Rozumil tim jejim tichym, prosebnym po-
hledum, zasmil se na ni, a v odpovčcT ji nšžni,
šfastnš objal.

»Ty dušičko!« fikal zvolna a tiše, a jeji oči
se na niho usmily ve velikim nepomijejicim štčsti.
Dohodli se, že se za tri mšsice vezmou a pak se
ubytuji v malim, ale vkusnim domku Vilkovy
matky.

»Ji vim budu se starou Ninou hospodafitia
vy nebudete miti jinych starosti, než byti docela
poctivi štastnymi,« fikala nikdy ješti svižni a
zdravi Vilkova matka, a smijic se, divala se do
jejich zardšlych š£astnych obličejfl.

Stari Nina pak mačkala vždy mezi prsty zi-
stčru, když potkala Milku na schodech nebo v po-
koji a v duchu se radovala z mladi hospodynš,
kteri mila tak mikki, dobri oči.

Milka nechtila hned vystoupiti ze služby, ač
ji Digničova pfemlouvala.

45

»Vždyt nemim kam jiti a do svatby se chci
vydržovati sama, když už jinak ničeho nemim,«
fekla a podfvala se dobri matce — tak totiž podle
jejfho pfani nazyvala svou dobrou tchyni — tak
krisnč do oči, že tato nevčdčla docela nic na-
mitati.

Vilkovi se velice libilo chovinf jeho nevšsty.
»Podivejte se na miho Miloška, jak dovede byti
statečny,« pochvilil ji n6kdy a pak ji škidlil, jak
dovede hospodariti, když ji vezme zrovna od apa-
ritu k olta.fi.

»Ob, nech ji, naučim ji všemu, čeho je treba,«
hajila ji jeho matka, kteri ji nakoupila i celon
vybavu.

Mila ji nčjak zvlišt rida a dčvčeti to dčlalo
nevtfslovnč dobfe, milovala ji už napfed jako
pravou matku.

S Lfzou byly skoro stale spolu, privš jako
dfive; pomihala ji vyšlvati monogramy, nezlo-
bila se už tak nad ženskym osudem, byla zase
tou starou, škidlivou Lfzou, jak ji znala Milka
a jejl družky.

»O, jen nic nemysliti, nic nemysliti!« volala
mezi smlchem, stahla rty a zahvlzdala skočny,
vesely popSvek.

A takovou ji chtSly miti jejl družky.

Milka byla poslednl dny pred svatbou velmi
zneklidnčna.

»Snad mu to bude lito, snad se mne nabaži,«
opakovala si stile znovu, a tripila se rfizmfmi
temnymi predtucham>.

Večer pred svatbou se prochizeli aleji.

46

Bylo už temno a hvčzdy svitily hust^mi včt-
vemi košatych stromfl. Vzduch byl mškky a von-
nf, vše kolem bylo ponoreno v klidnč a snivč
mlčeni.

Jt začalo b^ti smutno. Bylo jf, jakoby ho
nyni musila v posleduim okamžiku ztratiti, jej,
sviho Vilka.

Zaplakala.

»Proč pličeš, moje zlati?« tizal se j! nčžnč
a privinul ji k sobč.

»Je mi tak tčžko, jtak mne boli srdce,« za-
steskla tiše a pfitiskla se k nčmu.

»Proč, dnše? Zitra už budeš moji,« fekl a pri
zvuku vlastnich slov jej pfeletčlo štČ3ti, že za-
šeptal ještč jednou pfidušenč: »už zitra,« a pfi-
tiskl ji višnivč k sobč, že ji to zabolelo.

Mlčeli nčjak^ čas, a pak se ho ptala sotva
slyšitelnč:

»Miš mne opravdu rid?«

Jeji mčkki ista se dotekala tčmšf jeho uši,
a jeji horkf dech mu ovival obličej.

»Jak bych tč nemčl rid, ty zlati moje du-
šičko,« fekl nčžnč a štastnč. »Oož necitiš, že tč
miluji, což opravdu toho necitiš?«

»Ano, ano, alejbojim se.«

»Ceho, drahi?«

»Budoucnosti se bojim. Hied’, mnč je stile,
jakobych byla pfiliš milo pro tebe. Jsem pfiliš
prosti a naivni, a ty mi stile fikaš, že si pred-
stavuješ ženu pokrokovou, statečnou, podnikavou
a energickou. Nejsem takovi, hled. Ah, byla bych
rida duševnč silni a velki, rozumni pro tebe

47

i pro sebe. Namihim se často, abych si osvojila
nšjaki bohatstvi duše, nšjakou svižest vule, tak,
abych se stile rozumni ovlidala, abych kriticky
pozorovala svou duši, ale nikdy se mi to nepo-
dafi. Stile jsem a zfistanu dltitem okamžiku, ne-
ovlidim srdce, ale ono ovlidi mne.«

»A proto se bojiš, ano?«

»Ano, proto se bojim, že seti časem znudfm,
že se mne nabažlš.«

»Ach, mlč mi, mlč mi,« fekl skoro nešpoko-
jeni, a pfitiskl svi horki ista na jejl. »Jak jsi
mi špatni rozumila. Jaki bys pfece byla žena,
kdybys cltila rozumem a ne srdcem. Ne, žena
mu sl miti srdce, nižni, citlivi srdce. Srdcem necht
je močna, city duchaplni. O, žena je duševni
vždy svižejšf, vzdilanijšl než muž. My muži my-
sllme rozumem, žena srdcem, a proto je ona ve
svych citech jemnijšl než muž. A ty ? Ty se ani
neznišl Jsem presvidčen, že by mi Milička byla
privš tak statečnou a odvižnou, kdyby se jednalo
o nico duležitiho, jako kterikoli z tich pokroko-
vfch, energiekych žen novi literatury, kteri se mi
llbl a imponujl mi, ač jsou možno jen duševnim
v^plodem nžkteriho nadaniho autora. Mim ti
tak nevfslovni rid, preš tvijveliki srdce, kteri
je i beztoho jen moje, ne?«

»Ano, ano.«

A pak mlčeli oba.

Velki štistl nemi slov.

Kolem nich vznikala noc tichi, slavnostni.
Vltr šumil ve stromech, na vysokim nebi svltily
hvizdy, ve vzduchu plul klid. Sedili tisnš vedle

48

sebe a myslili na to, že po tito svčžl, nadčjeplnč
noči prijde svčtli, rfižova ranni zora, že na vy-
chodž zaziri krasny, teply den.

Zftra už, zitra.

HI.

Milka se stala Vilkovou ženou.

Nžkdy, když byla sama, zdilo se jf, že celi
jejl štčstf je jen vyplod fantasie, a vždy se jf za-
chvčlo srdce biznf, aby se nihle nevzbudila z toho
krisnčho slunečnčho snu.

Chodila po pohodlnč, elegantni upravenycb
pokojlch, a stale se ptala sebe sami, je-li to
pravda, že to vše je jejl. Gasto stila zamyšlena
u okna a točila celi hodiny snubnim prstfnkem
mezi prsty.

Zdilo se ji to skoro smčšni, že je vdina.

»Paul Digničovi,* to znSlo tak dustojni.

Nevolky se vždy usmila, když si vzpomnčla,
že je vdanou ženou. Postavila se nčkdy pred zr-
cadlo, vižnč se uklonila a zvolna a durazni
rekla:

»Mi poklona, panf Digničovi. <

A pak se smila, smila až slzela.

Jejl tchynč se musela často smiti jejl naiv¬
nosti, a Vilko jf flkal stile, že je jeho mali, hodni
kočička.

Liza chodila k nim často, a konečnč trivila
svfij voln^ čas vice u nich než doma.

Milka ji mila rida a k večeru ji nechtčla
pustit domfi.

49

»Ach, zflstan ještč trochu, Vilko tč pak do-
provodi.«

Liza se dala premluviti a pak hr&li s Vilkou
šach, a Milka se smala a šk&dlila tu jednoho, tu
druhčho.

»Sama nehraji; divati se na v&s je mnohem
zajfma/čjši,« tvrdila a tiskla se spokojenč do
kouta divanu.

Bylo na podzim, když se zasnoubila s Vilkou
a nyni nastala zima.

Venku boufil vitr, v pokoji sdlalo z kamen
pfljemnč teplo. Lampa zastinčnž zelenem stinitkem
dod&vala pokoji fitulnosti a jemn^, šedomodry
kouf, vinouci se z Digničovy cigarety ku stropu,
doplnoval ještč a zvetšoval tento počit.

Na jednom konci stolu hrali Liza a Vilko
šach, na druhčm vafila Milka čaj a jeji tchynč
vedle ni pletla horlivč punčochy, neodešla-li dfive
do svčho pokoje.

Milka zcela tiše nčkdy zatahala Vilka.

»Ty, Vilko?«

»Go.«

»Nic!«

»Proč mne vol&š?«

A ona se k nčmu tčsnč pfivinula a zašeplala
mu do ucha:

»Proto, že tč m&m r£da«

Liza pohrozila prstem.

»Pst! Raditi se zapoviddl«

»Ale mluviti ne!« fekla Milka a pak byl zase
chvili klid.

4

60

»Ty, jaky byste vy dva byli fešny pir,< rekla
jednou Milka a radujfc se ze svč myšlenky, za-
tleskala rukama.

Liza se zardela, Vilko stavčl d&Ie svč figury.

»Opravdu,« pokračovala Milka. »Ty jsi velk^r,
ona je velikžl, ty jsi ještS k tomu moderni, hezcl
jste oba, rozumnf, až je tozrovna hrflza a povahy
mate podivuhodnč podobnč, Viš, Vilko, mnč se
zdd velmi divnym, že jsi si mne vzal. Takov^
maly drobeček, bez postavy, roztržitf, lehkomys!ny
až hrflza. Viš, Lizo . . .<

»Mlč, mlč ty štčbetalko,« zlobil se Vilko,
zdvibl ji a zatančil s ni po pokoji.

»Nech mne, nech mne,« prosila Milka vysoko
ve vzduchn. »Že se nestydlš, co fekne Liza!«

»Oh, a£ fekne; mysll§, že je tak pošetM jako
ty ?« smal se Vilko, vyzdvihl ji ještč jednou a
potom ji posadil jako dltfl na divan.

Liza se smila a Vilko byl červeny když
zase usedi k šachu.

Nebyl již S Milkou tak spokojen, jako z po-
č&tku. Byla mu pflliš dštinskou, pflliš rozpu-
stilou.

Nčkdy zavedi rozhovor na nčjakč važnč včci
a ona se ho ptala s komicky ustrašenym pohle-
dem, je-li mu j( opravdu tak mžlo lito, že ji chce
tr&piti takovou nudou.

»Pomysli si, dnes jsem četi v nšjakčm listu
znamenitou stat o žendch, činnych ve vefejnosti,«
začal na pflklad, ale Milka se zamračila a tvrdila
vzdorovitč, že ji nezaležl na žadnč statistice.

»Oh, nech mne, to mne nezajlmd!«

51

»A co tč zajim&?«

»Poviš-li mi, že mne mšš ržd, hroznč r&d.«

»Ale to ti rlk&m každy den pades&tkrat!«

»SIyšela bych to r&da stokržit!«

»Ach, jdi, ty pošetila,* vzdychl konečnč, sice
ještč pončkud nespokojen, ale preče už usmifen.

Co mohl chtiti, byla pfece roztomilym ditčtem!

Milka se stala brzy trochu pyšnou. Zvlašfč
doma se st&le oblčkala ve splyvavč domžci obleky,
kterč byly s jemmfm vkusem jakoby st.vofenčpro
ni. A pak Iftala jeji mald osobička bez ostani
z jednoho pokoje do druhčho, skakala, zpivala,
hned škadlila tchyni v kuchyni, hned zase honila
se s Vilkou kolem stolfi a židli.

»Du mein Zuckerptippchen, du,« fikaljinčkdy
Vilko a^dival se s obdivem na svou malou, živou
hračku.

»Ty, dnes se budeme učiti,« reki jednou.

»Cernu pak?«

»Ruštinč!«

»O, znamenitč! Hned začneme.«

A začali opravdu. Ale což, Milce se docela
nelibila mluvnice, jak si pfed tim myslila. Vše
bylo tak suchč a zvolna, zvolna se pfišlo ddl.

»Nic nedžvšš pozor 1 To jsem ti vykladal už
vic než dvacetkr&t!«

»Ale jž si to nemohu zapamatovat! Nač takč?
Vždy£ nepotfebujeme ruštiny tak nutnč.«

»Ovšem ne, ale mnč by to bylo milč.«

>6, nezlob se, vždjt je to konečnč jedno.
Mdm tč rčda, tak velmi, velmi r&da, to ti mohu
ffci i slovensky, ne, ty zly muži?«

52

A potom si mu sedla na kolena a prosila
tak dlooho, až ji zase slavnostni vyjevil, že ji
mi pfece rid, ač neuml rusky a nestari se
o statistiku a jini takovi učeni vici.

Mil ji rid, velice rid, ale spokojen nebyl.

»Proč pak je Liza jini?«

»Liza? Oh, muj bože, ta prinesla už na svit
celou kupu talentu pro cely teu tvfij: »Weis-
heitskram«. Ji, nemohu, nemohu byti takovou.
Mysllš, že jsem se opravdu nic nenamihala? Ale
když to nejde, tedy to nejdel Nyni jsem se už
zcela nadije vzdala, že ze mne ješti bude nijaki
učenost, nijakf takovf ideil ženski učenosti, jak^
rozvljlš a kresili ty, když jsi v dobri niladi.
A co bys se zlobil! Večer pfijde Liza a mužeš
s ni mluviti o všem, co ti pfijde do hlavy, vždyt
to by stejni bylo nudni, kdybychom obi, ji i Liza
byly tak vižni a rozumni. Ji Lize docela nic
nezavidlm. Štastnou pfece nenf, pfes svou mou-
drost a duchaplnostl«

Vilka se tento vyrok neprljemni dotkl.

Večer prišla Liza.

Byla v dobri naladi; a když byla v dobri
niladi, byla vždy duchaplnou, sice ponikud sarka-
stickou, ale snad proto ješti zibavnijšf.

»Hlecf, Lizo, Vilko chce, abych byla takovou
jako jsi ty.<

»Opravdu, Nu, pak bys se mu o všem neza-
mlouvala.« Rekla to jaksi tvrdi, timir drsni.

»Jak jsme dnes protivnl,« stižovala si na ni
rozhyčkana Milka, a Vilko se ji mimovolni po-
dival pozorni do obličeje.

53

Byl nčjak podivny, zdhadny vfraz v tom za-
smušilčm krasnem, interesantnim obličeji. Jakšsi
velika, nesmirnd pycha a zšroven jakisi tichž,
zoufala resignace.

Nikdy dfive ještS nezpozoroval, že je ta Liza
tak zajimava a krisna. Oči se divaly pfisnč, ale
preče jejich intensivnl svit jevil celf vroucf, pri¬
dušen^ žir jeji duše.

Nevolky se podival na Milku.

»Tam ditS a zde žena,« prolčtlo mu hlavou,
a citil s tšmčf fysickou bolesti celv rozdil tech
dvou bytostf.

»Ano, Milka byla ditč. Rozmild, pikantni,
dobrč ditč, ale ptece jen ditč.

Podival se na ni ještč jednou, kriticky a
prisnč.

Ano, byla to pravda.

Ona mala, drobni osobička na divanu, kterč
zirila z obličeje veselost, a ta pyšnš naklončna
postava s vfraznym obličejem, kteri hledčla z oči
pravdivost; tam ditč a zde žena.

»Nebude dnes nic z našeho šachu, pane Dig-
niči ?« tizala se Liza, a on se vzpamatoval.

»Jak jste zamyšleny,« fekla skoro pohrdlivč,
jakoby uhodla jeho myšlenky.

Usedli.

Vilko privinul levici Milku k sobS. Oitil nS-
jakou potfebu chriniti se jeji pfitomnosti všem
nepfijemn^m myšlenkim. Ona naklonila svou
hlavu na jeho prša.

»Viš, proč žiji?« tizala se najednou tiše a
nčžnč.

54

»Proč?«

»Protože tč mtim rada.«

»To je ovšem duchaplnč.«

»Go, duchaplnč, jen když je to pravda«

Dignič se musel smati. Objal ji a vroucnč
polibi).

O, mčl ji preče z eelč duše rad, to veseič,
dobrč ditč.

Liza se stala velmi mtilomluvnou. Ghvilemi
se vzchopila ze svč zamlklosti, rozvinula všechnu
svoji živost a hovornost, ale zase ztichla. Bylo
vidčti, že je nespokojena sama sebou a se všemi.
Konečnč vzdychla, vstala a odstrčila hru hnčvivč
od sebe.

»Go je ti, Lizo?«

»Mtim migrčnu.«

»Počkej, dtim ti nčjaky prašek.«

»Ne, dčkuji. Musim domfl.«

»Vypij tedy aspon trochu čaje.«

»Nu, ano, prosim. Snad mne trochu zahreje.
Zebe mne nčjak v duši.«

»V duši, u ntis? To je preče nemožnč! Hled’,
jak jsme šfastni!«

Milka stanula pfed svym mužem na špičktich,
položila mu ruce na ramena a polibila ho ntihle
na čelo a na tista.

»Nejsme opravdu šfastni?« ttizala se potom
dčtsky vychloubavč.

»Ovšem! A opravdu nemtiš takč touhu po
nččem takovčm ty, Lizinko?«

»Ne, nijak!« odpovčdčla Liza tvrdč a skoro
sipavč.

o o

»Nerekla jsem ti, že mš, prdvč tak važnč a
chladnč srdce, jako je celž?« Fekla Milka Vilkovi,
ale ten ji odstrčil nespokojenš od sebe a reki ji
prisnš, aby mlčela.

* *

*

Liza sedšla sama doma. Byla volna. Jeji do-
mdci odešli na prochdzku; nechtčla j iti s nimi.

A když odešli, když zfistala v bytš sama,
šla do malšho pfijimaciho pokoje a ulehla na
divan. Chtčla jednou mysliti.

A myslila.

Proč jsem, proč, k čemu žiji, co ze mne bude ?

Byly to ovšem tšžkč otžzky.

Myslila a dšlaia logickč i nelogickč zavčry.

Proč jsem !

Nevim sice, ale když jsem tu, m&m pfeee
pr&vo k životu, a když žiji, m£m ještč jinš,
prava . . .

Proč, jak ... .?

Jaky bude konečn^ vysledek?

Nevim, nevim!

Go myslim, čeho si pfeji, v co douf&m ?

Skoro lšpe, že nevim!

Ale ne, musf miti jasno. Zahledšla se na
arabesky na stropš; myslila dlouho a hluboce.

V duši vznikaly nejasnč vzpominky. Sledo-
vala je a zd&lo se ji, že maji mezi sebou nšjakou
tajnou souvislost.

Samč nadšje žhavč, omamnč, smšlč . . .

56

A za nimi zklamini bolestni, ostra a tak
tajni, že je nepriznala ani sama sobč.

Den ze dne snila o štčstl a o vreli, nčžnč
lisce . . .

Ale kde je štčstl, kde je liska?

V pokoji bylo ticho; ona slyšela svč tčžkč,
hlubokč vzdechy, jak se šlrily po pokoji a umfraly
mezi tčžkymi ziclonami.

Šefilo se, a s tmou rostla v ni bolest.

A vzpomnčla si na svč prvnl pomilovini
pred piti, šesti lety.

Jejl bratr se tehdy seznimil s Vilkou. Byli oba
ještč studenty. Vilko byl černf, snčd^, kudrnatych
vlasfi, jiskrn^ch cčl.

Ona začala tehdy snlti o mužskč krise.

Vilko mil v obličeji nčco cikinsky — smč-
lčho a ona byla tehdy celych čtrnict dni do nčho
zamilovina. Všechny scčny, rozhovory, neshody
až do konce, ktery byl vždy stejnf: polibky, po-
libky ...

Zaborila hlavu do mčkkych podušek divanu.
Svi horki ista pritiskla do mčkkčhj sametu.

Libati, nekonečnč, bez rozvahy!

Vše v ni kričelo po lisce.

Proč jsou jini šfastnl a ona ne?!

Nemi srdce, duši?

A Milka, ta Milka!

Nenividčla ji. 6, byla by ji s radosti vzkrikla
do obličeje. Ty . . . ., ty . . .! Nenividlm tč, ne-
nividlm!

Proč mi byt človčk šlechetn^m, k čemu?

Nic, nic!

57

Egoism, ten jediirf pfivede ku krajnimu indi-
vidudlnimu štčstf.

Čeho nemdm, to si vezmu.

Ah, Vilko! Jak nosil svou Ženu na rukdch a
jak ji liball

Neni to pošetilost? Proč neni ona na jejim
mistč? Citila by stokrat, ne, tisickrdt vic!

Vrhla se s divanu na zem a ležlc obličejem
dolfi plakala zoufal^m pldčem neš£astnych duši.

Byla ndbožnd a pfisnd ve sv^ch ndzorech,
ale vše zmizelo v tč nesmiruč bolesti, v tč touze
po štčsti a lasce, ve kterou se soustredilo všechno
jejf byti.

O, jen jednu hodinu pln^ch opojnych citfl,
pro nčž mfelo jeji srdce.

A zdvidčla ve svč duši muškam, jež žiji den,
kterč rdno vyleti, jdsaji nad kvčty v mčkkčm slu-
nečnim vzduchu a umiraji, když prvni soumrak
polibi zemi. A zavidčla všemu, celčmu svčtu a
vsemu tvorstvu, všemu, co bylo štastnč.

V pokoji se zhuštoval soumrak a v prdzdnčm
bytč začinalo bfti chladno.

V koutech vznikal y neurčitč stiny a vše se
zvčtšovalo.

Oknem sem padalo nčkolik poslednich odrazfi
denniho svčtla a viselo na jasnč ploše velkčho
zrcadla na protčjši stčnč. A zrcadlo sbiralo a od-
rdželo ten stin a soumrak, a vše se zddlo cizim
a sniv^m.

Plakala tiše a oddanč, vzdychajic polo resig-
novanč.

Byla velmi unavena.

58

Venku zavznšl zvonek a hned na to kroky
po chodbč.

Nepohnula se.

Nynl nškdo klepal a vstoupil.

»Gož tu nikdo neni?«

Zachvčla se. Poznala ten hlas a mčla strach.
VyskočiIa a v okamžiku stdia pfed nlm.

»Vy,' r pane^Digniči ?«

Hlas se ji chvčl.

»Ano, Mdka mne poslala Slibila jste jf, že
prijdete už pfed jednou, ale neprišla jste. Ghce
jiti na koncert do zimni zahrady!

Byl pončkud v rozpaclch. Ten neurčity, snivy
pftsvit, i  podivnf jas jejlch oči a jeji tfesouci se
hlas, vše ho mdtlo. Poslednl svčtlo dne padalo
na jeji hlavu a vroubilo ji nčžnou gloriolou. Byla
tak velika, majestdtni a tajemna.

»Neni nikdo doma ?<

»Ne, jsem sama.«

»Pujdete se mnou?«

»Nevim, neni mi dobre’. . . UvidimI«

»PojcFte, pojcfteU

»Snad .. .1 Prosim, dovolte ...«

PriŠinula mu malou potaženou židli a jeji vlasy
se tčmčf dotkly jeho obličeje. Byly mčkkd, vlhkd
a vončly svčže a pfijemnč.

Trna rostla.

»Hned rozsvitim,« fekla, a hledala sirky.

Byla celd zmatend. Hledala je na skrince,
ale byly na stole.

»Mam sirky, slečno.«

59

Podal j! sirky a když se dotkl jejich chlad-
nych, štihlych prstu, proletžl ho jakysi zvlaštni
počit.

»Tak!«

Rozžala a pfi chvšjnčm svStle z&palky se mu
zdžla neoPyčejnou, milejši, bližšl než jindy.

A když rozsvftila lampu, zpozoroval jej! upla-
kany obličej, oči vlhkč slzami a scuchanč vlasy.

»Go je v£m, Lizo?«

»Ah, nic!«

Ohrštila se k nčmu a jejl pohled se streti
s jeho.

Utichli a pohliželi zmatenš každ^ jinam.

Ji pžlily rty.

Ah, libati šilenč, bez rozvahyl

Cervenf svit lampy se chvčl nad nimi, a ji
ovijel červenavou zžri.

Podival se na ni ještS jednou.

»Lizol«

Obrštila se a vidčla jeho usta, vidšla cely
jeho obličej cikdnsky smšly, vrouci.

A vše kolem ni zmizelo, vidčia jen ona lista,
kterych byla lačnž, jen onen obličej. ..

Jemu hučelo v hlavč. Gltil, jak se mu tam
žene krev. ZapomnSl na vše. Ještč jednou se po-
koušel vzmužiti se.

»Pujdete s n&mi na koncert, slečno?«

A v tom, co to fikal, m chanicky, bez pri-
zvuku sbližily se jejich obličeje a rty se objaly
ve vašnivčm, nekonečnčm polibku.

Tak ještš nikdy nelibal a žddnd lista ještš
nehorela tak na jeho.

60

Libali se šilenš, bez rozvahy.

»Ty ... ty .. .1«

Ah, jak kfičela to: »ty«!

A jeho duše žhnula pod tčmi vfkriky.

Venku se zvonilo.

Pustili se. Rty se trhaly ode rtu a v očich
jim hofel d&l onen nenasytnf, horky žžr.

Byla to Milka.

»Muj bože, vždyt jsem všdšla, ten Vilko!
Jistš jsi byl ještS drive v kav&rnč, ty nepolepši-
telnfl Lizo, dčlej, dčlej, jži se už tak tčšim! A
vezmi si čepici, viši Mdm takč čepici, je zima!«

A šli na koncert do zimni zahrady.

Sf:

*

Liza se odd&vala svč v&šni.

Navštčvovala Milku, ale jen proto, aby mohla
vidčti Digniče.

»Štčsti na každ^ zpflsob, za každou cenu.«

Vše, co bylo v ni dobrčho a ušlechtilčho,
zmizelo v plamenu vašnč. Nemyslila na nic, ne-
citila nic jinčho, než to, že se musi jednou na-
sytiti l£sky.

»Proč je to dovoleno ostatnim a proč ne ji!«

A když se sešla s Digničem, libala ho se
všim ohnčm svčho temperamentu.

Byla nškdy strašnž, ve svč vAšni.

»Vidiš, j& včrim, že je bflh, všfim v nčhoi
bojim se ho, ale tebe nechat nemohu. A kdyby
byla pfitomni minuta mym zahynutim, kdybych

61

vSdSla, že pfinese celš mote neštšsti, nestaržm se
o to. Miluji tš, miluji, miluji!«

Objimala ho jako šilend.

»Nech at se napiji ldsky, at ji umfu!

Nškdy se usm&la a rekla:

»Piji svou duši z tvych ust. Necitiš, jak je
vrela?«

»Ty jsi mi ji vzal, dej mi ji zase!«

»Zd k  se mi, jakobych byla z ohnš. Je mi
divnš, že vše, čeho se dotknu, se nevzniti. Nškdy
si myslim, jak to je, že tš to nepžli, když se na
tebe divžm. Mnš je, jakoby mš oči hofely, když
tš vidim.«

A on zapominal, že mš, Ženu a miloval ji,
jako Milku nikdy.

Vše velkš imponuje.

A jeji vššefi byla tak velikš, že se pfiliš prosta
laska Milky s ni nemohla porovnšvati.

»Nelituji ničeho,« tekla mu. »Ani vterinu mi
nebylo ničeho lito. Život se nemšri dšlkou, ale
obsahem. Jš žila za každif okamžik, kdy jsi mne
miloval, vice než dfive za leta. Každy okamžik
je pro mne životem. Jak se mšm kiti?«

Sklonila se k nčmu a divala se mu do oči>
a on mrel pod timto pohledem.

Milka nepozorovala ničeho.

Liza se k ni stala chladnou a Vilko už nebyl
tak nšžny.

A ona nepozorovala toho všeho, jakfsi novy
cit ji opojoval a uchvacoval.

Sedčla cela odpoledne u tchfnč a šily tam
mali, mali košilky a krašlily je drobnimi, jem-
nfmi krajkami.

Matka Vilkova byla tčmčf štastnčjši než snacha.
Jeji tajny sen se vyplnil a stala se žvatlavou a
mladou samou radosti.

Jeji syn se ji nelibil. Vždyt nedival na jevo
židnč radosti, kteri ji opojovala. A na všechny
jeji sny o malčm, drobnim vnoučku tčmčf ne-
odpovidal.

Nu, tčšila se, však on se zmčni. A pfipravo-
vala dile se snachou drobni a nčžni pridlo.

Když Milka jednou celi zardčli ukazovala
Lize celou sbirku malych čepiček a košilek, zbledla
tato na okamžik, potom rekla chladnč:

»Gratuluji!«

V prsou ji bodlo. Nevčdčla, je-li to svčdomi,
zivist či co.

Ale počit ten brzy minul, a když Vilko vstou-
pil do pokoje, rikaly mu jeji oči:

Vim vše!.Ale|nenechim tč, ne, ne, nel

Dignič nebyl štastn^, Pililo ho svčdomi, ale
nedovedl si pomoči.

Vzditi se Lizy 'zdilo se mu totčž, jako ze-
mriti. Navštčvoval ji a zapominal u ni na cely
svčt. ..

Nčkdy"chodili • všichni společnč na prochizku
nebo do divadla.

Milkama Liza sedčly u okraje lože, Vilko stil
vzadu a pozoroval vroucimi pohledy Lizu.

Lize byl ten muž všim; byla by se pro nčho
zabila. Včdčla, včdžla, žejeho liska neni trvali a

1

63

ač byla o sobš pfesvčdčena, že spfše zemFe, než
na nšho zapomene; pFiznivala si, že pfijde čas,
kdy Vilko vystrizlivi a opusti ji. Bala se tč chvile,
a profo ještč vice uživala pritomnosti.

Jednou byli v divadle. Hrdinkou byla nšjaki
guvernantka, kteri se ve švč ušlechtilosti odfekla
ldsky a učinila vše, aby rauž, kterčho milovala,
byl štastn^. Kdysi ji miloval, pak se zamiloval do
jinč. Ona učinila vše možni, aby odstranila pFe-
kižky, kteri ho dčlily od dčvčete, kteri miloval.
A když byli šfastni, vzdilila se a svati si slibila,
že bude stale bditi nad jejich štčstim.

Milku lira dojala.

»Hled’, jak je dobra,« šeptala dojata.

»Dobri?!« oz vala se Liza. »Dobri? Hioupa
je, pravim ti. Neni nic sobečtšjšiho než laska. Kdo
se muže sim zFeknouti, mili jen trochu nadije,
ten nikdy nemiloval. Šleehetnost ?! Ah, prosim tč,
kdo muže b^t šlechetnf a obštovnf?! Jaki senti¬
mentalni povahy, kteri nejsou ani schopni oprav-
dovych velkych citu! Ja bych se nikdy neodfekla,
nikdy!«

»A ty?« tizal 'se ViIko* r svi ženy, roztržitš,
jen aby nžco Fekl.

>0, ja ano! Hned! Liska musi dovisti vše.«

»A nemfiže-li, protože je priliš veliki, priliš
silni?« rekla Liza.

»Liska muže vše.«

»Jakoby to byla pravda,« zasmila se Liza.
»Vše dovede, jen odFici se nedovede. Ne, nikdy!«

A když pak Vilko pomihal i ji do plištč,
Fekla mu ještč jednou tiše:

64

»Ne, nikdy.«

Jemu pfi tšch pridušenih vašnivych slovech
zavirila krev žilami a musil se premahati, aby ji
nestrhl k sobš a nevykrikl s ni hlasitč:

»Ne, nikdyl<

VI.

Bylo to v prv^ch dnech dubna. Venku pršelo.
Šedd mračna se rozkl&dala nad nudnym mčstem,

Liza byla u Milky. I Dignič sedčl u nich, pro-
tože nemšl služby.

Mlčeli všichni tfi.

Liza stala u okna a bubnovala nervosnš
prsty na sklo. Divala se na ulici a zlobila se na
drobnč deštovč kapky, kterč .visice na skie ji za¬
stiraj rozhled.

»Nuda!«

Obratila se nespokojenš k Vilkovi.

Jak byl k ni chladnf posledni dobou, jak
zfidka ji navštčvoval.

Gitila proč, citila, že jej zaujimž. ona bytost,
jež m& prijlti.

Podivala se na Milku.

Jak ji pobufoval ten šfastny usmčv na jejich
rtech.

»Proč se usmivdš?«

O, jakd muka trpšla, když Milka k ni pfišla
a skrivajte obličej na jejim rameni, sotva slyši-
telnš zašeptala:

»Ty, kdyby to byl hoch!«

66

Jak se musila premžhati, aby ji neodstrčila
od sebe, aby ji nepovalila na zem a neudefila do
obličeje!

A nyni ji tajnč pozorovala, jeji maly nčžnf
obličej s jasnymi tahy, dčtskfmi tisty, mčkkyma
očima.

Jak ji nenžvidčla!

Ha-ha, a ješ tč ji kdysi mčla rdda a jak!

Vzpomnčla si, jak tehdy poslouchala bratruv
rozhovor s Vilkon, jak potom vypravovala Milce
onu novinku.

O pošetilž, možno že by vše bylo jinak do-
padlo, kdyby byla jinak jednala!

»Jak tvoje Liza mlči,« reki Vilko Milce.

»I mičen! mluvi,« rekla Liza a podlvala se
na nčho.

Snad ji porozumnčl.

Vzdychl. Stal se nervosnim v poslednf dobč
a pod očima mčl temnč pruhy.

»Ah, jak jste dnes nudni,« zlobila se Milka
škddlivč. >J£ už opravdu zivam.«

»Nud’te se tedy beze mne, musim se trochu
podivat k mamince, vlš Vilko. Je tak hroznč pilna.
Stale ji rikčm, aby tolik nešila, že toho bude
pfiliš mnoho, ale nic to nepomdhA Na shle-
danou!«

Odešla zvolna.

Zustali sami a bylo jim, jako by jim to bylo
trapnč.

Liza čekala, že se k ni Vilko pfibliži. Geli se
chvčla, ale s!ile se jopirala vžžnč o okno.

5

66

Neodvažoval se podivati se na ni. Jakžsi
magnetickži sila jej k ni vlekla, ale pfece jej nčco
poutalo k židli.

Zdalo se mu, jakoby se slova jeho ženy ještš
chvčla ve vzduchu a jakoby mu ten zvuk br&nil,
aby poskvrnil toto mlsto, kterč ještč dychalo pfi-
tomnostl jeho ženy.

Liza se už nedovedla premoči. Pribllžila se
tiše k nšmu. A jakoby pocltil ohen vdšnč, ktery
od ni salal, zdvihl hlavu.

V tč chvlli si leželi v objeti.

»Jen ještč chvlli, jen ještč chvlli,« šeptala
Liza a polily ji slzy.

On mlčel a vinul ji tčsnč k sobč.

»Miluješ mne?« tazala se ho.

Pfisvšdčil.

»Ne, ne. Už nic. Jen chvlli mne ještč miluj,
jen ještč chvili! Polib mne, vfele!«

Jejich usta se dotekla.

»Ještč vice, ještčl« šeptala sotva slyšitelnč
v jeho objeti.

A on ji llbal, a neslyšel, jak se otevrely
dvčre, jak mčkkf smšjicl se hlas pravil:

»Maminka nenl doma, šla. ..«

A nesi j šel, když ten hlas nšhle zanikl, necitil,
jak se nan diva dvč ustrašenych oči, nevidčl, jak
se maly obličej hrfizou zmčnil.

Libal ji. llbal Lfzu.

Milka nevčdšla, bdi-li či sni. Všechna krev
se ji hnala k srdci a zase se šinula k hlavč. Za-
potacela se na okamžik. A pak ji bylo ndhle
zima. Nej prve v srdci a na to se šlfil onen chlad

67

po nf, zvolna se širil k hlavš a privadšl do ni
jakysi strašny, hrozny klid. Bylo jakoby byla
umrela. Necitila už tšla, zapomnšla na vše, nebyla
si ničeho všdoma, a preče mšla myšlenky neoby-
čejnš jasnš,

Tiše a pozornš se odpližila z pokoje a šla
do kuchynš, stšle se opirajic o zed’.

Chviii poslonchala, neni li uvnitr stara slnžka,
a když by!o vše tichš, otevfela dvšfe a vešla do
kuchynš.

Odtud vedly dvšfe do špižirny a do malš
temnš komurky, kde byly uschovšny ruznš včci.

Vzpomnšla si, že tam jednou byla a že vi-
dšla na starš skfini plno sklenic. Vilko ji tehdy
reki, že je to jakšsi Iškšrna, protože starš Meta
mšla ve zvyku schovšvati všechny zbytky lšku a
ruznš kyseliny sem.

ByIo ji samotnš divno, jak se zde octla. Bylo
ji nšhle nesmirnš tšžko, zmocnila se ji naprostš
zoufalost. Vzala jakousi lahvičku a otevfela ji.
Zarazil ji neprijemnf zapach karbolovš kyseliny.
Nesla lahvičku mechanicky k dstum a spolkla nč-
kolik douškfi.

Zmocnovala še ji stale vštšf slabost. Lahvička
ji vypadla z ruky a ona si zvolna sedla. Všdomi
ji opouštšlo, otvirala šsta, ale neslyšela svšho
hlasu. A v tšch bolestech si vzpomnšla na bytost,
kterou s sebou zničila. Zmocnila se ji nesmirnš
litost a hrozny strach.

»O bože, o bože, jen, jen . . .€ jektala bez sily.

68

Jeji tSlo se svijelo v bolestech a posledni z&-
svit včdomi zanikal v mofi strachu a hrfizy.

* *

*

Liza bčhala rozechvčna po mčstskim parku.
Ted se zastavila a dlvala se s tidivem na nčjaky
kef, vzala se bolestnč za hlavu a šla zase dile.

Nčco ji hnalou vši silou v pred, nemohla po¬
stiti ani minutu.

A nyni vzdychla a z jejich temnych, velk^ch
oči svltily z&hadnč myšlenky. Nškdy se jejl
bledi rty pohnuly a jeji hlas slabš zanikal ve
vzduehu.

Pribčhla sem primo od Digničovych.

O, ten vyjev ji otfisl celou dušil

Ten zoufaly kfik stari Digničovy se ji zaryl
do srdce.

A nemohla se nijak uklidniti.

Jak ji Vilko od sebe odstrčil, když onen
hrozny vykrik zavznčl do pokoje.

A pak ten nehybny trup, ta hmota bez ži¬
vota a obličej kfečovitč staž.-nf!

Zachvčla se.

O, to se ji zafezalo do duše, hluboko se za-
fezalo do srdce!

Všechny ony vykriky, všechny poboureni, po-
strašeni, zoufalč hlasy se ji ozyvaly v ušich, vše
to ji stalo pred očima. A rty se ještč chvčly po-
libky, ve svalech se ještč chvčla višenl A vše to
se slčvalo v jeji duši.

69

Zavzlykala.

Oh, ta hlava ji tak bolela.

Pred očima ji kmitaly palčivš blesky a ohnivč
kruhy ji zbavovaly Schopnosti videti. Ve spancfch
ji bodalo.

O bože, ta muka!

Nesnesitelnč!. ..

Zastavila se a stala nepohnutš dlouho, dlouho.

Ghtšla na nšco mysliti, ale myšlenky se staly
nahle tak zdlouhav^mi a popletenymi, že nemohla
nijak prijiti k vfsledku.

Konečnš se obr&tila unavenš, bez vule, zpčt

k mestu.

Na nebi svitily hv§zdy a ve svitilndch hofel

plyn.

Ji se to vše zd&Io nčjak divnym.

Je nyni po dni noc?!

Šla mechanicky dale.

Neco se dozvčditi, nčco spatfiti!

A šla dale, džle.

Zastavila se instinktivne pred nšjakym do-
mem. Ohližela se udivenč, a zvolna se vynoro-
vala vzpominka a m^šlenky se urovn&va!y do sta¬
ruho obyčejnčho poMdku.

DQm Dign ; č£iv.

Ovšem, vždyf sem chtčla.

Vstoupila opatrnč do domu a tam ve trne se
zase zastavila, potlačujic strachem svč hlasitč,
poboufenč oddychov&ni.

Vše bylo klidnč, jen shora byl slyšet slaby
šepot. B&zlive se bližila ke schodum a zvolna,
tiše jako zlodšjka se bližila vzhfira. Na každčm

70

schodš poslouchala, zadržovala dech, a zdvihala
s nesmirnou opatrnosli nohu k novemu kroka.

Nyni byla nahofe.

O bože, cela se trasla dnavou a strachem.

Dvčre na chodbu byly jen privfenč. Opatrnč
je otvirala a pri každčm vrznuti sebou nervosnč
trhla. Konečnč byl otvor tak veliky, že mohla
projiti.

Oh, ten strach!

Tiskla obč pčsti na srdce, aby nebylo slyšeti
jeho prudkč udery.

Nahnula se kn pfedu a naslouchala všem
zvukum každfm svalem, každym nervem.

Za dvermi bylo slySeti tichč kroky, bolestnč
vzdychani, pridušeny šepot.

Vše to ji ještč vice rozechvivalo. Zd&lo se ji,
že v ni krev vfe. Do oči ji vstoupily slzy. Byly
horkč jako ohen a ona myslila, že to vytryskla
krev z jejich vytfeštčnych oči.

Oprela se o stčnu a poslouchala znovu. Nyni
pfestavov&ni židli, pridušeny, rozechvčny hovor,
bolestnč, tichč, bezmocnč kvileni, zmatek, n&hly
hluk, nervosni spčcb.

A nyni, nyni pl&č!

0 božel Slaby, nčžny a pfece ostry hlas.

Plač, dštsky plač!

Zachvčla se.

Stebla ještč chvili, ale neslyšela nic jasnčho,
nic určitčho. Každy nerv jejlho mozku, každf zk-
chvčv jejiho srdce, každ^ dech, každč hnuti života
v ni zachyoovalo a održželo sty v^kriky jen ten
pldč, to slabč, milč, bolestnč kvileni.

71

A vše v ni volalo:

»Pryč, pryč!«

Letčla k vychodu, sebšhla po schodech, bš-
žela ven ulici a dale do noči.

Ničeho nevčdžla, ničeho nevidčla. Svčtla vy-
nikala a zase zanikala ve tmš, lidč mizeli jako
stiny ve tmč, domy jednotvarnč ustupovaly do
žadu . . .

Zd&Io se ji, že stoji a že vše ostatni kolem
ni upl^va.

Mšla strach.

Chtčla miti klid, klid!

Trochu oddechu a ne sta tčch leticfch, inten-
sivnich bolestnych dojmu za vtefinu!

O božel

Myslila, že kfiči bolesti, že všechny včci od-
rAžeji jeji vykfiky, ale tčsnš sevfenymi rty uni¬
kat jen bil6 pčny.

N&hle byla u mofe.

A ten temn^, rovny povrch, ktery se roz-
kladal v&žnč a klidnž do tmy, vypil všechny jeji
sily. V okamžiku se uklidnila a do duše se ji
snesla podivnž, chladna rozvaha. Vše bylo tak
jasnč, chladnč a klidnA

Jeji neklid se ji zd&l n&hle dštinskym a
smčšnfm.

»Nač to' vše?« tizala se chladnš, a zd&lo se
ji, že i to mofe tžže se ze tmy:

»Nač to vše?«

Usedla na zem a sama se divila presnosti a
jasnosti svyeh myšl4nek.

72

»Doma se zlobi, že tak dlouho nejdu,« fekia
si a stdhla pohrdavč obličej.

»Ha, hal A ty obličeje rdno v pisdrnš, až
nepfrjdu.«

Zdalo se ji to pfimo smššnym.

Zasmala se tiše.

»Hi, hi! Všichni ti lidd!«

Zddlo se ji, že sama už neni človškem, a že
se proto musi smdti všem tšm pošetilym lidem
a jejich ubohdmu človdčenstvi.

»Hi, hi, hi.«

Myslila si, že je čaroddjnici a že tanči tam
venku na mori svd strašidelnd divokd tance. Ci-
tila tdmšf, jak krouži ve vzduchu. A jak se noc
chytd do jejich šatfi.

Ta noc!

Mšla ji rada.

Zddlo se ji najednou, že ji musi vdychat, že
se musi sama do ni rozplynouti.

»Hi, hi, ta noc!«

Nžco ji zabolelo.

Byla to duše.

Mysliia, že odešla, že pluje nyni nad morem
a ona je tu ještš!

Ta duše! jak ji zabolela!

A pak poslouchala, co fikala duše.

Pouze kouzelnd pohddky ? Indickd legendy a
laskavd orientdlskd bdjky?

A o lasce ji povidala, šeptala za melancholi-
ckšho oddychovdni more vzpominky a protinala
si citlivymi strunami srdce.

Ah, ty duše!

73

Rozplakala se, tak ji bylo lito tč vrouci,
smutnč duše.

Ale musilo to byti.

Byla tak rozumna, tak jako nikdy. A všdšla,
že dohrala svoji ulohu druhč hrdinky.

Usmala se.

Ten Vilko!

Zdalo se ji tčmšf smššnym, že jej tak mi
lovala.

»Co z toho m£, co mu zustalo z toho?«

A zase se zasmdla tim svym strašnym lismšš-
kem, ktery se chvili chvšl na vodš a zvolna se
rozpltfval v dšlce.

Hi, hi!

Vzpomnšla si na Milku.

Ta chudinka! Jak se asi polekala!

Ale to nic nedšlž, uzdravi se, a on, jeji muž,
ji bude zase nositi na rukou, prdvš jako dfiv.

Ničeho ji nebylo lito, docela ničehol

»Kfest lAsky,< rekla tiše.

Trna houstla.

Hvšzdy se zjasnovaly, noc si zpivala svč
tichč, kržsnč hymny.

Tam z dalekčho pobreži se šinul chvilemi
odraz točiciho se majdkovčho svštla sem k ni,
more se vlnilo tiše, ospale, bliskalo se ze tmy
z&hadnfmi, lakav^mi reflexy.

»Na co čekam?« tazala se hlasitS.

Sklonila se k mori. Necitila nic strašnčho,
hroznčho, vše v ni spalo slavnostnfm, uspavajicim
klidem noči. Nčjak posvžtnš ji bylo v srdci.

74

Jeji duše se modlila posledni modlitby nad
svfm tšlem jejf bytost posilala posledni oddanš
vzdechy k bohu.

A nyni padla do vody.

Zvuk pidu se rozlšhal do noči, zvgtšoval se
a mizel vysoko nad hvčzdnat^m nebem. More
bšželo ve velkych kruzich od svš obšti a zase se
k ni vracelo, objimajic ji mškce svym chladnfm,
vlhkym n&ručim.

Slepec.

Pod oknem stoji každčho dne, a duše mi
pl&če nad nim.

Obličej m& hladkf a rolady, vlasy tmav6 a
kučer&vč, ale šaty roztrhanA Opird se graciosnš
o zect, ma!6 housle tiskne k sobš, a smyčee vibi
ze zvonivfch strun omamnš tbny.

Jak hrajel Podivuhodna, kr&sna hra.

Neslyšela jsem ještš človška tak hrdti.

Zd& se, jakoby jeho duše jžsala v jasnjch
<5istych zvucich, jakoby se jeho srdce chvAlo
v mškkych, loužebnych tdnech jeho housli.

Ah, jak hraje!

Jak prosi ty milč melancholickč tdny, jak
plžči v mškkč teplotš jarniho dne, jak vydechujf
do jasnčho čistčho vzduchu všechna muka a bo¬
lesti neštastnž duše.

Slepy je.

Tu na ulici pod m^m oknem stoji den co
den. Jakžsi nepopsatelnd melancholie je rozlita

76

po bledim, trplcim obličeji, jakšsi tajni hore spi
na mlad^ch, červenych jeho rtech. Jeho slepi oči
jsou hluboki a tmavi jako hlubiny horskych jezer
a jejich jednotvirny, toužebny pohled je jako
smutni pisen, zpivana na lichim pobfeži osamč-
lych rybiru.

A jak hraje, bože mfij, jak!

Mni je, jako by hledčl ve zvucich, jakoby
si smyčcem maloval svit, svuj svit, plny baji a
krisny. Vše slyšim zaznivat z jeho strun. Lehki
laskavi šeptini vžtrn v mčkkjch letnich nocech,
sentimentalni šumini jarniho dešti a divoki zu-
feni mofe, kteri se rozbiji v ohromn^ch vlnach
na bfehu.

Poslouchim jej a hledim jeho slepfma očima
na jeho slunce, jeho nebe, jeho hvčzdy, kteri
jsou jini než naše. Vidim v tichim chvčni jeho
strun snivi lesy a ve veselim a skočnim napšvu
prosti alpski pisni zfim mali vesnice vzd&Ie-
niho pohofi. Mofe vidim a hory a lesy a lidi a
vše je jini, svudnšjši, kr&snšjšf, odšni v slavnostni
z&voje fantastick^ch barev, mysticki jasnosti.

Vidšli jste už nikdy svit duši slepce? Ji
dosud ne, a ony hou9le mi povfdaly o všem,
o oni tichi, veliki duši, jež žije v sobi, ve svim
svčtč svuj slavnostni život plny magickiho svčtla,
plny opojnych citu.

A nyni, když sviti slunce, když mlady slepec
hraje na svi housle, privfu oči a v jakimsi
zvlištnim z&hadnim vytrženi, jež neni snem
ani bdčnim, hledim na svšty, kterych očima ne-
vidim.

77

Struny vzdychaji, jdsajf, žasnou, divi se, a jg
se divam na ten bgječny slepcflv svšt.

Nebe vidim a more, velikg mofe. A to mofe
jest tekut^ ohefi. Sviti se, blyšti se; vzping se a
pada a mohutnymi vlnami se zdviha k nebi.
A nyni se spoji vina s nebem a barvy se pfe-
Igvaji a v divokšm fantastickgm vlnšni se ob-
jimaji nebe a zemš. Vidim roviny v nejasnych
odrazech fialovšho ja3U, ovroubeng vysokymi
horami, jichž vščng ledovce jsou jako ulitg
z jasngho tekutšho stfibra. Slunce vidim, kterg
rozlgvg svš melancholickg červeng svgtlo po
svgtg, že se syti barvy ovzduši duhovitg, v nej-
jemnšjšich odstinech pfelgvaji jedna v dru-
hou. Vidim mgsta a katedraly, jež se vzpinaji
nademnon ohromnymi oblouky, vidim lidi, rost-
liny, živcčichy, a vše roste prede mnou do ne-
zngmych ohromnfch velikosti, a ja se zvštšuju
zaroven s tim a mgm strach ze sebe a z tšch
lidi a z toho krasngho, strašngho svgta, tg svudng
jasnosti, jež mg, všechny barvy a žgdnou, jež mg
tmu noči a jas dne.

Ten slepcuv svšt!

A když mgm strach, když se mi zachvgje
duše nad hroznou krgsou obrazu vlastni fantasie,
otevru oči, a muj zrak pije celou jasnou, bez-
starostnou veselost svštlgho dne, veškeru uklidnu-
jici modf vysokgho nebe, celou svgžest zemg a
slunce, a ma duše zpivg pisnš diku, že jsem tu
na tg krgsng zemi, že citim ten krgsnf svšt, že
vidim ten stgle zachgzejici a stale se zase obno-
vujici život.

78

Ma duše zpiva pisnš vdščnosti v egoismu
lidskčho byti.

Vidim, vidim!

0 bože,, co citim, když v bezmeznd radosti
vzkriknu v duši: vidim!

A tu pod mfm oknem se opira slepec. Jeho
tmavč vlasy se mu krouži genialnš nad bilym
čelem a tista se mu bolestni* chvšji.

Slep^, o bože, slepy!

Housle pltiči, struny vzdychaji a všechny
pfedešlti horkti zvuky, pinti fantasie, mu zmiraji
v duši. Cely jeho svtit mu unikne z mysli, všechna
krasa uprchne.

Tma, tma!

A smyčec skripe a tajuplnti, smrtelnti vy-
kfiky strun kresil tu trnu, tu vtičnou, mrtvou,
hroznou hru.

Lidti chodi mimo, bezcitnš se nah divaji.
Ntijak^ nadutec mu hodi ve svti noblese groš do
pfipraventiho klobouku, ntijakti usta zašeptaji ve
chvatntim, chladntim soucitu: »chudtik«, ale on
stoji na ulici a hraje, braje . ..

Sobti kresli svoji bidu, tmu a noc. A když
se vzepne jeho duše ku genitilnimu letu po jeho
krtilovstvich, když ultiha na jeho  mofe, když
pluje nad jeho  rovinami, a když vzltitti nad
jeho  hory, tehdy snim, snim a mti srdce se boji,
že se mu zastavi smyčec, že padne z divoce
krtisnfch fanlasii zase zptit v zoufaly dtis noči
a tmy.

Sen.

Mšla jsem se vddti a šla jsem k lčkari, aby
mi povčdčl, jsem-li zdrava, protože jest hrlchem,
vch&zeti ve snatek se zarodkem smrti v sobč.

Šla jsem tam velmi veseli. Byla jsem bez
starosti, vše se mi zd&lo pouhou formalitou.
Vždy£ jsem zdrava, zdrdva!

Nšco kržsnčho jest zdravi! Jak vše ve vds
žije, chvčje se, a vy sami chvčjete se radosti
nad svym zdravem, svčžlm životem.

Šla jsem k lčkafi a ten se na mne podlval
v&žnč a pflsnč. Byli ještš druži u nšho. Byli
oblečeni v dlouhč bilč h&vy a mšli kržsnč šedč
brady. Všichni se zdali velmi prlsnfmi.

Usm&la jsem se.

Proč bych se nesmdla! Jsem zdrživa, budou
se mnou spokojeni.

»Co chceš,« t&žl se mne.

»Vddti se chci,« fekla jsem se smlchem, byla
jsem totiž trochu v rozpaclch.

80

»A pfišla jsem k vžm, abyste mi potvrdili,
že jsem zdrdra. Jste pfece lčkari?«

»Ano, lčkafi jsme,« odpovšdčli všichni je.dno-
hlasnš.

Jali se pFisnS mne prohližeti.

»Nesmfš se vddti,« Fekl za nčjakou doba
krdtce a tvrdž ten, na nčmž bylo vidSti, že jest
jejich pfedstavenym.

»Proč ne?« tazala jsem se se strachem,
protože jsem si už byla v myšlčnkdch zvykla, že
se vddm, a že kolem mne budou skakati zdravd,
veseld dčti, a jd budu pozorovati, jak se vyvijejf
a vyrustajl v silnd, dobrd lidi.

»Nesmlš,« Fekli ještS jednou všichni, a jejich
hlasy zazndly dutd po pokoji.

Dostala jsem strach a podivala jsem se
bazlivd na sebe do velkdho zrcadla, kterd viselo
na stdnd.

Ten pohled mne vzmužil.

V zrcadle jsem viddla sebe, červenou, silnoo,
zosobnšnd zdravi, cltila jsem, jak se mi zdvihajl
prša, jak mi bije srdce, jak se mi jiskfl oči
v plndm uvddomdnl všech životnlch sil.

»A proč ne, proč ne?« zvolala jsem hnč-
vivd a pfistoupila jsem vyz^vavg o krok bllž, ..

Kovali hlavami skoro soucitnč.

»Proč ne, proč?« volala jsem znovu. »Vždyt
jsem mladd, zdravd, silna! Jakš prdvo mdte vy-
lučovati mne ze života ?«

»Prdvo povinnosti, ddvče«, odpovdddli mi.

A jejich predstaveny pristoupil k velkd,
dlouhd skffni, jež zakryvala jednu stšnu pokoje,

81

vzal za šnuru a z&clona se otevfela; za sklend-
nymi tabulemi stdly, ležely v rfizn^ch polo-
hdch ddti.

Nemohla jsem rozeznati, jsou-li to živd deti
nebo jejich tdla nebo voskovd ndpodobeniny.

A hleddla jsem tam a cltila jsem hruzu.
Všechny ty ddti byly nemočni a zmrzačend. Ah,
všechny byly tak bldnd, blede, nemocnd a zni-
čend, že jsem se nemohla hnouti ddsem.

A predstaveny Idkafu reki:

»Nevddvej se! Hled’, trd deti by byly takovd!«
a ukazal na nd.

Ztrnula jsem strachem.

»A proč? Gož nejsem zdrava?«

»Ano, ano, jsi zdrava, ale takd nejsil«

Vzal mne za rukn a vedi mne ke stolu, na
kterdm,byly položeny kovovd desky. A když jsme
tam byli, rfzl mne do ruky a m& krev kapala na
stul, brzy byl cely stili zakrvaceny.

Divala jsem se zvddavd na svou červenou
krev, ale nahle jsem zbledla.

Na md krvi se ukazovaly tu a tam skvrny a
ty skvrny byly hnis.

Pro boha!

»Vidiš, to je tvd krev,« vyklddal mi Idkaf.

»Tvoje krev nenl zdravd a tim nejsi vinna
ty. Tvuj oteč byl kdysi mldd a žil tam ve velkdm
mdstd jako jich žije dost. A jednou se rozstonal
a dostal zlou, strašnou nemoč. My Idkafi jsme ho
Idčili, ale tiplnd uzdraviti jsme jej nemohli. Ndco

82

z onoho jedu mu zustalo v krvi. On se pak
oženil, ty jsi jeho dcerou. Ty ještč nejsi nemočna.
Mohla bys byti ovšem, ale preče nejsi. Ale všeehny
tvč dšti by byly nemočnimi, politovanihodnfmi
bytostmi.<

Zapiakala jsem a m6 slzy padaly na stfil a

misily se s mou krvi.

Lčkaf Peki:

Jen plač, plač! Ale ty nejsi jedinou, mnoho
jich je, mnobo. Vidiš, onen mfij pritel!« Ukazal do
rohu, kde sedči hubenf, mdly človčk. Hledčl tupč
a hloupč a z fist mu šly sliny.

»Vidiš, to je mfij pritel. Jeho oteč byl prosto-
pašnik. Za jeho hrichy musi trpčti syn. Vysychž.
mu micha,« dodal suše a oči mu zvlhly.

Plakala jsem, ale pfece jsem ještč uplnS ne-
zoufala.

»Nemohli byst,e mi pomoči? tfizala jsem se-

A vrhla jsem se na kolena a vzt&hla k nim

ruce.

»Uzdravte mne, uzdravte mne! Všeehny bo¬
lesti pfetrplm, vše vam dami«

A odpovčdčli mi smutnč:

»Nemfižeme!«

»Nedovedemel«

A jš, jsem zavy!a jako postfelenfi, zvčf a vy-
skočila.

Uprchla jsem z pokoje a na schodech jsem
se vrhla preš zabradli.

A letčla jsem s hroznon rjchlosti dolfl a če-
kala, až se rozbije mž tčlo na kamenitč dlažbS,
a v tom — jsem se probudila.

Byla jsem cela spocen& a mč oči byly mokrd
slzami. Mladš rdno se mi divalo do pokoje, a jd
probuzena jsem znovu horce zaplakala.

0 lidstvo, lidstvo!

Tylda.

»Takovč, jako je Pavlovcova Tylda. neni
v dev&tčm okrese,« Fekl každy kdo ji znal.

A bylo to opravdu hezkč dčvče ta Tylda, ale
takč — a ještč jak!

Umčla tančiti jako žddna jinž; byla jako
rtut a smdla se st&Ie od rdna do večera, v maso-
pustč i v postč. Ale voditi hochy za nos, dčlati
si z nich bl&zny, to byla jejf nejvčtši radost. Ne-
byla to tčžka prdce, nemluvila mnoho s nimi, jen
tak po stranč se podivala svfma jiskrnyma očima
a každy byl docela poblaznčn^.

Starč zbožnč vdanč ženy a dtvky ovšem ne-
smčly ani slyšeti Tyldina- jmčna!

»Oh, takovč dčvče, nevim, jak si ještč troufd
poctivym lidem na oči! O, kdyby to včdčl jeji
oteč, nebožtik Pavlovec, j istS by se v hrobč
obrAtil!« Tak, a ještč mnohem hure mluvili
o hezkč, živč Tyldč.

Včdčla to vše, ale potkala-li nčkterou z tčch
starych, pfisnjch pomlouvaček, kterč by se byly

85

pfed ni malem križovaly jako pfed »zl^m«, za-
stoupila ji cestu a trzala se ji, co dšla soosedfiv
Tonik a strycuv Lipe, a vzkazovala pozdravit
všechny hochy, kolik jich bylo v sousedstvi do-
lyčnč, drive než tato mohla prijiti ke slovu, a
odešla rychle, smčjic se potmčšile prekvapenosti
a zaraženosti svč starč znžmč.

Matko ještS mčla, oteč už d&vno zemrel;
byla jedinfm ditStem a usedlost byla jeji.

Matka a poročnik by ji byli radi vdali,
aby pfece jednoo dostala rozum. Mšla obtižnč
postaven! voči Tyldinym vrtochom a jeji tvrdo-
hlavosti.

Belčuv Lojz se tazal poročnika, byl-li by on
a starži, Pavlovcovd ochotni, d&ti mo Tyldn za
ženo — Tento Lojz mel sice ještš staršiho bratra,
ktery už pfevzal otcflv statek, ale mčl dilec
upsanf, a protože byl jinak dobrf a pilnf hoch,
byli Tyldin poročnik a jeji matka spokojeni a

ještč radi, že si Tyldu vezme.

Ale Tylda byla ovšem jinčho minčni.

»Nevezmu si ho a nevezmu,« opakovala jistč
ož po desatč.

»Ale j& povidim, že jest nejlčpe, když se
vdaš. Nikde se nemluvi o ničem jinčm než
o tobš, a mn§ rekli už matka Staretova a

strjc Boštjanfiv, abys nechala jejich hochy na
pokoji:

»At mne nechaji oni dva na pokoji, proč

st&le za mnon lezou!«

»Vdej se, fMm ti, a bude konec všem

rečem«

86

»Vd&m se, ala Lojzu si nevezmu.«

»A koho pak ?«

»Toho Leonarda, kter^ opravuje vaš dum.«

Kdyby byl hrom uhodil do domu, snad by
byl poručnik tak neodskočil jako pfi tčch slo-
vech, udeFil do stolu, až se všechno tFaslo a
starč MSsičkovč zaklapaly zuby, protože byla
dflve pfi Tyldin^ch slovech zapomnčla za-
vflti tista.

»Holka! Ještč jednou mi tohle Fekni a
ukažu ti, kdo jest Pavlovec, tvčho nebožtlka
otce bratr.

To ti povldam, to byl poslednl tvuj ntipad
a jak jistč jsem sllbil tvčmu octi na smrtelnč
posteli, že dam na tebe pozor, tak jistč budeš ve
trech nedčllch žena Lojzy Bslče. Dnes večer pFi-
jdeme on, jeho bratr, a jd, umluvlme, co jest
tFeba a zltra pfljdu sdm s vami ndhoru k fa-
rdri k vuli ohldšidm. A ty dnes nemuslš choditi
k žadrč muzice; na, abys nemčla žddnčho po-
kušenl« a vstrčil starf Pavlovec Tyldu do ko-
mory, vyldhl klič, strčil ho do kapsy a Fekl
ještč starč Pavlovcovč, ktera naFikala na židli
k bohu, jak^ kFlž md s tim dltčteno.

»Tam at jest až prijdu; mdš-li rozum, ne-
pomahej ji k tiskoku; ja už ji skrotlm Priprav
nčco k zakousnutl až prijdeme, Tyldč Fekni, aby
se oblčkla, jak se slušf, a že byeh ji radii,' a£
nevyslovf už nikdy jmčna toho vlašskčho tuldka,
sice . . .<

PFišli opravdu večer. Tylda byla »rozumnd«,
nesmdia se dokonce ani jako jindy, ale hezky

87

rozumnš odpovidala na vše, co se ji kdo ptal.
Docela byla spokojena se všim, co smluvili stryc
a Lojz Belčuv.

Ale když odešli a pom&hala matce uklizeti,
fekla:

»No, tomu ukaži, osolim mu život, že bude
co živ litovat tč hodiny, kdy mu vlezlo do hlavy,
vziti si mnS!« A zasmžla se ostre a zle, že stard
matce zustala v hrdle slova, kterymi chtčla po¬
karati feč neposlušni dcerj.

* *

*

Vzala si jej opravdu.

PilnS vybirala plčtno a pradlo na vybavu a
pfed oltčfem fekla tak hlasitč »ano«, že se vše
dalo do smichu.

Pfed svatbou i pri zčsnubčeh, ale potom
byla už takovč, že se každy sm&l a na svatbč
začala svou svdhlavost, nepromluvila s ubohym
Lojzem ani slova, nechtčla vedle nčho sedčti.
Tančila s jinymi, ač ji matka prosila, aby ne-
byla takovou, ač ji Pavlovec rypl do žeber, že
zastčnala.

Nu, u Tyldy to nic nepom&halo, vzdorovala
dčle a nejen na svatbč, ne, i potom,

Matka musila vafiti jako dfive, chtčla-li aby
bylo v poledne jldlo na stole. Tylda sice pracovala,
ale jako dfive stale jen na poli, S Lojzem ne
mluvila, šel-li on na pole, šla ona do lesa, a byl-li
on v lese, byla na poli.

88

Lidč se divili a sestrkovali hlavy;uboh^ Lojz
nevčdšl hanbou kam se podlvati. Ale Tylda byla
stdle stejnou. Ne, že by byla ještž chodila do
zabav nebo mluvila s hochy, ne, ani toho Leo¬
narda, ktery beztoho už davno odešel ze vsi, ne-
mšia už v hlavč, ale zlobila a mučila Lojzu,
jak mohla. Lojz jedi sam s matkou u stolu,
Tylda byla v kuchyni, rozmlouval jen s matkou
co bude kde treba dšlati druhčho dne. Tylda bvla
v chlčvš nebo nahore ve svč komofe; šel-li on
v nedSli rdno na mši, šla ona o devdtč, šel-li on
na nčjakou ndvštčvu nebo trh, zustala ona doma.

Jednou byl zase stary Pavlovec na navštčvš.
Tyldy nebylo na blizku, rozvažovali sami to i ono.
Pavlovcovi bylo lito Lojza, vždyf zhubl jako
trlska a za nčkolik tfdnu byl cel^ ustarany a
unaven^.

»Vlš co, Lojzo,« fekl Pavlovec, když oba
dlouho mlčeli, »reki bycb, abys s Tyldou jednal
Irochu tvrdčji, jsi prlliš dobrf, trochu ji pFetdhni
a tvrdohlavost ji pomine.«

»Ne, otče, biti Tyldu nebudu, Bfih vi, že ji
mam opravdn rdd, a nenutlm ji, aby byia ke mnš
dobrž.

Vite, pujdu na Chorvatsko, vždyt jsem tam
byl už dost častokrdt, proč bych nešel i letos.«

A ač mu stary Pavlovec brdnil, ač prosila
i Tyldina matka, šel pfece.

Tylda šla onoho dne, kdy odchazel s nško :
lika soudruhy, tam do mlfna v Černd Dolinš, ani
ji nevidčl, ani se s ni nerozloučil.

89

Nešli daleko. On i jeho Siudruzi dostali prdci
nškolik mil od domova v leslch.

N6kdy prišlo od jednoho nebo druhšho do
vesnice nšjakd psani; na vanoce psali všichni, jen
od Belčeva Lojza, mladčho hospoddfe Pavlovcovycb,
nebylo zpravy.

»Pilnš pracuje, ale skoro nic nemluvf, škd-
dliti se ho neodvažujeme, ani se ho ptdti, protože
je z!y, rozlobl li se,« psali jeho soudruzi n<5kdy,
jindho nie.

Tyldu Irochu zlobilo, že ji nepiše, myslila, že
ona jemu sml vzdorovati, ale on ji ne. Už tehdy
se MdnS rozlobila, když ji matka fikala, že
Lojz odjede do Ghorvatska, ale nefekla jindho
než: »Pro mne mflže jiti do Afriky.«

Tak bylo až do pustu, kdy pfiietšl stary Pa¬
vlovec jednoho dne cely ud^chan.

»Svata pomoonice, Lojzu uhodil strom,«
volal už na prahu.

Tylda, kterd, byla prdvš v sini, zavrdvorala a
kdyby ji byl star^ Pavlovec nebyl zadržel, byla
by upadla na zem.

A star^ radii: »Nikdo jiny 'tim neni vinen

než ty, ted’ to mdš, nemužeš miti lehkdho svž-
domf, vždy£ jsem ti vždycky fikal, že jsi na svštš
jen pro neštšsti!«

A když pfibšhla i matka z kuchynš, byl ndrek
ještš vStSI.

Tylda se dovldkla do svštnice a padla pfed
postel.

»Mrtev je, mrtev, o mfij bože, mrtev je,«
plakala usedavš

90

»Kdo rika že je mrtev, mrtev nenl,« posplšil
opraviti se Pavlovec, »mrtev neni, jen porančn,
nohu mš. zlomenou. Pravd jsem dostal psani, a
zltra ho pfivezou domu, snad to nebude nejhorši.
Oh, muj bože, že musel j iti do Ghorvatska. Ty
tvoje vrtochy a svčhlavost, tecT to maš, jenže i ja
jsem mu ještž primlouval, aby si tč vzal, a ted’
je chud&k tak neštastn^.<

Ještč dlouho se zlobil a nafikal stary Pa
vlovec a Tyldina matka mu pomahala. Tylda sama
pak sedčla na židli a po bled^ch tvdfich ji tekly
slzy, a z oči hledčla jakasi pokora, kterou by tam
byl drive marnč nčkdo hledal.

Pfivezli jej opravdu druhčho dne, chtžli jej
včsti do lublaii3kč nemocnice, ale on chtšl stale
domu, do svč rodnč vesniee. Nachladil se na cestč
a nyni mimo zlomeniny dostal ještč zdpal plic.

Lčkar z blizkčho mčsta jezdil k nčmu dva¬
krat tydnč a vždycky vrtčl hlavou.

To byly zlč časy pro Tyldu, celč noči pro-
bdčla u Lojzovy postele. A ač lidč didve pfi jejlm
jmčnu krčili pov&žlivč rameny a umčli povidati
jen o jejich pošetilostecb, vyndšeli ji nyni do
nebe.

»Mflj bože, kdo by si to byl pomyslil, že
Tylda bude ještč tak dobrž.« divily se vesnickč
ženy, a s nimi se divil stary Pavlovec a stara
matka Tyldina. Lojz nevčdčl o tom všem ničeho,
ležel skoro stdle bez včdomi, blouznil o Chor-
vatsku, o rodnč vesnici, o Tyldč, svatbč.

91

»Utrdpiti mne ehce,« stšnal a Tylda mu d&-
vala studenč obklady na čelo a stal se klid-
nšjšim.

Zvolna jej opouštšla nemoč, i noha se mu
scelila.

»Ma železnou nžturu,« reki lškaf, a m Sl
pravdu.

A o co ISpe bylo Lojzovi, o tolik mSnS bylo
TyldS v domS, vyhybala se mu, a sešla-li se s nlm,
mlčeli oba, ale pfes to zmizel z jejiho obličeje
onen tvrdohlavy, vzdorovity vyraz; bylo vidSti,že
se boji osloviti Lojza, podlvati se mu do oči.

Stary Pavlovec prišel nyni častčji, jistS však
tam sedčl každou nedšli odpoledne v koutS za
stolem.

»Je to pfece divnS, jak se človSk obrati,«
začal jed~ou, když Tylda odešla ven. »Ta Tylda,
nikdy bych nebyl uvSfil, že nčkdy z tč vzdoro-
vitosti vyjde. Ano, viš, jak plakala tenkr&t, když
jsem dostal psanf, že jsi poranSn, a jak tč opa-
trovala, když jsi ležel v horečce. E, no, možno,
že bylo tak zrovna dobfe, že jsi šel do Chorvatska.
Jen se mi zdž divnym, že se chov&te, jakobyste
se ještš nikdy byli nevidčli, jakoby žddn^ z vas
neumčl pčt počitat.«

»Vždyt Tylda se mnou nikdy nemluvi,*
pravil Lojz.

Oršem nemluvf, protože se ji nept&š. Stydf
se, proto se ti vyhfbž,. Začni ty jednou, proč jsi
muž, a pflvStivS slovo takS zaslouži, vždyt tš
ošetrovala, že lšpe nemohla

92

A opravdu uposlechl Lojz staruho Pavlovce.
Pod večer, když pfišla Tylda do svAtnice rozsvitit
a byli sami, vzal ji za ruku když šla mimo a
tazal se ji tak mškce : »Tyldo, proč pak se mnou
nemluviš,« že dala se do pMče, a když ji Lojzik
pfivinul k sobč, plakala mu na prsou ještš dlouho,
dlouho.

Vyplakala tehdy všechnu svou tvrdohlavost
ze starš vzdorovitš, rozpustilš Tyldy zustalo jen
jejx dobrš, zlatš srdce, kterš dfive skryvala, že
každy vidšl jen bezcennou slupku, ne dobršho
jšdra.

Lojz a Tylda jsou nynl nejšCastnčjšim parkem
v naši vesnici, a stary Pavlovec se rad chlufai,
jak to bylo dobrš, že Tyldu k svatbš donutil.

Teta.

Nebyla to naše pravd teta. Nčjakč podivnč
vzdilenč pritelstvi po nčjakfch švakrov^ch —
pokrevnč nejsouce nijak v pfibuzenstvu, bohužel.
Ale my — čtyfi jsme byli — jsme ji mSli radši
než pravou vlastni naši tetu. Ještš když jsme byli
malf, jsme se s ni seznamih. Potom, když jsme
dospšli k bifmovžni, byla teta Tonička nim dčv-
čatflm kmotrou a stryc kmotrem hochflm. Stile
nis doma nčili a i teta, že ji musime rikati
»kmotrička« a stryci »kmotriček«. Neojalo se
u nis to jmčno a ještš nyni, kdy jsme už divno
velici, fikitne ji jen »teta Tonička«.

DHve jsme k ni chodili na prizdniny. V tom
kraji, kde jsme doma, neni žadnčho ovoce a
u tety Toničky bylo tfešni, jablek, hrušek, co si
jich srdce prilo. Tam byla Siva a u nf velki
tovirna. Stryc byl dozorcem. Ve dne v noči hu-
čelo to vodou a tovirnou. VJkč stroje se bez
ustini točily a vzduch se chvčl šumotem. My
dčti jsme chodily na chlum nad vesnici sbirat

94

žaludy a divoki kaštany. Ulehly jsme do trivy,
podeprely se na lokte, a hledily jsme dolu k to¬
varni. Tam stal ohromny komin. Pod oblaka
sahal a čemi se z niho koufilo. Celi hodiny
jsme se dlvaly na kouf, kter^ se valil z komina
po modrem nebi. Nikdy plula vysoko na nebi
bili letni oblaka, dym se zdvihal do vyše, chtil
dosihnouti bllych oblak, ale zmizel a rozptylil se
ve v^ši. Když byl vltr hril si s nim a kouf visel
jako černy vlajlcl plišE nad tov&rnou.

Tam na protijšl strani velmi daleko se zdvi-
haly krajinski hory. Docela až k nim svitil na
nich vžčn^ snih. Vypravovali jsme si povisti o di-
vokfch kozich, o lovcich, o horskfch duchich,
o čertu, ktery mi tam ve skalnlch rozvalinich
uprostfed snihu pfekrisnou zahradu červen^ch
rfižf.

Pfed nimi ležely žaludy, divoki kaštany,
bramboflky, pestri kamlnky, kteri jsme pfinesly od
reky; prsty si hrily timi vicmi, ale oči byly
upfeny na daleki podivni hory.

Tam kdesi za zihybem zahvlzdal vlak, za-
dunil pfes most a rozložil se na protijšlm pa-
horku jako izky pas. Nikdy byly dva stroje, vy-
pouštily lehkif, mlhov^ dym a neprehledni fada
vagonfi se tihla za nimi. Počltaly jsme je nahlas,
a bylo jich osmdesit i vic.

Potom jsme šly domfi. Ale nešly jsme pfes
most jako ostatnl lidi. Zuly jsme stfevlce, svlikly
punčuchy a šly pfes jez.

95

V tenkych prubach letSla voda a padala
dolu do hlubokfch propasti mezi skalami. Na
jednč stranč byla reka zcela klidnA, na druhč se
pčnilo, vrelo mezi skalami, bily prach skAfeal do
vyše a svitil se v slunečnich paprscich.

Stribrnč ryby sebou švihaly pod tmavč ze-
lenou vodou, v malfeh s^Stle zelenych jezirk&cb
mezi skalami hr&Io si na sta rybiček. Na druhč
stranš reky ležel drobny pisek. Byl cely horky
sluncem a pfijemnš lehtal bosš nohy.

Prišly jsme domu prijemnš unaveny, omšmeny
sluncem a svčžim bystrym vzduchem nad fekou.
Jidio stžLlo na stole, teta Tonička nž,m uvafila
co jsme jedly nejradčji, zelene fasole nebo nšco
takovčho.

Byly to kržsnč časyl

Teta Tonička našla živš, stcile veselč oči.
Nevidčla jsem jesmutnč. Stale byla svčži, zdr&va
a živa. Zatočila se a všem bylo do smichu, kdo
ji vidčli. Nemčla svych dčti, ale kdokoli k ni
prišel, tomu bylo, jakoby prišel domu. Davala ze
všeho co mčla, plnvma rukama, ze svč veselosti,
ze svč dobroty, medovfch koldču, kterč pekla
tak znamenite, a i z penšz, bylo-li potfebi. Ale
nebyla bohata, nijak ne.

Uvžži-li se, co dobrčho prokazovala na
všechny strany, je podivno, jak ji to vše bylo
možno v jejich pomčrech. Kdo vi, kolika dčtem
šla za kmotru. Potreboval li kdo nčjakč rady, šel
k tetč Toničce a bylo sprdvnč, co fekla. Byl-li

96

nekdo nemočen, poslali k ni a posloužila mu
Bylo-li nšjakč dčvče bez služby, šlo k ni, vzala
je k sobč, živila je dokud bylo treba.

Svych dčti nemčla, ale vychovala dšti jinych.
Od nšjakč sousedky, kde bylo dčti dostatek, pfišel
k ni hoch nebo holčička. Ditč prichazelo tak
dlouho, až nčkterčho krdsnčho dne zfistalo docela
u m'. Spalo u nf, ona je živila, šatila, pečovala
o nč, jako by byIo z jejl krve. Jednou mčla nč-
jakčho hoštka velmi r&da. Kolikr&t rozmlouvala
teta Tonička večer se strycem, co vše by se
z nčho dalo udčlati. »Učiti jej d&m,« fekla teta.
»Bude-li se učit, af studuje « A bylo ji lito, že m&
stale špatnčjši hlavu. Dala jej do Lublanč k nč-
jakčmu remeslnikovi a navštivila jej kolikr&t, aby
vidčla jak se mu vede.

Stryce držela docela zkržtka, ale on se ne-
zlobil; jeji jho bylo prijemnč. V nedčli mu dala
penize na cigara a na pivo; bylo v modš tenkr&t
vypiti jednu nebo dvč skleničky pied občdem
v restauraci. Jednou si koupil viržinko mlsto tčch
dvou kr£tkych a vypil jednu skleničku pfes norm&l.
Na mostč si zamazal ruk&v. Teta Tonička vidčla
hned jeho blysfeavč oči.

»O ty šelmo, tecf mne začneš zlobiti na stara
leta. A šaty si pomazal! Hned ti tohle hodim na
hlavu D A zdvihla velkou misu, kterou držela
v ruce. — Ale stryc se zasmžl, zamžorral zlo-
myslnč a zalechtal ji pod bradou. »Toničko, To-
ničko, vždy£ neumlš bft zlš, co se budeš napa'
rovat!« — Musela se sm&ti, ač ji to mrzelo :

97

»Potom si myslf, že opravdu všechno smi,« rekla
sousedce. — Ale stryc nebyl takovf človčk. Byl
klidn^ a poMdny ze zvyku, neldkal ho hostinec
a pitf.

Zdi se mi, že nenf takovfch manželfl, kterf
by se tak milovali ješt6 ve starfch letech, jako
teta a stryc. V prvnim roče jejich manželstvl
stalo se stryci velkč neštšstl. NSjak^ stroj jej
v tov&rnS chytil, zdvihl do vyšky, otočil jfm nš-
kolikr&t kolem ohromnčho kola. Našli jej celčho
zakrvacenčho v bezvšdoml. Utrblo mu to levou
ruku.

Když byl stryc trochu svčhlavčjšf, postavila
se teta Tonička pfed nšj a fekla mu: »Proč mne
zloblš, človšče! Když si vzpomenu, jak mi tč pfi-
nesli celčho zakrv&cenčho bez ruky! A tyjsi te(f
takovf, nem&š srdce 1« . . .

Ale smššno, stryc bez srdcel — Tak dobry
obličej mšl ten muž a velkč modrč oči hledšly
otevrenč a srdečnš jako oči dftčte.

SedSI u stolu na židli se srdlčkem vzadu,
prohllžel kalenddr a už si vzpomnčl: »Slyšfš, na
druhy tyden je svdtek Johanky!« — »Vždyt jsem
koupila už poslednč v mčstč černou z£stčru pro
ni, však vlš,< fekla teta Tonička a šla do druhš
svčtnice, aby se podivala, je-li zžstčra opravdu
dobfe zabalena a neni-li pomačkdna.

Ale potom jf fekl stryc, divaje se do kalen-
dare : »Kdy pujdeš zase do Lublanš ? Už dlouho
jsi tam nebyla. Upečeš nčjaky koldč pro dčti, což ?«
Qčtmijsme byly my čtyfi, ktefi jsme chodili v Lu-

7

98

blani do školy. — »To se rozumi, že upeču,< teta
fekla, »ještč jsou nšjaki jablka, ta jim taki vezmu
s sebou.« — >Ofechovy živin upec,« radii stryc,
»dšti ho maji radiji než ze svatojanskiho chleba.«

Nškdy jsme prišli v nedšli navštfvit tetu
i mezi školnim rokem. Pfišla uim naproti, když
jsme psali, že prijedeme. Upekla nira nšco do-
bršho, smili jsme se, a večer nas zase dopro-
vodila na nidraži. Do ruky nim vtiskla ještč pe-
nize na cestu tam i zpšt.

Teple, teple je mi v duši, když si vzpomenu,
jak dobri byla teta Tonička. Nevim viru jak to
zarizovala: nebyla zimožni a stile mčla ruce
otevreni pro všechny. Skoupi nebyla a pfece žila
pfijemnš, ona sama i všichni kolem ni.

Byla živi a rida ve veseli společnosti. Byla-li
v okoli nšjaki zibava, šla se i ona podivat. A
cestovala zvlištč rida. V Gelovoi byla, v Hradci,
docela i v Zahrebu na v^stavč i na terstskš rf-
stavč svšho času.

Ve Vidni byla jednou celi tfi ttfdny u zni-
mfch a všechna musea si prohlšdla.

»Viš, ji rida vidim svit,« pravila mi, »a jsi-Ii
ve Vidni, je hanba, nevidiš-li všechno, co se di
vidšti.«

Oblškala se vždy velmi prostš »po kransku«.
V lštš nosila bili rukivce a pestry šitek s tfi-
snčmi preš prša. Slušelo ji to velice. Byla vysoce
rostli, ohebni a opravdu, ač starši, zastinila mnohš
mladi dšvče.

99

Mšla zndmd ve všech kruzich. Učitel a lifed-
nfci ji navštčvovali, pan! v kloboukdch a sehnutd
babky v starych zapranfch šatech. Se všemi do¬
vedla mluviti, smati se s nimi, rozveseliti je, ddti
jim v starostech pravou radu.

Neumčla psdti ani čisti. »Co chceš, za mych
času nebylo škol,« fekla, a vždy ji bylo lito, že
toho neumf.

Ale mčla jasny rozum, a onen pravy takt
srdce, kterv se nedd naučili, ktery je vrozenf.
Neslyšela jsem ji pomlouvati nčkoho nebo urdžeti
nčjakou osobu.

Nic zldho jsem na ni nespozorovala nikdy,
a včfte mi, to je mnoho, — dčti jsou pfisnfmi
soudci. Vždy byla čistd, naprand a nažehlena,
jako by ji byl človčk vzal ze škatulky.

V nejprostšich, starych, pracich šatech vy-
padala pčknš. Nikdy nebyla pomačkand nebo uma-
zand. A jeji mald panstvi se celd čistotou svitilo. Nd-
dobi se muselo vždy ještč opldchnouti v čistd tepld
vodč a podlaha v kuchvni byla stdle čistd, vice
než u nčkterfch stfil.

Byla žena na svdm mistd. Kdyby každd uči-
nila ve svych pomčrech tolik, co ona ve svfch,
ne, pak bychom se nemusili opravdu bdti,že jsme
ztraceni.

Nyni je teta Tonička bčlovlasou vdovou. Dobrd
je, jako byla dobrou po celf svflj život. JistS si
každy na ni vzpomene s veselfm a teplym srdcem,

100

ještS takovl lidč na svčtč. Srdečnf, dobromyslnf,
veself, ktefi vše, co dšlajf, džlajl s uprlmnym
usmšvem v živych očfcb, ktefi nikoho neutrapl
kžzanlmi a dobrfmi radami, ktefi radi, jen když
je človčk o to prosi, a vždy bez hubovžnl a zby-
tečnych vfčitek. Život takovych lidl je s&m o sobč
nejlepšlm naučenim, cennšjšlm ve svč kr&snd
prostotč než nejkrisnčjšl slova.

„Amerikanec“.

Byl pSt let v Americe. DSti — hoch advS
holčičky — ho už nepoznaly, když se vrAtil. Ženč
se zdžl moudrejšlm a jaksi zcela zmšnčn^m. Se-
st&rl ponškud, a dle jeho chovdnl prisoudil by
mu každy o šest, osm let vice, než mu bylo ve
skutečnosti.

Byl pilny tam v dalekč zemi a uplatil všechny
dluhy. Ale prače byla tčžkž a namahavA Prvnlho
večera vypravoval ženš a dčtem co vy trpel, co
se natrdpil.

A tu a tam prohodil, že je rad, že je doma,
jak se bude nynl kr&snš a spokojenš žiti, badou-li
jej miti rždi. A žena a deti ucltily ve svčm srdci
nšco teplčho, velkou a uctivou l&sku k tomu
muži, kterf byl pšt let od nich vzdAlen za mo¬
rem a po cely ten čas na nč myslil a pracoval
pro nš, aby se jim vedlo lčpe.

V domš bylo brzy znAti, že se vrAtil ho-
spodar. Hned prvnlho tfdne se všude rozhlčdl,
opravil strechu, zjednal dva zednlky, aby mu vy-

102

zdili jamu pro hnuj, vycementuvali ji a opravili
chlčv.

Tonik, desitiletf jeho hoch, byl všude s nfm,
posluhoval a pom&hal mu. Ale oteč se ho za
nčkolik dni ot&zal: »Gož nem&te školu, že jsi

stžle doma?«

»I m£me,« pravi Tonik. »Ale co bych chodil
do školy, když mohu pom&hati doma.«

»Ne, mflj drahy, tak to nejde. Ty mžš svou
pr&ci, jš, takč svou. Tvoje pr&ce je ted’ škola.
Nechci miti hloupčho, nevzdčlančho syna, ktery
by neumšl snad ani čisti. Stydšl bych se. Chceš-li,
abychom byli pMteli, chotf jen pilnč do školy a
pilnš se uč.< A vypravoval Tonikovi, jak pohrdaji
lidč venku, ve svštč, lidmi, ktefi ničeho neznaji.

»AmerMnec«, jak mu fikali sousedč, si po-
fidil knihy a v nedčli četi. Vesničanč pfišli na
besedu a videli na stole knihy.

»Eh, to nepfijde,« fekli: »Špatnf rolnik, ktery
leži stAIe v knih&ch. V Americe jsi si mohl čisti,
ale zde doma je treba dčlati.«

»I hlecfme,« odpovSdšl »Amerik&nec«, což
nepracuji ? A v Americe, myslite, že jsem lenošil ?
Za lenošeni se v Americe m&lo dostane. Tam se
človčk nauči, co je pr&ce.«

»Nu, vždyt vime, jaci p&ni jsou »Amerikdnci«,
když pfijdou domfi. Je jich dost v sousednich
vesnicich. Vystavi si domy jako hrabata, oblčkaji
se nčbl jako mčšf&ci, a za pdr let je s celfm
hospodšrstvim konec. Kdyby byli nešli nikam,
bivalo by lčpe. A tebe to takč chyt!o, vidiš, čteš,
žteš ... Podle knih se nehospodari.«

103

»Ale jži fik&m, že rozum zmfiže vice než
ruce,« odpovšdčl »Amerikžnec«. »Mužeš miti ruce
jako GoMš, bez rozumu neprijdeš nikam. V Ame-
rice je vidčti, co je rozum. S rozumem pracovati,
to je teprve pr&ce. Dobry rozum a dobrd ruce,
s tim se nšco porldi; desetkrat vice, nežli pra-
cujl-li pouze ruce. Jsou-li naši »Amerikdnci« ta-
kovl, že se opičl po mšstskfch lidech a stavi
zamky, je vidčti, že se ničemu nenaučili. Šli do
Ameriky jen pro penlze a pro nic jinčho, ale j&
jsem šel i pro rozum. A to, co jsem prinesi
v hlavč stoji za vic, než to, co jsem pfinesl
v kapse.«

»My bychom mčli radčji to v kapse,< sm&li
se mu.

»Jak rozumite. Jinak se pracuje v tovžrnč,
jinak v leslch a jinak pri hdspodžfstvl. A vidčl
jsem, jak se v Americe každčho roku jinak pra¬
cuje, Ičpe, jak studu ji, aby jim prdce pfinesla
užitek. A myslil jsem si: až pfijdu domu, budu
se i )&  učiti, a budu studovati, jak by mi v mčm
hospodšfstvl pr&ce nejvlce prosplvala. Proto čtu.
Nebot \k  nevim, ale jinl včdl.<

Vesničanč nebyli jeho mlnšnl. »Učenf rolnlk
nu, to je nčeo!« myslili si u sebe a posmlvali
se mu.

A o »Amerikžnci« se fikalo po vesnici, že
je divny človek, že mu Amerika popletla hlavu.

Tu mu vypr&včla žena, že mu Ioni soused
zaoral kus pole. Amerik&nec se šel podlvat a
vidčl, že jej soused zkr&til. Šel k nSmu.

104

»Sousede, ty jsi zaoral kus mdho pole, to
nenf hezkš od tebe.«

»J&, že zaoral?!« kričel soused, »Vida ho,
sotva se vrdtil, už začlnž hddky. No, jž se ale
ned&m. Jsi-Ii v pravu, žaluj mne, pane »Ameri-
k&nče!«

»Souditi se nebudu,« pravil »Amerikanec«.
»Jsi-li takov^, dobre. At ti to je požehnano.«

»Soused se rozlobil. Bylo vidšti, že by se
rdd poh&dal. Ale »Amerik&nec« odešel a soused
Mdil ve svStnici sam.

Od tš doby se už »Amerikanec« na souseda
nepodival. Pfik&zal takš sv6 ženš a ostatnlm, aby
se sousedovymi nemluvili. A souseda nejvlce zlo-
bilo to, že nikdo od »Amerik&nce« neodpovldal
na jeho dr&ždšnl. Mohl je dr&žditi jak chtšl, nikdo
mu neodpovldal.

Jednou zabšhly »Amerik&ncovy« slepice do
sousedovy zahrady. S velk^m kfikem a naddvd-
nlm je hnal zpžt, jednu zabil kamenem a povšsil
ji na tyč plotu. »Amerikžncova« žena bšžela do
svžtnice.

»Pojd pro boha, uvidiš, co dšld!«

»Vidšl jsem to oknem. Ale ven nepujdu.
Jedna slepice nestojl za to, abych si povšsil na
krk soud •& zlobil se celž leta.«

»Ale když se ti dšje kfivda!«

»At, uvidlme. Pfemohu jej podle svšho.«

Slepici nesnal nikdo a shnila na plotš. Sou¬
sed ji vid61 každšho dne. Z počatku delal vtipy
na »Amerik&nce«. Hnštlo jej, že jeho žena nena-
Hkala nad ztracenou slepici. Šel na zahradu a

105

ufezal velkč vštv e jablong, ktere visely ze za-
hrady »Amerikincovy« na jeho strann. A!e »Ame-
rikanec« se ani nehnul. Nehuboval, nežaloval.
Soused vidčl často, jak jeho slepice, kocka nebo
pes šly na dvur »Amerikincuv«, ale ten jim
neudčlal ničeho. Souseda to zlobilo, ale uvnitr
se stydšll. »Proklebf »Amerikinec«, myslil si,
»opravdu mi rožam«.

Když nastalo j aro, zoral soused jen pole, kterč
mu nileželo. A odpoledne pfišel k »Amerikinci«.
»PFlteli, ty jsi mčl pravdu. Podivej se, čeledln
pfioral Ioni jednu nebo dvš brizdy. VidSl jsem
to ted. Vždyt viš, jak to je, človčk sim ke všemu
nemuže, ale čeledinovd jsou takovl, že se na nš
nelze spolehnouti. Mysllm, že mi to nebudeš miti
za zli,«

»Proč bych to zazlfval,« reki »Amerikinec«.
»Vždyf je lipe, jsme-li pfiteli.

»Opravdu je to lipe,« mini soused.

»A stran tč slepice . . . mi stara už di vaši
nčjakou jinou. Mirne pškn^ drah s chocholkou.«

Vesničanč vidčli, že »Amerikinec« je piln^
hospodir, že dovede opravdu rozumnš pracovati
jak se chlubil a pomalu mu divali na jevo, jak
si ho viži. Vyptivali se ho na svčt a nesmili se
jeho novotim.

Ženu a dSti taki zcela zmšnil. ŽenS pfe-
dSlal ošklivou tmavou kuchyn; na takovč včci
dal rid penize, na prizdnou chloubu huboval,
zvlišt nedovolil, aby jeho dvS dcery chodi!y vy-
zdobenč hedvibnfmi pentlemi a v sametovfch

106

kabdtcfch. »Ženy nekoupi dčtem slabikdre, ale
dčvčata musi miti každych čtrndct dni jinč šaty.
Pro takovč včci nejsem,« rikal »Amerikdnec« a
žena mu prisvčdčila, když vidčla, jak se stard
o ni a o dčti, aby byly zdrdvy a abv jim nic
potrebnčho neschdzelo.

Ale pfece by ji byli vesničand jednou mdlem
proti muži poštvali.

Dčlala se nova cesta. Inženfr, kter^ vše
ridil, byl odnčkud z Gech. Hledal ve vesnici byt,
. ale nčkdo roznesl, že je špatnd viry a v žddndm
aomč ho nechtčli.

Když to slyšel »Amerikdnec«, nabidl mu,
aby šel k nčmu, že ma v pristfeši dvg prdzdnd
svčtnice.

Jeho žena plakala, protože ji ženy popicho-
valy a ji vyčitaly, že nyni je vidčti, co je Ame¬
rika. »Luterdn je ten inženfr. Dvidfme, jakd po-
žehndni pfinese do domu takovf človčkl«

»Amerikdnec« vidčl, jak ženy chodi k jeho
ženč do kuchynč, jak ona plače a nemluvi s nim.
»E,« myslil si, »vždyt je rozumnd, to pfejde.«

Ale nechtčlo to pfejiti.

»Jsi lakotny jen na penize,« rekla mu jednou
odpoledne. »Nebude ti to ku štčsti, celd vesnice
to fikd.«

»At fikd,« odpovšdčl rozhnčvdn a odešel.
K večeru vidčl, jak ženy šly ke studni nabrat
vody. I jeho byla mezi nimi. Šel bliže, a vidčl,
že jeho žena pldče.

107

Ani ho nepozorovaly, když pfistoupil. »Že se
nestydlš,< fekl ženš, »poslouchat ty prazdnd feči.
A vy nemdte nic jinčho na priči než pomlouvati
lidi?«

»Takovd lidi je snadno pomlouvati, ktefi
drži s luteranyl« rekla jedna z nich.

»Nemluvil bych o tom, ale byl jsem trochu
ve svčtč a vlm, jak to je. Go jsem vidčl v Ame-
rice lidi, ktefi nejson naši vlry a jsou pravč ta-
kovl lidč, jako my. Jedni jsou dobri, jinl špatni,
jako u nas. Špatni lid6 jsou špatni a o nic lepši,
jsou-li naši vlry. Je-li človčk dobry, je dobry a
hoden ficty, at je luterdn nebo Turek. A to vim
povfddm, že je mi milejši poctivy pohan, než
špatny kresfan. A pokrytectvi je to nejhoršl, to
si pamatujte. Vynišeti sebe sama nenl nic tčžkčho.
To jsem vdm chtčl flci, jinak si myslete, co
chcete.«

Počkal na Ženu až nabrala vody, pak odešli
spolu domu. Cestou nefekl Jničeho, ale než šli
spit, začala sama: »Nehnčvej se,« fekla. »VIš, jak
to je. Tolik toho namluvl až se človčk postrašl.
Ale ted vidim sama, že m&š pravdu.«

Tak žil »Amerikdnec«. Stale si ještč o nčm
lidd vypravovali pflbšhy a krčili rameny. Jednak
se jim zddlo divnfm, co ten človšk dšli, jednak
to bylo sprdvnč a chvilyhodnč. Jeho jednžnl se
často zddio pošetilym, ale když si to človčk roz-
myslil, nebylo to pošetild.

Tak si vypravovali jednou ve vesnici, jak se
»Amerikdnec« vyrovnal s pastyrem. Poslal jej na

108

postu s nšjakymi penšzi. Když sedi u večere,
pravi »AmerikAnec«: »Ty, Lulko, dej sem ten re-
cepis, at ho schovAm.«

»Už prve jsem vAm dal recepis, hospodAFi,«
pravi Lulka.

»Nedal jsi.«

»Ale dal jsem vAm ho,c brAni se pastyr.

»Kdybys mi ho byl dal, všdšl bych o tom.
Ale vim, žes’ mi ho nedal. Ztratil jsi ho a za-
pirAš to, chlapče. A ještš jsem ti tolik pFikazoval,
abys dal pozor. Stane-li se nšco, budeš platit ty.<

Lulka vstal: »JA vam ho dal do ruky. Vy
sam jste ho ztratil a neni to hezkč, že tetf vi-
vinite mne.«

To bylo »AmerikAnci« už mnobo. Dal ho-
chovi poliček. »Abys včdšl, co je to lhAtl«

Hoch se dal do plAče a vjfbšhl ven. Všichni
mlčeli a byli rAdi, když bylo po večeri.

DruhAho dne, když se oblAkal, sAhl »Ameri¬
kAnec« nAhodou do kapsy a nalezi tam mezi
jinfmi včcmi recepis. Pastyr mu to opravdu dal
a on na to zapomnčl. Odešel na pole bez snf-
danž.

V poledne u'stolu, než se pomodlili, vstal
»AmerikAnec« a reki: »Lulko, opravdu jsi mi dal
recepis. Našel jsem ho. Odpust mi, že jsem tč
neprAvem uhodil. A tu mAš za bolest.« A dal mu
desetikorunu.

GelA rodina vidšla na svA oči, jak mu dal
deset korun a všichni slyšeli, jak reki pastyfi:
»Odpust mi!« Nefekl: »nemšj mi za zlA,« ale:
»odpust mi,« Fekl.

109

Tu se všiehni ve vesnici divili a smili. Když
soused potkal »Amerikince«, ptal se ho: »Tomu
jsi se taki naučil v Americe, což?«

»Ano, i tomu jsem se naučil v Americe,*
odpovčdčl »Amerikinec«.

»Ale deset korun je na rolnlka hezky da-
reček«

»Hezky. Dal jsem mu je, abych byl potrestan,«
reki »Amerikinec«.

Takovf divn^ človčk to byl, ale poctiv^ a
možno že mčl vskutku vice pravdy než ostatni.

Lorec.

Bfih vi, ani jmdna jeho neznam. Jmenoval-li
se Petr nebo Pavel, co na tona! Rdda jej mdm
opravdu. Zemfel nž ddvno, a ani nevdddl, že mu
zachovam krdsnou vzpominku.

Tehdy jsem byla ještS mald, čtyri roky stard.
A všechna ta leta, zdd se mi, se odehrdia ve
stard prazdnd kapli u cesty. Postavili tam nyni
jinou kapličku, je celd okrdšlend a pozlacend, ale
md srdce vi jen o td stard polorozpadld. My ddti
jsme .se tam schdzely, jakoby byla postavena pro
nas a pro naše hry. Na školu jsme si tam hrdly,
na loupežniky, na strašidla! — Kdo by si na vše
vzpomndl. Hoši mdli po strandch svd stany a pro-
ddvali ndm, ddvčatum, mouku a cukr, punčochy a
stil a vše, čeho jsme potfebovaly. Velkd hody se
v ni odbyvaly. Na bilfch kamenech jsme jedli
zeleny štovik, petrkliče, pelyndk, listy pampelišak,
šipky. Kolem kapličky u cesty byly uloženy kupy
trdmfl a prken. I tam se sušily v nepfehledn^ch
čaddch naše koldče, upečend z prachu a pisku

111

v loužich cesty a okrššlenš sedmikr&sami, trny a
poškozenfmi knofliky.

Na sta a tislce našich kol&ču a chlebu se
sušilo na slunci. A všechny byly zapovšzenfm
ovocem. Každšho dne jsme byli doma hubovžni
k vfili umazanem šatfim a zžstčrdm, i k vuli pro-
m£čenym bot&m.

Tam šel nčkdy mimo lovec. Byl zelenš oblečen,
na klobouku mčl pšro, na nohou zelenš kalhoty
a vysokš boty. Tdzal se mne : »No, Žofko, pfljdeš
se mnou chytat cvrčky?<

Nechala jsem svčho pečeni a šli jsme chytat
cvrčky. Nškdy jsme šli sami, nškdy jsme vzali
s sebou takš mšho otce. Šli jsme nad mšsto, kde
se zdvihala rozvalina staršho hradu. Lehli jsme
do travy, podepreli se lokty a hledčli preš mšsto
po zelenšm okoli, po lukach a polich v Moli a
po lesich na horšch. Nčkdy jsem vzhlčdla po stranš
vzhfiru, kde se zdvihala šeda rozvalina v modrš
nebe a docela na vrchu rostlo nčkolik vysokych
trav.

Myslivec zapžllil d^mku a povidal mi o tu-
reck^ch dobach. Pfišli Turci do vesnice, spustošili
a zapšlili mčsto, ale hradu nemohli premoči. Silni
hoši byli pšny [hradu, hšzeli z oken velikš skšly
na nepfitele a polšvali Turky vrelou vodou.

Tehdy se mš oči rozšfrily strachem a podivem.
Lovec se zasmš.1, vstal, zdvihl mne na rameno a
šel k rozvalinč, že jsem mohla hledšti zbofenfm
oknem po Moli.

»Žofko, bojiš se?« ptal se mne. Pak se vypjal,
šel do otevrenšho[. prostoru a mne vzal do nžruči.

112

A vše se mi zddlo nevyslovnč krasnym, když jsme
sedčli tak na široki zdi, že jemu visely nohy dolfl
na druhou stranu, vysoko nad zelenč porostlym
prikopem.

A lovec mi vypravoval o vitčzieh a hrad-
nfch slečndch, jež se divaly. pfivabnč akrasnč, oknem,
jež je nyni rozbofenč už kdo vi kolik set let.

»Každčho večera, když svitil mčslc, zpivali vi-
tčzovd«, pravil lovec. »Krasnž zpivali a’ prin-
cezny hrdly na citery a kytary. Všechna okna
v hradu byla otevrena, že bylo po mčstč slyšeti,
jak zpivaji. Byli veseli. když nebylo Turkfi, a tan-
čili každf den.«

Lovec se zahledčl na temnč hory na pro-
tčjši stranS a v mč dčtskč srdce padlo simč po-
šetild touhy.

Proč je hrad sesut, proč nema už vitSzu, kdy
zase pfijdou a budou zpivati, tazala jsem se.

Lovec se smdl a reki, že vše minulo a ne-
vrdti se už zpčt. Pak mi zpival pisnč, kterč tehdy
zpivali vitšzovč, jak fekl.

Byly to vlašskd pisnč, kterč mi zpival. Nezpi-
vali jich vitžzovč, ale by!o krdsnč, že mi to fekl.
Krdsnč jsou nčkdy lži!

Naučil i mne nčkolika cizim pisnim, na kterč
jsem zapomnčla ddvno, ddvno. Refrčn jednč však
mi zni ještč nyni nčkdy v ušich: »Bionda si,
bionda si la more no I«

Když jsme se nahledčli na kraj, když mi sto-
krdt jmenoval jmčna hor a vesnic, šli jsme dolu.
Zalezli jsme do stromovi a trhali borfivky, jahody
maliny, lisko v č orechy, co prdvč uzrdlo. Na konec’

113

jsme si utrhli dlouhou travu a šli jsme chytat
cvrčky. Lehli jsme si na dlouho pfed jeho diru,
michali travou uvnitf a fikali jsme :

>Čern\f cvrčku, černy cvrčku . . . .« Zapomnčla
jsem tu pisničku, kterou jsme slibovali cvrčkfim
pohankovou kaši a kyselč zeli, vyjdou-li ven.

Zemš byla tepla odpolednim sluncem, ve
vzduchu se mihaly mušky, nčjakf mot^l sedi na
kvčtinu pfede mnou, pravč lezi rychly mravenec,
zelend kobylka skočila proti mnč, na stčble se za-
houpala červend mandelinka, vše žilo pfed m^ma
očima. O každčm stčbelku, o každč mouše dovedi
lovec povfdati zajimav^ pfinčh.

Každčho dne mne nččim obdaroval. Pfinesl
mi pile s pfekržsnou skoMpzou, svčtly kamfnek,
dlouhou pišfalu, divokč kaštany, šed^ stflbrny mech,
kvčtinu, ktera byla zvl&št panska a rostla jen
v horach, ukryt& mezi skalami.

I veverku mi pfinesl a lasičkj. Veverka mne
kousla prvniho dne do prstu, potom však si zvykla
a dčlala se mnou milč pošetilosti. Lasička zustala
rozhnčvanč, a svčhlavd; byla živd a hbitž jako
blesk a jeji malč, černč, zlč oči se mi libily ještč
vice než veverky.

Nčkdy večer pfišel nčkdo k mčmu otci a vy-
pravoval o lovci. Divoky lovec mu fikali a mč
srdce se vždy zachvčlo, když jsem to slovo sly-
šela. A hovofili o nčm, jak je smčlf a odv&žn^.
Že se neboji ani vika ani medvčda, jjvubec že je
lovec, jakčho neni druhčho v celčm cfsafstvi.

Muj divokf lovec šel do lesa, zastfelil med¬
včda, ukryl pušku do nčjakč j&my a dal si hu-

114

fiatce na zida. Silnf byl mflj lovec a lehce nesi
medvšda na z&dech. Pak prišel po cestš od lesu
sem preš pole do mšsta, a lidš bšželi za nlm.

Za kloboukem ruši smršf, okolo krku med-
všda. Strešnš tiapy mšl medvšd a zuby mu bro-
zivš lrčely v hubš. Nesi mfij lovec medvšda
k soudu, aby mu vyplatili n&hradu, kterou do-
stane každ^, kdo zabije takovou zvšr. Divili se
pani u soudu lovci, vyplatili mu nahradu a karali
jej, že nosi zbran bez dovolenl, že zastfelil med¬
všda.

Hradečti lovci se neznali vztekem, ale mšmu
lovci nemobli do živšho. Šk&dlil je; zastfelil vlčici
s mlad’aty, kance, o každšm zajfci v lese všdšl,
a smal se hradeckym, že jsou bloupl, a že by
takovl lidš nemšli ani nositi flint, ktefl ničeho
neumšjl.

Nškolikr&t byl zavfen, pak se s nlm hradečti
smlfiii, protože byl vtipny človšk a p&ni jej mšli
rždi.

M&lo je toho, co o nšm vlm. My dva jsme
byli pf&teli na jiny zpfisob. Nevfm jak stfilel
medvšda. My dva jsme hledali ještšrky, vodni hady,
krtky, netop^ry, sysly a pt&ky. Neudšlali jsme
ničeho živym zvlfatfim, ale pronžsledovali jsme
je horečnš a pozorovali bez dechu jejich počln&nl.

A mezi tim mi vypravoval o hadech s ko-
runkou o žablch krillch, o pašeracfch, ktefl nosili
jednou dflve jen syslf čepice a žšdnfch jinych,
o pidimužlcfch, o pokladech a kapradovčm se¬
menu.

115

Tak jsem s nfm chodila po lesfch a po po-
Ifch lehkymi kroky, abych nešldpla na nšjakčho
tvora, jichž se všude tolik miha.

Nemčl ženy ani] dčtl a byl starši než muj
oteč. Mčl černč vlasy a černou bradu. Oči mčl
zvldštnl a krdsnč. Vlm, jak jsem se nafi vždy
upfenš dlvala, když mi vypravovaI; jak se mi
stile zddlo, že je v nich vidšti nšco zvldštnlho a
divnčho, neurčitčho! A byla jsem pfesvčdčena, že
je mu vidčti na očfch, že je divok^ lovec.

Divoky — to se mi zddlo nččfm odvdžn^m,
krdsnfm a hrozn^m zdroven. Divoky — to ne-
mfiže b^ti každy. Divoky — silnf je takov^ člo-
včk, vše vf, je zl^ je-li toho treba a nebojf se
ničeho. DivokJ — takovy človčk se tčmčr nikdy
nesmšje, nevl, co je pldč a opovrhnje všemi ostat-
nfmi bdzlivymi lidmi.

Včdčla jsem, že je to zvldštnl milost, že je
ke mnš dobrfm. K nikomn nebyl dobrym, ždd-
nčmu dltčti ničeho nepovldal, a k mčmu otci
začal choditi k vuli mnš, proto, že jsem pak
smčla s nlm.

A sezndmili jsme se tak to:

Odešla jsem jednoho krdsndho dne z domova
a obrdtila se po cestč pfes zahrady na pole.
Chodila jsem jistS dlouho, protofe jsem se zasta¬
vila u každčho plotu a každd kvčtiny. Vyletčl-li
vrabec do vfše,  zastavila jsem se a hledčla za
nlm hluboce zamyšlena.

Pak jsem pfišla na louku u potoka. Potok
jsem si vfibec ještč neprohlddla. Šla jsem po kraji
a hledšla do vody. Kamlnky se svltily na dnč a

116

nčkdy pfiplula nšjakd rybička. Ulehla jsem na
travu a nahnula se pfes okraj.

Vlny let§ly mimo, chvilemi trochu zašum6ly,
rybky dole si hraly, Ponofila jsem ruku do vody,
zatle-kala a rybky se rozprchly. Ale pfišlv zase,
byia-li jsem klidna. Pak jsem si hr&la, slunce
svitilo, kolem mne rostly v tr&vš modr4 pomnžnky,
chvilemi priletšl nčjakf ptak a mihl se nad vodou.
Hledim do vody, hledim, najednou spadnu.

Nevim ničeho, co bylo, kfičela-li jsem, či ne.
Odkudsi pfišel lovec a vytdhl mne. Nesi mne
domfi a od tč doby jsme byli pfateli.

*

Odešli jsme z toho kraje, když mi bylo pšt
let. A o lovci jsem slyšela, že zemrel nedlouho
na to.

Otr&vil se kter<5hosi dne u rozvaliny nad mS
stem. Strichninem se otravil a když jej chytly
kfeče, vyl ubožak, že to bylo slyšeti po maldm
tichžm mžstS.

Tehdy jsem plakala, když mi o tom vypra-
vovali, a md pštiletd dušička byla smutnd.

>Kdybych bfvala pfi tom, když umiral, byla
bych ho pohladila,« myslila.jsem si.

A i dnes mne ještS boli srdce, že zemrel
sam a smutny v bolestech.

Nezasloužil toho.

d

< K K N I *

19-20

ŽOFKA

KWEDER-JELOVŠKOVA:

POVIDKY

ANATOLE FRANCE:

KEJKLIR MATKY BOŽI

(

\

4  KO

LIDOVA KNIHOVNA

Jednotlive svazky po
dvojite po K

1.  Forestier, Cena lidskeho ži¬
vota.

2. Hosner, Rozvrat.

3. Vesely, Za usmev života.

4: Richepin, Cesar Borgia.

5. Silva, Stavka.

6. až 7. Cankar, Na prikrych
cestach.

8. Majerova, Povidky z pekla.

9. Gaudy, Z deniku krejčov-
skeho delnika.

10. Cankar, Pro biaho naroda.

11. Kohn, David Leb Magde-
burger.

12. Theuriet, Veverka.

13. Panyrek, Zdravotnicke epi-
štoly.

14. Gorkij M., MIynar.

15. Zych, Mohyla.

16. Pfemysl, Črta z Ruska.

17. Sleynen, Proletari.

18. Jackiv, Nuchira.

19. —,20. ■ Jclovškova, Povidky.
France, Kejklif matky Boži.

21. Modraček, Proti proudu.

22. Dmitriev, Dimka.

K 2'—,  poštou K2'2 0, svazky
4'—,  poštou K 4‘40

23. Meyrink, Vybor prači.

24. Opočensky, Jan Raček a j.

25. Maupassant, Rodina a ji.

26. Armande, V soumraku. —
Hamsun, Tulaci.

27. Tetmajer, Z veikeho domu.

28. Horal, Težky živ7)t.

29. Ewald, Pavouk a j.

30. Majerova, Červene kviti.

31. France, Sedm žen Modro-
vousovych.

32. Coster, Kovar Smeetse.

33.  Schmidt, Prvni kresfane.

34. až 35. Voltaire. Candide. —
Gotthelf, Betuška. devečka
podivnd.

36.  Raabe, U diveho muže.

37. Proti vaice.

38. I.ežak, Penize v truhle.

39.  Andersen, Obrazkova kniha
bez obrazkfi.

40. Americke humoresky.

41. Thomayer, Z pameti lidr
nepatrnych.

42. Americke povidky.

43. Holeček, Trdna.

44. až 45. Hebbel, Povidky. —
Panyrek, Velika hesla.

46.  Prirodopisne prochazky.

47. Kisch, Temnou Prahou.

48. Kennan, Hruzy ruskych ža-
Iarfi.

49. Cankar, Svate prijimahl.

50.  Obrazky ze zerae inkvisice.

51. až 52. Cerna kniha ruske
vlady.

53. Sarcey, Oblehani Pariže

1870.

54. Poražka Francie 1870 až

1871.

55. Tolstoj, Valečne obrazky
z Kavkazu.

56. Leskovec, Svet ve zbrani.

57. Detlev von Liliencron, Pod

vlajiclmi prapory.

58. Bouček, Stare češke valeč-
' nictvf.

59. až 60. Veresajev, Zdpisky
z rusko-iaponske v;ilky.

61. Halek Vit., Pod dutym stro-
mem.

62.  Skala Jan, Helena Kelle-
rova.

63.  Zbiral Fr., De!iny valčici
Evropy.

Lidova knihovna  r

U S TS.ED NIH O DfiLNIC
ANAKLADATELSTVI (A
H Y B E R1

64. Rovina Jan, Historky z bla-

zince. /

65. až 66. Vacbek, Za irontou.

67. Kudej, Na fronte a doma.

68. Čech, Lčkar ve valce.

69. Nemec, Ma cesta do Afriky

70. Vikelas, Povidky z reckych
ostrovfi.

71. Nemec, V zaslibene zemi a
na piide africke.

72 Lange, Idealni milenka.

73. Nex6, Dabel Ioterie.

74. Nemcova, Dobr# človek,

75. až 76. Čirikov, Rebelove.

77. John, Dojmy a povidky.

78. Scharfensteiriova, Z denui-
ku herečky.

79. John, Humoresky.

80. Petr GrufL, Byla mala de-
dinka.

81.  Krejči, Češtl besnlci o če¬
ške budoucnostl.

82. Hegner, Cesta k peklu.

83.  Havliček-Borovsky, Narod
a svoboda.

84. Gregor, Slovenske besed¬
nice.

85. Sula P., Gsmevy ,v slzach

y c h a zi nakladem

CEHO KNIHKUPE C TV I

4T. SVtCENt) PRAHA  II.,

JS KA 7

Dobra

romanova četba:

Bellamy Edvard: Rovnost. Socialni roman. K 8.—,
pošt. K 8.40.

Daudet Alfons:  Krasna Sidonie. Illustr. St. Hudeček.
K 7.—, pošt. K 7.80.

F e val P.: Hrbdč. Illustr. St. Hudeček. K 12.—, pošt, K 12,80,
Hugo Viktor:  Bidnici. Illustr. St. Hudeček. Pfel. M. Ma-
jerova. V pčti svazcich. K 50.—, pošt. K 52.—.
Chocholoušek Prokop:  Karel IV. a rimski tribun Udu.

Historicky romžn. Illustr. St. Hudeček. K 12.—, pošt. K 12,60,
Janda Bohumil:  Husitč pod Vyšehradem. (Trilogie: Hu-
site. — Anna MesteckS. — Boček.) Illustr. St. Hudeček.
K 24.—, pošt. 25.20.

KudSj  Z. M.: Tisic nestnrtelnych. Vojenska historie z prv-
nich boju o Slovensko. Illustr. St. Hudeček. K 8.—, pošt.
K 8.80.

KudSj Z. M.: Mezi dvSma ocefiny. K 10—, pošt. K 10.40.
Mann  J in dr.: V zemi všehojnosti. Soc. rorndn. K 8.—, pošt.
K 8.40.

$ueiroz Eca:  Dobrodruh v svate zemi. Protikler. roman.

Illustr. St. Hudeček. K 7.—, pošt. K 7.60.

Rosny  J. H.: Llde pravčku. Roman z doby predhistoricke.
K 3.—, pošt. K 3.20.

CfSTkEDNl DŽLNICKE
KNIHKUPECTVl A N A K L A D ATE L STV I
(ANT. S V £ C E N t), PRAHA  II.,
HYBERNSKA UL. 7.

Na sklade u knihkupcu!

L1D0VA BELE!KIE

Ustredni delnicke knihkupectvi, nakladatelstvi a antikvariat
Ant. Svecenv, Praha II., IIybernska 7. _

NARODNA IN UNIUERZITETNA
KNJI2NICA