Ocene, zapiski, poročila - Reviews, Notes, Reports
V	LABYRINTU MOŽNOSTi PRÓZY KARLA ČAPKA
Agnieszka Janiec-Nyitrai, 2016:
V	Labyrintu možnosti. Dvanáct literárnévédnych studii o próze Karla Čapka. Budapest: Opera Slavica Budapestinensia, Elte BTK, Szláv Filológiai Tanszék. 200 s.
Monografii V Labyrintu možnosti. Dvanáct literárnévédnych studii o próze Karla Čapka od autorky Agnieszky Janiec-Nyitrai vydala Opera Slavica Budapestinensia, Elte BTK, Szláv Filológiai Tanszék, Budapest 2016, 200 s. Agnieszka Janiec-Nyitrai, púsobící v Ústavu stredoeurópskych jazykov a kultúr, Fakulty stredoeurópskych stúdií Univerzity Konštantina Filozofa v Nitre, je bohemistka polského púvodu spe-cializující se na meziválecnou českou literaturu, kulturni vztahy ve strední Evrope a komparaci slovanskych literatur. V popredí odborného zájmu autorky stoji dlouhodobe dílo českého spisova-tele, novináre a intelektuála Karla Čap-ka. Monografie je sestavena z dvanácti literárnevednych studií, jejich cílem je v „otevrené perspektive" postavit „Čap-kovy texty do novych souvislostí a tímto je neustále aktualizovat" (9). Autorka strukturuje monografii do trí částí: v prvních čtyrech kapitolách nachází ony nové, „potrebné" kontexty nejprve u českych spisovatelú (Karel Havliček Borovsky, Ivan Olbracht), následne i autorú stredoevropskych (mad'arskych a polskych). V druhé části, jež tvori pátá až devátá kapitola, jsou seskupeny analyzy vybranych Čapkovych próz; interpretovány jsou optikou „vnitrního života človeka" na základe pečlive vole -nych ontologickych a gnozeologickych vychodisek a kategorií. Tretí část knihy obsahuje tri kapitoly, které se venují
vztahu Karla Čapka k filmu a hodno-cení vybranych filmovych adaptací jeho literárních del.
V kapitole Karel Havliček Borovsky a Karel Čapek mezi realitou a ideálem - paralely života a tvorby konfrontu-je autorka Čapkuv román Továrna na Absolutno (1922) s básnickou sklad-bou Krest svatého Vladimíra (1877) od Karla HavHčka Borovského. Čapek je pro ni dedicem Havlíčkova kriticismu, „tradice zdravého rozumu" a „nedúvery vúči falešnym autoritám" (16). Paralely nachází v žánrové „nejednoznačnosti" a „hybridnosti" obou textú: u HavHčka pripomíná princip koteže, Čapkúv „román- fejeton" či „fejetonovy seri-ál" vznikající pod tlakem redakce na pokračování umožnil podle autorky vznik žánrového experimentu, pred-stavujícího „presvedčivy zpúsob, jak upozornit na chaotičnost, nejednoznač-nost a absurditu doby" (23). Kapitola Odchod starého a príchod nového svéta v románech Hordubal Karla Čapka a Nikola Šuhaj loupežnik Ivana Olbra-chta se venuje hledání vyznamnosti prostoru (Podkarpatské Rusi) a vzá-jemnych paralel v mytické a symbo-lické rovine obou textú. Inspirací zde byla autorce recenze F. X. Šaldy (Dve románové balady z Podkarpatské Rusi, 1939). Čapek i Olbracht vytvárejí ve svych románech dva svety, u Čapka je to „stary myticky" nebo „patriarchál-ní" svet, ktery „existuje v neporušené podobe práve v horách" (35) a novy svet „penez, soudú, policistú...kapita-lismu a neustálych náhlych zmen" (35). U Olbrachta je symbolicky stary svet reprezentován nereálnymi postavami/ motivy a svetem panenské prírody. Rozpor mezi obema svety je v obou románech shodne neprekonatelny a nutne vede k zániku starého sveta, kte-ry „bude preválcován a zničen svetem
— 121 —
Ocene, zapiski, poročila - Reviews, Notes, Reports
novym" (40). Tretí kapitola Dvé strany humoru. Váínost komiky ve vybranych humoreskách Karla Čapka Bajky a pod-povídky a Frigyese Karinthyho Celé mésto o tom mluví se zabyvá komikou, kterou oba autori využivaji „aby ukázali mnohorozmernou povahu skutečnosti" (45). Ačkoli humor v jejich díle nabyvá „nesmírne širokych forem" (parodie, dobrácky humor ze školnich lavic, humor s nádechem horkosti u Karinthyho; smích namíreny proti lidské hlouposti, malichernosti a naivite, popr. shovívavy úsmev odhalující lidské slabosti u Čapka) není nikdy cílem sám o sobe, ale „pl-ní vždy duležitej ši a podstatnejši funkce - demaskuje absurditu sveta, pnlišnou lidskou dúverivost a naivitu, odhaluje rúzné motivace lidskych činU ... ukazuje skryté stránky reality" (44). Kapitola „Každy potrebuje trochu pousté" aneb samota jako hodnota. Úvahy na okraj cestopisné tvorby Karla Čapka, Zbigniewa Herberta a Sándora Mára-iho, jejímž mottem je arabské prísloví, se široce zameruje na motiv samoty. Na príkladu cestopisú trí spisovatelú, českého Karla Čapka (Italské listy), ma-d'arského Sándora Máraiho (Na ceste) a polského Zbigniewa Herberta (Barbara v zahrade) ukazuje, že v tvorbe každého z nich „vypovídají cestopisy jako by mimochodem o základních principech jejich tvúrcí metody" (65). Pozornost venuje autorka zejména spojení samoty s cestováním, tj. spojení existenciál-ní zkušenosti poutníka, ktery opouští, dnes bychom rekli svou komfortni zó-nu, a vytržen ze svych každodenních kontextú chce poznávat svet, nikoli prostrednictvím informací získanych „z druhé ruky", ale „na vlastní oči" a „tvúrcím" zpúsobem". Samota pomáhá v jejich dílech človeku „znovu objevo-vat už dávno objevené" (72) a „umlčuje interpretace sveta nabízené ostatními
lidmi" (72). Pata kapitola „My, vyrobci fantazii... " Sebereflexe tvurčiho procesu v romanu Povetron od Karla Čapka se zabyva sebereflexi tvurčiho procesu v romanu Povetron (1934), ktery autorka vnima jako nejpropracovanejši kom-plexni umelecke Studium tvurčiho procesu. Jeho vyjimečne postaveni doklada pritomnosti postmodernich prvku, mezi kterymi vyzdvihuje mimo „nazorovy a hodnotovy pluralismus" (82) zejmena vypravečskou sebereflexi. Vztah fikce a skutečnosti považuje autorka v tomto romanu za formalni experiment moderni narativni techniky, kterym Čapek predbehl svou dobu. V kapitole Pad do propasti. Prostorove kategorie nahore/dole v romanu „Hordubal" Karla Čapka si všima autorka protikladu dvou interpretačnich kontextu nahore/dole a vysoko/nizko, kterym prirazuje realne prostorove entity. Pristup voli univer-salisticky a semioticky, pojmenovany jsou promeny prostorovych kategorii spojenych s vypravenym pribehem na kategorie univerzalni, filozoficke. Opo-zice nahore/dole funguje v romanu rov-než jako opozice dobre/zle, respektive poradek/chaos (pro Hordubala jsou ho-ry „otevrenym prostorem, svobodou", dole naopak „znamena vezeni, utrpeni a pokoreni" 86) ale i jako prostorova opozice slovanskeho a neslovanskeho (mad'arskeho) živlu („Hordubal je zob-razen jako človek hor a polonin, mist, kde je možne past ovce a kravy. Štepan Manya, ktery Juraje vystridal po boku Polany, je človekem rovin, človekem koni, luk a pastvin", 87). Cilem kapitoly „ Vše ztratilo drivejši samozrejmost". Existencialni prvky v rane povidko-ve tvorbe Karla Čapka „Boži muka", „Trapne povidky" je hledani existen-cialnich motivu v knize Boži muka (1917) a Trapne povidky (1921), ktere obsahuji v prvnim pripade povidky z let
- 122 --Slavia Centralis 1/2017
Ocene, zapiski, poročila - Reviews, Notes, Reports
1916-1917, v druhém pripade z let 19181920. Podle autorky se jedná o nepravem opomíjené knihy, které tim, že „liči svet chaoticky a v podstate nepfátelsky, kde lidé jako izolované entity zápasí o svou svobodu" (110), nikterak nepozby-ly na své aktuálnosti. Existenciální a postmodern! prvky, které v povídkách identifikuje, chápe jako možnost otevi-rání novych interpretačnich perspektiv, které dovoluji v Čapkove tvorbe „nalé-zat nové, dosud neznámé anebo ne zcela odhalené hodnoty" (95). Čapkovy hr-dinové si v souladu s existencialismem „uvedomuji vlastni zbabelost, prázdno-tu mezilidskych vztahú, proživaji atrofii komunikace" (110). Kapitola Anatomie vzdávání se. „Trapné povídky" Karla Čapka jako vzdáleny ohlas 1. svétové války? se venuje na vybraném souboru povidek široce pojatému tématu 1. sve-tové války. Pfestože motivy 1. svetové války jsou explicitne pfitomny pouze v jediné povidce (Tribunál), autorka spatfuje trefne ozveny války ve „všudy-pritomné osamelosti hlavnich hrdinú", „v bezvychodnosti situaci", do kterych se dostávaji, či „v narušováni hranice intimity, pocitú poniženi a nesprave-dlnosti" (119). „Valečnym" motivem je pro ni také všudypfitomná rezignace. Devátá kapitola Iniciačni motivy ve vy-branych textech ze sbírek „Boži muka" a „ Trapné povídky" se zabyvá na vybra-nych povidkách (Ztracená cesta, Nápis, Boži muka, Na zámku a Tribunál) motivy, které jsou pfiznačre pro literatura s iniciačni tematikou. Iniciace je zde spojována s motivem cesty a cestováni, a to do vlastniho nitra (Ztracená cesta), do minulosti (Nápis), do sveta deziluze (Na zámku) a nihilismu (Tribunál).
Desátá kapitola Čapkuv „Hordubal" (1933) a Balíkuv „Hordubal" (1979). Úskalí filmové adaptace je venová-na filmu; mapuje vztah Karla Čapka
k nove se rozvijejicimu filmovemu ume-ni. Studie je zamerena na komparaci Čapkova Hordubala s jeho filmovym zpracovanim z roku 1979, ktere je zde hodnoceno jako slaba imitace Čapko-vych myšlenek (143). Podle autorky sledujeme „pouhy banalni pribeh ne-št'astne lasky, ukotveny v realiich pod-karpatske vesnice 30. let minuleho sto-leti" (142). Filmovemu prepisu vytyka „ploche" realisticke ztvarneni hlavniho hrdiny, „prilišnou doslovnost", „lpeni na etnografickych detailech", ktere ubi-raji na „umelecke a filozoficke hloubce Čapkova romanu" (144). Za zakladni problem odvažne označuje „neprevodi-telnost" Čapkovy predlohy do filmove podoby. Kapitola Trikrat inženyr Prokop —filmy „Krakatit" (1948) a „Temne slunce" (1980) v režii Otakara Vavry a jejich literarni predloha od Karla Čapka obsahuje studii, zamerenou na postavu inženyra Prokopa v Čapkove romanu Krakatit (1922) a ve filmovych prepisech „Krakatit" (1948) a „Temne slunce" (1980) v režii Otakara Vavry. Pozitivne je hodnocen v monografii Prokop Karla Högera, ktery si stale uchovava mnoho „Čapkovskych" tvari, protože „Karel Höger dokazal v diva-cich vyvolat mnoho emoci" (152). U inženyra Prokopa v podani Radoslava Brzobohateho se podle autorky vytra-tila vnitrni rozpolcenost teto postavy, ktera již jen „nejiste šlape ve stejnych šlepejich, ktere za sebou zanechal Karel Höger" (153). Nedostatky spatruje znovu v prilišne doslovnosti a nasilne aktualnosti, „ktera z dnešniho pohle-du zbavuje film univerzalnich hodnot" (154). V posledni kapitole Past dvoji-teho videni. Zamyšleni nad televiznim serialem „Čapkovy kapsy" je prezen-tovan prehled filmovych adaptaci Povidek z jedne a druhe kapsy, ktere jsou hodnoceny prevažne jako prumerne,
— 123 —
Ocene, zapiski, poročila - Reviews, Notes, Reports
ulpívající na realistickém zpracování, zcela postrádající noetickou a filozo-fickou dimenzi Čapkovych svétú; vy-trácí se tak základní poslání Čapkova díla "prostfednictvím vérné známych malych vécí, každodennich trampot, pfíbéhú obyčejnych smrtelníkú" odha-lovat "velké, univerzální pravdy" (168). Zvláštní pozornost vénuje filmovému zpracování dvanácti vybranych povídek Čapkovy kapsy z roku 2011. Vysoce oceñuje filmové zpracování povíd-ky „Básník" v režii Jana Chramosty, ve kterém „se podarilo velmi pfesné pfevést onu dvojitou realitu do jazyka filmového uméní" (163). Kladné hod-notí i pfepisy povídek Závrat', Zločin v chalupé a Zmizení herce Bendy, kdy vyzdvihuje zejména herecké vykony Ondfeje Pšeničky (Básník), Vladimira Javorského (Zločin v chalupé) a Tomáše Topfera (Zmizení herce Bendy).
Monografie V labyrintu možnosti zpracovává materiál úctyhodné šífky, zdafile rozšifuje interpretačm kontext, ktery autorce napomáhá k osobitym analyzám vybranych dél spisovate-le Karla Čapka. Cenné jsou zejména studie, kde je Čapkovo dílo konfron-továno s mad'arskou a polskou litera-turou, obzvlášté pfínosná se jeví část vénovaná cestopisúm. Monografie se-stavená z fady již dfíve publikovanych a vzájemné se pfekryvajících studií se ovšem neubrání urcitému opakování, které je nejvíce patrné ve druhé části knihy. Monografie V labyrintu možnosti je skutečnym „rozcestníkem", nabízejí-cím nové perspektivy, které umožnily a umožñují „objevit" novou potencialitu a aktuálnost literárního díla Karla Čapka.
Martin Schacherl,
Ceské Budéjovice schacherl@pfjcu.cz
SLAVICA V ČESKE REČi
Josef Bečka (ed.): Slavica v česke reči I. Česke preklady ze slovanskych jazyku do roku 1860. (Slavica v češkem jeziku. Češki prevodi iz slovanskih jezikov do leta 1860). Prace Slovanskeho ustavu AV ČR, v. v. i.. Nova rada, sva-zek 12, Praha: Euroslavica, 2002, s. 166.
Jih' Bečka a kol. autoru: Zdena Koutenska, Karolina Skwarska, Jitka Ta-ušova, Alena Vachouškova, Anna Ze-lenkova (eds.): Slavica v česke reči II. Česke preklady ze slovanskych jazyku 1861-1890. (Slavica v češkem jeziku. Češki prevodi iz slovanskih jezikov 1861-1890). Prace Slovanskeho ustavu AV ČR, v. v. i.. Nova rada, svazek 13, Praha: Euroslavica, 2002, s. 629.
Jih' Bečka, Siegfried Ulbrecht a kol. autoru: Zdena Koutenska a Jitka Ta-ušova (eds.): Slavica v česke rečiIII/1. Česke preklady ze zapado- a jihoslo-vanskych jazyku v letech 1891-1918. (Slavica v češkem jeziku. Češki prevodi iz zahodno- in južnoslovanskih jezikov med letoma 1891 in 1918). Prace Slo-vanskeho ustavu AV ČR, v. v. i.. Nova rada, svazek 23, Praha: Euroslavica, 2008, s. 553.
Jih' Bečka, Siegfried Ulbrecht a kol. autoru: Jih Bečka, Marcel Černy, Zdena Koutenska, Hanuš Nykl, Jitka Tau-šova, Siegfried Ulbrecht (eds.). Slavica v česke reči III/2. Preklady z vychodo-slovanskych jazyku v letech 1891-1918). (Slavica v češkem jeziku. Češki prevodi iz vzhodnoslovanskih jezikov med letoma 1891 in 1918). Prace Slovanskeho ustavu AV ČR, v. v. i.. Nova rada, svazek 23, Praha: Euroslavica, 2012, s. 651.
Češka kultura je bila vedno prostor intenzivne mednarodne komunikacije pa tudi prostor bogatih slovanskih
— 124 —