Vodnik v česke kulture, zvlašte v literature Pavel Šidak ^žek vodni«, Machal 1891, s. 143) se vodnik ocita v hierarchii bytosti na stejné rovine jako napr. ohnivy muž (bytost ohne). Je proto zajimavy rozdilny pohled pohanskych Slovanû: podle J. (= Ignace) Jana Hanuše pro ne byli vodnici »vodni bohové«, již streži raj, ktery je ukryt pod vodou,11 analogii raje vzdušného. Takovyto vodnik-spravce raje (nadto spjaty s Rožanicemi, sudič-kami, jež pri narozeni ditete ustanovuji jeho osud,12 patron a garant vteleni lidské duše do tela pri narozeni13) je v porovnani s vodnikem-personifikovanym živlem do uraté miry bytost superiorni, na ose démon - bûh se zretelne vice bliži polu božského. Cela tato teorie - oživeni prirody duchy živlû - dosti logicky predstavuje panteon démonickych bytosti jako logicky strukturovanou množinu, kde vyznam jednotlivych bytosti je svazan s vyznamem daného živlu. Prave v tu chvili je však o to prekvapivejši videt vodnikovu mimobežnost. 1.2. Vodnikova specifičnost Chceme-li hajit tezi o vodnikove specifičnosti, je ji nutné dostatečne doložit. Zvlašt-ni a vyjimeč^ postaveni vodnika shledavame v nekolika kontextech současne, a mluvit o nem se citime opravneni prave na zaklade této simultaneity. 1.2.1. Vysadni postaveni na ose (typicky) narodni - bezpriznakové a mezina- rodni Vyše uvedeny princip oživel prirody je obecny, nadnarodni. Ne tak postava vodnika. Oproti českému vodnikovi zna germansky či skandinavsky svet (stejne jako recka a rimska antika) postavy ženské (vodni vily [angl. a nemecké nix, nixe], morské panny, nymfy, néreovny, sirény atd., viz vyše, pozn. 10). Ženské vodni duchy zna česka myto-logie také (rusalky, vily), vodnikova vyznamu však v umelecké tradici nikdy nedosahly (s vyjimkou vytvarné secese, tu však jde o jev nadnarodni) a pro literarni tradici zûsta-ly v podstate neznamé. Jedina vyraznejši vyjimka, Rusalka Jaroslava Kvapila, 1900, je 10 »Udiny, elementarni bytosti živlu vody ženskčho rodu, pûvabného zjevu, které podle povesti nekdy spon-tanne navazuji styky s chlapci a muži. Ve slovanské mytologii jim odpovidaji rusalky a vily.« Nakonečny, cit. d., s. 307. 11 Hanuš 1860, s. 22 a 109 (»Avšak i ve vode byval raj, a v nem bohové vod; vodnici mivali pod vodou skleneny svûj zamek, své louky, lesy a pole, jako v raji nebeském«). 12 H. Machal 1891, s. 76. 13 Dle J. J. Hanuše totiž - »jak se stari domnivali« - »narodil-li se kdo, t. j. vchazela-li duše jeho v telo, musila se nejdrive vlahou nebeskou prodrati, odkud se i bajilo, že deti ze studne pochazeji« (Hanuš 1860, s. 22). Hanušuv nazor je však treba brat s jistou rezervou: »Snaha vytvorit ucelenou soustavu lidové mytologie a zvykoslovi ho [J. J. Hanuše, PŠ] [...] svadela k umelym konstrukcim. Pod vlivem A. Kuhna vychazel z apriorniho nazoru, že všechny mytologické predstavy vznikly personifikaci atmosférickych a meteorolo-gickych jevû. Krome toho hledal v duchu nemeckého romantismu za všemi krest'anskymi obyčeji zbytky pohanskych obyčejû« (Loužil 1993, s. 68). Obr. 2. Hanuš Schwaiger, Vodnik, 1886. vede k možnosti pojmout ji jako emblem spiše prejeti nadnarodni latky než typicky česky jev (zjevna je tu inspirace Anderse-novou pohadkou, mene zjevna pak role pohadkovych dramat Hauptmannovych či Maeterlinckovych, srov. Tureček 1999, s. 359). I svou maskulinni povahou je vodnik zvlaštni: vymyka se obecnemu spojeni vody a ženskeho pohlavi (viz vyše o magic-ke tradici), a predstavuje tak atypicky jev. Mužsky vodnik - česky vodnik - je znam jen u nekterych Slovanu (zapad-nich, zvl. lužickych, vychodnich a jižnich; neznaji jej Polaci, Srbove a Bulhari14) a čas-tečne v Rakousku (ale mene v Nemecku). D. Klimova nakonec dovozuje, že »ve stre-doevropskem podani [se] jevi Čechy jako geograficky stred oblasti rozšireni [vodnika]« (Klimova 1972, s. 131). Je vice než symptomaticke, že znamy Erbenuv vybor slovanskych pohadek uvadi jen jediny text o vodnikovi, zatimco v jeho Ceskych narodnich pohadkach, pomyslnem kanonickem textu českeho folkloru, hraje vodnik roli vyraznou. A na druhe stra-ne: v Pohadkach bratri Grimmu (Kinder-und Hausmarchen, 1812)15 se s vodnikem nesetkame vubec. Obe sbirky, Erbenova i Grimmu, pritom vychazeji z tehož roman-tickeho kontextu, kde je folklor vniman jako odraz duše naroda, resp. jeho davne mytologie. Naznačena geograficka exklu-zivita vodnikovy bytosti nakonec logicky ce krajiny (viz zde kap. 6.) 1.2.2. Osa fikcni (fiktivni)-realne Specificka je tez poloha vodnika na ose fikcnost ci fiktivnost (situace, kdy se o vodnikovi mluvi vedome jako o bytosti fikcni ci primo fiktivni) - realnost (kdy jej mluvci povazuje za realnou bytost; viz zde odd. 4). V lidovych predstavach ci jejich rudimentech vydrzel vodnik do novejsi doby jako de facto jedina bytost, ktera je povazovana za real- 14 Nekteri badatele (napr. Zdenek Vana) uvadeji, že z jižnich Slovanu znaji vodnika analogickeho českemu pouze Slovinci (srov. Vana 1990, s. 114; Klimova 1972, s. 140, dokonce uvadi, že jižni Slovane vodnika neznaji; to je ovšem tvrzeni nepravdive). Slovanske podoby vodnika se nekdy vyrazne liši a jejich srovnani by bylo tematem samostatne studie; ze společnych rysu je podstatne uvest vztah vodnika ke koni (Rusove, Ukrajinci aj.) a jeho zamennost s čertem (dablem), napr. ve Slavonii: »ve Slavonii tvrdi, že [...] v zime byldi ve vode dabel«, Machal1891, s. 145. 15 Jedina vodni bytost tam zastoupena (v pohadce č. 79) je »vodni panna« (v nem. Wassernixe). nou. Doklady pro pevnou víru ve vodníkovu existenci lze najít na mnoha místech (a to i odhlédneme-li od starych pramenu, kde ji nelze chápat jako distinktivní rys), zatímco podobné doklady pro jiné bytosti lze najít jen zcela vyjimecné a ojedinéle. Tuto situaci lze chápat jako pretrvání postavy vodníka mimo puvodní kontext slovanské démonologie. Z popsaného místa, jejž v ní vodník zaujímal, se vydélil; namísto personifikace, resp. jed-né z personifikací strukturních prvku svéta se nadále ukazuje jako autonomní a ruzné sémantizovaná postava, prüsecík nejruznéjsích intencí, kulturní typ sui generis. 1.2.3. Kontextová vytrženost Tuto kontextuální vytrženost považujeme za fenomén nanejvys duležity (a za tretí, hlavní specifikum). Nacházíme jedinou paralelu: andély a čerty (d'ábly), již také v kulturní (zvl. literární) tradici prežili jako vyrazné sémanticky zatiženy emblém či symbol. V jejich prípadé se však jedná o jev jiné kulturní (náboženské) oblasti, resp. jev touto oblastí podmínény. Tuto vytrženost lze právé velmi dobre doložit v uméní srovnáním četnosti vysky-tu vodníkovy postavy v pohádkách a v povéstech vzhledem k ostatním mytologickym bytostem. Jesté prukaznéji vysvitne na základé povéstí umélych (Čtvrtek 1985), qua-si-povéstí (Gjuric 1983), či na základé využM téchto bytostí v próze jako prostredku budování déjové atmosféry (Glazarová 1975, Sova 1902). Zcela vyjimečny a pro naši argumentaci zásadní je vyskyt vodníka v poezii poetistické (Holan 1926, srov. zde kap. 5.1.3), která ze své podstaty od mytologie a její tradice zcela radikálné odhMí, nebot' je zamérena na moderní, racionální svét. Spojení starsí tradice a literatury surrealistické predstavují svody lidové povéravosti chápané jako umélecká literatura (napr. Huptych 1991): vedle ježibaby je vodník de facto jediná démonologická bytost, která se zde vysky-tuje. Žádná jiná není v téchto sk^kách literatury tak bohaté (jak v počtu textu, které o nich pojednávají, tak v počtu autoru) a opakované zastoupena, resp. mnohé bytosti v mytologii popsané se zde vyskytuj bud sporadicky, nebo - a to se tyká naprosté vétsi-ny bytostí - se nevyskytují vubec. Zmiñme zde i populární uméní filmové (od kterého jinak odhlížíme): znač^ oblíbeny film Jak utopit doktora Mrácka (1974, režie V. VorHček, scénár P. Markov, jenž je také autorem knižm verze Konec vodníkü v Cechách, 1980) se vénuje pražské vodnické rodiné (v návaznosti na tradici pražskych povéstí a s nápadnou blízkostí ke knize Gjuricové, srov. pozn. 36 a Gjuric 1983); seriál Arabela (1979, režie V. Vorlféek) tematizuje celé mytologické společensM (»pohádkovou ríSi«), jen vodník však muže svobodné procházet mezi rísí lidí a rísí pohádek - jeho pusobnost i schopnosti jsou obecné. Jako dukaz nasí teze muže ko^č^ posloužit i sama jazyková rovina: psaní vod-ník/Vodník.16 I tento fakt (jtaž pravopis reflektuje posun z apelativa, obecného jména, k propriu, vlastnímu jménu) naznačuje, že puvodní svét, ve kterém Vodník fungoval jako označe^ obecné - vodník jako jeden z mnoha -, zanikl a nastal svét, ve kterém již slovo neoznačuje trídu bytostí, ale individuální postavu. Vymezuje se tak jednak Vodník indi-viduální od vodníka jakožto jednoho z mnoha vodníku, jednak Vodník individuální od skupiny ostatních mytologickych postav. 16 V tomto čldnku pravopis zámérné kolísá podle toho, v jakém smyslu se o Vodníkovi/vodníkovi právé hovorí. 1.2.4. Mnohotvarnost postavy (semanticka šire) Velmi vyrazna je již zminena semanticka zatiženost a mnohotvarnost vodni-kovy postavy. Mnohost funkci a charak-teru, ktera se rysuje již v etnografickem popisu vodnika (napr. vodnik-ochrance mlyna a vodnik topici lidi), umelecka reflexe rada prejima a zduraznuje (viz zde kap. 5). Vyznamova šire vodnikovy postavy se posiluje mnohotvarnosti jeho podoby (od čiste antropomorfniho vodnika k zoo-morfnimu atd.) a schopnosti. V navaznos-ti na predchozi tezi o vytrženi vodnika z puvodniho mytologickeho kontextu kon-statujeme, že vodnik v umelecke tradici existuje v ruznych a navzajem malo nebo vubec slučitelnych kontextech a nabyva nejruznejšich roli. Etnograf Oldrich Sirovatka popisuje, kterak krestanstvi zasadne pozmenilo puvodne eticky nevyhraneny slovansky demonologicky system (L. Niederle: »O eticke strance slovanske pohanske viry nelze mluvit«17) zavedenim tzv. etickeho dualismu: predkrestanšti demoni, jejich charakter a pusobeni jsou nadale organizo-vani na ose dobro-zlo (^ dualismus etic-ky rozčlenuje svet, lidi a činy na svet dobra a zla [...] tato predstava vytvari jakousi kostru nebo orientačni bod jinych demo-nologickych postav, ukazu a predstav. Tak k ustredni predstave dabla jako principu a zosobneni zla se vztahuji a koncentruji predstavy dalši.«, Sirovatka 1993, s. 157). I tento koncept, postulovany jako obecne platny, však kulturnehistoricky obraz vodnika problematizuje a vodnikova semanti-ka se jim nenechava ohraničit: vedle jedno-značne »zlych« vodniku mame i dobre (dobromyslny vodnik Laduv), nejvice však snad vodnika, ktery je eticky nejednoznačny (napr. i nejrozširenejši fabule »vodnikova nevesta«, viz dale, nenese sama o sobe jasnou etickou interpretaci). Obr. 3. Maxmilian Pirner, z cyklu Mytologicke mesaliance, 1890. 17 Cit. dle Sirovatka 1993, s. 156. a nV i r St 1.2.5. Psychoanalyza Kontextem, v nemž se vodnikova postava často tematizuje, je psychoanalyza. Na tezi, že vodnik symbolizuje nevedo-mi, založil svou studii T. Winter (Winter 2008). Vodnika vidi klasicky: jako ducha vody. Voda, živel jednak neprobadany, neprozkoumatelny, jednak spojity, doko-nale amorfni, reprezentuje ztracenou jed-notu byti. Winter tak dokonce naznačuje, že vodnik, podle lidove predstavy padly andel, symbolizuje svym bytim ve vode touhu po opetovnem spojeni se s Bohem. Velmi obdobnou uvahu nabizi V. Cilek: »Cestujici na dnes již zrušenych zaocean-skych lodich byvali varovani, aby se nedi-vali večer do temnych vod, že si je pritah-nou a oni dobrovolne zmizi ve vlnach, v počatku, rozplynou se, z našeho pohledu ztrati život, z jejich pohledu se stanou sou-časti života vetšiho. [...] Je česky vodnik vyjadrenim te divne nebezpečne pritažli-vosti, vyzvy ke splynuti s vodami?« (Cilek 2007, s. 254). Psychoanalyza ovšem zna ješte jinou konotaci vody: sexualitu. Tento rozmer se prenaši i na vodni bytosti. Znama je teze z psychoanalytickeho vykladu pohadek: »Vodni živočichove byvaji často asociovani se sexualitou« (Stein 2000, s. 22). Se sexualni konotaci vody souhlasi i tradice magicka; voda zde ovšem, jak již bylo uvedeno, ma vyrazne ženskou polaritu: »Vlhko je zredujici, pasivni, ženske« (Nakonečny 1993, s. 337). V oblasti mytologie tuto tezi potvrzuji vyrazne sexualne pojati vodni duchove, jež jsou povetšinou skutečne femininni. Pr ipomenout mužeme anticke Sireny, krasne, svudne, ovšem zahubu nesouci. Stejna je tradice v myto-logii slovanske: »Hlas Rusalčin jest velice krasny: kouzelnym svym zpevem lakaji plavce do hlubin a topi je, zlomyslne se pritom chechtajice« (Machal 1995, s. 96). Sexualni rozmer techto bytosti je zrejmy. Rusalky jsou divky, ktere zemrely pred svatbou; jsou velmi krasne, »hezke, blede divky [...] dorostle panny se všemi puvaby mladi« (tamtež, s. 93-4). Zjevuji se nahe nebo oblečene do prusvitnych košilek; lakaji k sobe poutniky; kdo se da privabit, toho »ulechtavaji nebo zavlekaji do hlubin« (tamtež, s. 96); »hochy, kteri se nar-odili mrtvi nebo zemreli beze krtu, Rusalky vyrvou z mohyly a unašeji do svych osad« (tamtež, s. 92). Stejne jako Sireny jsou i rusalky a vily vyrazne zamerene proti mužum; jejich sexualita je bojovna, utočna a smrtonosna. »Vily jsou duše zemrelych po zasnoube-ni [.] za noveho mesice tanči na križovatkach a peji desive pisne. Napadnou-li mužske-ho, vezmou ho k tanci a tak dlouho s nim tancuji, až ducha vypusti« (Machal 1891, s. 108). Tato tradice explicitne tematizuje boj mezi pohlavimi, pričemž sexus chape jako sveho Obr. 4. Maxmiliän Pirner, Pohädka, 90. leta 19. stoleti. druhu bojovnou, silovou kvalitu; obdobne pojeti sexu (v tesnem propojeni s utrpe-nim, resp. s Thanatem) shledavame napr. v mytu o Amazonkach (v českem prostredi o divči valce: srov. zvlašte zpracovani J. Vrchlickeho v basni »Šarka« z cyklu Mythy, 1879, kde eroticka tryzen, sexualni touha a nasili na milovanem jedinci i na opač-nem pohlavi jako celku je podano zcela explicitne). Na širi tohoto jevu upozornuje napr. i obraz Utonuly (1867) Josefa Manesa (srov. zde obr. č. 1) - z »utonuleho« vidime na obraze jen klobouk; a nad temnou hla-dinou večerniho, zelene a žlute nasvicene-ho jezera, se vznašeji tri puvabne postavy tančicich Rusalek: vzhledem k nazvu je pak kompozice do jiste miry pribehova. Spojeni maskulina v nazvu a femininni stafaže je symptomaticke ve vyše popsanem duchu. (Ostatne nejen »utonulemu« z obrazu, ale i Manesovi samotnemu jsou zobrazene Rusalky zlym znamenim: »S temi rusalkami začalo u neho blaznovstvi,« poznamenava maliruv pritel K. Javurek, cit. dle Blažičkova Horova - Laubnerova, 2006, s. 37). Tato sexualni povaha vodnich bytosti neni nakonec cizi ani vodnikovi. Zatim-co lidove podani ji explicitne priznava jen bytostem ženskym - Rusalkam, vilam -, u vodnika je tato sfera skryta, ztajena, jako by prave byla ve spojeni s psychoanalytickou predstavou o nevedomi. Ukaže se nakonec, že erotičnost či sexualita je u vodnika jednim z jeho zakladnich rysu; vratime se k ni na vhodnem miste v kap. 5.1.4 a 5.3.3. 1.2.6. Krajinotvornost V navaznosti na predstavu vodnika jako zosobneni živlu vody by bylo možne rici, že vodnikovo specifikum ve vztahu k českym zemim je jeho vazanost ke krajine. Voda je zakladni krajinotvorny jev, a to jak krajiny prirodni (potok, reka, jezero), tak kulturni (rybniky; vodni dila, tež vodni mlyny apod.). Tak lze lišit vodnika z jezera a reky (»prirodni« prvek: zly, demonicky vodnik Erbenuv) a vodnika z »lidskeho« rybnika (idylicky vodnik Laduv); takove rozlišeni zna napr. Grohmann (Grohmann 2009, s. 110), ktery mluvi o »živočišnejšim« vodnikovi prirodni krajiny. Zdurazneni vodnikovy nevazanosti do krajiny nas približuje pojeti vodnika jako určiteho »krajinotvorneho« prvku, tj. prvku pevne vevazaneho do krajiny, jak vykrystalizoval v česke literature (viz niže) i kulture (srov. Laduv vodnik často i dosazovany do krajiny v podobe soch). Uvedli-li jsme vyše, že v otazce kontextove vytrženosti se vodnik podoba postave čerta, vidime zde prece jasny rozdil. Čertova postava tento »krajinotvorny« aspekt nema. Je priznakovejši kulturne či religionisticky: jako ztelesneni zla je typicka postava hagio-grafie, nevažne pojaty pak je konstitutivni postava »pohadek o čertech«, specificke geno-logicke skupiny pohadkovych textu. Nutne je ovšem uvest existenci podani, podle nichž vodnik a čert splyvaji (Meyer 2003, s. 119). Nejedna se o lokalni nemecky jev: prostoupe-ni charakteristik obou postav vidime i u Slovanu: »Čechove veri, že zly duch nadal vrbu jakousi tajemnou, pritažlivou moci, tak že vabi neštastnika, aby se na ni obesil. Velika Vodnik Obr. 5. Felix Jenewein, ilustrace ke Kytici K. J. Erbena, 1890. čast obesencû vzala pry za své na vrbach. Na vrbe sedava vodnik a šaty si zaždimu-je. Polaci maji za to, že na staré vrbe sedaji dablové čihajice na pocestné a zavadejice je do močalfrv [...] jest to zbytek prastaré viry slovanské, že stromové vûbec jsou bydlis-tem prisernych duchû, na jichž misto poz-deji nastoupil čert či dabel, a vykotlana vrba zvlašte se hodi za takovy pribytek«.18 Splyvani vodnika a čerta doklada ostatne i vytvarné zpodobneni vodnikovy posta-vy: napr. na obrazcich Mikolaše Alše miva vodnik na noze kopyto, typicky znak čerta (srov. dale kap. 3.1). 2. Typologie postavy vodnika Nadale opustime diskurz etnogra-ficky a zamerime se na vychodiska kul-turologicka, resp. umenovedna, protože zakladni otazka, již si klademe - specifičnost vodnikovy postavy -, se z velké časti odvolava prave na kontext umelecky. Abychom postihli mnohovrstevna- Obr. 6. Jaroslav Špillar, Vodnik (Vodnikûv zimni klid), pred 1899. tou podstatu vodnikovy bytosti tak, jak se uchovava v umëlecké tradici, pokusime se ji nahlédnout ze dvou uhlû, jež vëdomë vychazeji prave z kategorii a pojmû kulturnich. Nejde tu samozrejmë o rozlišeni rûznych vodnikû, ale o rûzné aspekty vodnika jako takového: jeho pozici v mytologickém systému a typy pribëhû, jež implikuje. 2.1. Osa mytologicka Ose mytologicka pojmenovava promënlivy vztah vodnika k mytologickému systému. Na jedné stranë je vodnik již zminënou personifikaci živlu, duch či bûžek vodni. Jiny je vodnik chapany jakožto člen širšiho mytologického společenstvi: žije ve svëtë obyvaném Ježibabou, čerty, Krakonošem atd., ve kterém ma svûj presnë popsany ükol a povahu (počinaje schopnosti promënovat se ve zvirata, konë, zajice aj., učasti na sva-tojanské hostinë atd. až po klasické vabeni dëwat na pentličky, šiti si bot, chozeni do hospod v blizkosti vody a topeni lidi). Ko^č^ existuje vodnik »pohadkovy«, jenž pred-stavuje co do bohatstvi mytologickych atributû jen vyraznë ochuzenou podobu téhož; je nejdal od vodnika-živlu. Je to pouhé »strašidlo« bez vztahû k okolni mytologii (zajimavé je poznamenat, že tuto definici - »vodni strašidlo« - prinaši jeden z nejklasičtëjšich čes-kych lexikalnich pramenû, Jungmannûv Slovnik cesko-nëmecky (V. dil, 1839; odtud ji prebira mj. zasadni slovnik Kottûv, 1884). V české tradici se vodnik nejspiše jevi pravë jako bytost na pomezi poslednich dvou poloh. 18 Sobotka 1879, s. 137-8. - Vrbam tato povest zûstala: srov. napr. znamy verš F. Gellnera: »Šel jsem podle reky, / a vrby chtejice mne podesit / volaly na mne posmesnymi skreky: / priteli, bratre, pojd se obesit!« (»Noc byla, usnout nemoh jsem«, in Radosti života, 1903). 2.2. Osa genologicka Vodnikovu intenci a povahu lze tež opsat pomoci pojmu genologickych (žanro-slovnych). Na teto ose se ukazuji ruzne funkce vodnikovy postavy implikovane ruznymi žanry, v nichž se vodnik vyskytuje. To samo o sobe je vyznamny fakt: žanr jakožto koncept, ktery implikuje dejovou linku, časoprostor i dejovou atmosferu, je obvykle recipročne pevne svazan s jednou postavou; vodnik však prochazi nekolika velmi odlišnymi žanry. Naznačuje se tak, že je mu vlastni nekolik časoprostoru i funkci a povah. Genolo-gickou škalu mužeme vytyčit pojmy mytus - demonologicka povidka či pohadka - idy-la. Vodnik myticky mini ten aspekt vodnika, ktery je bytostne mimo-lidsky, ne-lidsky; vodnik-živel, vodnik-demon (v puvodnim smyslu: padle, tj. zle božstvo). Tato poloha je komplementarni živelnemu vodniku z kategorie predchozi. Takovy vodnik nevstupuje s človekem do žadne komunikace; neexistuje mezi nimi žadny eticky spoj; je od človeka oddelen ontologicky. Vodnik pohadky a demonologicke povidky je sice take človeku nepratelsky, ovšem vymanuje se z demonickeho (živelniho) obrazu a nabyva jistych antropologickych rysu. Vstupuje s človekem do komunikačniho vztahu (nejvyraznejši priklad za všechny: kla-bosivy vodnik z Jiraskovy Lucerny, 1905). A konečne vodnik idylicky, hodny, melancholicky stary hastrman, ktery u rybni-ka sedi na rozsochate vrbe a kouri fajfku. Z jeho demonicke strašlivosti zbyl jen matny odlesk: muže človeka podesit (jako desi maleho chlapce v basni »Stary vodnik« v Seifer-tove sb. Chlapec a hvezdy [1956]19), ale neubliži mu. Zde se nejvice bližime zminenemu pojeti vodnika jako emblemu česke krajiny. 2.3. Osa antropomorfni-ne-antropomorfni Dalši osa, na ktere se vodnikova postava pohybuje, do velke miry vlastne vyplyva z obou predchozich: je to osa antropomorfni-ne-antropomorfni. Antropomorfni pol je zrejmy a zretelny: čim vice se objekt približuje nam, lidem, tim vice jsme schopni jej popsat, pochopit. Antropomorfni vodnik se nejvice kryje s vodnikem idylickym (geno-logie), resp. pohadkovym (na ose mytologicke). Je to vlastne človek obdareny jakymisi pridatnymi vlastnostmi (kouzelne schopnosti, nadprirozene vlastnosti atd.). Pomyslnou hranici zde tvori vodnik-kostlivec, s nimž se setkavame napr. na obrazech J. Panušky či A. Borna (viz zde obr. 10, 11 a 22). Kostlivec totiž je a neni človek; pochazi z neho, ale neni jim; nese lidske rysy (tak, jak za života nosil človeka sameho), ale zaroven je členem a dokonce i symbolem riše smrti. Čim vice se vzdalujeme antropomorfnimu pojeti, tim vice se vodnikuv obraz zne-jistuje. Antropomorfni rysy jsou znejisteny či zcela anulovany, misto nich nastupuje nejednoznačnost - i sem vlastne patri vyše zmineny vodnik Panuškuv (stale s jistym habitem človeka, avšak take zvirete stejne jako skeletu, pričemž dokonale neni ani jed-nim - neni kostra, protože ma oči, neni človek, protože ma plovaci blany, a neni zvire, protože ma lidskou lebku; viz obraz Vodnik, 1902, zde obr. č. 10 a 11); stejny pripad pred-stavuje prvni publikovany vodnik Josefa Lady (1907, zde obr. č. 12): zvyraznene plovaci blany, diky nimž končetiny evokuji spiše klasickou podobu vodnich panen, zeleny trup 19 »Tma byla, mel jsem strach. / Vždyt' večer leze vodnik z vody / s dymkou a v bačkorach. / Seda na dutem kmeni vrby / / Vybehl jsem a krev mi stydla, / radši bych na kute. / Opravdu! Sedi u stavidla / a kouri mrzute« (Seifert 1956, nestrankovano). evokující plaza a koneč^ hlava, která lidskou hlavu díky vztyče^mu vousu pfipomíná jen velmi vzdáleró. Z ménë vágních pojetí je na prvním místë tfeba uvést pojetí zoomorfní, které do jisté míry akcentuje i sama lidová povë^nost: srov. vodníkova schopnost promënit se v konë, v zajíce atd. V literatufe jej nacházíme zv^të u M. Urbana (Hastrman, 2001), ačkoli jeho Hastrman je postava mnohovrstevnatá a mnohovyznamová a lze u nëj najít rov^ž vyrazné rysy antropologické: »tmavá postava v zeleném fráčku [...] v hubë [se jí] zablysknou štičí zuby« (Urban 2001, s. 320; srov. zde obr. č. 23, kde je vodník skuteč^ vypodobnën jako spíše ryba než čk^k). Pozorujeme zde afinitu s germánskou mytolo-gie, jež zná bytost nix, vodníkovi analogickou, bytost napûl lidskou, napûl rybí (»also called nixie, or nixy; in Germanic mythology, a water being, half human, half fish, that lives in a beautiful underwater palace and mingles with humans by assuming a variety of physical forms [e.g., that of a fair maiden or an old woman] or by making itself invisible«, Encyclopœdia Britannica). I zcela klasicky popis vodníka vždy pfipomene plovací blány mezi prsty, a není bez zajímavosti, že vodník Ladûv má často vousy pfipomínající vousy sumčL Zoomorfní povahu vodníka pfipomíná i staročesky vyznam slova »vasrman« (tj. dnešm hastrman): »napûl drak a napûl had, ži^a ve vodë«, tj. krokodyl (Nëmec - Horá-lek 1986, s. 347), ačkoli tehdejsí slovo označovalo prâvë živočicha, nikoli mytologickou bytost. Pól mytu (ve smyslu genologickém i religionistickém) implikuje jestë jinou možnost, od antropologické podoby maximálró vzdálenou: vodmk-živel, in extremis pfed-stavitelny jako pfírodní síla či pfíroda ve svém pohybu; tedy napf. vodník projevující se v boufících a z bfehû se vylévajících vodách, v černi hlubokych tûní atd. (Rusové tuto podobu pfipisují Mofskému caru zvanému Čudo-judo: »rozplesá-li se, rozkolébá se siné mofe, bystré feky se rozlévají a potopují koráby«, Máchal 1891, s. 142; obdobnë byla popisována Baba Jaga: »když letí vzduchem, vzdychá zemë, vëtry dují, zvëf vyje, a vëkovité stromy mocnë se pohybují [.] vën se, že mûže po své vûli dáti nečas i pohodu [...] když zahyne, celá hora utësenë se zazelená«, tamtéž, s. 67). U vodmku-živlu nelze rozlišit vodu (feku) a vodníka: symptomatická je formulace, v mž je »feka« a »vodník« zamënitelná: »Šest dní po sv. Janu Kftiteli žádá si každá feka jakysi letní dar, obët'. Proto pry se v den svátku sv. Petra a Pavla musí utopit človëk. [...] Jestë na počátku minulého století se zdráhali pražštf rybáfi vytáhnout z vod utopence v tento den, ježto se obávali vodníka, ve Vltavë bydlícího, že by se jim za takovy čin zle pomstil« (Pejml 1941, s. 83-4). Pfesnë takovéhoto vodníka vystihují obrazy Špillarûv a Bornûv (viz zde obr. č. 6 a 22), srov. dále kap. 5.3.1. Vodníku jako pfírodní síle zhruba odpovídají pfedstavy vodníka (resp. jakéhokoli pfírodního ducha) jakožto obecniny, abstraktní, nesmrtelné entity, srov. zde odst. 4.3. - Ztotož^m vodníka a vody ovsem jen mëm danou otázku, a musíme se tedy ptát: co je voda? Voda má paradoxní povahu: jednak je to živel nepfátelsky, temny, neprozkou-many, prapûvodm; k tomuto pojetí srov. zde začátek kap. 3.1; zároveñ však má voda i roli pozitivní, ^čivou schopnost, a to jak ve smyslu tëlesném (^ivé Mznë, prameny), tak duchovním (kfest vodou; k tomu napf. srov. po velké části Evropy rozšífeny zvyk očist-nych, rituálních koupelí o vigilii sv. Jana Kftitele20). Pozitivní rámec mûže byt vnímán 20 »[L]id o sv. Janë Kftiteli prodlel v lázni netržite 24 hodin. V lázni sedël, jedl, pil a spal [...] V Napajedlech lččivy pramen objevoval se právé na den sv. Jana Kftitele [.] Lid pry z povëry chodívá se večer pfed sv. Ja-nem i o sv. Janë z blízka, daleka a daleka do lázné koupat, pfičftaje koupeli této zvláátní moc. Česká povëra, jeste šireji: voda jako zarodečny element (teorie Thaletova stejne jako Venuše rodici se z vody; ostatne ve slovanskem bajeslovi vznika svet z vody, resp. dabel vynaši z morskeho dna hlinu, ktera se stava zarodkem sveta; srov. Machal 1891, s. 3-12). Jinou perspektivu nabizi psychoanalyticky a magicky pohled, ktery vodu ztotožnuje s ženskym prvkem a se sexualitou, viz kap. 1.2.5. 3. Dejiny vodnika Tema vodnikovy historie je dvojznačne stejne jako jakekoli jine tema ve svem diachronnim aspektu: znamena jednak jeho pojeti menici se v historii, tedy vyvoj jeho obrazu od nejstaršich dob do současnosti v zavislosti na dobe, o ktere se mluvi, jednak zavislosti na dobe, kdy se o nem mluvi. Jinym slovy: jednou jde o dobu, na niž se vypraveč (at' už je sam prislušnikem jakekoli doby) zameruje, v druhem pripade o dobu, ve ktere je zakotven vypraveč. V lite-rarnevedne terminologii mužeme mluvit v prvnim pripade o čase pribehu, ve druhem o čase vypraveni. Obe linie se však komplementarne doplnuji. 3.1. Čas pribehu V nejstarši fazi v čase pribehu, tedy v nejstaršim obdobi, o kterem se v souvislosti s vodnikem vypravi, se setkavame s vodnikem-božstvem, blizkym polu mytu na mytolo-gicke ose (zde 2.1). Blizkost s mytem je logicka: nejstaršimu obdobi v čase pribehu odpo-vida prave mytus jakožto žanr zakladajici, aplikovano na Čechy pak žanr vypravejici o samem počatku naroda, o krajine, do niž prapredkove Čechu prichazeji. Tento vodnik byl desuplny: »ve vode se šploucha, až hruza obchazi lidi kolemjdouci« (Machal 1891, s. 146). Nejprve byl suverenni postavou - jako personifikovany živel - des, »bes«, vykazu-jici podobnosti s mytem nejstaršim - kosmogonickym (»v zime spal a probouzel se až na jare, kdy zlostne lamal ledy a bouril vodni hladinu - podobny motiv narustani jako u kosmogonickeho mytu«, Vana 1990, s. 115; srov. v teto souvislosti obraz Jar. Špillara, zde pojednany v 5.3.1). Ve stare fazi je vodnik současti mytologicke soustavy a často vystupu-je prave ve spojeni s ni (»Nejvetši moc maji [dive ženy] v noc svatojanskou, kdy ve spolku s Vodnikem provadeji rej a slavi společnou hostinu«, Machal 1891, s. 127). Funguje zde dokonce jista zamenitelnost (nebezpeči v lese predstavuje jak vodnik, tak Rusalky atd.). Tak o »nynejšim podani prostonarodnim« (tj. posledni dekady 19. stol.) rika H. Machal: »čert [...] zastupuje často stare bužky pohanske, zejmena lesni, vodni a domaci,«21 a zmi-nuje se konkretne o vodnikovi, na jehož miste byva zminovan čert. V okoli Haliče se vypravuje: »Obri sedi pry za morem a sbiraji mlhy, ktere vystupuji ze zeme, a delaji z nich koudel, kterou ženy od vodnikuv utopene predou; z prediva toho delaji obri ohrom-ne plachty, jež sešivaji a naplnuji vodou. Potom tahnou to mračno na šnurach naramne rychle, tak že se udela jako sit' a voda se z neho leje. Nekdy nemohou mračno udržeti a tu spadne a všecko zaleje. Nekdy se jim potrhaji provazy a mračno spadne (prutrž mra- že koupel, v den svatojansky pred vychodem slunce konana, krasy dodava, jest temer obecne znama.« Na druhou stranu byla podle lidoveho podani vyslovene škodliva koupel pred sv. Janem: »Čechove rikavaji, že do sv. Jana neni radno se koupati, možna pry snadno dostati ve vode ,prašivinu' (svrab)«. Zibrt 1891a, s. 474-475. 21 Tamtež, s. 169. čen). Nékterí obri sedí na jihu a ti délají mračna na dést', jiní sedí kdesi na severu a délají krupobití (Ottüv slovník naučny, sv. XVIII, s. 566-567). - Tato mytologic-ká kontextualizovanost vodníka souhlasí s uvedenou tezí o zaménitelnosti vodníka s jinymi bytostmi (viz zde odd. 1.2.6.); zvlásté záména vodníka s čertem je sym-ptomatická - ukazuje na již zmínény vliv krestanství (srov. citát z Paracelsa, pozn. č. 8), které veskery pohansky panteon chápalo jako »bésy«, démony. Logická je pak tato zmínka o víre starych Slovanu: »a také d'ábla (podle české povéry vodníka) možno svázati pouze lyíím lipovym« (Sobotka 1879, s. 99). Radikální jinakost vodníka jakožto jednoho z mimo-lidského a lidem nebez-pečného svéta v souvislosti s pohanskymi Čechami vysMné popisuje A. Jirásek ve vstupních oddílech Starych povéstí ceskych (1894): »[starí Cechové] ve strachu míjeli jezera nebo lesní tüñ, kde ve stínu starych stromu nebo krovin číhal vodník méné svou podobu a kde lákaly do zkázy vodní bledé panny v zelenavém rouše« (Jirásek 2001, s. 17). Dodatek o vodních pannách je zde pro dané období opét symptomaticky (mj. upomíná na Paracelsovy Undiny); zmínka o ménéní upomíná však spíse na dobu pozdéjsí. Povahu vodníka jako »bésa«, zlovolného a zásadné ne-lidského živlu zachycují jesté Svátkovy Zlomky z ceské demonologie (nedo-končeno, časopisecky od 1861). Svátek popisuje dobu nám časové bližší (trebaže neuvádí žádny konkrétní údaj, lze vyjít z adverbiálií v textu roztrousenych: »pred lety« atd.). S posunem smérem od predstavy vodníka coby personifikace živlu, tj. čeho-si vyrazné ne-lidského, tedy s pohybem na úrovni mytologické, souvisí i proméñová-ní predstav o vodníkovych rysech. Na rozdíl od puvodních božstev živlu, od nichž se oddéluje a na rozdíl od nichž nakonec víceméné sám ojedinély vstupuje do kulturního povédomí, je nadán vyrazné antropologickymi rysy - právé on je, na rozdíl od ostatních démonickych bytostí, stejné velky jako človék (proti tomu ovšem informace v Ottové slovníku natóném: »vodník [...] predstavuje se jako maly mužíček«, Máchal 1907, s. 871; tato charakteristika je v rozporu s tradicí predávanou v literature, kde vodník vystupuje právé jako lidem podobny).22 V první, mytologické fázi existuje boj s vodníkem jako de facto béžny boj človéka s mimolidskym svétem (tj. zápas kosmu s chaosem); je to boj o život, ale je usnadnén tím, že je to boj v explicitním etickém a ontologickém rámci (vodníkova prirozenost je zrejmá, stejné jako je zrejmé, oč a proti čemu má človék bojovat). Je to doba, kdy je človék Obr. 7. Mikolás Aleš, Vodník, 1899. 22 Ostatní jsou bud vyrazné menši, nebo vyrazné vétsí (Carl Meyer, s. 118). Obr. 8. Artuš Scheiner, Vodnik, 1928. postaven samojediny do zlého, ne-kultur-niho sveta, do sveta chaosu; ličeni tohoto sveta se pohybuje, jak riká Erben, »v obra-zich temnych, hruznych, hrobovych, bez vyššiho smeru« (cit. dle Vodička 1990, s. 273). Podle Erbena je to tak vždy ve chvili, kdy je lid »ve sporu s Bohem, se svetem i sám se sebou« (tamtéž); Erben sám se proti takovému pojeti bouril (srov. jeho pojeti vodnika, které je sice dramatické, ale reši-telné; ovšem také nové, alespoñ v opozici oproti »dávnym«, püvodnim predstavám, jež zachycuji vyše uvedené citáty z Jiráska a Sobotky). Tento dvojny svet (srov. niže o Doleželove terminu »mytologicky svet«) neni v dané fázi zvMštnosti českého prostredi, ale obecnym pojetim sveta. Peknou ukázku takového dvojného sveta, kde onen »druhy« podprostor je totožny s vodnim ži-vlem, predstavuje napr. známá nemecká Mörikova balada »Prizraky na Mummelsee« (»Die Geister am Mummelsee«, 1829: »Ty vody se prekrásne lesknou a vrou, / ty zelenym plamenem hori, / tam na brehu mlhová strašidla jsou / a rybnik se podobá mori // [...] // Už vetri, už lapaji nás!«; prel. I. Slavik, cit. dle Mörike 1979, s. 74-75). V dalši fázi (opet chápáno z hlediska času pribehu) se vodnik ocitá v hierarchii krest'anského sveta jako jeden z poddanych členu (»besu«). Tady se objevuje propojeni axiologie a mytologie krest'anské s pohanskou, které bude nadále stát v základu lidové poverečnosti. Typické je, že (pohanského) vodnika zažene (krest'anské) znameni križe,23 v návaznosti na novozákonni zvest24 vodnika zakliná jméno Boži (»Kdes, ty mamono, byl, jak sv. Jan Krista Pána v Jordáne krtil? V pravo z chodnika!«25). Vyklad vodnika v krest'anstvi, jež proti české lidové démonologii bojuje, nebo si ji prisvojuje, opoušti puvodni predstavu personifikovaného živlu: »podle krest'anského učeni jsou démoni, tedy zli duchové padli, svrženi andelé: ti, kteri spadli do vody, stali se vodniky, a ti, kteri spadli do trni, svetlonoši« (Sirovátka 1993, s. 154; viz též Stejskal 1991, s. 56 a Koštal 1855, 23 »Dríve než pri koupání vstoupiš do vody, poznamenej se znamením svatého križe, aby nemel vodnik moci k tobe. Znameni križe musí se učinit trikráte po sobe [za pozornost zde stoji očividne ne-krest'anská, resp. pred-krest'anská magie čisel, pozn. P. Š.], aby v tomto prípady vydalo.« Houška 1855, s. 46; »[Reznik Von-dra] sotva do hloubky vkročil, uchopil ho ,hastrman' za nohu a táhl do hloubky reznik ve smr-telnych úzkostech vzyval Pannu Marii a všecky svaté o pomoc. Tu teprve neznámá ruka povolila a reznik štastne na breh se dostal«, Koštal 1892, s. 246. 24 L 4,36: »Jaké je to slovo [mineno slovo Ježišovo], že v moci a sile prikazuje nečistym duchúm [...]!« 25 KoštUl 1892, s. 553. Viru v nadrazenost krest'anské moci nad pohanskym svetem dokládá i napr. B. Bridel: »Proti poš^ od čár škode / pomoc máš v svecené vode« (Bridel 1994, s. 330, vv 2975-6). Vyrazny priklad prolínání predkrestanského pohanství (vira ve vodnika), krestanství (kvetná nedele) a pohanskymi prvky poznamenaného (lidového) krestanství (klokoči vtažené do krestanského liturgického ritu) zaznamenává Primus Sobotka: »klokočim na kvetnou nedeli svecenym utlučeš vodnika; také človek seslábne, když ho nekdo bije klokočem«, Sobotka 1879, s. 188. Stejny amalgám viz u Košt^la (1892): »Kdo snedl srdce z hada pred sv. Jirím chyceného, neutopi se« (s. 306). s. 53;26 je to vyklad analogicky antickému podání o vzniku Najád a jejich príbuznych). S príchodem krest'anství se dle Sirovátky lidová démonologie jako celek, systém (a tedy i vodník jakožto její člen) proméñu-je nabyvajíc radikálné novych vlastností: aspektu etického (systém démonologie se od této chvíle jeví jako dvoj^lenné, antago-nistické pole sváru mezi dobrem, tj. Bohem, a zlem, tj. d'áblem; srov. vyše v odst. 1.2.4) a dualistického (obdobny antagonismus predstavuje nová opozice svéta duchovní-ho a hmotného; tamtéž, s. 156-7). Krest'anství tedy radikálné promé-nilo pohanskou, personifikující predstavu vodníka. Odpovídá tomu pohyb od vodní- Obr9 Jindfich Styrsky' Vodník>1919 ka-živlu k vodmkovi-členu mytologického systému na ose mytologické a od mytu k pohádce na ose genologické. Spolu s promé-nou systému celé démonologie se méní i vodník sám: nabyvá zretelnych rysü etickych (z püvodní pasivní role mimo-lidského či pred-lidského se stává vyrazné proti-lidskym). Tato proti-lidskost, dualita svéta, je stéžejní zásobárnou motivü a zdrojem dramatic-kych situací. Ne-lidsky, eticky a ontologicky rozdéleny svét popisuje teorie vyprávéní jako mytologicky fikčm svét (»Mytologicky svét [...] je dvojdomou strukturou, vznikající kombinací prirozené a nadprirozené oblastí,« Doležel 2003, s. 134), nebot' »dvojdomé svéty jsou plodnymi zdroji príbéhü díky svému vnitrnímu sémantickému napétí,« tam-též). Konečné prichází fáze, kdy mytologicky (démonologicky) systém počíná ustupovat do pozadí, tedy situace, již jsme popsali v úvodu tohoto textu: stav, kdy z celého byvsího panteonu zbyvá pouze vodník, a kdy se tak otevírá cesta k pojetí vodníka jako emblema-tického atributu české krajiny. Vodník prestává byt členem »mytologického« svéta, ktery se z literatury vytrácí. Setkání človéka a vodníka nadále nemá žádny apriorní vyznam a není ani žádny závazny či véky provéreny model jednání. Pro tuto fázi je typická pravdé-podobné nejrozsírenéjsí fabule s vodníkem spojená, totiž vodníkova nevésta (srov. mže, 3.2). Až zde se totiž muže odehrávat drama Erbenova Vodníka (a Zeyerovy Norské balady se stejné rešenou zápletkou) nebo Nerudovy Matky - drama jakožto hrüza z volby - a zároveñ hrüza volby. V souvislosti s Erbenem se však nabízí otázka, co je dríve: jestli literární zpracování, nebo reálné (lidové) podání - méjme na paméti Erbenovy jasné vyhrocené názory na mytologii, jež se shodují s vyše naznačenymi personifikačními predstavami (srov. roli Slunce, Mésíce aj. v jeho Pohádkách slovanskych, 1865). Otevrenou otázkou tedy züstává, resí-li Erben otázku, danou Vodníkem, na základé lidového podání, nebo na základé své vlastní teorie (Kytice má byt ohlasová - viz autorsky komentár k ní). ' Srov. téi: »Krest'anství pak [mélo] vsecky pohanské bohy za bésy, t. j. zlé duchy«, in Ottüv slovník naucny, sv. 5, s. 861. Vyše popsany pohyb je pozorovatelny i v dile jednoho autora. Ve Starych povéstech ceskych (1894) popisuje Alois Jirásek jeste starobylého vodnika-besa; v Lucerné (1905) se již setkáváme s antropomorfni, do jisté miry idylickou figurou. V pripade Povéstí je časem pribehu nejranejši úsvit ceskych dejin, Lucerna se odehrává (jakkoli je samozrejme jakožto pohádka/povest nelokalizovaná v čase) v jakémsi neurcitém novoveku (typicky čas povesti a pohádek, ktery je zhruba analogicky 17. či 18. stoleti). Tento pripad je zaji-mavy ješte z jiného hlediska: zmineny pohyb v pojeti vodnikovy postavy se zde shoduje jak v čase pribehu, tak v čase vypráveni. Dve práce z novejši doby - odehrávajici se v »aktuálnim« čase (Hastrman M. Urbana, 2001, a Kam béží modrá liška, 1983, A. Gjurice) - pak nabizeji zretelny pohled sveta, ktery se vymyká svetu dvojnému (mytologickému). Vodnik a lidé jsou zde členy sveta jednoho; fascinujicim dokladem je mj. shoda v syžetu obou praci: Vodnik (resp. u Gjurice vodnici) se spolu s človekem podili na jednom dile, spolupracuje, a to ve jménu etiky (v nejširšim slova smyslu: pomoc jinému človeku či zemi u Gjurice, pomoc krajine u Urbana). Vodnik a človek tedy sdileji nejen jeden ontologicky svet, ale v jeho rám-ci i jeden eticky horizont. Je to predstava ve starši fázi nemyslitelná: zcela opačny pól osy, na jejimž druhém konci je vodnik-démon. Spojeni vodnika a človeka se již vyskytlo (manželstvi s vodnikem); byla to ovšem blizkost nepatričM, démonická v pravém slova smyslu, a byla vzápeti trestána; oproti tomu nyni docházi ke kooperaci smysluplné, jejiž legitimnost neni zpochybñována. 3.2. Čas vypráveni (vyvoj uvažovdni o vodnikovi) Jiráskovym prikladem jsme se již dotkli druhé osy, času vypráveni. Jaká pozoro-váni mužeme učinit na ni? Obraz, ktery dostáváme sledujice promeny v čase vypráveni, je v zásade totožny s obrazem predchozim. Na rozdil od času pribehu jsme v čase vypráveni limitováni množstvim dochovanych pramenu. Nejstarši zminky o vodnikovi jej predstavuji jako bytost zlou, démonickou, d'ábelskou. Obyvá jiny svet než lidé; jeho svet je práve svet pri-zraku, dáblu, a jako o dáblovi se o nem mluvi. Lze predpokládat, že v této dobe tesne sply-vá vodnik a voda, priznak neprátelského, dábelského totiž má jak vodnik jakožto vodni duch, tak voda sama, temny, chladny, neznámy a namnoze neprozkoumany živel. - Ve staršich dobách se ovšem nemluvi o vodnikovi, ale o vodnim muži. Samo slovo »vodnik« je nové (srov. Nemec - Horálek 1986, s. 346) a slovo »vastrman« označovalo biblického tvora, nejspiše egyptského krokodyla (srov. 2.3). Pozdejši »hastrmani« či »vodni mužie« (»hastrman« neznači nemecky puvod slova, ale vykládá se jako tabuové slovo, jemuž vodnik nerozumi, srov. Klimová 2007, s. 1147-8) označovali »tvory odpudivé, zarostlé, poby-vajici v rekách i na suché zemi a pred prichozim se ponorujici pod hladinu reky« (Lactifer, latinsko-česky slovnik Jana Vodñanského, 1508, cit. dle Nemec - Horálek, s. 347). Čenek Zibrt upozorñuje na rukopis Candela rhetoricae z r. 1418, kde se jedna staročeská glosa zmiñuje o »vodnim muži, jenž pry má vodovou tráseñ« (kape z nej voda; Zibrt 1950, s. 88). Zdá se, že je to nejstarši zminka o vodnikovi, která se nám dochovala. O staršich fázich se dozvidáme jen neprimo z ústni slovesnosti (tu pak reflektuji romantismem aktivované etnografické a filologické studie a vyzkumy, srov. Jungmann 1839, Sobotka 1879, Kott 1884, Máchal 1891, Koštal 1892, Svátek 2001 [1861], aj.). Vero-hodnost techto sekundárnich záznamu je však vždy problematická (srov. textologické obtiže podobnych praci). Oproti tomu literatura soudobá povetšinou mlči: »[predsta- va vodnika, ktera sice] ma svuj odraz ve folkloru všech narodu slovanskych [...] se steži mohla uplatnit v našich nejstaršich českych pisemnych pamatkach: vždyt' v nich mely velmi malo mista cirkvi zaka-zovane pohanske predstavy, kouzla a obyčeje« (Nemec - Horalek 1986, s. 348). Ostatne jak striktne shrnuje preživajici pohansky svet Bedrich Bridel v Krest'an-skem učeni veršemi vyloženem (vytišteno 1681): »Prvni boži prikazani / zapovida Obr. 10. Jaroslav Panuška, Vodnik, 1898. čarovani, / [...] / ve sny, v planety veriti, / v poverkach nadeji miti«.27 Určity informačni pramen však predstavuji i prave zmi-nene cirkevni zakazy. Ty podavaji informace ve formach zakazu toho, co je z hlediska soudobych cirkevnich autorit pohansky obyčej. Tak podle »Kosmovy zpravy zapovedel kniže Bretislav II. r. 1092 poverčive zvyky, ktere konal prosty lid [.] o letnicich v utery nebo ve stredu, prinašeje obeti pramenum, zabijel tu zvirata za obeti bytostem baje-slovnym, podle mravokarce krestanskeho ,zlym duchum'« (Zibrt 1995, s. 58). Zminka o »zlych duchach« nas neprekvapuje. Zatimco doposud jsme se se zamenou pohan-skych demonu a krestanskeho dabla mohli setkavat spiše jako s taktikou stredovekeho krest'anstvi, snahou absorbovat predkrest'anskou mytologii do vlastniho pojmoveho ramce (»legenda, v niž byl vodnik považovan za padleho andela a soukmenovce Lucifera [...] se širi prinejmenšim od 16. stoleti«, Winter 2008, s. 206), ukazuje se nyni, že pojem »zly duch« je možno chapat doslovne: ony »bajeslovne bytosti«, kvuli nimž se lid schazi u vod a »kona tam schuze obradni, jim obetuje, pri nich pojida žertvy, rozsvecuje svetla«, Zibrt 1995, s. 52), jsou skutečne vyrazne podobny predkrestanskym, krvežizni-vym božstvum. Starobylou demoničnost modifikuje až doba narodniho obrozeni, a to dvema odlišnymi smery. Ten aspekt narodniho obrozeni, ktery je spojen s evropskym osvicenstvim a racionalismem, se s plnou silou zapojuje do boje proti poveram (satiri-zujici Poverečne a kratochvilne historie o strašidlech Jana Hybla, 1820, osvetove tendence knižek lidoveho čteni Vaclava Mateje Krameria aj.). Na druhe strane je pro narodni obrozeni zasadni nemeckou filosofickou romantikou iniciovany zajem o duši naroda, ktery vede k zajmu o folklor a o puvodni mytologii, ke vzniku mytologie jako vedy stej -ne jako ke vzniku narodni filologie. Tento zajem už v generaci preromanticke (J. Kollar, P. J. Šafarik, V. Krolmus aj.) usti v mnohdy až nekriticke mytologicke, archeologicke a etymologicke hypotezy a v nekritickou adoraci vlastniho naroda. Pro ilustraci lze pri-pomenout zde citovany vyrok K. Sabiny (odd. 1.1) o »humoru« Slovanu. Priroda jako »symbol ducha« zde neni minena primarne jako etnograficke teorie, jak jsem ji popsali vyše, ale jako pochvalne hodnoceni česke narodni psychy. Vodnik (a v tomto roman-ticko-obrozenskem kontextu i cela rekonstruovana slovanska mytologie) se posouva do narodni oblasti. Už neni mimo-lidskou obludou, atributem chaosu, ale narodnekultur-ni hodnotou, symbolickym kapitalem českych vlastencu. Zde se pravdepodobne take otevira cesta k pojeti vodnika jako emblemu česke krajiny. 27 Bridel 1994, s. 328, vv 2887-2892; pritom ovšem tyž Bridel (jen o par veršu dal) doklada clanky viry na prikladu o čarodejnici, v jejiž moc očividne veri. Zatimco lidove podani o vodnikovi popisuje jeho vzhled a nespočetna drobna setkani vodnika a človeka ve forme drobnych epizod povest'oveho charakteru (vodnik a mlynar, vodnik a pocestny, vodnik a krejči apod., bohaty svod techto podani viz napr. Koštal 1892,28 Bartoš 1885), ktere dohromady precizuje chovani a vnejši vzhled vodnika (zeleny kabatek, mokry šos, boty, fajfka, červene pentličky atd.), umele romanticke bas-nictvi v plne mire rozvine pro dany kontext zasadni fabuli - vodnikova nevesta. Pribeh 0 divce, ktera se z ruznych duvodu stane vodnikovou ženou či milenkou, a o jejich diteti, se objevuje u široke škaly autoru (ohlasovou poetikou a folklornimi latkami ovlivneni K. S. Amerling, Jan z Hvezdy, J. J. Langer, B. Nemcova, J. K. Tyl, M. Mikšiček, K. J. Erben, 1 pozdejši autori J. Neruda, J. Zeyer, F. Tichy; viz Klimova 1972, s. 134) a v posledku se stane polem, kde se na pozadi pribehu o vodnikovi rozvine debata o podstate sveta či o sile lasky (viz zde odd. 5). Počatky 19. stoleti ješte charakterizuje pevna, živa vira ve vodnikovu existenci; i ta je silou, ktera vodnika (často ješte s jinymi, vždy ruznymi, bytostmi) vnaši do umele (autorske) literatury. Ve stejnem duchu se s vodnikem setkavame ješte u generace postromanticke, u Sovy, u Svetle, u Kvapila a u Mrštika; zvlašte kuriozne pak pusobi takovy doklad u bytostneho reality, materialisty a agnostika J. S. Machara. Tyto zminky - jakkoli kuse a začaste marginalni - ješte davaji znat opar hruzy, již byl Vodnik opre-den, a take zavan velikosti celeho mytologickeho sveta, jehož je Vodnik členem - a stale vyrazneji osamocenym vyslancem. Posledni priznak se pak snadno pretavi do podoby romantizujici dramaticke pohadky - tak Vodnik vstupuje do dvacateho stoleti (Jirasek, Lucerna, Kvapil, Rusalka). V teže dobe se však již objevuje zcela opačna tendence, vedo-ma dehonestace (v umelych pohadkach napr. Čapkovych): i zde je však možno uvažovat o tom, že to byl predevšim realny strach z vodnika, dosud v kulture živy, ktery si takove protiutoky vynucoval. Tuto teorii ostatne podporuje i fakt, že i ješte pozdejši autor umelych - a vyrazne dehonestujicich, demytologizujicich pohadek, Josef Lada, si nedovoli se postavy Vodnika dotknout - tyž neurastenik Lada, ktery dle ruznych svedectvi Vodnika na vlastni oči spatril (srov. Olič 2003; viz dale). I tento oddil završuji prace Gjuricova a Urbanova. Čas vypraveni a čas vypraveny je v nich totiž tyž: současnost (neurčity čas u Gjurice, vyrazna soudobost u Urbana -jeho kniha je ostatne vyrazny politicky a ekologicky pamflet, čimž navazuje na autorovy predchozi knihy). Vodnik-demon staršiho obdobi a Vodnik-romanticka bytost (at' hod-nocena kladne, či zaporne) 19. stoleti je zde nahrazen vyrazne antropomorfnim vodnikem. Jako by si moderni, technokraticky svet žadal radikalni navrat ad fontes, ktery tvari v tvar nejnovejšimu vyvoji prekona odvekou ontologickou a etickou dualitu sveta mytologickeho a lidskeho. Posun vodnikova zobrazeni na ose času vypraveni je dosti napadne prevoditelny na znamou Lotmanovu umenovednou teorii hranice. Jakykoli prostor vypraveneho sveta, rika Lotman (Lotman 1972), je vždy rozdelen hranici na dva podprostory. Každemu z nich jsou prirazeni určiti hrdinove a zapletku lze vždy abstrahovat prave na pokusy o prekročeni teto hranice. Aplikovano na naše tema: hranice zde oddeluje promenli-ve prostory, prostor mytologicky (demonicky, mimo-lidsky) a prostor lidsky, ktere mezi 28 Napr.: »Krejči, jmenem Khopp, obyvajici v ,pazderne' u Noveho Bydžova vypravoval kdysi, že videl vodnika jako pacholika odeneho v zeleny kabatek dlouhymi šosy, z leveho pak šosu kapala voda; kalhotky mel červene Když k nemu krejči prišel, požadal ho, by mu podobny kabatek a spodky ušil. Ale krejči se ho ulekl a utekl domu« (Koštal 1855, s. 54). sebou navazují rüzné vztahy. Vyvoj vod-níkovy postavy, jak k nému v čase vyprá-véní dochází, je identicky s jejím posunem v rámci téchto prostoru: od prísné oddé-lenych antagonistickych prostoru v dobé, která zásadné zdürazñuje jejich odlisny onticky charakter, k jejich splynutí v dobé, která obé části hranice postaví pred tentyž úkol, pomoc svétu mírícímu ke zkáze. 4. Realita vodníka »Nepotrebuješ daleko hledati, abysi Obr. 11. Jaroslav Panuška, Vodník, 1902. prišel mezi lidi, kterí pevné a nezvratné dosud vérí v bytost' a trvání vodníkovu,« píše ve svém pokusu o encyklopedii slovanské démonologie a etnografie Josef Svátek (Svátek 2001, s. 29; dílo není dokončeno, časopi-secky 1861-2). Symptomaticky pusobí véta »Starí lidé vérí zarputile na vodníka« (Václa-vek 1884, s. 765), jež predstavuje lakonicky závér popisu vodníkovy podstaty a podoby. S podobnymi tvrzeními se setkáváme často, napr. již zmínény svod Koštaluv či kniha Bartošova (Bartoš 1885) jsou cele postaveny na apriorní víre v reálnost vodníkovy existence. Tu jsme vyše učinili jedním z vychozích momentu této studie. Jak tuto častou a neproblematizovanou víru vysvétlit? Zduvodnéním by snad mohla byt specifičnost vodníkovy postavy, jak jsme ji popsali v odd. 1.2, totiž vytrženost z puvodního mytologického kontextu. Tímto kontextem je ona nikoli bez potíží a nikoli dokonale rekonstruovaná slovanská démonologická soustava. Stav, kdy byl vodník chá-pán jako její součást a kdy víra byla prikládána (a to nejen ze strany prostého lidu, srov. zmínku o skrítcích ve Vita Caroli císare Karla IV., známou mj. díky baladické parafrázi Nerudové) i všem jejím sotóástem ostatním, máme pomérné dobre doložen církevními zákazy povétónych praktik a misionárskymi zápisy a doklady o lidové víre (viz vyše).29 Tyto prameny pro nás však nejsou relevantní: vypovídají o svété, ktery (zatím) je bytost-né mytologicky a ktery je oživen celym tímto panteonem. Nás však zajímá stav svéta již nemytologizovaného, v némž najednou zustává vodník sám. Ježto proces demytologiza-ce je samozrejmé postupny, musíme uvažovat alespoñ o dvou (schematickych) situacích: (1) kdy je víra j^té prikládána více bytostem, u ruznych autoru však panuje shoda jen v prípadé vodníka, a (2) kdy již zbyvá jen vodník. 4.1. Vodník v mytologickém svété Situaci svéta j^té částečné mytologického vhodné ilustruje vyčet démonickych bytostí u A. Sovy (Ivúv román, 1902). Skeptickému človéku z mésta jej podává prosty venkovan (nabízí se otázka, do jaké míry je zde zakódováno etické hodnocení polarity mésto-vesnice, pro dobovou českou literaturu namnoze pnznač^: prosty venkovan je bHže »pravdé«, zatímco prezíravy vzdélanec, jenž se oddálil pudé, žije v klamu). Vedle vodníka zde figurují duchové, ohnivy kanec aj., pričemž vše je prezentováno jako zitá 29 Vedle všech zde prUbčžnč uvádénych národopisnych prací lze vyslovné jmenovat Č. Zíbrta (napr. jeho Skrí-tek v lidovém podání staroceském, 1891); ze zahrantóí pak jisté nelze pominout Gurevičovo Nebe peklo svét, díla, jež jsou na citaci a exploataci dobovych misionárskych a pastoračmch pramenú de facto založena. realíta (»Já véfím. Duchové jsou. O tom by mohl vypravovat nás dédík [...] kolíkrát večer, když bylo tma, to na ného čihalo«, Sova 1902, s. 155), jako část okolního své-ta, fízená známymí zákonítostmí (»Jen kdybych sí stoupnul vpodvečer na práh chalupy a tf íkrát zahejkal [...] pf ívalíl by se hejkač, co ve dne spí a Mí v houstí [...] a já bych musíl, panečku, chtéj nechtéj, umfít,« tamtéž); pfítom propojení pfíro-zené a nadpfírozené oblastí je zcela kon-krétní (»bílá paní, ano, co pfechází o pül-nocí pfes potok mezí Hürkou a Lomem«, tamtéž, s. 156). Svét nadpfírozeného je zde zcela aktuální: jedna z pfíhod, kterou venkované cítují na doložem exístence báj-nych bytostí, se odehrává »včera«; její síla spoč^ v tajuplností, nepojmenovatelnos-tí, fragmentárností vyjevu (»ínu [...] néco takového snad je [...] včera ^deček] najednou odložíl dymku a pfísly na ného mdloby [...] vypoulíl očí [...] dívá se otevfenym oknem do červánkü [...] až za hodnou chvílí se začne modlít, když se ozvalo klekání [...] ,Co to bylo?' [...] ,Pán büh ví, co to bylo. Néco na ného sáhlo.' ,A jak to, že sáhlo?' ,Inu, už sáhlo,'« tamtéž, s. 157). Do téhož okruhu mužeme zahrnout vedle prací apríorné »mytologíckych« (budo-vanych na žánrovém püdorysu pohádky, legendy, povéstí atd. - Kvapílova Rusalka, 1901, Zeyerüv Román o vérném prátelství Amise a Amila, 1880, a samozfejmé všech povéstí a legend atd. jako takovych) vsechny plné mytologícké (resp. mytologízované) krajíny: natolík rozdílné texty, jako je Mrstíkova Pohádka máje, čas. 1892, Čepova Zeméžluč (1931; její krajína je pfítom krajína bytostné katolícká!) čí Advent, 1956, J. Glazarové; ten je o to zajímavéjsí, že se zde (v čase pfíbéhu) jedná o začátek 20. století (!). Srov.: »[détí jdou] kolem jedle se čtrMcti vršky v Rososí, mezí nímíž duch v obMčku dymu susí peníze; knžovym chodmčkem pod Jahodníčkou, kudy procházívá svétlonoch [...] kolem potoka, v kterém pod Kyčerou číhá vasrman a natahuje pfes cestu barevné stužky [.] lesem pod Javorovou, kde o polednách a pfí klekání p^í zahubenčata« (Glazarová 1975, s. 106). Zmínít lze í »zapadlého vlastence« Vénceslava Metelku (podle jehož postavy stvofíl K. V. Raís hlavního hrdínu svych Zapadlych vlastencü), jenž zaznamenává jízerskohorská lídová vyprávéní: pro nasí argumentací je zvlásté vyznamné, že vyprávéní o vodníkoví zač^ velmí realístícky, pojmenováním hlavního hrdíny, a nemá rysy neuratého fikč-ního svéta pohádky: »Stary rybáf v Pasekách Elís [.] poznal, že to níc jíného není nežlí vodník«.30 Z hledíska líterární tradíce tomuto typu svétü dala pomyslny základ Babička (1855) B. Némcové; í zde se vedle vodníka setkáváme s prasívcem, svétylky, pekelnym duchem aj. (srov. zde cítát v pozn. 9). Celá kompoz^ní a žánrová specífičnost Babičky je ovšem postavena na rafinovaném prolínání realístíckého a romantíckého stylu a žánrového 30 Metelka 1982, s. 135-136. Obr. 12. Josef Lada, první publikovany obrázek vodníka (v časopise Besídka mladych), 1907. püdorysu romanu, resp. venkovskeho obrazu, a pohadky, či dokonce mytu jako takoveho (srov. zvl. Janačkova 2001, s. 71). Naznačena mytologizačni situace je zde do velke miry vychodiskem umeleckeho učinku. Prechod ke svetu, kde se již z celeho mytologickeho systemu dochoval jen vodnik, nejlepe reprezentuje Josef Lada. Lada vodnika udajne sam videl: »Malir Lada si nic nevy-myšli, maluje hastrmana presne tak, jak mu ho vyličil očity svedek. Podle svedectvi J. A. Novotneho Lada tvrdil, že skutečne hastrmana v detstvi zahledl. Pro nej to nebyla postava z pohadky, ale realita« (Pečinkova 1998, s. 156). »Lada rikaval, že hastrmana skutečne videl!«, Olič 2003, s. 386). K tomu se poji anekdota z Ladova života po unorovem puči: »Jednou prišel za Ladou tajemnik jisteho ministerstva se vzkazem, že jeho šef by si velmi pral mit obrazek od Mistra Lady, protože bez jeho dila nemuže pokojne žit. Lada se ptal, co by to melo byt, a tajemnik rekl, že je to jedno. Tak mu Lada poslal hastrmana, jak pase ryby. Za tyden prišel tajemnik s obrazem zpatky, že to potrebuje vymenit za neco jineho, protože soudruh ministr nepotrebuje mit v pracovne hastrmana, že to neni žadny realismus, když prece vodnici nejsou. Josef rekl, že jsou, že on hastrmana videl, vratil penize a maucta« (Pečinkova 1998, s. 165). Detstvi Lada prožil v časoprostoru, jež byl ješte zabydleny celym panteonem (srov. J. Lada, Kronika meho života, 1942, resp. Vzpominky z detstvi, 1937, kap. »O strašidlech«, kde se liči čert, resp. tajemne kopyto v potoce, a strašidla, jež bychom mohli ve shode s tradici nazvat poltergeisti). Vyličenim zažitku hrusickych pametniku a v omezene mire tež vlastnich strachu a dojmu z raneho detstvi (Lada opoušti Hrusice - a s nimi i tuto »kouzelnou« epochu - ve veku čtrnacti let) však pro nej mytologicky svet konči: od teto chvile se už bude važne zabyvat jen vodniky. Parodicky a travestivne pojate čerty, Ježiba-bu, draka atd. z Ladovych knižek pro deti zde nebereme v uvahu považujice je prave jen za parodii či travestii literarni tradice; v kontextu kapitoly o realite či vire v realitu mytologickych bytosti ma smysl prave jen postava vodnikova. 4.2. Vodnik jako bytost vyjimecna Konečne dochazime k textum, ktere akcentuji smysl celeho pritomneho članku: popisuji situaci, kdy ve svete z celeho panteonu baječnych bytosti existuje pouze vodnik, či, lepe rečeno, kdy tento panteon už neexistuje - a jako by ani nikdy nebyl existoval. Snad je to dano blizkym vztahem mezi človekem a vodou, vodnimi činnostmi atd.: tak Božena Nemcova vzpomina »na devče, jež se kdysi utopilo v divoke Üpe, a na povesti o hastrmanu, jimiž ji pak strašili« (Tille 1969, s. 48). Nadech skoro kuriozni ma fakt, že mužeme citovat zaryteho agnostika a realistu (a proti-romantika) J. S. Machara. Ve svych vzpominkach Konfese literata (čas. 1900-1901, knižne 1901), kde se ostre a nesmlouvave vyrovnava s mnoha vecmi a jevy, jež byvaji idealizovany (laska, citovy život, vlast a vlastenectvi, společnost), popisuje tež svou babu a prevypravuje pribehy, ktere mu vypravovala. Jakkoli se v nich objevuje vice baječnych bytosti, vodnik dominuje: »[l]esni panny tančily pri mesici v Klavarskem lese a videl je tam jeji dedeček, jenž se jen rychlym utekem zachranil; jej i polednice chodily po polich u Krečhore , udusily nekolik deti znamych ji žencu bludičky videla kmotra jeji na lukach u Stareho Knina, a byla by ten pohled zaplatila životem, kdyby nebyla byvala moudrou ženou a nenesla nahodou necky od truhlare domu, ale tak si lehla okamžite pod necky a bludičky po nich tancovaly jeji vodnik (,hastrman') sedal na starych vrbach na pustem labskem brehu - citim dodnes ve vzpominkach, jak jsou ta mista i ve skutečnosti pustá [...] Jako gymnazista byl bych se tam byval málem utopil, a když jsem o tom bábé vypravoval, pokyvovala vážné hlavou - ona vérila pevné v existen-ci všech téch prišer« (Machar 1984, s. 22.). Na citovaném úryvku je zajimavé, že okol-ni panteon je sice vnimán jako reálny, nic-méné skutecné činny je již jen vodnik (lesni panny vidél babiččin dedeček, bludičky kmotra - dá se predpokládat, že se jedná o prihodu z babiččina détstvi; ale zážitek s vodnikem je mladši, tyká se života jeji-ho vnuka, samotného spisovatele); sym-ptomatické je, že se Machar od babiččiny interpretace svého skoro utopeni vyrazné nedistancuje. Duležity priklad prinási J. J. Langer v Selankách (1830) v povidce »Povést o Vodnikovi«. Jeho vodnik je mistné i časo-vé zakotven - je současnikem a sousedem hrdinü povidky, pričemž jednim z nich je i samotny vypravéč. Tim se Langerovo vyprávéni liši od následné podanych pri-kladü, kdy vypravéč neni totožny s posta-vou, jež proživá lféené déje. Pritom Vodnici jsou zde vlastné dva: jeden je onim součas-nikem a sousedem hrdinü; fakt, že žije v »jejich« potoce, nikoho neprekvapuje, staraji se jen, jak snási zimu, když zamrzne voda. Druhy Vodnik je hrdinou pribéhu, jejž liči jed-na z postav; pribéh je v titulu i v textu samém nazván »povést«, čimž zdürazñuje svou časoprostorovou vevázanost do reálného svéta, prejeti látky »ze starého véku« (tak povést chápe Josef Jungmann v dobé vydáni Selanek, srov. Jungmann 1846, s. 131). Déj vk^eného pribéhu neni složity: vodnik unese malého chlapce a vychovává jej; dospivajici chlapec se zamiluje do jedné z jeho dcer; Vodnik mu dává téžké úkoly, jejichž splnénim by si mél ruku dcery zasloužit; i pres jejich splnéni mu však Vodnik odmitá vyhovét, chlapec s divkou tedy utikaji, Vodnik je honi, milenci se učini kačenkami na jezere, Vodnik jezero vypije, pukne, a udélá se tak jezero nové, »jezero hrisné'[...] horká jako zeméžluč a vždy zakalená jesti voda jeho a nikdá v ném nezablunkala ryba, nebot' i žáby a hadové vodni polekaji v ném« (Langer 1957, s. 43); avšak Jarvod a »panna vodni« prežiji a pribéh konči svatbou. Fabule je tak shodná s báchorkou »Zlaty vrch« B. Némcové (vydána v 5. svazku Národních báchorek a povesti, 1845-1848, roku 1846), kde ovšem žárlivym pronásledovatelem je mat-ka^arodéjnice. I zde se objevuje jakysi ukazatel autentičnosti textu, autorčina poznámka »Národni. Nic pridáno« (Némcová 1928, s. 353). Už jsme se zde mnohokrát dotkli existence mistniho podáni, které se soustredi pouze na vodnika; pritom mistni podáni je vždy chápáno jako konkrétni a vypovidajici o autentické realité. Nechceme zde opakovat priklady již citované (viz napr. pozn. 27), spiše je doplnit. Vyše zminéná Božena Némcová, jako malá divka strašeM vodnikem z Obr. 13. Josef Lada, Hastrmanüv podzim, 1949. Úpy, jeste v dospélém veku hovorí, jako by vodnik reálné existoval: o okolnostech napsání básné »Vodnik« pravi: »Chtélo se mné podívat se do té fantastické riše vodníkovy. - A tak povstala ta báseñ, jako by mné ji byl nékdo poseptával tam z té Vltavy« (Tille 1969, s. 48). U kraje okolo reky Úpy mužeme züstat: cenné svédectví prinásí Josef Čapek. Jeho matka, Božena Capková, sbírala lidová vyprávéní, a zachovala tak svédectví o lidové tradici a jejích bájecnych predstavách; neprekvapí nás již, že se tato tradice cele koncent-ruje na postavu vodníka. Jedná se o zvlástní situaci, kde se s vodníkem (jakožto reálnou bytostí) nesetkal sám vypravéc, ale cituje nékoho, kdo ho sám vidél, byt' dávno, prípadné o tomto ocitém svédkovi referuje. Zprostredkované vyprávéní (metafikce, metavyprávé-ní, tj. vyprávéní ve vyprávéní) má samozrejmé oslabeny epistemicky, resp. ontologicky status; presto taková svédectví považujeme za cenná. Pro vsechny tyto prípady setkání clovéka a vodníka je (rozhodnéjsí mérou než v prípadé krajiny kompletního mytu) typic-ké jednoznacné místní a mnohdy i casové urcení (čímž se posiluje vérohodnost príbéhu a genologicky status se méní z pohádky smérem k povésti, resp. povídce ze života). Zprávy o setkání se s vodníkem se nékdy rozrüstají v mikropríbéh či delsí príbéh, nékdy züstá-vají jen kusou zprávou. Vodník je tu vždy konkrétní, reálny: »V Úpici na Závodí neda-leko reky Úpy bydlel pred dávnymi lety jeden felčar. K tomu chodíval vždy pred velkou vodou hastrman tlouci na dvere [...] byvala tam též lávka a na té lávce na mádle sedával vždy hastrman a jak spatril, že se nékdo bHžil, skočil dolü do reky a zatleskal rukama. Jan Khol šel v Úpici pres Farské pole [...] asi o pülnoci. Když prišel blízko mostu, vidél pred sebou bílého koné (šimla), ktery se pred néj postavil a nechtél ho pustit dále. [.] koneč-né Khol všecek zpocen a ustrašen začal se modlit« (Čapek 1958, s. 30-31). Takovych-to vyprávéní zachycuje Čapek celou radu; u uvedeného je zajímavé pozorovat krížení vyznamové za^enych pohansko-krest'anskych motivü (pülnoc, modlitba) i typicky jev lidové mytologie vížící se k vodníkovi, totiž jeho proménu v bílého koné (v ^mž je zre-telny odkaz na mytologii antickou: küñ je atribut Poseidonüv). Stejnou narativní situaci, tj. zprostredkované svédectví o časové i místné zakot-veném, a tedy realistickém a reálném vodníkovi, ale známe už od zmiñovaného soupisu Koštalova (srov. zde pozn. 27). Symptomatické jsou i jen samotné začátky jednotlivych príbéhü: »U rybníka ,Úskočného' pásl ovčák ovce« (Koštal 1892, s. 58); »jakási babička z Táborska vídala za svého mládí vodníka« (s. 246), »kdysi šli tri muži po hrázi rybníka u Náchoda [...] jeden z nich [...] hostinsky Kostelecky [.] zavolal ...« (s. 247), »u rybníka Rx^mberského žil zly baštír [.] když umrel . (s. 246), »kdo se vodníkovi posmívá, moc jeho potupí, ten pomsté neujde. Okolo Blatenského zámeckého rybníka šli podvečer tri ženy s pole ...« (s. 248) atd. A zcela shodné püsobí i soubor krátkych vypravování K. J. Erbena »Vodník« (poprvé o^téno z autorovy pozüstalosti ve sborníku Slavia, 1874) ze sbírky Ceské národnípohádky. Text počM príznačné: »V Praze v Podskalí často pry ho vídali k večeru na vorách. Za dne vyvéšoval nad vodou pékné červené pentličky; jakmile se téch nékteré díté dotklo, hned bylo ve vodé a utopilo se. Prívozníci už je znali a ríkali doma: ,Vyskakují zase pentličky; at déti k vodé nechodí!'« Narozdíl od vyše uvedenych príkladü se zde ocitáme mimo žánr pohádky, povésti či tzv. povétóné povídky, nybrž prímo ve zcela realistickém žánru: zpráva. Motiv je ovšem typicky pro Košt^la: »V Praze v Podskalí chodíval ,hastrman' nékdy večer do hospody na pivo« (Košt^l 1892, s. 248). Stejny prípad - pražsky vodník chodící na pivo - zachycuje povídka Julia KošMra »O malostranském pivovaru ,U kHču a ,U Splavínü'«. »Ale kdysi prišel sem prece i jiny host, jenž upoutal pozornost všech svym starosvétskym zevnéjškem. Na hlavé [.] mél vlasy jako hriva a jeho zeleny kabát byl knofliky zrovna poset.«31 Z hosta se vyklube vodnik, ktery kriticky prirovná podávané pivo k vode, které žene Sovovy mlyny, načež skoči do Vltavy. Nejnovejši pripad daného stavu, kdy se navic aktualizuje problematika reálnos-ti vodnikovy existence, primši v expozici svého románu Vara guru (1989) Jan Kresa-dlo. Jeho román je čiste realisticky ^ánro-ve vymezitelny jako společensky či spole-čenskokriticky, v tradici pentalogie PoMč-kovy či nekterych del K. V. Raise, napr. Vyminkdri, apod.); a prece se zde najednou - bez dalšiho komentáre - objevi zminka o pevné vire ve vodnikovu existenci, která realismus textu neruši, je jim spiše sama posilnena. Specifickym prinosem k této kapi-tole je heslo z Kottova Cesko-némeckého slovníku (1878-93), jehož posledni vetu jsme citovali v úvodu této kapitoly. Je pozoruhodné sledovat vztah pisatele hes-la k tématu: o vodnikovi se mluvi jako o reálné bytosti, textem se proplétaji vlast-Obr. 14. Josef Lada, Hastrman v zimé, 1957. ne dve témata: predstava lidí o vodnikovi (»na Moravepredstavujísi...«) a vodník jako takovy (»... byvá však ...«, »... bére na sebe ...«, »... nejvetši moc má ...« atd.). Posledni veta pak tento jev zajimave pointuje: »Na Morave predstavuji si vodnika obyčejne jako chlapečka, obleče^ho v zeleny kabátek, s hlavou kučeravou a nekdy s kloboukem na hlave. Byvá však druhdy i velikym človekem, obyč. myslivcem, ale i v jinych podobách se objevuje. Poznati ho lze z toho, že mu z levého šosu voda kape. Druhdy bére na se i podobu zvireci, nejvice zaječi. V. obyvá ve hlubokych tünich. Nejvetši moc má ve vode a to o polednách. Láká lidi rozličnym vecmi, jež zavešuje na vrbovi, chrasti a j. Byvaji to zejména zelené nebo červené šMrky, botky a j. Kdo se v techto vecech zhlidne (komu se nejaká vec zalibi) a nekterou si vezme, propadá jeho moci. Duše utopenych mivá v paláci krištak^m ve vode a to v hrnečku pod pokličkou uschované. Kdo však jedl chléb dva-krát pečeny, k tomu nemá práva žádného, toho v zápase s nim nepremuže. Stari lidé veri zarputile na vodnika« (Václavek 1884, s. 764-5). V souvislosti se svetem, kde z byvšiho panteonu pozüstává jen vodnik, nebude snad bez zajimavosti vzpomenout i Vladimira Vondračka, ktery ve svém slavném dile Fantastické a magické z hlediskapsychiatrie (1968) popisuje pacientku, jejiž psychóza pra-menila práve ze strachu z vodnika - doklad, že vira v jeho reálnost nemizi ani ve 20. stoleti (Vondraček - Holub 1993, s. 100). 31 Krejči (ed.) 1971, s. 232. Kosnárúv text citován dle J. Kosnár. Staropraisképovésti a legendy. Praha 1933. 4.3. Vodnikova individualnost Na zaver teto kapitoly logicky patri i tema vodnikovy individualnosti, tema, kte-re vykrystalizovalo již v predchozich oddilech. Proti pojeti, že vodnik je obecny pojem (»duchove prirodni jsou svym zpusobem nesmrtelni a ztelesnuji obecne pojmy,« Krejči 1971, s. 182) a konkretni vodnici jsou jen jakymsi jeho rozširenim, »rozvedenim obec-neho pojmu v jakesi kolektivum« (tamtež), se zde stavi jednotlivi vodnici jako skutečne individualni postavy: s individualni - tedy specifickou, odlišujici se - povahou, moral-kou, vizaži atd. Viz pripady vyše jmenovane; pokud jsme se tam setkali s vodniky, jejichž popis se odvolaval na myticke predstavy (a byl tedy do jiste miry paušalizujici, obecny), lze poukazat napr. na vodniky v Jiraskove Lucerne, individualizovane sdostatek i mezi sebou samymi. Karel Krejči o »duchach prirodnich« rika: »každ[y] se vyznačuje tymiž typickymi rysy, vš[ichni] jednaji shodne a maji približne stejne osudy.« To plati v etno-graficky založenem systemu demonickych bytosti, nikoli však v umelecke tradici: zde se setkavame s individualizovanym vodnikem (resp. Vodnikem), ktery samozrejme - jako každy jiny jedinec sveho druhu - prejima i rysy obecne (druhove), ktere jsou konstantni a všem konkretnim vodnikum (od idylickeho Ladova po desiveho Urbanova) tvori život-ni (a nam pak recepčni) ramec. 5. Typy českeho vodnika v umeni. Touto kapitolou se dostavame k zasadni otazce: jakou roli hraje vodnik pro českou literaturu a kulturu obecne? Zhodnotit by se zde mela vodnikova mnohoznačnost a specifičnost tak, jak je popsana v kap. 1.2. Vodnik autorske beletrie se liši od vodnika lidove slovesnosti, tedy od takoveho, jakeho jej zna etnografie. Vodnik lidove slovesnosti ma bohatou ikonografii (popisuji se jeho palace pod vodou, jak ostatne dosvedčuje citovany Kottuv slovnik, liši se vodnik rek a rybniku, jeho vztahy k ruznym remeslum atd.); pekne ji shrnuje M. Stejskal: »U nas [v Čechach] se vypravi vetšinou o jeho stycich s lidmi. Byval nestaly, rad tropil žerty, nekdy však trpel zlou naladou a topil lidi. K opakujicim se tematum z jednotlivych mist patri predevšim jeho ruzne promeny, prihody s medvedarem ve mlyne, namlouvani apod.« (Stejskal 1991, s. 56-7). Naopak beletrie si všima jen určiteho, omezeneho počtu vodni-kovych schopnosti a atributu, s nimiž pracuje variujic je v konkretnich textech. Ze širši škaly vodnikovych podob predstavuje beletrie jen nektere (nejčasteji vodnik idyly, temer vubec však vodnik mytu, viz zde 2.2).32 Je tu ovšem ješte jeden zcela zasadni rozdil. Pro etnografii je vodnik nerealny jev, pravym predmetem jejiho zajmu je lidska predstava o nem, zatimco v beletrii se vodnik zjevuje jako bytost realna, jako realita v ramci daneho fikčniho sveta. 32 Rozdil mezi podanim v lidove vire (mytologicka tradice) a v literature, byt' take lidove, neni ovšem vylučne specifikum vodnika. V Ottove slovniku se taž situace pripisuje take postave čerta: »Čert ma ovšem povahu zlou, uskočnou a škodolibou, v narodnich pohadkach slovanskych liči se však take jako bytost spravedliva, ktera odmenuje se štedre za prokazana dobrodini a služby, nebo jako hlupak, ktery se da snadno prelstiti. Brzy se mu dostane zle ženy, brzy mu švec, cikan nebo vojak notne vymrska, nebo upada pod kovarska kladiva; jindy napali ho sedlak pri deleni uloupenych penez, nebo ho baba ošidi« (Machal 1893, s. 641). Jako vysvetleni se zde uvadi existence dvou pramennych zdroju - rudimenty puvodni (byt' treba upadle) demo-nologie, resp. vliv krestanske teologie, a prvek »prostonarodni«; toto lišeni je jiste prinosne i pro pritomnou problematiku vodnikovu. Jaky obraz vodnika beletrie zpro-stredkovava? Co znači vodnik jakožto topoi? Mytologie (o niž nas zpravuje etno-grafie) se začaste omezuje na klasifikaci, široky vyčet mnoha často ruznorodych motivu, z nichž nektere jsme citovali vyše. Sem spada tradice o vodnikove vzniku a puvodu, jeho miste v mytologickem syste-mu, jeho vztahu k naboženstvi pohanske-mu a krest'anskemu atd.; jsou to prvky, jež žily v lidove poverčivosti a magicke praxi (viz napr. zarikadla, zde srov. pozn. 22 a 24), avšak vedle (a oddelene od) literatury. Literatura totiž, tj. pribehy, se muže omezit na mene temat (Proppovych »funkci«33), ovšem tyto musi byt narativne (pribeho-ve) funkčni, tzn. vnitrne kompatibilni a s potenci podilet se na vystavbe širšiho pri-behu, nabizet zapletku atd. Typicke topoi tak predstavuje vodnik, ktery čiha na lidi a stahuje je do vody, aby je utopil. To je však pomerne široka teze, tak se chova i vodnik-demon, obluda jineho ontologickeho statusu, i vodnik vicemene idylicky (napr. vodnik z pražskych povesti). Tak napr. u Glazarove: »[jdou] kolem potoka, v kterem pod Kyčerou čiha vasrman a natahuje pres cestu barevne stužky« (Glazarova 1975, s. 106). Starši K. Svetla piše: »Mezi jinym se jednou prihodilo, že spadl jisty mlynarsky do vody, jeho sou-druh jmenem Tlapal jej vytahl a krisil. Tu pristoupil k nemu v červene čapce muž, držici knihu v ruce, v niž četl, a pravil mu: ,Co delaš, špatne delaš,' a zmizel. // Ten jisty Tlapal se toho nemalo zalekl, domyšlelt' se hned, že je to vodnik [...] Mnohy pry ho videl, když šel v zelenem kabate, z jehožto leveho šosu neustale voda kapala, časne rano do masnych kramu pro maso. Jini ho byli zas zpozorovali, když vyvešoval modre a červene pentle z vody, aby deti k sobe prilakal; zas jini ho byli zahlidli na nejake zkrivene vrbe sediciho a zasmušile do mesice zirajiciho. Nejvice ale strašili mileho Tlapala rybari; sverilit' mu ve vši duvere, že se nesnaži nikdy živeho z vody vytahnouti, vodnik by je tam pry vtahl sam z pomsty, že jej o duše pripravili« (Svetla 1980, s. 138-9). Ačkoli jde o »faktograficky« text (autorčiny beletrizovane vzpominky na vlastni rodinu), objevuje se zde ličeni čiste mytologicke, podani o vzniku vodniku (»Buh stvoril mezi jinymi duchy take Devina, ducha skalniho, a Levina, ducha vodniho; ale neprirknul mu üplne nad človekem moci«, tamtež, s. 139). Stejne topoi, vodnik stahujici lidi pod vodu, leži v zakladu oblibene fabule »vodnikova nevesta«. Nezbyva nam tedy než zamerit se na literarni jevy (temata, motivy, žanry), ktere toto topoi obklopuji a diferencuji, davajice mu namnoze vyrazne odlišny smysl. Obr. 15. Josef Vachal, Rodina vodnikova, 1912. 33 Rusky folklorista Vladimir J. Propp dospel ve studiu kouzelnych pohadek postupnym abstrahovanim k sedmi zakladnim dejovym modelum; ty jsou v hlubinne strukture tvoreny 31 zakladnimi dejovymi jed-notkami, jimž na rovine povrchove odpovidaji arbitrarne distribuovane postavy. Tyto zakladni dejove jed-notky (pomoc; odplata; prijeti kouzelneho daru atd.) nazyva »funkce«. 5.1 Vodníkovy role 5.1.2 Ontologicky Na prvním miste je treba uvést vodníka-vodní obludu, cosi cizího, tedy takového vodnika, jenž predstavuje problém ontologicky. Slovem »problém« pritom míníme fakt, že práve tematizace ontologického rozporu (nás, tj. lidsky svet versus vodníkúv, jiny svet, resp. kosmos v. chaos) se stává dejovym základem siroké skupiny literárních del. Takového vodníka nalézáme u rady starsích spisovatelû i ve slovesnosti lidové (viz zde pmbež^ citáty z Koštala), u K. J. Erbena, K. Svetlé, B. Nemcová, jež v básni »Vodník« (1843) pri-násí stejné rešen fabule jako »Vodník« Erbenovy Kytice (1853), i u spisovatelû novejsích (Urban). I zde je vsak treba odlišovat: nutno napr. zohlednit, že K. J. Erben je romanticky badatel v teorii mytologie, u kterého se mûžeme dûvodne domnívat, že i svého vodníka chápe v tradici mytologické, kde je spor kosmu a chaosu dominantním tématem. Tento »ontologicky problém« se u všech vyše jmenovanych autorû - vyjma Svetlé -pevne a témer neoddelitelne pojí s tematizací boje či antagonismu mezi pohlavími: svet lidí splyvá s ženskym prvkem, svet vodníkûv je svetem chtivé maskulinity. Z tohoto hle-diska splyvá fabule Erbenova »Vodníka« (Kytice, 1853) se Zeyerovou »Norskou baladou« (v Zeyerove Románu o vèrném prátelství Amise a Amila, 1880),34 která je o to vyraznejsí, že ji »temnym hlasem« zpívá valkyra Thorgenda): i zde si vodník vyžádá ženu, i zde je s ním nest'astná (»Tri roky žila s mužem / byly jak hrozny sen, / s úsmevem lhala lásku, / až prišel pomsty den«; Zeyer 1919, s. 131) a lstí mu uniká; básne se sice lisí v záveru (u Erbena Vodník zabíjí díte, u Zeyera »vodník samym žalem / do rána zkamenel«), avšak vyznení zûstává totožné: svet lidí a svet vodmkûv nejsou kompatibilní, jejich propojení je vždy násilné (v obou konkrétních syžetech nese známky násilí erotického), a jako takové je odsouzeno k tragickému nezdaru. Obdobny, ne vsak zcela shodny typ predstavuje »Balada o vodníkovi« (1910) dnes již málo známého básníka Františka Tichého (* 1886) z knihy Povídky a písné (1916). Fabule je opet rozehrána mezi dvema postavami - dívkou a dívky chtivym Vodníkem - a dvema svety: vychozím svetem lidskym (»Sumí les a voda zpívá, / Podvečer je divé krá-sy«, Tichy 1924, s. 606) a svetem vodním, ne-lidskym, »čarnym«. Zatímco však v pred-chozích typech byla dívka (lidsky prvek) postavou pasivní, jlž se lstí zmocñoval Vodník, je zde prvkem aktivním. Drvčina verbalizovaná touha po lásce (známá mj. z pohádko-vych fabulí typu Čert a Káca) vodníka privolává. Ve chvíli, kdy dívka zjistí, kdo je její nápadník, zdesí se a chce utéci (»Poznávám te nyní! Beda / Zlym jsi hostem! Vodník jsi ty / Navratme se, navratme se!«, tamtéž), již je však pozde. Báseñ je možno interpreto-vat jako svym zpûsobem spravedlivy trest za nemístnou (nepokornou) erotickou touhu d^inu. Je pritom zajímavé, že báseñ má otevreny konec: na d^inu pozde se projevivší lítost a prosby o návrat odpovídá Vodník, »zly host«, »z vln«: »,Nikdy více! Nikdy více'!« (tamtéž), pričemž samozrejme zûstává možnost stejného zakončem fabule, jaké známe od Erbena, Nerudy či Zeyera. Vedle jasne čitel^ aluze na Poeova Havrana (»Never more! Never more!«) je zde explicitne prítomny i jiny intertextuální vztah - totiž k Erbeno-ve Svatebním košilim. Vychozí model vodníka jako ontologického problému se nám zde nenápadne posouvá smerem k problému etickému, viz mže. 34 V textu románu báseñ nemá vlastní titul; název »Norská balada« je editorsky a pfejímáme jej z Procházka (ed.) 1924. Pojednali jsme zde problem vodni-kovy ontologie zatim jako antagonismus lidskeho a ne-lidskeho sveta; pritom antagonismus neni jedinym rešenim. Zname totiž i pripady, kdy vodnik zustava členem jineho sveta, ma však k lidskemu svetu pomer kladny, zbaveny vši drastičnosti (a stejny vztah ma k vodnikovi lidsky svet). Vodnik z basne »Vodnikova nevesta« (1839) Jana z Hvezdy (vl. jmenem Jan Jindrich Marek), ktera byla obecne znama (byla dokonce zhudebnena a nepochybne ji znal Erben, jehož Kytice vychazi v roce smrti Jana z Hvezdy), je nepochybne ne-lidskym či mimo-lidskym tvorem: »tvar bleda, vla-Obr. 16. Jornf Vachal, Uusm^ ke kap.»Vodnik« v Ddblove sy zelene, / na hrdle perly zlacene, / koraly zahradce, 1924. , , , „, , ,, , vzacne u pasu / množi vodnikovu okrasu« (Slavik 1988, s. 87). Je jednim z mala literarne zpracovanych vodniku, kteri ve shode s tradici mytologickou skutečne ma pod vodou »palac jasny, pruhledny«, ktery »na krišta-lovych sloupech čni« (tamtež). Zapletka je pritom stejna jako v Ticheho »Balade o vodnikovi«: divka si »zvečera / na kvetnem brehu jezera« stežuje na nedostatek lasky (»mne svet horejši neteši, / kde laska vždy cos pohreši tatiček dobry v hrobe spi, / macecha laje a zloreči; / i družka zla mne zklamala, / mileho z naruče mi vydrala«, tamtež). Vodni muž, ktery se nato vynori z vln a divku laka k sobe, se však setka se souhlasnym posto-jem - teprve v divčine reakci se Ticheho a Jana z Hvezdy basne liši. »Vodnikova nevesta« harmonizuje jak ontologicky vztah, pojednavany jako antagonismus, tak rozmer eticky. Vodnikova ontologie, vztah vodnikova a lidskeho sveta, zduraznuje obecnejši vztah človeka a krajiny. Mame na mysli antinomii človeka (kultury) a krajiny, jež ma blizko k chaosu. Tento vztah se muže sam o sobe stat motivem či vlastnim smyslem pri-behu (napr. všechny typy oživenych krajin, ktere se za jistych okolnosti, v noci, v určite chvili liturgickeho roku atd. mohou projevit jako jakasi chtonicka prasila). Tak vypra-večka povidky Rekreantka E. Kriseove, mala divka, popisuje horskou krajinu detstvi: »Ty hory jsou uloženy kdesi hluboko v me pameti, jejich zelene hrbety, jejich stare polomy, mrtve drevo ofoukane vetry lesni skretove tam straši na vyhynulych pasekach, maji sršate hlavy a dlouhe bezliste ruce natahuji po tobe, chytnou te, svažou a budeš už vždyc-ky jejich. Tou krajinou na pomezi chodi mlhy v bilych rubašich [...] Bala jsem se vodniku, divych žen a mrtvych« (Kriseova 1992, s. 118). Vodnik zde pusobi jako metonymie krajiny-chaosu. 5.1.2 Eticky Radikalne jiny je eticky rozmer vodnikovske latky. Jeho kličovym textem je basen »Matka« (1866) Jana Nerudy (in Knihy veršu, 1868). Fabule pribehu je až draždive shod-na s Erbenovym »Vodnikem«, uchopeni latky a v dile obsažena axiologie je však proti basniku Kytice polemicke: »Neruda reši konflikt matky vodnikovych deti mezi vedo-mim povinnosti, zapasicim s touhou vymanit se z nadvlady nadprirozene moci, a mezi lidskym citem materskym opačne oproti autorovi Kytice. [.] Neruda [.] dava vitezit matefskému citu nad poslušnosti víry i nad touhou po normálním živote« (Haman 1998, s. 448). Rozdílné videni se ostatne prolamuje už do samotné vypráveci situace: oproti vypravnému, narativnímu pocátku »Vodníka« (rozhovor matky a dcery, cesta k jezeru a jiné doprovodné motivy) zacíná »Matka« in medias res: »Pod vodou mel ji sedm let / a mela s ním dve deti, / Pak fekl Vodník: Mužeš ted' / zas domov uvideti« (Neruda 1998, s. 124). Polemika s pojetím ontologickym, akcentujícím rozdílnost svétü, je zde o to vyraz-nejši, že se jej zastává sama v pfibehu vystupující Panna Maria (»Ze zdi se Panna sklonila / zázracném u zjevení: / ,Víc nepujdeš již k muži zpet, / sic pfijdeš o spasení',« tamtéž, s. 125). Düraz na ontologické hranice lidského pobytu ve svete umocñuje zmínenym trestem, nejvyššim, jaky lze v religiózním svete myslet. A pfece se tento aspekt situace odsouvá stranou: lidsky cit - matefská láska - je proponován jako rozdílnosti svetü nad-razeny. Sama vodníkova postava se tak stává (synekdochicky) ilustrací tohoto videni, vodník již není primárne »cizí« obludou, ale »mužem« (ve smyslu »manželem«), otcem deti, ktery je s jejich matkou spojen superiorním poutem. Prastary spor kosmu a chaosu, ktery je ješte pro romantika Erbena a Jana z Hvezdy prirozenym a neprekrocitelnym vychozím polem, už pro realistu Nerudu není vztahem zásadním. Svébytnou podobu etického vodníka pfedstavuje ekologicky aktualizovany vodník. Vztah k ekologii není novinka, logicky vyplyvá z vodníkova propojení s krajinou. Vodníkova pfislušnost ke krajine, k pfirode, jej na ní čini závislym: už v Jiráskove Lucerné (1905) sledujeme vodníkovy obavy o osud lesní tišiny, jejimž zánikem by byl sám trápen. Poprvé tu vzniká situace, kdy vodnik není pro človeka obávané nebezpeči, všemocM pfí-šera, ale sám se boji lidského vlivu. Ten pfitom není namifen proti vodnikovi - toho se človek i nadále boji -, ale mnohdy i nevedome a nezámerne proti pfirode jako takové. Emblematicky pfipad pro vodnika ekologického je kniha Hastrman: Zeleny román (2001) Miloše Urbana, jež nastoluje téma vztahu človeka a krajiny. O tomto vztahu, tematizovatelném jako antagonismus kosmu a chaosu, jsme se již zminili; po cely nám známy vyvoj dejin pfitom byl pól kosmu pevne spjat s človekem, jeho vyboji a zároveñ s jednoznačne pozitivnim pólem. Současná ekologická situace však toto pojeti problema-tizuje: pfedstavuje stav, kdy lidsky svet (kosmos) jak mirou, tak zpüsobem svého rozpi-náni začiM pfirodu (v archetypálnim uvažováni chaos) ničit pfiliš; vzniká nerovnováha, která však teprve odkryvá podstatny (a pfece po cely vyvoj lidskych dejin známy) fakt, že protivy se navzájem vyžaduji. Aplikujeme-li pól chaotického na krajinu, tj. na krajinu ne-kultivovanou, ne-kulturni, ukazuje se, jak její devastace již dávno není pfimé a bezpro-blémové vMšeni kosmu do chaosu. Práve tato situace, kdy se pfiznak pozitivního para-doxne posouvá smerem k chaosu (ne-kultivovaná krajina se jeví jako cosi podstatného, zachování-hodného) a naopak, je vychozí bod Hastrmana. K takto rozpohybované dualite kosmos-chaos pak ješte pfistupuje problematika pohanského versus nepohanského a také zde vyše zmineny problém ontologicky. Problém pohanstvi versus kfest'anství je v románu upozaden: Urbanüv Hastrman je starši než tato dualita - i tak dilo odkazuje a zdürazñuje püvodní dichotomii pfiroda-kultura (Hastrmanovym spojencem se muže stát katolicky knez, nikoli však človek, ktery nemá rád krajinu). I problém ontologicky, jak jsme se s ním setkali u Erbena, Zeyera atd., je zde v podstate sekundárni: Hastrman se shoduje s bazálni tradici, topi lidi a v hrničcich vezni jejich duše apod., pfitom však ekologická problematika tuto jeho pfirozenost zakryvá, pfekryvá a nakonec z nej čini spojence lidi (ovšem tech »kladnych«, tj. ekologicky prozfevšich), čimž opet mnohem silneji vyniká polarita kosmu a chaosu, konkretizovaná zde sporem ekologicky smyš- Obr. 17. Josef Váchal, »Vodnik«, nepouiitá ilustrace k Dáblové zahrádce, 1924. lejicich a ekologicky slepych lidi. Fakt, že se Urbanuv vodnik nejvice podoba vodni-kum - z hlediska času pribehu - nejstar-šim (napr. Jiraskovu ze Starych povesti), se zde tedy postupne vytraci. Stejne jako postmoderni, soudobym vyvojem udalosti poučeny Urban učinil vodnika nositelem ekologickeho poselstvi už Josef Vachal (jehož ostatne s Urbanem sbližuje jak sklon k mystice - vyhrocena kritičnost k dobovemu svetu predstavuje podstatny koren zajmu o demonologii u obou autoru -, tak neunavna inklinace k mystifikaci, pastišum, travestiim a paro-diim). V Dablove zahradce (1924; obrazek vodníka z této knihy viz zde č. 16) se setkáváme s mnoha protitradičmmi konstatová-ními (»o vodnících lid bájí, že dušičky lidské dole pod vodou v hrncích vézní, což jest pouhym žvástem, nebot' vodník [...] jest podobnych allotrií dalek«, Váchal 1992, s. 35, Vodník je tu navíc bytost podrízená Undinám, s nimiž se setkáváme poprvé od Paracel-sovy Filosofie okultní), ekologicko-kriticky akcent je zde však dominantní: »Pravda sice jest, že občas, zvMšt dopálen jsa na dovéka, tuto bestii, terribilis atque marabilis [.] pod vodu strhne a utopí, zejména když néjací lidští rítomyjové u vody povykovati začnou [.] Za dnešmch dob, kdy samotné vládkyné vod, Undiny, smélou rukou lidskou, regulacemi a úpravou vod, trpí a jsou vyhánény, jich sluha vodník není na tom lépe. Bodrí m^ná^tí [.] zménili se šmahem v bolševiky, a tak vodníci radéji z tüní ven nevyleyzají; dobrych času vzpomínajíce, očekávají radéji den soudny [.] [n]emohou také nic moudrejšího prozatím délat; dovék neustane v zemi se vrtat a tuto neustále pozméñovat, až koneč^ strážcüm jejím trpélivost dojde a lidé hnév jejich ucítí«, tamtéž). I u Váchala vidíme pre-hodnocení dichotomie dobro-zlo a dovék (kosmos)-chaos (bytosti ne-lidské) smérem k etické rehabilitaci chaosu. Typ vodníka-vodní obludy ontologicky cizí dovéku mužeme označit za základní; vychází z prastaré opozice kosmu a chaosu; tuto opozici, jak vidíme, muže postmoderna setrít, resp. nadradit jí opozici specificky etickou. Tak napr. tasemnice domovního duvérníka Perinky se v románu Uprostred nocí zpév (1992) Jirího Kratochvila musí pre-vlékat za polednici, aby nebyla lidem nápadná. I polednice, bytost démonická, je zde prijatelnéjsí než cokoli spojeného s komunisty (domovní duvérník), jakkoli ti spadají do sféry kosmu. 5.1.3 Idylicky Emblémem Čech, resp. ceské krajiny, se stává vodník idylicky. Idylicky typ vodníka chápeme jako stejne základní a pro literaturu vydatny jako vodník-ontologicky pro-blém. Pro nás kontext má ovšem vodník idylicky zásadní vyznam: idyla je žánr, jehož intence a chronotop z definice mytologické bytosti nepripoustí; a pokud ano, jen jako fiktivní či jako objekty vyprávení (fikce ve fikci) - tak je známe napr. z již zmínené Babič-ky B. Nemcové. Neprílis vyhrocene lze ríci, že mytologové bytosti implikují nejruznéjsí žánry (povést, pohádku, povérecnou povídku), vždy to však jsou žánry déjové a zbavené atributu idyly - statičnosti, harmoničnosti atd. To, že se v ni vodnik muže vyskytovat, ba dokonce že je pro ni postavou typickou, jen opet zduraznuje vodnikovu vytrženost z puvodniho mytologickeho kontextu. Zvlaštni mira pokojnosti, nenasilnosti byla konstatovana již davno. Mužeme vyjit od srovnani zpracovani obdobnych fabuli. Tak v pripade Erbenova »Vodnika« se ukazuje, je Erbenuv vodnik je mene kruty než vodnik analogickeho pribehu tradovaneho u ostatnich slovanskych narodu. Napr. lužicke podani, jež Erben znal, uvadi, že Vodnik a jeho mila meli sedm synu; i zde si žena na Vodnikovi vyprosi navštevu lidskeho sveta -jde do kostela na Požehnani. »Vodnik zlostne obihal kolem, a když vyšla z kostela, vyrval ji dite a roztrhal je; ostatni deti zaškrtil a rozmetal cestou« (Machal 1903, s. 824). - Sam Erben podotyka: »Pameti hodne jest, že všecky baječne bytosti vodni, podle povesti slovanskych i jinych narodu, jisty raz ukrutnosti na sobe mivaji, takže když na človeku pomstiti se nemohou, i na svem vlastnim rodu pomstu svou vylevaji. Ostatne sluši vedeti, že taž povest vypravuje se take o lesnim muži, ktery chytiv divku, sedm let za ženu ji u sebe choval; a když potom od neho utekla, z pomsty ditky sve s ni zplozene roztrhal. Podobnou povest o Vodnikovi, v narodni pisen uvedenou, maji Lužičane« (Erben 1949, s. 154). Erbenovo mene nasilne podani pritom nelze označit za neprirozene či neobvykle: vyznamny je Machaluv soud, podle nehož je Erbenuv vodnik zcela »v duchu narodni tra-dice« (Machal 1903, s. 825). Analogicky vyzniva i již zminena Zeyerova »Norska balada«. Prinaši nejjemnejši rešeni: ani zabite dite jako u Erbena, ani opuštene dite jako u Neru-dy, natož zminene rešeni lužicke. A konečne je jakasi idyla znat i u vodnika Vachalova (1924) - ilustrace v Dablove zahradce zjevne predjima scenerie Josefa Lady (vodnici sedici na stavidle, chaloupka v pozadi, na kopci hrad atd.; je zajimave, že demonickou podobu vodnika Vachal nakonec do knižniho vydani Zahradky nepojal; zde viz obr. č. 17). A prave o Ladove vodnikovi mluvime predevšim, mluvime-li o idylickem vodnikovi. Duležite je uvedomit si, že vodnik je u Lady hlavne a predevšim vytvarne gesto: s vyjimkou knihy Bubaci a hastrmani (1939) v jeho pohadkach a pohadkovych pribezich (O Mikešovi, 1934-1936, Nezbednš pohadky, 1946) vodnik nevystupuje. Tato absence je zajimava: v Ladove dile nalezneme draka, ježibabu a čerty; je ale Lada pojima humorne, žanrove se bliži travestii. Vyjimku predstavuji Vzpominky z detstvi (1937, rozšireno jako Kronika meho života, 1942), kde vzpomina i na jine »mytologicke« jevy hrusickeho detstvi (hnat u hrbitova, hlučici strašidlo, čertovo kopyto v potoce aj.); to jsou ovšem jevy z vypravečova hlediska skutečne, nikoli fikčni; a tedy strach budici, nikoli určene k paro-dickemu zlehčovani. - Zatimco ve sve literarni činnosti se Lada pokouši o jakousi vlast-ni, parodickou mytologii, v činnosti vytvarne predstavuje vodnika v dokonale shode s lidovymi predstavami. Podstatna je obecna shoda, že Ladovy obrazy zobrazuji archety-palni česke jevy, tj. jevy, jež všichni Češi duverne znaji. Pregnantne to shrnuje Emil Filla: »Jsou to všechno kdesi a kdysi zahlednute krajiny našeho mladi a nejvic našich snu, na než si musime často vzpominat jako na vetši realitu« (Filla 1946, s. 6). Ostatne u vodnika Josefa Lady se, jak soudi J. Olič v pripade obrazu Hastrmanuv podzim (1949, zde viz obr. č. 13), jedna o autorovu sebeprojekci: »Melancholie teto sceny je priliš zjevna, než abychom ji pričitali pouze postave hastrmana a jeho smutnemu üde-lu. Ten hastrman je Lada a ten smutny podzim, ktery proživa, je Laduv podzim. Ve tvari hastrmana najdeme rysy autora a v koutku üst oblibenou dymku, neni pochyb o tom, že Lada se vždycky tak trochu videl v tomto bajnem stvoreni. Hastrman jako bytost nikoli vlastni vinou samotarska a taky trochu neuroticka, poddavajici se sve samote a vetši- nou jen smutne a zamlkle hledici na svet, ktery ji nerozumi« (Olič 2003, s. 453-4). Idyla se u zobrazeni vodnika s melancholii poji velmi tesne. Zdûraznuje se vodnikovo stari, aktualizuje se vodnikova vytrženost z kontextu mytologie, jeho opuštenost, nekdy se dokonce dotykame vyznamu ahasverovského. Uved'me dalši priklady idylického vodnika. Snad nečekane se s idylickym hastrmanem setkame v poetismu, smeru, jejž stejne v souladu s avantgardnim vycho-diskem mnohdy až radikalne odhliži od tradice, minulosti, a postuluje novy svet, svet techniky, rationality a programové radosti. A tu u Vladimira Holana ve sbirce Blouznivy vèjir (1926) v basni »Zari« čteme tyto verše: »Kapradi zelene dohoriva / Za bilou lampou vodnik sni / Paolo pavi oko / Polétne na mesic«. (Vodnika zna dokonce i predni autor české avantgardy, J. Štyrsky, viz niže.) I Holanûv vodnik je spiše melancholicky; a dokonale melancholickou postavou jsou vodnici v již zminené Seifertove sbirce Chlapec a hvèzdy, prvni z basnikovych témer čiste melancholickych poloh (srov. basen citovanou v pozn. 19). V téže sbirce nachazime klasicky motiv šiti bot s primym odvolanim na Erbena: »Než mraz mi všechna okna zaskli [...] spravim si boty [...] A reknu vam, ta ševcovina / protivi se mi, mam rad klid. / To jeden basnik z Miletina / zavinil, že musim šit« (Miletin je Erbenovo rodište). Tato basen je zajimavy doklad intertextuality, ukazka toho, jak tradice vznika, resp. jak se modifikuje (Erbenûv boty si šijici vodnik je čihavy démon; boty si šije snovaje plany, zatimco tytéž botky šijici vodnik Seifertûv je melancholicky, osamely stary bručoun). Idylizaci vidime i u vodnika Čepova: »tlachal Hubaček [...] vypravel [...] povesti o tom, jak nebožtik stary Sova, když se vracel jednou v zime z Luké [.] videl na snehu u rybnika rodinu hastrmanû; stary hastrman piskal na klarinet a hastrmanka s hastr-mančaty se držely za ruce a poskakovaly okolo starych vrb« (Čep 1991, s. 73). I u Čepa je s podivem samotny fakt existence vodnikova motivu. Jako byli Holan a Štyrsky avantgardni umelci, kteri by meli mytologickou tradici ignorovat, jako byl Machar ironicky realista, jemuž by mely byt mytologické motivy cizi, je Čep autor inspirovany katolic-tvim, které rozviji vlastni metafyziku a s ni spjatou mytologii; a prece se i zde vodnik objevi, a to dokonce s celou rodinou (motiv znamy napr. od Vachala, srov. jeho obraz Rodina vodnikova, 1912; viz zde obr. 15). Tato nečekanost objeveni se vodnikova motivu a s ni spjaté uraté vybočeni z danych žanrovych či stylovych norem je, domnivame se, opet velmi silny argument pro vyznam a typičnost vodnikovy postavy v českém umeni. Čepûv vodnik se pritom zase navraci do (celo)mytologické krajiny, již jsme popsali jako vychozi (z hlediska času pribehu i vypraveni). Zde samozrejme musime brat v potaz, objevuji-li se mytologické motivy nejen v metavypraveni (reprodukci reči jiné postavy), ale v deni povidek samotném (František v povidce »Do mesta« ze sb. Dvoji domov, 1926, Obr. 18. Jan Konûpek, ilustrace ke Kytici K. J. Erbena, 1918. se cestou do mësta obává lesních panen a nahého chlapa, strašícího v obilí) -nenàpadnë tu totiž povstává dafâ rovina fikčmho svëta, jiná rovina religiozity. V daném pnpadë se nejedná o religiozitu čistë kfest'anskou (pfitom Čep se obecnë bezvyhradnë chápe jako autor katolicky), nybrž s pfídechem pohanskym. Ostatnë i motivy kfest'anské (dábel, ktery vyjíždí »za mësíčních nocí orat se spfežemm lidskych zatracencû«, Čep 1991, s. 22) mohou ten-dovat spíše k jakési lidové mytologii než ke kfest'ansky kanonickym pfedstavám: svët lidové mytologie ostatnë viz tamtéž: kle-kánice a rybník »plny tajemného šera, [...] obydlí hastrmanovo« (tamtéž, s. 81). Čepûv vodník hrající své že^ a dëtem na klarinet vnáší do debaty novy rozmër, antropomorfizovany typ vodníka. Urcitá antropomorfizace je vodníkovi vlastní (až na vyjimky, srov. odd. 5.2 a 5.3.1), nëkde však nabyvá dominantní podoby; pak vždy vyraznë podtrhává idylickou povahu jak vodníkovy postavy, tak často i celého pfíbëhu. Podobny typ vodníka, antropomorfizovany a zároveñ jsoucí v celo-mytologické krajinë, je Vodník z Rusalky (1901, libreto k opëfe A. Dvofáka) Jaroslava Kvapila. Vodník (»Vodník« je zde jméno, nikoli označen druhu) je typ mytologicky, je »tatfčkem« Rusalky, lidi dës^ ale není to již obávany bës (je sice - na rozdíl od lidí - »jiny«, není zde však nepfekonatel-ná bariéra, jako ostatnë není ani u Ježibaby; ostatnë Rusalka sama se dokonce to^í stát čk^kem - pfičemž pràvë od této její intence ji Vodník zrazuje). Širší báječné společen-ství, jež Vodníka obklopuje, je zde explicitnë tematizováno: »U nás v lese straší / šlakovM moci, / lesem divní braši / chodí o pûlnoci. / Je-li v tële duše slabá, / uhrane ji ježibaba, / pode hrází tuze snadno / hastrman të stáhne na dno. / A kdo vidí lesní žmky / bez košilky, bez sukynky, / omámí ho lásky chtfč - / Pánbûh s námi a zlé pryč!«35 - tak dësí hajny své-ho synovce. Rusalka je, jak jsme již uvedli, vyraznë ovlivnëna cizí literární tradicí, pfitom však v české secesní literatufe nabyvá organickych vztahû k textovému okolí. Idylicky i antropomorfní jsou i dafâ z notoricky známych vodmkû české literatu-ry, totiž oba vodníci Jiráskovy Lucerny (1905, libreto k opefe V. Nováka). Popis vodmkû, ktefí zde mají jména (Michal a Ivan), se shoduje s národním podáním: »hastrman se kmit [...] červem čepička, zeleny kabát a knoflíky se mu blyskaly jako zlato vod-ní churota« (Jirásek 1999, s. 193). Platí to i pro ostatní atributy: vodníci se bojí lyíí a černobylu;36 v jejich okolí padá na lidi »divny strach [.] jako nëkde v lese na pustém 35 Kvapil 1990/1991, nestránkováno (druhé jednání, obraz první). Upozorñujeme na eroticky motiv (omamny »lásky chtič«), ktery je možno stopovat v celé mytologické tradici. Popis lesních žinek srov. s Rusalkami oblecenymi do prúsvitnych košilek (kap. 1.2.5). 36 Srov. k tomu již citované lidové podání ceské: »A také d'ábla (podle ceské povéry vodníka) možno svázati pouze lycím lipovym« (Sobotka 1879, s. 99). Tyž autor dodává ješte další rostliny: »klokocím na kvétnou Obr. 19. Jan Zrzavy, ilustrace ke Kytici K. J. Erbena, 1926. miste« (tamtéž, s. 201). Když lapaji mladé divky, veši barevné pentličky. Mohou se promenovat v kone, ale i napr. v lucernu: vodnik touži »ve vranika se promenit a v bujné volnosti se rozbehnouti paloukem [...] hnat se s hrivou vlajici a zaričet tak zplna do boure a noci [...] plouti rudym svetylkem za noci tiše zvolna po proudu černa pod stromy« (tamtéž, s. 222). Dej pribehu vykresluje vodniky coby bytosti idylické a jedinečne antropomorfni. Vodnik Michal je zamilovany do lidské dcery (Haničky): »Ja bych se rad ženil, tuze rad, a deti bych rad mel a hodne mnoho deti. Ja bych se s nimi valel jako s kot'aty, hral si a kočkoval se s nimi, ja bych je sem na breh vodil na sluničko jako vydra mladé« (tamtéž, s. 220-1). Snahou integrovat se do sveta lidi se Michal shoduje s Kvapilovou Rusalkou - tam je však prave Vodnik, kdo ji varuje a poukazuje na rozdily sveta lid-ského a démonického, tj. na to, čemu zde rikame problém ontologicky. Idyla Jiraskova je zcela jina než ta, ktera nakonec v české kulture zvitezi ve spojeni s Ladou, u nejž je Vodnik zûstaven svému svetu, tj. kde si podržuje onu vychozi - erbe-novskou - pozici svébytné ontologie. Jiraskûv vodnik usiluje po idyle lidské a v lidském svete; takové je ovšem i celkové nastaveni Lucerny: vodnici pûsobi v lidském svete a sdi-leji jeho starosti, srov. i paralelnost misantropie pani knežny a vodnika Ivana. Od té doby se tato situace opakovat nebude. Vodnik zûstane mimo lidsky svet - at' už idylicky (jako u Lady), nebo tragicky (Rusalka), prip. zcela mimobežne (Urbanûv Hastrman). Idylicky a antropomorfni je i vodnik již zminenych Erbenovych Ceskych narodntch pohadek. Je to mužiček, jenž chodi do hospody, popiji zde s ostatnimi hosty a ze šosu mu kape voda (opet klasicky motiv lidového podani). Timto Erbenovym textem se dostava-me k pražskym povestem.37 Jejich vodnici jsou jedini z jejich mytologickych (fantask-nich) hrdinû pojednani nejen jako postava nesouci pribeh, ale jako samostatné téma: nedeli svecenym utlučeš vodnika; také človek seslabne, když ho nekdo bije klokočem« (tamtéž, s. 188). 37 Tuto skupinu povesti mûžeme pojmout jako specificky žanrovy okruh. Jde o koherentni soubor textû pre-davanych jednotlivymi autory od nejstaršich dob (Dalimil, Kosmas, Kuthen, pozdeji Hajkova Kronika česka, 1541), vyrazne aktualizovanych v narodnim obrozeni a nasledujicich obdobich (Jos. Svatek, Adolf Wenig, Eduard Herold, Alois Jirasek, Julius Košnar, Cyril Merhout, P. Bilianova a dalši), kdy se viceméne kodifikuji jak v kompozici a zneni jednotlivych textû, tak v kompozici celé sbirky. Tyto texty vyznačuje na jedné strane silna vazba ke kulturnim (i obecnym) dejinam Čech (vyraznêji než ostatni české povesti: Praha je zde totiž nejen dejištem, ale také tématem, jednoticim prvkem, nejednou i témer jednou z postav - srov. povesti o založeni Prahy či eschatologické povesti o jejim zaniku a novém začatku), na strane druhé velka mira umelecké strukturace textu a intertextovosti dana uvedenym prejimanim latky a neustalym umeleckym ohledavanim a opracovavanim daného tématu a vazbami k narodneobrozenskému mytu o Praze (Kollar, Macha, Zeyer, Mrštik) či k tzv. pražské židovské nemecké literature (Kafka, Meyrink, Perutz, Leppin, Urzidil). popisují se jejich zvyky, rod, déjiny. Príkla-dem muže byt vyše uvedená pasdž o vodnikove návstévé hospody; tentyž motiv zná i J. Svátek, od néj jej pravdépodobné prejí-má A. Jirásek. Totčž plati i pro Gjuricovu knihu Kam beži modrá liška (1989), která na jednu stranu prinásí vlastní príbéh, na druhou se pridržuje základních, béžnych motivü, jež dále precizuje (vodníkovy vztahy ke zvíratüm, k lidem, topografii Prahy atd.). Gjuricovi vodníci jsou obda-reni vlastními jmény - Vénceslav V. Vltav-sky, Vavrinec Velebny, Vilém Vrbovec: vodnická jména musí zacínat na »v«. Gjuricovi vodníci se bMí spíse hastrmanovi Urbanovu: moudrí svédci ne-lidského, ale pritom nakonec ochránci svéta lidského. -V pražskych povéstech také jsou vodníci -což z predchozího vyplyvá - jako jediní z béžnych bájecnych bytostí popsaní jako pražšti obyvatelé, resp. bytosti vázané právé a jen na Prahu. Ostatní démonologické postavy pražskych povéstí pro Prahu typické nejsou démonologického püvodu, jsou to lidé, kterí z nejrüznéjsích prícin po smrti züstáva-jí vázáni na pražsky okruh, kde se zjevují: zlá hrabénka-Bílá paní, ohnivy muž-opilec, ohnivy muž-lakomec, alchymista, kvílící žid, lkající Indián atd.). 5.1.4 Eroticky vodník Jedním z nejmladsích literárních uchopení vodníkovského tématu je text »Vodník« ze sb. Exhumace (1998) Václava Kahudy. Vodník je zde predstaven jako jedna z vícera bájecnych bytostí (dany oddíl knihy je koncipován jako svérázná sbírka pohá-dek, resp. jejich postmoderních uchopení; vedle vodníka se tu setkáme s certy, s Čer-venou Karkulkou atd.; v Kahudovi je spolu s Urbanem treba vidét jedny z prozatím posledních mytologü ceské krajiny). Kahudüv vodník je bytost pradávná, která však žije v moderním svété (útroby prehrady), zároveñ je však zretelné, že existuje mimo konkrétní čas, lépe rečeno bez ohledu na néj - stejné jako Kahudovi čerti a Büh-Smrt. Duležity jev, ktery Exhumace zdürazñuje (aniž by byla první, která jej pojednává), je zdüraznéní vodníkovy erotiky. Vodník se zde jeví jako bytost sexuální; jeho sexus je jediny motiv, jenž se zde objeví (byt' je nutno ríci, že vyrazná erotičnost charakterizuje i ostatní démonické bytosti Exhumace). To se na první pohled jeví jako novum typické spíše pro postmoderní souradnice, v nichž se Kahudovo dílo nachází, než pro tradičm podání o vodníkovi (v kap. 1.2.5 jsme mluvili o propojení motivü erotiky, vody a žen-skych bytostí). Zároveñ ale tuto vodníkovu erotičnost müžeme vnímat jako základ-ní vlastnost: právé ona je motivace mnohokrát zmínéné fabule »vodníkova nevésta«. Dokonce lze nadnést i myšlenku, že klasicky motiv duší véznénych v hrmčdch je metafora či eufemismus pro vodníkovu erotickou (sexuální) touhu. S erotickym momentem se pritom setkáváme často - od ^ž^ a také nešt'astné zamilovaného Vodníka Michala v Lucerne pres melancholického, idylického vodmka-společmka nahych Rusalek u Lady Obr. 21. Zdenék Ziegler, ilustrace k Černe slepici M. Huptycha, 1991 (vyfez). až po drave erotickeho, deflorujiciho Has-trmana Urbanova (bliže tomuto dravemu polu stoji cely komplex nebezpečneho a zničujiciho sexu lesnich žinek z Kvapi-lovy Rusalky a samozrejme rusalek jako takovych). Explicitne se k eroticke touze po lidske žene sam vodnik, ktery ji une-sl syna, priznava u Vrchlickeho: »Necha-peš, duše, bloudici v zmatku, / vzal jsem ti syna, že chtel jsem matku« (»Vodnik« ze sb. Mä vlast, 1903; cit. dle Vrchlicky 1955, s. 361). Neni pritom bez zajimavosti, že i tato basen, resp. sbirka, v niž je obsaže-na, zachycuje »sveraz lidovych pohadek a vypraveni [...] üplne v duchu školy narodni« (Krejči 1955, s. 524). 5.1.5 Krajinotvorny vodnik Jako rezultat rečeneho se jevi vodnikova role krajinotvorna. Protože je to role syn-tetizujici, pojimajici do sebe nejen ruzne role narativni, ale take vodnikovu typologii a dejiny, jak je predstavujeme v celem članku, vratime se k vodnikove krajinotvornosti v samem zaveru (kap. 6). 5.2 Vodniküv vzhled Všimali jsme si toho, co vodnik dela, jake plni narativni role; otazka jeho vnejšiho vzheldu je s touto prvni velmi tesne spojena. Již byla konstatovana vodnikova antro-pomorfizace (srov. kap. 2.3 a 5.1.3). Antropomorfni vodnik je v literature nejoblibenej-ši. Düvod je zrejmy: teprve personifikace, s niž je antropomorfizace tela blizce spojena, umožnuje literarnimu motivu, aby se stal jednajtctm subjektem, tj. literarni postavou v pravem slova smyslu. Tato polidštenost je nekdy temer dokonala: vodnik, jenž chodi v Podskali na pivo (Erben, Svatek, Košnar atd.), svoje spolustolovniky zmate, nerozpo-znaji, že s nimi v hospode sedi vodnik; a stejne zmateni jsou i čtenari - dokud vodnik neskoči do Vltavy, považujeme jej samozrejme za človeka. Nektere vodniky prave jakožto vodniky rozlišuje spiše jen jejich okoli, životni kontext: tak napr. vodnik Kahudüv: »Dlouhe rozevlate vlasy [...] onošene sačko se na nem krabati a rasni [.] z limce čouha vyzably krk [.] zakalene, žilnate oči mu žlute planou uprostred ras. Jak dve žarovičky. [.] Mužik [.] priložil svou štetinatou tvar na masite skrele [sumči samice, s niž souloži, PŠ] [.] Patavej strejc hluše otevira hubu a oči mu planou za zelenymi brejličkami« (Kahuda 1998, s. 137). Vodnik je zde zlidšten nejen svou anatomii a chovanim, ale i oblekem (pripomina mnohem spiše tulaka než bajnou bytost); jako vodnika jej rozpoznavame hned zpočatku pribehu proste proto, že dej se odehrava hluboko pod vodni hladinou. Stejne je to napr. i s hastrmanem, hastrmanici a hastrmančaty u Čepa - kdyby dovadeli jinde než na hrazi o pülnoci, byli bychom je chapali jen jako lidske podiviny. Jinou - a vetši - skupinu tvori ti vodnici, kteri se chovaji i vypadaji jako lide, obe je však jen častečne a nedokonale: maji lidskou postavu, ale zelenou kuži; lidske ruce, ale Obr. 22. Adolf Born, ilustrace ke Kytici K. J. Erbena, 1991. blany mezi prsty; mluvi, ale u toho skrehotaji, kvakaji, kunkaji. Zaroven si ponechavaji atributy čiste vodnicke: schopnost promenit se ve zvire, nebyvalou silu apod. Zastupcem teto skupiny je »zeleny mužik« Erbenova »Vodnika«, vodnik se zelenymi vlasy u Jana z Hvezdy atd. Druhy pol zobrazeni vodniku, tedy zobrazeni neantropomorfni, predstavuje post-moderni Miloš Urban; jeho Hastrman nam svymi »štičimi zuby« již posloužil jako pri-klad v kap. 2.3.1. Je to zoomorfnost spiše desiva - ostre štiči zuby evokuji trhani, zahubu, smrt. Zoomorfizace je však mnohem častejši v umeni vytvarnem (viz niže). 5.3. Vodnici ve vytvarnem umeni »V českem vytvarnem umeni 19. a 20. stoleti sehral vyznamnou roli zajem o pohadkove bytosti. Mezi nejruznejšimi nadprirozenymi bytostmi [...] si ziskala zvlaštni oblibu figura vodnika« (Winter 2008, s. 206). Pregnantni citat ocenuje vodnika na poli vytvarneho umeni, a posiluje tak naši zakladni tezi o vodnikove vyznamu pro českou kulturu. I ve vytvarnem umeni si vodnik uchovava povahu »viceznačneho symbolu« (tamtež): jakkoli ma vytvarne umeni menši narativni možnosti - ve statickem čase-nečase neni možno rozvijet širši škalu nuanci -, ma k dispozici sdelnou ikonografii. I ve vytvarnem umeni se obraz vodnika kloni ke dvema zakladnim typum: vodnikovi zlemu, demonickemu, desivemu, a k vodnikovi hodnemu, idylickemu. Tomaš Winter zde mimo to rozpoznava vyrazny psychoanalyticky vyznam, kdy vodnik symbolizuje nevedomi (srov. zde 1.2.5). 5.3.1. Desivy vodnik, vodnik-obluda Vodnik Jaroslava Panušky (Vodnik, 1898 a 1902, zde obr. č. 10 a 11) se vraci k tra-dici vodnika-vodni prišery (vodnik je Panuškuv častejši namet; je to však vždy vodnik demonicky, desivy). Zrika se tradični antropomorfizace, jinakost vodnika (v literature by odkazovala k vodnikovi-ontologickemu problemu) zduraznuje umrlči lebka misto hlavy, take na rukou jsou do te miry zdurazneny plovaci blany, že se ruce prestavaji podobat lidskym. Faktem pritom zustava, že Panuška deformuje všechny bytosti, jež zobrazuje (srov. jeho čerty nebo upiry ve tvaru podobnem spiše jakymsi bičikovcum; to však mužeme chapat jako dusledek či vliv okultistickych predstav o »astralnich« bytos-tech zhmotnenych z ektoplazmy). Propojeni vodnika s lidskym skeletem se u Panušky objevuje asi nejvyrazneji, ne však poprve: černobila kresba Vodnik M. Alše (1899, zde viz obr. č. 7) s rysy expresionismu naznačuje jakysi kostlivy krk (spiše jen obratle) a v obli-čejove časti nechava dominovat vyrazne zuby. Jejich symbolika muže odkazovat take ke konovi, vodnikove zvireti (jež dale odkazuje až k antickemu Poseidonovi). Demoničnost sveho vodnika Aleš podtrhuje typickymi atributy, netopyrem a mesicem v uplnku. Stejnou obludnost, prišerovitost vykazuje i vodnik Premysla Ruta (ilustrace k Urbanovu Hastrmanovi; viz zde obr. č. 24). Je to vodnik zoomorfni, tvoreny napul telem lidskym, napul rybim, štičim; pripomina klasicke heraldicke figury (a s nimi celou stre-dovekou zoologii, srov. z Cantimpre 2008), a tak odkazuje na širši kulturnehistorickou tradici. Zoomorfni vodnik se logicky bliži rybe: s vyjimkou Rutovy ilustrace se však s vyraznymi rybimi atributy setkavame malokdy, nejvyrazneji u Artuše Scheinera, ktery sveho vodnika (1928; zde viz obr. č. 8) obmyslil vyraznou sumči tlamou s typickymi chrupavčitymi vousy, a v ilustraci Jana Konupka k Erbenove Kytici, 1918 (zde obr. č. 18), kde je vodnik zachycen jako jakysi lidoop či monstrum. Atributy zleho vodnika se hromadi u Adolfa Borna (ilustrace k bibliofilskemu vydani Erbenovy Kytice, zde obr. č. 24). Setkavame se tu na jedne strane s motivem skeletu (jako u Panušky), tedy s onim anti-antropomorfnim pojetim (Vodnik-Thanatos, jehož antropomorfni rysy jsou znejisteny, resp. axiologicky prevraceny tvari kostlivce), na druhe strane s tesnym sepjetim s prirodou (jež ma blizko k vodnikovi-ontologicke-mu problemu). Vodnik je naziran v jejim lune, jako jeji součast (jen steži odlišime jeho paže od vetvi stromu - symptomaticke je, že jsou to vetve bez listi, srov. vetve-paraty u Panuškovy Opuštenš; demonizace vetvi stromu nam z jine strany pripomene vetve, na nichž sedava vodnik, a vrby Gellnerovy basne, srov. pozn. 17). Lze se pak domnivat, že ono antropomorfni na vodnikove zjevu (šaty, vzprimeny postoj tela) bylo v prirodnim kontextu legitimizovano jen lebkou misto tvare. Vodnikovy zuby zde navazuji intertex-tualni vztah se štičim vodnikem Urbanovym (resp. Rutovym). Bornuv vodnik, nerozlišitelne vpleteny do okolni prirody, ukazuje ve vytvarnem umeni to, co jsme vyše (2.3) nazvali vodnikem-živlem. Ješte presnejši zobrazeni tohoto typu predstavuje obraz Jaroslava Špillara Vodnik (Vodnikuv zimni klid, pred 1899, viz zde obr. č. 6), kde vodnik jako by vyrustal z ledove masy, aniž by od ni - od krajinneho prvku - byl jasne odlišitelny (to, co se zda byt jeho vousem, je take led; a nebo to, co se zda byt ledem, je jeho vous). 5.3.2. Idyla a melancholie Prechod k vodnikum hodnym a idylickym priznačne vede pres Josefa Ladu. Podle jeho životopisce Jiriho Oliče zna Lada dva typy: vodnika (vyrazne antropomorfni »tvo-rove, kteri se podobaji pantatum a živnostnikum«) a hastrmana, ktery je »zahadnejši« a vice se bliži kategorii »obludy« (Olič 2003, s. 391). Olič dovozuje, že »čire zlo Lada zobra-zit nechce a snad ani nedovede« (tamt., s. 391); ponekud presnejši je nazor J. Vojvodika, že Lada »nezachycuje vodnikovu demonickou a hruznou stranku« (Vojvodik 1999, cit. dle Winter 2008, s. 218), a nazor T. Wintra, že Ladovo pojeti vodnika se postupne huma-nizuje (tamtež). Všimneme si však Ladova prvniho publikovaneho vodnika (1907; zde viz obr. č. 12): rukama s vyraznymi blanami pripomina vodnika Panuškova, obraz starši o pet let; celkove jsou u nej lidske rysy ješte znejisteny. Nicmene je zrejme, že vodnici maji nad hastrmany u Lady navrch; prave svymi vodniky (»pantaty«) se Lada proslavil. Nutne je však zduraznit, že hlavni poloha Ladovych vodniku neni čiste idylicka; je to poloha melancholicka (ostatne priznak melancholie je idyle vlastni, idylu charakterizuje emočni distance od smutku, jejž tematizuje, ktera se začaste projevuje prave melancholičnosti, ztišenim emoci a jejich sublimaci). Typičti jsou - vedle zde již pojednaneho Hastrmanova podzimu, srov. 5.1.3 - všichni vodnici v zime (nekteri dokonce poznali literarni pandan: Seifertuv vodnik ve sbirce Chlapec a hvezdy). Zimni scenerie s konotaci ticha, spanku prirody, ustrnuti a zaniku zduraznuje stari vodnika, jeho vytrženost ze sveta lidi i ze sveta prirodniho se spojuje s jeho vytrženosti z mytologickeho systemu. Typicky je zde motiv lidskeho obydli - mlyna či chaloupky s rozsvicenymi okny, priznak života, svetla a tepla -, ktere je v pozadi jako by v jinem čase než vodnik sedici na stavidle (srov. zde typicky priklad v obr. č. 14). Tak pojal sveho vodnika i Jiri Trnka (Vodnik, ilustrace k pohadkam K. J. Erbena, 1940, zde viz obr. č. 20). Melancholii jeho vodnika podporuje typicky rys: postava je pozorovana zezadu (tak jako často u J. Lady). A i zde vodnik pusobi spiše jakožto rudiment sveho sveta: neni ve svete demonickem, ale ani v lidskem, jejž z dalky, z bezpeči sve vrby a rybniku obzira; tento svet je navic pod snehem, mrzne, je tma. Lada je pro idylicke pojeti vodnika jiste typicky. Lze ale konstatovat, že vodnik se se žanrem idyly pevne poji, resp. že jej implikuje: takoveto pojeti naleza-me i u autorü natolik rozdilnych, jako je Josef Vachal (idylicke zobrazeni vodnika v Dablove zahradce, viz vyše, zde obr. č. 16), Hanuš Schwaiger38 (Vodnik, 1886, zde viz obr. 2), prislušnik avantgardy J. Štyrsky (Vodnik, 1919, zde viz obr. č. 9), u nichž obou je zobrazen vodnik pri typicke činnosti: rozčesavani vlasü, tedy zretelny odkaz na lidove podani, nebo Jan Zrzavy. Zrzaveho vodnika (ilustrace k Erbenove Kytici, 1926, zde viz obr. č. 19) podle T. Wintra charakterizuje »melancholicky vyraz, ktery prozrazuje, že vodnik si svüj üdel nevybral, ale byl mu osudove predur-čen« (Winter 2008, s. 216). Obr. 23. Pfemysl Rüt, ilustrace na obálce románu Hastrman M. Urbana, 2001. 5.3.3. Erotika Vytvarné umeni se muže po svém dotknout erotického či sexuálního vyznamu vodnika. Pojímá jej jako jeden z aspektü ontologické diference, která je bud' znejistena či náznakove poprena, nebo naopak zvyraznena vodnikovym sexem: sexualita bud vodnika približuje lidskému svetu, nebo naopak zdürazñuje jeho jinakost - srov. titulni Rütüv obrázek k Urbanove Hastrmanovi (viz zde obr. č. 23): vyrazná červeñ divčiho genitálu jasne ukazuje motiv Hastrmanova činu. Pokus definovat vodnika, jeho status a motivace juxtapozici s divči postavou, resp. zdüraznenim sexuálni tenze, shledáváme ale již v dilech mnohem staršich. V ilustraci k Erbenove Kytici Felixe Jeneweina (1890, zde viz obr. č. 5) vidime bližici se divči postavu a vodniküv pohled na ni; ostatne vymluvná je ilustrace L. Maroldova k téže balade: Vodnik je metonymicky vypodobnen divkou, krásnou postavou - ale vodnik jako takovy tam zcela chybi. Spojeni vodnikovy postavy a postavy mladé divky je pro vytvarné umeni vübec typické. Nekdy vodnik divku jen chtive pozoruje (jako u Jeneweina), jindy jde o pouhou juxtapozici (u Zrzavého). V obou pripadech se však automaticky zdürazñuje jinakost obou postav: na jedné strane divka, vždy krásná, nekdy dokonce nahá, aby vynikly rysy lidské postavy, na druhé strane jsou podtrženy vodnikovy rysy neantropomorfni. Takovou kompozici s oblibou voli Maxmilián Pirner: jeho obraz Pohádka (90. léta 19. stol., zde obr. č. 4) predstavuje sedici postavu polonahé divky, u niž kleči a k niž se lisaji dva vodnici. Vedle rüžové divči pokožky vyvstane dürazne zelená küže vodnikova. Pir-nerüv obraz z cyklu Mytologické mesaliance (1890, zde obr. č. 3) tento aspekt ješte zdüraz-ni: proti mužnému vodnikovi je postavena nahá divka. Proti vodnikove zavalitému telu je 38 Pro Schwaigera je vübec vodnik typicky: »Prvnim jeho dilem professorskym byl cyklus aquarellü, jejichž hlavni osobou je vodnik (Pohádky o hastrmanovi)« (Ottüv slovník naucny, sv. XXIII, s. 75); »Romantikem je Schwaiger pohádkár, vypraveč tajemnych, tragickych i kratochvilnych pribehü se skritky, vodnikem« (Ottova encyklopedie nové doby, sv. X, s. 1203). postavena krehkost dívčího tela. Proti vode a jejím atributûm (vodní rasy, jež z vodníka visí) je postavena vzdušnost dívky (prûhled-ny závoj, letící postava). V této tradici pokra-čuje napr. J. Konûpek: proti d^í postave je postavena vyrazne zoomorfní postava vod-níkova (viz obr. č. 18). Tento juxtapozičm princip ovšem nalezneme i u Lady (vodník a nahé rusalky: pnznačne všechny postavy obráceny k pozo-rovateli zády) či Konûpka (obr. č. 18) a sym-ptomaticky jej užil i Zdenek Ziegler v koláži, kterou použil jako ilustraci k Huptychove sbírce lidovych zaríkadel (Huptych 1999; Ziegler zde kombinuje Schwaigerova vodníka s nahymi dívčími postavami, viz. zde obr. č. 21). Objevuje se dokonce názor, tento princip mel »zdûraznit vodníkovu smešnou hrûznost skrze konfrontaci s figurou koupa-jící se nahé dívky« (A. Pomajzlová, cit. dle Winter 2008, s. 210). Poprvé tak narážíme na starobyly princip groteskna: vodník jako postava, v mž se snoubí nespojitelné, kategorie hrûzy a smešnosti (jež ovšem mûže byt práve reakcí na hrûzu, kterou vodník v pozorovateli vzbuzuje). ó. Vodník v zemích Koruny ceské Pokusme se nyní zodpovedet zásadní otázku: proč v české tradici, zvMšte umelec-ké, pretrvává vodník, a nikoli ostatní mytologické/bájné bytosti? Nekdy se argumentuje samotnym vodním živlem: chápeme-li vodníka jako per-sonifikaci vody, jeví se pro zobrazení i recepci české krajiny typické svymi rybníky a rekami jako nutná postava. Taková argumentace je ovšem nejslabší - nevysvetluje, proč je vodník oblíben práve v Cechách (a ne kupr. ve vodnatejšfch či ostrovních zemích, když vodníka nezná Irsko, Francie či Anglie), ani proč je v Cechách oblíben práve vodník (a ne treba víly - nebo ohnivy muž, duch ohne jakožto rovnež všudypntom^ho živlu). Závažnëjším argumentem je víra v jeho realitu. Sama o sobe samozrejme iniciuje vodníkovu tematizaci; v té pak následne umožmje hru s žánry (srov. kap. 2.2, 3 aj.): dílo, kde je vodník, je i není realistické, je i není pohádka, je trochu pohádka a trochu povest atd. Tím se však vyznamotvorny pohyb nezastavuje: črn více je postava vodníka citována, tím více konotací nabyvá, a tím se opet stává pro umení zajímavej^í, tvárnëjší, vyznamuplnëjší. Jedním z nejvyššfch funkčních momentû, kterych vodník dosáhnul, je alegorické (u Nerudy) či symbolické pojetí. Povšimneme si, že ačkoli Neruda motivicky a tematicky zretelne navazuje na Erbena, má vodník alegorické rysy teprve u Nerudy: v Erbenove romantismu je ješte vodník »realisticky«, tj. denotativní. Pozorujeme-li vodníka jako téma umení, konstatujeme, že (1) získal platnost emblému i symbolu, a že zároveñ (2) není symbolem jednoznačnym. Povaha emblému Obr. 24. Pfemysl Rüt, ilustrace k románu Hastrman M. Urbana, 2001. pritom jednoznačnost (či alespon tendenci k ni) vyžaduje: emblem vznika tzv. emble-matickou redukci, kdy dany jev zträci vedlejši konotace a posiluje jednoznačnost sve-ho vyznamu. U vodnika tato jednoznačnost sice je - ve forme jakehosi semantickeho invariantu, nemenneho zäkladu -, ale je to präve jen abstraktni zäklad, z nejž vychäzi konkretni pojeti. V umeni, zvMšte v literature, jak jsme už videli, mä vodnik specificke postaveni: Je temer jedinym z pantheonu mytickych bytosti, ktery se stävä v dilech skuteč-nou, tj. jednajici postavou (nikoli postavou schematizovanou, redukovanou na pouhou narativni funkci, typ, jak je tomu napr. u čerta, Ježibaby či Smrti), a to dokonce mnohdy postavou hlavni. Tato jeho vlastnost se opakuje v dilech nejruznejšich autorü, žänrü i epoch; ostatni bytosti se jakožto literärni postavy objevuji jen sporadicky. Ze sve pod-staty demonicke bytosti je vodnik nositelem vyrazne hodnoty mimoumelecke - ontolo-gicke, eticke aj. Pribehy, v nichž se objevuje, tak nabyvaji rysü paraboly; na jejich zäkla-de mužeme často pozorovat i širši kontexty než dejiny umeni či etnografickou oblast; podäni o vodnikovi muže synekdochicky pojmenovävat vyvoj etiky, religiozni sfery atd. (srov. vodnika Erbenova a Nerudova, hastrmana Urbanova aj., kteri všichni predstavuji vyrazne typy a vyhrocene svetonäzory). Ješte jednou se musime vrätit k celku mytologickeho systemu, z nehož vodnici pochäzeji. Jeho reflexe v umeni a tradici je dlouhodobä, pro starši obdobi bezpriznako-vä, v romantismu do jiste miry umele posilenä vlivem Herderovy filosofie, teorii o duši näroda a ohlasovou poetikou prejatou z nemecke oblasti (C. Brentano, A. v. Arnim, bra-tri Grimmove). Priznak mytologickeho sveta ve vodnikove postave nadäle züstävä jako duležity vyznamotvorny rozmer a konotace. Proč však od te doby züstävä jen vodnik? Odpovedi je vše vyše rečene. Vodnik se jevi jako ideälni postava pro literaturu, pro učely čiste narativni (poskytuje ideälni typ postavy) i mimoumelecke (symbolizačni, filoso-ficke aj.). Düležitä je v teto souvislosti zminka o specificke etice českeho vodnika, kterä vodnikovi otevirä možnost stät se postavou idyly, tedy literärniho žänru vysoce hodno-ceneho, pro literärni strukturu podstatneho a v českem kontextu časteho, možno rici zäkladniho (srov. 5.1.3). V närodneobrozenskem myšleni znamenala zapojeni vodnika do kontextu česke »mirnosti«, opevovane vlastnosti, jež byla stavena proti germänske tvrdosti, a hräla roli nacionälniho emblemu. Tady, domniväme se, na pmsečiku romantismu nemeckeho (folklorizujiciho) typu, semanticke flexivnosti vodnikovy postavy a jeho specifickeho charakteru, jak jej uchovävä lidovä tradice, povstävä život vodnika jako českeho emblemu. Ten se pak düsledne projevuje napr. v Urbanove Hastrmanovi, kde si vodnik svobodne voli Čechy za domov, a za tuto vyvolenou krajinu pak bojuje. Vodnici jsou väzani na jednu konkretni oblast či misto, zäroven maji povahu elementu všudypritomneho. Jsou tak bytostmi jak bytostne domäcimi, lokälnimi, tak celo-närodnimi. Na jedne strane obecny, närod stmelujici jev, na druhe strane jev konkretni, ktery jediny müže nest priznak realismu. Tento fakt je jak pričinou, tak düsledkem viry ve vodnikovu realitu a konečne i jeho vysadniho postaveni v česke kulture. Mluvili jsem vyše o funkcich a rolich, jež vodnik müže plnit. Vodnikovy dejove role, jak jsme je predstavili (5.1), jsou na prvni pohled velmi rüznorode a zcela nehomo-genni. Upozornujeme však opet na vychozi tezi o flexibilni a nejednoznačne vodnikove semantice. Vodnikovy role nelze chäpat jako role mimobežne, jež by se navzäjem vylu-čovaly, ale spiše jako hierarchicky razene ürovne jeho charakteru. Tak nutne v každem vodnikovi nejhloubeji spočívä to, co jsme zde nazvali »ontologicky problem«: bez ohledu na to, jestli se vodnik chce integrovat do lidskeho sveta, jestli mu chce škodit, či je-li vuči nemu zcela lhostejny, je vždy současti jineho sveta. Tato zakladni presupozice (na niž se nabizi aplikovat Lotmanovu teorii o hranici, srov. 3.2) je vždy nejakym zpüsobem tematizovana eticky. Konečne obe charakteristiky dalši, idyla a erotika, nabyvaji mnoha rüznorodych podob, a nekdy neni možne je od sebe odlišit (podani o vodnikove neveste, Jiraskova Lucerna atd.). Určitou možnosti usouvztažneni všech techto roli je vodnikova role krajinotvorna. S každym aspektem krajiny - cizost i blizkost, pochmurnost i idyličnost, starobylost i současnost atd. - jeden z vodnikovych aspektü koreluje. Zaroven vodnik jakožto duch živlu, ktery je vlastni jak krajine prirodni (jezera, lesni tüne, potoky, reky), tak kulturni (rybniky, mlynske nahony a prostredi mlynü obecne atd.), pokryva celou tuto rozlohu geografickou i v jejim historickem a socialnim rozmeru, a s čimkoli, co se v ni odehrava, müže navazovat vztah, jenž ma potenci založit vypravovatelny pribeh. Že se takove pri-behy deji, bohate doklada literarni tradice lidova i autorska. Literatura Primärni literatura Bridel, Bedrich. »Krestanske učeni veršemi vyložene«. In Bridel, Fridrich. Bäsnicke dilo (Milan Kopecky ed.). Praha : Torst, 1994. Čapek, Josef. Josef Čapek o sobe. Praha : Československy spisovatel, 1958. Čep, Jan. Dvoji domov. Praha : Vyšehrad, 1991. Čtvrtek, Vaclav. Nezbedne povesti. Praha : Československy spisovatel, 1985 Erben, Karel Jaromir. Česke närodnipohädky. Praha : Melantrich, 1939. Erben, Karel Jaromir. Kytice. Praha : Orbis, 1949. Gjuric, Andrej. Kam beži modrä liška: Pohädkove vypräveni z Male Strany. Praha : Albatros, 1983. Glazarova, Jarmila. Advent. Praha : Československy spisovatel, 1975. Holan, Vladimir. Blouznivy vejir. Praha 1926. Huptych, Miroslav. Černä slepice: aneb Kterak se lihne bazaliček, jenž do domu štestiprinä- ši. Praha : Československy spisovatel, 1991. Jirasek, Alois. Lucerna. In Sendlerova, Martina - Kudrnač, Jiri (eds.). Pohädkove drama. Praha : Nakl. Lidove noviny, 1999. Jirasek, Alois. Starš povesti česke. Praha : Nakl. Lidove noviny, 2001. Kahuda, Vaclav. Exhumace. Brno : Petrov, 1998. Kolar, Jaroslav - Nedvedova, Milada (eds.). Proza českeho stredoveku. Praha : Odeon, 1983. Košar, Julius. Staropražske povesti a legendy. Praha, 1933. Kratochvil, Jiri. Uprostred noci zpev. Brno : Atlantis, 1992. Kriseova, Eda. Slunečni hodiny. Brno : Atlantis, 1992. Kresadlo, Jan. Vara guru. Praha : Ivo Železny, 1993. Kvapil, Jaroslav. »Rusalka«. In Dvorak, Antonin. Rusalka. Praha : Narodni divadlo, 1990/1991. Lada, Josef. Kronika meho života. Praha : Československy spisovatel, 1987. Lada, Josef. Nezbedne pohädky. Praha : Albatros, 1983. Lada, Josef. Vzpomínky z détství. Praha : Stát. nakl. detské knihy, 1953. Langer, Josef Jaroslav. »Selanky«. In tyž. Bodlácí a rüze. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umení, 1957. Machar, Josef Svatopluk. Konfese literáta. Praha : Ceskoslovensky spisovatel, 1984. Metelka, Venceslav. Ze života zapadlého vlastence. Praha : Vysehrad, 1982. Mörike, Eduard. Proč boliš, radosti? Pfel. I. Slavík. Praha : Mladá fronta, 1979. Nemcová, Božena. Babička. Olomouc : R. Promberg, 1932. Nemcová, Božena. Národni báchorky a povésti II. Praha : Kvasnička a Hampl, 1928. Neruda, Jan. Knihy básni. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998. Seifert, Jaroslav. Chlapec a hvézdy. Praha : Ceskoslovensky spisovatel, 1956. Slavík, Ivan. Hledáni modrého kvétu. Praha : Stfedočeské nakladatelství a knihkupectví, 1988. Sova, Antonín. Ivüv román. Praha : Hejda a Tuček, 1902. Svátek, Josef. Pražské povésti a legendy. Praha - Litomysl : Paseka, 1997. Svetlá, Karolína. »Nekolik archü z rodinné kroniky«. In táž. Z rodinné kroniky. Praha : Ceskoslovensky spisovatel, 1980. Tichy, František. »Balada o vodníkovi«. In Ceská epika: Vybor vypravného básnictvi čes-kého nové doby. Ed., František Serafínsky Procházka. Praha : Ceská grafická unie, 1924. Urban, Miloš. Hastrman: Zeleny román. Praha : Argo, 2001. Váchal, Josef. Dáblova zahrádka aneb Prirodopis strašidel tj. neobyčejná cesta mezi dáblo-vymi détmi, prizraky a bytostmi prirodnimi, zjevujicimi se často hmnému človéku, duchovni Brehm, k rozpoznáváni všelikych potvor zemskych i vodnich, ohné a vpovét-ri, též jinoplanetnich, proti slabym stran jejich ukazatel, spolu s bezpečnou ochranou co prikladny štit kresianskych duši sloužici, k véčnému proti nim bojováni, je odhalujici a zprávu nám o nich podávajici, dle knihy z archivu samotného pekla pod názvem HISTORIA NATURA DE SPECTRIS skrze M. Josefa Váchala, drevorytce, sestavená a četnymi tabulemi a obrazy, tvárnost téchto prizrakü a démonü ukazujicimi, opatrená. Praha : Paseka, 1992. Vrchlicky, Jaroslav. Mythy - Selské balady - Má vlast. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umení, 1955. Zeyer, Julius. Román o vérném prátelstvi Amise a Amila. Praha : Ceská grafická unie, 1919. Sekundárni literatura Bartoš, František. Lid a národ: Sebrané rozpravy národopisné a literárni. Sv. 2. J. F. Šašek : Velké Meziffií, 1885. Beneš, Bohuslav. Ceská lidová slovesnost. Praha : Odeon, 1990. B^féková Horová, Nadežda - Leubnerová, Šárka. »Ceská krajinomalba 19. století«. In Krajina v českém uméni 17.-20. stoleti. Ed. Nadežda B^féková Horová. Praha : Národní galerie, 2006. Cílek, Václav. Krajiny vnitrni a vmjši: Texty o paméti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štmdlu a o tom, proč lezeme na rozhlednu. Praha : Dokofán, 2007. Doležel, Lubomír. Heterocosmica: Fikce a možni svéty. Praha : Univerzita Karlova, nakla-datelství Karolinum, 2003. Encyclopwdia Britannica, verze 2002 (CR-ROM). Erich, Oswald A. - Beitl, Richard (eds.). Wörterbuch der deutschen Volkskunde. Stuttgart : Alfred Kröner Verlag, 1974. Filla, Emil. »Vyznani«. In Vypräveni o Josefu Ladovi. Ed. Jan Vrana. Praha : Albatros, 1972. Grohmann, Josef Virgil. Povesti z Čech. Praha : PLOT, 2009. Grund, Antonin. »Na okraj Erbenovych pohadek«. In Erben, K. J. Česke pohädky. Praha : Melantrich, 1939. Grund, Antonin. Karel Jaromir Erben. Praha : Melantrich, 1935. Gurevič, Aron. Nebepeklo svet. Jinočany : H&H, 1996. Haman, Aleš. »Komentar«. In Neruda, Jan. Knihy bäsni. Praha : Nakladatelstvi Lidove noviny, Praha 1998 Hanel, Olaf. Jaroslav Panuška (1872-1958) (katalog vystavy). Praha : Česke muzeum vytvarnych umeni v Praze, 1994. Hanuš, J. [Ignac] Jan. Bäjeslovny kalendär slovansky: čili Pozüstatky pohansko-svätecnych obradüv slovanskych. Praha : Kober & Markgraf, 1860. Houška, Josef Vojtech. »Povery narodni v Čechach«. Časopis českeho museum, 1853, roč. 27, s. 466nn, tamtež, 1854, roč. 27, s. 525nn., tamtež, 1855, roč. 29, s. 46nn. Hybl, Jan. Poverečne a kratochvilne historie o strašidlech. Praha, 1820. Janačkova, Jaroslava. Pribeh tajemneho psani: O pramenech a genezi Babičky. Praha : Akropolis, 2001. Jungmann, Josef. Slovnik česko-nemecky. Praha : Matice česka, 1834-1839 (cit. z V. dilu, 1839). Jungmann, Josef. Slowesnost: aneb Näuka o wymluwnosti bäsnicke i rečnicke. Praha : Kronberg a Rivnač, 1846. Klimova, Dagmar. »Vodnik v českem lidovem podani: Aktualni problemy jeho historic-keho studia«. Česky lid, 1972, roč. 59, č. 3, s. 130-153. Klimova, Dagmar. »Vodnik«. In Lidovä kultura: Närodopisnä encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Vecnä čast: O-Ž. Praha : Mlada fronta, 2007, s. 1147-1148. Koštal, Josef. »Vodnik v podani lidu českeho«. Česky lid, 1892, roč. I, passim. Kott, František Štepan. Česko-nemecky slovnik zvldšte grammaticko-fraseologicky dil čtvr-ty. T-Y. Praha : František Šimaček, 1884. Krejči, Karel. »Česke latky v dile Jaroslava Vrchlickeho«. In Vrchlicky, Jaroslav. Mythy - Selske balady - Mä vlast. Praha : Statni nakladatelstvi krasne literatury, hudby a umeni, 1955. Krejči, Karel. Podivuhodnepribehy ze stare Prahy. Praha : Odeon, 1971. Lotman, Jurij M. Die Struktur literarischer Texte. München : Wilhelm Fink Verlag, 1972. Loužil, Jaromir. »Ignac Jan Hanuš«. In Lexikon česke literatury 2/I H-J. Praha : Academia, 1993. Machal, Hanuš. Näkres slovanskeho bäjeslovi. Praha : F. Šimaček, 1891. Machal, Hanuš. »Vodnik«. In Ottüv slovnik naučny, sv. XXVI, U-Vusin. Praha : J. Otto, 1907, s. 871. Machal, Hanuš. »Čert«. In Ottüv slovnik naučny, sv. VI, Čechy-Danseur. Praha : J. Otto, 1893, s. 641. Machal, Jan. »Latkovy rozbor ,Kytice'«. In Hanuš, J. et al. Literatura českä devatenäcteho stoleti. Dil druhy: Od M. Zd. Poläka ke K. J. Erbenovi. Praha : Jan Laichter, 1903. Machal, Jan. Bäjeslovi slovanske. Olomouc : Votobia, 1995 (reprint vydani u J. Otty, 1907). Meyer, Carl. Der Aberglaube des Mittelalters und nachfolgenden Jahrhunderte. Wiesbaden : Fourier Verlag, 2003 (reprint vydani z r. 1884). Nakonečny, Milan. Lexikon magie. Praha : Ivo Železny, 1993. Nemec, Igor - Horalek, Jan et al. Dedictvi reči. Praha : Panorama, 1986. Olič, Jiri. Jos. Lada. Brno : Petrov 2003. Paracelsus, Aureolus Filip Theofrastus Bombastus. Filosofie okultni. Praha : Trigon, 1990. Pečinkova, Pavla. Josef Lada. Praha : Gallery, 1998. Pejml, Karel. Česky lid ve svych näzorech, obyčejich a poveräch. Praha : J. R. Vilimek, 1941. Propp, Vladimir Jakovlevič. Morfologie pohädky a jine studie. Jinočany: H&H, 1999 Sabina, Karel. Dejepis literatury československe stare a stredni doby. Praha : Alois Štorch, 1866. Sirovatka, Oldrich. »Krest'anske vlivy na českou lidovou demonologii«. In Naboženstvi v českem myšleni: Prvni polovina 20. stoleti Eds. Jiri Gabriel, Jiri Svoboda. Brno : Üstav etiky a religionistiky FF MU a AV ČR, 1993. Slavik, Ivan. Hledäni modreho kvetu. Praha : Stredočeske nakladatelstvi a knihkupectvi, 1988. Sobotka, Primus. »Vodnik«. In Slovnik naučny. Dil deväty. Red. Frant. Lad. Rieger, J. Maly. Sv. 9. Praha : I. L. Kober, 1870, s. 1209. Sobotka, Primus. Rostlinstvo a jeho vyznam v närodnich pisnich, povestech , bäjich, obra-dech a poveräch slovanskych : Prispevek k slovanske symbolice. Spisuv musejnich čis-lo CXLVII. Praha : Matice česka, 1879. Stein, Murray. »Bily Had«. In tyž. Pribehy duše III. Praha: Emitos, 2008. Stejskal, Martin. Labyrintem tajemna: aneb Pruvodce po magickych mistech Českosloven-ska. Praha : Paseka, 1991. Svatek, Josef. Zlomky z česke demonologie v zrcadle lidovych skazek a pražskych povesti. Praha : Havran, 2001. Tille, Vaclav: Božena Nemcovä. Praha : Odeon, 1969. Tureček, Dalibor. »Princezna Pampeliška«. In Pohädkove drama. Praha : Nakladatelstvi Lidove noviny, 1999. Vaclavek, M. »Vodnik«. In Kott, František Štepan. Česko-nemecky slovnik zvMšte gram-maticko-fraseologicky, dil čtvrty. T-Y. Praha : František Šimaček, 1884, s. 764- 5. Vana, Zdenek. Svet slovanskych bohu a demonu. Praha : Panorama, 1990. Vodička, Felix. »Erben časovy a nadčasovy: Semioticka intence Erbenovy poezie a jeji dvoji puvod«. In Czech studies. Literature, Language, Culture. Ed. Mojmir Grygar. Amsterdam : Rodopi, 1990. Vojvodik, Josef. »Koncepty idyly v dile Josefa Lady, jejich promeny a semantika v kontex-tu česke mezivalečne avantgardy«. Umeni, 1999, roč. XLVII, s. 80-108. Vondraček, Vladimir - Holub, František. Fantasticke a magicke z hlediska psychiatrie. Praha : Columbus, 1993. Winter, Tomaš. »Vodnik a nevedomi«. Umeni, 2008, roč. LVI, č. 3, s. 206-220. z Cantimpre Tomaš. De monstris marinis (De natura rerum VI) - Morskä monstra (O pri-rode VI). Praha : Oikümene, 2008. Zibrt, Čenek (1891a). »Lidove povery, obyčeje a povery na den sv. Jana Krtitele«. Časopis českeho museum, 1891, roč. 65. Zibrt, Čenek (1891b). Skritek v lidovem podänistaročeskem. Praha : F. Šimaček, 1891. Zibrt, Čenek. Seznam pover a zvyklostipohanskych z VIII. veku: Indiculus superstitionum etpaganiarum. Praha : Academia, 1995. Zibrt, Čenek. Vesele chvile v živote lidu českeho. Praha : Vyšehrad, 1950. The Water Spirit (vodnik) in Czech Cultural Tradition, Especially in Literature Pavel Sidak Not being primarily ethnographical, the article focuses on the examination of works of art, and its argumentation, methodology and terminology move within the field of theory of art. The article starts with the statement of a fundamental connection between the water spirit and Czech landscape and culture, and also of the uniqueness of the water spirit both in European and world context (chapter 1). The water spirit was at first a part of a broader mythological (demonological) pantheon, from which, however, he was emancipated and managed to survive in the cultural tradition even after other mythological characters had been forgotten. The water spirit's autonomy is a result of several possible causes, which are analyzed in chapter 1.2. The starting point of the article is the concept of the water spirit as it has survived in folk tradition and in art; a typology of the water spirit found here is offered in chapter 2. Chapter 3 shows how the perception of water spirits has changed throughout history and how the changes depend on the time depicted in the particular literary stories (so called erzählte Zeit and Erzählzeit). Chapter 4 discusses the fundamental fact that the existence of the water spirit is believed to be real. Once again we follow the process of emancipation from the original mythological system. The following chapter offers a detailed examination of the role which the water spirit plays in folk tradition, but more importantly in literature (chapter 5.1) and the fine arts (chapter 5.2), and of the types of imagery and genres that this character implies. The concluding chapter (chapter 6) establishes the conception of the water spirit as an emblem of the Czech landscape correlating with all its types. Its ambiguous semantics provides for a variety of stories (life modalities) as rich as the human imagination can wish for.