159 Jezikoslovni zapiski 23  2017  2 Helena k arlíková český zoologický teRmín zlak – novotv aR nebo výpůjčka? Cobiss : 1.01 Češki zoološki termin zlak – neologizem ali izposojenka? V češko zoološko imenoslovje je termin zlak uvedel J. S. Presl za ustreznik latinskega ihtiološkega termina coryphaena. Beseda zlak kot poimenovanje ribe je očitno omejena samo na češčino, v nobenem drugem slovanskem jeziku se s to besedo ne poimenuje riba. Namen prispevka je pojasniti izvor tega češkega imena ribe. Ključne besede: češčina, zoološka terminologija, ihtiologija, etimologija, izposojenke The Czech zoological term zlak: A neologism or borrowing? The term zlak was introduced to Czech zoological terminology by J. S. Presl, who created it as an equivalent of the Latin ichthyological term coryphaena. As a fish name, the word zlak is probably limited to Czech only; it designates a fish in no other Slavic language. The article clarifies the origin of this Czech fish name. Keywords: Czech, zoological terminology, ichthyology, etymology, loanwords V českém ichtiologickém názvosloví má své pevné místo termín zlak nachový (Coryphaena hippurus L.). Coryphaena hippurus je ryba podtřídy paprskoploutví (Actinopterygii), řádu ostnoploutví (Perciformes), čeledi zlakovití (Coryphaeni- dae). Řád ostnoploutví je na druhy nejbohatším řádem kostnatých ryb, je popsáno 20 podřádů a asi 200 čeledí (Kratochvíl – Bartoš 1954: 305). Slovo zlak jako pojmenování ryby je podle všeho omezeno pouze na češtinu, v žádném jiném slo- vanském jazyce se tímto slovem, pokud je mi známo, tento druh ryby neoznačuje, a to ani jako odborný termín, ani jako výraz běžného jazyka. Do českého zoologického názvosloví zavedl termín zlak Josef Svatopluk Presl 1 (žil v letech 1791–1849), který jej vytvořil jako ekvivalent latinského názvu coryphaena (< ř. κορύφαινα). Presl se, jak známo, věnoval české vědecké terminologii po celý svůj život a výsledkem jeho úsilí je česká terminologie botanická, paleontologická, mineralogická, chemická, technologická a v nepo- slední řadě zoologická. 2 Návrh zoologické terminologie publikoval v několika pokračováních v ča- sopise Krok, jehož byl „zakladatelem, vydavatelem a častým přispěvatelem“ (Hav lová 1992: 205). V duchu tehdejších obrozeneckých snah usiloval o vědec- Příspěvek vznikl v rámci projektu Grantové agentury České republiky, reg. č. 13-17435S. 1 Termín zlak Presl poprvé uveřejnil v časopise Krok I, č. 4, 1823, na str. 107. 2 Podrobně o jeho životě a díle srov. především Hoffmannová 1973. 160 Helena Karlíková  Český zoologický termín zlak – novotv ar nebo výpůjČka? 160 ké názvosloví české, zbavené všech cizích, především neslovanských termínů. Tam, kde s češtinou nevystačil, přejímal slova ze slovanských jazyků (přede- vším z ruštiny a polštiny, ale i ze srbštiny, chorvatštiny nebo slovinštiny): „Kde naše čeština nestačila, tuť jsem se ubral k polštině, ruštině a jiným nářečím slovanským. Protož však neviniž mne nikdo z popolšťování nebo porušťování; jestiť lépe přijímati jména příbuzná a jazyk náš slovy zbratřenými, toliko u nás vymřelými obohacovati, nežli z nova a často nešťastně stvořenými, neb dokonce cizími ponešvařovati.“ (Presl 1821, I/2: 68). Z neslovanských jazyků přejímal jen ve velmi omezené míře. Zvláštní skupinu tvoří Preslovy vlastní novotvary. Podle jaké metodologie Presl postupoval a jakými slovotvornými, případně motivačními hledisky se řídil, když vytvářel nová slova, o tom se lze jen domýšlet, sám autor žádné záznamy o svých postupech nezanechal. Proto právě tyto novotvary zůstávají často etymologicky neprůhledné. A u slov „for- málně zcela jasných [...] někdy chybí sémantická motivace“ (Havlová 1992: 209). Pokud jde o substantivum zlak, může to být jeden z Preslových novotvarů, ale může to být též výpůjčka. Nejasná je i sémantická motivace tohoto slova. V čes- kém lexikálním systému má toto slovo izolované postavení, nejen pokud jde o význam, ale i pokud jde o formu. Nejasný zůstává i původ tohoto slova, podle dostupných informací se jeho původem zatím nikdo nezabýval. Dá se předpokládat, že název byl motivován nějakým typickým znakem týkajícím se vzhledu, nebo určitým výrazným rysem v chování této ryby. Ačkoli Presl postuluje slovo zlak jako náhradu za lat. coryphaena, motivačně tomuto řecko-latinskému termínu evidentně neodpovídá: ř. κορύφαινα je derivát sub- stantiva κορυφή ‘vrcholek, temeno’ (Frisk 1954–1972, 1: 926). Motivací tohoto pojmenování je nejspíš výrazně zploštělý tvar hlavy této ryby. Má totiž „hlavu vpředu jako by uťatu, neboť čelo velice příkře spadá dolů“ (Brehm 1929: 304). Srov. shodně motivované r. тупоголóв (Lindberg 1980: 182), srb. грбòглāвка (RSANU 3: 589). Nabízí se v zásadě dvě možnosti výkladu, žádná však není zcela uspokojivá: Zlak nachový, obecným pojmenováním nověji též doráda nebo koryféna (Cory- phaena hippurus L.), je dravá ryba, která žije v teplých mořích celého světa. Vy- značuje se nápadným zelenomodrým a zlatým zbarvením: „Za bezvětří [...] září zlak, plove-li na hladině vodní, barvou zářně modrou nebo nachovou, s překrás- ným kovovým leskem, měnícím se ve všechny možné odstíny podle toho, je-li právě ve stínu nebo na slunci. Jedině ocas podržuje svoji zlatožlutou barvu. Vytáh- neme-li však zlaka z vody na palubu, počne se jeho barva hned měniti v barvy jiné, neméně skvostné. Zářné zbarvení nachové a zlaté přechází v lesknoucí se barvu stříbrnou, po níž ještě tu a tam uzříme nádech do zlatova a nachu. A tak se barvy mění drahnou chvíli, poznenáhlu však ubývá jim sytosti, až konečně vyblednou v jednoduchou barvu hnědošedou.“ (Brehm 1929: 304–305). 1 161 Jezikoslovni zapiski 23  2017  2 161 Právě nápadným zlatožlutým zbarvením ocasní ploutve je motivován název této ryby v románských jazycích: 3 it. orata, šp. dorada (> fr. dorade), port. do- rado, dourada, vše ‘pražma zlatá, zlak nachový’; v řadě slovotvorných variant je tento název doložen i v chorvatštině, což podle Skoka (1971–1974, 2: 581) doklá- dá, že jde o dalmátsko-románskou izoglosu: òvrata, obrata, lovrȃta, lȍvrata, òvra- tica apod. Z románských jazyků se rozšířil tento název i do dalších evropských jazyků včetně češtiny (srov. např. č. doráda, p. dorada, r. дорáдо, něm. Dorade, aj.); zlatá barva se objevuje v synonymním něm. pojmenování kleine Goldmakrel- le (→ p. złota makrela – Majewski 1894: 243; r. золотая макрель, золотистая макрель – Lindberg 1980: 182), dán. guldmakrel, švéd. guldmakrill, nor. gullmak- rell, aj. V souvislosti s uvedenými názvy se nabízí otázka, zda i č. zlak nebyl mo- tivován zlatou barvou, a zda tedy nebyl Preslem vytvořen na bázi adjektiva zlatý. Psl. adjektivum *zoltъ ‘zlatý’ (> č. zlatý) je utvořeno sufixem *‑to‑ od o‑ového ablautového stupně ie. kořene *ǵhel(H 3 )‑ ‘svítit, třpytit se, lesknout se; (o barvách) zelený, žlutý, modrý apod.’. Za východisko slova zlak však tvar *zoltъ patrně být pokládán nemůže, protože by předpokládal rozšíření o sufix *‑kъ a současně zánik předcházejícího sufixu ‑tъ‑, a takový vývoj je málo pravděpodobný. 4 Pravděpodobnější se proto zdá možnost, že Presl nevytvořil nové slovo, ale převzal do češtiny už slovo hotové, byť významově odlišné. Č. zlak je totiž to- tožné s r. arch. злак ‘trávovitá rostlina různého druhu’. V ruštině (a stejně tak v ukrajinštině – ukr. arch. злак ‘tráva’, běloruštině – br. злáкi pl. ‘druh rostlin’, a v bulharštině – b. злак ‘zeleň’) jde o církevní slavismus, o přejetí stsl., resp. csl. substantiva злакъ ‘zeleň, zelený porost’. Psl. východisko se většinou rekonstruu- je jako *zolkъ, což je o-ový ablautový stupeň k psl. *zel‑ obsaženému např. též v psl. *zelenъ ‘zelený’ (ie. kořen je stejný jako v případě *zoltъ ‘zlatý’, tedy ie. *ǵhel(H 3 )‑) (Orel 2007–2011, 1: 401; ESBr 3: 334 aj.) Spíše pro přejetí než pro novotvar hovoří skutečnost, že formy s krátkým ‑a‑ před koncovým ‑k nejsou pro Preslovu zoologickou terminologii typické. Často se sice v jeho návrhu zoolo- gické terminologie (Presl 1821) objevují názvy tvořené derivačním sufixem ‑ák (např. křidlák, brňák, struňák, mnohoperák, zubeňák a mnoho dalších), ale tvarů s krátkým ‑a‑ je minimum (v ichtyologickém názvosloví není s výjimkou zlaka žádný, a v jiných třídách se formy s krátkým ‑a‑ vyskytují jen marginálně, snad jen vakodlak a několik dalších). Proč Presl sáhl v ruštině právě po tomto slově, které nadto ani neoznačuje rybu, ale rostlinu, se lze jen domýšlet. Možná se tímto slovem pokusil zachytit obě nápadné barvy na těle této ryby, a to jak zelenou, tak zlatou, neboť v základu zla‑ jsou implikovány obě. 5 3 Základem těchto pojmenování je střlat. adjektivum aurata f. ‘pozlacená, zdobená zlatem; zlatá’ < lat. aurum ‘zlato’. 4 K vývoji sufixální formace ‑tъ‑kъ srov. Meillet 1902: 333–335. 5 Přenesení rostlinného názvu na živočicha, v tomto případě na rybu, není úplně výjimečné. Srov. např. srb.-ch. podlanica ‘jméno rostliny’ (Šulek 1879: 300) a ‘mořská ryba ovrata’ (ARj 10: 253). 162 Helena Karlíková  Český zoologický termín zlak – novotv ar nebo výpůjČka? Dalo by se však uvažovat i o jiné motivaci pojmenování zlak, a to v souvislosti s tím, že dorády jsou dravé ryby, které loví především ve vyšších vodních vrst- vách a dychtivě se vrhají na menší druhy ryb vyskakujících nad hladinu. Pokud by se dalo vyjít z této motivace, pak by zlak mohl souviset se stč. slovesem lákati ‘dychtit’ (Gebauer 1903–1916, 2: 201) a č. st. zlákati ‘sežrat, polknout, zhltat’ (Jungmann 1835–1839, 5: 692) (< psl. *olkati 6 ) a motivací pojmenování bylo to, že zlak je žravá, hltavá ryba. Tento výklad ovšem oslabuje jednak fakt, že žádnou analogickou motivaci pro pojmenování ryby se mi nepodařilo najít, jednak sku- tečnost, že č. st. sloveso zlákati (které by bylo dobrým východiskem pro substan- tivum zlak) uváděné Jungmannem je pouze jediným a navíc sporným dokladem tohoto slovesa. Ačkoli etymologie slova zlak není zcela jednoznačná, dá se přesto říct, že potvrzuje Preslovu terminologickou strategii, tedy úsilí o zachování pokud možno slovanského odborného názvosloví. l iteRatuRa ARj = Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika I–XXIII, Zagreb: JAZU, 1880–1976. Brehm 1929 = Alfred Brehm, Ryby a obojživelníci, přepracovali W. Kahl, O. Steche, V. Franz a F. Werner, přeložil a doplnil Václav Voska, Praha: Nakladatelství J. Otto, 1929. ESJS = Etymologický slovník jazyka staroslověnského I–XIV, Praha: Academia, 1999–2008, XV–, Brno: Tribun EU, 2010–. ESBr = Этымалагичны слоўнік беларускай мовы I–, Мінск, 1978–. Frisk 1954–1972 = Hjalmar Frisk, Griechisches etymologisches Wörterbuch I–III, Heidelberg: Carl Winter – Univesitätsverlag, 1954–1972. Gebauer 1903–1916 = Jan Gebauer, Slovník staročeský I–II, Praha: Československá akademie věd, 1903–1916. Havlová 1992 = Eva Havlová, Několik poznámek k počátkům české zoologické terminologie, Naše řeč 75 (1992), 205–211. Hoffmannová 1973 = Eva Hoffmannová, Jan Svatopluk Presl – Karel Bořivoj Presl, Praha: Me- lantrich), 1973 (Odkazy pokrokových osobností naší minulosti 34). Jungmann 1835–1839 = Josef Jungmann, Slovník česko‑německý I–V, Praha, 1835–1839. Kratochvíl – Bartoš 1954 = Josef Kratochvíl – Emanuel Bartoš za spolupráce 60 českosloven- ských zoologů, Soustava a jména živočichů, Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. Lindberg aj. 1980 = Георгий У. Линдберг – Алексндр С. Герд – Теодор С. Расс, Словарь назва- ний морских промысловых рыб мировой фауны, Ленинград: Наука, 1980. Majewski 1894 = Erazm Majewski, Słownik nazwisk zoologicznych i botanicznych polskich II: słownik łacińsko‑polski, Warszawa: nakładem autora, 1894. Meillet 1902 = Antoine Meillet, Études sur l’étymologie et le vocabulaire du vieux slave, Paris, 1902. Orel 2007–2011 = Vladimir Orel, Russian etymological dictionary I–IV, Canada: Octavia & Co. Press, 2007–2011. Presl 1821 = Josef Svatopluk Presl, Navržení soustavy živočichů dle tříd, řádů a rodů, a spolu pokus zčeštění potřebných v živočišstvu názvů, Krok: veřejný spis všenaučný pro vzdělance národu Česko‑Slovanského I, č. 2 (1821), 67–84, č. 3 (1822), 116–129, č. 4 (1823), 104–109. 6 K původu tohoto psl. slovesa v. ESJS 7: 399–400. 2 163 Jezikoslovni zapiski 23  2017  2 RSANU = Речник српскохрватског књижевног и народног jезика I–, Београд: Институт за српски jезик САНУ, 1959–. Skok 1971–1974 = Petar Skok, Etimologijski rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika I–IV, Zagreb: JAZU, 1971–1974. Šulek 1879 = Bogoslav Šulek, Jugoslavenski imenik bilja, Zagreb, 1879. Povzetek Češki zoološki termin zlak – neologizem ali izposojenka? Češko ime ribe iz družine Coryphaenidae zlak je termin, ki ga je v češko imenoslov- je uvedel J. S. Presl. Kakor kaže, s to besedo ni poimenovana riba v nobenem drugem slovanskem jeziku. Izvor besede ni jasen in sporna je tudi njena semantična motivacija. Avtorica se v prispevku sprašuje, ali je češ. zlak Preslov neologizem ali izposojenka iz kakšnega slovanskega jezika. Primerjava z analogno motiviranimi imeni te ribe v drugih (ne le slovanskih) jezikih in besedotvorna analiza te besede se nagibata k sklepu, da se od dveh možnih razlag javlja za bolj verjetno tista, ki zlak postulira kot izposojo iz ruskega samostalnika zlak ‘travnata rastlina različne vrste’.