0920
0920
SVĚDKOVÉ
STARÉ SLÁVY KUTNOHORSKÉ
Na oslavu otevření nově restaurovaného
VLAŠSKÉHO DVORA
napsal
ANT. J. ZAVADIL.
(S mnoha illustracemi.)
NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ KARLA ŠOLCE V KUTNÉ HOŘE,
1898.
	-tu C
	U
	U
	U
J}	
o	
o*	S
	-a
cr
LAYNÉ RADE A SLAVNÉMU ZASTUPITELSTVÍ
KRÁLOVSKÉHO SVOBODNÉHO HORNÍHO MĚSTA
HORY KUTNÉ,
JAKOŽTO  STRÁŽCŮM  A  OCHRÁNCŮM DRAHOCENNÝCH PAMÁTEK  STARÉ  ČESKÉ  SLÁVY KUTNc'HORSKÉ
v hluboké úctě věnuje;
SPISOVATEL.
Královské horní město Hora Kutná.
t.
VSTUP.
že-li se některé české město honositi vzácnymi svědky ŕ* uměnímilovnosti a vysokého stupně kulturního dávnych
obyvatel svých, může-li některé české město podati věrný obraz celých dějinných period národa našeho, tož jest to nepopiratelně mimo Prahu — naše staroslavné královské horní a svobodné město Hora Kutná se svým okolím.
Kamkoli pohlédneš, uzříš omšené kameny svědky té slávy, kdy Hora slynula bohatstvím nevyrovnatelným, kamkoli pohlédneš, uzříš veliké pomníky stavitelského a jiného výtvarného umění a umělého průmyslu zejména středověkého, kterýchž by's jinde marně hledal.
Tot jsou svědkové dávné ale slavné minulosti, kteří tvůrce své velebí až na naše časy.
Hora Kutná chovala ve svém středu umělce té doby nej-přednějáí a nejslavnější, a ti zůstavili nám po sobě památky, které hlásali budou ještě po celé věky, co národ Český dovedl krásného a dokonalého.
Národopisná výstava lidu Českoslovanského vynesla tak mnohou vzácnou památku prostonárodního českého umění na světlo Boží, ale upříti nelze, že mnohé vzácné památky umění klassického zůstaly dosud ukryty a širšímu obecenstvu nepřístupny.
I na staroslavných Horách Kutných zbylo dosti nejen krásných, ale i vzácných památek, které vystaveny nebyly, neb ani vystaveny býti nemohly.
A toť jsou ti svědkové staré slávy Kutnohorské, na něž širší obecenstvo vlastenecké upozorniti hodláme. Ačkoli již podepsaným v odborných anebo belletristických časopisech po různu uveřejňovány byly, nicméně uznáváme za dobré popsati je poznovu a to slohem populárním, každému srozumitelným, opatřili je obrazy, shrnout! je dle nejlepšího vědomí v celek a vydali je na oslavu otevření znovu zřízeného Vlašského Dvora - bývalého sídla králů Českých a pokladnice království Českého.
Slavné radě a slavnému zastupitelstvu tohoto královského horního a svobodného města, jakožto strážcům a ochráncům drahocenných památek staré české Hory Kutné, vděčně připisuji spis svůj. —
Ku konci vyslovuji zbožné přání, aby se mi podařilo touhou nadchnouti každého upřímného Čecha — staré tyto svědky Kutnohorské a české slávy poznali ve skutečnosti, a když je byl poznal, aby zahořel k nim touž láskou, kterouž je předkové naši zbudovali; vždyť jsou to drahé naše české památky z doby české cti — české Slávy.
JT/a ^l-OTČich Jft-utných, v 'len sv. Vácslava, patrona země České 1. P. 1897.
II.
KRÁTKÝ NÁSTIN DĚJEPISNÝ.
Na obrubě labské roviny, kterou již staří naši předkovo -.zlatým prutem" země české zvali, prostírá se na povlovném
úpatí tří vrchů -......    Kanku, Sukova a Kuklíku    - staroslavné král.
horní město Hora Kutná. Cestujícímu, jedoucímu severo-západní drahou mezi Kolínom a Čáslaví, poskytuje staroslavná Mora Kutná polohou svou pohledu přímo úchvatného a ton stupňuje se tím více, čím více blížíme se mostu tomuto.
Malebně položené město zdobeno jsouc vysokými kostely, historicky proslulými budovami, rozsáhlými kláštery, činí na nás dojom úchvatný.
Kdo/, od kolínsko strany k Hoře silnicí se ubírá, tomu so Otevře rozkošné toto divadlo pojednou — vyjde-li z mosta Kanku — v celé kráso a nádheře, a on bezděčně so zastaví a řekne : „Ejhle, toť Betlém mezi mosty českými!"
Ano, Betlém, nebof málo českých most, ktoré h v mol v tak krásnou polohu, tak vznešený pohled a tolik vynikajících budov, jako Hora Kutná. Ba málo, pramálo českých mest, které krásou svou i historií tak bohatý jsou jako Hora, takže každý může bez odporu říci: »Po Praze náleží Hoře Kutné prvé místo v dejinách českého národa, neboť Hora Kutná byla nejen druhým sídlem českých-kra/íi, nýbrž i pokladnicí království Českého a imponovala jak nezměrným bohatstvím, tak i počtem obyvatelstva a jeho vlivem na historii naší vlasti.*
A byla tehdy také Hora město hrdé vším právem, vždy ľ králové čeští většinou zde prodlévali, střehouce tu hojných pokladu, které jim okolí kutnohorské z útrob zemských bylo vydávalo.
>liž za panování krále Vácslava I. v XIII. slolctí mela Hora zvláštní svá práva a výsady, kteréž potomní král Přemysl Otakar (I. potvrdil a již r. 127<i. na město královské povýšil a zvláštním erbom vyznamenal.
Jakkoliv král Přemysl otcovsky se staral o ÍToru a rozkvet její, byl nicméně první, který kutnohorskému blahobytu hlubokou ránu zasadil. Odcházeje totiž r. 1278. do nešťastné bitvy proti Rudolfovi Habsburkovi, vzal s sebou z dolů 500 koní a 1000 lidu horního, a ti se již do Hory nevrátili. Ránu tuto dovršil Rudolf sám, když přitáhl válečně  a  vítězně k Hoře Kutné se svým vojskem.
Po smrti nešťastného krále Přemysla Otakara li. panovalo bezvládí, a za poručnictví Otty braniborského nevalně se vedlo Horám i všemu lidu českému. PovolávaMi již Přemysl Otakar množství horníků i úředníku z Němec, pokračoval Otta soustavně v činnosti této, takže němoctví kvetlo na Horách lépe nežli hornictví. Důkazem toho jsou až na naše časy zachovaná německá pojmenování čtvrti města, některých osad a domu, polí a horního nářadí a nástroju.
Když král Václav II. nastoupil na trůn v Cechách, staral se všemožně, aby Hory Kutné nabyly opět svého významu pro království České. A skutečně přivedl jo ku rozkvetu nebývalému. Poněvadž král Vácslav 11. rád mezi Horníky jezdíval a tu vždy delší dobu prodléval, vystavěl si k svému pohodlí na levém břehu Vreh-lice hrádek, na kterém sídlíval. Tím učinil Horu Kutnou „druhým sídlem králů českých."
Později, když Hory velikého bohatství z útrob svých vydávaly, přimělo to krále, že na sklonku XIII. století kázal ve dvoře svého oblíbeného hrádku vystavěli mincovnu, usadiv tu tmincíře a pregéřei z vlašského města Florencie,*) kteří byli v ražení peněz velmi zběhlí, by jemu z bělostkvoucího kovu peníze razili. Z ražených peněz vynikaly v celém světě ^ceské grošev., a to pro ryzost stříbra a bělosť kovu; proto zvány jsou též y>z>urz/íky«. Ža správce pokladny královské ustanovil Václav svého nej vyššího komorníka.
Ze však Hora velikou hojnosť stříbra vydávala,, měla mnohé závistníky. Prvním takovým závistníkem byl císař Albrecht, kterýž dvakráte Horu obléhal, (r. 1304, a 1307.) ale jí nedobyl, nýbrž vždy bylo mu odejiti s velkou ztrátou vojsk.
R. 1310. obléhal Horu Kutnou nově zvolený král Jan Lucemburský, ale vojsko Jindřicha Korutánskeho, zbaveného vlády v Čechách, bránilo zdi městské s dobrým úspěchem. Teprv, když .lan dobyl Prahy, vzdala se i Hora Kutná. Za tohoto krále (1310.—1340.) vydávaly kutnohorské doly královské pokladně 600 hřiven stříbra
*•) Hrad král. nazýván na dálo dle těchto vlas. minoířii »Vla$skýtn Dvorem.«
téhodně, největší to až dosud výtěžek dolový a proto flora Kutná »pokladnici království Českého" nazvána.
To bylo asi príčinou, proč Pražané r. 1338. dno li. prosince učinili s Kutnohořany zvláštní smlouvu, že měšťané jednoho města budou požívali práv i města druhého.
Za požehnaného panováni otce vlasti Karla, IV. dařilo so dolům kutnohorským znamenitě. I byl tou dobou (1363.) zřízen zvláštní nrad mince — s nej vyšším mincmistrem v čele, — kterýž zemské finance vedl, řídil a spravoval. Prvním mincmistrem byl měštěnín kutnohorský Endrlín, v jehož rukou byla správa financí až do r. 1403.
A byla skutečně správa a řízení linanční v rukou jeho; neboť jsa velkým boháčem, krále v potřebách i svými penězi zakládal. Po něm nastoupil na správu financí Ulrich de Nova domo.
Karel IV. staral se všemožně o rozkvět Hor Kutných. V městě vzrostl nebývalý počet obyvatelstva a bohatství všude a všude větším se jevilo. Když pak po smrti Karlově ujal se syn jeho Vácslav IV. panování v Cechách, vydal r. 1409. pověstný dekret kutnohorský a staral se neméně o rozkvět Hory Kutné. Potvrdil 1 rozmnožil práva a výsady Horníkům do té míry, že žádné jiné město české se nemohlo tolika právy honositi. Zel, že po té brzo vypukly války husitské, ke škodě města i dolů kutnohorských, neboť horníci, většinou Němci, postavili se proti straně české, bojujíce ve spolku s nej větším českého národa nepřítelem Zikmundem, uherským králem, jehož vojsko dopouštělo >o na lidu vyznání husitského, čilí „pod obojí" hrozných ukrutností.
Ha tak daleko to došlo, že žoldáci Zikmundovi z návodu Mikše Divůčka z .femnišť, Petra Konopištského a biskupa Litomyšlského chytali ubohý lid pod obojí a metali jej za živa do šachet, dávajíce si platiti za obyčejného člověka po jedné, za kněze po pěti kopách grošů. (Viz Palacký XII. knihu při roce 141!).)
Oběti tyto vmetány v šachty sv. Martinské v „Mišpulkách", za bývalou kouřimskou branou. (Mohyla na pamět těchto »Božích bojovníkíl r. íf2í.t nasypána na vrších kaíikovských Rudolfem hrabětem z Chotkň.)
Žižka dověděv se o těchto ukrutnostech pospíchal r. 1421. do Hory, aby zpupné Němce ztrestal. Horníci chopili so zbraní vytáhli až ke Kolínu. Vidouce ohromnou přesilu, rychle vrátili se zase do města a vyslali posly do tábora vojska českého s prosbou, -aby Hory, tohoto klenotu české koruny, nekazili a Horníkům milost Učinili." I bylo jim uloženo, aby v slavném průvodu z města vyšli
a pokorně za odpuštění prosili. Vyšli tedy slavnostně až ke klášteru sedleckému českým vojskům vstříc a pokleknuvše na kolena prosili za odpuštění. „Ale slibu nedostáli!" —
Již o vánocích toho roku vydali Horu Zikmundovi a Žižkovi bylo ustoupiti zpět ke Kolínu. Za to však Žižka se brzo na Horských Němcích pomstil. O třech králích r. 1422. vtrhl opět vítězně do Hory, zajaté ženy, panny, děti a starce vysvobodil, vojsko Zikmundovo porazil a až k Habrům je pronásledoval. Pražané pak zůstali v držení Hory Kutné.
V té době raženy zde groše s nápisem: „(Ijľflflí IÍÍUI fJťí»líťljO
um flnuni tVjj Itmpníjcjljn." —
Svornosť Táborů s Pražan)- netrvala však dlouho; řevnivosti bylo jí ustoupili, a tato řešena byla krutou sečí 7. dne m. června 1424. u Malešova, na prospěch sice vojsk Žižkových, ale v neprospěch českého národa, neboť národ čím dále tím více slábl a hmotně hynul. Ještě téhož dno udeřil Žižka na Moru Kutnou, města dobyl, po druhé vypálil a farní osadu Pněvice na Rovni i s krásnými chrámy sv. Vácslava a sv. Michala do základů vyvrátil.
V nešťastné bitvě Cechů s Cechy u Lipan (1434.) stáli Horníci na straně Táborův. Vítězné hvězdy obou stran padaly jedna za druhou. Padl Prokop Veliký, Prokop Malý mimo jiné přední hejtmany a kněze a z bojovníků, kteří byli několik let nepřemožitelní a hrůzou celé Evropy, /.ustalo na Lipanských polích leželi přes 13 tisíc. Leč jen Cech Čecha přemohl, pokořil a podmanil. Smutně vypadala tehdy vlast naše milená! — Vesnice zpustošeny, města zanedbána, místo hradů a vysokých chrámů týčily se k obloze ssutíny a dýmem očazené zdi strašily mimojdoucí. Nikdy před tím nebyla naše vlast tak krutě pohubena! —
V této době stal se Zikmund králem českým, a kdvž konečně r. I4:il). učiněn mezi ním a národem českým smír, dal tento král obyvatelstvu kutnohorskému majestátem svým z r. 14:17. ten outerý před sv. Benediktem mezi starými i nově usedlými toto narovnání: „Také chceme, aby „werk grossowý" nebo peněžný dělán byl pro potřeby těch hor, a lirduňk a štoury aby každý týden byly dávány, tak jakož se Nám i mincmistrovi zdáti bude. Též pregéře, mincíře, prenáry a jiné k lůnům a právům navracujeme, kteráž na Vlašském Dvoře měli jsú a mají a budú míti. A všecky platy a zboží jich i jiných Horníkův, kromě toho, co svrchu psáno stojí, propouštíme a jim mocí dotčenou dáváme tímto listem a tvrdíme, buďto na světských   nebo duchovních,  kteréž  j s ú  měli  na zemi   nebo na
městech okolních, a též i platy i zboží, které jsú jich -kostelům noh špitálu slušely", všechny jim navraeujem, chtíce toho všeho, co so svrchu píše, radni a nápomocni býti jakožto král a pán jich milostivý vší snažností."*)
Z toho patrno, jak ceněna byla Hora Kutná českými králi. A není so čemu diviti, vždyť byla to jejich nevyčerpatelná studnice přijmuv, a bylo-li více potřeba, nežli studnice vydávala, zakládali měštěnínové ze svých studánek penězi, mnoho půjčovali, ba i komoře královské mnoho darovali. Za tobolo krále dolování pokleslo velice a královské důchody byly velmi skrovné.
Za to však Jiří Poděbradský, nej šlechetnější král český (1458.—1471.) i Vladislav Jagellonec, král na sněmu Kutnohorskem r. 1 171. zvolený, (1471.—1516.) starali se, aby Hora Kutná se zvelebovala a zkvétala, ale veškerá námaha zůstala již marnou. Doly kutnohorskí'1 bývalé slávy nedosáhly a obyvatelstvo dřívějšího bohatství so nedomohlo.
V době pozdější žili zde dva biskupové, August Sanktuarienský ;i Filip Sidonský. (1489.)
Král Vladislav dlel skoro stále i se svou družinou na Horách Kutných. Místnosti Vlašského Dvora proto nestačily a král kázal Je rozšírili a takt'1 po královská upravili. Bohatí měštěnínové nechtíce zůstali pozadu, upravovali sobě také své příbytky, nebo Stavěli nové nádherné domy. A právě doba Vladislavova zůstavila Horám hutným po sobe stopy nekmorué práce a stkvělé památky ryze české vyspělosti kulturní. Remesla kvetla a umění dosáhlo n oj vyššího stupně dokonalosti. Důkazy toho jsou u nás dosud zachovány. Překrásný pomník dob)' té stojí jako perla ve věnci těch památek nad Vrchlicí, — .lest to velechrám sv. P. Barbory. —
Koncem XV. stol. klesalo dolování stále a stah1, a když Ferdinand I. krutě Horu pokulovav pro odboj spolu s jinými městv celými a zbavil ji téměř veškerých privilegií a práv, tu tisíce horníkův opouštělo Horu, aby sobě nový domov vyhledalo.
Za panování Maxmiliána II. (15(14.—157(5.) a Rudolfa II. (1576. -1611.) poklesly Hory nadobro, a nebude zajisté nezajírnavo, UVedu-li slova očitého svědka dob)' té, Mikuláše Dačického z Heslová, kterýž praví:
„V těchto časech děje se takové šejdířství na kvercích J. M. Cis., a to činí hlavně Němci — cizozemci, — kteří nejen že šmelco-
*) Archiv městský chová /. doby té mnoho a důležitých pramenu dějepisných.
vání rud a kyzův horních na užitek poloviční s J. M. Cis. mají, ale při horách těchto nikdy slejcháno a dolováno nebylo, aby- nájemník s pánem svým ve vlastní věci rovný díl a spolek měl, a ještě k tomu téhodní peněžitý poplatek 8 tolaru z mince .1. Mti. dáván byl.
1 šmelcují Němci, dokud mohou, a když to došmolcovali, užitek seborou a odpuštění vzavše od toho, přec se berou. Takové šejdířství, jemuž khunšt říkají, žádnému by Cechu nepostačilo a pasírované nebylo nikoliv." —
Naříká na časy Ferdinanda 1., Maxmiliána II. a Rudolfa II., že ani jediné kopy z hor „aužitku" přivedeno nebylo, a ulehčuje sobě touto básničkou :
„Hora Kutná jest zajistí'1 všech poběhlcův stanoviště, kteříž berou, kradou čistě chtíc vládnout na každém místě, když se pak dosti naberou odtad se zase odborou, z toho své rozkoše jmají a Cechuom se posmívají." A končí své naříkání takto:
„Ty hory jsou juž podobné k veliké, nákladné kuchyni, kdož bejvá mnoho kuchařův, a ti na náklad svého pána vaří, pekou, smaží etc. A co tak navaří, napekou, nastrojí, to vše sami sežerou, pánu pak a nákladiaku ani vejsluhy nepodají a mnohé o všecko připraví. K tomu takovým kuchařům se musí hodně zaplatit!. Tak na těch horách, co so kterého týhodne stříbra a z toho peněz nadělá, to sotva na auředníky, písaře, kunštíře, hutmistry, daremní komisaře, darmochleby provisorní postačuje a ty hory hynouti nepřestávají."
Po té dostavila se osudná bitva bělohorská. Primátor kutnohorský, Jan Sultys z Felsdorfu, jeden ze třiceti direktoru země Coské, jat a také dne 21. m. června 1621. na staroměstském náměstí sťat.
Tělo jeho pochováno v kostelíčku sv. dana nad Lhotou u Čáslavi a hlava vyvěšena na bránu kolínskou a tam jako na posměch visela plných sto let. Městu byly veškery statky skonfiškovaný a tak zvaná „protireformace" slavila vítězství. A náčelníkem té akce protireformační byl Vilém Vřcsovec, nejvyšší mincmistr království Českého a úhlavní nepřítel a Škůdce národa našeho. Pod trestem smrti zakázal nyní kněžím vykonávati bohoslužby dle řádů pod obojí a nařídil jim, aby prostoupili na víru katolickou. Zle a krutě pak na Horách hospodařil!
Statky mostu skonfiškované — a bylo jich hodně — daroval cisár Ferdinand II. jezuitům, ktorí r. 1626. do města se přistěhovali ;i nádherný klášter při velechrámě sv. ľ. Barbory založili a vystavěli.
Následovalo po té všeobecné obracení na víru katolickou s takovou krutou přísností, že nojpřednější a bohatí měštěnínové dostali po dvaceti mušketýrech do domu, aby je živili dotud, dokud se neprokáží cedulkou zpovědníkovou. Toť bylo příčinou, že sta a sta rodin z města a z vlasti se vystěhovalo!
Válka třicetiletá dílo zkázy v Hoře Kutné dovršila. Doly přestaly vydávati bohaté na stříbro rudy a obyvatelstvo, které tu zbylo, upadlo v nej větší chudobu. Vedle toho drancovali ještě r. 1631. Sasíci a 1639. Švédové Horu, a' co zde zanechali, dali za oběť plamenům. Nejinak se vedlo městu r. 1644. a 1041).
Teprve po míru westfálském r. 1648. počalo se opět obyvatelstvo trochu zotavovati. Žili tu tenkráte znamenití mistři řemeslní a ruch stavitelský nad obyčej se rozvinul. Za doby války pruské (1742.) a za války francouzské mělo město velice mnoho ztráty na jmění; mimo to i nakažlivé nemoci, které sem vojsko přineslo, byly též příčinou, žo obyvatelstva opět hojně ubylo. (Za veřejné nemocnice upraveny byly: klášter jezuitský, Vlašský Dvůr a některé školy.)
Když r. 1773, zrušen řád jezuitský, zrušeno i jejich gymnasium, klášter přeměněn ve školu vojenskou a Hrádek (gymnasium jezuitské) V hlavní školu.
A nešťastné již město stihla roku 1770. hrozná pohroma. Vypukl totiž zhoubný požár a strávil mnohá vzácná a drahá díla světových umělců, jako byli; Petr Brandl, Raab, Supper, Willman, Skřeta, Ptáček, Klabal, Réni, mistr Jakub a j. v.
I aby byla míra bídy dovršena, sprovodil se světa ještě zhoubnější požár r. 1823. vypuklý vše to, co po prvém zbylo, a tak město přivedeno takřka na pokraj záhuby. Všichni bohatí dříve měštěnínové živili se nyní skoro jen prací nádennickou.
Konečně nadešel rok spásy — r. 1848. — Od té doby — doby volnosti a svobody — počínala so Hora poněkud vzmáhati a v letech šedesátých vrácena při všeobecném probuzení národa opět cele národu českému ; vždyť do té doby byla skoro úplně německá — následek to ještě všeobecného úpadku národa po válce třicítileté.
Dejž Hub, aby na dálo ku prospěchů a slávě českého národa město riaše so zvelebovalo, mohutnělo, rostlo a obyvatelstvu ký-ženy blahobyt byl údělem.
Jako každé město má různé pověsti o založení svém, tak zejména města hornická vynikají nejednou zajímavou pověstí.
I o naší královské Hoře jsou různé pověsti. První a nej-starší zní:
Když kněžna Libuše na svém zlatém stolci na posvátném Vyšehradě sedávala a o budoucnosti svého knížectví přemýšlela, předpověděla i založení města našeho těmito slovy:
»»Vidím horu tříhřbetou, ana stříbra vydává hojnosť; ale že hora ta tři hřbety má, třikráte stříbro vzejde a třikráte zase sejde.«« -
A tyto  tři hřbety  zmíněni'1 hory jsou:   Kank, Sukov, Kuklík.
Druhá neméně zajímavá pověst vypravuje: „Koku \2'M. vyšel sobě jistý mnich jménem Antoíi z kláštera sedleckého do blízkých lesů procházkou. Došed místa, na kterém se nyní kostelík Všech Svatých rozkládá, odpočinul si v libém stínu košatých stromu a — usnul.
Procitnuv, spatřil před sebou tři pruty stříbrné, kteréž jakoby ze zorní' byly vyrostly. Pokleknuv na kolena vroucně se pomodlil, a poděkoval Bohu, že mu dopřál nalézti takového bohatství.
Přikryv tyto stříbrné pruty svojí kutnou odešel, aby mnichům, bratřím svým, oznámil vzácný a bohatý nález svůj."
Skutečné bohatství; kteréž z lima matky země zde so dobývalo, bylo příčinou, že se tu počali Horníci osazovati a místo, kteréž v krátce vzrostlo, nazvali Horou a později Horou Kutnou nebo Hory Kutné a to prý tak dle kutny mnichovy.
Avšak Pavel Stránský lépe odůvodňuje název Hory Kutné. On totiž praví: „Slovo Kutná jest odvozeno od slova kutati, t. j. v zemi brabati." Toto odvození jest naprosto správné, ač Kořínek ovšem rád by by! odůvodnil jméno Hory Kutné od kutny mnichovy.
V málo letech pak vzrostla Hora v město velké, bohaté a nadané různými privilegiemi, výsadami a právy. Toto veliké bohatství učinilo Horu prvým městem po Praze, toto ne&mírné bohatství pyló příčinou, že město naše při plném rozkvětu čítalo přes 40.000 duší a konečně bylo též příčinou, že tu zanechány mnohé vzácné poklady umění výtvarných, zejména stavitelského, malířského a rezbárskeho.
C9
Kdož zavítáš dó staroslavných Hor Kutných, neváhej seznámili se s těmito démanty království Českého, neváhej vykoriati pout po památkách kutnohorských, abys, prohlédna je, říci .mohl: „Viděl jsem Horu Kutnou i ty její svědky staré české slávy, viděl jsem ona místa, kde boží bojovníci do šachet motáni byli a vzpomněl jsem si také na ony doby, kdy slavní králové čeští zde bydleli mezi svými věrnými Horníky, kdy procházeli se těmi místy, kde bohatství velké z útrob zemských prýštilo, vzpomněl jsem na ony slavnosti a radovánky, ktoré Horníky na počesť milých králů Českých pořádány byly, ba vmyslil - jsem se i v ony doby, kdy hlučné sněmy české zde se konaly a kdy mistr Jan vroucí slova ku shromáždění pronášel, aby Cechům ve vlastním domově již jednou král Vácslav IV. učinil'po právu." —
Nuž tedy s chutí jdi a viz i ty, milý čtenáři!
Čestná odměna král. hor. města Hory Kutné věnovaná „Česko-slovanské výstavě Národopisné" r. 1895. v Praze.
Práce mistra Neubergra k popudu rodáka Kutnohorského P. T. pana Jana Miillera, vládního rady  a vrchního ředitele   cis. mincovny ve Vídni.
Rádi tuto opravdu mistrovskou práci v díle svém uveřejňujeme.
a. y. z.
III.
VLAŠSKÝ DVŮR.
Historicky výklad  proslovený autorem  spisu tohoto v nádvoří »V 1 ašské ho   Dvora« 9. dne més. srpn;i 1897. k účastníkům sjezdu učitelského.
Pohled na starobylý Vlašský Dvůr.
I
r\ f? ■
^ ^ lozí nejpamátnější pomníky bývalé slávy král. horního města Horv Kutné náleží bez odporu „Vlašský Dvůr."
Tento starý a ctihodný svědek veliké minulosti našeho mosta dožnul v posledním čase veliké proměny a proto nebude zajisté nozaji'mavo seznámiti ctěné posluchače s nejdůležitějšími momenty dějinnými Vlašského Dvora.
Již v XIII. století kutalo se s dobrým výsledkem v celé lesnaté i pahorkaté krajino nad rozsáhlým kláštorom sedleckým. I budovali sobě proto nákiadníci hor v nižných místech svá sídla, která i mnohdy po způsobu tvrzí opevňovali. Tak i král Vácslav II. vystavěl si na levém břehu Vrchlice, na pěkné planině, skrovný hrádek, který jemu jakožto největšímu nákladníku za sídlo sloužil, kdykoliv na Hory přijel a který na ton čas důkladně opevněn byl.
Když pak koncom XIII. století vydávaly doly kutnohorské ohromné množství stříbra, když horníci počali se již do tisíců počítati, tu vydal Vácslav II. po srpnu měsíci 1300.*) zvláštní řád práva horního a poručil již začátkem XIV. století vedle svého tenkráte zajisté skrovného hrádku zbudovati zvláštní místnosti k ražení peněz, kteréžto místnosti „mincovnou" pojmenovali.
Poněvadž však dovedných výrobců mince v Cechách tou dobou nebylo, povolal král tmincíře a pregéře* až z vlašského města Florencie, a od těch obdržela mincovna i královský hrad jméno „Vlašský Dvůr", kteréžto jméno až po dnes trvá. Zde razily se tedy první české groše, pro bělost svou „zmrzlíky" zvané; zde nad báječnými poklady, kteréž ve sklepech dobři) uzavřených a pro
*) Viz Palacký »Dějiny«   a Dra. Jar. Celakovského  sMěstská práva*.
výstrahu na pažbo dveří nápisom \Noli me' tangerei*) opatřeny byly; zde na Vlašském Dvore rádi prodlévali ve svých komnatách královo Čeští z užitku hor so radujíce a poklady tu střežíce.
A tak stala se flora druhým sídleni králů Českých a králové byli nuceni Vlašský Dvůr zvětšovati, upravovati a zvelebovati.
Cím více užitku dol v dávaly, tím více se táhlo sem panstva a malé šlechty, kteráž na Horách Kutných svému dobrodružnému životu plnou měrou se oddala.
Proto stal se \'lašský Dvůr mnohdy dějištěm veselých hodov a radovánek, ba i byl mnohdy svědkem vzpoury horníku, kteří se pozdvihli proti utiskům horních úřadníků.
Z dílen mincířů a pregéřů i z dílen ostatních horníku, kterých tu hojně bylo, zazníval po celé dny i noci veselý zpěv junáckych tovaryšův, a když těch zde nebylo, bylo zde vždy hojnosť poslů královských a poslů noj vyššího mincmistra, jehož sídlo na Vlašský Dvůr těsně přimykalo. A to bylo příčinou, že zdi1 bylo stále veselo a hlučno.
K tomuto ruchu družily se časté schůze — Horníků nákladníků — kteří radívaii se o svých právech a povinnostech ku králi, nebo střehli po čas válek poklady tu nastřádané. Nechybělo proto nikdy veselého života ni radovánek.
Rek! jsem, že Hora Kutná byla sídlem králů Českých. Z té příčiny byly také na Vlašském Dvoře konán)' sněmy a tehdy stkvěl se Vlašský Dvůr vé vší slávě.
Sněmy byly tu konány r. 1305., 1345., 140'.)., 1421., 1446., 1471., 1485. a poslední 1510.
Důležitý pro národ náš by] sněm r. 1409., kdy král Vácslav IV. po stkvělé řeči mistra .lana Husi podepsal zdi; na Vlašském Dvoře „Kutnohorský dekret," jímž se nám ('echům na universitě přisuzují tři hlasy, ostatním národům pak hlas jen jeden. Tím se stalo aspoň jednou národu Českému po právu a pravdě.
Druhým důležitým sněmem byl sněm r. 1421., kdy zde uzavrime nabídnouti korunu Vitoldovi, knížeti litovskému, z čehož však ke skutku nedošlo.
Třetím neméně důležitým sněmem byl sněm r. I Js,">., kterým prohlášena rovnosť ve víře a učiněn konec nešvarům a třenicím náboženským, které národ náš k záhubě byly by přivedly.
Nej hlučnější sněm odbýván však r. 1471., kdy po smrti šlechetného Jiříka z Poděbrad zvolen českými stavy  Vladislav Janel-
*) Nedotýkej se mne!
L Věž z XIII. století a brána první. U. Palác z r. 1400.
III. Byty a kapie hradní. 1490.—1500.
IV. Novější přístavek.
V. Horní úřady a arkády r. 1500. VI..  Horstorferský dům a VII. I sídlo nej vyšších mincmistrů. VIII. Mincovna z r. 1400. a brána zadní.
1^1555995461
lovec českým králem. Snem tento trval po celý týden. I bylo na Vlašském Dvore hlučne téhož času velmi; dályf se tu věci veliké.
Za panování Jana Lucemburského a později za panování Otce vlasti, Karla EV., dávaly doly kutnohorské tolik stříbra, že Karel IV. uznal za dobré zříditi zvláštní úřad mince1 s odpovědným mincmistrem v čele, jemuž později dán titul: „nejvyšší mincmistr království •Českého".
Byla tedy Hora Kutná nejen sídlem královským, nýbrž i pokladnicí království Českého. V tuto dobu spadá asi ona smlouva města Prahy a města Hory Kutné, žé měšťan pražsky byl zároveň měšťanem kutnohorským a naopak měšťan kutnohorský požíval práv měšťana pražského. To, co jsem pověděl, jest asi stručný a krátký načtrtek dějin Vlašského Dvora.
A nyní povím, kterak Vlašský Dvůr znenáhla povstával, až se konečně tak utvářil, jak jej dnes vidíme.
Vlašský Dvůr byl proti městu obehnán valem a hradbou zubovou, vedle které ještě později řetězy taženy byly a skládal se z paláce, jenž byl sídlem králů Českých, dále z mincovny a místností úřadu horního.
Z původní stavbv, kterou provedl Vácslav II., zbylo velmi málo, neboť praktickí'1 použití vyžadovalo častější změny a přestavby, které zejména za krále Vácslava IV. a Vladislava II. podnikány byly.
Z nejprvnější a nejstarší doby královského paláce — tedy z doby Vácslava II. — zachovala se nám až na naše časy věž. Dosahuje tudíž bez mála 60Ô let stáří. Byla původně opatřena cimbuřím, totiž zubatou zdí. Ve věži této byl také do hradu původní vjezd, kterýž až do dnešního dne zazděný spatřujeme.
Jaké okolí tohoto hrádku tenkráte bylo, určitě říci nemůžeme.
Avšak víme přec s jistotou, že král Vácslav II. kázal již počátkem X I V. stí itetí v y sta vět i na svahu vedle svého hradu „mincovnu/'
Rozkládala se tedy od paláce ke straně jižní v nádvoří až ke druhé bráně, kteráž v severozápadním úhlu se nacházela.
Vácslavův palác obsahoval t. zv. rytířský sál v prvém poschodí s krásným kasetovým stropem, kterýž až na naše časy, byv nižším stropem zazděn, so zachoval.
A to jest právě ona památná místnost, kde vydán dekret kutnohorský, kde zvolen Vladislav králem Českým a kde i ostatní sněmy české držány byly, ba. i kilo panská jednota zaražena byla.
Z dob Vácslava IV. zachovala se opravená mincovna.
Když sněmy tu často konány byly, měl král více místností ku svému pohodlí zapotřebí, proto kázal přistavili druhé patro pa-
láoe, kde byla jeho komnata, o čemž dle krbu tam nalezeného s jistotou soutliti lze. On dal také do paláce nový vjezd zříďiti a příchod ku komnatám ještě točitými schody zabezpečiti. Xa to pak pôvodní vjezd do hradu zazdíti poručil.
Poněvadž pak nyní věž nižší byla paláce, zazděno cimbuří, které letošního roku při opravě věže a po otlučení malty zcela dobře viditelné bylo. Zdivo věžní pak zvedli a střechou zakryli.
Jelikož pak věž byla stavěna slohem gotickým, byla zajisti'' i krytba věže vysoké gotická. Xvnější podobu dostala asi později po ohni, který Vlašský Dvůr r. 1585. ztrávil.
Vladislav II. dal postaviti kapli a tak zvaný „rejtzál" = (Kech-nungssaal) s pěknými arkádami. Dal vystavěli i dům pro nejvýš-šího mincmistra až do dnes známý pod jménem „Horstorľerský diim," který těsně na západní straně na Vlašský Dvůr vedle školy Vysokostelské, nynějšího arciděkanství, přiléhal. A tento král Vladislav II. ze všech králů na Horách Kutných nejraději prodléval a proto také sídlo své Vlašský Dvůr po královská upravovati dal. On dal spojití královský palác, točití'1 schody a arkády dřevěnou pavlačí, která až do r. 1892. so zdi1 oyšém ne bez valných oprav nalézala.
Tato pavlač nebyla více obnovena, poněvadž zakrývala hradní kapli — nej umělejší část Dvora Vlašského.
Také arkády byly znovu postaveny v té podobě, jak původně postaveny byly, toliko octly se o 75 cm. výše, aby ostatní utopené místnosti proti chrámu sv. Jakuba prakticky používány býti mohly.
Mincovna, pravil jsem, nalézala se od věži1 až k zadnímu vjezdu. Jesl dnes pěkně napodobena. I byla rozdělena na menší dílny pro jednotlivé mincíře a pregóře.
Tyto dílny zvaly se „limy" či „šmitny." Každý lun byl pro sebe kryt zvláštní střechou na způsob kapliček. Schodiště do kancelárii napodobuje — ovšem v prvém patře teprv — takovou stříšku jednotlivých lůn. Na pažbě dveří viděti jest malé, mezi okny větší erby či znaky, jsou to znaky měst a zemí, kterými Céští králové,, zvláště Vácslav a Vladislav, vládli.
V lůnech obráběl se kov až na hotový bělostkvoucí peníz.
Sem na Vlašský Dvůr byl kov přivezen v kusech. Kusy podobajíce se štěpině dřeVa dostali do rukou frenýři a ti v pre-nárnách stříbro čistili a, odevzdali je kysířiim, kteří je do železných barchánů či kadlubů na pruty slévali.
Z těchto prutů, kterým cány říkali, řezali mincíři kratší kousky zvané farfule, z nichž lesklé plíšky láli.
— Ti —
Tyto pliskv dostali zmltaři a ti je ve vyhni na „šaľli" zmítali, aby měkčími so staly; nařež je klopírum odevzdali a ti jim kulaté podoby dávali.
Nepodařené kusy hejíci vraceli kysířiim a podařeno kulaté plíšky rovnali štosíři a odváděli lorýř&m. Lór.ýři jo vyvarovali — bílili.
Konečno vyvařený a vybílený kov dostal so do rukou pregéřu, kteří jemu ráz dávali —jo pregovali. Odtud piko hotová mince ukládána do urbury královsko.
Pokladna královská nalézala so pod kaplí sv. Vácslava a Ladislava a tam při opravě nalezeny dvéře, na jejichžto pažbě jest
kprunované yďv/ a nápis „Noli me tangere." \x/
Dvéře tvto pocházejí z dob Vladislava krále a sice z doby nejvyššího mincmistra Bohuslava Kostky z Postupic, kterýž v úřad ten r. 1502. uveden byl a jehož znak, hrábě, také se na pažbě nachází.
Celá mincovna byla snad k vôli bezpečnosti uličkou od paláce oddělena. V ní dnešního dno jest schodiště do rytířského sálu a úřadoven městských.
Touto uličkou mohlo se také bezpochyby vjeti do mincovny čtvrtým vjezdem, který r. 1896. v hradbě Vlašského Dvora úplně zazděný nalezen byl.   Do té doby neměl  o něm nikdo ani tušení.
Střecha nad schodištěm značí nám, jak jsem již pravil, jeden lun či šmitnu, ovšem s tím rozdílem, že šmitny byly přízemkem.
Když pak r. 1585. Vlašský Dvůr vyhořel,byl palác kryt jen pouhým krovem a věž dostala asi tenkrát nynější svou podobu. Při opravě r. 1897. vykonané byla jí tato tvářnost ponechána, ač bychom rádi byli viděli střechu gotickou aneb cimbuří původní, kteréž bv Vlašskému Dvoru bylo zajisté starobylý ráz lépe dodávalo.
Touž dobou sneseny byly asi sedlové střechy s celé mincovny a postaveno nad ní nevkusné patro ku potřebám horního úřadu.
Koku K322. vyhořelo severozápadní křídlo Vlašského Dvora a upraveno pro horní úřady velmi nuzně, a poněvadž místnosti úřadům nestačily, zbořili hradbu i baštu hradební, ktorá se v čele severovýchodního křídla nalézala, a přistavěli ještě zcela nevkusnou budovu za místnosti úřadní.
Přístavek tento zbořen před čtyřmi léty a nebude obnoven, poněvadž jím Vlašský Dvůr jen zohyzděn byl.
Při odkopávaní terainu pro park, který před Vlašským Dvorem
založen bude, našly se základy šestihranné bašty hradební. Tof jsou nepopiratelně zbytky hradeb Václava II.
Když pak v druhé polovici XVI. století Hora tolik bohatství nedávala, přestala býti sídleni králů Českých a byla pouze sídlem nej vyššího mincmistra a když úřad ten do Prahy přenesen, zůstal Vlašský Dvůr státní mincovnou a sídlem horních úřadů pro všecky země koruny sv. Vácslavské.
Horv kutnohorské stále klesaly v užitcích svých, tak že r. 172(i. i mincovna zrušena a do Prahy převezena. Vlašský Dvůr sloužil pak jen za místnosti horním úřadům.
Od té doby zapomínalo se na Vlašský Dvůr docela a poněvadž sloužil jen účelům nahodilým, hynul rok od roku skoro až ke zřícenině.
Celý hrad činil na. příchozího dojem nej bídnější chatrče, nikoliv královského paláce. Xikde skoro již nebylo schodů v, ani stropů, nebylo příček, ani podlah, nebylo oken, ani dveří a vše hrozilo spadnutím.
Mohl-li tak zňstati Vlašský Dvůr, každý soudný člověk uzná sám. A tak jak byl mohl se líbiti jen poetům, malířům a turistům, kteří si libují ve zříceninách, čím větší v nich je spousta, ale historikovi, jemuž jde o zachování tak vzácné památky, dokonce líbiti se nemohl.
A v tak zbědovaném stavu přepustila vláda Vlašský Dvůr obci kutnohorské za „maličkosť" (!) 30.000 zl. a to preto, že obec kutnohorská chtěla Vlašský Dvůr použiti na prospěch veškerého školství kutn ohorského.
Sluší ještě připamátovati, že v době naprosté nevšímavosti k této starobylé památce rozprodán byl aerárcm též horní archiv a málo co jen bylo z něho zachráněno.
Po dvanácti letech pilného šetření a komisionolního řízení mohla konečně obec naše přistoupiti ku obnově Vlašského Dvora - ovšem se změněným programem — totiž ustoupila od myšlenky té soustředit! zde veškeré školství. Náklad na opravu Vlašského Dvora bude vyžadovat! bez mála 300.000 zl. Restauraci provádí obec, a dozor vede stavbyvedoucí sv. Panny Barbory, p. vrchní inženýr Lábler a jest mi veřejně vyzuati ku cti města našeho i ku cti stavbyvedoucího, že se zachovává a šetří mnohdy až úzkostlivě veškerý starý a malebný ráz Vlašského Dvora.
Vše, co jen na umělecko-historickou cenu poněkud ukazovalo, to bylo zachováno v původním stavu a původní podobě a jo tedy pláč novinářský některých diletantů zcela nepodstatný, křičí-li do
Pohled na restaurovaný Vlašský Dvůr.
I
— 2í) —
světa, že v Hoře Kutné děje se na opravách našich starých památek barbarství a my že jsme Vandalové a podobně.
Takovými frázemi se pranic nenapraví, ba naopak spíše se dobré věci ještě uškodí.
Vlašský Dvůr byl na spadnutí a neměbli docela sklosnouti v rum, pak musel býti restaurován.
Že restauraci1 vnitř i zevnitř Vlašského Dvora se podařila, nikdo nesmí popírati; také ale nesmí nikdo naříkati pro nějaký jeřáb, který byl z točitých schodů proto stržen, aby schodiště mohlo byli před rozpadnutím zachráněno.
Vnější restaurace a rozdělení místností podařilo se potud, pokud mohla ku praktické potřebě zřízena býti.
Kde ovšem z různých ^kumbálkun utvořeny měly býti důstojnější místnosti, tam rozdělení staré k ničemu se nehodící vzalo za své.
Takové místnosti byly již stokráte přestavovány a neměly žádm'1 historické ceny a. proto jich není co litovati.
Oba sály, kaple, arkády, lůny, věž, točité schody atd. tyf měly svou historii a ty jsou také zcela originelně zachovány.
Vlašský Dvůr jest: již hotov v celé své části. Část severní a západní věnována dívčím školám obecným i měšťanským již před třemi rok v, a letos jest dohotovena čásť východní a jižní a bude odevzdána ku potřebě městské radnice a ostatním městským úřadům.
Tím jaksi původní snesení, že sem má býti umístněno veškeré školství, se pozměnilo a sice ve prospěch školství, poněvadž velké nakupení škol na jediné místo bylo by skuteční1 nepraktické.
Tam tedy, kde Čeští králové bydleli, tam, kde první české groše se razily, tam, kde Horníci bud svých práv hájili, nebo se o horách radívali, nebo bouřné schůze konávali, tam, kde české sněmy držány byly, tam zasedne nyní — zastupitelství královského horního města Hory Kutné, aby tuto staroslavnou obec řídilo, spravovalo a spravedlivě vedlo.
Zastupitelství) města Hory Kutné v dějinách vlasti tak proslulého a slavného, majíc v paměti tento význam města jím spravovaného, zajisté vo v sem konání svém říditi so bude dle nápisu na bronzové desce ze staré radnice z r. 151)5. zachované, kteráž dosud zdobí zasedací sin radní.
Vylíčiv stručně, ba velmi stručně dějiny a postup staveb Vlašského Dvora, nemám žádného jiného přání, leč aby so ještě zdařila restaurace kaple sv. VáesJavské, kterážje vrcholem umělecké památky
tohoto královského hradu. Pak může obec kutnohorská se svým starostou panem .i. Macháčkem v čele smolo říci: >Dokonáno jest dílo veliké, které stálo ohromných obětí, ale těmi daleko není vyvážena ona veliká historie  Vlašského Dvora, již ničím zaplatiti nelze.a.
A my pak Kutnohořané a s námi celý národ Český s hrdostí můžeme pohlíželi na památnou budovu, s níž těsně souvisí veliká čásť historie zemí koruny svatovácstavské a můžeme provolali „Vlašský Dvůr  jsme si  sami  zachovali  a  dojž  Bůh,  alty přinesl staroslavné Hoře novou čest i slávu a šťastnější budoucnost'."
Této pak blahé a šťastnější budoucnosti  přináším vřelý starohorský pozdrav: „Zdař Bůh!" —
IV.
V CHRÁMU SV. BARBARSKÉM.
Jako zkamenělá báje, jako zjev z jiného světa, jako zlatý hrad z pohádky jost velechrám s v. P. Barbory, velechrám bez odporu jediný z nejkrásnějších nejen po stránce architektonické, ale i polohou svou.
Není Čecha — ano ani cizince uvědomělého, vzdělaného, který by, spatřiv velechrám tento, nebyl dojat a uchvácen jeho krásou.
Svatyně ta, jejíž nynější podoba vybudována v době dějinné periody v Hoře Kutné, ryze české, v dobách dlouhého panování krále Vladislava, nástupce šlechetného Jiříka, jest přední památkou starého českého umění stavitelského a — jak směle a také v pravdě potvrditi lze — nemá v celé střední Evropě  památky sobě rovné.
Pokochavše so pohledem na vnějšek veiechrámu, vstupme do vnitř a sledujme zde některé drahocenné památky na doby naše zachované.
1. Starobylé fresky.
Léta Páně 1877. založen na Horách Kutných některými přátely starožitného umění spolek, kterýž nazván po zakladateli české archeologie, rodáku Kutnohorském — slavném učenci Javu Erazimu Vocelovi — sbor archeologický -» Vocel.i
Sbor tento obral si za účel mimo jiné věnovati zvláštní pozornost veiechrámu sv. Barbory a mnohým v něm nalézajícím se památnostem.
— :u -
První mvšlenku svou jal se prováděti již r. L878. ^opravou gotických lavic* zbytkem to bývalé slávy a nádhery kostela řečeného.
V tom řase podnikali členové „Vocoia" pilné obchůzky po chrámu sv. Barbory, aby tu poznali památky jeho, i aby kochali se ve věčně krásných a lepých formách umění stavitelského, kteréž tak velkolepě kvetlo v dobách, kdy český stát byl ve výsluní své samostatnosti.
Když pak lavice gotické opraveny a na své místo zase postaveny býti měly, usnesl se sbor „Vocel", aby západní část jalové zdi, u které lavice stály, nějakým způsobem přiměřeně upravena byla.
K cíli tomu dal vystavět! lešení. Z lešení toho poznáno, že pod kůrem vápenný nátěr prorážejí nějaké staré letopočty a nápisy
Žatou příčinou shlédl A. Materka, člen archeolog, sboru bedlivěji ona místa, seškrábal vápenný nátěr, a hle, zrakům přátel archeologie objevily se znaky Ludvíka a Karla z Kas n é a Matěje Lidia z \ly-slova s letopočty 1562. — znak v to úředníků mince.
Akademický malíř a c. k. professor p. Josef Zeis obnovil znaky ty, které až do vybourání zdobily jalovou zeď Svato-Barborskou,
A znaky tyto byly příčinou, že nalezeny a odkryty pak „fresky" i v kaplích v ochozu. Když vápno seškrabáno, a obrazy objevily se skoro v původních barvách — ovšem poškozené — působil archeologický sbor po přání všech přátel umění k tomu, aby fresky ty budoucnosti zachovány byly.
Proto předsednictvo sboru archeologického*) požádalo c. k. místodržitelství království Českého, aby vyslalo na Hory komisi, která by vynesla o freskách objevených podrobný soud.
C. k. místodržitelství vyhovělo žádosti „Vocela" a odeslalo na Hory komisi, skládající so z pánů: c. k. konservátora Fr. Beneše, akademického malíře Jos. Flellicha, professora A. Lhoty, akademického malíře B. Wachsmanna, prof. Viléma Kandlera, vrchního inženýra Scheinera a z Hory Kutné povolalo: předsedu archeolog, sboru presidenta krajského soudu V. Předáka, ředitele Zacha, prof. Zei ; , arciděkana P. J. Peřinu, Dr. Auředníčka, městského radu a důchodního Kircheisla.
V ccděli 17. dne měsíce listopadu 1878. o 12. hodině sešla so celá komise v chrámu Svato-Barborském. Onemocnělého arciděkana
*) Píedsedbu byl president c k. krajského soudu V. Předák, místopředsedou Jiří Zach, ředitel, ;i jednatelem F. A. Slavík, professor c. k. reálných Skol.
— :i5 —
zastupoval ľ. Stýblo, kaplan, a předseda „\ ocela" taktéž pro nemoc se nezúčastnil — t>a on ani víco z lože nepovstal, započatého díla se nedočkav.
Zástupcom vysoké vlády v této komisi byl c. k. okresní hejtman Julius Červenka. Úsudek komise zněl jednomyslně asi takto :*)
„objevené fresky zdejšího chrámu Páně Svato-Barborského mají velikou cenu jak po stránce archeologické, tak též i umělecké a uvážíme-li, že asi z XV. století pocházejí, vynikají proto nade všecky posud známé obrazy tohoto věku v celém království Českém.
Proto jednomyslně snášíme se„ aby tyto umělecké památky po zásluze jen obnoveny, nikoliv přemalovány a kde by co scházelo, aby jen doplněny byly. To dovolujeme sobě veleslavné vládě po zralém uvážení doporučit! s prosbou, aby náležitých krokův učinila ku záchraně a zachování velebné této památky umění českého."
Čtyři roky po té došlo teprve k opravě fresek v kapli „Smíškově", před kterou jest rodinná hrobka Dačických z Tleslova. Fresky tyto opravovati počal malíř Petr Meixner, a dokončil je náš Adolf Liebscher r. 188.6.
Jaký význam mají fresky tyto, táže se bezděčně obdivovatel?
a) Kaple Smíškova.
Po straně východní spatřujeme nad oltářem „Ukřižování Krista Pána." Skupina žen po pravici, mezi nimi lkající Magdalena u paty kříže a omdlévající Matka Páně, kterou sv. Jan podepírá, pak skupina mužíi po levici a v pozadí město, dodávají obrazu tomu — nechť díme — dramatického effoktu.
Nad ^Ukřižováním Kristovým" zobrazena jest legenda, ve které se zjevuje v oblacích Panna Maria nějakému králi a jeho komonstvu. Po straně love zříme páva, jako obraz pýchy a nad ním ve výklenku vyobrazen jest některý z apoštolu Páně. (Nově připsáno mu jméno Jakub.)   Protější západní stranu  zdobí též dva obrazy.
Na horním vidíme klečící ženu dovolávající so spravedlnosti krále sem přijíždějícího, ľ nohou klečící ženy leží zavražděné děcko, Uprostřed stojí kat s mečem a po boku jeho klečí odsouzenec se zavázanýma očima, očekávaje vykonání ortele.
") Pravím   »asi taktoc,   protože   protokol ten   v české   1 loie   sepsán   byl »pn
něm«pku,«
Na malém obrázku v pozadí vidíme ■* smíření* ; kleéí tu rytíř s pannou, kterým král své požehnání dává.
Nepochybně jsou to tytéž osoby, které prve před soudem stály. Pod obrazom tímto jest obraz čtvrtý, na kterémž z paláce nebo chrámu vychází žena zdobená diadémom s četným průvodem žen a bosa kráčí vodou, jdouc na druhý břeh vstříc králi, který ji s celým komonstvom tu očekává.
Na lávce nad potokem, stojí jeden z dvořonínů a usmívavě se na průvod dívá. Pod obrazem tímto velmi pěkně jest vymalován znak Smíšků z Yrchovišt a pod oknem modlící so jeho rodina t. j. syn Jindřich a manželka Markétka, rozená z Duběnek; sluha rozsvěcuje svíčky.
Husitskými válkami utrpěla stavba kostela Svato-Barborského velice; nebof po mnoho let ani rukou tu nebylo hnuto. Až pak ku konci XV. století započato opět v stavbě. Hlavní zásluhu o to měl Michal z Vrehoviší a také jsa bohatým náklad ní kem a rudokupcem velice ku stavbě penězi přispíval, tak asi, jak již i jeho předkové byli činili.
Proto zakoupiv sobě kapli tuto od Jana llertvíka r. 1485. stal se maj etnikem jejím a poručil ji tak opatřiti, »aby se tu česť a chvála dála milému Bohu.t —
I klenutí kaple této vyniká krásnými malbami „al ľrosco". Na srovníku vytesán jest jednorožec, znak to rodiny Smíšku z Vrchovišf, a ve čtyřech polích namalováni jsou čtyři anděle (všichni stejně), držíce v rukou kaditelnici. Zel, že to malba zcela nová, poněvadž byl toliko jeden z andělů zachován; z ostatních zbyly jen fragmenty, dle kterých pak obnovil anděle tyto po smrti Maixnerově — Adolf Liebscher.
Obrazy po stranách kaple malované mají po mínění „Zprávy Yoeela z r. 1879." biblický význam, který tu krátce uvádím: „Král Šalamoun měl zlatou, v podobě lilií vybíhající věncem z trnu indických propletenou korunu s nápisem „vítězství lásky."
Maxeda, královna ze Sáby, navštívivší jednou krále Šalamouna, tázala se ho, co by podivná koruna tato znamenala. Šalamoun jí odpověděl: „Lilie znamenají bohabojnou Pannu, která na svět porodí krále králův, jenž bude svět tak milovati, že život svůj vlastní položí za něj a místo zlaté koruny trnovou nositi bude; on tedy počíná ctíti toto vítězství lásky Spasitelovy." —
Tento děj zobrazen jest na obraze spodním v západní části, kdežto protějším obrazom  na straně východní, totiž „Ukřižování
Fresky kaple hašpléřské.
I
Páně" s trnovou korunou, označující toto proroctví smrti Kristovou, so již potvrzuje.
Oba horní obrazy zdají se býti vzaty ze života svat. Zikmunda. Zikmund, král burgundský, měl dceru krále vlašského Theodoriku Amalbergu za manželku, ktorá mu zomrela, a en se po smrti její podruhé oženil. Od té doby vznikly v jeho jindy tiché domácnosti veliké různice a nevole.
Zikmund konečně nástrahami různými druhou manželkou sveden, dal nevinného vlastního syna svého r. 522. ve spaní zardousiti. Brzo po té počal Zikmund pykati' hanebného činu svého a činil přísné pokání. Odložil pýchu (páv ji vyznamenává! a korunu, vroucně sobě žádaje, aby ho Bůh trestal podle dobrolíboznó vůle své; po smrti pak, aby ho vzal na milost. Nejvíce si však přál, aby pro víru a Boha sešel smrtí mučennickou. A to se mu vyplnilo. .Když totiž vedl bitvu s králem Franckým, byl r. 524 i s manželkou svou a syny zajat a na rozkaz krále Chlodoméra mučen, odpraven a mrtvoly jejich do studně uvrženy.
Oba tyto výjevy na vrchních obrazech so spatřují; na západním pak již i smrt jednoho a prosba matky za druhého. Potud zpráva „Yocola" r. 1871)."
Avšak professor Braniš a c. k. konservatoř, ve svém díle „Dějiny umění" na str. 160. II. různí se s náhledem tímto a praví o vrchních obrazech této kaple takto: „Nad tímto obrazem je druhý obraz, představující císařský palác, na jehož pavlánu Sibvlla klečícímu císaři Augustovi ukazuje Pannu Marii v oblacích so zjevující . . . Xa protější stěně zobrazeno jest t. zv. „Justitia Trajani," znázorňující téhož císaře, kterak prý na smrt odsoudil svého syna, kterýž jisté vdově děcko zavraždil, ale na přímluvu této vdovy opět jej přijal na milost a s ní ho zasnoubil." — Oba tyto náhledy bez komentáře podávám.
Malby provedeny jsou čárkovaně „al fresce" v nejjemnějších niansíeh; kresba v kontuře je výborná, skupiny osob výtečně srovnánv, krajinomalba je slušná a architektura slohem gotickým mistrně provedena.
Xa straně východní jest oltárni mensa z vápencových lomů írebonínských slušně provedena, a na mense té stojí vzácným skládací oltář, o němž později promluveno bude.
b) Kaple hašpléŕská.
V sousední kapli zvané sv. Vácslavské byla treska již několik roků seškrabána, a práce tato svedčila taktéž o nevšední výzdobo kaple té, ač mi říci jest, že daleko v umelosti za freskami kaple Smíškovy pokulhává.
Zed' každé strany rozdělena jest ve tré dílů. Na straně východní nad oltářem v pravém dílu jako v kapli předešlé namalováno „Ukřižování Páně." Pod křížem ukřižovaného stojí s rukama sepjatýma Matka Boží a na straně protější miláček Páně — sv. Jan. Ve výši rukou Kristových rozkládá se v pozadí krajina Jerusa-lémská. Druhý díl vyplněn jest velikým kobercem v zelených barvách provedeným. Třetí díl rozpůlen jest gotickým ornamentem, po jehož boku stojí v bohatých rouchách dvě velikých postav v plném mužském věku. Prvá značí apoštola Jakuba ml., druhá apoštola Pavla.
Na zdi strany západní, kteráž opět ve tré dílů se dělí, vidíme v prvém dílci jako v kapli Smíškově výklenek, do něhož se nádobí bohoslužebné ukládalo.
Po obou stranách výklenku vidíme dvě postavy hornické, Jest to nákladník a rudokupec. Prvý, mna si ruce, raduje se z dobrého prodeje, druhý bedlivě koupi svou do knížky zapisuje. Kolem obrazů těchto nalézá se arkatura, t. j. mělké, ale bohaté výklenky gotické, jimiž prázdná zed' byla vyplněna.
Střední část vyplňuje na ploše halové starý znak Kutnohorský s korunovaným monogramem W, což značí krále Vladislava II. Vedlo tohoto znaku stojí rovněž na půdě Halové dva horníci ve slavnostních „perkytlích" a „kápích" skvostně vyšívaných, z nichž každý rukou jednou drží znak za písmeno W, druhou pak štít, Prvý so znakem havířským (šlíglé a pormrlice) a druhý se znakem hašpléřským (rumpál.) Xad královským monogramem lze dobře čisti vedle koruny v levo:
„ItHutat," v pravo t0ÍM$\fíi\$"
Na poli hořejším, zobrazeno umučení sv. Kateřiny, klečící před lámacím kolem, do něhož právě blesk uhodil. Vedle ni stojí kat se psem.
Kateřina z Alexandrie vším důrazem hájila před strašným pronásledovatelem císařem Maximinem víru Kristovu a vytýkala mu přod mnoha učenci nespravedlivost a hnusnou surovost, s jakou proti náboženství Kristovu vystupuje. Císař rozhořčen řečí tou, káže
ji přivázati na kolo. V tom okamžiku, kdy se kulo otáčoti molo, udeřil blesk do stroje, pacholky katovy pobil, provazy rozerval a tak Kateřinu z mučeni vysvobodil.
Tento děj znamená nám nejvyšší čásť západního obrazu. Mladistvá, sotva dvacet roků stará Kateřina z Alexandrie klečí ozářena, a s rukama sepjatýma pohlíží k nebesům.
Před ní v troskách stroje lámacího a kola leží pochopové, kteří Kateřino muka strojiti moli.
Pod oknem této kaple vidíme na východní straně dívku, která muži podává měšec, na straně západní a uprostřed pak práci horníků v dole.
Klenba kaple této byla také „al fresce" vyzdobena, ale toliko dvě postavy zemské se zachovaly a daly se oprav iti. Znamenají moudré a nemoudré panny. Malba v celé této kapli byla veliče poškozena, zejména na západní zdi ve vrchním poli byla pouze nižší část šatu zachována, tak že prof. Sekvensovi bylo horní části dle domyslu doplnili. V nej vyšších částech so nezachovalo již žádných maleb.
Kaple tato dříve slula sv. Vácslavská a byla do r. I4S7. majetkem Michala Rady, řezníka, který ji v poslední vůli své šepmi-strňm a radě král. hor. města Mor Kutných poručil. Tito pak ji bohatému Horníku Janu Knaizlíkovi ze Světic dědičně podstoupili, by kapli tu tak Opatřil, »aby se tu cest milému Pánu Bohu prokázala.*. Když pak Knaizlík r. 1493. zemřel, dali tuto kapli šepmistři a rada „cechu havéřii a hašpléřů k jich žádosti."
Byla tedy v krátké době kaple tato v různém držení. Každý ji po možnosti a způsobu tehdejším okrašloval a ozdoboval. Pravdě podobno, že cechové tito dali kapli svými odznaky vyšperkovati, a že malba vznikla nade vší pochybnost za panování krále Vladislava v létech I 171 —151 (i, poněvadž korunovaným W i krále svého milého potěšit! a vyznamenali chtěli.
Kapli hašpléřskou obmyslil v závěti své nadějný syn vlasti české medik Prokop Slavík, věnovav na obnovení fresek 1200 zl. á vyžádav sobě, aby sbor archaeolog. „Voccd", zaopatřiv sobě patro-nátního svolení, dal ji opravili.
A tak stalo so, žo prof. Sekvens pomocí akademických malířů fírysana a Mikšo rokem 1893. práci tu dohotovil ku vší spokojenosti. Šlechetnému dárci f medikovi Slavíkovi věnována v kapli to nápisem — „věčná paměť!"
Abych pak byl úplným u vylíčení dějin freskových, poznamenávám, že Veselský, který v archivu Kutnohorském rovnal a pořádal, nalezl v říjnu 1878. důležitou listinu, ze které vidno, „kdo" a „proč" fresky zabílili dal. Až do té doby nebylo jasno, ani mezi archaeology ani mezi učenci a panovalo tu rozličné mínění. Jest však nyní zjištěno, kdo fresky dal zabíliti, když v knize Memorabilií z roku 1623. — 1626. při dni 29. Augusti 1624., takto bylo po* znamenáno: „Starší obecní a osmisoudcové obecní a jim v známost uvedeno poručení nejvyššího pana mincmistra Viléma z Yřesovic". Druhé: „Poněvadž se obrazové kněžští Lutera a Husa v kostelích malované nacházejí, a ti jsou na potupu religionu katolickému a řádu jeho, to aby zamazáno a sneseno bylo, jako také epitaphia některých kněží". Třetí: „Kalich na kostole sv. Panny Barbory, který také na potupu jejich religionu jest, ten také, aby sňat a sveden byl, poněvadž i v Praze za tou příčinou sňat jest."
A ve všem teluláž Vilému z Vřesovic, nej vyšším u mincmistru poslušní obecní starší takto se usnesli: „Co se obrazov v kostelích malovaných dotyce, ty, poněvadž na tom nic nezáleží, mohou zabíleny a svedeny býti, a epitaphia od přátel, kterých se dotyce opatřena mocí býti mohou. Kalich z kostela sv. Barbory, poněvadž tam přes lidskou paměť zůstával, jestliže by jinače býti nemohlo, aby lidé odkazňv i almužen do pokladnice k tomu kostelu a záduší činiti s pohoršením odvedeni nebyli, to se taky stati může, aby sňat byl."
Veselský list tento uveřejnil ve „Věstníku Kutnohorskom" dne 12. října 1878. a tou dobou nastala v odhalování fresek veliká změna. Listem tím vešlo ve všeobecnou známosť, že na požádání jesuitů, tehdy ani v Hoře ještě nesídlících, Vilém Vřesovec toto nařízení obecním starším učinil, a z listu tohoto také veřejnost se dověděla, jakýchž tu ještě obrazů zabílených za oltáři nově vystavenými se nalézá.
Zpráva ta poplašila ovšem jisté kruhy a bylo vůbec proto zamezeno fresky dále odkrývat! Tak stalo se, že i lešení, na němž Materka a s ním Í jiní přátelé starobylých památek těchto Od měsíce května do polovice listopadu r. 1878. vlastnoručně pracovali, téhož měsíce ještě bylo odklizeno. Tím se také vysvětluje, proč kaple třetí, v níž pouze ■» umývání nohou* odkryto bylo, zůstala nedokončenou.
V tom čase odešel také osvědčený přítel veiechrámu sv. P. Barbory, president krajského soudu Vácslav Předák na onen svět (j 29. dubna I879.) a tím zpečetěn byl osud fresek svatobarborských.
Gotické lavice.
Od té doby nikdo ani na zdi v ochozu sáhnouti nesměl, aě s dostatek známo jest, že veškeré kaple freskami ozdobeny byly.
Doufejme, že nadejde doba příznivější', která vynese na světlo Boží mnohou ještě vzácnou památku tohoto staročeského umění a přispěje tak ku vnitřní výzdobě chrámové a řad iti. se bude důstojně po bok známým krásám tohoto volebného chrámu, jenž nad Yrchlicí hrdě se vypíná a budí obdiv všech upřímných Čechův.
2. Gotické lavice.
Y XV. století stála řemesla kutnohorská na výši své dokonalosti a tudíž vším právem říci můžeme, že byla skutečným uměním, poněvadž řemeslníci tehdejší doby nebyli pouhými stroji pracovními, nýbrž byli zároveň umělci, kteří mysliti i pracovati dovedli.
Z té doby zachovaly se nám ve veiechrámu sv. P. Barbory ■^gotické lavice*, o nichž jde jeden hlas, že jsou „uměleckým výtvorem vysoké ceny." —
Kolik jich původně bylo, nikdo neví s jistotou ; na naše časy y« jich zachovalo jedenáct celých, dvanáctá uhořela a uschována v museum Kutnohorském.
Do lavic těchto 9'7 m dlouhých vstupuje se se tří stran, totiž po obou koncích a pak pulpitem, kterýž asi uprostřed jest ve dví rozpůlen, aby sem vchod umožněn byl. Pulpit jest po obou stranách na pole rozčleněn, kterážto pole jsou pěknými kružbami jako u oken naplněny a sloupky po obou stranách orámovány.
Čtyři strany pulpitu, které rozdělení ukončují, jsou pěkně dekorován)' a pozvedají se v náplni nad pulpit krásnou kružbou a křížovou kyticí do výše DO cm.
Za pulpitem tím jsou 85 cm široká a 50 cm hluboká sedadla pořízena po způsobu kapliček 3-5 m vysokých. Každá tato kaplička sv® Loky v podobě oken, z nichž většina okrášlená jest pruty a kružbami, střední pak a krajní nesou znamenitě stylisované rostliny — pravé dílo limé)ockó_ _
Xad opěradlem každého sedadla klene se gotický baldachýn, jehož klenba se uprostřed na způsob žebrových klenutí protíná a miste svorníku ozdobnou visutou kyticí ukončuje. Do předu vypíná so před baldachýnem 2 m vysoký' štít, po jehož stranách krásné
lupeny a u vrcholku v pravde umeleckou krížovou kytici spatřujeme* Štítové prostory vyplněny jsou různými kružbami okennými.
Při půdici každého štítu zavěšeny jsou malé baldáchýnky 60 cm a pod nimi konsolky 150- cm vysoké, na kterých stávaly sošky andělů zvýší 70 cm, kteří nesli nástroje umučení Páně. Z těchto sošek zachovaly se pouze tři. Kam ostatní se poděly — vědí jen bozi. Baldachýnky jsou po všech stranách výtečnou a různou řezbou vyplněny, jakož i malými křížovými kyticemi Opatřeny. Konsolky nesou řezbu z pěkně stylisovanýeh rostlin a každá jest jiné podoby. Z půdice velkého štítu Vyrůstají po obou stranách sličné sloupky stejné výšky — lupením ozdobené a vrcholek, který se nad štíty rozpíná, nese také křížovou kyticí.
Důmyslné kružby v náplních, byť i sebe menších neopakují se nikde a náležejí bez odporu ku znamenitým pracem gotiky kutnohorské.
S radostí nevýslovnou pohlíží příchozí na tento skvost Svato-Barborský a neví, kam a nač by dříve měl zraky své obrátiti, aby drahocennou tuto památku rychle seznal a seznav ji, velebil neobyčejnou krásu, dokonalosť, vkus i důmysl, jakým dávní předkové naši pracovali na výtvorech svých a tím nám nehynoucí pomníky svého bohatství i své neúmerné práce, své slávy a cti zachovali.
Jim budiž vděčná paměť ajny pak pohlížejíce na tyto práce mistrovské, čiňme tak s láskou a hrdostí a nedejme sobě ujiti ani chvíle, kterouž pokochat! se můžeme v těch krásných a lepých tvarech, jež nenajdeme ani za hranicemi tohoto království.
Sboru archaeologickétřiu „Voeol" na Horách Kutných náleží dík veřejnosti, že gotické lavice tyto nevzaly úplnou zkázu, neboť je r. 1878. a 1879. nákladem skoro NUD zl. způsobem šetrným opravili a k jalové zdi postaviti dal. Po restauraci veiechrámu Svato-Barborského postaveny budou ve dvou odděleních vedle sakristie, an jiného vhodného místa pro ně nalezeno nebylo.
3. Reliéf sv. Panny Barbory.
Až do roku 1673. stával v presbyterium veiechrámu sv. Barbory na Horách Kutných dřevěný gotický oltář, kterémuž se říkalo „archa".   Na Horách Kutných žil  mistr Jakub „Řezák" — rodilý
Nymburčan — a ten prací svou řemeslnou brzo získal si jména velkého umělce.
Tak mezi jiným počítá se i prací jeho dřevěný gotický oltář „archa" veiechrámu sv. Barbory.
Zhotovil jej ještě během posledních let XV. století, poněvadž již 1502. „archa" úplně hotova byla a v bílou sobotu na místo příslušné postavena. Xa to r. 1504. patnáctého dne měsíce září Filipem, biskupem Sidonským, slavnostně vysvěcena. (Staré paměti Kořínkovy z r. 1 (174. str. 204.)
Archa Jakubova slynula svoji" krásou po vší zemi. Žel, že na naše časy zachovala se nám z ní jediná částka, „reliéf sv. Panny Barbory" 150 cm vysoký a 60 cm široký, jenž dle Kořínka tvořil toliko čásť levého křídla „veliké archy."
Sv. Barbora na reliéfu našem zobrazena jest stojíc, ana z otevřené knihy se modlí. Vedle ní jest obvyklý její příznak totiž: věž o několika patrech. Barva na tváři a na spodním rouchu jest dosud věrně zachována;   na rouchu vrchním však již valně sešlá.
Co bylo na ostatních částech „archy", to dovídáme se taktéž z "Pamětí Kořínkových," který o nich takto píše: „Na postranních te archy křídlech, aneb rozličných dveřích, uprostřed těch noj-kimštovnějšíeh cirád po každé straně stály dva obrazy plochou rezbou dělané, totiž po pravé evangeliu': „Boží Rodičky" a pod ní "sv- Kateřiny"; po levé (epištolní) pak „sv. Barbory" a, pod rií »sv. Doroty", každý v mírné, panenské postavě a se svým obyčejným znamením. K tomu každý tak krásný, tak spanilý, že kdyby jen sebou pohnuly, za živé pokládali by se mohly." —
A co Kořínek řekl, jest pravda v plné míře, poněvadž zachovaná rezba sv. Panny Barbory ještě dnes toho nejlepším jest důkaze mu.
Archa Jakubova zdobila presbyterium veiechrámu sv. Barbory jedno sto sedmdesát a dva roky a obdivoval se kráse její každý, kdož ji viděl. K obdivovatelům jejím počítáme také vnuka Jakubova, Daniela Adama z Veleslavína, kterýž také pochvalný výrok ° ní pronesl. —
Ještě v počátku druhé polovice XVII. věku  byla archa ve SV,C' sPaniiOsti zachovaná, až konečně roku 1673.  postoupili musila 1 ' ° novemu oltáři, zbudovanému jesuity ve slohu copovém, nevkusném, ku slohu stavliy veiechrámu se nehodícím a ničím nevynikajícím.
Archa odnosená byla na volík}' kur chrámový, tam uložena a co kdo sobě z ní vzal, to vzal. Zbytky pobrali a spálili řemeslníci zaměstnaní při opravě chrámové.
Zbývá mi ještě promluviti o mistru Jakubu. Jakub „Řezák" narodil so v Nymburce a žil na Horách Kutných koncem XV. a v prvé polovici XVI. století a měl tu dum > U Pávů* řečený i zboží. Ženou jeho byla Eliška, dcera Jíry Loreckého z Eikuše. Zemřel r. 1527.
Že mistrovná „archa" jest vskutku jeho dílem, dosvědčují značky \ , které na věži — znaku to sv. Barbory (v J. a II. patře), vedle reliéfu spatřujeme a kterými to značkami mistr Jakub své práce mnohdy označoval.
Také v „registrácii" nalézá se poznámka o platu „Kubíkovi Řezákovi" nebo „Jakubovi Rezákovi" za „archu Svato-Barborskou."
Originál naší reprodukce jest dosud dobře zachován; jen koruna z hlavy a bahlachýnek nad hlavou světice, které byly uměleckou přízdobou obrazu, jsou již otlučeny.
Památky i díla muže jako byl Jakub Řezák, máme sobě nad jiné vážiti, poněvadž on nejen osvědčil vzácnou umelosť a proslulým se stal vynikajícími pracemi svými, ale on, když toho potřeba bylo, nepřestával pracovat! díla svá ku všedním potřebám* čímž neskonalých si zásluh získal o výzdoby příbytku bohatých * Horníků* Kutnohorských. Myl tedy Jakub Řezák nejen umělcem, ale i dovedným řemeslníkem.
4. Skládací oltář.
Známo, že kaple v ochozu chrámu Svato-Barborského byly vyzdobeny většinou skládacími oltáři, které napořád uměleckými výrobky byly.
Z těchto oltářů zachována na naše časy pouze jediná čásf, pocházející z r. 1400. Je to malba jednoho oltáře skládacího, měřící 11S cm zvýší a 84 cm zšíří. Touto malbou vypodobněna jest sedící Matka Boží na vyvýšeném sedadle. Za ní po pravé ruce stojí sv. Alžběta a sv. Apolena, po levé pak sv. Markéta a sv. Dorota. Před ní sedí sv. Kateřina a sv. Barbora.
Tři okřídlení andílkové drží za skupinou touto zlatý koberec po způsobu plochého baldachýnu.
Horník ve svátečním hávu.
Skládací oltář kaple v ochozu.
mi
N/
Panna Maria držíc malého, neoděného Ježíška na klíně a rozmlouvajíc se sv. Markétou, pozapomíná syna Svého a ten mile hraje si kytičkou v ruce levé, kdežto ručkou pravou dosahuje po jablíčku, kteréž mu sv. Barbora s úsměvem podává.
Všecky světice mají drahocenný brokátový šat, ktorýž vkusnými záhyby větší bohatosti nabývá. Hlavy jejich pokryty jsou diadémy. Pannu Alani zdobí vysoká koruna mnohými šperky a drahokamy ozdobená.
Malba světic jest provedena na dřevě a barvy její voleny jsou mistrovsky, poněvadž tvoří slušný harmonický" celek. Zvláštní pozornost budí v nás zlatý koberec, který nesou andělé. Jest to překrásně rýsovaný dessin, jehož kontury hloub do zlata vrženy jsou.
Dvě křídla tohoto oltáře jsou neméně dokonalou prací mistrovskou. Na pravém křídle po pravé straně spatřujeme „Zvěstování Panny Marie", a protějšek levý jest „Navštívení Panny Marie." V pravo dole na pravém křídle zříme „Zachariáše" a v protějšku v lovo „Narození Páně."
Velký obraz i všecky čtyři menší křídlové obrazy jsou velmi krásně silně pozlaceným rámcem orámovány. Do rámce tohoto vtlačen jest v tmeli pozoruhodný ornament, který kol předního sloupku širokými lupeny po celé délce i šířce rámu se vino. Přední část' křídel vyplňuje sv. Petr a Pavel.
Kdo byl asi mistrem této vzácné práce kostela Svato-Barborského? .lest a bude do nekonečna tajnou rouškou zahalen zvěčnělý mistr a původce tak krásných maleb tabulových. Bohužel, že nezachovaly se tyto stkvostné práce umělecké všecky až na našo časy a že vandalové, kteří zde tak řádili na záhubě věcí dokonalých i tu katovo dílo provedli a na místa ta čistě řemeslné, ba skoro učed-nické, zcela všední práce postavili, z nichž mnohé doposud svatyni Barborskou jak slohom, tak i provedením jen hyzdí.
Kéž najde se dobrodinců, aby všecky kaple v ochozu sv, P. Barbory zastkvíti se mohly opěl ve svém lesku původním.
5. Horník ve svátečním hávu.
Na pátém pilíři v hlavní lodi při straně jižní umístěn jest klečící horník*) v nadživotní velikosti.
*) Kdykoliv píše se »horník« malým písmenem, značí kovkop;i, velkým písmenem* značí nákladníka-boháče.
Vo výši 2 m zavěšena jest ze dřeva napodobená skála a na té klečí ve starobylém hávu v nadlidské velikosti vo dřevě řezaný horník. Pochází z r. 1746., kterýž letopočet na jednom kameni asi uprostřed skály dobře lze rozoznati.
Horník podpírá so pravou rukou o bíd (sekyrku) a levou drží nataženou, v níž zavěšený má mosazný kahanec.
Tvář jeho jo výrazná, pěkně modelovaná, ruce souměrné a prsty dokonale řezány. Bílý šat v měkkých záhybech pěkně sležený, kryje celé tělo. Přes hlavu jest hozena bílá kápi.
Podřiték jest kožený, barvy černé. Na nohou má střevíce s pěknými přaskami mosaznými, ľ pravé nohy jest zobrazen malý rumpál. Sekyrka hávéře jest mosazná, silně pozlacená a zobrazeny jsou na ní po obou stranách výjevy ze života hornického velmi dovedně ryty, a proto za dílo umělecké se považuje.
Mistr SOchy té nikde poznamenán není, ale nechybím snad, řeknudi, že to byl Baugut, což soudím z rokokového provedení ornamentu na torbě jeho, kterou tiá pasu zavěšenou má, a kterýmžto způsobem on rád svá díla přizdoboval.
Socha havéřova jest případnou dekorací chrámu Svato-Barborského; vždyt býval chrám ten perlou „Horníku" a jest tedy i ona —• jako každý starý kámen — svědkem bývalé slávy Hor Kutných.
v.
VE VLAŠSKÉM DVOŘE.
Ecce horno.
1. Ecce homo.
JVLezi nejpřednější památky Hory Kutno patřila starobylá radnice, která stávala až do roku 1770. na Palackého náměstí.*) Téhož roku zničil zhoubný požár valnou část města, nešetře při tom ovšem žádné umelecké památky. Rozzuřenému živlu tomu padla i radnice tato za oběť.
Starobylá radnice Kutnohorská, o níž dějepisec Kořínek ve Spisech svých vypravuje, byla postavena ve slohu gotickém a stála na sloupích z kamene tesán Vadí. Současně s Kořínkem vypravovali tak do nedávna i pamětníci o starožitnosti této.
Jsouc robena ze dřeva uměle vyřezávaného, byla pravou ozdobou města.
Však nejen vnějšek, ale zvláště vnitřek honosil se stkvělými ozdobami a uměleckými památkami.
Mistr Jakub, Řezák Kutnohorský,**) veškerou svůj um vložil do prací svých, a tak podařilo se mu uciniti z radní síně této dílo, kteréž nádherou, krásou a stkvostností v ornamentice sobě rovného nemělo.
„Nad veškeré okrasy řezané ve stropě, zdích a pod., nad veškeré obraz}- síně této" — praví Kořínek — „pojal mne nejvíc obraz Salvátora na způsob -»Jiccc homo* s roztaženýma rukama v postavě vysokého muže velmi řemeslně ze dřeva vypodobněný.
*) Bývalé »Náměstí panské.«
••) O mistru Jakubu viz str. 43. a 44.
Zdálo so mi, že jako bych na živého člověka so díval. Všechny oudy svou proporci (souměrnost) a,příslušnou míru mají; i ty žilky nejmonší skrz maso a káži so vyskytují.
Hádal bych, žo ton Syna Božího obraz v tom způsobu jest postaven, aby soudcové, chtíce člověka souditi, na figuru outrpného Boha-člověka patříce, tak spravedlnosti zadosť činili, ha aby při tom ani na milosrdenství nezapomínali."
Když roku 1770. navštívena byla Hora Kutná zhoubným požárem, lehly veškeré vzácnosti starožitné radnice této popelem. Toliko čtvři skrovné, ale umělé zbytky ze vzácných těch památek so zachovaly.
Jsou to: socha Kristova s roztaženýma rukama „Ecce homo" zvaná, řezaná lasice, kovová deska a jediný kamenný sloup, na jakýchž starobylá radnice stála. Socha Kristova, kteráž jako drahý stkvost v radnici Kutnohorské se chová, jest velikosti člověka 180 cm vysokého, obnaženého, rouškou pozlacenou obvinutého, jak to na ukřižovaném Spasiteli všude spatřujeme. Ruce jsou rozpjatý, jako by žehnati chtěly lidu. Žíly jsou naběhlé krví od hlubokých ran. Tělo ve všech částech a podrobnostech svalstva jest tak uměle řezáno, že způsobuje pravé nadšení. A přec jest v každém místečku viděti onen bol, ono veliké utrpení, jakéž bylo Spasiteli podstou-piti, by vykoupil smrtí svou ujařmené člověčenstvo.
„Ze všeho jest patrno, že socha Kristova podobá se jakémusi zjevu nadpřirozenému, který zušlechtěním přirozených tvaríiv a výrazu — dodává nám citů nej hlubších."
Na podnoží sochy této spatřujeme písmena y. . . ff (což značí Jakub) a letopočet 1511., a proto se vší rozhodností tuto práci „Kozáku Jakubovi" připsati můžeme. Opravena byla socha tato r. 1625. umělcem neznámvm.
2. Kovová deska.
Nad vchodem do radní síně staré gotické a roku 1770. vyhořelé radnice Kutnohorské visívala bronzová deska s tímto nápisem: „Quisquis Senátor curiam officii causa ingrederis aute hec ostium privatos alľectus omneš abiicito, Iram, Vim, Odium, Amicitiam, adu-lationem, Kei pub. porsonam et curam subiicilo. Nam ut aliis aeguus aut iniquus fueris, ita quoq. Dei Judicium expectabis <rt sustinebis
Bronzová deska.
Anno Domini 1595." ('osky nápis tento zní takto: „Kdožkoliv, jsa radním, do radnice za svým úřadem vstupuješ, před, těmito dveřmi odvrž všechny soukromé vášně, hněv, násilí, záští, přátelství, pochlebenství, sebe i péci svou obci podrob. Neboř jakou ty měrou k jiným spravedlivým nebo nespravedlivým budeš, tou i tobě na soudě Božím odplatu očekávati a snášeti bude.   Léta Páně 1595,"
Bronzovou tuto desku zhotoviti dali mužové učení Mikuláš Vodňanský a Zikmund Kozel. Nápis na desce umístěn jest ve ploše obdélníka, zdobeného v každém rohu hlavicí. Kolem obdélníka tohoto nalézají se po pravé i levé straně jednoduché okrasy, každá ve svém stredu lví hlavou ozdobena.
Hořejší strana má však násadu, na níž lze zříti znak Hory Kutné s kalichem a korunou blahé paměti českého krále Jiří Poděbradského.
Pět hlav lvích zříme kol znaku tohoto. Dolejší část jest tak ozdobena, jako hořejší, ale má dva znaky, totiž po pravé straně znak Mikuláše Yodiianskeho z Cazarova, císařského rychtáře, kterýž dle začátečních písmen M. W. Z. C. se poznává; po levé straně pak zríti lze znak Zikmunda Kozla z Rýzenthalu, primátora kutnohorského, znalého dle písmen Z. K. Z. R.
Pod rámem obdélníka mezi znak v a, k nim přiléhající ozdobou jest umístěna hlavice, medailon některé vynikající osobnosti tehdejší doby a v kraji neznámý erb.
Bronzová deska tato prodělala zajisté dobu nešťastného a hrozně zuřícího požáru, kterýž r. 1770. velikou část města zničil; jest na ní znáti několik oprav i dosud několik děr, a to nejen mezi písmem, nýbrž i na okrasách. Jeden takový defekt viděti lze u poslední řádky až k rámu so nesoucí.
Celá práce jest hrubšího díla řemeslného, ale převzácná památka, kteráž slavila roku 1895. na, výstavě národopisné památku trístaletého svého trvání a. dosud zdobí zasedací sin kutnohorské radnice. Deska tato jest druhou památkou Starobylé gotické radnice Kutnohorské, která, jak řečeno, ruku 177i>. lehla popelem.
3. Konšelská lavice.
Třetí zachovanou památkou starobylé radnice jest vkonMská lavice.*   V radní síni stávalo takových lavic celá řada a na těch
4*
54
zástupci obce sedávali, když jim bylo se raditi o záležitostech obce. A tak jako jiné mnohé vzácm'1 předméty tak i lavice konšelské vzaly r. 1770. požárem za své. Toliko jedna a ta již z části ohořelá, se nám zachovala, až na naše časy. Jest robena ze dřeva lípového ve slohu gotickém a sloužila ku světským účelům na staré radnici Kutnohorské.
A takových světskému účelu sloužících památek z dob starších jmenovitě z doby gotické je v Cechách málo zachováno. Patří tudíž naše konšelská lavice vedle menší a jednodušší lavice musea města Prahy již ku vzácnostem. Konstrukce její jest jednoduchá, jen tu /.vlastnost nese, že pohyblivý její lenoch dá se tak obrátiti, aby také opačně sednout! se mohlo.
Cím jest tvar lavice jednodušší, hrubší, tím více za to vyniká ozdoba její. Jest neobyčejně krásným ornamentem ploše řezaným ozdobena, který jest pravým příznakem bujné fantasie mistrovy.
Tak vidíme na dlouhém předním prkně pod sedadlem spoustu stylisovaných rostlin s krásným lupením, květem a ovocem, ve kterém v levo od zámku vesele brnká šumař na mand olinu, v pravo pak mrštný šašek metá kozelce a hned vedle něho tluče bubeníček na buben. Deska tato vložena v rám, v jehož pravé straně stojí slouha s pastýřskou holí, u jehož nohou bez bázně zajíc ohryzává lupení. Zajíc tento tvoří pravou nohu lavice, kdežto levou malý oslík podpírá.
V gotickém rámci, který kol celé dosky se vine, proplétají se opět lupeny, květy i ovoce a v nich spatřujeme kohouta, holubici a sůvu.
Horní deska, t. zv. lenoch, která jest pouze jednoduchým ornamentem orámována, má tři náplně a stkví se v plni) kráse vzácně řezaných listu, květuv i ovoce a v nich zříme v pravé náplni koně, nad ním lišku, jelena a laň. Ve střední náplní viděti lze zajíce a králíky ve vinici, kterak bez ostychu ohlodávají vinnou révu a ve stinném loubí třetí náplně odpočívá tichý beránek a při okraji lesní zvěř si hoví.
Xejkrásnější posici této výplně zaujímá vzpínající se koza, která nej vyšší místo si proto vyhlídla, aby tupeny a ratolesti ožírati mohla.
Kdo pak byl mistrem léto vzácne práce? Dle současných výpovědí starých památek nikdo jiný nežli ten, kdož celou radnici řezbou ozdoboval. Bylf to nepopiratelně mistr Jakub Řezák, který r. 1511. konšelsko lavice dohotovil.
214
■ ■_____ ,.........--- --,  .r... ,,■■„■   ,.T-lr        ' mřín '      ,1 , i ■...   'n '. .n i
Konšelská lavice.
Lavice ta jest velevýznamnou památkou staročeského umění rezbárskeho. Prosta vší ladní jednoduchosti a studené symmctrie plochořezby tak zvané ^gotiky tyrolské* nemá, pokud jde o bujnost myšlenky umělcovy a krásné provedení sobě památky rovné nejen v celém království, nýbrž i daleko za hranicemi. Slok ornamentálny této práce umělecké jest pozdní, a tím právě jest památka ta důležitou pro nás. Jevitse tím, jako památka českého umění výtvarného, poněvadž pochází z první polovice XVI. století, kdy Němců v Hoře Kutné jako rozhodujících činitelů v životě veřejném a kulturním vůbec jih nebylo.
Nelze také upříti, že tehdy na Horách kvetla řemesla a že byla uměleckým vkusem vytříbena a že každý řemeslník té doby byl zároveň umělcem, který nejen, že předměty pracoval, nýbrž on i návrhy pro práce své' sám komponoval.
Tak jedině domohla se řemesla vysokého rozkvětu.
4. Hradní kaple.
Kdo jen poněkud se obírá dějinami národa českého a prochází listy jejich, tomu zajisté neušlo, že po Praze v království našem zvučného jména mělo staroslavné stříbrohorní město Hora Kutná. Král. město toto slynulo velikým bohatstvím, honosilo se budovami Bad jiné znamenitými a uměleckými a mělo výsady a práva, ja-kýmiž žádné jiné město se honositi nemohlo.
Avšak z dob těch šodověkých jest ono báječné bohatství utraceno a veškerá práva a výsady naše propadly již dávnověkosti nedozírn é.
Co nám však zbylo, to jsou omšení svědkové, kteříž hlásají dosud onu dovednost českého umění, ve kterémž předkové naši tak znamenitě vynikali.
Mezi nejpamátnější svědky staré slávy nám po předcích zachované náleží na Horách Kutných královský hrad, zvaný „Vlašský Dvůr." —
Nežli restaurace Vlašského Dvora r. 1894—1SD7. provedena Dyla, možno bylo každým krokem říci, kde která doba stavby a přístavby prováděla.
A každá doba podle vkusu svého hradní místnosti okrašlovala u v y zdobo vala.
Ve výzdobě tohoto dvoru královského vynikala kaple sv. Vácslava a Ladislava, kteráž nad pokladnicí královskou se zvedala
a jíž král Vladislav Jagajlovec byl vystavěl a vší nádherou opatřil. Na jednoduchém sloupu kamenném založen jest gotický arkýř, v němž oltář královské kaple so nalézá.
Káplo, žebrovaným klenutím opatřená, byla v prvých časech svých jen nepatrnou, později k severní straně byla rozšířena a velikým gotickým oknem ozdobena.
Klenutí kaple spočívá na jediném pilíři, který stojí na pilíři spodní kaple — bývalé pokladny královské
Spodní dvě okna pokladny královské jsou po obou stranách arkýře dosud původním mřížováním opatřena a nad nimi v prvém patře vypínají se gotická okna hradní kaple.
Arkýř vystupuje z jednoduchého čtyřhranného sloupu a přechází u výši prvého patra v osmihran, jenž činí v rozích svobodně stojící pilíře. Pod pilíři těmito jest bohatý říms zrobený ze styliso-vaných listů.
Trojí okna, jež světlo do kaple přivádí jsou vyplněna pěknou i jemnou kružbou ve slohu gotickém. Okrasy vnější posud odborníci obdivují.
Vnitřek arkýře, jenž má pěknou klenbu hvězdovitou, slouží za oltářnici, v níž stojí oltář zasvěcen patronu země české sv. Vácslavu a patronu země uherské sv. Ladislavu.
Kaple má klenutí také hvózdovité, jež neseno pouze jedním sloupem výše S m. Ze sloupu tohoto rozcházejí so žebra do čtyř úhlů kaple a končí jednoduchou konsolou.
Až do r. 181)4. byla klenba proti velkému oknu jen do pola provedena, poněvadž zeď přístěnku rozšíření klenby vadila. Při vnitřní opravě posunuta zeď více na zad a tak umožněno klenutí pravidelně a symetricky restaurovali.
Po straně epištolní i evangelia stojí dva oltáře; jeden zasvěcen sv. Filipu a Jakobu, druhý Panně Marii. Při vchodu z komnat královských nese na své hlavě velmi dovedně řezaný horník kazatelnu.
Po stěnách rozvěšeny obrazy nevšední ceny, zbytky to starých křídlových oltářů.
Jeden z obrazů tohoto skupení nese následující latinský nápis: „Páilu člověčenstva napravení a spasení našeho r. 1497. dne 20. měsíce července tato kaple zasvěcena jest skrze veloďůstojného otce, pána a pana Gabriela, biskupa Poznaňského ku chvále sv. Ladislava, krále uherského a sv. Vácslava, mučedníka a knížete českého za panování nejjasnějšího knížete Vladislava, krále uherského a Českého,  jakož i slovutného Jana 1 lorstorlíera z Malešic,  t. č. nej-
Hradní kaple.
vyššího mincmistra, kteréhožto posvěcení výroční ilen slaví se v první neděli po sv. Máří Magdaleně." —
Za lodí ve přístavku jest rovný dřevěný strop a po stěnách také obrazy, zbytky skládacích oltářů.
Kaple královská honosí so až dosud některými vzácnostmi Z dob bývalé slávy Hory Kutné.
Tak psaný kancionál, který nese tento nápis: „Tato kniha jest ku potřebě v císařské a královské kapli sv. Ladislava a Václava v Horo Kutné v domě mincovním. Kok 1622." —
Vedle toho vzácný rukodílný ornát a starožitný zvonek z r. 1495., podoby kulaté se čtyřmi malými zvonečky uvnitř vloženými.
Po úplné restauraci Vlašského Dvora přikročeno také k úpravě hradní kaple nákladem obce kutnohorské. Oprava ta bude zajisté důstojnou krásy a vznešenosti, kterou se kaple tato stkvěla za dob dřevních; vždyť slavná obec naše, kteráž z Vlašského Dvora učinila „městskou radnici," nebude zajisti'1 šetřili ni píle, ni nákladu a přiloží Srdce své ku památníku tak slavnému, zasvěcenému patronu země ' esko a naloží s ním tak, aby brzo zvedal se důstojně a v plné krase nejen na odiv cestovatelům, ale i ku cti našeho staroslavného města.
5. Oltáře v hradní kapli.
Královská kaple „Vlašského Dvora" honosí se tak mnohou umeleckou památkou z dob staré slávy.
Tak na prvé místo kladu oltářní řezby, které již z XV. století se datují.
Pod hvězdovitou klenbou arkýře stojí parukový oltář, na němž starobylá rezba sv. Vácslava, patrona země české a sv. Ladislava, patrona země uherské se spatřuje. Nad nimi ve skupině pak zřítí lze sv. Amni, kterak za ruku vede Pannu Marii a na pravé ruce nese malého, neoděného Ježíška.
Sv. Vácslav měří 94 cm. Y levé ruce drží prapor, v pravé orlici, oblečen jest v brnění, kteréž dlouhým šatem purpurové barvy ve spod, zlaté nahoře, přikryto jest.
Přes tento šat, pověšena pláštěnka z kožešin vespod barvy zelené. Pláštěnku tuto spojuje ztatá sponka. Na hlavě nese českou korunu sv. Vácslavskou.
Sv. Ladislav jest téže velikosti a drží v pravici uherský štít, v levé žezlo. Oděn jest v brnění a přes selte má přehozený plášf barvy vespod zelené, nahoře zlaté. Pod krkem spojen jest plášť sponou. Na hlavě má uherskou korunu.
Po stranách těchto řezeb nalézáme dva obrazy na dřevě malované ve velmi krásných barokních rámcích a to sv. Jana Nepomuckého a. sv. P. Barboru.
Kdo by byl tvto obrazy maloval, nelze nikde se dopátrati.
V lodi kaple jsou dva oltáře a to jeden na straně epištolní, druhý na straně evangelia. Oba jsou stejné velikosti a měří 1 m výšky a 7,~> cm šířky.
Na prvním spatřujeme „Smrt Panny Marie". Na posteli sedí Matka Boží jsouc obklopena sv. apoštoly. Přinášejí umírající poslední církevní útěchu. Jest bílou plenou ovinuta a béře z ruky jednoho apoštola svíci k poslednímu pomazání v církvi naši předepsanému. Po pravé ruce a u nohou modlí so apoštolově dílem klece, dílem sedě z knihy, kterouž v ruce drží. Po levé straně až k hlavám Bohorodičky rozestaveni jsou apoštolove ve skupinu, kteráž dodává tomuto výkonu církevnímu zvláštního velebného dojmu. Tváře sv. otců jsou zvláště výrazné a postavy zdařilé. Sat jejich má velmi krásné záhyby a jest polychromován. Bohaté loto figurální skupení náleží bez odporu ku výtečným řezbám XV. věku.
Na druhém oltáři stejné velikosti jsou řezané sošky sv. Filipa a Jakuba. Sv. Filip stojí po straně evangelia s otevřenou knihou v levé ruce, kdežto v pravé drží smyčec. Sv. Jakub stojí mu po boku pravém s křížkem v ruce pravé a měšec s penězi na dary v ruce levé. Sošky jsou velmi pěkně řezány. Spodní šat sv. Filipa jest tmavomodrý s opaskem, vrchní jest zlatožlutý plášť, kdežto spodní šat sv. Jakuba jest olivozeloný, přes který také zlatý plášf přehozen jest. Jak u skupiny prvé, taktéž u těchto sv. apoštolů jest řezba dokonalá, postavy zdařilé a provedení mistrné. Mistr, který umělecko dílo toto zhotovil, zval so Hanuš, řezák a provedl práci svou již r. 14(.)(i.
Mistr Hanuš, řezák, žil tu na Horách Kutných pul století a zachovalo se nám po něm — ovšem ne podepsaných, - ale tile úsudku znalců poznaných jeho prací s dostatek.
VI.
V CHRÁMU SV. JAKUBSKÉM.
'Miiioiil iiraiB i:i,.;';,:i::í . \::í.;.::iisl.».....ľ:,...............i.;.!,i:m:......;;, M:u.ia-'.....       :' ....' .      ľiili!!.Ka- ■■.<•■■■. i;..; ..:.. ■       •.!    ■ •
1. Obraz Zebedeovců.
Staí/^rciděkanský chrám sv. Jakuba Většího chová mnohé vzácné památky. Mezi uejcennější tyto stkvosty staročeského umění náleží na prvém místě veliký řezaný obraz Zebedeovců, který za dob slávy Mory Kutné zdobil hlavní oltář kostela tohoto.
Když pak roku 1678. gotický oltář ten zrušen a na místě něho nynější renaissanční oltář postaven, zavěšen obraz Zebedeovců Vysoko na zeď jižní poboční lodi a stal se tak nepřístupným a proto 1 zapomenutým.
Koku 1Š83. byl na mnohá přání sňat a přenesen do kaple severní pod věž, kde přístupnějším se stal zrakům obdivovatele.
Obraz tento jest reliéf řezaný v lípovém dřevě, na němž spatřujeme osm osob v životní velikosti. Výška jeho obnáší i s rámem pres ô m a šířka skoro 3'5 m.
Kristus Pán uprostřed tohoto obrazu stoje, přijímá prosby po levé straně klečící ženy Zebedeovy, za níž synové její pokorně a zkroušeně se uklání.
I mělec měl zajisté na mysli slova evangelisty Matouše, jenž vypravuje, kterak matka synu Zebedeových přistoupila k ľanu Ježíši, prosíc za něco od něho. Kterýžto řekl jí: „Co chceš?" I řekla Jemu: „Rcí, aby tito dva synové moji, Jakub a Jan seděli jeden na pravici a druhý na levici Tvé v království Tvém." —
Odpovídaje pak Kristus Pán, řekl: „Nevíte, zač prosíte. Mužete-li ]>iti kalich, kterýž já piti budu? Kalich zajisté piti budete: ale seděti na pravici mé nebo na levici není mé, dáti vám."
A právě tento okamžik rozmluvy matky Zebedeový s Kristem zobrazil nám umělec tak věrně, jak jen nejlépe si můžeme představiti.
Za Kristem Pánem po straně levé stojí čtyři apoštolé spolu rozmlouvajíce a scéně té pěkného rázu dodávají
Nad těmito osobami vyřezána jest Kutná Hora jak vyhlížela ve věku XVII. Hradby, chrámy i skupiny domův a stromu malebně se rozkládají na povolném úpatí a jsou stkvělým důkazem, že umělec dovedl mistrně vládnouti dlátem.
V oblacích se vznáší nad Kristem Pánem Bůh Otec a Bůh l)uch svatý. Po obou stranách jejich rozptýleni jsou andělé.
Pod nohama svatých jest rozhozeno několik rostlin, velmi dovedně stylisováných. Reliéf tento jest dílo mistrné, žel, že ustoupit! musil do míst zákoutních. Snad nadejde doba, že bude opět zdobiti velký oltář, kde1 vlastně původ svůj vzal.
Až do nedávna připisována práce tato mistru řezáku Jakubovi, ač naprosto nelze souditi, že to práce jeho; neboř mistr Jakub, jinak Kubík řečený, zemřel v první polovici XVI. století r. 1021). a původ obrazu Zebedeovců klásti jest do druhé polovice XVII. věku a možno, že i na sklonek toho věku, poněvadž na pohledu Kutné Hory vyřezána jest i kolej jesuitská, která dostavěna a vysvěcena byla r. 1667. Tof patrná příčina, proč nemůže býti práce tato považována za práci mistra Jakuba. A kdo byl mistrem práce tak výtečné? Veškeré pátrání bylo až posud bez výsledku. Jméno umělcovo zůstane i na dále taj n o a v mlhách zahaleno, jako u mnohých vzácných památek tak zůstává.
Celé toto umělecké dílo jest po zrušení původního oltáře vtěsnáno do ohromného, ale slušně řezaného barokového rámu. Vše nasvědčuje a jest to dobře na spodní straně viděti, že byl rám menší reliéfu a že tudíž bylo potřeba stkvostnou tuto práci zmenšili, a tím se stalo, že Jan, syn Zebedeňv, a jeden z apoštolů valně byli poškozeni.
Nicméně zůstane památka tato pravou ozdobou chrámu Svato-Jakubského, a přání naše není žádné jiné, nežli by se s ní tak zacházelo, jak toho pro svou velikou cenu zasluhuje.
2. Večeře Páně.
V kostele Vysokém sv. Jakubu Většímu zasvěceném stávala až do r. 1508. vzácná archa.   Však „v neděli po památce jedenácti tisíc
Večere Páně z r. 1515.
i/St •) -
panen mensis Octobris shořela jest archa pekná v témž kostele Vysokém, kterážto archa stála jest přes tři sta kop grošu českých."
Tak čteme u Dačickóho v díle l. na str. 58. a již u téhož nacházíme na str. 120. v témž díle při roce 1515. toto: „archa, tabule veliká, malovaná, velmi pěkná, postavena jest na velkém oltáři v kostele Vysokém sv. Jakuba; a stála jest okolo tří set a padesáte kop grošu českých."
Tato archa r. 1515. postavená nedožila se dlouhého stáří; neboť již asi po stu letech podlehla práci nové ve slohu pozdní renaissance, kteráž sice uměleckou prací se jeví, ale slohem svým do kostela Vysokého rozhodně se nehodí.
Ze zmíněné archy zachoval se nám až na naše časy krásný, na dřevě malovaný obraz "Večeře Páně," kterýž si nese křestní list.
Je totiž malován r. 1515. a zdobil predellu archy Vysokého kostela.
Místnost, ve které se apoštolově s Kristem Pánem k poslední' večeři shromáždili, jest gotická síň, ze které jest viděti okny pozadí do nějakého města.
Stůl, kolem něhož učedníci Páně sedí, jest. přikryt ubrusem. Na ubruse tom zříme dva pásy přes přič položené. Ornament těchto pásů jest pestrobarevný, znázorňuj o fantastické ptactvo — charakteristický to motiv pro zdobení pokrývek, záslon atd. v počátku XVI. století.
Po pravé straně Krista Pána položen jest apoštol Jan, Miláček Páně, hlavou na stůl a přes něj nakloněn mluvící Kristus o zrádě slovy: „A jeden z vás mne zradí." —Proto se hlásí každý: „Zdaliž já jsem to, Pane? On odpovídaje, řekl: Kdo omočí se mnou ruku v mise, ten mne zradí. Syn zajisté člověka jde, jakož psáno jest o něm: ale běda člověku tomu, skrze něhož syn člověka zrazen bude; lépe by jemu bylo, kdyby so byl nenarodil člověk ten." Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zradil, řekl: „Zdali já jsem to, mistře?"  l)í jemu:  „Ty jsi řekl. ('o učinili chceš, učiň spěšně." —
A tuto pohnutou dobu rozmluvy mistrovy mezi apoštoly zachytil štětec malíře-umělco a předvedl nám jich překvapené tváře.
Nedá se upříti, že rozmluva mistrova s apoštoly byla napjatá h každý asi chtěl věděti, kdo jest zrádcem svého Pána. A tato pohnutá chvíle byla našemu malíři-umělci vítanou; nebof on zachytil štětcem překvapení, které mistr svým učedníkům vyzradil pravě, ze Jidáš jest zrádcem jeho. Nastalo ovšem všeobecné překvapení mezi apoštoly, což z jejich tváří dobře vyčisti lze.   I Jidáš sám
volmi udiveno na mistra se zahleděl vida, že mistru úmluva jeho se zákonníky a staršími lidu jest známá, o čemž poslední slova Kristova jej přesvědčila. Postava Jidášovu, která měšec za zády schovává, jest opravdu typická a v tváři jeho dobře se značí faleš a podskok, kterýž se na mistru dopustil.
Ostatních apoštolů hlavy jsou rázovité, postavy ve velmi dobře volené skupině jsou výtečně komponovány a mnohé tváře jsou zajisté podobizny současných osob. Kresba i malba jsou dokonalé, tak že bez odporu říci můžeme: „Obraz » Večeře Páně,* pocházející z r. 1515. a to od mistra neznámého, avšak rozhodně českého — náleží mezi nejlepší díla tohoto věku, jak kresbou, komposicí tak i provedením,
Velice často shledáváme, že umělci té doby rádi se mezi skupiny osob přimísili a některé osobě historickí1 svou tvář vložili. I zde jest takový případ! ľan professor-konservator Bráníš domnívá se, že mistr umělec jest posledním apoštolem po levé straně Kristově. Nasvědčují tomu jeho bezvousá tvář a pak i jeho pohyb a způsob jakým číši vyprázdňuje.
Ať jest tak, či onak, nemůžeme ničeho jiného dodati, nežli žo umění malířské dosáhlo v Hoře Kutné vysokého stupně uměleckého a že celá řada mistru umělců té doby vytvářila díla, jimž dnes jen obdivovati se musíme.
Tabulová malba tato jest do jednoduchého, barokového rámu vložena a měří i s rámem přes 3 m zdélí, 1*5 m výšky.
Zavěšena jest na malém kůru nad kaplí Ruthardovou a to na dosti příslušném místě; leč přece doznati nám jest, že by zasluhovala pro velikou cenu svou místa vhodnějšího.
3. Gotická monstrance.
Naše nej starší monstrance spadají v prvou polovici XIV. století. Známo, žo v monstranci — v této nádobě obřadné —- uschovává se tělo Kristovo v podobě veliké hostie, jimž udílí se zbožnému, věřícímu lidu při velkých službách Božích požehnání. Také užívá so monstrance při různých církevních procesích, jako o Božím Těle, o Vzkříšení a p. *)
) Take v jiných případech bylo monstranci; užíváno. Palacký v »Dějinách Českého Národa« při r. 1421. vypravuje, že 1. dne měsíce prosince t v., když bratr Žižka /. výpravy Plzeňské do Prahy se vracel, byl vítán okázale, a knězi táborští nesli před průvodem svátost' Těla Božího.
Monstrance Kutnohorská.
Monstrance vzaly původ svůj ve XIII. století, kdy je papež Urban IV. spojití chtěl se slavností Božího Těla, avšak pro nepokoje náboženské nedošlo jich k obecnému užití, až za papeže Klimenta V., totiž r. 1311.
V Belgii, kde slavnost Božího Těla prvně konána byla, zachovala se v Hasseltu, pokud známo, nejstarší monstrance a to z r. 1286.
ľ nás v Čechách došla, řada na zavedení monstrancí teprve za Karla IV., který obřadné nádoby tyto ve Francii poznal a r. 1382. v užívání uvedl.
Z počátku byly monstrance zcela jednoduché a býval)' obyčejně bud' ze skla, bud' z křišťálu, neb i ze dřeva zhotovené. Několik půloblouků spojených buď v kruh neb elipsu, ozdobených malým křížkem na nej vyšší části a připevněných na podstavci, kterýž zoveme nohou — tvořilo celou tuto bohoslužebnou nádobu. Ale již v posledních lotech NIV. a v počátcích N V. století zhotovovány kovové monstrance zdobnější, a čím dále tím drahocennější a lepo-tvárnější bohoslužebné nádoby toho účelu se vyskytují.
Nejpůvabnější monstrance z dob těch jsou ovšem monstrance slohu gotického. Jsou složeny z mnoha věžiček, sloupku, balda-chýnkův, obloučku, fial, krabu atd., kteréž vesměs způsobem velezajímavým jsou spojeny a tvoří ladný celek.
K těmto gotickým monstrancím — zvláštního druhu uměleckého — počítánu* gotickou monstranci kutnohorskou.
Práce její náleží různým věkům a proto i různým umělcům. Nejstarší čásf pochází ze století NIV. Na noze v novější době přidělané nalézá se v kapličce hrnula, t. j. polooblouk podobný srpku měsíci. Slouží k umístění hostie*, když se věřícím ukazuje. Po obou stranách horníci v perkytlích ji ochraňují. Oba. nesou štíty kutnohorské; prvý nejstarší znak kutnohorský „šlígle" a „pemrlice," druhý novější znak Ferdinandem lil. městu r. 1641. darovaný.
Nad lunulou nalézá se úzká kaplička s pěkným baldachýnem, v němž nalézáme krásnou ale jen ."> cm vysokou sošku sv. Bartoloměje. Opěrné pilíře, které již vedle horníků do šíře L^> cm vystupují sužují se zde po obou stranách a spojují se u noh zmíněného světce pěknými, koruně podobnými obloučky. Odtud celá monstrance vyšinuje se ve vížku pěknými kraby ozdobenou. Po obou stranách Sv- Bartoloměje ukončují se pilíře opěrné věžičkami, ozdobenými Kraby a křížovými fialami. Na vrcholku hlavní vížky spatřujeme ukřižovaného Krista na kříži. Čtyři chrliči, — draci — vystupují z postranních pilířů a dodávají tak figurální výzdobě většího lesku.
Monstrance kutnohorská je znamenité a památné dílo, které, jak pověst dr, bylo darováno samým císařem Karlem IV. kostelu sv. Bartoloměje na Horách Kutných, což také soška s v. Bartoloměje dobře připomíná. Když pak kostel ten /rušen a pouze v kapli přeměněn byl, byla monstrance tato přenesena do chrámu sv. Jakuba. V prvé polovici našeho století b via noha tohoto svatostánku rukou svatokrádežnou ulomena a odcizena, načež zhotovena noha nynější, která slohem svým i prací k ostatnímu uměleckému dílu so nehodí.
Památná bohoslužebná nádoba ta chová se nyní v děkanství kutnohorském a užívá se jí jen při slavnějších službách božích, Božím Těle a při významných procesích. Výška její měří 60 cm, šířka 21) cm. Soška sv. Bartoloměje a ukřižovaného Krista měří 5 cm. Celá monstrance jest stříbrná, ale silně pozlacená a váží 10 hřiven stříbra.
Velikostí a nádherou vynikají monstrance*: Sedlecká, Sobotecká, Bohdánečská, železná na Mělnící*, Husineeká, Staro-Boleslavská, Malešická, Letařovská, Stepánovská, na Moravě pak: Tišňovská, Dražovská, ByteŠská, Uher. llradištská, Jemnická a j. v.
VII.
V CHRÁMU NÁMĚTSKÉM.
Ji jT Ji Jii Jít J-i Ji Ji Ji Ji Ji Ji, T í Ji Ji Ji Ji Ji Ji Ji Ji Ji Ji Ji «4
1. Gotická kazatelna.
^Jmění kamenické na Horách Kutných dospělo ve středověku k nej větší dokonalosti. Nebyly to pouhé práce řemeslné, nýbrž práce volmi umelecké, kteréž dovedností svou ještě dnes na odiv světu se staví a mistra svého velebí.
Mezi těmito památkami zaujímá neposlední místo v kámen tesaná kazatelna v chrámu Páně „Matky Boží" na Náměti.
Sestihranná kazatelna, jednou stranou na prvém pilíři v hlavní lodi přidělaná, spočívá na tříhranné noze z kutnohorského pískovce vyrobené. Na noze rozvětvil umělec zvláštním a svého druhu jediným způsobem sukovité pruty a spojil je uprostřed nohy křížovým klenutím, nad kterýmž mistrovsky, ale již v opuce pražské vytesal propletenou korunu, pěknými kraby okrášlenou.
Na korunu tuto umístil umělec římsu jednoduchou, kteráž nese celou kazatelnu. V parapetách kazatelny pod pěkně provedenými baldachýnky spatřujeme reliéfní poprsí sv. otcíi: Augustina, Ambrože a Jeronýma.
Veškerá práce provedena byla v prvé polovici XVI. století z opuky petřínské (mimo nohu), která dle účtuv archivních přivezena byla, r. 1513. vozkou Černým z Prahy. Ten dostal 12 grošů v a od fůry dáno bylo 3 kopy grošů.
Toť nezvratný důkaz, žo mylně kazatelna byla prohlašována prací hrnčířskou z bílé hlíny.
Duch času jako jinde, tak i zde hlodal a hlodá zubem svým, ruka lidská při každé opravě chrámové nemilosrdně s vzácnou touto uměleckou památkou nakládala tak, žo mnohé úlomky opukové dřevom nahrazovány býti musily, kteréžto náhrady ovšem dílu tomu lesku nedodaly.
Na zábradlí kamenných schodů ku kazatelně vedoucích, spatřujeme reliéfní obrazy sv. čtyř evangelistů řezaných ze dřeva a ceny OVŠem no příliš valné.
Nad kazatelnou zvedá so gotický baldachýn ze dřeva mistrně řezaný, na jehož římse spočívá kaplička ve způsobe věžičky asi pět metrů vysoká. Y kapličce této na povýšeném místě stojí Bohorodička., dětátko Boží na ruce držíc. V nej vyšším pak místě fialy umístěn je na malé konsolce Kristus s kalichem v ruce. Po obou stranách Bohorodičky spatřujeme gotické ornamenty, sloupky lialovitými ozdobíme, které k pilíři se táhnou a tu zakončují.
Před nimi stojí tři malé dřevěné sochy sv. apoštolů.
Baldachýn kazatelny pozlacen byl od malíře Míchala teprve r. 1532., od téhož mistra, který pro kostel Matky Boží zhotovil monstranci, která vážila 06 hřiven, jak to zápisky kostela toho dokazuj í.
Byla tudíž kazatelna tato pracována skoro 20 let. Ale nedivme se! — Pohleďme jen na tu mistrnou práci sv. otců, podívejme so bedlivě na ty rozvětvené konsolky a baldachýny nad hlavami jejich a my žasnouti musíme i obdivovati tu jemnou řezbu, až do těch nej menších záhybův a závitů do kamene provedenou.
Patron chrámu Námětského — obec Kutnohorská — kteráž tolik obětí ku restaurování našich památek přináší, nedá zajistí'1 klesnouti v niveč tomuto stkvostu kamenickému.
2. Skládací oltáře. I.
Až do r. 1886. byl gotický chrám Matky Boží na Náměti různými přívěsky renaissančními, copovými a jinými znesvářen. Tak mezi jinými byly zde vysoké černé oltáře, které při pplo-zazděnýeh oknech činily hrůzný dojmu na příchozího.
Té doby začalo so nákladem obecním s opravou věže, střechy
Gotická kazatelna.
římsy i vnitřku chrámu tohoto. Důkladná restaurace tato vrátila chrám ten v původní stav.
Zvláště sluší zaznamenali, že vráceny Matce Boží i původní tři skládací oltáře, které staletí chrám tento zdobily a až do té doby dílem u sv. Barbory, dílem na kruchto Matky Boží ledabyle zavěšeny byly. Pocházejí z doby 1470.—1506. a byly pravou ozdobou této svatyně; proto jest nám tím více správě kostelní vřelý dík tuto vyslovili, že po šetrném vyčistění opět je svému původnímu účelu navrátila a dávné svědky staré české slávy z kleslého rumu na boží světlo postavila.
Hlavní obraz archy 1'8 cm vysoký a 2'8 cm široký představuje Nanebevzetí Panny Marie. V mračnech andělů sedí na duze Bůh Otec a Bůh Syn korunujíce z mrtvých vstalou, vždy vernou a neposkvrněnou Pannu Marii, kteráž do nebe vzata jest. Nad ní vznáší se Bůh Duch svatý ve způsobe holubice. Po obou stranách zříti lze okřídlené anděly. Pod výjevem tímto nachází se otevřený hrob Mariin a kol něho ve skupině shromážděni jsou sv. apoštolově. V živou tuto skupinu přimísil se i hlavou svou malíř, vymalovav se v pozadí v červené čepičce po straně evangelia.
Komposice, kresba i barvitost' obrazu tohoto na dřevě malovaném jest nad míru dokonalou, tváře typické, záhyby šatů náležité bez vší přepjatosti.
Celá skupina jest vůbec pěkně sestavena a činí na příchozího milý dojem; neboť apoštolově jedni klečí, druzí stojí a všichni jsou na modlitbách. Nejposlednôjšŕ drží v ruce kadjtelnu a loďku s kadidlem.
Na predelle 05 cm vysoké a 128 cm široké jest též na dřevě vyobrazen Spasitel s rukama rozpjatýma do polou těla, kterak svoje rány lidu ukazuje. Z pravého boku a levé ruky stříká mu plným proudem krev a jeden z andělů vedle něho stojící ji do kalicha zachycuje.
Na křídlech archy znamenáme čtyři biblické výjevy a to: Navštívení a zasnoubení Panny Marie, útěk do Egypta a nalezení Krista v chrámě Jerusalemském mezi zákonníky a staršími z lidu. Zadní strana nemá obrazů žádných.
Křídla jsou na čtyři díly rozdělena a pěkným do sádry tlačeným a pozlaceným ornamentem orámována. Obrazy tyto dokazují, že mistr byl výtečným v provádění jednotlivých osobností, jakož že i dovedl znamenitě vystihnouti okamžik, ve kterém so veškeré skupiny octnouti měly na obraze.
II.
Druh}?- skládací oltář stojí v severozápadní lodi a představuje V hlavním obraze „Navštívení Panny Marie;" Matka Boží navštívila sv. Alžbětu a tato vyšla jí v ústrety až před dum.
Y o dveřích pak zříme velebnou postavu nej vyššího kněze Zachariáše, kterýž pohybem rukou naznačuje podiv nad nenadálou návštěvou. Sat jeho jest žlutozelený a svrchní oděv z bledočervené látky. Obě světice mistrně pojal malíř. Vlil v jejich tváře život skutečný, jaký se na obličejích při nenadálém setkání jen v pravdě je víti může, nezanedbav ovšem ni krásou ni šíleností v míře svrchované výraznosti jim dodati.
Spodní šat Panny Marie jest tmavozelený, svrchní jasnomodrý. Na hlavě má bílou plénu, z níž vlaje na zádech delší cíp.
I sv. Alžběty hlava jest bitou ale kratší plenou ovinuta; její spodní šat jest bledočervoný s jakousi šedivou obrubou a šat svrchní rudě červený s pěknými záhyby.
Hlavy obou světic jsou zlatou gloriolou ozářeny. Pozadí obrazu má zajisté pěknou scenerii. Vedle domku, z kterého kněze Zachariáše vystupovali spatřujeme, jest v dáli umístěna příkrá skála na níž starý středověký hrad se vypíná, a kolom skály té vede v dálku nedozírná, klikatá cesta. Dva hřbety spojuje pruhovaný most. Celé pozadí zakončeno jest nebotyčnými horami.
i' nohou světic roztroušeně, ale věrně posedávají živočiškové: motýlové, zelená kobylka a vážka. Také jahodník tu věrně dle přírody zobrazen zříti lze.
Křídla tohoto oltáře vyplňují také čtyři pole. Po straně evangelia jest Zjevení Zachariášovo ve chrámu a oněmění jeho za to, žo neuvěřil anděli zjevení boží. Zachariáš vycházeje z chrámu, dává levou ruku na ústa a tak němotu svou shromážděnému lidu na jeve dává.
Xa straně epištolní káže sv. Jan Křtitel, předchůdce Páně v krajině Jordánska'1 shromážděnému lidu, což horním obrazem se vyznačuje a konečně posledním obrazem zobrazuji* se křest Kristův. Bůh Otec v podobě vousatého starce so zeměkoulí, Bůh Duch sv. ve způsobu holubice jsou viditelní nad třetí božskou osobou, která od sv. Jana křest přijímá. Zlaté ozáření kol hlavy Kristovy i Ducha sv. jest stkvostně ornamentováno. V pozadí sv. Jana stojí člověk s plenou v ruce.
Zavřeme-li křídla oltáři* tohoto, objeví se nám „Zvěstování Panny   Marie."    Po jedni''  straně  Spatřujeme  okřídleného anděla,
po druhé klečící Pannu Marii, přijímající pozdravom' andělské: »Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s Tebou.*
Yoškerá malířská práce tohoto oltáře vyniká nejen zdařilou komposicí, postavou veškerých osobností, znamenitým napodobením zvířátek dle přírody, mistrným provedením krajinomaleb, ba i domů dějinných, nýbrž ona vyniká harmonickým celkem a barvitostí.
Kdož by, pohledem na světice hlavního obrazu, nevzpomněl slov sv. evangelia, kteréž sv. apoštol Lukáš v ústa sv. Alžběty klade: „A blahoslavená jsi, že's uvěřila; neboť vykonány budou ty věci, kteréž pověděny tobě* od Pána," a slov Mariiných jako odpověď: „Velebí duše má Hospodina, a zplosal duch můj v Bohu, Spasiteli mém."
irr.
Třetí skládací oltář stojí v severovýchodní lodi a na něm spatřujeme Matku Boží, kterak podává sv. Anně malého s ptáčkem si hrajícího Ježíška. Kolkol světců těchto obletují okřídlení andílkové a pohrávají si s květinkami i ptáčky. Mimo křídel jsou andílkové oblečeni v puchový šat průsvitný a pásem opásáni. U nohou andílku roste1 jahod nik, kozí bradka, meloun a lezou tu také hadi, z nichž pravé jeden po mušce, věrně vyobrazené se žene.
Pozadí obrazu tohoto jest až po hlavy světic svrchu dolu jasně modře se zlatými hvězdicemi, odtud pak překrásným pestrým dessinem vyplněno. Vrch je modře vybarven, a v krajích pěkná ornamentika s hrozny vo zlatě se, leskne.
Rodička Boží stojí prostovlasá v úboru domácím barvy tvrdě modré, kdežto svrchní šat sv. Alžběty jest rudě červený plást se zlatou sponkou spjatý. Zpod pláště vztahuje obě ruce k Ježíškovi a odhalivši takto plášř, ukazuje* bílý kabátec s rukávky střásnatými. Hlavu má zahalenou v krátkou plénu.
\a křídlech oltáře tohoto stojí na straně evangelia „Kece homo," kterýž silně připomíná Syna člověka na radnici kutnohorské. Pozadí jeho jest nahoře modré, ve středu červené a ve spodku tmavošedé. Dolejší obraz představuje sv. Alžbětu, kterak žebráku dary uděluje. Pozadí jest nahoře modré, doleji červené. Xa straně epištolní jest zobrazena sv. Barbora se svým znamením — věží." Vršek jest také modrý a za světicí jest pěkný ornament. Dolejší část vyplňuje sv. ■Inu Křtitel s beránkem. I tohoto obrazu pozadí jest modré, další část hnědá.
Veškerých obrazu pozadí jest z části modře zlatými hvězdičkami ozdobeno a krásnými koberci umele okrášleno. Zavřeme-li skládací oltář tento, spatříme: sv. Kateřinu, sv. Anežku s beránkem, sv. Apolenu s kleštěmi a sv. Dorotu s košíkem darů. Různá jejich roucha jsou nádherná a plná přepychu. Pozadí jednotlivých obrazů je pěkně dekorováno.
De doby opravy chrámu Matky Boží visely obrazy tyto po různu na zdech chrámových, dnes však zdobí jako stkvosty malířské dokonalosti oltáře svatyně Xámětské, které dodávají chrámu tomuto nevšední okrasy.
Kdo pak maloval obrazy t}^to? To arcif pověděti neumíme; ale po značce zanechané na velkém obrazu oltáře v lodi severo-
východní poznává se, že jest to práce mistrova, poněvadž na
velkém oltáři hlavního obrazu též takové znaménko malířské se nalézá, toliko před něj posazeno malé ?. Konservatoř professor p. Braniš domnívá se, že obrazy tohoto oltáře maloval žák — mistra, poněvadž toto d — diseipulus — žáka znamená. A já přidávám se zcela k tomuto náhledu, poněvadž práce menšího oltáře daleko nad práci hlavního oltáře vyniká. Jet oltárik ten proti prvému pravým uměleckým výrobkem, A obrazy oltáře třetího v kapli severozápadní nenesou žádného znamení mistrova; ale soudit! so dá, že vyšel z téže dílny, jako oba prvé a staví se po bok v uměleckosti své zcela k výkonům, které zdobí loď severovýchodní.
Šťastnou nazvati lze myšlenku, že obrazy tyto bez veškeré újmy na původnosti prof. Meixnerem očištěny a opět odevzdány na původní místo, kam po zásluze náležely.
Výška těchto oltářů jest stejná a měří D7 m a šířka bez mála 1/23. m.
Skládací oltář severozáp. lodi.
VIII.
F O RÔZNU.
Sanctuarium Svato-Trojické.
ŕ"' 1
WJě
-ľiiiiiMMiiimiiiiiiitimMiiiiHiiiMMiiiiMimmmit.........................»
1. Starobylá sanctuaria. I.
TJ sv. Trojice.
]N[ad staroslavným mostom Horou Kutnou po levé strano říčky VYchli.ce a po pravo strano potoka Bylanky vypíná se na povýšenom místě pustém nad někdejšími kavnami*) starý gotický kostelík „Svaté Trojice," založený dle pověsti a Kořínkových pamětí r. 1417. Stával zde až do r. 1896. opuštěn, zanedbán a schátrán na dobro. Obec Kutnohorská ujala se této po opravě úpěnlivě volající svatyně a tak objevila se nám opět v cele své kráse původní. Vizme, jakou vzácnou památku chová z dob prvé slávy své.
Za starých dob totiž nebýval svatostánek čili tabernákl pro Nejsvětější Svátost' oltárni umístěn na oltáři jako nyní. V kostelích slohu gotického bývalo k tomu cíli upraveno tak zvané sanctuarium, bud' jako ozdobný výklenek ve zdi, nebo jako stkvostná věžička či kaplička po straně evangelia oltáře hlavního. Takové sanctuarium spatřujeme také v tomto opuštěném kostelíku svatotrojickém.
Z podstavce vytvoreného ze dvou bohatě článkovaných, přes roh se prostupujících kamenných desek, vystupuje šroubovitý sloupek, jenž nese schránku čtyřhrannou, s okny polokruhem zakončenými a opatřenými hustými mřížkami.
*) Kuvny — kůlny havířské, kde uloženy byly nástroje horníku.
Stropok schránky této vytvořen jest na způsob báňovitých kleneb jihočeských. Xa rozích jsou volmi ozdobné konsolky a baldách ý n k y.
Vrchol tohoto svatostánku čili sanctuaria tvoří ozdobná vysoká fiala, zakončená dvojitou křížovou kyticí; z rohů schránky směřují k ní od menších, štíhlých fial opětně obloučky, kolem nichž ozdobná kamenná koruna se vino.
Celé toto sanctuarium dosahuje výšky 7 m a jest tak malebné a nožně vypracované, že spíše řezbě ze dřeva než kamenické práci so podobá.
Kostel sv. Trojice založím byl dle Kořínka již r. 1417. ale ustálo se ve stavbě skoro 60 let, až pak v létech 14s8. (jinde 141)0.) ve stavbě pokračováno a dokončen 1504., jak „Dačický z Heslová" o tom ve svých „Pamětech" na dvou místech so zmiňuje, V tomž spiso nalézáme také, žo léta Páně 1504. v neděli před památkou sv. Matouše apoštola, světil Filip, biskup Sidonský, oltář v kostele sv. Trojice za městem Horou Kutnou.
A v tuto dobu spadá také zhotovení převzácného díla — „sanctuaria svatotrojického," neboť nedá se mysliti ani, že by nákladníci dali světili oltář, nemajíce dokončené sanctuarium.
Zhotoveno bylo neznámým umělcem kutnohorským dle vzorů a bujné fantasie Ueyskovy. Umělec na svém mistrovském dílo sice jména neumístil, ale znamení, které až posud viditelné jest, přec na něm zanechal.
Náklad na mistrovské dílo toto vedl bohatý horník a měštěnín kutnohorský Jan Smíšek z Vrchovišf.
Tento umění milovný měšťan dal také vystavět! prostomilý kostelík sv. Trojice a rovněž bohatě kamenickými pracemi okrášlil sídlo své na Horách Kutných „Hrádek nad Vrchlicí" zvané.
íí.
"V Isostele na, IKľaiilsľ-u-.
Se svatotrojickým sanctuariem současný, ale podobou podstatně rozdílný jest svatostánek v kostele sv. Vavřince na Kaňku u llorv Kutné.
Z podstavce osmiúhelník tvořícího vystupuje sužující so sloupek, kterýž ozdoben jest římsou, na níž pěkné gotické ozdôbky vyrůstají.
Sanctuarium Kaňkovské.
Ozdůbky tyto jsou stylisované listy v podobo trojúhelníků proti sobě položené.
Sloupek tento nese schránku pro Nejsvětější, kteráž jest potili ran n á a také pěti otvory opatřená. Tři z nich jsou gotická okénka, čtvrtého užívá so ku zavření svatostánku a pátý jest jednoduchá mříž, uzavírající stranu zadní.
Všecka tato tři okénka vyplněna jsou ornamenty, jichž dolejší části lupenatě, hořejší pouze žebro vito gotickými oblouky vyplněny jsou.
Mřížkování toto je vzácnou památkou a prací uměleckou. Nad nimi vine se jednoduchá římsa, okrášlená gotickými oblouky.
Z oblouků těchto vystupuje sloupkovitě druhé patro, jehož klenutí uvnitř na jednom sloupci spočívá, a vnějšek utvořen je oblouky, na kterýchž spatřujeme fialy ozdobené kraby a na vrcholku křížovou růžici.  Zadní částí spojují se tyto oblouky se zdí.
Odtud jest svatostánek již pevnou kamennou hmotou ve způsobe čtyrúhelníka, na kterémž vidíme polosloupky zvané přípory, ozdobené baldachýnky a menšími křížovými růžicemi.
V těchto baldachýnkách usazena jest veliká fiala, kteráž jest gotickou ozdobou v podobě vížky ze čtyrstrannóho jehlance se skládající.
Po stranách jeho spatřujeme ozdobné kraby a na vršku vítězně rozhlíží se kol jeho mohutná křížová kytice.
Celý svatostánek tento, kterýž dosahuje výšky 6'8 m, jest ve svém prvém oddělení primy knut na zed chrámovou a tvoří zde proto nepravidelný pětiúhelník.
Mřížování okénok gotických jest polychrómované a polychromie zdá se býti dosud původní. Svatostánek tento zhotoven byl, pokud srovnali lze jej s kazatelnou kankovskou, mistrem Reyskem a nákladem obce i sbírkou dobrodinců.
Xádherně ozdoby a různé tvary, jež na připojených obrazcích sanctuarií svatotrojického a kaňkovského spatřujeme, jsou vzornou ukázkou pozdní gotiky, kterouž u nás nazýváme též gotikou Vladislavskou, poněvadž za krále Vladislava sloh ten v zemi vrchol Své krásy dosáhl a čestného - - nesmazatelného místa ve stavitelství si dobyl.
Obě tyto vzácné památky stavitelské jsou však dnes schátralé a vápnem pokryté a jest nej vyšší čas, aby dostalo se jim náležité opravy, by krása a bohatost jejich forem a lepošť jejich tvarů vynikla po zásluze.
2. Kazatelna na Kaňku.
Jako kazatelna v kostole Matky Boží na .Náměti, tak také jest kazatelna v kostele sv. Vavřince na Kaňku u Kutné Hory velmi vzácnou památkou uměleckou. Horníci kaňkovští vždy a ve všem všudy vyrovnat! se chtěli kutnohorským, zvláště tehdy, kdy Kank neměl ještě práv městských a byl jako předměstím Mory Kutné, byv odtud právem městským veden a zpravován, nezapomínalo si1, aby kaňkovští zpět zůstávali.
Z dob těch pochází také vzácná kazatelna kahkovská. Z napodobené hory vystupuje massivní čtyrúholník, ze které vypíná so osmicípá a dosti štíhlá noha, kteráž v 30 cm končí rýhovaným sloLipkovím a odtud jako pravidelný osmiúhelník římsou, obloučky a stylisovanými lupeny, v trojúhelníky zakončené, ozdobena jest. Nad římsou tou rozvětvuje a rozšiřuje se opět, jest rozčlánkována a taktéž ohloukovitými ornamenty rostlinnými ozdobena. Celá noha dosahuje zvýší 1*5 m, na kteréž spočívá pět předních stran parapetu. Na parapotách těchto spatřujeme znaky čtyř sv. evangelistů Marka, .Jana, Lukáše a Matouše, na páté pak zříti lze sv. Pavla.
Na kamenném zábradlí, jež vede ke kazatelně, vysekáno jost ležmo tělo sv. Vavřince na rošti, a pod ním dobře čitelný nápis: „Raysek me fecit" — t. j. Rejsek mne udělal. —
Na parapetech mezi odznaky evangelistů vyčnívají polosloiipky, z nichž spojuje se nad hlavami jejich gotické klenutí, ozdobené Halami, na kterých zříme kraby a křížové růžice.
Zmíněné sloupky nesou římso vité zakončení celé kazatelův, kteréž dvěma stranami ke zdi chrámové po straně evangelia přiléhá. Zakončení toto zdobeno jest obloučky gotickými, které z rostlinných částí se skládají.
Nad odznakem evangelisty sv. Jana v římso konečné spatřujeme zbytky anděla, kterýž nesl v rukou svých kalich Páně. Obě ruce jeho i kalich lze dosud dobře rozoznati, však hlava neušla krutému vandalismu z dob bouří náboženských.
Jako všecky památky stavitelské tak i kazatelna Kaňkovská znesvářena jest nerozumem lidským, poněvadž po staletí ji obílovali a malovali. Kéž se brzo zas tkví ve své původnosti, aby pak spolu s opraveným sanctuariem byla pravou přízdobou tohoto chrámu Páně.
Gotická kazatelna na Kaňku.
Monstrance Sedlecká.
3. Monstrance Sedlecká.
Mezi nej památnější a také nej cennější gotické monstrance království našeho náleží bez odporu starobylá a památná gotická monstrance kláštera Sedleckého, Měří 96 cm zvýší a 32 cm zšíří a váží ks hřiven stříbra. Skládá se z prostředního pilíře, kterýž jest pěkně rozčlánkován a obloučky spojmi s ostatními šesti sloupky. Ve hlavním pilíři jest dole prázdná čtvercová prostora, v níž jest zasazena lu-nuia v podobě okřídleného andělíčka, do níž vkládá se Nejsvětější.
Po obou stranách zříme dva otvory z lial a obloučku zrobenýeh, z nichž dva cherubíni koří se Nejsvětějšímu. Nad nimi vypíná se mohutné sloupoví z fial, věžiček a spojovacích oblouků sestrojené. Každý sloupek končí pěknou křížovou kyticí. Nad lunulou jest skupina rozmanitě provedených, okénkům podobných prostor a nad těmi ve výklenku stojí Matka Boží so synáčkem.
Odtud sužuje se pilíř v johlanec, který jest ozdoben rozmanitými kraby a příborky a končí se koulí, na kteréž spatřujeme Spasitele na kříži a pojeno boku Pannu Marii se sv. Magdalenou. Noha monstrance jest velmi krásně ozdobena a o šesti dílech rozdělena. Až do r. 1621. korunována byla noha velkými drahokamy. Téhož roku byly snad od mnichů z bázně vyloupány a uschovány, ale světla Božího více neuzřely.
Zvláštní podívaná jest: na střed monstrance nad lunulou, na prostřední pilíř, pak na prostranní dva pilíře, kteréž jsou tak bohatě a uměle ozdobeny, žo člověk opravdu neví, kam napřed by zrakem svým pohlédnouti měl.
Původ tohoto pravého stkvostu kostelního spadá na jisto do NV. století, a to do jeho prve polovice.
Gotická tato monstrance náleží pro vzácnou harmonii architektonickou, pro bohatost! a leposť forem, pro čistotu ornamentů a gotických okras, pro veliký důvtip původců bez odporu mezi nej-znamenitější a noj vzácnější díla středověkého zlatnictví. V ornamentálních i konstruktivních částech shledáváme nojkrásnější soulad. Co do velikosti a nádherné výzdoby a ceny umělecké i hmotné, nemá po zemích koruny české díla sobě rovného.
Monstranci tuto stihla po dvakráte nehoda, jež mohla míti v zápětí i zkázu tohoto tak vzácného a drahého díla. V době válek husitských byla monstrance tato zazděna nad vchodem chrámovým do štítu a pouhou náhodou r. 1702. při střelbě havranů odražena malta se zdi a monstrance se objevila.
ľo druhé hrozila jí větší nehoda. Bylo to roku 1810., kdy byía nouze finanční ve státě našem, a kdy nařízeno, odvážoti stříbrné a zlaté věci kostelní do Vídně, by tam byly taveny a z nich raženy peníze.  Tehdy měla i monstrance sedlecká býti roztavena.
Z jara téhož roku došla na místo. \'o Vídni, ač již mnohá vzácnost padla za oběť, prohlásili, že pro krásu, bohatosť a leposf tvaru v a přesný architektonický soulad toto vzácné dílo nebude roz. taveno, nýbrž na dále zachováno.
Byla pak monstrance po vya. nařízení zpět zaslána klášteru sedleckému s přísným rozkazem, -»aby tento pravý stkvost zlatnický i dále pečlivě chován byl.*
Nádoba tato bohoslužobná uschována bývá v úřadě patronátním.
4. Klenutí ve věži knížecího domu.
Zvláštního druhu památka zachovala se nám v domě t. zv. Knejzlíkovskóm jinak knížecím řečeném, ktorý stojí v rohu Palackého náměstí č. pop. 'Ml. a náleží již od r. lT.'li). rodině Breuerovó.
V pozadí na dům ten přimyká so třípatrová věž, která se v původnosti své až na naše časy zachovala. V druhém patře uzříme komnatu po způsobu kaple, do kteréž světlo padá třemi gotickými žebrovanými okny. Půdorys její jest čtverec, jehož měrné číslo 3*85 m se jeví. Výška až ku svorníku obnáší 5-7 m. Zvláštní stkvost této místnosti jest Strop, .liž Kořínek i Dačický zmiňují so o domu tomto, že byl nádherně vykrášlon. Původ jeho spadá tedy do XV. století a to do druhé polovice.
Ilvězdovité klenutí jest tesáno z jemného [lískovce, krásnými a bohatými ornamenty vyzdobeno a postře polychrómované. Ni zlata, ni stříbra nebylo šetřeno, aby komnata byla nádherná a v pravdě knížecí. Vyzdobiti ji dal, jak Kořínek praví, arcibiskup Solnohradský, Arnošt, falckrabí při Rýně, kterýž dům od Knejzlíka r. L559, ukoupil.
V koutech komnaty ve výši 2*8 m zřítí lze lupeny okrášlené patky, z nichž dvě proti sobě položená žebra so vyvinují a ještě v části dolejší se protínají. V tomto protínání vyrůstá osm oblouků plamenných, kteréž osm srdčitých ornamentov uzavírají. Zebra, kteráž plameny tyto i ornamenty tvoří, nesou se osou ku středu klenby a zakončují osmicípou růžicí v podobě pěti úhelných listenců. Tyto listenco nesou se ku svorníku okrouhlému, kterýž má podobu štítu
Klenutí ve věži knížecího domu.
a jest opatřen — jak professor Hraníš v „Dějinách středověkých" praví — znakem knížat Minsterberkskýeh, totiž orel půl bílý, pul černý ve zbitém poli a nahoře kolčí helm.
Kol svorníku obtáčí so bohatý ornament stylisovaných lupenů, z něhož do středu osmicípové ružice tři paprsky vztýčeny jsou.
Rozdělením tímto povstala pole různých ornamentálních íigurací a ta vyplněna jsou vesměs stylisovanými listy, kteréž mistrně pracovány jsou. Veškeré ornamenty jsou znamenitě modelovány a co nejsvědomitěji propracovány.
Z polychromie vystupuje dosud staré toto ornamentování velmi ostře a jest bohudík dosud cele zachováno.
Osmicípová hvězdice kolem znaku Minsterberkského jest modře polychrómovaná a na paprscích a listencích dosud dobře Izo roze-znati, že byly pozlaceny.
Půda srdčitých figurac je ve dví rozdělena; jedna polovice je modře, druhá červeně položena a ornamenty jsou dílem pozlaceny, dílem postříbřeny, kterážto barva nyní zeleně se ukazuje.
Půda vyrůstajících plamenů jest modrá a ornamenty se zde vyskytující jsou červené. Vedle těchto plamenů rozkládá so osm polí rohových, jejichž půda taktéž modře položena jest. Stylisované listy těchto polí jsou zelené.
Celé klenutí jest ze čtyř velikých klenáků zrobeno a zachovaly se dosud veškeré formy rezbárskeho umění z XV. století, kteréž hlásají bujnou tántassii mistra svého. K jakému účelu místnost tato sloužila a kdo výbornou práci tuto zhotovil, dosud nikomu nepo-štěstilo se uhodnouti.
V roce 1891. dal majitel .lan Breuer gotická okna nově upraviti, poněvadž žebrování bud bylo již chatrné nebo žádné a tu byl stan přístup každému volný. Starožitníci domácí přicházeli každodenně obdivovati starou a dosud krásně zachovalou prácí kamenickou, až konečně bystrým okem svým vypátrali pod vrstvou vápenitou staré malby „al fresce."
Chutě dali se do práce a odkryli západní jednu část' zdi. A hle! Krásná i obdivuhodná malba v barvách úplně zachovalých se v plné kráso objevila, ľ otevřeného hrobu leží mrtvola a u ní lkající rodina — snad královská i s družinou. V pozadí město * příslušnou dekorací zeleně.
Malba vynikala nejen komposicí, ale i provedením jednotlivých osob a scenerií. Bylo by záhodno, aby majitelé takového stkvostu [»o předcích našich zděděného si vážili a s ním také tak nakládali.
ů
Komnata věžní mola by býti oddělena od bytu soukromého a neměla by býti užívána za „špižírnu."
Vždyť nado všo zjištěno, že v coló Evropě mimo zámku Windsorského na Temži, v anglickém hrabství Berghském, není stropu rovného v komnato knížecího domu v Horo Kutné.
A již tato proslulost mola by býti oceněna a neměla by proto komnata ta sloužiti za místnost tak podřízenou.
Snad nadejde doba, kdy ■»komnata knížecího domu* zaleskne so opět v původní své kráso a zřejmé okázalosti. —
Pamětní peníz ražený r. 1887. k popudu, vládního rady a ředitele mincovny Vídeňské p. J. Miillera z prvého stříbra nově otevřených dolů kutnohorských. Dvouzlatnikem tím poděleni byli členové těžířstva 14 pomocníků.
6. Portál arciděkanský.
Blíže kostela sv. Jakuba na straně jižní stávala až do r. 151)4. stará dřevěná budova, která sloužila účelům školním. Říkali jí „Škola vysokostelská" podle kostela „Vysokého."
Mikuláš Vodnanský z Cazarova, císařský rychtář a Zikmund Kozel z Rýzenthalu, primátor městský, když přesvědčeni byli, žo stará tato škola naprosto nevystačuje, podnikli stavbu nové školy a dokončili ji r. 1595.
Skoro plných sto let byly v této nové budově umístěny školy, až r. 1668. bylo sem přeneseno arciděkanství a školy otevřeny blíže s v. P. Barbory.
Plných tři sta let stojí tudy arciděkanství a bylo již stavoním velmi sešlým, když r. 1SD7. z valné části obnoveno a novou krytbou opatřeno.
Zvláštní pozornost budí na domě arciděkanském z červeného mramoru ve slohu renaissačním tesaný a dosud původní portál.
Na pažbách ve spodní části v pravo i levo jest vytesaný kruh, z něhož tábory a zvláštní zvoncovitá ozdoba dolů visí.
Nížeji jsou insignie školství, rozmanité odznaky umění, hudby a kázně. V oblouku portálovém zříme velký svorník, mající podobu šklebící se hlavice, velmi mistrně sekaný. V pravo i v lovo jsou znaky zakladatelů v miniatuře velmi vkusně i úhledně provedeny. Kol nich vine se ornament, kterýž ukončen jest skupinou ovoce.   Pod svorníkem jest značka kameníkova.
Nad svorníkem zříti jest desku, v níž z Cicerona tato latinská průpověď: „Studia adolescentiam alunt, sencctutem obloetant, se-cundas resornant, adversis refugium et solamen praebent, delectant domi, nou impediunt foris, pernoctant nobiscum, perogrinantur rusti-cantur." Což po česku takto zní: „Studio mládež živí, stáří těší, štěstí zdobí, v neštěstí útočiště a útěchu poskytují, doma baví, venku nepřekáží, s námi nocují i cestují a nás po venkově provázejí."
Deska, na níž nápis tento vryt, rozpolena jest na dva díly a závity ozdobena. Mezi rozdělením jest: také značka bud' rytce, bud' druhého kameníka umělce, který sekati pomáhal.
Nad deskou touto spočívá římsa a na ní uprostřed v oválu umístěn prvý městský znak s kalichom z dob pod obojí.
Tento v dosti velkých rozmeroch postavený znak tieseri jost dvěma okřídlenými anděly, kteříž se, —jeden pravou, druhý levou rukou — o štítky znaku zakladatelů budovy této opírají, Jsouí to erby Mikuláše Vodňanskéhó z Cazarova, císařského rychtáře a Zikmunda Kozla z Rýzenthalu, primátora Kutnohorského. Prostor u nohou andělíčku vedle znaku městského vyplňuje různé, věrno vyobrazené ovoce.
Nad znakem městským jest druhá, šklebící so hlavice a nad ní pak v n oj vyšší části na okřídleném podstavci stojí zemská polokoule, jakožto obraz vědy a umění.
Šířka portálu měří přes 2 m, výška až k římse 3*50 m a ozdoba znaková přes 1 m.   Dosahuje tedy výše přes ',/) m.
Portál tento pros tři sta let starý jest velmi dobře zachován a ornamenty, jakož i erby a ovoce velmi ostře dosud konturovány, tak že možno právem říci, že portál jest takřka neporušen.
Kéž tedy i na dále hlásá umělá práce tato dovednost: našich předkův a zůstane, jako až dosud, pravou ozdobou budovy arci-děkansk é.
8. Portál kláštera Voršulinského.
Počátkem XVIII. století vznikla u dvou sester, hraběnek Trautmansdorfových, myšlenka založili ze svých vlastních prostředků v některém českém městě klášter. Starší sestra, hraběnka Eleonora, procestovala za tou příčinou skoro veškerá česká města a jako nejpříhodnější město ku zřízení kláštera, označila svému bratru .lanu Bedřichu, 1. č. místodržiteli království Českého a nej vyššímu komoří zemskému město Horu Kutnou.
Když hrabě Jan Bedřich úmysl její schválil, vymohla si dovolení arcibiskupské. Brzy na to počala vyjednávali s magistrátem Kutnohorským.
Magistrát Kutnohorský nechtěl svolili k zřízení kláštera, leč tehdy, když zakladatelka vydá pravoplatnou listinu a tou se zaváže, že obci ani nyní ani budoucně žádné škody nebo zkrácení nezpůsobí.
Zakladatelka vydala takovou listinu 27. dno měsíce ledna 1708. a po konečném vyjednávání projevil magistrát i celá obec prípisom
Portál kláštera Voršulinského.
ze dno 11. března 1709, vůli, že k uvedenířádu sv. Voršily do města tobolo za jistých výmínek — podrobně vypsaných — svoluje.
Hraběnky Eleonora a Maxmiliána Trautmansdorfovy obdržely tedy na základě toto shody nejvyššího svolení, že kláštor SV. Yoršily V Horo Kutné založili a nákladem svým vystavěli směji'.
Svolení toto nose podpis ovdovělé císařovaly Eleonory Marie Terezie, matky císaře Karla VI. a Vystaveno jesl 12. dne měsíce srpna r. 1711. v řeci české.
S přivolením arcibiskupa Pražského a představené kláštera Voršilék v Praze, přibylo již 24, dno měsíce května r. 1712. několik řeholnic do Hory Kutné, aby tu první počátek ku kláštera založení učinily. Byla mezi nimi zakladatelka hraběnka Eleonora a sestra její Maxmiliána, která jakožto prvá sestra a Johanka z Lukavce, jako druhá soštru po prvé tu v řeholi  uvedeny byly.
Poněvadž dosud o zbudování velkého a nádherného kláštera dohodnutí se nestalo, odebraly so všecky sestry do domu bývalého kláštera bekyn, který prozatím jim za byt upraven byl a který v „Panenské, nynější Libušině ulici" stál. Aby sestrám daleko ke službám Božím chodili nebylo, dala jim vystavěli choť primátora Kutnohorského, Kateřina Kubínová, rozená Dačická z Heslová na zahradě tohoto domu kapli a vvsvělili ke cti a chvále Nejsvětější Trojice. *)
Nyní nastalo vyjednávání s obcí Kutnohorskou o vhodné místo ku stavbě nového kláštera.
Obec Kutnohorská však ani tu nejevila mnoho vôle a ochoty, býti nápomocnou ku Vyhledávání vhodného místa- pro stavbu kláštera, ba spíše naopak činila podnikatelkám velké obtíže a přiváděla mnoho spory, které posledně krajský úřad Čáslavský k nařízení císaře Karla VI. vyrovnali povinen byl.
Po plných dvaceti a jednom roku započal stavětí dle svého planu slovutný stavitel Jan Dinzenhofer stavbu nádherného a rozsáhlého kláštera ve slohu čistě renaissačním a odevzdal jej 1 1. a 16. září 1743. svému účelu.
Monumentální dvoupatrovou budovu tuto stihla také Kutnohorská nehoda; není totiž úplně dostavěna. Měla tvořili pravidelný pětiúhelník. Tři strnuv její jsou vystavěny, ale čtvrtá a pátá schází do-
*) Kaple ta, dosud upravena, jako obytní dům se zachovala.
cela. V jedné této straně měl býti dle zachovalých plánů ohromný chrám. Ku stavbě jeho nedošlo a řeholnice spokojiti so musí malou kaplí s přístavkem v hlavní trati klášterní. Veškeré místnosti klášterní jsou klo. uty a refektář, chodby i kaple obsahují mnohé pěkné obrazy, jakož i vzácné starožitnosti.
Hlavní ozdobou monumentální budovy klášterní jest v dlouhém přízemním průčelí mohutný portál, který dosahuje balkónom do prvého patra.
Čtyři mohutné 5*75 m vysoké kamenné sloupy nesou bohatě rozčleněnou římsu, na níž spočívá v pravdě umělecky do kamene tesaný balkon.
Pod římsou zříti lze svorník ve klenbo portálu, kterýž spirálovitou řezbou okrášlen jest a nad to hrubě z klenby vycházejí po stranách dvě spirálové ozdoby, které portálu tomuto zvláštní umělé ceny dodávají. Sloupoví má hlavice dvojité, jichž přiléhající rozčlenění k římse okrasové so přidružuje.
Výška portálu i s balkonem měří od dlažby počínají1 9*5 m, šířka 5*65 m. Výška balkonu obnáší 1*25 m, šíře rovná se šířce portálu. Veškerá část zpracována jest z hrubého pískovce Kutnohorského, ve kterém mnoho lastur, mezi nimiž i rohovec. Svato-Barborský (Radiolit st. Barbarae) se nachází.
Dvéře portálu jsou železné, rukodílně tepané, ale bez veliké ceny umělecké a měří 2'58 m zšíří a 5*5 m zvýší.
Mohutnosť sloupoví i celá konstrukce portálu činí celkový pohled velkolepým.
7. Portál u „Mramorů."
Procházeje se Kutnou Horou, dojdeš z Husov v třídy nebo z Palackého náměstí do třídy Sultysovy. Tam na straně západní uzříš dům, po jehož jedné straně čtenu1 nápis ,.u Mramorů," po druhé vryto do červeného mramoru takto: „Zde žil Jan Sultys z Felsdorfu, p r im á t o r K u t n o h o r sk ý."
Dvoupatrový dům tento náloží dnes také primátoru Kutnohorskému p. Janu Macháčkovi. Pod střechou zříme římsu s dvanácti lunetami, v nichž sgralittcm provoděno dvanáct znamení měsícových. Mezi okny jsou zobrazeny také sgraliltom čtyři roční počasí.
Portál u Mramoru.
Hlavní však ozdobou tohoto domu jost krásný, slušně restaurovaný, 5 m vysoký renaissanční portál. Dva páry sloupu 2*60 m vysokých s vyžlabenými dříky volno stojí na 89 cm patkách různými hlavami ozdobených a nesou na pěkných hlavicích dvojitou 45 cm vysokou římsu, na níž loží uprostřed 56 cm vysoká doska, v šířce osten í portálového zakončená závitem a dvěma sloupky. Vedlo těchto sloupku spatřujeme po jedné straně hlavici mužskou, po druhé hlavici ženskou. Uvnitř 175 cm široké desky jest tento nápis:
Si cuiquam domus haec nou recte structa videtur, is sinat banc nobis, corrigat ipse suam."
A pod tímto latinským nápisem čteme:
„Dej Bůh štěstí tomu domu, vystavěl jsem, nevím komu, kdo mne v tom pomlouvá neb viní, ať si vystaví k své lilu isti jiný." Vedle zmíněných hlavic sedí na vystouplé římští sloupoví po
každé straně panna, levá s váhou, pravá s pacholetem.
Nad nápisem jest umístěna úzká římsa  na k terč1  jest v šířce1
nápisu pěkně profilovaný segment, na jehož obou stranách leží dvě
panny, prvá znamená obchod, druhá řemeslo.
Na vrcholu segmentu sedí s polorozpjatýma křídloma orel jako symbol síly a odhodlanosti. V segmentu zříme jen hlavu starce se šedivou bradou jako nějaké zjevení, kteréž by odněkud vycházelo. Kol něho jest rozloženo různé ovoce.
Rímsa pod nápisem jest 45 cm vysoká a rozčleněna rýhováním v pole, kteráž ozdobena jsou růžicemi a hlavicemi. Vlys římsy ozdoben jest pěkným pásovím.
Pažba dveří 25 cm široká nese velmi mistrně v opuku sekané 1*80 m veliké dva reliéfy. První po znaku kupeckém jest „Merkur," druhý velkým vousem opatřený stařec zdá se býti symbolem „Štěstěny."
V pozadí mezi sloupovím jest ve zdi vysekán výklenek a V něm stojí dvě sošky 95 cm vysoké; prvá značí opět obchod, druhá řemeslo. Šířka portálu obnáší 4 metry.
Svorník pažby jest erb rodiny Stejškové, která se později Preisichselbst pojmenovala a r. 1580. Rudolfem II. do stavu rytířského povýšena byla s přídomkem „z Freidenpachu."
Až dosud se za to mělo, žo orli tímto náloží bývalému primátorovi Janu Šultysovi, kterýž také Rudolfem II. r. 1605, do stavu šlechtického povýšen byl s přídomkem „z Felsdorfu". Do štítu svého
přijal stojícího rysa a podle noho v plochém poli tri růžice. (Hanekv z Heslová posměšně o něm praví: „By v nejprve kantorem ve škole oženil se a osadil i zbohatl šenkováním vín a zjednal sobě erb, májo nějaký cizí, německý majestát na štít, aby so tituloval z „ľolsdorľu." Růžice na štíte nazývá ovšem uštěpačně „šamrhy", jako nimi hoši točívají. A přidává: „Titul německý a on sám německy neuměl.") Také až do dneška se za to mělo, žo Sultys tento dům vystavěl, poněvadž se mu erb nepravě připisoval.
Avšak v listinách v archivu kutnohorském nalezeny byly pečetě obou těchto rodin. Z těch seznáno, žo erb na domě *u Mramorů,* náleží rodině Stejškově. Ve znaku zříti lze v levém poli stojícího lva a pravé pole jest rozděleno třemi šikmo položenými pásy a v každém pásu jest u prostřed umístěna růžice. Nad štítkem tím rozeznati lze dobře kolčí hlavu a vrch ozdoben jest rozpjatýma kří-dloma, kteráž příčným břevnem opatřena jsou. A to jest tudy erb rodiny Freisichselbstové z Freidenpachu.
Zakladatel rodiny léto Jakub Stejška Freisichselbst — zbohatl „handlem" ve vlnách a vínech uherských. Byl také rychtářem městským a napotom císařským. Synové jeho .Jakub a Zikmund byli do stavu šlechtického r. 1580. povýšeni.
Této rodině náležel dům »u Mramoru* a tato rodina dala dum ton vystavili a po šlechticku vyzdobiti.
Domněnka, že by dům ,,u Mramorů" vystavěl Sultys z ľolsdorľu, jest tudy naprosto vyloučena, poněvadž Siiltysův orb, jehož pečeť se nám na listinách v archivu kutnohorském zachovala a dle písmen .1. S. Z. F. za zcela správnou považovali lze, naprosto od Stejškově se liší. Připouštíme však, že v domě tom Sultys bydleti mohl.
Dům i portál dal nynější majitel, starosta pan Macháček, nákladem 1000 zl. opravili a zachoval tak znamenitou ozdobu starobylé Hoře Kutné.
8. Sloup ze staré radnice.
Čtvrtou památkou ze starobylé radnice zachovanou po zhoubném požáru r. 1770. jest ^gotický sloup,*, na nichž radnice stávala.
Sesutím se sloupy rozbily a jen jediný toliko zachoval se celý až na naše časy. A ten byl zazděn do podloubí v domě číslo pop. 97. nyní na Palackého náměstí a byl každému viditelným až do roku 1860,
Got. sloup ze staré radnice.
Téhož roku proměněno podloubí v krám, a na sloup bylo by so nadobro zapomnělo. Leč povolaní v té věci upozornili na význam sloupli a proto umístěn sloup do zvláštního oddělení u výkladní skříně, a je potřeba jen ohlásili st1 u majitel© domu v obchodě „výkroj koŽí," nebo ve vedlejším dru lunu krámě, kde se každému a vždy ochotně dostane potřebného poučení.
Sloup jest velice zajímavou památkou stavitelskou, z hrubo-zrného pískovce kutnohorského vypracován a jest 2 m 50 cm vysoký.
Z podnoží čtvercového střídá st1 osmicípový hranol až do výšky 75 cm. Potom je sloup oblý a ve výši 15 1 cm ozdoben jest pěkným ornamentem ze stylisovaných lupenů. Nad těmito vypíná se obloukovitě okrášlená a čtvercem zakončena hlavice.
Yo které dílně, nebo kterým mistrem gotické tyto sloupy pracovány byly, zůstane tajností. Nám pak jest, a budoucím zajisti'1 bude gotický sloup tento  milou památkou na dobu sláv v staré -Hory Kutno.
Materiál, ze kterého jest sekán, je zdejší hrubozrný pískovec. Skoda, že byl olejovou barvou znesvářen.
9. Kamenná kašna.
Mnohá města v království našem jako mnohá za hranicemi vlasti naší neměla bud' vody pitné, bud vody měkké, a těm bylo se starali o to, jakým způsobem bý ji obyvatelstvu zaopatřila.
.liž za nejsturších dob shledáváme za tou příčinou vodovody, mnohdy i z míst několik hodin vzdálených, kterými voda do nádržek ve městě k veřejné potřebě přitéká.
A nádržky tyto at dřevěné, ať zděné, ať kamenné, nazvali předkové naši „kašnami."
Takové kašny bývaly ve mnohých městech stavěny s velkým nákladem, okrášleny uměleckými pracemi a jsou dosud ozdobou náměstí, sadu a pod.
Seznamujíce Čtenáře s památkou vzácneho stavitelského vkusu, kteráž stojí na nevelkém „Náměstí Rejskově," dodáváme, že je pamětníkem staro slávy i bohatství tohoto města. Jest známá široko daleko pod jménem: »Kamenná kašna,* jejíž původ spadá k r. 1495-Jet pravým mistrným dílem, provedena ve slohu gotickém, ovšem umělcem dosud neznámým.
Kamenná kašna tesána jest z pískovce Kutnohorského a má tvar dvanáctistěnného hranolu, jehož každý bok podepřen jest operacím pilířem. Z těchto dvanácti opěracích pilířů jo šest jednoduchých, štíhlých s pěknými hlavicemi, kraby, fialami s křížovými kyticemi ozdobených, druhých šest má pěkné hlavice, baldachýnky a veliké fialy s křížovými kyticemi. Xa těchto pilířích stávaly ještě v tomto století různé sochy a hlavice pilířů byly zároveň konsolemi.
Místa tato pro sošky dosud jsou zachována, a baldachýnky roztomile se nad konsolemi vznášejí.
Strany hranolu dvanáctibokého jsou vyplněny pěkným i bohatě provedeným skružím a dvěma žebry po způsobu slepých oken, kteréžto skruží vybíhá také v pěknou fialu, kraby a křížovou kyticí ozdobenou.
Za dávných časů měla kašna na šesti sloupcích položenou vysokou střechu, která byla snesena a nahrazena střechou nízkou, jíž dnes viděli není.
Až doposud mělo so za to, že dal kašnu tuto postavili bohatý nákladník, Smíšek z Yrchovišť, svým nákladem a za to, že mu, obec „crk" vody na Hrádek věsti povolila.
Tomu ovšem není tak! Bylo totiž v archivu Kutnohorském nalezeno v knize zápisní k r. 1498., že bývalo často o vodu zle na Horách, a „tu páni pojali vodu z gruntů Bylanských k troubám druhé stanice (Svato-Yojtěšske), které .lan Smíšek z Yrchovišť v držení toho času byl, s vůlí však téhož p. Smíška dobrou." — A za tu dobrou vůli, páni obecní starší povolení své témuž p. Smíškovi dali takové, „aby sobě pojal vodu na svůj Hrádek a ku své potřebě."
Také z knihy té vyčteno, že již r. 1480., 1400., 1493. a r. 140."). placení) bylo z peněz obecních na stavbu „rathousu" a „nové kašny."
Z toho jasně vysvítá, žo stavěla kašnu obec již r. 1 195. a nikoli Smíšek z Yrchovišť v r.1407.
V létech 1SS7.—1890. byl tento němý pomník zašlé sláv v Hor Kutných nákladem obce zcela opravám a to za vrchního dohledu vrchního inženýra a stavitele chrámu sv. Barbory p. Láblera a zachovány jsou při opravě, kteráž vyžadovala nákladu 8000 zl., všecky formy lak přesně, jako byly na kašně staré.
Restaurovanou takto „kamennou kašnu" podává naše vyobrazení, a již na první pohled spatřujeme, jak imposantně se vypíná tento stkvost z doby nejkrásnějšího rozkvětu umění stavitelského ve starých Horách Kutných oproti bývalé již sešlé stařence.
Kamenná kaš ia.
„Kamenná kašna" jest ozdoba veřejného náměstí, jíž podobné v celém království Českém bychom marně hledali.
10. Kostnice Sedlecká.
Na blízku pověstného kláštera Sedleckého blíže Hory Kutné založeného r. 1142. knížetem Miroslavem z rodu Markvarticu, rozprostíral se hřbitov, který již za dob)' krále Přemysla II. ohromný prostor zaujímal.
Opat kláštera Sedleckého -Jindřich II. byl svého času v .Jerusaleme a jak historie vyprav uje, přinesl s sebou něco hlíny z hrobu Kristova.
Brzo po návratu svém slavnostním způsobem a za velikého účastenství věřících přinesenou hlínu rozsil po hřbitově.
Událost tato rozhlásila se daleko široko a nastalo všeobecné putování v toto místo posvátné.
Tisíce lidu vyslovovalo zbožné přání, alty zde po smrti odpočívali mohlo, domnívajíce se, že klidněji v léto Kristem posvěcené hlíně soudného dne so dočekají..
Tak praví Petr, opat Zbraslavský, kterýž byl té doby mnichem, Sedleckým, žo r. 1318. za, času moru 30 tisíc mrtvol sem nejen z (ech, ale i Moravy a Dolních Rakous pohřbeno bylo. Také praví ze boháči Brněnští napořád sem se pochováváti dávali.
Na rozsáhlém tomto hřbitově, který několik set árii výsevy obsahoval, stával starý hřbitovní kostelík » Všech Svatých,* který prý již zde v XIII. století vystavěn byl od horlivých křesťanu so dvěma kaplemi *v jedné spojitosti* - jak o tom „Paměti" De-votyho vypravují.
Avšak o původu tohoto starého kostelíka nezachovalo se nám žádných zpráv. O nynějším chrámku, zvaném »Kostnice,* čim so prvá zmínka r. HUS., tedy v té době, kily nábožný lid sem do tisícu pouti konal, a po smrti zde pochovánu býti si přál.
Kostelík ten byl vystavěn jako původní o jednom patro. Přízemí sloužilo za kostnici a v prvém patře konány bohoslužby.
Lebky a všecky ostatní kosti srovnal v pyramidy slepý novic kláštera Sedleckého a tu povstala a udržuje se až po dnes báchorka >kosíi srovná/ slepý mládenec* — Tak tomu bylo až do r. 1511., že v dole ší části srovnány byly kosti, v hořejší konány bohoslužby.
Po dobu více než jako sto let nevšíma! si pak nikdo kostolíka tohoto, až opat Ililarius r. 1061. kázal oho káplo upravili a znovu k bohoslužbám zříditi, tak žo o poutí Sedlecké*) v pondělí velkonoční 1. P. 1663. týž opat prvou mši sv. sám zde sloužil.
Po smrti opata liilaria opět se na kostelík Všech Svatých zapomínalo a obě kaple vydány všem nehodám v šanc. Mezi tím časem byl i klášter vyzdvižen a veškeré budovy Sedlecké a s nimi i obě kaple » Všech Svätých* klesaly slále a stále hlouběji v ssutiny a, byly Ink spustošený, že se lam ani služeb božích konali nemohlo.
Konečně nadešel den smilování. Sedlecký farář P. .los. Devoty dal obě kaple r. 1810, opravili a k službám božím zase zříditi.
Stálými opravami pozbyla pak »Kostnice* svého starobylého rázu a zvláště r. bs7<). dostalo se jí zcela nového gotického šatu.
Patron kostelíka tohoto, kníže Svarcenberk, dal obě kaple restaurovali a nařídil Františkovi Riutovi z. České Skalice, aby kostnici nově upravil. A ten vůli svého pána dokonale provedl; neboC spojil hnáty, holeně, lebky, žebra, kosti ramenné, vřetena, sáňky, články prstů i nohou dohromady tak uměle, že z nich vyrobil pěkné znaky (Svarcenberkův), vázy, svícny, řetězy, kříže, věnce, pyramidy a jako monstrum ohromný závěsný svícen, kterýž uprostřed kaple na klenbu připevnit.
V kříži kaple narovnal pak spoustu lebed-: a holení ve vysoké pyramidy.  Vedle postranních oltářů v kříži jsou vystaveny lebky poškozené.  Pocházejí prý z mrtvol vojínů, kteří bitev se súčastnili poněvadž mají některé sekv močemi, jiné střelné rány znatelný.
I >d té doby čtou se opět zde služby boží V obou kaplích.
Kostel » Všech Svatých* jest jednopatrový, Půdorys tvoří skoro čtverec o sedmi metrech ve světlosti, výška jest nestejná. Horní patro zachovalo se až na novou gotickou klenbu ve své původnosti.
Xa západní straně kostelíka jsou umístěny dvě štíhlé šesli-hranné věže. Dle tradice zde zachované h oři val O v nich věčné světlo, a svítilo poutníkům na cestu v noci sem přicházejícím.
Yo předu spodní kaple zasazena bývalému zdejšímu faráři a. spisovateli českému P. -los. M. Kautenkrancovi, pamětní deska s tímto nápisem: »Památce českého spisovatele Jos. M. Rantcnkraucc, faráře Sedleckého * 2. března 177Ó., f 21. července i8ij. věnuje archacologický sbor » Vbcel* iSjj.t —
A proti desce této umístěn nápis, který napsal farář Devoty:
'•') Poutě Sedlecké navštěvovala procesí sí clo r. 1783. a konaly se se vsi porn pou.
I
Kostnice sed|eck
a.
„Naši předkové co byli
jak svou vlast a Boha ctili
v těchto místech každý vzhled.
Bychom Cechy zas se stali,
slávy staro dobývali,
k tomu každý mysl veď!" —
Poutnice! Zavítáš-li na staroslavní'' Mory Kutno, neopomeň navštíviti Sedlec, kde vedle nej.většího chrámu v Cechách a vole-továrny na tabák, která z vyzdviženého kláštera cistercianského zřízena byla, spatříš i t Kostnici Sedleckou,* dílo — ojedinělé v království Českém. —
11. Románský portál v Zábori.
Tam, kde Labe Doubravku pije, stojí stará osada Zaboř. Osada (a povstala za borem — za bořím — na zboží klášteru Sedleckému náležejícímu a zajisté i za vlivu jeho.
Y Záboři jest románský kostel farní sv. Prokopa, pocházející Z XII. století. Ač kostel sám o sobě již valně pozměněn a přestavěn, přece zbytek povodního kostela nynější presbyterium a portál jsou v mnohém ohledu velice zajímavým.
Zvlášť pak portál jost mistr nos tí svou tak pamětihoden, že mu není rovno v celém království i markrabství.
Podobné portály, pravé krásy románského umění, toliko za hranicemi vlasti naší hledati sluší a to na jihu v Itálii, kde sloh románský původ svůj vzal a také brzo zdomácněl. V sesterskí'1 Morave podobají se záhorskému portálu: portál při kostele Nanebevzetí Panny Marie na předměstí Třebíčském, při farním kostele v Měříně u Jihlavy a v Předklášteří u Tišnova.
Záhorský kostel byl v minulém století rozšířen a původní chrámek Zůstal jen nynější presbyterium, apsida jeho rozbořena a portál přenosím ze strany východní na stranu jižní. Dle pamětní knihy kostela Záhorského stalo so tak r. I 722. Bylo s mm však zacházeno barbarsky; neboť z původních šesti sloupku zbyly pouze tři.
Portál Záhorský jest výtvor nevšedního umem' a mistr dávných Věků dokázal nejen svou zručnosť, nýbrž dal i na jeyo výborný Vkus, a osvědčil se architektem jedním Z předních XI. století.
Právem můžeme býti hrdi, že umělecká památka takového významu jest ve vlasti naší a to v pravém zákoutí, kdo kulturní život ciziny k nám prv ode dávna zanášený se zajisté nosoustře Ioval.
8142
— <u —
Zákoutí to nebylo ani sídlem panovníku, ani působištěm velmožů — spíše však působištěm horlivosti náboženské kněží — kteří na místo v pohanské době význačném a lidem ctěném vystavěli chrám křesťanský.
Jinak toho ani vysvětliti nelze, proč by perla architektury tak krásná byla do prostřed borů či za bory zanášena.
Portál Záhorský skládal se původně ze šesti sloupku s atickými patkami a to po třech na každé straně, z nichž na levé zachovaly so dva, na pravé pouze jeden. Výška jejich obnáší 180 cm.
Prvé dva sloupky jsou po obou stranách stejné řezby a nesou spirálné žlábkování od vrchu i od spodu proti sobě, kteréž uprostřed sloupku se zakončují krásným stylisovaným listem a hroznem.
Třetí sloupek, kterýž tu osaměl, jest celý okrášlen pěkně řezaným ornamentem. Oba sloupky po levé a zbylý po pravé straně, nesou na hlavicích vlys z akantového lupení, na němž spočívá devět oblouku všelijak okrášlených a desátý jednoduchý řadu jejich ukončuje.
Ačkoliv již povědíno, že oblouky tyto i celý portál jest nesmírně /nešvařen maltou i vápnem, nicméně dobře lze rozeznati okrasy těchto oblouků. Tak na prvém střídá se jako okrasa palmeta s bodlákovým lupenem a těsně naň přimyká druhý oblouk, kterýž nose na vrcholu svém listence, od kterýchž so dolu v pravo i v levo spirálně točí až ku vlysu.
Třetí okrášlen jest opět akantovým lupenem, ale bez palmet, kdežto čtvrtý vyniká krásným zachovalým lupením akantovým, kteréž z obou stran k vrcholku proti sobě se nese. Y pátém oblouku zříme skot táhnouti po obou stranách z dola ku vrcholku a dva pastýře mezi ním. Jeden již jest velmi zchátralý.
Šestý oblouk okrášlen jest palmetami, mezí kterými se stonky s úponkami vinou a sedmý ozdoben jest stylisovanými listy, kolem nichž také stonky se proplétají.
Osmý oblouk jest ozdoben loveckým výjevem. Chrti, zajíci, lvové i myslivci střídají se tu vzájemně,   jeden druhého škádlíce.
Devátý oblouk je pásovité proplétání na mnoze již valně rozrušené.   Desátým plochým pásem se celé dílo toto umělecké z petřínské opuky vyrobené ukončuje.
Celé provedení portálu záhorského svědčí o nevšedních vlohách neznámého mistra a jest viděti, že dláto již zdatně v rukou jeho
Románský portál kostela Záhorského.
so pohybovalo, vytvořilo celek zpracovaný s patrným sebevědomím a zálibou, tak abych řekl, díla skutečno vzácného v království našom.
Brzká oprava skutečno již jost žadoněná!
12. Románský kostelík ve Svatém Jakube u Hory Kutné.
Za dob bývalé slávy král. hor. města Hory Kutné slynulo bohatstvím i veškeré širé okolí.
Nasvědčujíť tomu   steré okolnosti,   které   až   podnes hlásají veliké činy doby dávno minulé.
Jef krásný jarní den! Vyjděme si do milé Boží přírody. Dejme se východně od města „stříbrným údolím" a urazivše asi (i kilometrů cesty po dobré silnici, octneme se ve vesnici Církvici. Odtud v malé Čtvrť hodince jsme u cíle.
Staneme na veliké, stromovím okrášlené návsi vesnice Sv. Jakubské.
Uprostřed vesnice stojí neveliký kostelík, vystavěn ve slohu čistě románském, Útulný kostelík ten náleží "mezi nejstarší kostely slohu románského v království Českém. K založení jeho vztahují se tyto paměti:
Když r. 1142. spikli se proti vládě Vladislava II. množí čeští páni s Moravskými údolnými knížat)- a. sídelního knížete Znojemského Kunráta II. za Českého knížete zvolili, přitáhli Moravané se znamenitou mocí brannou do Čech, aby Vladislava svrhli se stolce knížecího a, Kunráta dosadili.
Vladislav, kníže Pražský, sebral vojska co nejvíce mohl a postavil se s ním na vrchu Vysoké u Hory Kutné a to proto, že J'ž Moravané s Načerätem, mužem jměním i duchem i zkušenostmi vynikajícím u mnohém větší sílo — se svým vojskem tu rozloženi byli.
Zde na svahu vrchu „Vysoké" svedena byla 25. dubna r. 1142. krvavá bitva o vládu v Čechách.
Vladislav, ač měl vojsko slabší, bojoval jako lev a jeho růžové prapory počaly si klestili vítěznou cestu do řad nepřátelských.
Avšak v rozhodné chvíli stal so hrozný obrat. Někteří zrádcové 2 vojska Vladislavova vzkřikli na dané znamení— „bitva prohrána spas se, kdo můžeš" a hanebně z řad vojsk utekli, nebo zřejmě * nepřátelům se přidali.
Zradou touto potrou, spasil so jen zteží sám útěkem do Prahy, Kunrátovo vítězství bylo ovšem draze zaplaceno, nebof na obou stranách zůstali znamenití vojevůdci ležeti a mnozí těžce raněni byli.
Nicméně odvážlivý lvunrát táhl so svými věrnými Moravany až ku Praze a jal se obléhati ohrazené, zásobami i udatnou posádkou opatřené hlavní město.
.liž o letnicích t. r. opustila jej odvaha k dalšímu boji, poněvadž z několika stran Vladislavovi pomoc přicházela a tak Ku n rát ničeho dobrého neočekávaje, zpět na Moravu v pochod so dal.
Nedlouho pak na to potřel Vladislav pomocí německých vojův Přemyslovce a léta následujícího novým tažením na družné Moravě pokořil údělná knížata, tak že so mu poddala, ale zášť proti němu nezastavila.
Jindřich Zdík, biskup Olomúcký, byl při tažení tom a stál na straně Vladislavově, protože drahně lot nebyl v dobré vůli s údolnými knížaty Moravskými. 1 pomáhal, jak mohl pokořovati odbojná knížata a sám doprovázel velikého knížete i do bitvy na Vysoké u Hory Kutné.
Knížata Moravská zle se mu za to pomstila. Vyhlásivše ho za nepřítele a zrádce vlasti, zmocnila se všech jeho statku a příjmu a jemu bylo bydleti dílem v Cechách, dílem i v Bavořích.
Za to však biskup Zdík nelenil a vyhlásiv je za věrolomce, pronesl na ně a skrze ně na celou zemi klatbu se zastavením služeb Božích.
Svatý Otec [nnocenc II. potvrdil i přitužil toto ustanovení, ale brzo vyslal kardinála Kvidona s plnou mocí do Cech (1143.— 1 145.), aby mezi biskupy a knížaty stal se prostředníkem.
Pražský kníže Vladislav nezdráhal se dlouho odpustili roz-vratným strýcům,poddají-li se mu způsoby tehdáž v zorni obyčejnými.
A neminulo týdne a slaveno narovnání mezi knížetem Pražským, údělnými knížaty Kunrátem, Ottou a Vratislavem a kníže přísahal nikomu zlým nevzpomínat! a vrátil jim jejich úděly na Moravě.
Proti biskupu Zdíkovi jen na oko utlumená nenávist vypukla na novo, když bratr Vladislavův Děpolt, jenž byl toho casu údolným knížetem Jemnickým, so Zdíkem se rozhněval. Pomsta proti němu byla po novém roce I 145, plnou měrou \ \ konána.
Ubíral se tudíž biskup Zdík do Ríma a Otta Olomúcký jako jediný přívrženec jej doprovázel.
Kunrát, údětný kníže Znojemský, Vratislav Brněnský a, Děpolt
Jemnický s mnohými pány Českými i Moravskými očekávali nočního času biskupa Olomúckého na pomezí českém  nedaleko Litomyšle.
Dověděvše se, žo biskup ve blízkém dvorci již je ubytován a pohroužen v libý spánek, přepadli dvůr a při světle pochodňovém jali so drancovati a biskupa hledati. Nenalezli ho, neboř byl jistým průvodčím ze dvora vyveden do polí a tam ve sněhu se ukryl.
Na povel Kunrátův byl celý dvůr vyloupán a pak zapálen a to proto, kdyby přece někdo byl Zdík uschován, že v plamenech zahyne, se domnívali. Zažehše stavení, rychle zmizeli.
Biskupa nalezl náhodou sedlák Soběn ve sněhu na polo již skřehlého. 1 přioděl ho svým kožichem, obul mu své škorně a dopravil ho potají do Litomyšle.
Tam poležel biskup dlouhou nemocí drahně času, nežli jej mohl kníže Pražský k sobě dáti přivezli.
Nad odbojnými knížaty a veškerými pány Českými a Moravskými, kteří se výpravy proti biskupu Zdíkovi byli súčastnili, pronesl papež Eugen lil. sám za přítomnosti velikého shromáždění lidu klatbu a uložil knížoti Vladislavovi zvláštní bullou, aby klatbu tuto v zemích svých nejen rozhlásil, ale aby jí také potřebného důrazu dal a svou rukou světskou moci jí propůjčil.
Mnozí páni po nějakém čase, mezi nimi i Děpolt, pro kajicnost byli sproštěni klatby, jen Kunrát Znojemský musil býti Vladislavem pokořen, aby v odboji ustál.
S touto dějepisnou pravdou těsně souvisí založení „kostelíka ve vsi sv. Jakuba."
Mozi Moravskými pány, kteří biskupa Zdíka přepadli, byl i jistý Slavibor. Tento Slavibor, nejsa ještě klatby sproštěn, zemřel. Manželka jeho Marie so syny svými Slaviborem a Pavlem na pokání manžela a otce svého tento chrámek v druhé polovici XII. století vystavěli.
Zakladatelem kostelíka jest tedy Marie, manželka Moravského pána Slavibora ze Švábenic.
Leč dva závažné údaje zůstávají přec jen záhadou. Kdo stavěl kostelík ten, a proč Marie, manželka Slaviborova, právě toto místo si zvolila za stánek pro svatyni, jsouc sama majitelkou jiného rozsáhlého zboží?
O tom nemáme žádných zaručených zpráv; ale soudíce dle staveb jiných chrámů v okolí Kutnohorském, domníváme se (a myslím, že no bezprávně), žo kostelík ten pochází z dílny slovanských mnichů Sázavských, anebo aspoň, že za jejich vlivu a dohledu domácími mistry stavěn byl.
A proč Mar'n1, manželka Slaviborova, zde ten kostelík založila? (tdpovídáme, že to snad byla sestra knížete Miroslava, ktorý založil znamenitý klášter Sedlecký a byl majitelem celého tehdy okolí.
Po smrti manžela svého žila zde se svými syny a tiché, lesem daleko široko porostlé místečko zvolila sobe za cíl své pobožnosti.
Toť ovšem jest a zůstane hádankou dotud, dokud určitějších zpráv se nám nevyskytne. —
Koku 1845. prolamovali zedníci na kruchtě zeď pro varhany a při práci této našli pod kamenem bývalého oltáře olověnou skřínku b cm dlouhou, 6 cm širokou a .'i cm vysokou voskem zapečetěnou. Domnívali se, že učinili znamenitý nález, nikomu ničeho neřekše, skřínku otevřeli a při tom ovšem velice pečeť porouchali.
Jaké bylo však jejich sklamaní! Ve skřínce nalezli pergamenový závitek a v hedbávné uzlíčky zavinuté ostatky svatých. — Pro zedníky nález bezcenný, za to ale pro kostel nálož znamenitý.
Zedníci nález odevzdali farnímu kaplanu P. Josefu Malému a ten ji opět Kutnohorskému arciděkanu P. Josefu Křikavovi k vyšetření předložil.
Kutnohorský arciděkan, pověřiv schránku tuto, odevzdal ji patronu kostelíka Svato-Jakubskébo hraběti Jindř. Chotkovi.
Hrabě Chotek zavezl nález do Prahy a tam „tvůrce archaeologie čo.ské," rodilý Kutnohořan, prof. Vocel nápisy na pečeti i na listině přečetl.
Nápis psán jest v latině a zní česky takto:
„Léta od vtělení Božího 1165. já Daniel, ač nehodný, přece z Boží milosti XIII. biskup Pražský, léta vysvěcení svého patnáctého, měsíce jedenáctého, dne měsíce devatenáctého za panování Bedřicha, nej slavnějšího a nejjasnějšího císaře Římského a za času Vladislava, nejslavnějšího ('echu krále, ostatky těchto svatých v oltáři tomto 19. dut1 měs. listopadu vlastní rukou jsem uzavřel."
Ostatky svatých takto jsou zaznamenány: „Ze dřeva 8V, Kříže, sv. Marie Panny, sv. Jana Kř., sv. Ondřeje, Jakuba, Bartoloměje, apoštolů, sv. Vácslava, muč., sv. Vojtěcha, muč,, sv. Pankráce, sv. Lamberta, muč., sv. Blažeje, muč., sv. Sixta, sv. Benedikta, Jana, Matouše, Izáka, Krišpína, mučeníků, sv. Mikuláše, sv. Řehoře, sv. Jiljí, vyzn., sv. Augustina, vyzn., (iotharda, vyzn., sv. Lva, vyzn., sv. Gertrudy Panny, sv. Barbory Panny, sv. Ludmily, muč., sv. Pannou i jiných svatých jedenáct tisíc."
Románsky kostelík ve Sv. Jakube u Hory Kutné.
„Tito všichni svatí orodujtež za mno hříšného u Hospodina. Amen." —
„Já Vladislav, toho času král Český, za totéž prosím. Amen."
„Já Judita, toho času královna Česká, za totéž prosím. Amen."
„Já Mario, zakladatelka tohoto chrámu so svými syny Slavi-borem a Pavlem, za totéž prosím. Amen. Amen. Amen."
„Titul pak tohoto oltáře po Marii slavné a ustavičné Panně budiž znamenán." —
„Pečeť: Daniel......dra .... Pra......scopus." -
Listina tato odevzdána do Českého Musea, snímek její farnímu úřadu Církvickému a ostatky ovšem již zotlelé vráceny kostelu Svato-Jakubskému.
Léta Páně 1873. byl kostelík tento dle návrhu architekta Kannora opravován a tu měl býti také nehezký a nepatrný oltář odstraněn a novým vkusným nahrazen. Když se bourala tuniba, nalezena byla opět olověná skřínka 7'/,, cm dlouhá, 7l/« cm široká a 2'/(í cm vysoká. Na víčku jejím vyryta tato slova:
DANIEL xiii. EPI. E. PRAG.
t. j. Daniel XIII. biskup kostela Pražského.
Při porovnání písma tohoto s písmem v nápisu z r. 1105. a r. 1845. nalezeného na empoře (kruchtě) shledáno, že písma tato totožná jsou.
I souditi tudy lze, že kostelík ten celý r. 1165. Danielem, biskupem Pražským vysvěcen byl.
A v základní listině na empoře nalezeme musíme hledati klíč k založení chrámu Svato-Jakubského. A tu zcela přesně dovídáme se, kdo jost zakladatelem jeho.
Toř ovšem krátký děj tak starého, památného a slavného kostelíka ve sv. Jakube u Kutné Hory.
II.
Přihlédněme nyní k některým památnostem kostelíka tohoto: Vnitřní chrám složen jest z lodi, apsidy, která tvoří větší čásf půlkruhu a empory čili kruchty.
V apsidě zříme malý řezaný oltář, na němž uprostřed visi Kristus na kříži; po obou stranách stojí sv. Vácslav a sv. Ludmila.
7*
Nad oltářem na zlaté půdě vymalován jest Kristus Pán, držící v rukou kouli světovou sedě v oblacích na duze. Vedle syna Božího klecí v pravo orodující matka Jeho, Panna Maria, v levo sv. Jan Křtitel.
Po obou stranách románského okénka, které zužuje se do středu a ze středu zase se ven rozšiřuje, malovány jsou čtyři výjevy ze života sv. Jakuba. Prvý, jak s v. Jakub následuje Krista, druhý, jak hlásá již slovo Boží, třotí, jak stojí před soudcem Tlero-desem a čtvrtý, jak jej zrádce na popravišti odprosuje. Obrazy tyto ku cti vší české práce maloval f Petr Maixner.
Celá apsida je pak jednoduše, ale vkusně polychrómovaná (vymalována).
Z dob založení kostelíka zachovaly se až na naše časy dva mohutné sloupy, klenutí empory nesoucí. Jeden jest zcela hladký, druhý okrášlen vypouklými ozdobami.
Ku starým památkám uvnitř chrámu tohoto náležejí také staré náhrobníky, kteréž v kostelíku tomto na zdích umístěny jsou.
Nejstarší z nich jest z r. 1521, a náleží Henrychovi, synu pana Mladejovského z Mladějovic, pak jsou náhrobníky pánů z Konec-chlumu, Zerotínu (dítě) a pánů Svihovských z Riezenburka. Jsou to vesměs členové rodin, jimž kdysi okolí toto náleželo.
Toť nejduležitější, co spatřiti lze uvnitř tohoto chrámku. Nyní všimněme si starých památek, které zdobí vnější jihozápadní zed.
Zed tato jest rozdělena na sedm nestejných, různě okrášlených a polosloupky ohraničených polí arkádových, v nichž jsou dvě okna, čtyři reliéfní obrazy a v středním poli malovaný obraz sv. Jakuba^ jemuž celý chrám zasvěcen jest. Pod nohama této galerie skulptur táhne se oblouková římsa, kterouž také nad touto galerií spatřujeme.
Rímsou touto dělena jest celá zeď na dvě nestejná pole; horní o něco menší, dolejší větší, ve kterém vidíme opět dvě pole oblouky a lišeny (svislé pásy) ozdobené. Každé toto pole dělí se na dvě slepé arkády. V druhé od věže jest portál s tympanonem a po obou stranách v arkádech dva, ovšem již velice poškozené reliéfy.
Až do té doby, dokud nebyl znám děj a založení kostelíka, nevědělo so vůbec, koho by ony osoby vyznamenávaly. Ale dobou nalezení listin na empoře a v tumbě oltářní, byla záhada tato zcela jasně rozluštěna. Nyní víme, kdo chrámek založil, světil a kdo těsně s těmito osobami ve spojení byl.
Zehná-li tuto Spasitel ženě a muži na obraze druhém, není to nikdo jiný, nežli Marie a její jeden syn, zajisté starší — Slavibor, kteří prosí, aby odpuštěna byla vina manželu — otci.  A žehnající
nemôže býti nikdo jiný, nežli Spasitel sám, kterýž jedině snímá hříchy tohoto světa. 0 nojakó jiné osobo nolze zde vůbec ani mluviti.
Xa reliéfu třetím spatřujeme postavu mohutnou, která drží v pravici moč a v levici trojhranný štít. .lest oděna krznem pouze nad kolona. Pod krznem spatřujeme poněkud delší spodní šat, na němž znáti řásna.
Postavou touto označují někteří V novější době sv. Vácslava; avšak toto tvrzení jest rozhodně nesprávné, poněvadž tímto způsobem sv. Vácslava nikde zobrazeného nespatřujeme. Spíše musíme za to míti, že jest to král Vladislav, který tu přítomen býti měl při svěcení kostelíka tohoto.
A kdyby tu i přítomen nebyl býval, jak so někde za to má, tož tvrzení, žo on to jest, nabývá více důvěry, poněvadž již před tím za vinníky u církevních hodnostářů o milosť prosil.
čtvrtý reliéf jest postava kněze s berlou a knihou v ruce a bez pokrývky na hlavě. Těžko rozluštiti, koho asi znamoná! Avšak dlo borly a knihy — biskupského to odznaku — domníváme se pevně, že je to tak těžce pronásledovaný biskup Zdík Olomúcký, syn prvního našeho kronikáře Kosmy, jehož osud též se založením kostolíka toho těsně souvisí. Prohlašovati osobu tu za sv. Prokopa rozhodně nemůžeme, poněvadž sv. Prokop s jinými odznaky zobrazen bývá. Známef vyobrazení sv. Prokopa jako mnicha Basilianského v rouše ritu východního, známef pak sv. Prokopa jako opata Římského, kterému později přidán zkrocený zlý duch na řetěze, ale lak, jak je čtvrtý reliéf u Sv. Jakuba, nikde sv. Prokopa zobrazeného nespatřujeme.
Konečně zbývá nám reliéf v první arkádě. Jest to postava biskupa s nízkou mitrou, kterýž drží taktéž berlu a knihu a oděn jest tunikou a pláštěm.
Dle osob již dříve jmenovaných, které so založením chrámu tohoto ve spojení byly, musíme souditi, že to nikdo jiný není, nežli Pražský biskup Daniel, kterýž kostel tento r. 1165. sám osobně vysvětil.
Ve čtvrté prostřodní arkádě jest prostě malován sv. Jakub, jehož tvářnost i postava naprosto se neshodují s reliéfem v arkádě druhé a tím také domněnka, že by žehnající osoba Marii a Slaviboru SV. Jakub byla, rozhodně odpadnout! musí. Malba tato jest bezcennou a nebylo také v arkádě té nikdy žádných jiných skulptur, jak se jinde dočítáme.
Nad jednoduchým portálem chrámu vidíme jako na všech kostelích románských tympanon s mistrovskou řezbou z dob založení
chrámu. Vyplněn jost poprsím Spasitelovým, jemuž po boku jsou dva andělé s kaditelnicí a palmou v ruce. Tympanon jest vysoko ceny umělecké a vzácnou starožitností.
Porovnávati reliéf Krista na tympanonu s reliéfem vo třetí arkádě ovšem nelze, ale také vídáme často v jednom a témž chrámu osobu Spasitele v různých posicích i v různém jeho stáří. Takto i bude asi zde, poněvadž souditi lze z práce, že tympanon řezala osoba docela jiná, než-li relieľy v arkádách.
Po obou stranách portálu vidíme zbytky reliéfu dvou osob. Jedna drží zlomek klíče, druhá zlomok šavle. A to jsou odznaky sv. Petra a sv. Pavla a nelze za to míti, že by to byli věrověstci Slovanští sv. Cyrill a Method, jak so jinde mylně popisuje.
Zvláštní znamonitosf novější doby spatřujeme na věžní zdi. V koutě — za zdí lodní — zazděná jest totiž stkvostná, v copovém slohu provedená náhrobní doska hraběnky Kateřiny de Areo.
Hraběnka Kateřina, sestra hraběte Věžníka, majitele panství Novo-Dvorského, provdána byla za Italského hraběte de Areo a ten, když ona zde návštěvou meškala a zemřela, dal jí tento opravdu stkvostný náhrobek v Itálii poříditi. Náhrobek značí její osobu v nojkrásnějším brokátovém šatě a neznámý mistr vložil v práci tu voškerý svůj umělecký vkus, jaký té doby panoval. Znaky obou rodin, chronos (čas) a plačící andělé jsou jejími průvodčími. Náhrobník tento byl až do r. 1884. v kostelíku blíže kazatelny; při opravě týmž rokem předsevzaté byl přenesen na vnější zed chrámovou, ač z příčin mnohých schvalovati toho nelze, poněvadž tam zubem času velice utrpí.
Xa zdích kostelních nalézají se lišeny, totiž svislé pásy, vystupující sozdi, tvořící jednoduchou, prostou ozdobu staveb románských.
Věž kostelíka jest původní a spatřuje se na ní osm trojic románských oken s pěknými sdruženými sloupky. Až do r. 1884. byla okna tato zazděna. V tomto roce byla věž opravena po návrhu architekta Mockra stavitelem Krulišem z Kutné líorv, a ač doznala některých změn, nejsou jí na škodu a újmu.
Ve věži jsou dva zvony. První lil Ondřej Ptáček r. 1504.; má na sobě znak Ptáčkův (dvotihlavou orlici se zobáky k sobě obrácenými, držící v pařátech dva malé zvonky a na břiše konvici vo štítu) a reliéf sv. Jakuba s nápisem latinským. Druhý menší zvon z r. 1515. ulit od Jakuba Ptáčka, syna Ondřejova.
Konečně sluší poznamenati, že ves Svato-.íakubská měla faráře pod oboji a školu, kamž přifařeny i přiškoleny byly skoro veškeré
okolní osady. Vo válkách husitských zanikla fara i škola a v XVI. stolotí byla osazena knězem iuteránským, poněvadž osadníci po většině této víro náložoli. (Para i škola stávaly na místě, kdo nyní stojí statok c. pop. 2(1.)
Byla-li také fara Svato-Jakubská někdy katolickou, jak so o tom P. Věřbický čili Vrbičky r. 1675. v zápisech kostela Crrkviekého zmiňuje, nelze na jisto postaviti, spíše ale z okolností tu vzešlých so domnívati, že tomu tak nebylo, poněvadž obě sousedící fary Záhorská i Církvička predikanty luteránskými osazeny byly.
Konče úvahu svou o zajímavém kostelíku Svato-Jakubském, nemám leč jen dvě zbožná přání, aby totiž upravena byla podlaha u zvonu a to bud asfaltováním, anebo osazením zinkového plechu, aby déšf, sníh, kroupy atd. som otevřenými okny románskými padající, nemohly škoditi opravené stavbě.
A druhé přání mé jest, aby občané Svato-Jakubští, jakožto známí mohovití rolníci, kteří svou náves v pěkný park proměnili, postarali se o obnovení hřbitovní zdi, která jejich obci valné krásy nepřidá.
Opouštíme, ač neradi, útulný kostelík Svato-Jakubský, který nám netoliko nevšedních krás poskytl, alo zavedl nás také do dávné minulosti, kdy Cechové vlastní svůj domov zaslepeností náboženskou a nesvorností společenskou vydávali v šanc odvěkým nepřátelům našim ku vlastní své škodě a záhubě.
Kéž doba ta nikdy nevrátí se více!
13.   Vzácný zvon ve věži Vidické.
Asi l(.) Kin jihozápadně Hory Kutné leží malá vesnička Vidice, kteráž za dřívějších dob k panství Malešovskému náležela.
Na návsi obce té stojí nepatrný kostelík sv. Mikuláši zasvěcený a r. 1853. přestavěný.
V knihách „libri errectionem" zvaných činí so o jeho původu zmínka již r. 1385.
Vedlo kostelíka toho na straně severozápadní stojí na hřbitově zcela jednoduchá zděná zvonice, ve které dva zvony zavěšeny jsou.   Prvý menší, druhý větší. —
Všimněme si zvonu druhého, jehož průměr 85, výška 65 cm obnáší a 17 centnířu těžký jest.
Zvon tento po stránce výzdobné jest převzácnou památkou staročesk é h o u m ěn í.
Xa strane jižní spatřujeme reliéf sv. Mikuláše v nejvyšší části zvonu a pod reliéfem tímto — reliéf s v. Martina, žebráka na zemi sedícího, znak s orlicí a korunovaným písmenom R a znak Tomáše Konváře.
ľ kolon reliéfu Sv.  Mikuláše počíná na plášti zvonu nápis majuskulí t. j. písmeny velké abecedy provedený a sice: v pravo: v levo:
Leta panik .1.5. . o . 9 . Slit a Vniiv
LAN GEST.  ZWOX TENTO • ke • CZT1 a
k chwale pan v bohv wssemotiovczl
mv. skrz 15 tomasse konwarze na horách
kvtnach do wsi wldicz kostelv
Založeni swate ho Mikvlasse za spra*
vvowANi Vrozeného pana Martina Wilhama z wu* stanowa toho czasv Heýtmana na Malesšowie.
Pod nápisem tímto v pravo tedy nad reliéfem sv. Martina jest nápis :
Swati Martin
a v levo :
Martin Wiliiam z Wvstanowa.
Xa strano severní spatřujeme cele vystouplý reliéf »Kristus na kříži,'< kterýž nad plochu pláště silně vyniká, ba na mnohých místech se ani plochy zvonové nedotýká.
.lomu po pravém i levém boku spatřujeme opět majuskulí provedený tento nápis:
v pravo: v levo:
kristus vm rzel ZA HRZ1
ohi NASSE. vystal zm rtwich pro
osprawedl NIEN1 NASSE.
Pod nápisem tímto nalézáme velmi úhledně antikvou psané podpisy domácích sousedův a to po pravé straně:
DANIEL KRCZAKZ, SSIMACZEK RYCTARZ, a po straně levé:
SSIMA ANTOSS TOHO CZASV KOSTELNICÍ. Reliéf sv. Martina jest výborně modelován. Sv. Martin sedě na koni, přetíná palašem plášť, aby ho podal na ulici nějakého města
Zvon ve věži Vidické.
sedícímu žebráku, který ruku prou natahuje. D nohou žebráka spatřujeme berličku, důtky a nádobu misce podobnou, na které zříti lze dva kulaté předměty—jakoby to byly peníze. V pozadí tohoto reliéfu zříme město s branou, doni)', ba i hrad s věži.
Reliéf sv. biskupa Mikuláše, patrona kostela Vidiekého, značí bezvousá osoba mitrou a berlou opatřena.
Pravou rukou drží berlu a nad ní i pod ní zříme po jednom střapci; v ruce levé drží otevřenou knihu.
Pod reliéfem tímto spatřujeme zmíněný znak orlici s korunovaným R. .lest to znak krále Rudolfa. Opodál v pravo nápis dárce zvonu hejtmana Malešovského Martina Wilhama, který v roce 1609. ^učiněn byl hejtmanem panství Kolínského,* a dle Dačického * Pamětí* na str. 187. při roce 1618. uvedené poznámce týž rok na Horách Kutných zemřel.
Pod nápisom tímto jost dovedně modelován reliéf znaku Tomáše Konváře,*) který v XVI. století měl na Horách Kutných dílnu a léta Páně L 601. v pondělí po památce s v. Panny Doroty umřel. Dačický z Heslová praví ve svých * Pamětech* v dílu 11. str. 81., že Tomáš Klabal, konvař a zvonař zbohatl zde horami z dolu »Černý lev* na couku králickém, nedaleko chrámu sv. Petra za novými mlýny. Pochován byl na hřbitově u sv. P. Barbory.
Spodní část zvonu roubena jest věncem pěkných ornamentu z lupenů akantových a u nohou Krista Pána leží umrlčí hlava. Kol ní proplétá se had, kterýž drží v hubě houbu, jížto dle tradice rány Kristovy vymývány byly.
Odtud k nohoum Kristovým vztýčeny jsou křížem tři lupeny přes sebe a kolem nich plno stylisovaných rostlin a stromů. Celé to vkusné složení jest po obou stranách ukončeno stojící pannou.
Vrchní část zvonu pod korunou jest okrášlena dvěma pásy. V horním pásu nalézáme jednotlivé figurky lity na zvláštních des-čičkách. Na desčičkách těch střídá se šest neoděných dítek — andělíčku — geniu, z nichž jeden drží housle, druhý harfu, třetí šalmaj, čtvrtý knihu partesu a zpívá, pátý v ruce pravé nějaký zvoneček a šestý uchystán jest k tanci.
Značí tudíž andělský sbor tento: hudbu, zpěv a tanec. V pásu druhém zříme jako dole řadu pěkně provedených ornamentu z lupenů akantových.
*) Tomáš Konvář byl z rodiny Klabalůa psal se krátce: Tomáš Konvář, nebo Tomáš Zvonař.
— m —
Zvláštni vzácnosť tohoto Vidického zvonu jest polvchromie, kterouž nesou ve'-keré záhyby šatu i jednotlivých Částí znaku, ba i hřeby na rukou a na nohou Krista Pána.
Tato polychromie a zlatožlutý nápis o kostelnících Vidic.kýeh činí zvon Vidieky vzácností, kteráž přiměla nás k tomu, abychom širší verejnosť s ní seznámili a do díla našeho, ač už jost skoro mimo rámec náš — přijali. Opouštíme prostou vížku Vidiekou a neméně též chudý i prostý kostelíček Vidieky.
V duchu však zalátáme do oněch dávno zašlých dob, a vzpo mínáme těch časů, kdy tyto historicko-umělecké památky slavily své zrození, zpomínáme těch času, kdy každý byl sobě vědom své práci1, kdy každý byl vědom, že prací svou přispěl ku povznesení národa a České vlasti.
Libý hlahol vzácného zvonu Vidického, snad jediného toho druhu v království Českém, zazníval s věže do širého okolí a ztrácel se, když zlíbal témě historicky památné » Vysoké*. My pak tiše i zbožně bez slůvka odcházeli odtud, přemýšlejíce, kterak dílo zvonařské, pěstované rukou i hlavou českého dělníka, dosáhlo tak vysokého stupně dokonalosti, že nazvali možno výtvor ten pravou perlou české práce.
14. Stolní zvonek ve sboru archaeologickém.
Podobně jako na zvonu Vidiekom nalézáme na stolním zvonku ve sbírkách archaeologických sboru „Vocel" zbyrtky polychromie. Pan professor E. Leminger *) praví, že vábí k sobě pozornosť znalcův i neznalou zvonek tento, ač jest i s korunou 12*5 cm vysoký a tolikéž široký. Celá plocha jeho hustě pokryta jest vypuklými ozdobami.
Xa plášti zvonce spatřujeme čtyři neoděné genie, pravidelně kolem rozestavené, jichž hlavy sahají až k hořejšímu okraji zvonce. Jeden zpívá z partesů, jež drží před sebou rozevřené; druhý fouká na jakousi dlouhou píšťalu, třetí hraje na harfu a čtvrtý hude na housle. Prázdné plochy mezi hlavami geniů ozdobeny jsou lupeny akantovými.
V polích dolejších pak umístěny jsou čtyři medailony dvakrát se opakující, pokaždé jeden okrouhlý se znakem Zikmunda Kozla z Rýzenthalu a opisem jako na souhlasném jettonu, druhý osmi-hranný s opisem: »Jaroslav Smirziczký z Smirzicz*. kolem téhož znaku.
*) x v/. »Paii);itky arch&eologické r 1806.«
Na dolejším okraji zvonce vine se opis minuskulí: >zigmund kozel z reizntolu na horách kutnách cjp.*
Svršek zvonce obložen jest opět lupeny akantovými, z nichž vyrůstá koruna zvonu v podobě dvou lvíčků, zády k sobě sedících; každý drží medailon takový, jaké byly svrchu popisovány.
Pátrajíce v Kutnohorském archivu městském, našli jsme v knize inventářů z r. 1596. až 1623. šťastnou náhodou zápis, jenž zvonce tohoto se bezprostředně dotýká.
Když r. 1619. inventován byl statek pozůstalý po f Adamovi HněVusickém, našel se též i>zvonec na modro barvený, na nem erb ýp. ze Smiřic, pánův šephmistrův a p. radních, item f p. Zykmuuda Kozla z Reizntholu, barvami vynášené, i. —
Prohlížejíce pak zvonek ten bedlivě, shledali jsme na jednom znaku Zikmunda Kozla z Reizntholu patrné stopy červené barvy polychromové.
Poněvadž pak geniové na zvonci tomto naprosto se shodují s jednotlivými postavami geniů na zvoně Vidickém a letopočet jen čtyřmi léty se různí, doufáme si zvonec ten připsati Tomášovi Konváři, jenž slul Klabal.
Považujemeí to asi za prvý jeho pokus v polychrómovaní děl zvonařských.
Tomáš Konvář, řečený Klabal rád zachovával s pietou jisté zvláštnosti, kterých v otcovské dílně se byl přiučil a s nimiž všude na jeho zvonech se shledáváme.
A tyto zvláštnosti položil do obou těchto výtvorů svých plnou měrou.
Kaňkovské klepátko z XV. století.
OBSAH.
Str.
I. Předmluva ...................... ?
II. Krátky dějepisný nástin Hory Kutné........... 9
III. Vlašský Dvůr..................... 21
IV. V chrámu Svato-Barborském.
1. Starobylé fresky................... 33
a) Kaple Smíškova.................. 35
b) Kaple hašpléřská................. 38
2. Gotické lavice.................... 41
3. Reliéf s v. Panny Barbory . *.............. 42
4. Skládací oltář.................... 44
5. Horník ve svátečním hávu .............. 45
V. Ve Vlašském Dvoře.
1. Ecce homo..................... 49
2. Kovová deska..................>  • 50
3. Konšelská lavice .................. 51
4. Hradní kaple.................... 53
5. Oltář v hradní kapli................. ^5
VI.  V chrámu Svato-Jakubském.
1. Obraz Zebedeovců.................. %9
2. Večeře Páně.................... 60
3. Gotická monstrance ................. ^
VII.  V chrámu Námětském.
1. Gotická kazatelna..................
2. Skládací oltáře ................... 68
VIII. Po rhznu. Str.
1. Starobylá sanctuaria.......t.........75
ä) U sv. Trojice...................75
ô) V kostele na Kaňku................78
2. Gotická kazatelna na Kaňku .............78
3. Monstrance Sedlecká.................79
4. Klenutí věže knížecího domu    .   . ..........80
5. Portál arciděkanský ...............83
6. Portál kláštera Voršulinského.............84
7. Portál „u Mramoru".................8G
8. Sloup ze staré radnice................ 88
9. Kamenná kašna........ ............89
10. Kostnice Sedlecká..................91
11. Románský portál Zábořský..............93
12. Románský kostel ve vsi sv. Jakuba..........95
13. Převzácný zvon ve věži Vidické............103
14. Stolní zvonek ve sboru archaeologickém........106
ANT. J. ZAVADIL,
učitel na Horách Kutných, doporučuje svá díla: Píqiip opcI/p inláHpŤP   Scšit L pisné, ÍĽ<1|H'" a d™uhIasé- ^° kv- Seíit
llbllc   UcoKc   lllldUtilC.    písrig tfíhlasé. 75 kr. Vys. vynesením c k.
/.. šk. nuly ze dne 8. března 1883. schváleny. (Náklad vlastní.) Schválilo 26 jed. učit.
Obyvatelstvo mést a městeček. ^"SAkA^JSA
106 str. vel. 8" Schematismus tento obsahuje rozdělení národnostní a pohlavní a hodí se výborně všem úřadům, Školám korporacím a jednotlivcům.
Některé'záhady zeměpisné. SS-^AS. "viAWS:
lakovského v Chrudimi ) Cena 60 kr PdStllŠkOVG    Ihličková hra  pro mládež s průvodem  harmonia    Cena 20 kr.,
príivod 32 kr.   Nákladem  J. F. Kubeše v Třebíči  111   ill. vydání, i**     l        Velká náscěnná  mapa  na černé pudě.   Cena 3 zl. 20 kr.   Nákladem Kr.
oecny, .\ ni.ánka.
(Pro1 žáky) Díl I   Zeinč Rakousko-lherské. 10 mapek, Díl II.   Zemědíly  a Palestvna.   7  mapek    Nákladem  K.. Šolce v Hoře Kutné. Cena každé mapky 2 kr.
Mapa hejtmanství Kutnohorského. K. soice v t
(Kro lid.) v K. Šolce za 20 kr ve snížené ceně.
Kostrové mapy.
i každé maokv 2 kr.
(Prq žáky )   Za 3 kr. Nákladem
Mapa hejtmanství Kutnohorského.
ZeVrUbna   mapa   gej kr. Nákladem B. Kbhlmanna v Hoře Kutné. II,. -      n í O n Q     Sbírka   národních   písní   pro   školu,   ô sešitu s 350  písněmi [>o INdbe   pibľie.   20 kr. U F. |. Kubeše v Třebíči.
Posvátné zpěvy Cyrillo-Methodéjské. ^^JÍl^SÍZ
č. 3. „Prosba k českým patronům," kterouž se žáky snadno pro vést i lze. Schválily
bisk  kon, V Hradci, Brně, C. Budějovicích, Praze a Litoměřicích Prvé číslo je pro
čtverozpěv od Weissa, druhé od Gregory. Cis, 1. a 3. po 5 kr., čís. 2. po 10 kr. Průvod č. 3. za 40 kr.
[Ilustrovaný  průvodce   po   Hoře Kutné za 50 kr.
Památky   HOry   Kutné,   rj Ad. Švarce v Hoře Kutné  (S plánem města.)
P       '.   '   t%iír>fo   °'ính Kutnohorského. [Ilustrovaný průvodce po okolí Kutno-ramama   miSta   horském   'ľiskem a nákladem B. Bohma v Nov   Městě n. M. Cena 32 kr.
Situační plán Hory Kutné.  Za 6 kr. Nákladem A Š\arce v Hoře Kutné.
y   v v  i      i- i       lllustr. písně národní. Vycházejí stále u |. Miškovského
cpeVy   naSenO   IIUU.   v č. Brodě. Cena 3 kr. Illustřuje K. Thuma. (Dosud vyšlo 44 čísel.
U-v   .   .    v.        lodní)  sto   vybraných   koled  dvouhlasých   pro   školy  a pět VanOCni   KVeiy.   vložek kostelních  s   průvodem.    Nákladem  J.   F. Kubeše v Třebíči. Cena 56 kr
Dětská svornost m^lth^u kdriednínich u 1F'SaSka'
Obrázky  z  Karpat.   Milé mládeži u J. I'-. Šaška ve Velké Meziříčí Cena 14 kr.
Íí     i    -       • Štědrovečerní  povídka.    U K r. A. Urbánka   za 10 kr.
OiaSine   VanOCe-    (V Urbánkově biol. pro mládež čís 20.)
Kutnohorské povídky. í0"íá,,km'í'*""ádeä * 46" ,Vo" Moravské povídky. $L°%Š!. í.r'itV l'Kl '' m " '/ k"' "'
U:<**AM:«I,A   Da.UIm«I..   |>ro mládež u Em, Šolce v Telči.   Sešít po 25 kr. —
Historické Rozhledy předplatné u, P&     i -a. ->ó kr.
V Hudebniny a mapy tyto byly první cenou čestným diplomem vyznamenány na školních výstavách v Písku, Karlině a Příbore, zlatou medaili! v Hradci Králové. Na výstavě jubilejní čestným diplomem, na výstavě národopisné čestným diplomem a medailií. "VB
Nakladatelství Karla Šolce v Kutné Hoře
doporučuje tyto knihy:
Album Kutné Hory, 24 pohledů.......(30 k r,
Beneš, Fresky v bývalém kláštore Sedleckém,
druhé vydání...........40 kr.
Braniš, Chrám sv Barbory......... 1-50 zl.
Kat Kutnohorský. Snížená cena.......10 kr.
Musil, Vzpomínky na Karla Havlíčka Borovského 25 kr.
Řehák, Hora Kutná a její okolí.......90 kr.
Řehák, Místopis a dějiny Hory Kutné .... 40 kr.
Slavík F. a., Panství Kutnohorské  ..... 40 ku.
Tůma, Karel Havlíček Borovský (životopis) . . 2*25 zl.
Tíhna, Vybrané spisy K. Havlíčka L, II. . . . 2-40 zl.
Veselský, Persekuce Hory Kutné...... 150 zl.
Veselský, Havlíčka porotní soud.....                  . 50 kr.
Veselský, Staré paméti Kutnohorské..... 85 kr.
Zelený, Havlíčka listy Brixenské   ...... 1*50 zl.
Ledr, Dějiny Nových Dvorů ........ 150 zl.
Ledr, Dějiny obce Malina........ 1-20 zl.
Veselský, Pánové Dačictí.......... 40 kr.
Vávra-llaštalský, Zápisky osmačtyřicátnika . . 40 kr.
.26. Vil, B46