OHLAS PJSNJ CESKYCH. . H3Y17E813 8AJH0 ... :, ... , OI1I..IS PJSNJ ČE8KACH. OD FR. L. CELAKOWSKFHO. [ IjIl C E Ali BIBLIOTHEK W FRAZE 1840. W KNJŽECJ ARCIBISKUPSKE KMHTISKABNŽ. ilJLHO 'h: - ao "H* '’-H ■ mst. :• .< ? ...t ,H1 ,vs&» I iJAaSsMl amnougia .Ot-MI aSAH«l w i ■ »aiTtfwra iUžnaaaiaioitA uaSura »? fltffS! ar°dn j ' basnictwj slovanske nalezlo ||f||fg za tCclito poslednjck let tolik milow- njkuw, a tolikero sbjrek narodnjek pjsnj wyda.no tiskem, že každa skoro \v6tew we- likeho strouiu slowanskeko giž swe k po- patfenj poskvtuge wjce mene kogne kwž- ty. P?epodiwny to stroin zagiste a čaro- dčgny, gehož každa kaluže ginyin a ginym oksypa.ua gest kwetem — kwetem pferoz- ko§nym k wuni i pokledu, a pri tom tak rozdjlnym od seke, že nic podobneko tomu nelze nagjti po weSkerem zeine našj oboru! — Takte w neyrozmanitegSjck fonnack wy- winul se po rozličnyck nafečjek slowanskyeh zpew narodnj, žcby snadno po djleck svvyck za plod naroduw sobe neyncpodobnegšjch powažowati se niuscl, kdyby tudjž geden a tyž sladky klakol nepfipomjnal gelio gedno- tu a celost. Prawdiwost wyfoenj tokoto nctfeba zde dowozowati; každeimit sama se VI k mysli naskytugc, kilo pjsnč kterychkolivv dsvau o d \v ti t \vj slo\vanskycli vvespolek srovv- navva, a to tj m vvjce, pak-ii na prači si dal, poznati aspoii \v6tSj častku obgewenycli tčcli pokladu. Gsau to tedv liclie a prazdne ii- sudky, zde onde shšeti se davvagjcj, o prednosti a wytečnosti narodnjeh pjsnj slo- vvanskych gednčch pred druliymi, tak asi, dj-li kdo, že pjsnč Slovvanuvv wydiodnjcli aneb gižnjcli daleko ony zapadnjch pfewy- Šugj. Obr&tivvše tento risndek, vvvfkneme zarovvefi stegnau prawdn i neprawdu; ncbot kde žadnych stranck pfirovvnavvacjdi nenj, tu konec i vvšemu pfirownanj. Magjt n jif, ruske a srbske pjsnC krasy a puvvaby do se¬ be, gakyeli na prosto neznagj pjsnfi čechuvv a Slowakuw; eliowagj ale naproti tomu \v sobb tež češke a slowenske pjsnč \vnady a pčknosti, gakychby nadarino vvončclino lile- dal. Slowein, každy takowy spor nebvl by nic gineho, než spor o pfednost inodrych a černycb očj. Z te pfjčiny [gest pfede wSjm žadost \vydawatele Ohlrisu pjsnj česJijch , by ni- kterak pfilieovvan a pfirovvnavv&n nebvl k YII Ohlasu p jsnj rusktfch, pfcd desjti lety wy- danemu; nybrž, Ijbo-li komu, srownaweyž olilas tento s lilasem geho, totiž s samymi pjsnčmi českymi. Giiie wzory mčl basnjk pred očima tuto, a docela gine tam; sginym zde, a s ginym taiuto zapasil žiwlem, tak sice, že zp6\v rusky a česky temef za dwč stežegnj strany neb protiwy narodnj poesie slovvanske \vubec powažowati se muže, což lila\vn6 w toni swug zaklad m a, že onen gest neywjc epicke, naš ale lyricke powaby, o- nen gest wjce rozgjma\vy, budč cit pomor,j obrazu a degu, a w ši/šj i \vyššj zasahage prostranstvvj, tento zas gest prcbavfSgšj, bra- vvčgšj, cit proste pronašegjcj, predmetu, a to neybližšjch, gen lebce se dotykagjcj, a tudy vv mezech mnohem užšjch se pobybu- gjcj. Cjtanj pjsnj ruskycb (tak mn C aspoil wždy se \vidj) podoba se prochazce blubo- kymi lrwozdy, mezi liustym, vvysokym stro- movvjin, \vedle potwornč rozmetanycli ska- lin, hučjcjch fek agezer; bavvenj se zaspjs- nCmi 5eskymi procbazce šjrym polem a lu¬ kami, kde oko toliko s njzkym kfovvjmneb utčšenymi hagky se potkavva, a sluch elire- Vili steni potnčkuw aneb skfiwančjm švpjtofenjni by\va zamčstuawan. W Ohlasn pfjtomnem snažil se basnjk z každe tfjdv pjsnj českych dle foriny, w gakowe se obgewugj, \vytwofiti nčktera na- podobenj. Illavfnčgšj pak oddjlowe zpčwu českeho lito gsau : 1. Bušne rozprrnvne. Počet balladi- ekych neb dčgeprawnycb zpčwu nas došlyck a \ve sbjrkacli našieli zaznamenanjch gest ze wšeeli neyskrown£gsj ; žjla tato zlato- nosna z pfjčin každeniu znamycli wjce a wj- ce wytracuge se z narodnjho žiwota, ano malem dočista gest prebrana. Zachowane nam nčktere tolio druliu zp£wy zwčku no- w6gšjeh gsau tolio dukazem, gak celice ly- ricky žiwel i w nicb nad epickym obilržel pfevvaliu. W nemnolivcb napodobenjeb na- Sicli mysljme, že zvvlaštč w čjsle i. a xix. dnclia tčchto rozprawnyeli pjsnj českych postihnauti nam se podarilo. Dčginy \v§ak naše, narodnj povfčsti a powčry dosti ge- štč latky poskytnau w tomto okresu pčvvcum budaucjin. 2. Rownč neweliky gest počet i našieli IX elegickych p/sn /. Cedi — tot dawno zna¬ mo — nepodawa se snadno smutku a težke inysli, a i když w klopotnych okolnostech gest postawen, Lledj brzo z ničli se wydo- byti. W skljčenosti swe nczpjvva, a odleb- čiw srdci sweinu, tudjž i zapoinnel na pfe- dešle trampoty, aniž se mu ckce o ničli zpjvvati. Pege-li wšak predce, proswjta wšude i tjin smntkem gakasi ticba a mil& weselost, gcnž pjsnjin tolio druliu zwlaštnj puwab dawa. Slzy tu gešte na twai ; i, a giž radost w oku. I skrze mraky wždy nektery slunečnj paprslek musj proražeti, kdcžto w ruske elegicke pjsni cele nebe Černymi za- stfeno gest clnnurami. Z oddjlu tolio gsau w Oblasu našem čjsla n, x, xviii, xx. a nC- ktera gina vvjee mene sem nalcžegjcj. 3. W neywetšj bognosti poskytngj se miin p/sne nahvn/, žerloume n sntyrickč , gsauce gako gadro wšebo českeho narodnj- bo bdsnictwj, a tudv take na tfcchto listecli wetšj častka w oddelenj to zasahugc. S dobrym rozmyslem trogj ten drub pfipogngi k sobe, an z gednobo a tcliož pfnvodne vz¬ nika pramene — z prawdiwe, ncljčenc pro- X stosrdečnosti a z pfirozencbo humoru. NVdecbnauti w pjsen fieskau duclia naivno¬ sti, a wytwofiti gi v tomto zpusobn, gest a zustane \vždy každeinu napodobiteli ulobau neytčžšj a neynebezpečnčgšjm auskaljm, po- nčwadž welmi snatlno mu gest \vyklauznau- ti anebo w nccbutne dčtinske lifiCkv, anebo \v titvorne laškovanj. Zde basnjk napodo- bugjcj auzkau a wclmi nepeivuau pod sebau ma podlabu, nepožjvage te wybody, gako- \ve se dostava ncpovvedomemu skladateli ji j sne prostonarodnj, by totiž wypuštčn bvl z mysli zpč\vakowy neb Ctenafovvy, a gest s w6cj tauto pravvb tak, gako s mnobymi detskymi napad), genž k usmanj a radosti ponaukagj, gesto všecku \vnadu by ztratilv i bez povvšjinnntj zustalv, pronešcny gsauce iisty osoli dospClegšjcb. Ginj slovanštj kmenovc, wygjmage sbratfeniigsj s nami Slovak), pjsnj naivvnjcb bud’ nczuagj doce¬ la, bud’ velnii porjdku u ničli se nalezagj. Wydawatcl Olilasu pjsnj českycb ejtj sam neylepe, kde iv tomto obledu k cjli ncdo- stfelil anebo geg pfestfelil, a vvšak s nev- wySšj bude mu potCcbau, uznano-li bode, XI že prede nekolikrate w Černe uhodil, a \vljdny sandce, uwažiw nesnadnost wčci sa¬ me, vvedle powedeneho i mene podarilemu popfege mjsta. Pfjstupnčgšj k nasledowa- nj gsau giž pjsnč žertoivne a satyricke. Wy- lučugj ze sebe oivšem njzke šprymy i wše- chen rafinowany wtip; gista iršak hravvd swewole a uštčpačnost (gsaut djtky z pudy češke!) gest giin zcela pfirozena, a protož iwOklasu gegich smčle si po\volo\vati muže basnjk, neboge sc pfjsnych klassickychKa- tonuvv, k gegichžto cliuti takovveto krme arci se nestrogj. Procbazka gest tu — gak gsme \vyše podotkli — poleni mezi kfowi- naini, a k nimt pfinaležegj tež liloli, i šj- pek, i galoivcc. — 4. Gsau pak p/sne w neyužšjin smi¬ slu sloiva toho, gakoive w každein zpjiva- gjcjin narode nalezame co wynofenj citu nčgakčho, podržugjej wšak wždy s\vau na- rodnj znamku, ktcrauž se od ginonarodnjek pjsnj patrnč rozeznawagj wnitf i zeivnitf. Wyskaumal-li basnjk tvto znamky, a sobč- li ge oswogil, nebude mu težko pfed n j m ležjcjch \vzoru dostihnauti, anobrž daleko XIX ge i predstihnanti inuže, gakož se od wyš- Sjlio wzdčlanj gelio slušne očekawa: cliraii se toliko, aby jijsefi. ze svve individualnosti češke tuze n vvšcobecnost newybjhala; ne- bot gak mjle by dobfe šla i pod gineno kte- reliokoliw ginelio narodu, giž nenj pjsnj českau. 5. Konečne pfipomenanti tfeba o toin druhu kratičkycb našieh pjsnj, kterežto za- ležegjce wetšjm djlem w gedine sloce, we zp6wn toliko a skrze zp6w magj nCgakau cenu, a gcž bycboin pro tu pfjčinu neyra- dčgi popeiv/iami nazywali. Bywše s nape- \vein gednau dobau zplozeny, bez nebo gsau telo bez duše, slupka bez gadra. Pozorn- tč pri tora hodno, že neykrasnčgšjch a ney- raznčgšjcb staročcskycb melodij skoro ni- kdy nalezti nenj \v delšjcb pjsnjcb, leč gc- dinc w tecbto popevvkach, a že takyto krat- ce pronešeuy cit, neb myšlenka, neb obra¬ zek s gednemi gen a urCitymi slučuge se zp6wnyrai zwuky, nedowolugjcjini, aby gi¬ na slovva byla podzpčwowana. Zde napo- dobjcj basnjk pfirozenym beli e m malo aneb dokonce žadne koristi nenagde, a protož XIII gsiue i my, wygjmagic nekolika malo kau- sku, ze zakonu toko ničeko dale krati se neosmčlili. Z rozwrženj pfedeslaneko giž samo wyplyw&, že kasnjk, nespauštčge nikdy s mysli tolio, co wlastnč gest podstatau Če¬ ške pjsnč, predeč w gedne každe z uwe- denyck tfjd gindče sokč počjnati musj, ano že plody gelio tjin zanjtnawčgšj gsau, čjni wčtšj rozmanitosti w každe zwlaštnj tfjdfi kylo kledčno. Toi mu knd’ stale na pa¬ meti, že nepčge on sam (ckce-li sam we swe osokč kasniti, netfekat mu ndpodokiti narodnjch pjsnj, mat ginde pole dosti Ši¬ roke) , ale že w rozlične promčfmge se ljee, z kterežto twafj rozmanitosti teprw onen sauzwuk vznika, kcz nčkož každy oklas pfestawa kyti oklasem. *) *) Prostonarodnj pjsne Seske nalezlj' posod gedinčho šfastneho napodotiitele, p. Fr. Jar. Kamenickeho. (PjsnS w narodnjm Ceskžm diicliu, w Pruze 1833.) Više, cožkoliw tento druli basnictwj \vyhledawa, w tak pekoč tu shode a mjrej takowa weskrz leh- kost a plynnost, že skuteCnS naše pjsnS gako w zrcadle spatfowati se domnjvvame. Gedine wšak, Seho pri nich, gakožto celku, neradi pohrešuge- XIV Že pak ostatnij i zevvnitfnj pfjpadno- sti pjsnč češke, gakož gsau rozmčry, užj- wanj injsto ryiuu paukyck assonancj, a eo \yjce tomu podobneko gest, namnoze i w Oklasu tomto našem pfichazegj, z tolio, innjin, netfcba se ospravvedlnovvati pfed znateli narodnjek pjsnj. A tak ze wšech darkuw, gež mi kdy Musa propugčila, tento mi nevmilegšj wč- nowan budiž pamatce mych neocenitelnyck a pfjliš brzce z tohoto žiwota \vykročiwšjck pfatel — Josefa Wlastimila Kaina- ryta a Josefa Krasoslan a Clinielen- skeho — gmenum, giinižto že wedle gi- nyck narod česky konositi se nepfestane, gist gsem. W Praze 31. Rjgna 1839. me, gest prawe tato nadmjnena rozmanitost twa?j, any£ co djtky gedne rodiny, a ne gednoho narodu nam se predstavvugj. Ljbilo-li by se cteneinu pfj- teli našemu sbjrku swau geste ginjmi formami o- bohatiti, snadno nedostatek ten dal by se odstra¬ niti. I. TOMAN A LESXJ PANNA. *) wW ečer pred swatj'm Janem Mluwj sestra s Tomanem: Kam p o ge deš, bratre mily, W teto pozdnj na noc chwjli Na konjčku sedlanem, Ciste wyšperkowanem? *) Starodawnj gmeno Wjly, u gižnjch Slowanu po tu dobu bežne, prišlo dawno w zapomenutj u našebo narodu, (giž w XVII. stoletj Rosa a Pešina gi gmenem žecke Hekate wyldddagj!) ačkoliw pod- statau swau VVjla po nekterych kragjch posawade gest zndma i našemu sprostdmu lidu, prigavsši u nebo nazwanj Lesnj panny. Krog a podoba lesnjch panen w prostonarodnjch bachorkacb a pokadkacb rozdjine se IjCj. Mne ze Tivšecb obrazuw pfigat>’ w teto basni neylepe se ljbil. Wyprawuge se tež o lesnjch pannach, že tu noc pred swatym Janem krtitelem neywetšj magj moc nad CIowekein, a pro- tož nenj radno wydawati se te doby do polj, mno- kem do lesa. 2 €» »Do Podhagj k mysliwci Musjm ke swe devvčici; Z nenadanj nemam stanj, Zas me čekey o switanj. Dey, sestričko, dey nowau Košiličku kmentowau, Kamizolku ružowau.« Giskra padla pod konjekem, Sestra wola za bratrjčkem: Slyš, Tomanku, radu mau, Nedawey se daubrawau: Obged’ dolem k Swate Hore, At' nemam po tobe hore; Dey se radeg w zapolj, At' me srdce nebolj. Negel Toman daubrawau, Dal se cestičkau prawau; A vf Podhagj u mysliwce Nowy domek gedna swjce, Hostj mnoho pospolu, Gizba plna hovvoru. Smutkem Toman obklopen Patfj s kone do oken: Dewče laskau gen rozplywa, Na ženicha se usmjvva; Otee gedna namluwy, Matka hledj obsluhy. 3 -@ro Gedli, pili, rozpraweli, Dobrau wuli spolu meli, Zadnji na to nic nedbal, Kun že wenku zarehtal, A mladenec zawzdychal. Panna genom snaubena Nagednau se zardela; Swedomj gi pfedce tlačj, Šepta cosi sestre mladšj. Sestrička od vrecere Wyšla rvchle za dwere: »Na weky se, Tomane, Mila s tebau rozstane, Ginemu se dostane. Nagezdil gsi se k nam dosti, Dnes tu mame bližšj hosti, Hledey sobe ginde štestj,« Toman konem zatočil, W šjre pole poskočil, Zatal zuby, smračil čelo, Kolem wšecko neweselo. Pulnoc byla, mesjc zašel, Sotwa gezdec cestu našel; Prudce haed, pak laudawe Ubjral se k daubrawe. »Wšecky krasne hwezdičky Ze tmy gsau se prosypaly, ( 1 ) 4 Proč wy, moge mlade dni, We tmach gste se zasypalv!« Gede, gede daubrawau, Les šumj mu nad hlaivau, Wetrjk ehladnv z noči fauka, Nad auwalem soiva hauka ; Konjk blvska očima, Konjk strjha ušima. Cupy dupy z hauštinv Letj gelen w meytiny, Na geljnku podkasana Sedj sobe Lesnj panna; Saty pul ma zelene, Pul kadermi černene, A ze swatojanskych braučku Swjtj pasek na klobaučku. Trikrat koleni gak strela W behu kone obgela, Pak Tomanowi po boku Wyrownawa w plawnem skoku »Šwarny bočim, nezaufey, Bugnjm wetrum žalost dey, Gedna-li te opustila, Nahradj to stokrat gina. Šwarny hochu, nezaufey, Bugnjm wetrum žalost dey!« <>3 5 To kdvž sladce zpjwala, W oči se mu djwala Lesnj panna na gelenu, Toman cjtj w srdci zmerni. Gedau, gedau pospolu Mekkjm mechem do dolu, Panna Tomanu po boku Wyrownawa w platvnem skoku : »Šwarny hochu, sklon se, sklon, Genom dale se mnau bon; Ljbj-li se ti me ljce, Dam radostj na tisjce. Šwarny hochu, sklon se, sklon, Genom dale se mnau hoii!« To kdy panna zpjrvala, Za ruku ho ugala; Tomanotvi rozkoš praudem Prolila se každym audem. Gedau, gedau dal a dal Podle reky, podle skal, Panna Tomanu po boku Wyrownawa w plawnem skoku : »Šwarny hochu, mug gsi, mug ! K memu bytu se mnau plug! Swetla dennjho w mem dome Wečne nezachce se tobe. o® 6 <£o- Š\varny hochu, mug gsi, mug — K memu bytu se mnau plug!« To kdy panna zpjwala, W usta gezdce ljbala, W naručj ho obgala. Tomanowi srdce plesa, Uzdu pauštj, s kone klesa Pod skalami prostred lesa. Slunce wyš!o nad horu, Skače konjk do dworu, Smutne hrabe podkowau, Rehce zprawu nedobrau. Sestra k oknu priskočila, A rukama zalomila: »Bratre mug, bratrjčku mug ! Kde skonal gsi žiwot swug!« 7 co II. GJZDA K MILK. Slunce za horami, Po doljch se stmjvva: Škoda tebe, mug zlat^ tatjčku, Z e te zem ukrywa. Wstawage, lehage Na tebe mysljwam, Bez žalosti za twau dobrau duši K Bohu se modIjwam. Gedna žalost — žalost Gen mi srdce bnete, Že nevvidjš, gake tu na swete Štestj pro mne kwete. Kdes ty owes sjwal, Mne zrage pšenička, Z potu tweho mi na každem poli Dost požehnanjčka. -°- 2 > 8 Stodoly mana hogne, Dwory gako bory ; Pfigde do was krasna hospodvnka, Dwory, mo ge dwory! Gi kdybys ty ovidel, Mug stai’y ta tj eku ! Zweselil bys gako gablon w sade Šedivvau hlatvičku. Ay koni, konjčku, Kdys bjwal hfjbatkem, Newedel gsi, že na tobe budu Gezdit za deavčatkem. Slunce za horami, Po doljch se stmjava ; Spechey koni 3 za lesjkem domek,, Tam draha prebywa. <>3 9 &°- III. CELOROC1TJ H VŽin.l Jenjčku mug miley, Nic se nerozmeyšleg, Maš-li za ženusku me sobe wzjt: Kratke rozmeyšlenj — Snad bude co nenj, Ty malo maš, ga nic nazbyt, Budem spolu dobre hospodarit. W zime se nestarey, Čjm se obžiwjme, Prigde pomoč s neb e, drjtv než zwjme Ze snehu homolky, Budau nam na dolky, Šišek z lesa nanosjme, A gešte sausedv podeljme. 10 Když garo priletj, Bez setj, bez mletj Chudym lidem samo s nebe pada, Kraupy a krupici Nagdem na ulici; Pakli soli, masla nenj, Rericha nam bude za korenj. Naš kmotr rozprawj, Horko prey netrawj, Blazen, kdo se w lete hladu bogj, Na poli, na lauce Djla plne ruce, Ty umjš kosit, ga umjm žjt, Do sebe, na sebe budeme mjt. Na podzim na hauby Spolu chodit hudem, Pri nich dobre chuti nepozbudein; Ach hauby, hubičkv, Což gste wy sladičky! Šjpku, trnek natrhame, Take si, Jenjčku, pochutname. ®-©»t§s||§£«3hs> 11 €o .. IV. STASA ČAROUECrlVICE. Utopte gij upalte gi, Kantorowic Stasu* At' nekauzlj, nečaruge Naši mladau chasu. Beda tomu, Stasa komu Čary na krk hodj* Gak to kuratko po dešti Schljpene si chodj. Devvet hochu otrawila Gedem černjch očj, A okolo desateho Swet se kolem toej. Dewet hochu popalila Plamenem svvych twarj, A čtyrem se zima s horkern Po tele rozražj. 2 -o-^ 12 ^> Sam pan sprawce od nj chfadne, W teyle ho cos pjcha, K srdci ruku pofad tiskne, Ku mesjčku wzdycha. Utopte gi, upalte gi, Kantorowic Stasu, Než okauzlj, očaruge Wšecku naši chasu. -»©■ 13 V. DOBRE XAl'ČE\J. Kwete ruže, kwete, Ale gednau w lete: Milugme se, ma Haničko, Dokud i nam kwete. Na podzim w orešj Wjc laska netešj: Kdo se rano nemel k swetu, Wečjr to pohrešj. -o^ €<> VI. P R A Ž S K A. Slečinko spanila, Powezte, co dela Waš geninost-pantata ? »Wydal se na eestjr, Chodj po predmestj, Prodawa košfata.« Slečinko ma mila, Powezte, co dela Gemnost-panjmama ? »Ma kramek w podlaubj, Pjsek a wechtowj Na grešle prodawa.« o& 15 so VII. 1 II Šl A K. Tahne mračno proti mracnu, W stromech wjtr baurj, Wywalil se luiiak z mraku, Nad rybnjkem kraužj. Oteč wola Ančičku: Kde maš, dcero, husičku? Chran gi pred luiiakem, Tjm zlodegsk^m ptakem. Tahne mračno proti mracnu, W stromech wjtr baurj, Wywalil se luiiak z mraku Nade dworem kraužj. Matka wola Ančičku: Kde maš, dcero, slepičku? Chran gi pred lunakem, Tjm zlodegskym ptakem. 16 ^o- Tahne mračno proti mračnu, W stromech wjtr baurj, Wywalil se lunak 2 mraku, Nad lukami kraužj. Bratr wola Ančičku: Kdeže maš holubičku? Chrari gi pred luiiakem, Tjm zlodegsk\'m ptakem. Tahne mračno proti mračnu, W stromech rvjtr baurj, Wywalil se luiiak z mraku, Nad zahradau kraužj. Sestra wola Ančičku: Kde m&š, sestro, hrdličku? Chrari gi pred luiiakem, Tjm zlodegskjm ptakem. o5> 17 <£«■ VIII, STABY ZAHRADNJH. Star^ zahradnjček Mladičkau dceru nia: Komuž on, mug bože, To dewee odchotva? Každy w podivvenj Gegj krasu widj, A wšak diwu nenj, Že se neprediwj. Widel gsem gi gednau, Z okjnka wykaukla, Gakoby se ruže Z paupatka wylaupla. Po\vez ty nam, powez, Starv zahradnjčku, Kdes wzal ten drahj kwet, Tu krasnau ružieku ? ■o® 18 »Sam gsem gi o sobe Na gare štepowal, A z e wšeho kwjtj Neywje opatrowal.« Wy mile matičky Dcerušky wezmete, S nimi k zahradnjku Staremu dogdete. Deyte ge u neho Na gare štepowat; Což wam nekdy budau Mladenci dekowat. 19 <£o IX. PROKOF HOL1. Od morawske strany šji-e lukami Rozložil se tabor mezi horami, A w nem Prokop Welkj^ se swymi odenci Čeka giste zprawy o milem sestrenci. G c g', když s malau hrstkau s cesty wybočil, Pan Sezima zradne w lese zaskočil; Lid branny rozprašiw, Račka raneneho Odvleci potupne dal do bradu sweho. O polednach posel pfigel vv poeh\vaty : »Nechce Kamenickj žadne wyplaty; Brž tebe nazywal, otče naš a wudce, IIanliwymi slowy zlotfileho škudce. Chce-li Račka mjti, nech si pfigde sam, S posmechem tak wece, zdarma mu bo dam. A když gsem odgjždel, proti wšemu radu Posla tweho wyštvval fenami mne z bradu.« 20 <&o K te reči na nohy heytman poskočil, Nad hlavvau palcatem wztekle zatočil; Pod nakopenymi po wšem čele mraky Blesku rozesjla sto žhawymi zraky. Zahrmel rozkaz hnewny, a po taboru Gezdci do rot kwapj, pešj do sboru; Zbran se w slunci leskne, a dle obyčege Žižkovva korauhew nade wogskem wege. Gede hractba wozu rade we dwogj, Beda, na koho se aul ten wyrogj! Z pfedu gdau cepnjci, wzadu pavveznjci, Zpjwagjce: »Kdož gste božj bogovvnjci!« Tahnau roty polem, tahnau roklemi, A když tmy wečernj strau se po zemi, Postihnauti muže pri gasnem mesjci Oko bogownjka w dalce Kamenici. Bljzko u rozeestj ležj skalnj lom, Nad njm w pudu ražj koren diwny sirom, Uschlj' wrchol geho — swadla lidska hlawa, Wetwe, plody gelio gsau krkawcu strawa. Hhnot wozuw ohvzdne bosti zapudil. Mimo geda Prokop pod se promluwil r »Žel mi, ugče, tvvych tu rozmetanjch a udu, S nami že netahnau ku prjsnemu saiidu.« <8 21 €<► Zaklepala lilavva, huhle hubenec: »Negsem tobe ugec, gsem twiig sestrenec Proti prjmerj mne Sezimowštj gali, Telo w kolo vrpletli, hlawu na špic dali.« Heytmanowi w očjch mrak se zahustil, Až koni pod nohy palcat upustil, Pozdwih k nebi ruku na dwa prsty hledj, A co sobe myslj, gen zle moči wedj. Snali telo s kola, hlawu se hrebu, Obrady slušneho degj pohrebu; Pri pochodnjch Račka nedaleko lomu Tabori skladagj do wečneho domu. Potom heytman s kolu špjci krwawau Zatknuvv si za lebku nepronikavvau, Hnal se s lidem dale w rozbaurenj ljtem, A giž hrad obemkli kolem pred uswjtem. Činen k mjstu autok dwa i tri kratv, Taborum se styska težke od ztraty; Znagjt’ Kameničtj dobre odražeti, Nenj gine rady, leč ge wyležeti. A když stali w poli za dwe nedele, Prokop točj oči k hradu zmrzele ; Duch se diwe zmjta, msta ho bere kratce, A wne češke zeme čeka gina prače. o® 22 Swolaw setnjky swe a podheytmanj : »Težko, dj, čekati nam tu na vvzdanj; Aneb Kamenici zgitra w moči mame, Aneb zde naše moc na weky se zlame. Zgitra s pnvnjm sluncem wozy strhnete, K zapadu se s lidem rychle uhnete, A tak odstaupiivše neco na čtwrt mjle K hradu udefjte opet w nowe sjle.« — Swau radau pak zwlašte když ge podarj, Clnvata pi-jmo wudce k swemu šjpafi: »Kug z te špjce strelu, bratre prawowerče, Gakaus nikdy nekul, at' nechybj terce!« Po gitru se haufy w pole hybagj, Posmechem ge hlučnjm s hradeb stjhagj, I pan Kamenickj s mihradbj se djwa, Že tech sprošten hostj, srdce w nem okfjwa. Ae telo bogoivne podal odstalo, Swau wšak welkau hlawu bljzko nechalo. Pode starau hrušj Prokop spauštj kuši »Hey pane Sezimo, porud Boliu duši!« Padnul — praudem krwe žitj wywrelo, Prestalo giž chase byti weselo, Ano w slaupech prachu a we ehumlech kaure Zpet w nowem se wzteku priwaluge baure. 23 €-<> Hrmj, a trau, a borj dela, haufnice, Ke hradu se tisknau kopj, sudlice, A než pul dne prešlo, Taborowe garj W Kamenickem zamku krute hospodafj. Sezimowo telo čnj tam nad lomem, Zafe z hradu swjtj geste nad borcm, Ivu d v roty tahnau dal na Rakusice: »Kdož gste bogownjci božj« zpjwagjce. 24 c* X. Ž E H R A W ¥, To zlate slunečko Za mrakem se skrvlo, Gakby ho za tevden Na nebi nebylo. Kam kauknu, tam se mi Tma sype do očj; Ach, kdy to slunečko Z pod mraku wyskočj ! Chodjm zarmaucena A eela ztrapena, Co mug neymilegšj Hnewy ke mne chowa. Hnewa se, newjm proč — Slowem se nebljžj, Radegi než na mne Do kauta pohljžj. 25 <£o Ptam-li se na neco, Gen hlawau pohodj ; Dam-li mu dobrau noc, Ani neodpowj. Tak wšecka bywala W dome radost mizj; Mame se milowat, A gsme gako cizj. Snad gste wy, matičko, Geg na mne zezlila, Wždyt’ gsem ga pred wami Wody nezkalila. Nebo ty, sestfieko, Nepregeš lasky nam: Prištjwaš-li na mne, Napraw te pan Buh sam. Mug zlaty- mužjčku, Gen mne tak nesužug, Gestli gsem chybila, Radši mne wyhubug. Radši mne wyhubug, Pfigmu i zla slovva; Ale twa nemluwnost K smrti se mi rowna. O® 26 »S kym pak gsi se wedla Ondyno na Augezd? Wšak gsau te vvideli. Maš z toho peknau cest!« S kymže gsem se wedla — Byl to mug bratrjeek. Prowazel mne domu Wečjr preš lesjček. Mužjčku mug mily! Byl gsi nelaskawym, Delal gsi mne krhvdu, Predce te pohladjm. Ig im 27 XL RADOST A ŽALOST. Ach radost, ach radost, Hezka to kwetina; Gen škoda, preškoda, Že koijnku nema. Pfigde wjtr — rozfauka gi, Pfigde woda — odhaupa gi Ach škoda, preškoda, Že koijnku nema! Ach žalost, ach žalost, Hoiky to korjnek, Žadny z neho nepuej se Kwet ani lupjnek.. Kolik wzdechu srdce krušj, Než mu horkost povvvsušj ; Kolik slzj uplyne, Nežli w nich se rozplvne. ( 2 ) ■<>& 28 XII. DAREH Z PAUTI. Na Swate Hofe Pral bych si, bože, Byti kostelnjkem, Treba i zwonjkem Genom geden mesjc ; Z daleka, široka Prichazj do roka Krasnjch tam dewčatek Kolik tišje. Byla tam, byla Taky ma mila, Wčera se wratila, Pauti nakaupila Skoro vv každem kramu Bratrum ruženeekv, Sestram obrazečky, Al e mne srdyčko Z marcipanu. 29 Wezmu dwa češka, Pugdu do mesta, Pozlatka nakaupjm, Srdečko polepjm, Dam k nemu ceduličku »Toto ge pamatka Hezkeho devvčatka!« Potom si gi piipnu Na klobauk za kvtičku. 30 XIV. i)RAHY ZPEIVAK, Za gednu hubičku Chtela mjt pjsničku: Tot' negde, moge mila! Což pak by kyticka Z gednoho kwjtečka Nanic se mvjgela! Kolik gde kwjtečku Na peknau kytioku, Tolik tež hubiček Na liezkau pjsničku. <>3 33 <$<>• XV. O D B ¥ T Y. Po čem wjno na hody? Marianko z hospody! Stydela se za pjsafe, Podwdala se za bednafe ; Mariance — la la la! Bednaf sudy požeha. »Po čem smola ? we frač k u Z kancelare škrabačku! Z takowych gen. auštipečku Nadelev si prjštipečku ; Neeli si, necli si, nech si ge, Tata ti ge pfišige.« 'ŽaSULSlSl2.y ■O^ 34 1S£-°- XVI. CIHAVOIVA PJŠTALKA. Naš tatjček nebožtjček Ledacos wedel, Nam ubohjm Cikanatum Ni c nepowedel: Umel p jt, umel brat, Mekce delat, twrde spat,. Za pet prstu pekne weci Kupowat. Naš tatjček nebožtjček O nas malo dbal, Mel podhvnau pjštaličku, Nam gi nenechal: Kde ho radi uctili, Dobre mu zaplatili, Na swe oči diw ditvaucj Spatfili. 35 Z kapsy wyndal pjštaličku, Ohefi rozdelal, Gak zapiskal, wšecky šwaby Z domu wywolal: Musil šwab z e wratek Zrowna nebo nazpatek, Potom dostal čerwefiaueky Kabatek. Když zapjskal na pjštalku Po wsi 3 po meste, Hned za njm nemecke myši Byly na ceste: Musely wandrowat, Podle geho tancowat, S hraze chute do rvbnjka Hopcowat. Acbj tatjcku nebožtjčku, Kam gsi rozum dal! Kdybvs nam byl pjštaličku Aspoii odkazal! Mame tecf nauzi trjt, Mohli gsme se dobre mjt, W Čechach, take na Morawe Pansky žjt. 8 •«- 3 ^ 36 XVII. SLZY A VIZDACHANJ. Kdyby wšecky slzičkv Pohromade byly, Go gsau, mily, pro tebe Oči moge lily: W&ru by se lauky naše Wšeckv zatopilv. Ach, kdyby to wzdychanj Pohromade bylo, Co me srdce pro tebe, Mila, wypustilo : Weru na weži by našj Zwony rozzuonilo. <>-$> 3 7 €■<> XVIII. JfEWiB3fY 9IILY. Ach beda, nebudu YVjc chodit pro wodu, Pro wodu, pro wodieku, K studance pri mesjčku. Stali tam za krowjm, Kdo — to wam nepowjm, Mluwili temnem hlasem, Ljbal gi — slyšela gsem. Srdee me plakalo, Gen se usedalo, Sjla mne opustila, Bolest se na mne lila. 3 * 38 Sam tv, niiiv' Bože, Politug me hore, Upokog lasku tu mau, Smilug se nad ubohau, Pfedce te, ga to wjm, Mug milv, oželjm ; Ale me laskv k tobe Pfestanu želet w hrobe. •o-^ 39 €r°' XIX. S N A T E K. Kvvete gablon w sade, Pod nj ker ružiček; Preljbeznjm blasem Weoernjm tu časem Zpjwawa slawjček. Diwna wec, bože mug To sttvorenj ptačj Z hrdelka autleho Na tolik sladkeho Gak zpewu wystačj! Ale gest dnvnegšj Nad slawjčku blaške, Kterak do autleho Srdce panenskeho Wstaupj tolik laskv. 40 f<> Ta kdvž w otruchlelčm Srdci se rozmuže, Brzo promenenvm Twaričkam čerwenym Uo hrobu pomiiže. Kdvž rano wstawala, Prišly gsau nowiny, Že padi te noči Do težke nemoči Milaček gediny r . Smutna do kostela Nevvesta spechala, A kudv chodila, K Bohu se m odlila., Žalostne plakala. A kdvž gsau pod \večer Klekanj ztvonili, Wšickni gsau lekari, Gak mladj tak starj, Nadegi pustili. Zwonj hrana, z\vonj, Panna giž nechodj: Ale gako spadly Kvvjteček uswadly' Na lužko se klonj. •o?& 41 €ro Zwonj trogj hrana, Giž neplače panna: Do stropu djwa se, Z bore usmjwa se, Chwata cos rukama. Pati-j, gak mileho We peknem pruwodu Šest mladencu neslo, Šest panen wedle šlo, Kračegj ke hrobu. Ona w bjlem rauše Podale tam stogj; Pak bljže prikleka, A nic se neleka, Tri hrstky naii hodj. Když bylo w polnoči, Slyšj blas nad sebau: »Strog se, me djte, strog, Srdečko upokog, Zasnaubjm se s tebau.« W neypeknegšj šaty Hned se obljkala; Weneček si panna Z rozmaryny sama Do wlasu wpljtala. 42 ^£o Wetrjk od zapadu Chlad’aunky zawjwa : Hoste znamau cestau Berau se s newestau, Kde ženicli prebywa. Tam kde bydlj spolu, Ten ticliy domeček Ma strechu zelenau, Komurku zawrenau Na wečny' zameček. *43 -0O- XX. 3IILY KADE 1VŠECHO. Co ge mne do sweta. Do sweta celeho, Gen když ga k sobe mam Milačka werneho. Dobre se mu ležj, Kdo sam si uštele; Cemuž mne branj te W lasce, wy pratele? To gsau mi pratele !' Svpagj, kde mohau — Horec mi do duše, Pelunku do srdce. K horam se podjwam, Pugdu na pudieku, Gede-li mug milj Na wranem konjčku. <>-§> 44 €«■ Gede po hagečku, Z krowj poskakuge, Gako ta potapka, Co pod wodau pluge. Wygjždj z auwozu, Skače po auhoru; Gake to tauženj Po mem potešenj ! Chwjlku si potaužjm, Chwjlku postežugu, S miljam se polešjm. Zas wesela budu. 45 -€-o- XXI. DJWČIXA GAK DOBRA HODIXA. Oč gsem prosil, Buh mi dal, Milau preuprjmnau, Z pauhe lasky srdce by Rozdelila se mnau : Ach, to ge vvam djwcina Gako dobra hodina ! Dam-li se do skakanj, Hupky za mnau skače ; Uronjm-li slzičku, Hned mi k wuli plače: Ach, to ge wam djwčina Gako dobra hodina! Gestliže gi požadam Nekdy o hubičku — Rjka: wem si treba pet, Gsau tvvoge, Jenjčku! Ach, to ge wam djwčina Gako dobra hodina! 46 <&> Ondyno gsme w poledne Pod lesjčkem stali, Modračkowe oči se Sladce na mne smaly: Ach, to ge wam djwčina Gako dobra hodina! Ga fku: hle, giž mesjček Skryl se mezi mrakv — Ona hned priswedčila: »A hwezdičky takv.« Ach, to ge wam djwčina Gako dobra hodina! Otčenašek w kostele Za mne odrjkawa, A teprwa zdrawasek Pro sebe nechawa : Ach, to ge wam djwčina Gako dobra hodina S Nech moge štestj mine, Kudy noha kračj; Nech mi w poli se rodj Trnj a bodlačj: Opustjmdi djwčinu Gako dobrau hodinu! o ■°-3 47 4£o XXII. KROTKA HOLVBIČKA. (Nap5w: Lastowi£ka Ijta atd.) Holubička s dubu Letela k holubu: Mity nad rybnjčky Pase tam konjekj, A ga za njm pugdu. Holubička krotka S holaubkem se zobka: Proč bysme taky tak Nemeli se zobkat, Když gsme mladj oba. ■o-& 48 &o XXIII. ni It F K Z LASKI. Kdvž gsem šel pi-es lawky, Našel gsem koralky Na peti šnurečkach nawleeene: Dal-li ge devvčatku Milj na pamatku, Bude mjt srdečko zarinaucene. Každj to dobre wj, Z e i ten neymenšj Dareček z lasky ge neymilegšj: Prigde-li k ztracenj* Nikdj potom nenj Stčjbrem ani zlatem k nahraženj. 0 - 2 * 4 ^ ^ 0 - jsott murjii w yo/>q na H6*sf/ ■. onih} ybišn ( ifiT . nniils olod ifij-g ae u/inbaO . a n s ■!' x o?, s/Iv/ vbmD XXIV. POCESTlii. - . Ge to chuze po tom swete — Kam se noha šine: Sotwa pregdeš gednv horv, Hned se nagdau gine. Ge to žiwot na tom swete — Zeby človvek utek: Geste nezažil gsi geden, Maš tu druhy smutek. Což ge panum! ti na woze Sedj pekne w suše, Ale chudj r > ten za nimi W dešti, blate kluše. Ev, co ga dbam na te ceste Na psoty a sloty, Gen když ga mam zdravve nohv, K tomu dobre boty. 50 €o Wšak na pany w krytem woze Taky nekdy trhne: Gednau se gim kolo zlame, Gindy wuz se zwrhne. A krom toho — až swe pauti Pregedem a pregdem, W gedne gospode na nocleh Pan nepan se segdem. ■oZfr O 1 53 Powez mi, holatko, Zlate pacholatko, Po kom se ti steyska\va »Po was, ma babičko, Hrusti čku, gabljčko W kapsari mjwate, Pro mne ge chovvate.« o3& 54 <£«■ XXVII. C A K X J. (NapSw: Pogd’, pogd’, pogd’, gen mne wyprowod’!) Ay, ay, ay — Na zahradce mag! Rozwilo se wonne kvvjtj, Po zahonku gen se swjtj: Ay, ay, ay — Na zahradce mag! »Mag, mag, mag — Zelena se hag! PtaGtwo ljbe prozpewuge, Hnjzdečka si uprawuge: Mžg, mag, mag — Zelena se hag!« <>3> 55 c«- Hag, hag, hag — We srdečku rag! Natrham ga, mil v, ruže, Postelu ti gimi luže: Hag, hag, hag — We srdečku rag! »Rag, rag, rag Z twych mi očj hrag! Postel, mila, potmechutj, Sladšj hude oddechnutj: Rag, rag, rag Z twyc.li mi očj hrag!« 56 c**' XXVIII. Z I M N J. Gak mi smutna prichazj Ta letošnj zima., Gakoby se swet zakalil Pred očima ni}'ma. Wšecky cesty, chodnjčkv Snehem zapadaly, Po k ter jeli gsme gindv, milj Spolu chodjwali. Wšak ge mi lak vvšeligak, Wšude mne to saužj, Gedwa že mi srdce z tela Wen se newytaužj. o3> 57 <$«■ Ge mi gako ptaeko\vi, Co na poli seda, A na snehu, ubožatko, Zrnjčka si hleda. Hleda, hleda zrnyčka, Ale nenachazj: Tak mi take bez mileho Zima ta prochazj. o® 58 4&o- XXIX. KEBLAH£ SEGITJ. Zala Zuzka u lesjčku, Gel tudy pan na konjčku: Wšak to nebyl žadnj pan, Ale byl to milj sam. »Zeleney se rozmarjnko! Rozwesel se, ma panenko, Z wogny gode milj twug, W nadra oči nesklopug.« »»Zelenev se na hrob kwjtj, Srdce moge bolest cjtj! Tri leta gsem čekala, Mileho nedočkala.«« 59 c°- »Cos tu, mila, delawala, Pro mne-li gsi plakawala ? Že uwadnul z ruže kwet, Pro ktery mne tešil swet.« »»Co gsem smutna delawala? S wetrjčkem gsem wzdychawala, A s rosičkau plakawala; Lasku gsem wyplakala, Ginemu se dostala.«« 4 o-®' 60 XXX. P T A Č E. Ma zlata maticko! Ach, powezte mne, Co to bez prestanj Pohrawa we mne? Urage to, zpjwa to, Chvvjlkami skače: Oč-že mani w srdečku Zavvfene ptače. Kleč mame na pude, Dogdete pro ni; Wšak my to ptačatko Chytjme do nj. Dame ge za okno, Musj nam zpjivat, Když budem ivečeret, Když budem snjdat. <>s> 61 &> XXXI. W Y M L II IV A. Čjm ge to, ma dceruško, čjm ge to, Že maš ljčko zardele, tu hle to ? h Mu g mily mne drat pefj uwidel, Drjmala gsem, kdož by se nestydel? Tjm ge to, ma matičko, tjm ge to.« Gjm to ge, ma dceruško, čjm to ge, Že se ti nezardelo oboge ? »Snad se mi nepodjwal na obe? Hodili gsme genom očkem po sobe, Tjm to ge, ma matičko, tjm to ge.« 4 * XXXII. IV A IV R A. Bežj Wawra z Poličky, Nese w mošne hroznjčkv, Zpjwa sobe cestičkau, Že ma mošnu plničkau. Ale bljzko u Brodu Zlau mel chudas pfjhodu; Wogaci ho potkali, Hroznjčky mu pobrali. Bežj Wawra od Brodu, Plače pro swau nehodu, Narjka si cestičkau, Že ma mošnu prazdničkau. o® 63 Wogaci ho potkah, Tuze ho litovvali; W pole zašli, kde co našli, Do mošny mu nandali. Bežj WAwra hopky, hopkv, Nese w mošne kozj bobky; Zas si zpjwa cestičkau, Že ma mošnu plničkau. ■o^> 64 -Š&O- ,d bi§oW I od osijT XXXIII. P O M 1. U w A. PomluwOj ty pomluvvo, Kdo tebe rozsjiva, Ze z maličkeho te zrnka Pine mesto bywa? PomhnvOj ty pomluwo, Pichlawe maš listj! Zadnj' srp te ani kosa Z pole newyčistj. Poslala me pro okurky K wam ma panjmama: Septali hncd, že dobjham Za tebau giž sama. Cos, mil^, mi darowaI Satekj pentle k swatku: Wšak to nebylo zadarmo! Prawili u sladku. 65 Když gsme ondyno na pauli Nahodau se sešli: Take si hned powjdali, Že gsme sobe rekli. »Teš se, mila! kdybys byla, Gakby oni chteli: Pomluwači by o tobe Dawno onemeli.« 66 XXXIV. POAIILOIVANJ. Na la\vce nad potokem Laudila černym okem: Chlapče mug rozmity, Nebud’ tak zpozdily, Pogd’ za mnau, dey mi ruku, Nespadneš do potoku. Poslechni mogj rady, Pugdeme do zahrady; Malička zahradka, Rostau w nj gablatka, — Ga ti ge, mug mity, dam, Protože rada te mam. *3 67 <&> Což pak te polekalo, Wždyt’ tu nic newolalo: Chlapče mug, nebog se, Gen ke mne pfipog se, Holaubek na stromu spj, Mesjc ho ze sna budj. Mesjček, hwezdy taky Tratj se mezi mrakv: Holečku, dobrau noc, Nenj žadna pomoč, Nastawa k rozchodu čas, Ach, kdy se segdeme zas! o® 68 &> XXXV. MOCNOST OČJ. Djwal bych se cety den, Kolo, pera gako wjtr Ijtagj, A po niti očka se sklauzagj. Gestliže ty oči Na cjwku zaskočj, W niti se zamotagj: Což gj to predenj Gako mne myšlenj Nehezky zmotrchagj. Kdy ma mila prede len ■»3 69 €» XXXVI. S I 1 I Č K Y. Bude-li me wdowec S tau laskau pokaušet, Mam pro neg kytičku, Muže si priwonet, Z bodlačj a ze žjhawky: Wdowečku, priwon si, Na milau zpomeii si. Bude-li mladenec Chtjt si me namlauwat, Mam pro neg kytičku, Tu mu chci darowat, Z krafiatu a ružiček: Dey si gi, mug mil/. Za klobauček. 70 €<>■ XXXVII. SXATEČNY GOXAK- Neyčko mam ženicha, Matko, na mau milau! Gak se ho dotknete, Hned z neho giskry gdau, Prigde do hospody, Wšecko ustupuge; Gakau on zazpjvva, Ta se hned tancuge. Každ^ mu w hospode, Taky mne pripjgj, Sic ho wen wyhodj, Kdo se mu neljbj. »JSalls&š-© šasa ®3lilll8P s <>& 71 e«- XXXVIII. SttATEBVJ DEN. (Dle powesti narodnj.) Spušten most a otewfena Bvla brana na Strele: W brane stogj panna krasna, Twaričky ma zardele. Truchlhvvm okem prigjma Dary w brane na Strele, Gez gj k svvatbe prinašegj Poddanj a pratele. Ludmila, dcera rvtjfe Žicha gest to neymladšj: O wy ljba usta, pral bych Blaženost wam nevsladšj! Mnoho daru se naneslo, Prjze, medu, potrawy: Žel, že wšecky sweta statkv Gsau bez lasky otrawy ! 72 c* Chvčak geste tu beranka Složil panne u nohau: Prigmi, panno, milostiwe Tu objtku ubohau. Panna wdečne owčačkowi Za beranka dekuge, A po moste kdvž odchazj, Takto tiše beduge: »Mladj pastjri, autulnj, Gako gsau oweeky twe! Štastnegšj nade mne bude, Ktera tebe dostane.« Potom mysliwec stateeny K brane krokem zameril: K twemu weselj, ctna panno, Tuto lan gsem zastrelil. Panna zdworile mysliwci Se za lanku dekuge, A po moste kdvž odchazj, Takto tiše beduge: »Šwarny lowee! chtela bych se Stawu sweho odrjci, Gen kdybvch pohladit' smela Snedem tebe po ljci.« Pak i rybak poetu nesa K slične panne promluwil: Nevlepšj gsau tyto ze wšech, Ktere dnes gsem nalowil. Panna wljdne rybarowi Za ryby se dekuge, A po moste když odehazj, Takto tiše beduge: »Za tvodau tam w twe chalaupcc, Modrooky rybari! Dey ti Riih, at’ twug se snatek Lepe než mug podarj.« Slunce zašlo — slunce wyšlo, A než tjhlo k zapadu 3 Wše po wuli i bez wule Odbvlo se na hradu. Skončen pruwod, služby w kapli, I družioek zpjwanj; Skončen plač a hody stkwostne, I pri hodech wyskanj. Wuz a ctyri kone wrane Na nahradj čekagj, W diwokosti panu swemu Gedwa-li co oddagj. ■°-§> 74 Gižte ženich usadil se Mlade panj po boku; Kone nazpet k geho sjdlu Padj w ljtem poskoku. Sady, laukv, krowj, pole S obau stran se mjhaly, Gezdci haufu swatebnjho Daleko zpet zustali. A když na Katowskau horu Wranci letj od boru, Gako w lože se swatebnj Kladlo slunce za horu. Tam kde nad skalami cesta K srazu nahnuta bežj, Sprež placha se nalile zpjna, Hrjwy huste wygežj. Mžikem gak kdy blesk zasivjtj Z chumle čcrnjch oblaku, Chot' s rvtjrem, kone s wozem Padli wečnych do mraku. Owcak zahlednuw pri stade Gjzdu hory na cele, Hul upustil, w twari zblednul, Trnul celem po tele. •O^ 75 ^S-o- Ryk a tresk a raehot skaly SIyše dale w pasece Mysliwec se onde prihnal Udychteny ku reče. A rvbaf, co bljzko brehu K lowu sjti hotovvil, Desne rukama nad tunj Rozpenenau zalomil. 76 €«• XXXIX. POMOČ PRO SARAMSAt LASKV. A c h, Haničko, rna perlicko Gedina, gedina! Tys me na smrt swogj krasau Ranila, ranila. Gak mi neb e nad hlawau ge Wysoko, wysoko, Tak te chowam we swem srdci Hluboko, hluboko. »Nic si z toho, mug Jenjčku, Nedeley, nedeley, Zešpod djrku do srdj čka Udeley, udeley. Ležjm-li ti na dne srdce Hlubokem, hlubokem, Zas me \vytrausjš po swete Širokem, širokem.« o «9 77 XL II P B i S I »Mug synačkuj kde gsi byl? Kdo te tak nerazne zbil?« Byl gsem mezi wlnari, Kožišnjky J smradafi. Ti mne wydelawali, Tam ti našlapawali. <> 5 > 78 XLI. JANE K. Geli gsau silnicj Dwa pani s dewčicj, Ptali gsau se Janka na robote, Dobre-li se tudy gede ke Lhote? Povvez nam, Janku ty, Prigdem-li do Lhoty? Kudy tam, kudy, Janku, kudv tam? — »Tudy tam, tudy, pani, tudy tam.« XLII. PO PRJLCI. Na poli, w zahradach S pondelka k nedeli Wšecko gsme zaseli, Wšecko wysazeli: Zlatj- po zahone Owjsek pro kone 3 Gečmen a pšenici Pro dum a pivvnici; Pro naše ženušky Husty len u kopce; Ruže pro dewčnta, A redkevv pro wdovvce. 80 Gablonek dwe kope Pro hodne mladence; Olše a konope Pro taškare ... Wšecko gsme zaseli, Wšecko wysazeli: Pan buh požehnanj Prači te udelj. 81 XLIII. POSLEOBTJ IVI LF. Ach, ach, pane Janku, W slowutnem copanku ! Až nekdy umrete, Komuž odkažete Tu peknau ohanku? »Ten mug paniek^ cop Postawte mi na hrob, At' tam na mem hrobu Pro wečnau ozdobu Stogj gako šilboch." •o® 82 <$<> XLIV. R O Z P A K ¥. Weselost mi w hlawe hrage, Srdce mi w tele skače, Že mi poslala ma mila Dwa welike kolače- Snjm-Ii ge, preškoda na weky gich, A kdyby ztwrdnuly, bylby to brjch; Pročež, mily Wašku, S ehutj. do nichl 83 XLV. ČESK-Tf SEDIAK. Ty česky sedlačku, Wychytraly ptačku! Po zpewu, po pefj Blazen kdo ti werj. Sedlak gde z hospody, Cesta mu nestačj ; Když prigde pred pana, Což ge hned ginačj. Škrabe se za uchern, Potjra si čelo, Gakby pul dušičky Z nebo wyletelo. »§ 84 €<► »Gemnost pan’-tatjnku! Letos nenj Ioni — Ga rku .... toto wono Hjda nauzi honj.« Pred panem steyska si, Za wraty weyska si, — Strčil urozenost S rozumem do kapsy. -0& 85 4£r> XLYI. KRASNA KORDULA. Gak žiw nikdo nemel a nema Krasnegšj panenku gako ga; Ona ma, ona ma, ona ma Gako dwe cibule Pystjčky odule: Gož pak gj schazj, co chybj Me krasne Kordule ? Gak žiw nikdo nemel a nema Krasnegšj panenku gako ga; Ona ma, ona ma, ona ma Kudrnatau hlawieku Gako kapustičku; Pystjčky odule Gako dwe cibule: ■ 0 - 3 ? 86 &<>■ Což pak gj schazj, co chybj Me krasne Kordule? Gak žiw nikdo nemel a nema Krasnegšj panenku gako ga; Ona rna, ona ma, ona ma Očka popelawe, Trochu nafjkawe; Kudrnatau hlawičku Gako kapusticku; Pystjčky odule Gako dwe cibule: Což pak gj schazj, co chybj Me krasne Kordule? Gak žiw nikdo nemel a nema Krasnegšj panenku gako ga ; Ona ma, ona ma, ona ma Tware w roznjcenj, Muchomorka nic nenj ; Očka popelawe, Trochu narjkawe ; Kudrnatau hlawičku Gako kapusticku; Pystjčky odule Gako dwe cibule: 87 c«- Což pak gj scliazj, co chybj Me krasne Kordule? Gak žiw nikdo nemel a nema Krasnegšj panenku gako ga; Ona ma, ona ma, ona ma Bradu na tri fackv, A nos sedmihradsky; Tware w roznjcenj, Muchomorka nic nenj; Oeka popelavve, Trochu narjkawe; Kudrnatau hlawieku Gako kapustičku; Pystjčky odule Gako dwe cibule: Což pak gj scliazj, co chybj Me krasne Kordule? Gak žiw nikdo nemel a nema Krasnegšj panenku gako ga ; Ona ma, ona ma, ona ma Nehty podobne ku Pazaurkum z eesneku; Bradu na tri facky, A nos sedmiliradsky; o-®- 88 92 Ctn^ pane ženicha, Kam gste dal newestu, Co s wami wčera gela? »Pfeškoda na weky! Padla mi do reky, Ona mne uplawala.« XLVIII. H U B I Č K A. Hubička,, hubička — Malička lahudka, Ale mnohem sladšj Nežli ta gahudka. Hubička, hubička — Na okamžiknutj, Gako dwau kwjtečku Sladaunke dotknutj. Hubičky, hubičky S milau si dawame, Kdy spolu pod wečer Za domeni stavvame. Gednu pri segitj, A druhau s rozgi tj m, Wšak to nenj mnoho Ostatnj mezi tjm. XLIX. O D B Y T J. Šleclitic. Ayj djwčino, perlo draha, Kde gsi se tu na wsi wzala, Škoda ge tu tebe. Pro tebe ge lepšj cesta, Poged’ ty se mnau do mesta, Budeš mjt pul nebe. Nebudeš tam nic delawat, Gen se oblačet, pohrawat, K službe rozkazowat; Prtvnj den w samem Ijbanj, Druliy progde w obgjmanj, Tre tj w namlauwanj. 95 c* Dence. A v panačku, odkudže gste? Za pul nebe u was w meste Ga wam tu cele dam. Zustante wy u nas we wsi, Ge tu žhvot mnohem lepšj, Wašeho nežadam. Nebudete nic delavvat, Na peci na Iauei spavvat, Pekne wam ugde čas; Kdyby was to netešilo, Wedela bych take djlo, Moh’ byste husy past. • 0 - 3 ^ 96 L. PKEBIE¥ŠLENJ. Čemuž ta naše husička Na gedne nože statva? Ona to premeyšlj, Zameyšlj 3 wymeyšlj, Odkud se blato brawa, Proč zelena ge trawa. Čemuž ta naše Liduška W noči po dworku chodj? Ona to premeyšlj, Zameyšlj, wymeyšlj, Kde se to bevlj rodj, Co se pro lasku hodj. 9 / €«■ LI. IVE SE L A 6JZDA. Gsem gonak z Gaworj, Mam dewoe w Zahorj, Do smutku, do plače Nikd^ se mi nechce. W celem žiwobytj Gednau se mi chtelo, Když dewče ani ga Penjze nemelo. Prorokowala mne Nebožka babička, Že mi ošediwj Pred časem hlawička — Hlawička pred časem, A brada po čase: Že gste uhodnula, Babičko, nezda se. 98 €-<> »Kohož to wezete, Mategčku z Gaworj? Gedte polehaučku, Sic se wuz rozborj.« Certa vvjm, co wezu — Pul pana, pul bricha : Gak ho naložili, Chrape do kožieha. Ctyfi kone wrane, Mezi nimi woge — Ale co ge po nich, Negsau, brachu, moge. Ctyfi kone wrane, Ge to gjzda čista! Blata po naprawy, Nemužeme s mjsta. i»l xaisLsAa?' o-s 99 LIL WMACO«A\.l SE OD MILE. Gož gest to wyspanj sladaučke, Což gest to wyspanj sladke Deweatku na ruce hladauoke, Dewčatku na ruce hladke. Geste se nerozednjwalo, Geste se nerozednilo, Za tmy to ptačatko zpjvvalo, Z osenj wyletelo. Cemuž ta rybička malieka Nad wodu wyskakuge ? Djwa se, zdaliže slunečko Z hory giž wystupuge. Kukala kukačka w hageeku, Ma mila, do petice ; Brzo nam pet nedel ubehne, Počkey gen na letnice. ( 5 ) •o^ 100 c«- LIH. KlUŠFAM SK.IBU. U kap li č k v stawa, Bez slzj plakaw&, Až srdce bolet musj : »kcb, kdo te lasky sliby zrušj, Beda, beda, beda geho duši!« Kdo ge ta djwčina, Gakato bylina Smysly gj pomamila? »Nekdy to dewčatko slične byIo, Hore mu srdečko wymorilo.« 101 €«■ LIV. X 14 V S T. Marne si delaš myšlenky, Deero, na Jenjeka; Wšak on si te ztežka wezme, Gsi pro neg malička. O welkost se nestareyte, Ma zlata matičko! Giž gsem mu za rok dorostla Hlawau po srd^čko. A gen trochu-li se wvpnu U nohau na špiekv. Take snadriaunko wysahnu K nemu pro hubičky. 102 &<> LY. Z9IIZELA BAUOST. Proč gsi, daubravvo, za gitra Mhlau šerau se odela ? Bywala ty ma radosti, Kam gsi ty se podela ? Zdali k zemi padši, dawaš Krasu garnjm paupatum? Aneb k nebi wyslaupiwši, Barwu letnjm oblakum ? Nenj, nenj mezi kwjtjm, Ani mezi hwezdami: Wetrowe gi odwanuli, Odplynula s rekami. <>& 103 C 0, LV1. KALENOAR A NE FARAH. (Po sliovvensku.) Synu milj, boday zwažal, Čo pan farar dneska kazal! Kazal: pomni, čloweče, Na smrt’, nežli priteče, Wer ta twoga mladost' Skoro uteče. »Ey, oo ga dbam na farara, Ga sa trjmam kalendara : Napred mamy masopost, Potom teprw prigde puost. Na memento mori Ešče času dost’.« -o-® 104- LYII. P O P E W K 1. Pozdnj lUonanj. Když gsem ga slaužila w piwoware, Mela gsem mileho z kancelare; Teta mne trapila. Dnem nocj saužila, Bych gj ho prepustila, Ach, co gsem učinila! Což ge wjc! Když me nechceš, což ge wjc! Nedelam si z toho nic. Wšak pro tebe oči moge Horem nerozplynau; Wylezu si na kopeček, Wyhljdnu si ginau. 105 €<> Prawa ^veselost. Mjwali gsme kabaty, čert ge wzal, Až halenu propigeme, pugdem dal. — Pfipigme sij sedlačkowe, na zdra\vj, Sic nas o tu lialenu čert pfiprawj. Wnancata k dedeckowi. Staričky dedaušku naš, Sediwau hlawičku maš! Gjnj ti wyražj Na brade, na tvvafi, Pogd’ s nami, u rybnjcku Ohreg se na slunjčku. P r j p o w e d. Bylo to s wečera na nedeli, Pustil gsem konjčky po geteli: Konjčky w geteli — Modre oči spjte-li ? Go gste mne sljbily u lesjčku, Giž si gdu k wam pro to pri mčsjčku. ■»3 106 Z w e r i n a. Potkal gsem mysliwce Ferinu, Odwadel do zamku zwerinu: Dwe wewerky, hlawy ptačj, Z vvaku mu kaukalo hnjzdo stračj- Kratička inortlitba. Pane Bože., zacliowey Naše osenjčko; Ke žni hogne požehney Zlate obiljčko; Pred zlobau nam ostrjliev I pred ohnem streehv; K dlaulijm wekum dochowey Wšecky werne Cechy!