UDK 811.162.3'36
Oldrich Uliöny
Filozofska fakulteta v Olomoucu
K TEORII A PRAXI CESKEHO MLUVNICTVI
Avtor v prispevku presoja o optimalnem projektu češke slovnice. V prvem delu prispevka podaja kritični pregled različnih obravnav pojma »gramatika« v češki, slovanski in tudi neslovan-ski jezikoslovni srenji, pri čemer uporablja češko terminološko dvojnico »slovnica - gramatika«. V drugem delu komentira različne obravnave češčine kot slovanskega flektivnega jezika.
The author discusses the optimal project for Czech grammar. The first part of the article is a critical survey of various understandings of the concept of «grammar" in Czech, Slavic, and non-Slavic linguistic circles, in which the author also utilizes the Czech terminological pair mluvnice vs. gramatika. The second part of the article discusses various conceptions of the description of Czech as a Slavic and as an inflectional language.
Ključne besede: češka slovnica, gramatika, jezikoslovno raziskovanje, jezikoslovne prvine
Key words: Czech grammar, grammar, grammar book, linguistic research, linguistic means
1 Ceske mluvnictv^ ma bohatou tradici sahaj^c^ až do začatku 15. stol. (Večerka 2007) a rozvinuvš^ se zejmena v dobe humanisticke (Koupil 2008). Ani nedavna doba nezustala dobre povesti česke lingvistiky nic dlužna: duch Havrankuv, Mathesiuv, ale i Travničkuv vedl autory dvou nejdüležitejš^ch mluvnic zpracovavanych v dobe zhruba pred tficeti lety. Je to zvl. tf^d^lnä akademicka Mluvnice češtiny I, II (1986) a III (1987), jakož i jednod^lnä »brnenska« Pfiručni mluvnice 1995. Prac^ na techto monumentalnich d^lech se učastnil vykvet česke lingvisticke obce, staly se vyhleda-vanymi vysokoškolskymi pfiručkami a slouž^ jazykovym profesionalum i vzdelanym zajemcum velmi dobre.1
Teprve v r. 2005 pak vychäz^ podrobna Anotace (2005), manual pro anotatory syn-taktickeho korpusu češtiny postaveneho na funkčne generativnim programu Petra Sgalla a jeho skupiny. Jejich vychodiska je však nuti k interpretaci odlišne od bežneho, intui-tivniho a tradic^ pfedavaneho chapani jinak vcelku shodnych terminu česke gramatiky, a krome toho tu jde jen o morfologii a syntax, v menš^m mefitku pak i aspekty prag-maticke. Proto take se š^fen^ tohoto pfistupu v česke jazykovedne vefejnosti ponekud opožrfuje; mezi mladymi je sp^še zajem o postchomskyansky tzv.minimalismus.
Casy se meni a s nimi i čeština, a to kupodivu dnes nejen v lexikalnich a fraze-ologickych boufich novych skutečnosti i vlivu angličtiny, ale i v gramaticke stavbe jazyka a v komunikačnich normach jej^ho už^vän^. Obe uvedene zakladni mluvnice se m^sty i vyrazne liš^ v koncepčnich a zčasti i materialovych vychodisc^ch, takže se sice užitečne doplnuj^, avšak jejich vyrazne autorsky pfistup muže ztežovat čtenaf-
1 V temže roce jako »brnenska« mluvnice vychazi take kolektivni dilo Cechova a kol. (1996). Vzhle-dem k nekterym neujasnenostem a pfes jistou oblibu ve vysokoskolskych kruzich se touto pfiručkou zde nezabyvame; srov. take Kofensky (1997).
skou percepci. Velke diskuse v slovanskem lingvistickem svete, organizovane a f^zene v šedesatych a dalšich letech min. stoleti Mezinarodnim komitetem slavistu, vyvrcholily v česke jazykovede zvefejnenim zasadni stati Teoreticke zaklady (1975), ktera se stala koncepčnim podkladem cit. akademicke mluvnice. Avšak již r. 1984 zvefejnuje Jan Kofensky knihu Konstrukce gramatiky ze semanticke baze, kde navrhuje teze techto kolektivnich vyzkumu dovest do dusledku, zvlašte pokud jde o vychodisko popisu smerem od obsahu k vyrazu. Ve svych uvahach pokračoval v fade dalšich praci, nej-noveji v Kofensky (2007).
2	V česke jazykovedne tradici existuje dvojice pojmu mluvnice a gramatika. Nektef^ autofi tyto pojmy považuji za synonymni, jini je rozlišuji jak v teorii, tak v prakticke publikačni činnosti. Zatimco pod vlivem americkeho jazykovedneho myšleni se nekdy pod pojmem gramatika rozumi popis jazyka jako celku, což by v pf^pade češtiny vyja-dfoval aspon zčasti pojem nauka o češtine nebo lingvisticka bohemistika, zustavaji jini u pojeti gramatiky jako vedy o morfologii a syntaxi, takže pro pojem mluvnice zustava otevfen havrankovsky prostor pro fonetiku a fonologii, lexikologii a frazeologii, sty-listiku a dalši aspekty existence jazyka. Kolize s terminem lingvisticka bohemistika či nauka o českem jazyce je jen v oblasti vedniho oboru, nazev pro jeho ztvarneni, skutečny, fyzicky popis je v pojmu mluvnice dostatečne zdomacnen.
3	Jak je všeobecne znamo, od 70. let 20. stoleti nastal ve svetove lingvistice odklon od systemoveho badani zvl. gramatickeho a pf^klon, v českem prostfedi v posledni dobe co do kvantity praci zasadni, ke zkoumani komunikace. Domnivam se však, že jazykoveda musi stat na obou svych nohach pfedstavovanych jednak jazykovym sys-temem, jednak komunikaci. Zanedbani jednoho ve prospech druheho muže znamenat važne nasledky ve vyzkumu i ve vychove mladych lingvistu.
4	Jinym lingvistickym »obratem« je - aspon proklamovane - volani po popisu jazyka vychazejicim od obsahu/vyznamu a smefujicim k vyrazu/forme. Tak to bylo postulovano už v diskusnich materialech mezinarodnich slavistickych akci, tak to postuluji Teoreticke zaklady (1975) a opakuje Kofensky (1984, obohaceno o požada-vek reverzibility popisu), Daneš (2002) aj. Sami autofi Teoretickych zakladu však na s. 21 uvadeji: »Teoreticky nejčistši by asi bylo vychazet ze struktur semantickych... Z hlediska popisneho se nam však jevi vyhodnejši zvolit jednu z možnych forem za reprezentativni ...«; jde tu o pomer semantickych a gramatickych vetnych vzorcu. Take K. Horalek (1975), s. 48, v poznamkach k Teoretickym zakladum se domniva, že pfi systematickem popisu jazyka »neni tfeba toporne trvat na postupu od vyznamu k forme (vyrazu)«.
Uvedeny a prosazovany pf^stup teoreticky modeluje jen jednu jazykove kreativni činnost, a to jazykove kodovani mluvčim. Ve starši terminologii jde o pf^stup onomazio-logicky, resp. vypovedne onomaziologicky, tj. o vyber ze synonymnich pojmenovacich a usouvztažnovacich prostfedku pro verbalni ztvarneni komunikačni intence mluvčim. Proti tomu dusledna aplikace popisu od vyrazu k vyznamu by odkazovala k modelu posluchače, dekodovače, šlo by tedy o pf^stup »semasiologicky« s vyslednymi fadami polysemnimi a homonymnimi.
Jan Korensky, ktery ve svych prac^ch obecne koncipovanych usiluje o aparat s co nejvetš^ vypov^dac^ silou, proto požaduje, aby postup od vyznamu k vyrazu byl rever-zibilni, aby tedy byl schopen modelovat činnost mluvč^ho i posluchače. V jeho pro-cesualnim modelu pak gramatika stoj^ uprostred mezi obsahem a vyrazem, s č^mž lze souhlasit. Domnivam se však, že takto naročny ukol neni možne splnit bez součinnosti s psycholingvistickym vyzkumem, ten však, jak znamo, neni pro češtinu dosud ani započat (nepoč^täme-li zaslužne, avšak ojedinele pokusy skupiny mladych pracovnikü, vesmes však sp^še aplikačne orientovane).
Dlužno dodat, že čisty postup popisu v jednom nebo druhem smeru vlastne neexis-tuje. Vždy jde o pristupy smišene, diktovane prostou povahou jazykovych jednotek, resp. stupnem jejich poznani, a take onemi praktickymi zreteli, o nichž mluv^ autori Teoretickych zakladu. Znakovost jazykovych jednotek nemus^ byt postupu od vyznamu k vyrazu na prekažku, napr. u kategori^ s menš^m počtem vyznamu, j ako je osoba nebo č^slo u substantiv, je to vcelku jednoduche ve srovnani s des^tkami vetnych vzorcu. Na druhe strane se zatim nelze shodnout o padove semantice, a vychazet pri popisu od možnych syntaktickych i jinych padovych funkc^ by znamenalo stejne zač^t u jejich vyrazu. Obdobne mužeme jmenovat slovosled, kde teprve relace vyrazovych jednotek vytväfej^ funkce a vyznamy, apod.
5 Naš navrh na novou mluvnici češtiny, pracovne označovany modem^ mluvnice češtiny, chce byt prusečikem potreb uživatelu na jedne a poznatku současne bohemistic-ke lingvistiky na druhe strane. Vnejš^ podoba pf^padneho spisu nebo jeho elektronicke podoby by se nepochybne odv^jela od nejrüznejš^ch vnejš^ch, na autorech vetšinou nezavislych okolnostech. Zamyšlena strukturace zpracovani materie pak souvis^ s kla-sickou dichotomi^ jazyk a jeho už^vän^. Tak popis češtiny jako jazyka jiste zahrne jej^ zvukovou stranku, morfologii a syntax s vnitrnimi vazbami, lexikon s tvorenim slov a frazemikou. Paralelni budovani vykladoveho slovniku s pf^slušnymi gramatickymi a komunikačnimi charakteristikami by bylo nutne omezit na reprezentativni pf^pady centralni i periferni. Popis komunikačnich aspektu se pak bude tykat stylistiky, prag-matiky, ortoepie a ortografie. K apendixum se budou radit dejiny jazyka a komunikace a poučeni o dalš^ch interdisciplinarnich oblastech. Vedle toho bude nutne shromaždit a usporadat fakta o poznani jazyka a komunikace, ktere nazyvam popisnymi aspekty.
Ty jsou jazykove strukturni, tj. jde o metodologicke pf^stupy a postupy realizovane pfemyšleni o češtine, v diskus^ch minulych desetilet^ mnohokrat zminovane, ne však vždy dusledne pri konkretni analyze češtiny uplatnovane. Jde napr. o duslednou stratifi-kačni analyzu jazykoveho materialu s vedomim prostupnosti jazykovych rovin a poly-funkčnosti jejich jednotek, aspekt synchronni vyvojove dynamiky jazykovych prostred-ku, aspekt centra a periferie jazyka, aspekt primarniho a sekundarniho vyznamu/funkce j azykoveho prostredku a vymezeni funkce/vyznamu invariantniho. S t^m souvis^ využiti distinktivnich rysu v prehlednych matic^ch, využit^ teorie grafu, schemat, algoritmu a dalš^ch prostredku učelne formalizace, z^skane mj. i z obou u nas znamych generativnich smeru, frekvenčni hledisko a z^skaväni dokladu pomoc^ korpusu, pf^p. jejich kontrola.
Dalš^ typ popisnych aspektu je jazykove a komunikačne funkčni. Patri sem napr. aspekt spisovnosti a nespisovnosti, mluvenosti a psanosti i jejich smišenych typu, sty-
lovost z hlediska funkčn^ch stylü i z dolšich hledisek pragmatickych, zvl. expresivity, dale hledisko regionäln^ a sociäln^ a zejmena hledisko komunikačn^ho ramce, zvl. pak komunikačn^ situace (vefejnost, oficiälnost, tematika).
Zvlašf vyčlenujeme aspekty uživatelsky preferovane, pfestože by je bylo možne zafadit k aspektum vyše uvedenym. Jde zvl. o aspekt kodifikova(tel)nosti, jazykove kultury a kultivovanosti, aspekty pravopisne a onomasticke. Všechny uvedene aspekty jsou ovšem často prostupne s uvedenymi popisnymi pf^stupy a jejich uplatnovän^ je u ruznych typu jazykovych prostfedku nerovnomerne. Z toho duvodu bude take nutne uvažit, ktere z nich zustanou intern^mi zpracovatelskymi pokyny a budou se vyrozumi-vat z metodologie zpracovän^, a ktere naopak bude v textu mluvnice nezbytne explicitne uvest, resp. zda bude učelnejši pracovat se systemem odkazu, apod.
6 V pfedklädanem nävrhu jde o popis češtiny z hlediska pojmu struktury a funkce, tedy z hledisek pražske školy jazykovedne, kterä navazuje na pfedvälečny Pražsky lingvisticky kroužek. Zäroven se uplatnuje hledisko normy, pfičemž se rozlišuje norma jazykovä, tj. existence prostfedku ve spisovne norme, a norma komunikačn^, tedy pfijatelnost jazykoveho prostfedku z hlediska komunikačn^ situace - vhodnost, uzu-älnost společenskä.
6.1	Pojem funkce poskytuje dalši hlediska pro zpracovän^ gramatiky. Z hlediska klasickych Bühlerovych jazykovych (pfesneji promluvovych) funkci jsou všechny gramatiky zpracoväväny pfeväžne na zäklade prostfedku funkce referenčn^. To nebrän^ tomu, aby bylo napf. možne uvažovat o soustavne gramatice z hlediska apelu (srov. pro ukrajinštinu Skab 2002) nebo expresivity. Takove pf^stupy jsou velmi cenne a odpovi-daji i volän^ J. Kofenskeho (2007), s. 173, po gramatikäch metodologicky vyhranenych. Näš nävrh mluvnice češtiny však smefuje spiše k typu syntetizujici a na širši okruh uživatelu orientovane präce, pfičemž ze studii specializovanych s užitkem čerpä.
6.2	Srov. ke komplexn^mu popisu ve veci relaci mezi rovinou lexikäln^ a morfolo-gickou pfinššime exkurs do problematiky vokativu v češtine, navic s aspekty kodifikač-n^mi a sociolingvistickymi. Jde o morfologicke odlišnosti nekterych osobn^ch proprii i näzvu pf^buzenskych vztahu. Osloven^ typu pane Novak v češtine s Nom m^sto Vok odm^ta kodifikace jako nespisovne, pfesto kodifikovane osloven^ pane Novaku muže byt v komunikačn^ situaci jisteho sociäln^ho typu až uräžlive. Nektere pfipady pf^jme-n^ pak lze uvest do kodifikovaneho tvaru vokativu velmi obtižne, srov. *pane Nemče, *?pane Nemci; jako neutraln^ se tu pocifuje (nekodifikovany) typ pane Nemec. Tento stav možnä z vnitrojazykoveho hlediska podporuje i českou titulomänii, tj. oslovovän^ pomoci funkce:pane doktore, ministre, predsedo, spravce/spravče apod., protože tvorba vokativu u mužskych apelativ nečin^ takove problemy jako u proprii. Na druhe strane obt^žne utvofitelny vokativ u näzvu pf^buzenskych vztahu vede až k volbe jineho lexe-mu, srov. až arch. Vok stryče od Nom stryc, ktery vede k nährade püvodn^ho lexemu familiärn^m strejda, kde Vok se tvof^ snadno; obdobne viz bežne velmi neuzuäln^ Vok bratre, sestro, otče, matko, ktere vedou k ruznym expresivn^m hypokoristikum typu bracha, segra, mama, tata apod. s Vok bezpfiznakovymi.
Uvedene pfiklady ukazuj^ jen nektere typy prostupnosti jazykove roviny lexikalni a morfologicke; morfolexikalnich typu je však jiste mnoho, je jen nutne je shromaždit a pojmenovat, srov. pluralia i singularia tantum, nebo souvislost profanniho nebo kul-turniho statusu lexemu a nespisovne koncovky 3.pl.prez., typ oni šijou/šij^, avšak jen diskutujl, nikoli * diskutujou, *privatizujou apod.
6.3 Prostupnost roviny morfologicke a syntakticke nekdy zasahuje až do možneho zpochybneni nekterych lingvistickych teori^. Tak jestliže je kategorie osoby u slovesa kongruentni, je nutne určit j^ nadfazeny vyraz: t^m však je - syntakticky pojem podmet! Nositele morfologicke kategorie osoby, zajmena 1., 2. a 3. osoby a všechna syntakticka substantiva v podmetove funkci, si ovšem svou lexikalne-morfologickou funkci v bühlerovskem smyslu (mluvč^, adresat, o kom se mluv^) zachovävaj^ ve všech syntaktickych pozic^ch, avšak na rozd^l od nekterych jinych jazykü ji signalizuj^ na slovese jen tehdy, jsou-li ve funkci podmetove.
Ba co v^c: v ruštine, v ruzne obdobe i v jinych jazyc^ch, se kategorie osoby v pre-teritu a kondicionälu vyjadfuje jen na podmetu, takže podmetove zäjmeno či substan-tivum se stävä konstitutivni časti verba finita. T^m je, byf periferne, narušena celä idea syntakticke valence predikätu, protože ve struktufe napf. on skazal, čto vojny ne budet je podle valenčni teorie »jädrem« prvni vety, nejvyše fid^c^m členem, nikoliv predikät, nybrž jeho čäst, minule participium, ktere neni schopno vyjädfit kategorii osoby, avšak ktere svou levou valenc^ morf kategorie osoby vyjädfene podmetem udajne fid^. Ten-to typ se však do spisovne češtiny omezene š^fi ze stfedočeskeho interdialektu, srov. 1.os. sg., pl. pret. typu ja tam nebyl, my o tom nevedeli, proto se o nej mus^me zaj^mat i jako bohemiste.
Uvedene pfiklady ukazuj^ i současnou synchronni vyvojovou dynamiku a odpov^-daj^ tendenc^m, ktere jsme popsali v pfispevku pro MSS v Lublani, viz Uličny (2003). Jde o tendence k deflektivizaci v širš^m smyslu, tj. i k ustupu mnohosti flektivnich typu a dublet, däle o tendenci k analytizaci - srov. vedle pfedchoz^ho typu ja tam nebyl i närust pfedložkovych pädu na ukor pädu prostych, a konečne o desemantizaci a gramatikalizaci novych spojovac^ch prostfedku, srov. čästici ovšem už^vanou často ve smyslu spojky však, kde se zträc^ sem postoje mluvč^ho, nebo spojky d^ky, kterä zträc^ sem pozitivnosti, aj.
7 Zäverem konstatujeme, že näš nävrh moderni mluvnice češtiny sleduje zfetele uživatelske i vedecke. Navrhujeme vytvofit d^lo syntetizuj^c^ dosavadni lingvisticke poznatky do komplexniho popisu češtiny a jej^ho už^väni zpusobem uživatelsky pfä-telskym, tj. instruktivnim. K tomuto učelu bude tfeba shromdždit mnohe s^ly současne ligvobohemisticke obce včetne osvedčenych pracovniku mladš^ch, ktefi by spolu se zkušenymi jazykovedci a pod jejich vedenim vytvofili nove, potfebne d^lo.
Literatura
Anotace, 2005 = M.Mikulova et al: Anotace na tektogramaticke rovine pražskeho zavislost-
niho korpusu.Sv I, II. Praha : Universitas Carolina. Dto: http://ufal.mfF.cuni.cz. Marie Čechova et al., 1995: Čeština - reč a jazyk. Praha : ISVN.
František Danes, 2002: Mluvnice češtiny. Encyklopedicky slovn^k češtiny. praha : NLN. Karel Horalek, 1975: Diskusn^ poznamky. Slovo a slovesnost 36/1. Praha. 47-48. Jan KorenskY, 1984: Konstrukce gramatiky ze semanticke baze. Praha : Academia. Jan KorenskY, 1997: Mezi mluvnic^ a naukou o jazyku. Slovo a slovesnost 58/4. Praha. 305-311. Jan KorenskY, 2007: Jake gramatiky češtiny dnes a z^tra? Naše reč 90/4. Praha. 169-173. Ondrej Koupil, 2008: Grammatykari. Gramatograficka a kulturn^ reflexe češtiny 1533-1672.
Praha : Karolinum. Mluvnice češtiny, 1986-1987. Sv. I, II, III. Praha: Academia. Pr^ručn^ mluvnice češtiny, 1995. Praha : NLN. M. S. Skab, 2002: Hramatyka apeljaciji v ukrajinsTiij movi. Černivci.
Teoreticke zaklady synchronn^ mluvnice spisovne češtiny. Slovo a slovesnost 36/1. Praha.
18-46.
Oldfich Uličny , 2003: K deflektivizačnlm tendenclm ve slovanskych jazyc^ch. Česka slavistika 2003. Praha.
Radoslav Večerka, 2007: Mluvnictv^ do konce druhe svetove valky 1945. Jana Pleskalova et al.: Kapitoly z dejin česke jazykovedne bohemistiky. Praha : Academia.
Povzetek
Avtor v prispevku presoja o optimalnem projektu češke slovnice. V prvem delu prispevka podaja kritični pregled različnih obravnav pojma »gramatika« v češki, slovanski in tudi neslovanski jezikoslovni srenji, pri čemer uporablja češko terminološko dvojnico »slovnica - gramatika«. V drugem delu komentira različne obravnave češčine kot slovanskega flektivnega jezika.
Avtor ugotavlja, da opis v smeri od vsebine so izraza jezikovne enote v smislu »smisel - tekst« še zdaleč ni bil in tudi ne more biti uresničevan brez izjem. Vsaka slovnica oziroma gramatika slovanskega jezika se navadno navezuje na predhodnje slovnično delo, zato praviloma sledi kompromisna rešitev. Avtor predlaga načrt moderne slovnice češčine, ki bi prednostno združevala dosedanje ugotovitve domačega in tujega jezikoslovja in hkrati vključevala spoznanja sodobnih modernih jezikoslovnih teženj. Pri slednjih gre zlasti za priznavanje vidikov kot so komunikacijski, področni, interdisciplinarni, zlasti pa sociolingvistični in pragmatično lingvistični idr. Po drugi strani strani tovrstna slovnica naj ne bi bila namenjena ozki skupini posameznikov, temveč bi bila naravnava k širši bralski srenji, tj. naj bi bila tudi širše uporabna. Slovnica naj bi nudila najnovejše ugotovitve o razvojni dinamiki tako v sinhronem kot diahronem smislu, o teoriji pravopisa, o funkcijskem in stilnem vrednotenju jezikovnih prvin idr.