KONCERTA
SBORU MORAVSKyCH UČITELEK
U PRILEŽITOSTI ZÄJEZDU DO KRÄLOVSTVI SHS V LISTOPADU ROKU 1922 DIRIGENT PROF. FERD. VACH
qs^)
PROGRAM:
WÜBlJASi
I.	dil: 1. B. Smetana: Tri ženske sbory ä capella: a) Zapad slunce b> Vlaštovička c) Mä hvezda
2. J, B. Foerster: a) Panna
b) Fiala
3. Ant. Dvorak: Moravske dvojzpevy:
a)	A ja ti uplynu b> V dobrym sme se sešli c> Slavikovsky polečko maly d> Prsten
II.dil:4. L.Janaček:a> Vlčistopa\ se sopra» b> Belveder I novym solem
III. dil: 5. Jos. Suk: Cyklus zenskych sborü: a> Vily (slovenska)
b)	Pastyr a pastyrka <slezska> c> Vzpominky <pofska> d> Choutka po vdani <moravska> e> Za Sitnici <srbska>
6. Rupeldt — Vach — Cernik: Narodni pisne slovenske: a> Hluboky jarečku b> Mam ja miltičkeho c> Nebanovala bych d> Drapce, drapulienky
DIRIGENT PROF. FERD. VACH
nar. 1860, jest tvürcem Peveckeho sdruženi moravskych učitelu a Sboru moravskych učitelek a tim ziskal si pro hudebni život česky večn^ch zästuh. Jeho sdruženi pfi= nesla obrat v dosavadnim sborovem zpevu a vytnbila jeho techniku a prednes v nej* v£še myslitelnou miru. Tim take püsobil na
celou radu dnešnich skladatelü ceskych, kteri s ve sbory psali pro Vachova Sdru» ženi. — Tato plodna jeho činnost doplno» väna je činnosti skladatelskou, v niž vedle samostatnycli sborü ušlechtife tendence rad sahne k jadrne a tičinne harmonisaci lido-vych pisni pro sve pžvecke sbory.
I.	DIL.
BED&ICH SMETANA (1824—1884), zakladatel českč narodni hudby, mistr, jenž umelecke uskutečneni svych velikych snü
o	budouci slave českeho n&roda vykoupil straslivym telesnym utrpenim ohluchnuti a na konec šilenstvi, obratil se ve volnč chvili takč ke komposici zenskych sborü, kterč naplnil svym vrelym a povznasejicim lyrismem i svyra neodolatelnym humorem.
1.	B. SMETANA: TRI ZENSKE SBORY:
a)	ZÄPAD SLUNCE.
Za hory slunce zapada	Proč kračiš, poutnfče, tak z pomala ?
a blaze tem, jichž dilo skončeno je, Již hlava chora, nohy zolovnely, a v dol už noc se rozklada,	je noc, je noc to zoufala!
a jako kamen težke srdce moje.	Rač težk^ch snü nas chranit, Spasiteli! J. Sladek.
b)	PRILETELY VLASTOVICKY.
Priletčly vlaštovičky z j ara k nam,	Priletely, odletely veselo,	Priletelo, odletelo v širy svet?
priletely, odletely, Büh vi kam!	ale kam se to m£ štesti podelo ?	S Bohem bud, ma vlaštovičko,	naposled!
c) mA hvezda.
Když se večer strniva, drive než jdu spat, na lavce sedavam vedle nasich vrat. Hledim po nebičku, hledam svou hvezdičku. —
Kde jsi hvezdo ma?
J. B. FOERSTER, nar. 1869, nyni rektor mistrovskč skoly pražskč konservatore, je bohaty lyrik, zasneny, často melancholicky, vzdy ale toužici po štesti läsky, at’ lasky pozemskč, nebo lasky mystick6. To jest smysl jeho života i tvorby. To take možno vycisti z jeho peti oper, k nimž si Foerster, velmi obratny a jemny' literat, namnoze piše texty säm, z jeho symfonii a symfonickych bdsni, z jeho del komornich a hlavne z dlouhč rady prekrasnych pisni a sborü. Foerster jest pravem dnes považovan za mistra skladby
sborovč a pisnove.
2.	J. B. FOERSTER:
a) PANNA.	b)	FIALY.
I	rostla mezi kletbami a bitim ta krehka, bleda divka vydesenä!
Ji dvacet bylo jar — umrela tiše, ta mala, sladka, hlady umorenä.
Ted nebes ohvezdenou slavou speji ty bose, nah6, male nožky mile, a chvejici se trha ruka jeji lilie i hvezdy bil6.
Sbor andčluv svč aureoly sklani a zvlaštni užas pred tou divkou citi, na usta patri v bledem obličeji, jež zlibana nebyla nikdy v žiti.
Jar. V r c h 1 i c k y.
Dubnove jitro vlhk6 a šedč dlaždeni mokrym odrazem lešti.
Ka rohu ulice v drobounkčm dešti, na ruce utlounkč detatko bled6, talirek fialek na druhč dlani stoji tu žena oprena k hrani.
Kdo by ji nevidel, když krači kolem, kdo by si nekoupil kytičku fial?
Ka dečko s üsmevem, na matku s bolem pohlčdne, lito mu, že kvitku prijal.
Fialy, fialy, kvet jarni v lese, jak do vas se divd to dite blede, smutn6 tak, neme tak a zimou se trese.	J.	Sladek,
ANTONlN DVORAK (1841—1904) vyznacuje se prudkym hudebnim temperamentem, plnym bohate melodie a jiskrivych rytmü. Je typem prosteho českeho hudebnika, preplnenčho hudbou a rozdavajiciho plnyma rukama. Vedle rady del opernich, orchestralnich a komornich rad se uchyloval k hudbe vokalni. „Moravski dvojzpevy“ zpracovavaji moravskou lidovou poesii samostatnym zpüsobem.
3.	ANT. DVORAK: MORAVSKE DVOJZPEVY:
1. A ja ti uplynu preč po Dunaječku a ja ti uplynu preč po Dunaječku.
2. A ja choväm doma takovü udiČku, co na ni ulovim kde jaku rybičku.
3. A ja se udelam divokym holubem,
a ja budu litat pod vysokym nebem.
a)	A JA. TI UPLYNU.
4. A ja choväm doma täkove havrany, co me vychytaji kde jake holuby.
5. A ja se udelam tu veliku vranu a ja ti uletim na uhersku stranu.
6. A ja choväm doma takovuto kušu,
co ona vystreli všechnem vranam dušu.
7. A ja se udelam hvezdičku na nebi a ja budu lidem svititi na zemi.
8. A su u nas doma takovi hvezdäri, co vypočitaji hvezdičky na nebi.
9. A ty preč budeš ma a ty preč budeš ma, lebo mi te pan Buh da.
b)	V DOBRYM SME SE SEŠLI.
V dobrym sme se sešli, v dobrym se rozejdem; takč-li müj synecku, na sebe zapomenem?
Ja na tč vzpomenu to nejednö v roce.
Ja na te, ma panenko, v každem kroce.
c)	SLAVIKOVSKY POLEČKO MALY.
1. Slavikovsky polečko maly, nebudeme, synečku, svoji.
Nebudeme, nebudeme, neni to možna, ani nam to, müj synečku, tva mama neda.
2. Co pak je nam po naše mame, naše mama nama nevladne.
Jenom ty me, ma panenko, jen ty mne chcej, jenom ty mnč na dobro noc ručenky podej!
d)	PRSTEN.
1. Hraj muziko, hraj, z cicha na Dunaj, budem se ubirat na milčho kraj.
2. A vy formanč, širujte kone,
a vy družbovž, sedajte na ne.
Ztracila jsem vinek, müj zlaty prstynek u mamičky mej, u mamičky mej.
LJ mej matery v truhle zamčeny, červenym jabučkem s mileho srdečkem za-pecaceny.
II.	DIL.
LEOŠ JANAČEK (nar. 1854), profesor mistrovske školy skladatelske v Brne, je typicka a svčrazna hlava v rade žijicich skladatelu česk^ch. Jeho prudky a vašnivy temperament hudebni vybijl se rdd v kratkych, ale utočnych a vzdy neobycejne ücinnych myslenkäch hudebnich, kter6 zpracovava zcela svym vlastnim zpüsobem. Jeho sbory maji sveraznou techniku, vede jednotlivč skupiny zcela indi-viduelne, takže jeho sbory pusobi dojmem nekolika zpivajicich sborü současne. Vedle sborü napsal opery, dila orchestralni a komorni.
4.	LEOŠ JANAČEK:
a) VLČI STOPA.
Temna noc a ticha — jako hrob, step mlči, stary hetman v snehu hleda stopu vici.
Od brehu, kde reka pod ledem buraci, divne se ta stopa až v sad pansky ztraci. Druhou noc již darmo hetman do svitani tiše ponočuje sam s nabitou zbrani.
Kolem mlha, kam jen obzor tahne širy... Hetman v zam^šleni krouti šede kniry.
Čapku tlači v čelo: „Sper to tisic hromü, škoda noci, škoda, püjdu radej domu!“
Aj, v tom se na snehu jasna žare kmitla... Hetmanovi hlavou myšlenka prolitla.
Hrozna tak a desna jako propast bezdna, kam nevnikne luna ani zare hvezdna.
Za ni zastup jinych v muk virivčm kole. — Hoj! Tak supu stado sl^ta ku mrtvole!
Slyš!... Snad vik to zavyl v dalce v mize šeie, či snad mrazny vichr do topolu pere ?
Opet — zdaž to okno nebo vichr stena? — £)able! za tim oknem drima jeho žena.
Jeho mlada žena — plna krasna ruže, kdož t6 bujn6 krvi, kdo ji verit muze?
Jeho mlada žena — holubice smava.
Hetman, oko v slzach, pušku ohledäva.
Zas novj proud svetla v nem dva stiny hraji, viz, dve bile ruce okno otviraji!
Div se hetman zdrži ve šilenem bolu — hle, stin jeden tmavy, jak se spoušti dolu. ^ Druhy stin se kloni v jeho obejmuti, slys, tech palnych retu sladke prižehnuti.
Co snad večnym bude toto polibeni?
Hetman k lici pušku v divem tiskne chveni. Houkla räna... vykrik... step i snehy mlči. Hoj! dnes jistč hetman našel stopu vici.
J a r. V r c h 1 i c k y.
b) BELVEDER.
(Z „HradČanskych pisniček“ Fr. S. Prochazky.)
Kamenna basen v kvetnč houšti, zeleny smaragd z prstenu!
Lipa kol nizkč vetve spoušti, stribrnvch plnč pupenu.
Hymnicky pozdrav večne kräsy vypjatym jasa obloukem, chrtft par sivych zriš, jak hra si ve skocich travnym paloukem.
Akordem harfa v roztouženi zahradou tise zaznela, do strun to sahla v sladkam sneni pravnučka rodu Jagella.
T6ny se linou šepotave, jako by kohos vdbily; a kvety rudč puči žhave do snene, krdsnč idylly.
Lee basen klame. Tak byt melo. Kralovno, kde jsi züstala?
Mrtve zde leži tvoje tčlo a harfa darmo Čekala.
A veže tvrdč za prikopem strme se pobliž zdvihaji, okčnka v mrižich, derou stropem buriči v hluben klesaji.
A jejich kletby, jejich stony v zahradu drsne zalehnou, prehluči, harfo, tvoje t6ny, pozary vükol vyslehnou.
Budou se nov6 deje kouti a bratr bratra s trünu rve, v ütulku lasky koncem pouti sileny kräl lka hore sv6.
Prileti vichry, bour vše rvati započne kolkol primerna, ale ty budes svčži stati, kamenna basni nadherna!
Stavela laska tvoji pychu, tesala krasu v kameny, co jinde drtil českou lichu bčs hnevu dive zjitreny.
Och, kdyby laska jenom žila, jdouc krajem s prizni ve zraku, uboha zeme, kde bys byla, co by zde bylo zdzrakü!
III. Dl L.
JOSEF SUK, člen slavneho „Českčho kvarteta“, patri dnes k vüdcüm moderni generace skladatelskč v Čechach. Jeho orchestralni, komorni a vokalni dila vyznačuji se jednak neobvČejnou odvahou kombinaci harmonickych i polyfonickych, jednak zvldste vyvinutym smyslem pro často až opojny zvuk instrumentalni. Jeho ženski sbory tuto jeho stränku ukazuji v dokonalčm využiti barvitosti ženskčho hlasu.
5. J O S. SUK: CYKLU S Ž E N S K Y C H SBORÜ:
a) V1LY.
(Slovenska.)
1. Tam okolo StreČna cesta nebezpečna,
pod zamkom sa skryly v bielych plachtäch vily.
2. Na lukach vo Vahu Často sa küpajü. po poli širokom tancüvajü skokom.
3. Koho raz pochytia, tak ho dluho vrtia, až pokial v ich hrsti dusu nevypusti.
b) PASTYR A PASTYRKA.
(Slezska.)
Z one strany vody v lese ve bučine zpiva pastyrečka jako krepelička. Pastyreček za ni, ona se mu brani j chytä za ručinku, prosi o hubinku.
3. Co ti pasty?eČku co ti po hubince ?
A hle, tam prichazi nekdo po pešince.
4. A necht’ si prichazi, když ja touhou prahnu, zdali mne ji nedaš,
ja ti ji ukradnu.
c) VZPOM1NKY.
(Polskä).
1. Červen^ hvozdiČky, 2. Boli mne, ach boli bilč tulipany.	ta moje hlavička.
kde jsi müj Jeničku,	když se rozpomenu
mnoho milovany?	na tvoje slovička.
3. Když se rozpomenu na tebe za noci,
• vyplakala bych si svoje modre oči.
d) CHOUTKA PO VDANI.
(Lužicka.)
1. Matičko, matičko, matičko moje! Vdejte mne už mezi lidi, at’ mi cely svet zavidi, matičko moje!
2. Dceruško, dceruško, dcei usko moje! JeŠtes mlada jak jahoda, mezi lidi je te škoda, dceruško moje!
d) ZA SITNICI.
(Srbskd.)
Za Sitnici, za vodičkou zelena se bor.
Kde je ktery mlady, jary, všechen jasa tvor. Rad by tak6 Jovo jasal, ale nema s kym. Rada tak^ hezkd Mara, ale jenom s nim.
Za Sitnici, za vodičkou zelena se bor. kde je ktery, mlady, jary, všechen jasd tvor.
JOŽA ČERNIK, skladatel a učitel v Brne, zabyva se velmi podrobne studiem lidovč pisne moravski. Sebral již značnou fadu novych pisni, ktere vydäva ve vlastni harmonisaci. Jako skladatel vystoupil dosud svymi sbory, ktere prozrazuji jeho Studium lidove
pisne. Take je činny jako hudebni liteiat.
6. RUPELDT—VACH —CERNIK: NARODNI PISNE SLOVENSKE:
a)
Hluboky jarečku, nemožem ta objet’, na teba sohajku, nemožem zapomnet. Už sem zapomnela na ružu, ružičku, na teba nemožem, svarny šuhajičku.
b)
Mam j«i milučkčho, mam,
len že jd sa s nim hnčvam,
ale v Boha verim, že sa ja s nim smerim.
Mam ja milučk^ho, mam,
za cely svet ho nedam.
Už se rau ja slubim, bo ho velmi lubim.
Drapce, drapce, drapulienky, pojdzeme domov!
d)
c)
Nebanovala bycja, ked bych nemosela, ked bych ta, šohajko, rada nevidela. Ked ja nebanujem, že tvoja nebudem, ale ja banujem, ako ta zabudnem.
Kera najviec nadrapece, doložce na moj!
Niikladem Sboru mor. učitelek. — Tisk Polygrafie, Brno.