PRŮVODCE BDSWOO AHERGEGOVIWOU, SESTAVIL FERDINAND VELC. S MAPKOU A 65 VYOBRAZENÍMI. 1 VYDAL KLUB ČESKÝCH TURISTŮ V PRAZE. 1907 V KOMISI KNIHKUPECTVÍ FR. RIVNÁČE V PRAZE. 412474L %J\ 20 -06- 199Po)3£Uoo95jo „ ,. _. 6BSAH: Předmluva..................... III Cesta do Bosny a Hercegoviny........... — Seznam vyobrazení................ VII Vysvětlení zkratek a některých tureckých slov . . . VIII Pokyny turistům................... 1 Úvod........................ 3 Dějiny ....................... 5 I. Z Bos. Brodu přes Doboj do Sarajeva..... 8 II. Z Doboje přes D. Tuzlu na Zvornik a do Posaviny 24 A) Z D. Tuzly do Zvorniku........... 28 B) Z D. Tuzly do Posaviny........... 30 III. Sarajevo a okolí................ 33 Výlety ze Sarajeva............... 53 IV. Ze Sarajeva do Jajce, Jablanice, Banjaluky a do Bos. Kostajnice................. 58 A) Z Jajce do Bugojna a jablanice.......67 B) Z íajce do Banjaluky a B. Kostajnice.....71 V. Ze Sarajeva poštou na Rogaticu a Višegrad, a do Prijepolje v Sandž. Novopazarském.......81 VI. Ze Sarajeva drahou na Višegrad a Uvac, a poštou přes Čajniču do Plevlje (v Novopazarsku) ... 90 VII. Ze Sarajeva (přes Goraždu) do Foči a podél Černohorské hranice do Trebinje...........106 VIII. Ze Sarajeva přes Mostar do Metkoviče, do Gruže (Dubrovníku) a Zeleniky (v Boce kotorské) . . .120 Turecký letopočet dle Hedžry............146 Rejstřík.......................147 Oznámení......................150 Opravy: Na str. 69 pod vyobrazením škrtni: a Prenj pí. „ „ 85 12 ř. shora: r. 979 dle H. (místo 949). „ „ 122 má státi: Konjica v Hercegovině (místo v Bosně). Miljačka (přítok Bosny) nazývá se nověji Miljacka. PŘEDMLUVA. Již před delší dobou pokusil se Klub českých turistu v Praze o to, aby obrátil pozornost cestovatelů k slovanskému jihu. Pořádáním dvou velkých výprav KČT. do Dalmácie, Bosny a Hercegoviny, jež měly dalekosáhlý úspěch, pak ustavením českého odboru Slovinského planinského družstva i součinnosti žurnalistiky, podařilo se již částečně proud turistů od severu odvrátiti na prospěch jižních krajů našeho mocnářství, přebohatých krásami přírodními, ještě málo známými a oceněnými, kde vábí posud zvyky, kroje a netknutá poesie života domácího lidu. Výprava Sokolstva v podletí 1906 zvýšila ještě zájem o krajiny ony, a v této příhodné době podařilo se Klubu českých turistů získati povolaného znalce Bosny a Hercegoviny pro dílo, jež v jazyku českém jest prvotinou; bude na našich krajanech, aby novými vydáními mohlo se zdokonalovati. Jakkoli kraje bosensko-hercegovské byly turistice teprve nedávno otevřeny, přece všude již jest patrná péče zemské vlády o účelné spojení s cizinou, o úpravu domácích cest i o příjemný byt cizincův ve státních hotelích. Přístupů do území bosensko-hercegovského jest od severu, západu a jihu několik, z nichž nejhlavnější jmenujeme, majíce na paměti také jiné cesty, jež turista může vykonati ve spojení s vý-etem do krajů popsaných. Gesta do Bosny a Hercegoviny. a) Z Prahy do Vídně rak. st. drahou cis. Fr. Jos. za 6 hod., spol. rak.-uh. st. dr. za 7'/4 hod. rychl., za 11—12 hod. osob. vl. Za krátkého pobytu ve Vídni: chrám svatoštěpánský (rozhled s věže), Příkopy, císařský hrad, dvorní musea, parlament, radnice, dvorní divadlo, universita, 10* IV bursa, kolem Kanálu a Vídeňky, okružní tř. ke Švarcenberkovu paláci a kostelu sv. Karla, ke dvorní opeře, do Schonbrunnu (na odpoledne). V denních listech obšírný seznam přístupných památností, představení divadelních atd. Ronache-rovo divadlo varieté se k návštěvě nedoporučuje pro potupné popěvky na Čechy. V létě Prater. -Z Vídně spol. rak.-uh. st. dr. (rychl.ll. tř. za 4 h., osob. vl. za9h.), do Pešti. Projížďka po 1. břehu Dunaje k parlamentu, Marketinu mostu, Lipot korut, Vacsi korut, basilika, Andrássy útcza, umělecké museum a pomník millenia, Stefania ú., městský lesík, Damjanich a Rottenbiller ú., Kerepesi ú., k mostu Frant. ]os.; na pr. břehu: pevnost Bu-dínská s král. hradem,^Blocksberg (rozhled k večeru). České spolky: Česká Beseda (schůzekaždý pátek) V. Dorottga ú. 2. Magyar király szállod; Sokol VII. Kerepesi ú. 79 každou neděli. Z Pešti přes Szabadku (za 8 hod. rychl.) do Bos. Brodu. b) Z Vídně jižní drahou přes Vid. Nové Město, Šoproň, Szombathely a Mágy Kanizsu (rychl. 8 hod., osob. vl. 11 hod.) do Záhřeba. Náměstí Je-lačicovo s pomníkem, arcibiskupská residence s domem, rozhled ze sadů Strossmayerových do poříčí Sávy, obrazárna^ Strossmayerova, budova Sokola proti divadlu; Česká Beseda: Ilica č. 54. Výlet na Samobor se zříceninou hradu a rozhledem Cpěšky 4 hod.). Výstup na Šijeme (1035 m). Ze Záhřebu přes Sisek a Sunju na r\cstajnicu a Do-berlin (za 2*L—5 hod.), neb do Bos. Brodu (za 4-6 hod.). c) Z Vídně jižní drahou přes Semering (ze stan. Payerbachu slézti Schneeberg anebo z Rychnova Raxalpu) na Štýrský Hradec (rozhled se Zámeckého vrchu) a Židan most (Steinbrůck — rychl. za 10'/* hod.) do Záhřeba; odtud na Plitvicka v jezera (na Akad. trhu 7 vydávají lístky do Plitvic po 8 K) přes Josipodol, Slunj (Rastoke) a Rako-vici, z Plitvic dále do Bihače a přes Křupu do Bos. Nového na trati do Banjaluky za 3 —4 dny. d) Z Prahy Slovanskými Alpami, přes Gais-bach, St. Valentin, Štýr (při odpoledním odjezdu z Prahy zde nocleh), Malý Reifling, Hieflau — odtud vděčná procházka Ječinami (Gesause) podél dráhy a peřejí Enže asi 4 hod. dlouhým zářezem skalním do Admontu. Přes sv. Michala a Glandorf (nemíníme-li zastaviti se v Běláku) do Celovce, nedaleko rozsáhlé jezero Vrbské (Wor-ter See) s pohledem na Karavanky a ze Sinča Vsi (Kuhnsdorf-Volkerrnarkt) novou drahou do Železné Kaple. Povozem nebo lépe pěšky přes sedlo jezerní Horyjl4 km) do Jezerska. Kazino Muriho a hostinec Stularův. Výstupy i procházky. Česká Chata zbudovaná péčí českého odboru Slov. Planinského Družstva u výši 1600 m pod Grin-tovcem (viz Saviňské Alpy od L. Mareše, vydané nákl. č. odboru S. P. D.) —Z Jezerska do Kráně (Krainburg) na dráze trbižsko-lublaňské buď vozem nebo pěšky (30 km). Drahou do stanice Lesců— Bledu (Lees-Veldes) a dostavníkem do Bledu. (Host. Petráň, Petrnelj a j.) Procházka kol jezera, do soutěsky Vintgaru, výstupy na Stražu, Stol, Triglav, k jezeru Bochyňskému a vzniku Savice (viz Julské Alpy vyd. č. odb. SI. PÍ. Dr.) -Z Bledu buď západně k Trbiži (na cestě st. Mojstrana, východiště pro turu do massivu tri-glavského) nebo k jihovýchodu do Lublaně. Výstup na kastel (s věže rozhled), procházka do sadů Tivoli. Z Lublaně k Cirknickému jezeru u stanice Rakeku, do Postojné, jeskyně Skancianské (sv. Kanciána) u Divači a jiné. Od Nabrežiny úchvatný první pohled na Adrii, pak Terst. Přístav, Piazza grande, Canal grande, pohled s ka- VI stelu nebo Opčiny, arsenál Lloydu, museum Re-voltello, výlety loďkou do Miramare. Po případě z Lublaně přes Šempetr (St. Peter) za 4 4'/o h. do Rieky aneb přes Židan most (Steinbruck) za 3—3'/, hod. do Záhřeba. e) Z Terstu lodí za 4, 6 nebo 8 hod. do Pulje (válečný přístav, římské stavby) a buď lodí do Rieky (za 5 hod.), nebo z Pulje drahou k sev. do Lupoglavy a přes Učku (Monte Maggiore) sestup do Opatije a Rieky. Z Rieky lodí za 2'/2 hod. do Nového v Charv. přímoří a dále za hod. do Senje, odkud povozem přes Otočac za den k Plitvickým jezerům a za další dva dny přes Bihač a Křupou do Bos. Nového na trati do Banjaluky. Po případě dále lodí podél pobřeží se zastávkami v Šibeníku, Splitu (z Terstu 16 až 21 h., ze Rieky 12 hod.), prohlídka Salony, do Metkoviče (6 hod.) a buď odtud nebo z blízké Gabely drahou za 2 hod. do Mostaru a za dalších 6'/a hod. do Sarajeva. Aneb ještě dále lodí do Gruže (ze Splitu za 8 až 12hod., z Terstu za 23 hod.) a pěšky za hodinu do Dubrovníka^ Palác rektorů, dóm, náměstí Gunduličovo, Česká Beseda, obrovité pla-tány v Trstenji, ostrov Lokrum, poloostrov Lapad, pramen Ombly. Z Gruže drahou do Mostaru 5h., do Trebinje 2 hod., do Zeleniky (nejjižnější stanice žel v říši) za 5 hod. Z Gruže lodí do Boky Kotorské za 4 hod., z Terstu 27—42 hod., z Rieky 25 hod. přímou rychlolodí, neb 3 až 4' ft dne parníkem, který přistane v hlavních přístavech a pluje jen zadně, na Erceg Novi (Castelnuovo), přístav pro Zeleniku, drahou do Mostaru za 10 hod. Parníkem dále za IVa hod. do Rotoru (odtud příkrým starým pu-tem pěšky nebo po zákrutech nové silnice poštou za 6 hod. do Cetinje na Černé Hoře). Č. H. Seznam vyobrazení. Tešanj v Bosně, staré sídlo banú Usorských..... 11 Maglaj na břehu Bosny, se strany severní...... 13 Výprava na lov se sokoly ... •....•..... 15 Bogomilský hrob blíže Zgošči............ 19 Bývalé železné hamry u Vareše........... 23 Selská stavení v Bosně • ............. 27 Selské stavení v dolině řeky Sávy.......... 29 Lodní mlýn na Sávě................. 31 Pečení jehněte na rožni (s vodním pohonem)..... 32 Sarajevo. Pohled se strany západní.......... 34 — Pohled s pevnosti, ze žluté bašty...... 40 — Z turecké čtvrti...... ...... 42 — Bosenský sedlák nesoucí krocana na trh . . 43 — Ze starého tržiště............. 45 — Ghazi Husrev-Begova džamija........ 46 — Pohled do ulice ........... 48 — Starý Guslar bosenský........... 49 — Hřbitov Španělských židů.......... 52 — Starý tur. hřbitov Alifakovacshrobkami pašů 53 Lázně Ilidže u Sarajeva. Hotel Austria........ 55 Ochranná chýže Anina pod vrcholem Treskavice ... 57 Vodopád Plivy u Jajce ............... 62 Jajce. Město s hradem . . . . •........... 64 — Zvonice sv. Lukáše........•...... 65 — Katakomby...............• . . 66 „ — r jezero Plivy................ 67 Údolí u Jablanice................. 69 Z Jajce do Banjaluky. Most a tunel nad Vrbasem ... 72 Turecký náhrobek v Cazinu............. 73 Dřevěné náhrobky pravoslavné............ 74 Hrad a mlýny v Krůpě na Uně............ 79 Mlýny v městě Bihači na Uně........... 80 Višegrad na Dřině; cikánská čtvrť ........ 84 — starý turecký most přes Dřinu, z r. 1571 . . 86 Turecká strážnice v Novopazarsku proti Uvci .... 87 Prijepolje v Novopazarsku, od severu......... 88 . — — od jihozápadu....... 89 Údolí Miljačky u Sarajeva.............. 91 Doprava dříví v bosenských horách......... 92 Peřeje Práči. Pohled s trati ze Sarajeva do Višegradu . 94 Na Dřině u Medjedje................. 96 Nost přes Dřinu při ústí Limu, 130 m dlouhý, na trati |97 , ze Sarajeva do Višegradu.........• . . . 198 Údolí Limu na trati ze Sarajeva do Uvce, se 4 tunely 100 VIII Městečko Čajnice v Bosně ..............102 Kroje lidové na hranici Novopazarska ........103 Plevlje v Novopazarsku, od severu..........104 Aladža-džamija ve Foči...............107 Vodní nádržka u Klinje................112 Trebinje v Hercegovině . . . •...........117 Starý turecký most Aršlan-Agičův u Trebinje.....119 Vydupávání obilí koňmi v Hercegovině........121 Konjica v Hercegovině. Starý turecký most přes Neretvu 123 — — Pohled s nádraží na horstvo 125 Doprava sena v Hercegovině.............126 Pramen Praporac iKomadina), spadá do Neretvy . . .127 Prenj planina z údolí Neretvy u Jablanice.......130 Hercegovské selské kroje..............132 Mostar v Hercegovině. Starý turecký most......134 Vojvoda Bogdan Zimonjič, 95 r. starý.........135 Výtok Buny u Blagaje v Hercegovině.........137 Starý hřbitov klášterní u Žitomislié v Hercegovině . .139 Mohamedánské městečko Počitelj v Hercegovině . .140 Dívčin hrob v Hercegovině.....•......142 Popovo polje v Hercegovině, zavodněno.......144 Vysvětlení zkratek a některých tureckých slov. Jména stanic železničních vytisknuta tučným písmem. 4 = kostel neb kaple, \& = džamija (tur. modlitebna), P poštovní, T telegrafní úřad, moh. — mohamedánský, prav. = pravoslavný, ž. = židovský, pl. — planina (pohoří), Beg = potomek poturčené šlechty bosenské, aga = statkář, pán kmetů (rolníků), effendi= pán, znalec písma, mufti= moh. vykládač koránu, tnuezin = vyvolavač modliteb, /mam = moh. světec, nábožný muž, molIah = kněz, derviš = mnich, softa = kandidát theologie, hadži=kdo vykonal pout do Mekky ke hrobu proroka, hodža= učitel, mula= vrchní soudce (nad šesti), kadija — soudce, ulema = znalec práva, mekteb — škola, iplidaija = škola obecná, me-ktebiptidaija = čtyřtř. škola obecná, idadija= přípravná škola, ruidija = škola měšťanská neb reálka, medresa = konvikt střední školy (obyčejně pro duchovní), džami/a = moh. modlitebna, tekija — klášter, turbé = pomník, kaple nad hrobem, vakuf= zadusí, minaret = štíhlá věž při džamiji, s níž volámuezin k modlitbě,kula = věž, sahat kula= hodinová věž, karaula = strážnice, mahala = čtvrt města, čarši/a = tržiště, dučan — krám, han = zájezdní hostinec. Pokyny turistům, Nejpříznivější roční doba k cestování po Bosně a Hercegovině je měsíc září. Hory jsou prosty sněhu, vzduch čistý, teplota stálá a příjemná; na Jaře bývá^měnivé počasí, v létě přílišné horko. Členové KCT mají na drahách bos.-herc. 33u,0 slevy, vykáží-li se členským lístkem s fotografií; také v zemských hotelích požívají 15° n snížení cen. Veškery dotazy zodpoví milerád Kroužek KCT v Sarajeve. Ostatně v každém skoro místě nalezne se krajan, který ochotně poradí. Cestovní pas a zbraň jsou zbytečný, jelikož všude vládne úplná bezpečnost; chceme-li však dále za hranice, dobře je míti obé. Nějakou legitimaci vezme ostatně každý na cestu. Na všech skoro silnicích jezdí poštovní vozy s dopravou osob. Třeba vždy v čas se přihlásiti, po případě telegraficky den před odjezdem, by reservováno bylo místo. Ceny privátních povozů nutno vyjednati před odjezdem; v městech mají povozníci úředně vyměřené taxy. K větším výletům do hor radno je upotřebiti koně, na němž buď sedíme, anebo nám nese tlumok s pláštěm. Bosenský kůň je malý, neúhledný, ale neobyčejně vytrvalý a úplně spolehlivý. Jezditi mohou i ti, kteří nikdy na koni neseděli, a také dámy. Koně jdou obyčejně jen krokem, jak v horách ani jinak býti nemůže, lezou v kamení s vrchu i do vrchu jako kozy s největší opatrností a jistotou; dobře je přenechati vedení jim samým. Vůdce s koněm stojí as 6 K denně; ostatně dle ujednání. Moderní sedla dostaneme venárních hotelích. Oblek budiž spíše teplejší než lehčí; šněrovacř střevíce dobré a pevné, se silnými podešvy, pro 2 Polijii} turistům. horské partie okované; doporučují se i kožené kamaše. Nutný je nepromokavý plášť, tlumok na proviant a prádlo, a hůl. (Do pobočních kapes torby radno ještě uložiti: jízdní řád železniční, mapy, kompas, kapesní lékárničku, šicí náčiní, plochou skleničku, dobrý nůž s vytahovákem na zátky, sůl, motouz, papír, sirky, svíčku atd.) K pěším výletům je zapotřebí map generálního štábu. Varuj se každý nastuzení nebo přílišného požitku ovoce, abys nedostal „bosenskou nemoc", z níž se může vyvinouti dysenterie. Noclehy a stravování obstaráme si buď v zemských nebo v privátních hotelích, v menších místech pak v cetnických budovách, dle určené sazby. V hanech přespávati se pro nečistotu jich nedoporučuje. Domorodci jsou pohostinní a často poctí turistu černou kávou; urážkou by bylo ji odmítnouti. Při odchodu podarujeme obyčejně děti. Nutno šetřiti starých domácích obyčejů a varovati se různých vtipů a úsměšků. Jsme-li nuceni vstoupiti do tureckého domu, vyvolejme nejdříve pána domu klepáním na vrata, a řekněme mu, co si přejeme. Učiniti tak musíme proto, aby ženské návštěvou cizince nebyly překvapeny a mohly se uchýliti v ústraní; jinak vzbudilo by to nevoli. Cech snadno se dorozumí s domorodci. Kdo neumí srbsko-chorvatsky, mluv pomalu a zřetelně česky, vyslovuj všecka měkká /, v češtině se vyskytující, jako tvrdé y, a pamatuj že srbsko-chorvatština nemá žádného ř. Kdo chce něco koupiti, učiň tak vždy u přítomnosti někoho, domácích poměrů znalého, sice věc jistě přeplatíš. Při koupích nutno hodně smlouvati. ÚVod. Uzemí Bosny a Hercegoviny má podobu skoro rovnostranného trojúhelníka a zaujímá díl balkánského poloostrova mezi 42"26' a 45" 15' sev. šířky a 33"24' a 37"21' vých. délky od Ferra. Bosna má tuhou zimu; lepší má podzim než jaro. Hercegovina těší se pro blízkost Adrie, skoro podtropické teplotě, tak že jižní ovoce se zde výborně daří. Obě země jsou hornaté, a mocná pásma, procházející od severozápadu k jihovýchodu, tvoří rozvodí mezi Adrií a Černým mořem. Střední výška Bosny jest 672 m, Hercegoviny 790 //;; v prvé zemi dostihuje 23,4" ,„ v druhé 32-5"/0přes 1000 m. Mejvyšší bod celého území jest Maglič 2387 m, na hranici černohorské; nejnižší v Bosně při ústí Dřiny do Sávy, 80 m nad mořem, kdežto Hercegovina na dvou místech spadá až k moři (u Kleku a v Sutorině). Podnebí má Bosna na svou jižní polohu dosti drsné. Účinkem hor, z nichž některé pokryty jsou skoro celý rok sněhem, pak účinkem rozsáhlých lesů často prší a počasí se často mění; také značný je rozdíl mezi denní a noční teplotou. V Hercegovině za to jsou v létě horka tropická a srážky vodní vzácné; v zimních měsících panuje pronikavě studený severovýchodní vítr zvaný bóra. V údolích padá sníh málo kdy. Těmto poměrům klima-íickým odpovídá také vegetace. Lesy zaujímají v obou zemích 2.709.039 ha. Jsou tu pralesy, kde se člověk se sekerou ještě neukázal. Větší díl má jich Bosna. Pohled na Hercegovinu je vůbec velmi smutný; cestovatel nevidí mnohdy po kolik mil nic než kamennou poušť, místy jen spoře porostlou drobným křovím. Jenom tam, kde voda něco prsti i* 4 Úvod. nanesla, jsou pole a pastviska. Horské útroby chovají nevyčerpatelné množství železa, soli, uhlí, manganu, mědi a j.; rovněž minerálními prameny jest Bosna bohatá (17 teplých, 23 léčivých a 38 kyselek). Obě země rodí výborné ovoce; Hercegovina znamenitý tabák a víno, Bosna světoznámé švestky. Velice rozšířeno i včelařství. Chov dobytka je značný. Hojnou kořist naleznou zde botanikové, zoologové, mineralogové, etnografové a archaeologové. Obchod bos.-herc. docílil v r. 1905 obrat 189,673.955 kor., z čehož připadá na dovoz okrouhle 93 mil. a na vývoz 97 mil. Bosna a Hercegovina mají 51.027 km2 plochy a dle sčítání z r. 1895 1,568.092 obyv. (průměrně 31 obyv. na 1 km"). Z veškerého obyvatelstva zabývá se 88" 0 hospodářstvím, ostatek jsou řemeslníci, obchodníci a j. Obyvate'stvo domorodé jest skoro výhradně jihoslovanské, až na malý počet přistěhovalých španělských židů a cikánů. Lid je vzrůstu vysokého a silného. Zemská řeč je srbsko-chor-vatská. Dle víry dělí se (v okrouhlých číslech) na 674.000 pravoslavných (Srbů), na 550 000 tnoha-medánů (poturčenců), na 334.000 katolíků (Chor-vatů), na 8000 židů a asi na 4000 protestantů. (Příslušníků zemí koruny české je zde 6628, z nichž přes 2 3 Čechů). (Obšírný popis obou zemí nalezneš v Ottově Naučném slovníku IV). Jen málo zemí rovná se krásami přírodními zemím okupovaným. Návštěvy cizinců každým rokem se množí, a co nevidět budou Bosna i Hercegovina kraji turisty se zálibou vyhledávanými, zasluhují toho také plným právem. Lákati budou a to čím dále, tím více, svou malebností, nebe-tyčnými horskými velikány, panensky netknutou přírodou, přístupnou pomocí nových cest a hor- Úvod — Dějiny. 5 ských útulen, svým orientálním rázem měst a míst vůbec, svéráznými typy, kroji a mravy obyvatelstva, svou bohatostí různých odvětví práce a vědy dosud neprozkoumaných atd. Jsou to země zvláštní, plné půvabů, mocně působících, zajímavé dějinami utrpení, jimž srdce české spíše porozumí, než jiné. Cestování těmito zeměmi je laciné a pohodlné; silnice pro cyklisty a automobilisty ideální. Ve všech erárních hotelích umístěny jsou skřínky s potřebnými nástroji k volnému použití k opravě strojů. Bezpečnost úplná. Dějiny Bosny a Hercegoviny jsou rázu trpného. Nemají žádnou velikou dobu, na kterou by mohl národ patřit a kterouž pokládati by mohl za vzor pro snahu a činnost svou. Bosna nevynikla bojem za velkou myšlénku; jediná skvělá doba vysvitla Bosně a Hercegovině v 11. pol. XIV. věku, avšak ta zanikla jen jako meteor a zmizela hned v dlouhověké noci ničivé poroby turecké, z kteréž teprve nyní se probouzí a křísí. Co bylo před tim, byl jen boj a snaha, utrpení a neštěstí. Nejstarší obyvatelé obou zemí byli íliyrové. Jejich doba připadá předhistorii a zanechala množství památek od doby neolithické až do la téneské. Za^ nimi přišli Keltové, Římané, Gotové, Hunové a Avaři. Římané vkročili do zemí r. 167 př. Kr. a 9. rok po Kr. zaujali definitivně Bosnu. V I. pol. VII. stol. zabrali obě země Slované a usadili se tu v župách, z nichž hlavní byla Bosenská, Záchlumská, Tra-vuňská s Konavskou. Na počátku X. stol. patřila Bosna bezpochyby prvnímu chorvatskému králi Tomislavu, po něm knížeti srbskému Česlavu (931 960). Okolo r. 96S přešla do rukou chorv. krále ftrešimíra a ku konci X. stol. pod žezlo byzantského císaře Vasila 11. Bulharobijze 976— 1025). R. 1108 přidruží se Bosna Uhrám; král Béla 11. přijímá název »rex Ramae«. Nejstarší zachovaná písemní památka bosenská je listina z r. 1189 a sice obchodní to smlouva s Dubrovníkem. Po Bélovi II. zabral celou Bosnu byzantský císař Emanuel Komljenac, a držel ji až do své smrti 11.-0. Nyní vystupují na jeviště dějinné domácí ba-nové, z nichž první vládce slul ban Boríč. Banové Kulin (1180—1204) a Matěj Ninoslav (1232—1251) béřou v ochranu Bogomily. V době prvého těšila se Bosna neobyčejnému rozkvětu; r. 1199 přešel Kulin s celou rodinou a 10.000 6 Dějiny. Bosňany na bogomilstvi, jež národ zval »národní církvi bo-senskouc Po smrti Matěje Ninoslava, který odrážel křížová vojska proti Bosně vysílaná, rozdělil Béla IV. Bosnu na tři banoviny: Bosnu, poříčí to horního Vrbasu a řeky Bosny, v které vládli i dále Ninoslaviči, UsoruaSoli (dnešní Tuzlu), kam umístil své přívržence. Následují Štěpán Dragutin (1272), Pavel a jeho syn M/aden Šubič (1302) Štěpán I(ot-roman, zakladatel dynastie Kotromaničů, Štěpán Kotromanič (1322—1353), který přijal r. 1340 katolickou víru a odtrhl se od cara Štěpána Dušana Silného; dcera jeho provdala se za krále uher. Ludvíka Velkého. Zemřel 28. října 1353 a pohřben ve Frant. klášteře v Mileševě, jejž sám zbudoval. Po jeho smrti nastoupil nezletilý synovec jeho Štěpán Tvrtko I. (1353—1391), který se dal r. 1376 korunovati v Mileševě za krále bosenského, srbského a Přímoří. Dobyl území Travuň-ského, země Hum (nynější Hercegovinu), Katara a Nikšičc. Bosna dosáhla tím rozšíření a moci dosud nebývalé. Roku 1390 jmenoval se »Deigratia Rasciae, Bosnae, Dalmatiae, Croatiae, Maritimaeque rex«; f 23. března 1391. Vládu nastoupil mladší jeho bratr Štěpán Dabiša (1391 -1395), který shodnuv se s králem uheiským postoupil mu Chorvatsko a Dalmácii. Po krátké vládě jeho vdovy Heleny zvané Hiubé (Gruba) (1395—1398), přišel levoboček Tvrtkův Štěpán Ostoja (1393—1404), který byl -velice závislým na "vévodech ttrvoji Vukčiči, pánu dolních krajů Bosny, Sandalju Hranici, poruč-níku země Humu, a Pavlu Radinoviči, majiteli dolů v Olově a pánu na Práči. Hrvoj Vukčič svrhnul ho se stolce a umístil Štěpána Tvrtka II. Tvrtko viče 1404—1408), syna proslaveného prvního krále bos. Tvrtka L, kterého zajal král Zikmund, ale r. 1415 ho opět propustil. Nový král Štěpán Ostoja (14J8—1418) po druhé zasedne na trůn a přizná krále uherského Zikmunda za svého vrchního vladaře. Po Štěpánu Ostejiči (1418 1421), synu předešlého, přijde opět Štěpán Tvrtko II. Tvrtkovič (1421—1443). V r. 1421 byl korunován v Sutjesce. Mezi domácími zuřila tříletá domácí válka. R. 1436 ponížil se a přiznal sultánovi Muradu II. va-salství. Tím se stala Bosna poprvé vasalní zemí osmanské řiše. — R. 1448 dostal Štěpán Vukčic (f 1466), pán na Chlumsku a Travaňsku od římsko-německého císaře Bedřicha lil. titul »herceg od sv. Savy«, z něhož i jméno Hercegovina původ svůj má. — Štěpán Tomáš Ostoj/č (1444 1461) nemanželský syn kraje Štěpána Ostoje, byl svým synem z prvého manželství Štěpánem Tomaševičem a svým bratrem 10. června 1461 zavražděn. Štěpán Tomaševič (1161—1463) byl jediným králem bosenským, ale zároveň také posledním, který s povolením papežské stolice bylko- Dějiny. 7 runován. Mohamed II. dal krále před Jajcem stíti; Bosna stala se pašalíkem tureckým. R. 1483 ocitla se i celá Hercegovina v držení tureckém. Díl země mezi Unou a Vrba-sein s hradem,jajeckým, který zůstal při Chorvatsku, zabrán Turky 1528. Šlechtici bosenští a hercegovinští přijali víru Mohamedovu a stali se nejfanatičtějšími pronásledovateli domácího a sousedního obyvatelstva, z nichž se většina vystěhovala Sultán vlekl s sebou do otroctví 100.000 obyv. a 30.000 jinochů umístěno mezi janičary. Vrchní správu Bosny a Hercegoviny vedli místodržitelé sultánovi, zvaní beglerbegové, jichž se vystřídalo do r. 1878 214. Porážkou Turků u Vídně 1683 počínají války Rakouska proti Turecltu, kteréž vedeny byly zejména o Bosnu. Když r. 1686 Turci ztratili Budín, snažila se křesťanská vojska zase do Bosny vniknouti. Markrabě Ludvík Bavorský dobyl 25. října 16S8Žvorniku,gen. Perčinlijal690 Tuzly a r. 1693 obsadil ban chorvatský^ Adam Batthyány několik pevností a získal zemi až k doleni Uně. Skvělou výpravu provedl princ Eužcn Sa-vojský, dobyv zemi od Brodu až do Sarajeva (23. říj. 1697), osvobodil 40.000 křesťanů kteří se usadili v Brodském okresu. Karlovický mír 26. ledna 1699 stanovil Unu a Sávu pevnou hranicí rakouskou a cis. protektorát nad katolíky v říši osmanské. R. 1717 dobyl vojevůdce Petráš Dobojc a dostal se až ke Zvorníku, chorvatský ban operoval u Bos. Nového. Válčení jich bylo ale méně šťastné a uzavřen mír v Požarevci 2. července 1718 a rak. hranice byla 2—3 hod. za Sávu a Unu na bosenské území posunuta; smlouvou v Bělehradě 18. září 1739 byla však opět na obě řečené řeky'stanovena. R. 1828 v rusko-turecké válce učinil sultán Mohamed II. opatření zkrotiti odbojnou bosenskou šlechtu. V té době vynikl vezír Husein Berbeli Aga, zmnj (drak) bosanski zvaný. 2. září 1S39 dostali křesťané od sultána Abdula Medžida uspokojující ocipověď na své tužby, čímž šlechta bosenská byla roztrpčena. Vzpouru tu radikálně utišil Omcr pasa, poturčený to bývalý rakouský poddůstojník Latas r. 1830 a znovu r. 1862 Třenice mezi mohamedány a křesťany trvaly však dále, až či. 25. berlínské smlouvy ze dne 13. července 1878 přiřknul Rakousku-Uhersku právo obsaditi Bosnu a Hercegovinu a spravovati obě země. Po mnohých těžkých bojích pod vedením polního maršálka bar. Jos. Fi-lipoviče v Bosně a generála bar. Štěpána Jovanoviče v Hercegovině byli povstalci do konce října 1878 v obou zemích poraženi a zemím těmto nastalo období evropské kultury. Zavládl pokoj a pořádek a země procitly z dlouhé, těžké mdloby a z mrákot středověku. (Podrobnosti dějepisné nalezneš u jednotlivých míst). I. Z Bos. Brodu přes Doboj do Sarajeva. (Vzdálenost 269 km ujede vlak za 9—11 hodin.) Bosanski Brod. Konečná stanice uher. státn. drah; počátek úzkokolejné (o 76 cm rozchodu) bos.-herc. dráhy. Veliká nádražní budova v maur-ském slohu z r. 1897. Železniční most přes Sávu spojuje Slavonský Brod s Bosenským; stojí na 6 pilířích a dohotoven r. 1884 nákladem skoro 4 mil. korun; konstrukce 484*45 m dl., 7*40 m sir., 850 m vys., nad obyčejným stavem vody 15-20 m, Středem jeho vedena kolej, po stranách místo pro jízdu a pěší. Městys B. Brod (tur. Busud) má 1812 obyv*) (894 kat, 575 moh., 36 prav., 19 evang. a 85 ž., f kat. a prav., P, T, 2 v£, okresní exposituru oddělení firanční stráže, obec. školu, mramorový pomník na památku návštěvy císaře Františka Josefa I. (1885). Obchod se švestkami a vepřovým dobytkem. (Západně od B. Brodu v Bos. Kobaši, okres Prnjavor, kolonie Čechů, kteří sem přišli z Ruska; Češi jsou usedlí také ve Vranduku a v Detlačkém Lugu, okres Dervent.) Vlak jede jižně podél Sávy na nízkém náspu mezi bahnitými pastvisky. As 2 km od stanice mineme akc. továrnu Danicu na čistění minerál, olejů a chemikálie. Roční výtěžek 1500 vagónů petroleje, benzinu, parafinu, vaselinu, olejů k mazání atd; vývoz do Srbska, Švýcar a Německa. Sávská rovina od Brodu na jih, do tak zvaného Ivanjského polje je jednotvárná. *) Veškeré údaje jsou dle sčítání z r. 1895. Z Bos. Brodu přes Dobo do Sang-eva. 9 (5 km) Sijekovac, překladní stanice na Sávě pro vývoz lodní. Zde otočí se trať k Ukrině, přítoku to Sávy z pravé strany, projede (10 km) Novoselo a podél uvedené říčky při-cl ází u výhybky Han Lužani k výběžkům Vučjak planiny. Krajina je obydlenější a živější. (25 km) Dervent (tur. Derbend), město ve výši 150 m na dvou návrších malebně ležící. Má 5424 oby v. (3024 moh., 1470 kat.. 601 prav., 122 evang, 109 ž.) okres, úřad, P, T, voj. posádku, četnickou stanici, zemskou erární ovocnou a vinařskou stanici od r. 1886, obecní nemocnic', kat. a prav f, 3 é, 3 obec. školy, 6 mektebů, dílny nádražní, továrnu na hole od r. 1895 (tucet 6—30 kor., roční výroba 300.000 kusů . Je důležitým místem pro obchod obilím, dobytkem a švestkami. Do r. 1883 byla zde na místě kat. kostela osmanská tvrz; r. 1687 dobyta byla generálem Karlovacským, rovněž roku 1717 a 1737 Petrášem, ale vždy zase přišla do rukou tureckých. Výlety: 1. Do Františkánského kláštera Plenami (9 km); knihovna chová pozoruhodná díla. 2. K troskám hradu Dobora na Bosně (35 km) proti městu Modriči. Zde porazil král Zikmund uherský v srpnu 1395 Bosňany a dal zbořiti hrad, který však ale znovu postaven. R. 1408 porazil týž král bosenské vojsko, vedené králem Tvrtkem II. Tvrtkovičem a dal 126 zajatých magnátů štítí a těla jich do řeky Bosny naházeti. Na to hrad znovu zničen. Hned za nádražím počíná trať stoupati ke hřebenu kopce, rozvodí řek Ukriny a Bosny a vlak projíždí na svahu v četných zákrutech (36 km) Vrhovi až dostoupí na nejvyšším bodě (49 km) Han Maricu. Odtud je krásný rozhled na Posavinu, ví. na Motaicu pí., vpr. na hřeben Vučjak pl. Odtud klesá k 10 Z l3os. Brodil přes-Doboj do Sarajevu, (60 km) Veliké a do údolí řeky Bosny, kterou již neopustí až u Sarajeva, do (71/í/77) Kotorská. Ves, 3 km sev, vzdálená, má 1105 moh., 8 prav. a 8 kat, 2&. Zde r. 1878 pokusili se povstalci po prvé překaziti vojsku rakouskému postup do vnitř země. Trať vede dále polemi a lučinami a vstupuje u (77 km) Rudánky, do úžiny mezi řekou a příkrými břehy. Naproti v/V/77 79. zvedá se proti řece strmý kužel skalní, Sokčevičeva skála zvaný, pojmenovaný po c. k. pěším pluku č". 78 svob. p. Šokčeviie, který tu v r. 1878 odrážel útoky zfa-natisovaných čet bosenských bojovníků. Při výjezdu z úžiny zahlédneme po pravici na skále veliký, železný kříž, jejž dal postaviti velitel a polní maršálek hr. Szapáry vojákům padlým ve srážkách u Doboje r. 1878. V 1. vidíme most, po kterém vede silnice do údolí Sprečského. {84 km) Doboj s restaurací a zemským hotelem naproti stanici. Město má 3000 obyv. (1750 moh., 800 kat, 380 prav., 20 ev., 50 ž.) a leží v zahradách na výběžcích r\rnin pl., ve výši 114/77; je sídlem politické expositury, četnického velitelství, oddělení finanční stráže, má 3 *ž< a obecné školy, P, T, obchod obilím a švestkami. Odbočka trati Doínja Tuzla—Siminhan. Zde křižují se též hlavní silnice Sarajevo—Bos. Brod a Banjaluka— Dolnja Tuzla. Doboj je důležitým strategickým místem, neboť ovládá jižně vchod do údolí Bosny, vých. do Sprečského údolí. Město převyšují na osamělém vrchu imposantní trosky pevného kdys hradu usorských banů, který hrál v dějinách Bosny důležitou úlohu. Pěkný rozhled. V starých dobách byl předhradím Tešnje, hlavního města banoviny Usory. Připomíná se již za Ludvíka I. v XIV. stol.; nejvíce však za vojevůdce prince Evžena Savojského, který se ho zmocnil r. 1697. R. 1717 dobyl ho generál Petraš. TEŠANJ v Bosné, sitiré sídlo hanu Usorskjch. 12 Z Bos Brodu přes Doboj do Sarajeva. Okupační vojsko muselo zde v době od 16. srpna do 14. záři 1878 odraziti četné útoky povstalců pod vedením Muf-tiho z Plevlje, Mehmeda Effendi. Výlety: a) Na vrch Cigan/ště (566 m) za 1 a půl hod. Jdeme přes most na sev. konci města, stoupání počne od silnice j. Svjetlice. Výborný rozhled do poříčí Bosny. b) Do Tešn/e (10*5 km, poštou 3 hod.) Město Tešanj, ležící malebně v úžlabině na obou březích Radušky, má 6736 obyv. (5588 moh., 661 kat., 453 prav., 32 isr.), okres, úřad, P, Ti 5 ^, četnickou stanici, obecné školy, vodovod 3 km dlouhý, stanici lesní dráhy Jela, 6-5 km vzdálené-Obchod se švestkami, dobytkem, obilím, výroba mlýnských kamenů, dřevěného nádobí, koželužství a výroba koberců.— Jižně od města zvedají se na strmém skalním vrchu rozsáhlé zbytky starého hradu, pocházejícího bezpochyby z 12. stol.; obývali jej kdysi banové a vojvodové Usorští. Mocné valy pevnosti a věž jsou dosud velmi dobře zachovány. Hrad přivlastnil si první ban Bosny; po křížovém tažení uherského krále Ondřeje proti baňu Ninoslavovi odevzdán jeho synu Sebislavu r. 12-2, a Zikmundem propůjčen r. 1400 hr. Garoví. Koncem 15. stol. dostal se do rukou Turků, byl však záhy, když Husrefbeg Berislavič na Sávě byl poražen, r. 1506 obsazen křesťany. Princ Evžen jej obléhal, značně poškodil, načež 1. list. 1697 hrad padl mu do rukou. Později Turci jej nejen opravili, nýbrž [ značně rozšířili, aby nepřátelským hordám byl zamezen přístup do údoli Usory. Vděčné výlety do Kiseljaku, Pribinče a velice romantickou krajinou přes Bor/a pl. do /{otor-Varošu. V obci ftasttiša rozlehlá, dosud ne zcela prozkoumaná jeskyně. Pro myslivce vydatné hony na srncs, medvědy, vlky, černou zvěř a zajíce, pro rybáře pstruhy. Z Doboje vede dráha úrodným údolím, kde se mnoho řípy pěstuje, do (86 km) Usory, ležící na říčce téhož j'ména. Cukrovar. Odbočka lesní dráhy s dopravou osob Usora-Tešlič-Pribinič (405 km dl.) Terstská firma Morpurgo 8( Parente od r. 1886 vyrábí tu dužiny. — Tešlič má 1461 obyv. (568 moh., 782 prav., 116 kat, 4 ev.) P, T, <&> hotel se 6 pok. Veliký akc. podnik se základním kapitálem 3 mil. kor. na zužitkování dřeva dle patentu inž. ]os. Bergmanna z Neheimu, a všech MAGLAJ na břehu Bosny, se strany severní. 14 Z Pos. Brodu pre3 Foliuj do Sarajeva. na suché cestě získaných dřevných produktů; zaměstnává 650 dělníků. — U Usory přejde trať poprvé řeku Bosnu a vede po úbočích lesnatého Ardovce úžlabinou do (97 km) Trbuku v romantické krajině. Ma protějším břehu Trebačko brdo (604 m). Po výjezdu ze stanice spatříme v 1. kolmo spadající skálu, Šahin kamen, přístupnou od sev., na které hnízdí sokoli a orlové. Odtud krásná vyhlídka na Maglaj a Crni vrch (732 m). Při silnici oblíbené zřídlo kyselky, obsahující též síru. U Pakleirce na téže silnici nalezeny římské hroby. — Dráha překročí po druhé řeku a vjíždí do města (109 km) Manloje; restaurace v nádraží. Domy, rázu čistě tureckého, seskupeny jsou malebně na úpatí vrchu Ozrenu Město má 3428 obyv., z nichž 2986 moh.; je sídlem okres, úřadu, P, T, velitelství okres, četnické stanice, finanční stráže, kat. fary v Rudnici, má f prav., 5 *i/, obecné školy a 1 medressu. Obchod s dobytkem, se švestkami a vejci. Pozoruhodná je džamie Kuršumlijta s vys. štíhlým minaretem, pocházející z XV. stol., jež prý byla vystavěna z kamenů kostela z Krstno-polje, vesnice to 12 km j. od Maglaje na Bosně ležící. Jest to okrouhlá stavba s kopulí, s předsíní, krytou třemi menšími kopulemi; r. 1900 byla znovu vymalována. Pozadí její tvoří skalní kužel příkře k řece spadající, jehož vrchol zdobí hradní zřícenina s dosti zachovalými ohradními zděmi a věžemi. Vypráví se, že Maglaj slul dříve Straža a byl tehdy nepatrným místem s malou tvrzí, která sloužila k ochraně hrr.du Tešnje. Když sultán Fatih-Mehmed 11. vpadl do Bosny a po bitvě u Vranduku vnikl do Posaviny, první padla v osmanské ruce Straža. (1528). Sultán zvolil ji svým hlavním východištěm, nadal ji privilegiemi a odtud táhl na Te-šanj a na druhé hrady usorské banoviny. Město se rozšířilo. Při návratu Evžena Savojského z vojenského tažení proti Sara- Z*B(l5. Brodu píSsDoboj ilo Sarajev*. 15 fevu Maglaj spálen a rozbořen. Straža dostala dnešní pojmenováni Maglaj prý od mlhy, která se tu často vyskytuje.— Na Maglajském polji je osada Němců z Tyrol, ještě nutno i toho vzpomenouti, že v Maglaji žije několik begú, kteří používají k lovu sokoly, jež chytají v Ozren planině. — Před mostem obelisk na památku zde pohřbených husarů, kteří 3. srpna 1878 ze zálohy přepadeni a pobiti. — 3 hod. na východ od města jest jeskyně Megara. Za Maglajem vjede dráha do úžiny mezi Bosnou a Šikola brdem, přejde potok Lješnicu, táhne se podél vsí Krstnopolje a Krajšte, po ostré zatáčce mezi Pazdricem (497 ní) a Bleznou (645 m) při- Výpraua na lov se sokoly. jde ke (121 km) Globarici a dále širokým údolím přes mokré louky do (132 km) Zavidovlce. Obec leží půl hodiny od nádraží a má 628 obyv., P. T, dvě parní pily firem: J. Eissier 8i Louis Órt-> lieb s 2'/3 mil. základního kapitálu a G. Gregersen 8( syn. Zavidovic je východištěm lesní dráhy 120 km dlouhé: I^rivaja-Zavidovič-OIovo-ř(usače, patřící prvé z uvedených firem, a 217 km dlouhé lesní dráhy: Zavidovič-I^amenica, jež slouží ku přivážení dřeva. Následující (145 km) Žepče leží 218 m n. m. na obou březích Bosny v úrodném údolí (Zepačko 16 Z Bos. Brodu pře* Doboj do Sarajeva* polje), obklopeném zalesněnými vrchy. Město má 2093 obyv., (1570 moh., 337 kat, 69 prav., 19 ev. 95 isr.), okres, úřad, P, T, okres, stanici četnickou, pěknou obecnou školu (takových budov je v Bosně a Hercegovině okolo 200). Daří se tu nejlepší cukerné melouny v zemi; v kraji dobré švestky. (V r. 1895 usušeno bylo v Bosně a Hercegovině 1,860.517 q švestek). Na východním konci města stály zbytky staré tvrze, jež byly odstraněny r. 1888 a na jejich místě postaven pomník vojákům padlým r. 1878. Žepče bývalo kvetoucím městem banoviny Usorské. 14. října 1458 prohlásil zde bosenský král Tomáš Ostojié darovací listinu kancléři St. Ratkoviči, týkající se statků v Srbsku. R. 1697 osvojil si město Evžen Savojský, 30. říj. 1850 porazil Omer pasa blíže Žepče povstalce a dal četné, nepokojné begy vházeti do Bosny. V lesnatém hřebenu Raduny, na sev. od Žepče porazil bar. Filipovič 7. srp. 1878 povstalce a vůdce jich zajal, což bylo příčinou, že dobrovolně vzdali se Vranduku a teprve u Kakanj-Doboje postavili se opět na odpor. Výlety: a) 13 km sev. od Žepče Ježí Nov/' Šeher s 688 obyv., většinou moh., kteří se živí železářskou výrobou, hlavně kos a nožů. b) Jižně na úpatí Orlovika (597 m) blíže Bistrice prýští kyselka všeobecně oblíbená; jsou ±u i rašelinné lázně. c) 1 hod. jihových. u vsi Liskavice vyvírají dva prameny, jež dle tvrzení obyvatelů mají otravné účinky. Trať přešedši Bosnu, zůstává po jejím břehu až do Zenice. Odtud počíná nejkrásnější kraj na trati mezi Brodem a Sarajevem. Údolí se úží a vrchy tísní poznenáhlu řeku tak, že pro železniční kolej a silnici na druhé straně musela býti na úbočích vysekána místa, jen tam, kde horské potoky ústí do Bosny, dolina se trochu rozšiřuje. Na strmém výběžku Mahnače pl. (1360 m) zdraví nás ves Golubinje a dostihneme (159 km) Han Begov, kde při stavbě železnice r. 1879 odkryty byly Z Bos. Brodu přes Doboj do Sarajeva. 17 staré hroby s bos. penězi z doby krále Tvrtka I. (2 hod. odtud v lesích u vesnice Popefazi dobrá honba na černou zvěř). Odtuď zatáčí se trať okolo zalesněného Tuláka k Topčič polju, kde za dob národních banů konaly se dostihy & kde Omer pasa r. 1850 porazil povstalce. Druhé rozšířené údolí následuje skoro naproti (168 km) Nemile, jež bývala odedávna konečnou stanicí vojska, které chtělo se probiti vranduckou úžlabinou k jihu. Pod (176 km) Vrandukem otáčí se trať v polokruhu. Dřevěné, chudé domky přimykají se malebně jako hnízda příkrým svahům Zeletvy (1007 m) na skalním výběžku, 548 m vysokém. Obec má jen 479 obyv., většinou moh. Siljnice nemohla nalézti místa při řece, i bylo nutno prokopati pod samým Vrandukem tunel, nad nímž vypínají se ještě dnes zdi bývalé tvrze s baštami. Ve dvoře ukazují starou studnu, jež dosahuje až ke hladině řeky. Lid vypráví, že sloužila zároveň za vězení; skutečně nalezeny byly v ní zbytky lidských kostí a řetězů. Vran-duk je nejmalebnějším, strategicky nejvážnějším a historicky nejznamenitějším místem na řece Bosně. Již jeho jméno, které v starých listinách píše se Vrátník, praví, že býval klíčem vnitřní Bosny. 50 let před zánikem Bosny dobyl Vranduk král uherský Zikmund. R. 1446 stavěl zde král Tomáš Ostojič kostel, o němž není dnes památky. Zde bývala hranice mezi kraji Vrhbosnou a Usorou a po r. 1503 také mezi Uhrami a Tureckem. R. 1449 vydal tu zmíněný král bos. knížeti Nikolovi Trogiraninu dovolení, že smí vystavěti tři chrámy ve Spljetu, Hvojnici a Jajci. U Vran-duku udeřilo r. 1697 jízdectvo prince Savojského na osmanské čety a donutilo je k útěku. Trať vedena je dále v úžině mezi Vepřem (1050 m) v 1. a Liscem (1303 m) v pr.; 3 km jižně od Vranduku stojí u cesty náhrobník íturbě) zahynulých moh. obránců z roku 1697. Lid však vypravuje, že tu odpočívá pobožný Turek, který z rozkazu velitele tvrze byl nevinně sťat; odpra- 18 Z*Bos.*Brodu'přes Doboj do Sarajeva. vený pak vlastní hlavu v ruce nesa doběhl až sem a zde zemřel. U výhybky (183 km) Vrače poznenáhlu snižují se hory a otvírá a rozšiřuje se široká, plodná rovina, která je asi tři km šir. a třikrát tak dlouhá. Po čtvrté přejedeme řeku Bosnu po železničním mostě a octneme se v (190 km) Zenici; nádražní restaurace. Město leží 324'5 m n. m. a má 4570 obyv., z nichž 2440 moh., P a~í", okres, úřad, okres, četnickou stanici, celní a finanční stráž, správu dolů, Františk. klášter s f, prav. f, 5 *&>, synagogu, obecné školy. Je nejprumyslnějším místem v Bosně. Státní doly s 51 dělnickými domky zaměstnávají 524 dělníků, tři vrstvy uhH jsou 18 m silné, roční výtěžek 1,600.000 q. Železárna a ocelárna pracuje od r. 1893 se 450 dělníky. Hrubé železo dováží se z Va-reše a vytěží se ročně 150.000 q válcového železa, z čehož značný díl vyváží se do balkánských zemí. Musilova továrna na papír, zal. 1887, vyrábí 4000 q psacího, tiskového a obalového papíru každého vzoru a pracuje se 100 dělníky. —^Ostatní obyv. živí se výrobou domácích koberců.— Ústřední zemská trestnice pro mužské, odsouzené na dobu delší jednoho roku, vystavěna r. 1887 za 600.000 zl., chová průměrně 600 trestanců, kteří se učí veškerým řemeslům. Blíže ústí potoka Babiny vede přes řeku Bosnu starý dřevěný most, původně vystavěný pro vojsko prince Savojského. Nedaleko něho nacházejí se na hospodářské půdě trestnice staré ostatky někdejšího římského osídlení Bistue, jež bylo sídlem biskupa; zde vykopány byly základy veliké křesťanské basiliky. Do okolí Ženice přistěhovalo se asi před 50 lety mnoho Dalmatinců a proto nazýván je kraj ten také Malou Dalmácií. Krátká čásť od (199/rm) Janjici do Z Bos. Brodu pfesTtabcfj áo éarajfeva* 19 (205 km) Lašvy jest velmi zajímavá; řečiště Bosny naplněno je vrstvami a~plochami kamennými, skalními hřebeny, v nichž bělá se pěna rozčeřené vody, tvoříc četné slapy, kaskády a proudy. Po úbočích břehů ční celá řada pískovcových útvarů různých fantastických a malebných tvarů. V Lašvě odbočuje trať do Travniku-Bugojna-Jajce. Nádražní restaurace. Následuje nepatrná (208 km) Gora a dále spojené obce Bugomilský hrob blíže ZgoSíi. (219 Á/77) Kakanj-Doboj, prvá ves leží sev. záp., druhá j. od stanice. Východně od Kakanje poraženi byli 15.srpna 1878 povstalci; z nádraží lze přehlédnouti celé bojiště. Zde odbočuje 3 km dlouhá trať k dolu Zgošca, kde je hřbitov bogomilů s nejkrásnějšími posud známými náhrobky. Dráha přestoupí po páté řeku a dorazí do (223 km) Čatici, katolické vsi při ústí Trstenice do Bosny. Poříčí Trstenice připomíná mnohé slavné i smutné události z dějů bos. království. Za dvě hodiny po dobré silnici mezi 2* 20 Z Bos. Brodu přes Doboj clo Sarnjeva. vzorně zpracovanými polmi dojdeme do Sut/esky, 12 km vzdálené, jež má 363 obyv., většinou kat. a dvoutřídní školu. V těsnu pod horskými hřbety Teševa bělá se františk. klášter, v Bosně z nejstarších; připomíná se již od r. 1379. Za tureckých dob měli zdejší Františkáni jediní právo ve svém kostele zvoniti. Za časů Sulejmana II. (1521—1531) byl klášter od Turků pobořen, 1566 znovu postaven, 1658 shořel, 1821 opravován, 1831 rozšířen a 1883 znovu vystavěn. Na místě starého kostela, který choval některé cenné uměl.-hist. památky, dostavěn bude letos nový nákladem 104.000 korun. Některé uměl. předměty odevzdány byly okolo r. 1850 biskupu Štrosmayerovi a jsou nyní v jihoslovanském museu v Záhřebe. Bohatá klást, knihovna obs:ihuje četná cenná starší díla. Podzemní prostory kostela kryjí kosti mnohých bosenských velmožů a banů; tu je pochován též předposlední král bosenský Štěpán Tomáš, kterého r. 1460 jeho vlastní syn a bratr na Biiajském polji umořili. Při spojeni potoků Trstenice a Bukovice, v bezprostřední blízkosti Sut-jesky stával dvůr Trstivnica, z něhož jedva stopy postřehneme. Místo, kde se rozkládal, vysázeno je teď révou, dubový a bukový porost prostírá se nad zbytky v zemi zmizelých zdí. Pod záštitou pevných hradů Bobovca a Vrány bydleli zde a v Sutjesce králové bosenští, kteři zde soudili, zákony dávali a s cizími državami se^dorozumívali. O starém kostele sv. Ergura, jejž založil Štěpán Kotromanovic, zachovaly se jen upomínky v dějinných pramenech. —Blíže Sutjesky nalezly se náhrobní kameny označené reliéfy tří lilii, jež zdají se ukazovati na to, že zde pochováni franc. křižáci. Ze Sutjesky směrem sev. vých. přijdeme za dvě hodiny pěšinou podél potoka Bukovice divokou krajinou k zřícenině pevného kdysi král. hradu Bobovce, k němuž přístup není právě snadný. Nadarmo obléhán bylI c 1350 srbským carem Dušanem, který chtěl dceru baňa Štěpána Kotroma-niče Alžbětu, násilím za ženu vydobíti. R. 1404 byl hrad a v něm král Štěpán Ostoja oblehán velmožem Hrvojem Vuk-čičem; onen utekl se do Budína a pomocí uher. vojska byl zase dosazen. V Bobovci zůstala několik let uherská posádka. V témže roce byl však Štěpán Ostoja s trůnu svržen a žil zde až do r. 1408. R. 1410 byl Osjtoja králem uher. Zikmundem opět na trůn dosazen. Král Štěpán Tomaševič přenesl sídlo své r. 1460 do hradu Jajce, který nebyl tak vysazen nájezdům tureckým. Dne 22. května 1463 vzat byl zradou velitele Radakoviče, kterému byl svěřen, by ho bránil proti tur. silám. Mehmed II. Fatih hrad rozbořil a zrádce Z Bos. Brodu přes Doboj do Sarajeva. 21 dal stíti. Podnes ukazuje se skála Radakovica, s které, dle pověsti, za odměnu byl svržen. Z pyšného hradu, ve kterém se odehrávaly důležité události vážné pro domácí historii, a v němž chována královská koruna a zemské poklady, zůstalo jen několik rozvalených zdí, v nichž hnízdí hadi a ještěrky. Za Catiči zužuje se údolí a trať vede mezi úbočími vrchů do (228 km) Dobrinje, kde zase otvírá se širší rozhled. Před námi zvedá se vysoký, kuželovitý vrch Grád (767 m) se zbytky králov. hradu Visokého, rjod nímž na úpatí, ve výšce 440 m n. m., leží město (238 km) Visoko s 2909 obyv. většinou moh. Je zde P, T, okres, úřad, okres, četnická stanice, oddělení finanční, obecné školy, 6 mekteb, nižší gymnasium řádu frant. s f, f prav., 9 &, židovská modlitebna. Ode dávna provozuje se zde známé koželužství; ročně vydělá a vyváží se průměrně 20.000 kusů hovězích a 40.000 ovčích a kozích kůží. Výroba opánků páčí se ročně asi na milion párů. Zpracování kůží je sice dosti primitivní, ale dobré. Zbylou srsť spotřebují místní houňaři. — V okolí četné bogo-milské hroby. Spojení silnicí s r\iseljakem a Foj-nicí. Město slulo dříve Podvisoki a bylo ve středověku vynikajícím místem obchodním. 1. září 1355 udělil zde ban Štěpán Tvrtko dubrovnickým svobodný obchod v Bosně. 15. června 1402 potvrdil Štěpán Ostoja privilegie měst Zadru a Sibenika. Počátkem června 1404 konala se tu schůze magnátů, jež krále Štěpána, Ostoju prohlásila za zbavena trůnu a za nástupce zvolila Štěpána Tvrtka II. R. 1410 dobyl Visoko král uherský Zikmund. 17. srpna 1878 byli povstalci po delším boji s okolních výšin rozehnáni. Výlety: 1. na Grád; výstup 1 a půl. hod. Na vrcholí rozvaliny hradu a starého frant. kláštera; 2. do Kiseljaku (15 km). Poštovním spojením podél řeky Lepenice bohaté na pstruhy a raky. Lázeňské místo Kisel-jak, 488 m n. m., leží blíže ústi řeky Fojnice s Kreševicou, jež tvoří dále Lepenicu, má 253 obyv., faru a kat. f, &, četnickou stanici, P, T, a obecnou školu. Vyvirá zde silný pramen výtečné kyselky, v obchodě hiseljak zvané. 22 Z Boi. BrodiTpřes Doboj clo Siuajeva. 3. Odtud 19 km dále leží okres, město Fojnica, v malebné kotlině, 570 m n. m. Pozadí tvoři polokruh horstev Štítu (1780 m), Vranice (2107 tri) a Zec pl. (1939 m), jež pozdě do léta bělají se sněhem; proto je vděčným výcho-dištěm pro turisty a lovce. Má 1530 obyv., (839 kat., 644 moh., 25 prav. a -22 isr.) P a T, četnickou stanici, oddělení finanční stráže, kat. f s farou, starý frant. klášter Světa Duša s archivem cenných listin, 3 k hutím do Va-reše; otevřena byla 7. list. 1895. Bývalé železné hamry u Vareše. Vareš s 2400 většinou kat. obyv leží 828 m n. m na lesnatých výběžcích Zvijezdy pl. při potoku Stavnji; má P a T, kat. f, okres, exposituru, lesní a hutní správu, okresní nemocnici četnickou stanici, 2 obecné školy, mekteb, 2vy-soké hutní pece. Letní sídlo Sarajevských. Jeskyně Ponikva. Hutě jsou v činnosti od r. 1895 a kryjí veškerou potřebu železa a litiny v zemi, kromě toho vývoz do Uher. Roční, výtěžek činí 1,500.000 q rudy, 440.000 q hrubého železa, 15.000 q litiny. V dolech a hutích pracuje 440 dělníků. K dovážení rudy z Prziči slouží 4 km dl. trať, jiná 23/4 km dl. k dolům v Droškovci. Místo známo bylo již Římanům a osada slula prý Vare vallium. V době baňa Kulina osídlena byla okolní krajina saskými horníky, jak některá místní pojmenování jako Saski dol, Saski potok, dokazují. 24 Z Bos. Brodu přes Hoboj do Saraje\a. V Dubošt/ci, asi 4 hod sev. cd Vareše, dobývá se od r. 1892 ruda chromová (ročně asi 5000 q). Z Podlugovi vede trať kolem vsi Aliagic s f prav. a přichází do (252 km) Vogošči. Zde jest cementárna s roční výrobou 5000 q. V (254 km) Semizovci odbočuje hutní dráha s dopravou osob do Čevljanoviče, 22 km dl. Trať vede malebným, zalesněným údolím podél potoka Ljubinje, značně stoupajíc. Ve vrchu Cevljanovičském dobývá se ruda manganová, která se čistí u Vogošče; roční těžba 15.000 q. Srednje je vývozní stanice dříví firmy Gius. Feltrinelli 8f Spol. a firmy Steinmetz. Pila spojena je s 8 km dl. dřevěným smykem (ryzou). U (252 km) Dvoru počíná se rozprostírati Sarajevsko polje. Na protějším břehu Bosny nalézá se kněžský seminář s f prav. z r. 1884, v 1. Orlic (873 m). Na obzoru zvedá se rozložitý Trebevic (1630 m), na jehož úpatí rozkládá se Sarajevo; v pozadí zahlédneme Bjelašnici (2067 m), pozdě do léta sněhem pokrytou, v 1. od ní Treskavici (2080 m). Před námi v pr. zalesněnou Igman pí. (1248 m), pod níž vyvírá Bosna. Trať vedena je na sev. vých. okraji polje, projíždí (261 km) Raj-lovac a brzy na to přijíždíme do středu země, do nádraží hlavního města (269 km) Sarajeva. II. Z Doboje pres Dolnji Tuzlu na Zvornik a do Posaviny. (Jízda na trati z Doboje do D. Tuzly [62 km za Z% hj, zahájena byla 26. dubna 1886). Z Doboje (viz -str. 10.) po 160/77 dl. železničním mostu přes Bosnu a Maďarskými vraty do Z Doboje do D. Tuzly. 25 strategicky důležité úžiny Spreči, přes 3 km dl. V kolmých stěnách vytesána je v právo trať, v 1. silnice. U Lipce opustí dráha těsno a dostane se do úrodné roviny, která v pr. výběžky Ozrenu, v 1. Majevice jest ohraničena. Za (8 km) Suho-poljem otáčí se ve velikém oblouku okolo skalního výstupku; v levo ves Briešnica s *&>, daleko viditelnou, v pr. obec Boljanič s pěknou školou. (18 km\ Graóanica; v levo odbočka do města Gračanice i5 km), ležícího na potoku stejného jména v údolí mezi zahradami a polmi na úpatí Majevice pl., 180 m n. m. Město čítá 3862 obyv. (3001 moh., 674 prav. 112 kat. a 72 ž.), má okr. úřad, okres, četnickou stanici, oddělení finanční a celní stráže, obecné školy, několik <&, f prav. P, T, pomník vojínům padlým 13. srpna 1878. V okolí pěstuje se řípa a švestky. Gračanica patřila v době předturecké kraji Usoře; roku 1528 byla osazena Turky. 11a blízku města jsou pozoruhodné trosky Sokolgradu, který koncem XV. století dostal se pod správu tureckou, ale r. 1506, když Ghazi Hus-refbeg Berislavičem na Sávě byl poražen, zmocnili se ho Maďaři. R. 1512 byl Junusbegem dobyt. Z města vede silnice přes Gradačac do Samce s odbočkou do Brčky. Po odjezdu z Gračanice poutají oko turisty vrchy Ozrenu, porostlé duby, které dodávají výborný materiál na dužiny. Na to jedem kolem vsi Sočkova, v jejíž blízkosti jsou dvě studny se sirnou vodou a silný pramen kyselky. Kolem (28 km) Bos. Petrovasela prostírají se veliké lesy; obec má 606 prav. obyv. a parní pilu. Odtud vede pěšina k prav. klášteru Ozrenu (9 km), ležícímu v lese na úpatí Ozren kamena (884 m), jehož f vystavěn byl r. 1150 jedním Nemanjidem; a jehož zdi ozdobeny jsou bohatě starými, bohužel silně poškozenými freskami. U kláštera silný pramen Kalugjerica, jehož voda je v zimě 26 Z Doboje do D. Tuzly. vlažná, v létě pak tak studená, že sotva ji lze píti. V jeskyni ve Sk/opí léčívají se nemocní domorodci. — Dráha přejede Spreču; v pr. vidíme zbytky staré strážnice (kuly), v 1. Dervišhan. Minuvše (33 km) Miričinu, přejedeme potok téhož jména a ocitneme se ve skalách těsné vedle řeky, načež projedeme náhorní rovinou a (39 km) Dubošnici, přidržujíce se silnice dostihneme (45 km) Puračió. Obec leží 3 km. od dráhy, má f prav. a farní úřad, v&, obecnou školu, četnickou stanici, parní pilu a 1165 obyv. (926 moham., 161 pravosl., 45 kat. a 22 ž.). Trať opustí pak Spreču a přejde do údolí Jaly, ve kterém zůstane až do Tuzly; v pr. vystupuje pl. Konja. (48 km) Lukavac čítá 348 kat., 212 evang., 49 prav. a 20 i.; má obecnou školu, evang. faru, P, T a velikou chemickou akc. továrnu o 5 budovách, s kapitálem 3,600.000 K; v činnosti je od r. 1894 a zaměstnává 500 lidí. Roztok'soli (ročně 100.000 q) přitéká železným potrubím, založeným v náspu železničním z Dolnji Tuzly (15 km). Následují výhybky (52 km) Bistarac a (57 km) Bukín/e; odtud silniční spojení s Kladanjí, 5 hod. vzdálenou. Za Bukinjí otevře se údolí Tuzlanské; v 1. erár. kruhové cihelny, v pr. šaliny, oboje spojené kolejemi. Trať obrací se v právo ve velkém oblouku a překročí Jalu; v právo veliká továrna na čištění lihu a parní mlýn. (60 km) Kreka, nejdůležitější to průmyslová stanice na této dráze. Zemský uhelný důl s dělnickou kolonií o 70 dvojitých domcích těží ročně 2,500.000 q a zaměstnává 700 dělníků; je v činnosti od r. 1884 a má dvě vrstvy uhlí po 9 m silné, P, T. Riditel Čech, člen KČT. S doly spojena je kruhová pec, která vyrobí ročně dva a půl milionu cihel. Z Doboje do D. Tuzly. 27 (62 km) Dolnja Tuzla, krajské město leží 235 m n. m., na obou březích jaly, má přes 12.000 oby v. (5984 moh., 4358 kat., 1447 prav. 360 žj, P, T, telefon, je sídlo metropolity pravosl., moh. mufti, má krajský a okr. úřad, okres, soud, státní návladnictvo, finanční inspektorát, komisariát celní a finanční stráže, cejchovní úřad, horní Seldká stavení v Busnč. správu, správu šalin, okres, vakufní komisi, okr. nemocnici, vojenské úřady, klášterní f kat, hřbitovní f prav., f kat. a prav., 12 <&, z nichž Be-hrambegova džamie v arabském slohu vystavěná je pozoruhodná, synagogu, vyšší gymnasium od r. 1899, obchodní školu, 3 obecné, dívčí, soukr. školu klášterních sester, medressu, iptidaiju a 9 mekteb, pivovar a 3 parní mlýny. V Dolnji Tuzle soustřeďuje se nejznačnější velkoobchod s dobytkem z celé země. Velmi vydatné je též pěstování ovoce; r. 1905 vyvezeny byly tři mil. kg. sušených švestek. Město se vyvinulo teprve v době, kdy Omer pasa povýšil je místo Zvorniku na krajské sídlo. Ve středu města sbou-rána byla tvrz s kasematy, r. 1740 vystavěná, jež byla bez historické ceny a překážela rozvoji města; na jejím místě stojí radnice. Tuzla má četné a silné prameny solné, jediné 28 Z D. Tuzly na Z\ornik. na poloostrově balkánském, od nichž i své jméno dostala. (Z tur. slova tuz — sůl; v středověku slula Salinae, slovansky So/i). Solivary kryjí veškeru potřebu soli v zemi, a mimo to sůl ještě se vyváží. Známy byly již v předhist. době; mezi kmeny illyrskych kmenů Ardiaerů a Antariatů byla smlouva týkající se jich užívání. Kraj jmenuje se Soli již v 10. stol.; r. 1225 nazývá se Tuzla hlavním městem země Soli. Ve středověku vyráběli sůl ve velkých, hlubokých jamách, naplněných hranicemi dříví, které byly zapa-Jpvány a polévány slanou vodou. R. 1324 jmenoval se ban Štěpán "Kotromanič dux de la Sále a po něm všichni bosenští panovníci. R. 1690 prodral se rak. generál Perčinlija až k Tuzle, porazil Turky a při svém návratu odvedl s sebou 3000 kat vystěhovalců, kteří se usadili ve Slavonsku. Výlety: Pašinbunar, Siminhan, Mitrovhan, Kiseljak, Ilin-čice Parselo, Lukavac. V okolí hojné bogomilské hroby. Konečná stanice dráhy je (67 km) Siminhan. (Býval zde han jistého Simy, odkud pojmenování.) Dobývá se zde sůl od roku 1885. A) Z D. Tuzly do Zvorniku (na hranici srbské). Ac vede dráha až do Siminhanu, jest lépe zjednati si povoz v Dolnji Tuzle. Do Zvorniku-(54 km), po dobré silnici dojedeme za 5 h. Za Siminhanem přejde povlovně pohoří Čaklovicu ve výši 439 m a sestoupí do údolí Sprečského. U hanu Capardi, kde výstup na pl. rlajevici počíná a kde odbočuje pěšina ke klášteru Paprači a k starému f Lovnici (A hod. koňmo), stojí kasárny. U hanu Snagovo dostihneme nejvyššího bodu (580 m n. m.). S průsmyku krásný pohled na pohraniční řeku Dřinu. V pěti zákrutech sestoupí silnice do bývalého krajského města Zvorniku, jež má 3183 ob. (2029 moham., 820 prav., 112 katol., 125 ž. a 97 špaň. ž.), okres, úřad, celní úřad, finanční stráž, voj. velitelství a zásobárnu, velitelství cetnické stráže, P, T, obecné školy, iptidaiju, 8 &, f kat. a prav., modlitebnu špaň. židů, zbytky frant. kláštera z XV. stol. Z D. Tuzly na Zvornik. 29 Město leží malebně na 1. břehu Dřiny, 135 m n. m. Na jihu uzavřeno je pevností, jejíž věže a hradby úplně ovládají řeku a cestu; spojena je s citadelou na příkrém Velavniku. Selské stavení v dolině řeky Sávj Roku 1463 byla pevnost vojskem krále Matyáše Korvina Turkům odňata. Když opět přešla v ruce turecké, byla roku 1517 Uhry marně obléhána. R. 1688 byl Zvornik Ludvíkem, markrabětem bádenským, dobyt; následujícího roku však opět Huseinpašou vzat. Roku 1717 utržil zde generál Petráš těžkou porážku; také r. 1737 operovali zde Rakušané nadarmo. Červená, mramorová tabule ve zdech pevnosti, na níž je vytesán nečitelný, starobosenský nápis a ženská postava, upomíná asi na krásnou panovnici Jelenu, jež v ústech lidu zove se Prokletá Jelena. Poblíže Zvorniku jsou trosky hradu Skočiče, a poutničky prav. klášter Tavná. Na pr. břehu Dřiny srbská ves Mali Zvornik. Ze Zvorniku dojžios. Raci po Dřině a dále do Brčky, Mitrovice, Šabce a Bělehradu po Sávě jezdí parníky osobní. :o Z D. Tuřly do Posaviny. B) Z D. Tuzly do Posaviny. Z Doln/i Tuzly do B/eliny a Brčky (54 kmy povozem po výborné silnici za 6 h). — As 10 km za Dolnji Tuzlou nalézá se čistě moh. místo Gornja Tuzla, bohaté ložiskem soli; má 1580 oby v., 7 &, obecnou školu a 2 mekteby. Silnice přejde v zákrutech hřbet Majevice a táhne se pěknými, listnatými lesy do Lopare v příjemném údolí Gu-jice, kde stojí četnická budova, mine dále místo Čel/c v údolí Sibošice; zde odbočuje silnice do Bjeliny, kterou odtud za 3 hodiny jízdy dostihnouti můžeme. Bjelina leží 94 m n. m. v nejúrodnější rovině bosenské a čítá 9732 obyv. (5772 moh., 1955 pray., 1077 kat. 163 ev., 306 ž.);má okres, úřad, obecní nemocnici, voj. velitelství, správu finanční kontroly, velitelství četnické stráže, P, T, 4 \Ě>, f kat. a prav., obchodní školu, 3 obecné, 4 mekteby, veliký park, parní mlýny, sušárny na švestky a palírny slivovice. Hotel Dřina (12 pok.), Kronprinz Rudolf (8 pok.). Ma blízku německá kolonie vystěhovalců: Franz-Josephsfeld s 1025„ev., kteří mají svou faru, modlitebnu a ob. školu. Z Čeliče dostaneme se posavinskou rovinou do Brčky. Město leží 96 m n. m. na pravém břehu Sávy a čítá 5998 obyv. (2820 moh., 1616 prav., 1295 kat, 68 ev., 189 ž. a 10 jiných). Je sídlem okres, úřadu, stan. voj. velitelství, četnické stráže, zastupitelství paroplav. spol. Dunajské, konečná stanice lokál, dráhy Vinkovce-Gunja-Brčka; má + kat. a prav., 3 £>, p( j, obchodní školu, 3 obecné, 4 mekteby, mektebiibidaiju. Se slavonským břehem spojena je dřevěným mostem 755 m dl., spočívajícím na 27 pilířích. Brčka je hlavním místem obchodu s bosenskými švestkami; vyváží jich ročně až2500 vagónů. Je tu akc. spořitelna a fil. priv.zem. banky. Hotely: Posavina (30 pok.}, Kaiser von Oesterr. (7p.), Marie Kochové (5 pok.), Orient (4 p.). Z Brčky přes Gradačac do ^amce. (Asi 58 km po výborné silnici; jízda do Gradačce trvá 3 a Z 0. Tuzly do Posaviny. 31 půl hod., odtud do Samce 2 hod.). Z Brčky jedeme směrem k Orašji (kde je státní vzorné hospodářství pro pěstování tabáku od r. 1888.), obcí Goricou úrodnými a vzorně obdělanými polmi, lukami a pastvinami. Po překročení říčky Tinji za obcí Krepsič rozdvojuje se silnice k severu a Xodni mlýn na Sávě. k jihozáp.; přidržíme se druhého směru a brzy dostihneme rozlehlé pahorkatiny. Pohoří Majevice vil. je stále viditelno. Za obcí Bukvičem počíná dosti značné stoupání; s nejvyššího bodu uvidíme Gradačac (136 m n. m.), město obklopené švestkovými sady. (Vzdálenost z Brčky 36 km, z Gračanice 34*6 km, z D. Tuzly 78 km, z Modriče 16 km). Čítá 3562 obyv. (2823 moh., 402 prav., 302 kat., 6 ev., 29 ž.) a má okres, úřad, okres, velitelství četnické stráže, stráž finanční a celní, P, T, kat. a prav. faru, f kat. a prav., 4 <■&>, dvě školy obecné, 4 mekteby. Hotel Gradačac (5 pok.) Značný obchod se švestkami. 32 Z D. Tuzly do Foseviny. U prostřed města na skalním kůželi stojí dobře zachovalý a pevný hrad bega Gradaščeviče, jehož hlavní budovy užívají četníci. Poslední držitel pevnosti, náčelník Husein Gradaščevič, byl udatným vůdcem povstalců a "v písni lidové nazýván je drakem bosenským (zmaj bosanski). Blíže pevnosti v 1. hradní skály stojí na výšině stará hodinová věž a nová budova okres, úřadu. Odtud 3 km sev. počíná veliká sávská rovina; přímá sjlnice vede do obchodního města Bos. Samce, 23 km vzdáleného (z Brčky 46 km), jež má 1553 obyv. (995 moh., 271 kat., 224 prav., 3 ev.), f kat, 1 ^, 2 obecné školy, 2 mekteby, P, T, okres, exposituru, četnickou stanici, stráž celní a finanční, zastupitelství paroplav. spol. Dunajské, 4 moderní cihelny, hlavní sklad tabáku. Obyv. živí se polním hospodářstvím, jmenovitě pěstováním řípy, obchodem se švestkami a s vepřovým dobytkem. Město leží při vtoku řeky Bosny do Sávy. Na protějším břehu jest konečná stanice uher. stát. dráhy Slav. Šamac-Vrpolje. Ze Samce projektována je širokokolejná dráha do Doboje. — V Po-savině nalezeny byly kolové stavby předhistorické. Pečení jehngle na Tožni (3 vodním pohonem) o lidové slavnosti. 33 III. Sarajevo a okolí. Sarajevo (540 m n. m.) má dle sčítání z r. 1895 41.543 ob. (včetně 3460 mužů vojska). Dle víry dělí se tito na 17.158 moh., 10.672 kat, 5858 prav., 285 evang., 4060 ž. a 50 jiných; obývají 6987 domů. Hotely 1. třidy: Europa, Central (Pračke); z obou jezdi omnibusy ke každému vlaku. II. třídy: Kaiserkrone, Ra-decký, Goldenes Lamin, Anker, Crkveni han. Restaurace: Europa, Pračke, Spolkový dum, Friedrich, HoF, Valits, Třeboňská pivnice. Kavárny: Europa, Central, Abbazia, Hof, iWarienhof, Lohner. Poštovní úřad: proti kat. katedrále (hlavni), ve vládní budově I. (filiálka). Telegrafní úřad: ve Frant. ulici a v Koňak ul. Denní listy a časopisy: Sarajevski list, Bosnische Post. Hrvatsui dnevnik, Bos.-herc. glasnik, Srpska riječ, Bošnjak, Behar, Bosanska Vila, Glasnik zemaljskog muzeja, Školski vjesnik, Težak, Vrhbosna, Bos.-herc. istočnik, Glasnik sv. Ante Padovanskoga, Bosnischer Botě, spolu adresář pro B. a H. Elektrická tramway jezdí mezi nádražím a katedrálou a mezi tabákovou továrnou a radnicí každých 15 minut (jedno pásmo 10 hal.), — Omnibus jezdí z Koňak ul. do nemocnice. Ceny pro vůdce v městě: za hod. 80 h, za 2 hodiny K W0, každá další hodina 60 h; mimo město: na Trebevič a zpět 5 K, na Čolinu Kapu a zpět 4 K, k vodovodu Moš-čnnice a zpět 4 K, do zemské nemocnice a zpět 3 K, do llidže a zpět 7 K, na Bjelašnici a zpět 9 K, k vodopádu Skakavci a zpět 5 K, za koně na Trebevič a zpět se sedlem 5 K, bez sedla K 4*40, na Bjelašnici K 11*20, 10'—, na pul dne kamkoliv K 3-60, 3-—, na celý den 5-60, 5— K. Ceny za fiakry: první čtvrt hod. —-80 h, každá následující —-40 h, k nádraží neb opačně K 1"60, na kastel K2-— též zpět, s ctvrthod. čekání K 3*20, do nemocnice K 1 "20 též zpět, s ctvrthod. čekání 2 K, k městským jatkám a zpět K 1*60, do llidže K 5-— též zpět, s ctvrthod. čekání KS- , s 2hod. čekání K 9-—, k piamenům Bosny a zpět s ctvrthod. čekání K 10-—, s dvouhod. čekání K 12-v—. Lázně: Ghazi Isabeg v ul. Bistriku, tur. lázně v Cema-luší.ul., městské lidové lázně v řece Miljačce a v Ilidži. České lékárny: Pleyel v Rudolfově ul., Patera ve Frant ul. — MUDr. Karel Bayer. České firmy: Studnička knihkupectví, Hollman uzenář, Daneš uzenář, Fiala sedlář, Flegr lakýrník, Ptáčník soustružník, Štole truhlář, Vlček zahradník, Hošek krejčí, Fric pekař, 3 SšfsjCTo 35 Vrána holič, Štěpánek kupec, Plase zámečník, Dušek pe,p* nikář, Hykyš zahradník atd. Česká beseda má 280 členů. Kroužek turistů českých. jakožto hlavní město země je Sarajevo sídlem vrchního velitele vojska, zároveň správce země, dále řím.-kat. arci* biskupa, jsrbskp-prav. ^ metropolity, moh. Reis ul Ulemy, jakož í všech ústředních úřadů a velitelstev zemských. i(onsníáty. ruský, francouzský, italský, anglický a ně-mecký;- Šftoty: gymnasium od r. 1879; vyšší od r. 1883 (místo řečtiny uvedena je pro moh. staroarabština), střední technická 0$ r, 1889, r. 1906 proměněna y nižší reálku, kat seminář pár. 1893, učitelský ústav od r. 1886 s internátem, soukr. učitelský ústav dívčí r. 1884 zaj. kongreg. „doerboží lásky,? šerijatská (soudní) s internátem z -r. 1887, obchodní, v}šši dívčí, řemeslnická (se -., v českých rukou), chlapecký vojenský pensionát, 4 obec. chlapecké, 2 obecné dívčí, 1 obee? pro fiochy i dívky, obecná srbská, chorv. v klášteře- milosrdných sester, něm v klášteře černých sester u sv. Augustina a u sv. Josefa, moh- 4 medresy, 3 iptidaije, židovská škola. t a Ku prohlídce města a jeho znamenitostí stačí úplně dva dny. Turistům doporUjcuje.se bydleti vllidži; meziměstem a-láz-nemi jezdí denně 40 vlaku. Cena v II. tř. r\ —:2i, v JH. tř. K '14 Ti, kdož bvdh v Saraievě, jdou obyčejně první den dop. jí .žluté baště, by shiéd i celkový obraz města, odtud přes Inovaci do še ij 'tni s íoly, do radnice, do čaršije, navštíví Begovu ďamiji a Kuršumli medresu a ukončí prohlídkou uměl. atelieru. Odp. prohlédnou továrnu na koberce, koňak, budpvu vrchního soudu a^ Carevu džamiji, vše pohromadě v jedné čtvrti, a stráví zbytek dne v llidli. Druhý den navštíví katedrálu, zemské museum, jež je, cizinci vždy přístupno, arcibiskupský seminář s kostelem, metropolitní kostel prav., tržnici, spolkový dům, městskou elektrárnu, tabás. továrnu, řemesl.školu a zemskou nemocnici. Tieba upozorniti i na to, že nejživěj"ím dnem v týdnu je středa, kdy je trh; v patek mají za řeny obchody Turci, v sobotu židé a v neděli křesťané. Dějiny. Archaeolog'ckými nálezy dokázáno, že okolní krajina byla od ne's arších dob obydlena. U Butmíni, blíže llidže, na pr. brent Zeljeznice, odkryto bylo rozlehlé sídliště, náležející mladší době kanenné, jehož obyvatelé vyráběli továrně kai enne předměty a nádoby hliněné* -Nálezy více než 3000 let staré podávají-svědectví o stupni vzdělanosti poměrně dosti vysokém praobyvatelů Sarajevského polje. 3* 36 Sarajevo (dčjiny). Současně s tímto osídlením vzniklo na výběžcích Trqbevipe u Zlatisté, Sobunara a na Debelu brdu druhé sídliště, které přečkalo sídlo u Butmíra o více nežJOOO let, jelikož nalézáme zde období bronzu, železa a římské doby až do poslední jich periody. Návrší tohoto sídliště bylo opevněno kamennými valy, a Římané vystavěli na vrcholí Debela brda pevnost. V téže době vznikla i Ilidže, lázně s osídlením, jehož zbytky mluvi^ o blahobytu římských usedlíků. Ve středověku bylo poříčí Bosny dosti hustě obydleno a celému okolí i s hradem, dostalo se od vrchoviště řeky Bosny jména Vrhbosna. Hrad stál bez pochyby na kopej ti Kotorce v Sarajevském polji a slul, jak Konstantin Por-phyrogenitos zapsal, Kotor (patera). Že rovina tohoto polje byla středem okrsku, dosvědčuje několik okulností. Papeži záleželo na tom, aby se římská církev trvale za-hostila v Bosně a snažil se značně sesiliti biskupství bosenské. Z té příčiny přeneseno biskupské sídlo do Vrhbosny, kdež v městé Brdu (u dnešního Ban-Brdo na cestě do Ki-seljaku) zřízen metropolitní chrám sv. Petra a kapitola. Koloman obdařil biskupství to desátky ze Solí, Usory a Doln-jích krajin a věnoval mu mnohé statky, mezi nimiž i důležité Ďakovo v župě vukovské, v dnešní Slavonii, z něhož se stalo za pozdějších bouřných dob sídlo biskupa bosenského. Všecky ty dary potvrdil Řehoř IX. listinou ze dne 7. pros. 1239. Brdo bylo nějaký čas také sídlem baňa a tedy i kat. biskupa; nyní zmizelo s povrchu beze stopy. Trosky jeho sloužily prý za stavivo k budovám dnešního Sarajeva. R. 1415 pohřben byl ve Vrhbosně bos. magnát Pavel Radi-novič a jeho hrob označen ohromným náhrobkem, od něhož pojmenována byla obec Pavlovac u Lukavice. Obě uvedená místa nalézajj se však na okraji Saraj. polje. Hrad Vrhbosna, z něhož nezůstalo ani stopy, stával asi na místě dnešního Sarajeva, poněvadž toto město označováno bylo až do pol. XVI. stol. tímže jménem (Verbossania, něm. Werch-btssen) a teprve potom ujal se tur. název Bosna-Seraj (hrad Bosny), vlašsky Serragl/o, slovansky Sarajevo. O založení města není bližších zpráv ; víme jen, že již stávalo když Turci Bosnu podmanili. Turecké prameny tvrdí, že Vrhbosna byla r. 1434 dobyta a že do ní přeloženo bylo sídlo Sandžakbega Isabega r. 1436. Avšak můžeme se domnívati, že celý kraj Vrhbosny nebyl ještě v majetku tur., jelikož dvě hodiny vých. ležela v hradě liodidjedu (Stari-grad) bos. posádka, která v prvních létech vlády krále Tomáše Turkům vzdorovala a nájezdy jich odrazila. Důkazem těchto bojů jsou ještě dnes zachovalé náhrobky tur. padlých SarajevQ ^dějiny). 37 u Han-Bulogu, Ještě r. 1434 a 1439 posílají Dubrovníčtí svého zástupce tur. poručníkovi, který měl své sídlo v Hodidjedií nebo li cerca (na blízku). Nejstarší autentický důkaz prvního tur. kolonisty ve Vrh-bosně jest nenápadný náhrobní kámen, zasazený vedle Ha-seci džamije v malé příční uličce, která spojuje Čemalušu-a Čemerlinu ulici. Na něm jmenována je zakladatelka džamije Haseči-Hava Hanuma, zemřelá r. 1443 (848 r. Hedžry). Když celázemě padla do tur. rukou, bylaVrhbosna již pěkným městem, zvala se Medina-Saraj a byla prohlášena hlavním městem země. První vynikající zásluhy o vzrůstající město získal si jmenovaný již Isabeg. Vakufní listinou (náboženským nadačním listem) z r. 1465 (869 r. Hedžry) založil v Brorci (dnešní Baščaršija) karavanseraj, kde chudým pocestným dostalo se zdarma noclehu a zaopatření, vystavěl první kamenný most přes Miljačku a sice tam, kde později stával most Šeher-Cehaja a mlýny na potoce, který ústí u Bendbaši do Miljačky. Náklad na karavanseraj (dnešní Han Kolobara) měl býti kryt z výnosu pozemku z okolí dnešní čaršije. Tato listina je důležitá také tím, že z ní vysvítá, jak veliký díl dnešního města byl již tehdy vystavěn. Naproti karavanseraju stál Isabegův palác (seraj), po kterém město dostalo své jméno. Za vlády Sandžakbega Husreva stály již veškery nynější mahaly (čtvrtě), vyjímaje Vratnik a Koševo. Za svoje rozšíření má město nejvíce děkovati Husrev-begu, který byl dvakráte bosenským místodržícím; první jeho období od r 1506—15J2 nevyniká ničím, ba byl při ústí Uny banem Berislavidem poražen a zahnán. Šťastnější bylo druhé období od 1521—1543. Byl sice roku 1525 Krištofem Frankopa-nem při obléhání Jajce poražen, ale již v následujícím roce to napravil a přivedl sultánu Sulejmanu k Moháči na pomoc 20.000 Bosříanů, kteří mnoho přispěli k rozhodnutí této bitvy^ a také Budínu dobyli. Dva roky na to vytáhl k podmanění pevného hradu Jajce, který 65 let četným tur. nájezdům odolával, Husrevbegovi se však musil vzdáti. Za tento výkon vyznamenán byl názvem vítěze (Ghazi). ledne části pokladu, kterých v Jajci a v Uhrách získal, věnoval ku stavbě veřejných budov, z nichž největší, Ghazi Husrevbe-gova džamija dosud nese jeho jméno. Dokončena byla r. 1530 (937 p. H.); kopule její svou velikostí zaujímá druhé místo na balkánském poloostrově. Obnovil dále Carevu džamiju, zbudovanou Isabegem a vystavěl k ní štíhlý minaret. Dle kronikáře Fra Nikoly z Lašvy použil prý k těmto stavbám materiálu, jmenovité krásných mramorových sloupů ze zří- 33 Sarajevo (dějiny). fcenihy kostela sv". Blažeje u Rogačiče Tiad Blažujejn; zbytky tyta náležely'-spíše římské osadě. K výchově náboženské založil dvě medresy (školy pro duchovní)? Hanikah a f(uršum/i medresu, veřejnosti vystavěl Bezistan, velkolepě založený dům obchodní s 90 krámy, kopulemi překlenutý, druhý obchodní dum Ta&lihan se óO-klenutými skladišti, /maře, dvoje to lázně pro 'muže a _ženy v Čemaluši til., veliký han a vodovod Crnil (Krenil) 6 21 výtoky. Všecky tyto stivby zachovaly se dodnes. Jak Slavný byl život Ghazi-Husrevbega, tak smutný byl jeho konec. Při tažení z Černé Hory, kde potlačil povstání, rozpáral mu jistý sedlák z Kuti zákeřně břicho. Jeho vnitřnosti zakopány byly na místě, mrtvola však převezena do Sarajeva a pochována vedle jeho džamije ve zvláštní turbé. Jak zmohlo se město za jeho vlády, vysvítá ze zprávy tur. le-topisce, že mělo 80.000 obyv. bydlících v 92 čtvrtích. V dobré paměti žije také A/i pasa, který byl tež po dvakráte místodržícím; vystavěl r. 1564 pěknou Ali pasa džamiju. Když po pádu Jajce celá Bosna přešla do rukou tur. a Osmané toužili zmocnit se nových území, bylo hlavní město příliš vzdáleno od hranic, a nehodilo se za sídlo vždy k boji připraveného mistodržíciho. Proto přeložena byla residence pašů v polovici XVI. stol. do Trávníku, když pak r. 1532 Bosna byla povýšena na beglerbegluk, přeložil Fer-hadpaša své sídlo do Banjaluky. O století později, když křesťané opět získali Budínu a většího dílu tur. území za Sávou, vrátilo se. místodržitelství zase do Travniku. Mezi tím, kdy Sarajevo nestálo pod přímým dohledem místodržitele, vyvinulo se ku vlastní samostatnosti. Obchodem zbohatlí měšťané užívali zvláštních výsad. Nejdůležitější propůjčena jim byla r. 1572, dle níž byli osvobozeni od jistých dani (Tehakli urfie ve s'akka); za to byli povinni v době války poslati do pole jistý počet jezdců a pěchoty, což také ochotně činili, ale nic více. Sebevědomí občanů vzrostlo během doby tou měrou, že sultána považovali jen za vrchní hlavu duchovní (khalifa), kdežto v otázkách světských ho neuznávali Tak vznikla v státé malá republika. Valimu, ačkoliv byl sultánův místodržící, vypověděli poslušnost. Přišel-li nový váli do Bosny a projel-li Sarajevem, směl město navštíviti, ale jen sám; družini jeho musela čekati za městem buď na Gorici nebo v Blažuji. Byl velmi zdvořile pohoštěn, ale ve zdech města směl zůstati jen 24 hodin. Poměr mezi městem a místodržícím utvářil se konečně tak, že když 19. července 1749 nově zvolený váli Bečirpaša rozbil své stany na Gorici a měšťané přišli Saraje\o dějiny . 39 -jej pozvati k návštěvě- města, odbyl je slovy: Nejsem vašim, nýbrž bosenským pašou! Teprve r, 1832 přeložil vezir Kara-Machmud residenci svou opět od Sarajeva, ale již po krátké době ztrpčen. mu byl pobyt zdejší, tak že zase vrátil do Travniku. V čele města stál pasa a mulah, který byl nejen vrchhtijn sudím y Sarajevě, nýbrž také v celé Bosně. O rozkvětu města-zmiňuje se r. 1655 též bos. biskup Marian Marayié; udává počet křest, domu na 100, mob, na 20.000, mezi nimiž 118 džamijí. Tento jakož i rakouský zástupce Athanasius Gjorgjic velebí bohatství sarajevských, z nichž mohli mnozí kdykoliv vyplatiti hotově 100.000 dukátů. Přirozeno, že při tehdejším bezuzdném hospodářství brzy se musila vyvinouti oligarchie. VXV1II. stol. dělilo se město ve dva tábory: jednomu stáli v čele Morici, druhému Ha-lilbasiči, kteří se krvavě potírali. Pokojní živlové byli tímto rozkolem tak pohoršení, že Pašagu a Ib/ahimagu z rodu Moriců, jakož i 23 přívrženců obou stran zajaii a popravili; Mehmedagu Halilbasice odvedli vezírovi do Travniku, kde ho vezír dal zardousiti. Následkem politické samostatnosti uzavírali se Sarajevští každému vnějšímu vlivu a každé novotě konservativně odporovali. To přivádělo město vždy k trapnějším sporům s portou samou a mělo konečně též krvavé následky. Sebevědomí měšťané lehkomyslně zapomínali, že město není dostatečně opevněno, nebo snad považovali hrad Hodidjed za dostatečnou ochranu. R. 1655 stála v Sarajevě j*n malá pevnost beze idí. Teprve r. 1729 počal Ahmedpaša ze Skople velikým nákladem pevnost budovati. Stavbu dokončil však teprve slavný Ali pasa Heéimovic, který roku 1737 v Krajině rak. vojsko na celé čáře vítězně odrazil, a á otevřenou náručí Sarajevskými byl přijat; pouFrv jejich nadšeni, dokončil pevnost svými vojáky a najatými dělníky. — R.1809 byla pevnost cařihradský ii stavit.iem značně rozšířena; dostala dvě bašty, tři brány, 2 věže a vodovod z Moščanicc s 9 výtoky. Jato stavba zabírá celou čtvrt města a má několik džamijí, z nichž nejstarší pochízi z r. 1584. Veřejné budovy stavěny z kamene; u soukromých byl jen přízemek pevný, kdežto hořejšek býval výhradné z le-penice a dřeva. Proto nelze se diviti, že i lěsto devětkráte od svého počátku padlo plamenům za obst; stalo se tak v létech 1480, 1560, 1644, JÍ655, 1697,1746, 1797,1856 a 1879. ještě hrůzněji a pustošivéji řád ly epidemie, z nichž nejhorší byly r. 1690 a 1741 ; posledn zuřila dvé-téta-a vyhubila celé rodiny a obce. Buh ochraň nás před sarajev- Sarajevo. 4J ským morem! stalo se příslovečným v celé zemi. Příčinou toho byla hustota obyvatelstva a nedostatek kanaiisace; dřevěné potrubí vodovodu vedeno bylo četnými tur. hřbitovy, kde mrtvoly bývaly jen mělce pohřbívány. Dne 19. srp. 1878 vtáhli do Sarajeva první oddíly rak.-uher. vojska a tímto dnem počíná městu nové období. Sarajevo je velmi malebně položeno. Na sev. chrání ho Hum (820 ni) a Gradanj, (894 m),na vých vystupují Nalý Orlovac (1025 m) a Hrastova glava (1002/77), na j. Kapa (969 ni), Draguljac (1166 m) a Debelo brdo (746 ni), za kterými vypíná se mohutný Trebevič (1630/??). Město dělí se na 7 okresů, a ty opět v 125 mahal. Střediště města tvoří Čarsija (z tur. čaršu = trh), jakou má každé město bosenské; leží v rovině a je hlavní podívanou pro cizince. Nikde jinde nemůžeme lépe pozorovati orientální ráz místního života, jako v těchto úzkých, špatně dlážděných uličkách, plných krámů a dílen různých řemeslníků. Okolo Čaršije spojuje se ostatních šest čtvrtí v úplný kruh: /(oševo, nazvané dle potoka téhož jména, vých. od něho Bjelava a Inovaci, na vých. Grád (kastě/), na j. Hrvatin a Bistrik-Čo-Ďanija, rozdělené potokem Bistrikem. U hlavního nádraží vzniklo Nové Sarajevo. Na svazích vrchů mezi zelenými zahradami bydlí výhradně mohamedáni, v evropském středu města příslušníci ostatních vyznání. Při prohlídce města od vých. naskytují se tyto znamenitosti: * Rad nice (beledija) vystavěná r. 1893 v maur-sko-arabském slohu na trojúhelníkovém půdorysu. Hlavní průčelí nádherné této budovy směřuje k j. na nábřeží, risalit se skvostnými architektonickými okrasami a s loggií o pěti štíhlých sloupech, spojenou s velikým sálem, působí monumentálně. Hlavním vchodem vstoupíme do še- 42 Sarajevo. stiúhelné dvorany s arkádami, již pokrývá skle-jiěná kopule: z dvorany přichází se do různých oddělení a úřadů. V prvém poschodí je galerie, nádherný sál, s k němuž obou stran přiléhají zasedací síň a selamluk starosty města. (Průvodci při prohlídce zpropitné). —■ Obecní zastupitelstvo sestává z gradonáčelníka, j ho náměstka a 24 clenu, SARAJEVO. Z turecké čurti. z nichž dvě třetiny dle poměru vyznání volí příslušníci a 8 členů jmenuje vláda z třídy voličů městských; ona jmenuje též vládního komisaře, který dohlíží ku správě obecní. Za radnicí je tur. čítárna, /(iraet-hana, vedle ní známá tur. kavárna Bend-baša se zahradou. Nej-vých. leží na řece Miljačce lidové lázně, jež byly odevzdány veřejnosti r. 1902; mají tři nádrže: pro muže 30X15 m, pro ženy 15X12 m, pro děti 9 X 6 m s 94 kabinami. Sarajevo. 43 *ŽIutá bašta, s níž denně výstřelem z dóla oznamuje se poledne, poskytuje pěkný pohled na město a do Sarajevského polje. Vedle společný hrob padlých zde vojáku z r. 1878 a vodojem městského vodovodu: něco á&iebilá bašta obě z r. 1737). Va-kufská nemocnice pro choromyslné od r. 1894; ředitel Čech. Nová budova státi bude vedle zemské nemocnice. *Serijatská škola zařízena pro 48 softů; přijímají se moh., kteří skončili 4 ročníky rudžije neb gymnasia a nepřekročil i 30. rok. Výchova trvá 5 let a objímá všecky právní vědomosti, jez přednášeny jsou v arabském a lur. jazyce, pak evropská práva s některými pomocnými předměty. Posluchači odbyvší zkoušky nabývajL titulu efendi, t. j. znalec písma a mohou, jakožto kadiové zastávati zemskou službu právní, týkající se tur. věcí rodinných, svatebních a dědictví- (šerh. Budova vystavěna zemskou vládou v maurském slohu. Pozoruhodný je dvůr obepjatý sloupořadím, se studnou uprostřed, mod- \ Bosenský sedlák neaoucí krocana na trh. 4i Sarajevo. litebna, ředitelna, sborovna, knihovna, pokojíky a jídelna studentů, vše po tur. způsobu zařízeno. Průvodci zpropitné bakšiš). Jdeme-li ulicí Logavinou, která odtud táhne se do vrchu, přijdeme ke klášteru dervišů *Siuan-tekkiji, založenému r. 1638. Každý čtvrtek večer konají se tu modlitby řvoucích dervišů, které prese svoji rytmickou jednotvárnost provázenou tancem, jsou zajímavé. Podobných klášterů je v Bosně 18. Vstupenky po 1 K možno koupiti v radnici v kteroukoliv dobu. *Caršija (bazar) skládá se asi z 50 úzkých uliček a rozdělena je dle řemesel. Dřevěné krámy jsou zároveň dílnami. Pokryty jsou daleko vyčnívajícími střechami, které chrání kupce a vyložené zboží před deštěm a sluncem. Zavírají se z ulice dřevěnou stěnou, na dvé rozdělenou, jež se dřevěným břevnem přitáhne a zamkne. Hoření díl otvírá se pod okap, dolní slouží za lavici, na níž se vykládá zboží. Každý krám (dučan) má v zadu skladiště. Zde pracuje a prodává majitel vždy sedě na skřížených nohách. V čaršiji nalezneme pravý, neporušený orientální život. Vedle prostých výrobků domácího průmyslu vyloženy jsou i ozdobné a drahocenné předměty umělecké práce, a možno za dosti levný peníz zakoupiti různé náčiní kovové, vykládané, tepané, ryté; filigránové práce, měděné nádoby a mlýnky na kávu, noze, dýmky, hliněné a kožené zboží; koberce, jemné plátno ruční, výšivky, střevíce atd. Za staré zbraně a vyšívání platí se již vysoké ceny. (Při kupování nutno smlouvat!) — Nikdo neopomeň navštíviti též tur. kuchyni a ochutnati různá jídla, pak zastaviti se v tur. kavárně a u holiče. *Begova džamija je nejznamenitější stavbou z tur. doby v Bosně, z r. 1530. Rozdělena ve tři prostory: Sarajevo. 45 střední veliký a dva menší poboční. S pravé strany vypíná se mimber (kazatelna), vykládaný mramorovými deskami. Pod velikou kopulí pálí se kadidlo. Vnitřek krášlí barevné ornamenty a výroky z koránu, historicky však nedůležité, poněvadž celá džamija byla nedávno vymalována. V ní chová se drahocenný, starý koberec, jenž pokrýval hrob Mohamedův a který sem r. 1877osmanská vláda SARAJEVO. Ze sterého tržiliě. poslala, by věřící vznítila k boji. Džamije má prostornou předsíň, nesenou antickými mramorovými sloupy a krytou kopulemi; v právo pokládají se mrtví před pohřbem. Nad hlavním vchodem napsána jsou na mramorové ploše tři arabská disticha, opěvující slávu zakladatele Husrev-bega, který odpočívá se svou ženou v 1. ve zvláštní hrobce (turbé). Uprostřed 46 Sarajevo, dvořiště rozkládá větve mohutná lípa, 350 roků stará a zastiňuje krásnou kašnu, kde se moh. před modlením obřadně omývají. (Pri vstupu do džamijí nutno obouti tur. pr uvky a nesmekati; bakšiš). Při džamiji trčí vys ky nťnaret z tesaného ka^ mene, nejvyšší v Sarajeve. V pr. od kašny jest kostkový kamen, v podobě hlavice sloupové, na SARAJEVO. Cla iHi re\ Be ovi d""m'je. němž vysekán je žlábek, starý tur. loket (aršin) zdélí; zde mohli se kupci přesvědčiti o správné míře. V pr. ve dvořišti zvedá se vysoká kamenná věž — sahat-kula s tur. hodinami a ciferníkem, rozděleným na 24 hodin. Naproti džamiji stojí stará přízemní budova kursům medresa (olověná škola pro výchovu hodžů duchovních) s malebným nádvořím na sloupích. Pozoruhodné jsou pokojíky žáků. Sflrjjevp 47 Za vysokou pevnou Zdí skrývá se *starýsrbsky kostel, jehož vnitřek jest svrchovaně zajímavý. Pozoruhodná je originelní kazatelna (ambona). V předdvoří kostelíka vystavují se na velikonoční pondělí vdavky chtivé dívky srbské vystrojené v nejkrásnější šaty a vyzdobené okrasami ze svých výbav. Modlitebna španělských židů, totiž oněch se-fardských židů, kteří v XVI. století vypuzeni byli zároveň s Maury ze Španělska. Do Bosny se nastěhovali r. 1576. Liší se od ostatních židů tím, ze zachovali si jazyk, kroj a obyčeje. Zabývají se nejvíce obchodem; jsou šetrni a někteří získali si svou sn hou velikého jmění. V modlitebné chovaj d ocenný thora-talmud. Bezes an sou enický (z tur. slova bez sukno) je temná, ohniv dorná chodba,, sklepu podobná, původ ě určená výhradně pro moh. kupce; nyní je ob azena většinou spaň. židy. Bezestan je částí tasí i lanu prostorné budovy asi 110X70 m veliké. Rozsáhlý dvůr obklop n je v přízemí a v prvém pa re klenutými arkádami. Zevnější strany budovy pro i jihu, sev. a vych. opatřeny jsou krámy a zaklenuty malými, olovem krytými ko-pulem'. Stavoa má uvnitř ráz zříceniny a nebyla opravová a od posledního požáru, r. 1879. Náleží vakufu (moh. zadusí), který má značný majetek, vynáše'ící r cně okolo 120.000 K. Pozemky va-kufské zaujímají skoro třetinu celé Bosny. Na 1. b"ehu Mljacky sto'í oficiální moh. modlitebna careva džamija, kterou dal vystavěti v druhé pol. XV. stol. sultán Mahmud II., podmanitel Bosny. Za ní stojí dvoupatrový koňak, v němž bydlí správce země. Vystavěn r. 1868, byl před okupací sídlem valiho (tur. místodržícího Bosny). Vých. od něho uvidíme budovu vrchního soudu, hlavní te- 48 Sarajevo. legrafní stanici, františkánský klášter, akciový pivovar. Vedle koňaku jest vládní *továrna na koberce (vstup volný, bezplatný), spojená s prádelnou a barvírnou vlny, v níž zhotovují se dle starých i nových vzorů perských, smyrenských a domácích koberce, vynikající velikou trvanlivostí, I 4^ vkusem asouladem barev; tkají se tu též gobelíny a koberce hedvábné. Ceny jsou poměrné levné. Naproti moh. klášter Jedila tekkija se 7 stejnými náhrobky 7 bratrů vedle sebe pochovaných, jež dal kdysi jistý pasa nevinně stíti. Někdy vykonávají zde řvoucí dervišové své pobožnosti. Vedle stojí veliké, nov. kasárnyFrant. Josefa* Blíže nové sta-nice Bis triku jest městský chudobinec, zařízený pro 70 lidí. Modlitebna rak.-u/j. židů vyst r. 1902 za 120.000 K v maurskem slohu. Čtyry rohy obdélníkové budovy krášleny jsou nízkými kopulovitými věžemi. Katolický chrám srdce Ježíšova vystavěn nákladem 270.000 kor. v ranním gotickém slohu ve SARAJEVO. Pohled do ulice. Sarajevo. 49 formě třílodní basiliky dle plánů architekta šl. Josefa Vancaše; vysvěcen byl r. 1889. Fresky: Kázání na hoře a Mojžíš přijímá přikázání, maloval A. M. Seitz, Vzkříšení Páně a Korunování bohorodičky, A. z Rhodenu, temperové malby, osm poprsí církevních mužů, Ludvík Seitz. Figurální práce sochařské provedli Exler ve Vídni a Morak v Záhřebe. Zvony, zavěšené ve věžích, 43'2 m vys., darovali Slovinci.— Seminářský kostel stavěl týž architekt. — Vedle katedrály jest hlavní poštovní úřad a v téže budově také pěkně zařízené *zem. museum bos.-herc, cizinci v každou dobu volně přístupné, (průvodci zpropitné). Bylo založeno roku 1888 a skládá se ze dvou oddílů: z archaeologicko-historického a z přírodovědeckého. Sbírky umístěny jsou ve 54 síních. V přízemí mineralogická a geologická a část zoologické sbírky, která v prvním patře pokračuje. Jmenovitě tato sbírka je bohatá a zastoupeno je v ní skorém veškeré zvířectvo poloostrova balkánského. — V II. poschodí jsou sbírky středověkých předmětů, bo- Starý guslar bosenský. 4 50 Sarajevo. hatá sbírka zbraní a předměty národopisné, jakož i sbírka všech typických krojů Bosny a Hercegoviny na figurínách. — III. posch. chová nálezy z římské a řecké doby, otisky pečetí, mince a gemmy. — V blízké Rudolfově ulici vyloženy jsou bohaté a velice zajímavé sbírky předhistorické; cenné jsou vykopaniny z kolových staveb posavinských a řeky Uny. Bohatost Sarajevského musea je veliká a zasluhuje opětné návštěvy a podrobného prohlédnutí. Srbsko-pravoslavný metropolitní kostel působí svou velikostí a kopulemi monumentálně. Se stavbou počato r. 1863, ale pro nedostatek peněz dokončena teprve roku 1872. Provedl ji samouk Andrija ze Srbska, který neuměl ani čísti ani psáti; podobný kostel vystavěl též v Mostaru. Kostel, který stál přes 400.000 kor., nesen je uvnitř vysokými sloupy a má bohatě pozlacený iko-nostas. Zavěšení zvonů musilo být chráněno praporem tur. vojska před rozkvašenými mohamedány. Tržnice vystavena r. 1895; má 82 stánky. *Zemský uměl.-průmyslový atelier zaměstnává výhradně moh., kteří učí se vykládati ve dřevě a v kovech zlatem, stříbrem a perletí, pak čakanění, rytectví a vytepávání prací přepychových. Účel jeho jest oživiti domácí umělecký průmysl, který byl blízek zániku a přivésti ho na vyšší stupeň dokonalosti. (Vstup volný; v pátek zavřeno). Zde možno za přiměřené ceny koupiti drobné i větší předměty orientálního rázu, jako upomínky na Bosnu. Městské nádraží a hlavní celnice zabírají 622 m2 zastavené plochy. Spolkový dům vystavěný dle plánů archt. Pa-říka, otevřen 1899. Obsahuje mimo četné spolkové místnosti a podzemní restauraci veliký sál s jevištěm, jenž může pohodlně pojati 750 osob. Sarajevo. 51 Protestantský kostel na levém břehu Miljačky vystavěn v byzantinsko-románském slohu dle plánu archit. Pánka. Výška kopule až ke kříži je 35 m. Na 1. straně stojí farní budova, na pr. projektována je škola. Vládní budovy stojí před městským parkem, založeným na tur. hřbitově. Prvá, střední stavba zaujímající 3220 m'1 zastavené plochy, dokončena byla r. 1885, druhá vých. -o 2300 m2 zastavené plochy r. 1897 a třetí odevzdána svému účelu r. 1905. V první budově uloženy jsou ve dvořišti skulptury a fragmenty z doby římské v Bosně nalezené. Nedaleko jest zemská tiskárna, budova okresního a krajského úřadu a finanční ředitelství. Sirotčinec Betlehem pro sto sirotků, vévodí celému městu; byl postaven péčí a nákladem arcibiskupa dra J. Stadlera. Alipaša džamija byla zbudována okolo r. 1552 v ušlechtilých rozměrech. V ní konají se modlitby při odchodu i příchodu poutníků, kteří putuji každoročně na čtvrtý den ramazanského baj-ramu do Mekky, a loučí se s pozdravem: Alláh emanet. — Při dobytí Sarajeva 19. srpna 1878 kladli zde povstalci nejtužší odpor. Městská elektrárna, zařízena firmou Siemens 8$ Halske, pracuje od r. 1895. Mimo k osvětlení města (žárovkami i obloukovými lampami) slouží také k pohonu tramwaye s vrchním vedením. Má 4 parní stroje s úhrnnou silou 850 koň. sil, 7 dynamo-elek-trických strojů a stanici akkumulatoru se 130 články. Továrna, na tabák zbudována r. 1880; v závodech tabákové režie pracuje celkem asi 3500 osob. Celková výroba činí ročně 33 mil. cigaret a 70 mil. balíčků kuřlavého tabáku. (V zemi urodí 4* 52 Sarajevo. se ročně průměrně 36'000 q tabáku.) Prohlídka od 8—111/^ a od l1^-5'/2 hod. Dovolení vyžádá se v řiditelně. — Před továrnou jest křižovatka elekt. městské dráhy; jedna kolej vede k radnici, druhá ke kat. kostelu, třetí k nádraží. Po té dojíždějí také lokální vlaky Sarajevo-llidže až k továrně. Vojenská nemocnice leží odtud na sev. Vojenská ležení s obrannými budovami zaujímají prostoru 32 ha. SARAJEVO, Starý hřbitov španělských židů. Hřbitov španělských židů na příkrém úbočí vrchu se svými stejnými náhrobky, ohromnými balvany s hebrejskými nápisy, působí nezvykle. Katolický kostel sv. Antonína s věží 46 m vys. v Novém Sarajevě za nádražím zbudován r. 1906. V blízkosti jsou městské jatky, státní hřebčinec a továrna na drát a hřebíky. Zemská nemocnice vystavěna v 1. 1892—1894 pavillonovým systémem, skládá se ze 17 budov; zařízena je pro 325 nemocných. Leží na j. úbočí údolí Koševa v parku, 1\3 km od vládní budovy vzdálena. ^Omnibusové spojení s městem. Celý Sarajevo. 53 ústav opatřen je elektrickým světlem a rozdělen na oddělení vnitřní, chirurgicko-okulistické, der-matologicko-syfilidologické a porodně-gynekolo-gické. R. 1902 přijato bylo 5009 nemocných. Vodovod dohotoven r. 1890. Zachycen byl výtok Moščanice, vycházející na úpatí Crného vrhu, který je vzdálen 7 km ze středu města. Dává ve 24 hod. 46.400 hl vody. R. 1895 připojen pramen potoku Crnila, přítoku Moščanice; v novější době SARAJEVO. Starý turecký hřbitov Alifakovac s hrobkami pašů. zachyceny byly i prameny Begovac a Kovačič. Potrubí měří 53-9 km, vodojemů je 6, hydrantů 170. /(anatisace města provedena r. 1898. Přes Miljačku vede 9 mostů, přes potok Koševo 3. Zajímavá jsou také turecká pohřebiště a jejich staré stromy a zvláštní náhrobky. J/ýlety ze Sarajeva*): 1. Kolem žluté bašty přes kastel visegrádskou branou k Vasinhanu. Vyhlídka 'na město, do úžlabiny potoka Moščanice a řeky Miljačky. *) Výlety na tratích železničních jsou vynechány. 54 Sarajevo (okolí). 2. Ke Kozímu mostu (Kozija Čupríja) po silnici podél řeky asi 4 km, zpět pod novou tratí přes Alifakovac do města. Přes starý most o jediném smělém oblouku vedla po staletí hlavní obchodní cesta z Uher do Soluně. 3. Na Čolinu (Velikou) Kapu (1000 m) tam i zpět pohodlně za 3 h. Cesta vede starou tur. čtvrtí Bistrikem, pak po cestě Appelově kolem Malé Kápy. Velkolepá vyhlídka na město s okolím. Rovněž i večer, když vracíme se z Trebeviče, poskytuje osvětlené město úchvatný pohled; zdá se nám, jakoby kus hvězdného nebe byl spadl na zem. Město má neobyčejně malebnou polohu a může se směle měřiti s jinými místy v tom vzhlede proslavenými. r 4. Na Trebevič (1630 m). Celodenní výlet pěšky neb koňmo; vůdce zbytečný (platí se mu 4 kor., za koně rovněž tolik). Výstup za 4 hod., sestup za 21/? hod. Cesta jako na Velikou Kapu až kde odbočuje u myslivny cesta k Dovliči. (V my-slivně možno obdržeti nápoje i zákusky.) Odtud jdeme lesem (v 1. Draguljac 1166 m) po dobré cestě při mírném stoupání četnými serpentinami k turistickému domu pod vrcholem Trebeviče, vystavěnému r. 1893.1 zde postaráno je o občerstvení; ceny mírné. Dva pokojes 10postelemi; nocleh80hal. S temene široký rozhled; přehlédne se: Romanija pl., Ja-horina, Volujak, Maglié, Treskavicav Bjelašnica, Zec, Vlasič, Bukovik, Ozren, ba i Durmitor v Černé Hoře. Velice zajímavý je sestup po hřebenu Trebeviče. 5. Do Lukavice a Kobildolu polodenní výlet; 10 km. Podél 1. břehu Miljačky přes Kovačiči a přes sedlo Vrači; sestup do údolí, kolem výletního místa Karolinenhofu a Lukavice (býv. pivovar), v rovině až k cestě vedoucí k To-pliku, odkud v 10 min. přijdeme v 1. k hrobům bogomilů s velikými náhrobky. V Kobildolu veliké pily firmy Feltri-nelli. Dříví přivádí se vodní rýhou z Kasidolu, 16 km dl. Odbočka dráhy, 7-5 km dl., připojuje se v Ilidži k hlavní trati. Obecná škola. 6. A" vodopádu Skakavci, 18 km sev. Cesta vede údolím Koševa kolem hřbitovu přes Nahorevo; další cesta je mizerná, blátivá. Vodopád řítí se s výše 80 m\ na jaře je nejsilnější. V nepřístupných skalách hnízdí sup. Turisticky zajímavější cesta vede přes Pašin brdo (964/77), Gororječ (1329 m), na Bukovik (1532 777), Vyhlídka odtud je vděčnější než z Trebeviče. Sestup k vodopádu. Zpáteční cesta buď Koševem nebo přes Kozjače (1470 m), kolem Vučji luky (1298 777), po dobré cestě kolem Glogu (1405 m) a po staré mokranské -silnici do Sarajeva. Celodenní namáhavý výlet. 7. Na Ozren (1452 777) 8 hod. Zde možno přespati v čet-nické budově. Cesta opět přes Vučji luku, kolem hanu Sarajevo (okolí). 55 Jezera, Toplice, přes Šlemu (1372 m) a Ovnju (1391 m). Vyhlídka nepopsatelná. Již jméno ozren, od ozreti se = rozhlížeti se, obzírati, to dokazuje. Nepřeháníme snad, rek-neme-li, že lze přehlédnouti větší díl Bosny; Moře vrchů je tak ohromné, že Trebevič v něm takřka mizú Vyhlídku podporuje osamělost vrchu a vzdálenost ostatních velikánů. 8. Ilidže (z tur. ili—tepjý) leží v Sarajevském polji, \2km záp. od Sarajeva při řece Željeznici, 500 m n. m. Mezi městem a lázněmi jezdí v létě 48 vlaků denně. (II. tř. 24 hal., III. tř. 14 hal.). Mocné vřídlo sirné vody, 58" C teplé, dodává ve 24 hod. 13.800 hl. Užívá se Jí k pití a ke koupání a osvědčila se hlavně při chronických nemocech žaludku, střev, sleziny, jater, měchýře a ledvin, při pakostnici, cu- Láině ILIDŽE u Sarajeva. Hotel Austria. krovce a ženských nemocech. Čerstvě nabraná čpí po síře, je čistá, bezbarvá, na vzduchu se brzy zkalí. Pramenu užívali již Římané a jméno tehdejšího osídlení bylo Ad Ma-tricem. Mezi usazeninou ve vřídle nalezeny byly římské mince, umělecké předměty a zbytky římské stavby. V místech dnešního hotelu Bosna odkryta mosaiková podlaha z bývalé lázně, z níž díl ponechán namístě, díl uschován v museu. Také za doby tur. těšily se lázně dobré pověsti. V Ilidži jsou tři hotely: Bosna (59 pok.), Austria (34 pok.) a Hungaria (27 pok.); nedaleko lázní stojí hotel Igman (16 pok.). Ceny jsou velmi mírné. Lázeňská a hudební taxa se neplatí. Pri delším, více než čtrnáctidennín pobytu poskytuje se z bytu sleva 10'/o. 56 Sarajevo (okolí). Lázně rozděleny jsou na starou koupel, novou koupel, koupel pro moh. zeny, rašelinné lázně, studené lázně, a otevřenou pjovárnu. Prospekt a ceny zašle správa lázní. Ředitelem lázní je Čech p. Jul. Pojman, člen KČT, který ochotně zodpoví každou poptávku, milerád sestaví program cestovní jak jednotlivci, tak i společnostem, a vychází radou i pomoci každému turistovi vstříc. Lázně nalézají se v krásném parku, 15'/a ha velikém, v chráněné poloze; průměrná teplota letní obnáší 20u C. Lázeňská kapela, taneční zábavy, hříště tennisová, jízdní dráha pro cyklisty, houpačky, kolotoč, střelnice, čítárna, herna atd.; je zde P, T, lékárna, obchod s pečivem a s koloniálním zbožím. Nedaleko je státní hospodářská stanice Butmir. Při stavbě její odkryto bylo neolithické osídlení s množstvím předmětů z doby kamenné. Asi půl hod. z Ilidže k j. konají se každoročně na závodišti, 2400 m dl., koňské dostihy domorodců. Z Ilidže vede stinné stromořadí 3-5 km dl.k vrelu Bosny; řeka vyvírá pod Igmanem v několika proudech. Omnibusové spojeni; cena 20 hal. pro osobu. Restaurace. Pozoruhodný je vzorný chov pstruhů. Jiná pěkná promenáda vede k pramenům Hrasnice. Z Ilidže lze podniknouti výlet na B/eJašnici (2067 m), na níž stojí meteorologická observatoř, nejvyšší na poloostrově balkánském. Toto horské pásmo je se strany llidžské nejpřístupnější, kam mohou se dostati i necvičeni turisté buď pěšky nebo koňmo. Před prameny Bosny odbočíme v 1. na stráň, odkud počne stejnoměrné stoupání po pěkné cestě až na Borovac; stále lesem přijdeme na Hrasnički stan, kde je pramen (odpočinek) a nová turistická chata vystavěná Němci. Červeně značenou cestou dále lesem pres sedlo Igmana k horské lučině Velikopolje (4 hod.), na níž stojí nová myslivna a prostorné obydlí lesního podnikatele Ko-bala (dobrá a laciná kuchyně), kde mohou i celé společnosti 'přespati. Dále přes lesní louku Grkaricj, kolem pramenu, odkud začíná ostré stoupání až k sedlu Štirina lokva a kde dělí se cesta do Umoljani; turistická stezka vede v serpentinách po holém úbočí až do observatoře. Zde jsou dva pokoje se 6 postelemi, vyhrazeny turistům; pro četnější návštěvu zřídí se potřebná lůžka. Za nocleh platí se 80 hal. Jídlo a nápoje možno dostati; na cestu však nutno vzíti s sebou potraviny. S Bjelašnice vidíme pod sebou jakoby ohromnou plastickou mapu horských velikánů, z nichž nejdůležitější jsou Visočica (1964 ni), Prenj (2102 ni), Tre-bevič (1630 ni), Romanija (1628 ni), Jahorina (1890 ni), Třes- Sarajevo (okolí). 57 kavica (2088 m), Veleš (1968 m), JVJaglič (2390/77) na hranici a Durmitor (2606 m) již v nitru Černé Hory, pak horstvo v Novopazarsku, Ljubična(2239 m),aiá. Výstup asestup možno sice vykonati za den, ale doporučují se natento výlet dva dny. Výstup z llidže trvá 8 h., sestup 6 a půl h., odpočinek v to počítaje. Druhým východištěm je Pazarič. S vůdcem ze vsi Zoviku při značném stoupání pralesem 2 hod. Na hranici lesa na blízku pramen. Holým krasem, jen místy je kleč, bez vody, kolem četných ponorů při mírném stoupání projdeme od záp. k vých. celou Hojta planinou. Vyhlídka stále pěkná. Na Ochranná chýže Anina pod vrcholem Treskavice. srázích kamzíci. Cesta trvá rovněž 8 hod. a možno obě partie spojiti: výstup z llidže, sestup do Pazariče neb naopak. Výlet píes Trnovo na Treskavici (2087\m). Z llidže vede do Trnová nová silnice, 26 km, dl., podél Željeznice v romantické krajině. Za 2 a půl hod. dostihneme povozem Trnovo. Toto vzdáleno je ze Sarajeva 37 km a leží 844 m n. m.; má 507 obyv., většinou prav., \ prav., školu obec, okresní exposituru, P, T, četnickou stanici a vojenskou posádku. Hostinec Bondyho jednoduchý, kuchyně však dobrá. Klíče od turistických chat vypůjčiti si lze z expositury; vůdce v místě. Potraviny nutno vzíti s sebou buď z llidže nebo ze Sarajeva. Z Trnová vede cesta na j. nejprve pul hod. v rovině kolem vsi Tošiči, pak vkročíme do lesa, kde počne 58 Ze Sarajeva do Jajce ihned stoupání. Za 4 hod. pohodlně přijdeme k Vratlo £asu (1693 m), průsmyku mezi kolmými stěnami horského věnce rozlehlé Treskavice, jenž tvoří zároveň hranici mezi Bosnou a Hercegovinou. Zde stávala tur. strážnice a tady utkali se často Černohorci s mohamedány. Rozhled široký, jenž uspokojí každého turistu. Za 3/4 hod. přijdeme k turistické chýši Anině, založené na pokraji lesa. Až sem je cesta značena. Odtud již snadno dostaneme se k jezerům, v jejichž oblasti ležel ledovec. Nejvýše nalézá se Černé jezero, nad nímž zdvihá se záp. Gornji Leljen (1977/77), níže je Bílé jezeto (1691 m, nejmenší), z něhož voda přichází do Velikého jezera (1548 /77), jehož odtok mizí v ponoru. Od jezer vystoupíme na Oblik a za 6 hod. od prvé chaty přijdeme ke druhé na Spa-sovači (Katharina-Hůtte). Odtud navštívíme ledovou jeskyni a nejvyšší bod Treskavice Baricu (2087 ni), s něhož otvírá se zase obsáhlá vyhlídka. Novou cestou pak buď přes Hojtu pl. na Bjelašnici (za 7 hod.)_ nebo zpět sestup ke vsi Turovu, kde uzříme zvláštní zjev přírodní. Voda vtěsnána jsouc mezi skály, vymlela si v korytě řečiště vírovitým otáčením veliké, kruhové, nálevkovité kotle, z nichž vytéká po stupních z jednoho do druhého; dále prorazila tunelový otvor, spojujíc se s jiným pramenem. Použití turistických chýší je bezplatné. Jsou dřevěné a zařízeny po způsobu alpských chat, sestávajíce z kuchyně a ložnice. Obsluhu obstará vůdce. IV, Ze Sarajeva do Jajce, Jablanice. Banjaluky a do B05. Kostajnice. Ze Sarajeva do Lašvy (64 km za 2—21, hod.) viz str. 19, odtud do Jajce (94 km za 5 až 61/., hod). Ze stanice Lašvy odbočuje trať do údolí říčky téhož jména. (7 km) Busovače, osada téhož jména leží 4 km jv nemá mimo nový kat. f nic pozoruhodného. Čítá 982 obyv. (560 kat, 368 moh., 54 prav.), má P, T, četnickou budovu, f prav., &, obecnou školu a medresu. Lesní správa dodává ročně 83.000 , z nichž Kyslaraga džamije je pozoruhodná, 2 obecné školy, 3 mek-teby, vodovod. Na blízku bývala římská osada. Dnešní Var-car založen byl teprve v tur. době a slul také Jedniže-Kasaba (Nové město). Pěkná vyhlídka s vrchu Orugla (882 m). JAJCE. Jezero Plívy. A) Z Jajce do Bugojna a Jablanice. Drahou do D. Vakufu (31 km za 1—-1l/a h.) viz str. 61., dále drahou do Bugojna (11 km za ', hod.) a dostavníkem do jablanice (74 km) na trati ze Sarajeva do Mostaru. Ze stanice D. Vakuf úrodnou rovinou Skoplje s četnými sídly zámožných rodin, zastávka (5 km) Prusac, před námi mohutné i v letě sněhem pokryté vrcholy Vranice (2000 ni) a Ra-duša Planiny (1956 m). (11 km) Bugojno má 2059 obyv., většinou katolíků; město leží v údolí Vrbasu, 575 m n. m. a vzdáleno je z Dolnjiho Vakufa 12-5 km, z Ku- 5* 6S Z Jujce do Bugojna a Jnblanice. prese 27 km, z Travnika 48 km, z Jajce 47*5 km, z Prozoru 43 km a z Livna 75 km. Hotel Freš-kura vedle nádraží (12 pok.), zum schwarzen Adler (6 pok.). Je zde okres, úřad, velitelství čet-nické stráže, P, T, f prav. a kat; tento velice prostranný, ale chudý, ^, 2 obecné školy, dívčí škola milosrdných sester, mekteb, obecní dům v orient, slohu. Obyv. živí se hlavně polním hospodářstvím, řepařstvím a chovem dobytka, jež podporuje hlavně okres. hosp. družstvo. Okolní zalesněná pohoří (Kulin vrh 1531, pohoří Vranica 2000 m) poskytují turistovi a lovci vděčných výletů. Rozvaliny hradu Prusce vzdáleny jsou odtud 6 km (viz Dolnji Vakuf). — Z Bugojna projektována je dráha do Aržana, a dále spojeni na Split Dostavníkem přijedeme úrodnou a pilně obdělanou rovinou na (17 km) Gornji' Vakuf, městečko s 1719 většinou moh. obyv. Má okres, ex-posituru, četnickou stanici, kat. faru a f, 5 é, obecnou školu a 2 mekteby, P, T, starou tur. věž se střílnami. Obyv. živí se většinou polním hospodářstvím, chovem dobytka a výrobou pěkných ručních mlýnků na kávu. Za dob římských dolováno zde zlato, jež vyskytovalo se v takové hojnosti, že denně^ vytěženo někdy až 50 liber (Plinius, Hist. nat. XXIII., 4.) Římané asi naleziště to důkladně vyčerpali, neboť ve středověku vývoz zlata z Bosny byl zcela nepatrný. Nyní jsou tu doly spol. Bosnia a horní spol. hrab. Oksza Orzechowského na rtuť, měď a něco zlata. Za G. Vakufem počne v bezpočetných serpentinách krásnými lesy výstup na Maklen, jehož výše (1123 777) dostihneme po 2 hod. jízdě. S jeho hřbetu velikolepá vyhlídka do alpské krajiny ve všech barevných nuancích. V pozadí rozervané, stupňovitě se zvedající velehory Hercegoviny, jež jsou i v létě sněhem pokryty. V polokruhu táhne se celý řetěz planin připadající oběma zemím. Majestátní Prenj pl. nemůže býti odnikud přehlednější. Údolí u Jablanice a Prenj pl. 70 Z Jajce do Bugojna a Jablanice. V údolí, na konci směle založené silnice, jež vine se tu jako stužka v ohromných zákrutech, vidíme mezi dvěma pahorky se tísnící -malé městečko Prozor, s 858 moh., 19 prav. a 189 kat. oby v. Vzdáleno je od G. Vakufu 23 kw, od jablanice 31 kw. Leží 700 w n. m. a je sídlem okres, úřadu, velitelství četnické stráže, oddělení finanční stráže, má P, T, 4 ^, obecnou školu a mekteb iptidaiju. Obyv. živí se výrobou koberců, chovem dobytka a také ovocnářstvím. Hotel Ráma (3 pok.) Prozor byl již v době předhistorické osídlen, jak dokazují nálezy bronzů, četné mohyly a opevněné ohrady na strategicky ^důležitých místech. Tudy vedla také asi římská silnice ze Zupanjského údolí do Bosny, jak svědčí zbytky římských mostu. Ve středověku bývala okolní krajina, jež slula Ráma, chráněna několika tvrzemi, z nichž zbyly rozvaliny hradu Prozoru. Ráma patřila jako okršlek Plivy původně k Chorvatsku. To asi bylo příčinou, že od doby Bély (1135) uhersko-chorvatští králové užívali také titulu krále z Rámy (Bosnense regnum quot et Ramam vocamus). Po dobytí Jajce (1463) propůjčil král Matyáš Korvin Prozor synu vévody Štěpána Vladislavu Kasaciči a tento ještě r. 1503 vzdoroval zde nájezdům tureckým. Pozoruhodné jsou v okolí prameny řeky Rámy, vycházející z jeskyň a vzdálené 9-5 kw od františkánského kláštera Ščitu, pak vodopády u Dugy, úžina Ramská, vedoucí k jablanici a rozkošné údolí Doljanské. Při východu z města vypíná se v 1. na skále zřícenina, sestávající z vysoké věže a něco zdí; hrad připomíná se již v r. 1366. Silnice vede dolů v dlouhých zákrutech podél potoka Ljuku, který však brzy mizívkrasu a níže na úpatí kopce, na němž malebně rozložena je vesnička Duge, opět vytéká jakožto silný vodopád. Cesta vede nyní do údolí Rámy, kde celá krajina nabývá již rázu jižního. Silnice vine se neustále svěžím lesnatým údolím podél řeky, která tvoří bezpočetné slapy. Po zajímavém dřevěném mostě přejdeme na pr. Z Jajce do Banjaluky a B. Kostajnice. 71 břeh řeky z území Bosny na půdu Hercegoviny. Za mostem je ves Gorica. Po obou stranách ční obrovské, příkré skalní stěny, jež jsou některé červeně a žlutě zbarveny. V 1. malebné /(/ekovačke Stijene, (1154 m), níže mineme kat. f, dále bezprostředně u silnice je Gračanicka stijena s jeskyní, v níž visí krápníky podobné šunkám, což zavdalo příčinu i k jejímu pojmenování. U Hanu Slatiny v 1. pěkný starý tur. most. Na svazích pozoru^ jeme již vinice. Za kretkou dobu stihneme vtoku* Rámy do Neretvy; v pr. nahoře voj. strážnice. Silnice vede nyní stále podél dráhy až do Ja-blanice na trati Šarajevo-Mostar. B) Z Jajce do J3anjaluky a b0S- Kostajnice. Z Jajce do Banjaluky denní omnibusové spojení; 73 km za 8 hody počítaje v to i hodinový odpočinek v Bočaci, kde vyměňují koně; cena 6 K. Z Banjaluky vojenská dráha doDo-berlinu (110 km za 4 hod.), iih. st. dr. do Hrv. Kostajnice (11 km) a přes most do Bos. Kostajnice (1 km). Silnice, která byla vedena podél řeky Vrbase, je stavbou prvého řádu a v technickém ohledu mistrovským dílem, vykazujíc jen 2" n stoupání. Odevzdána byla veřejnosti r. 18%. Divoce romantická krajina nemá hned sobě rovné; tunely, průlomy, náspy, galerie a výseky skal v kolmých stěnách střídají se neustále. Ctyry km za jajcem přejde silnice po železném mostě, 47 m dl., řeku Vrbas. Nedaleko na pr. stojí starý františk. kostelík Pomiljača. Několik km dále vedena je silnice po pr. břehu v nádherné krajině horské až dostihne divoké skalní úžiny, jež zdá se uzavírati cestu. Sotva že přejdeme směle založený železný most, ocitneme se v tunelu 36 m dl., který probíhá ohromnou skálu Greben (742 m), jež nutí řeku do ostrého záhybu. Nalézáme se v úzkém kotli nevšední divokosti. 72 Z Jajce do Banjaluky a B. Kostajnice. Hned na to následuje druhý tunel, 44 m dl., proražený ve Vlasinje Stijenách; silnice vybíhá na náspu 30 m vys. a vine se kolem Bijelih Stijen. Na některých místech urvána je silnice skalám a obrovské kmeny, jež při odstřelování za oběť padly, leží ještě dnes na pokraji vody. Minuly jsme na pravém břehu horský divoký přítok Ugar, jehož tok není prozkoumán; přichází z nepří- Z Jajce do Banjaluky. Most a tunel nad Vrbasein. stupné úzké strže, v jejíž výškách prohánějí se kamzíci. U malé říčky z 1. strany, Crna Rjeka zvané, otvírá se pěkná úžina, v níž vede pěšina do Varcar Vakufu. Brzy na to dostihne silnice širší roviny a zastavíme před restaurací (se 2 pokoji) Bočaci (odtud do Banjaluky 40 km), před níž prýští ze skály Vřelo Vilma. Před námi na příkrém vrchu zvedá se zřícenina hradní se zachovalou okrouhlou věží; vedle malá džamije. Moh. vesnička Bočac skryta je za skalním výběžkem Z Jajce do Banjaluky a B. Kostajaice. 73 v právo mezi švestkovými a ořechovými zahradami; zde také pozorujeme zbytky starokřesť. basiliky. Za Bočacem rozprostírá se úrodná rovina Agf-noselo, jíž jest pozadím zalesněná Čemernica (1339 m). Pak zase vstoupíme do příšeří úžlabiny, asi 9 km dlouhé, jejíž steny trčí ve fantastických formách do oblak. Úbočí porostlá jsou většinou buky. Dříve než z této úžiny vyjedeme, uzříme v 1. vysoko nad sebou na vysokých zubech Man-jači trosky staré tvrze J(rupy, jejíž ochranné zdi s věžemi táhnou se po svahu až k řece, kde na protějším břehu postřehneme také ještě nepatrné stopy- bývalého mostu. Nedaleko zbytky kláštera. V pr. Tisovac pl. (1218 m). Pravoslavná obec %rupa leží již opět v dlouhé rovině; v levo od silnice pěkný čardak (letní sídlo) bega Gjumišiče z Banjaluky. Obyvatelstvo této uzavřené krajiny, většinou chudí katolíci, tetováni jsou na rukou a prsou. Zvyk ten zavedli prý svého času františkáni, kteří své přívržence nesmazatelným znamením ve formě kříže tetovali a tak přestoupení k islámu zamezili. Zajímavý je kroj ženský. Turecký náhrobek v Cnzinu. 74 2 Jajce clo Banjaluky a B. Kostajuice. Vstoupíme nyní do třetího divoce romantického těsna 3 km dlouhého, jaké lze málo kde nalézti. Vstup chráněn býval Zvečaj-Gřadem, nyní zříceninou sedící na utrženém skalním kolosu a uzavírající cestu; silnice musela se při jeho obejetí silně zaříznouti do přečnívajících stěn. — V XV. století sídlil zde bosenský vojvoda rirvoja. V těsnu zvedají se po obou stranách skal.stěny až do výšky 250 m a zdají se býti kolmé; hnízdí v nich orli. Řeka zúžena je tu na 8—12 m a koryto její naplněno je balvany, přes něž voda divoce uhání tu proudem, tu zase se rozstřikuje, víří a pění, tvoříc peřeje a slapy. Nad ní, asi 15/77vys., táhne se silnice, vysekaná do skal. Náhle Otevře Se teSnO a Dřevěné náhrobky křesťanské. vidíme zelenou pahorkatinu, úrodné nivy a vesnice, jedeme rovnou přes louky do haranovce, kde po železném mostě, 50 m dl., přejdeme na druhý břeh Vrbase. Dále jedeme okolo vesničky Novosela, založené roku 1870 přistěhovalými moh. ze Srbska. Odtud není Již daleko do malebně rozloženého Gornjiho Sehera, předměstí banjaluckeho, kde opět přejedeme na druhý břeh řeky. Zde pod masivní kopulovitou Z Jajce do Banjaluky a B. Kostajníce. 75 stavbou lázní vyvěrá teplé vřídlo (30° C), jehož již Římané potřebovali; od nichž pocházejí ještě některé díly stavby (nádržka a kopule). Na blízku jsou tři dosud nezachycene prameny. Zbývá nám ještě projeti celou délkou předměstí a jsme v Banja-Iuce. Hotely: Bosna (15 pok.), Márzl (7 pok.), Austria (6 pok.). Banjaluka je druhé hlavní město Bosny a prostírá se na obou březích Vrbasu na úpatí výběžků Biljeviny a Manjači. Leží 156 mn. m. a má 14.812 oby v. (7524 moh., 2882 kat, 2775 prav., 336 ž., 49 ev.), P, T, a telefonní síť. Vzdálenost z jajce 72 km, z Prnjavoru 56 km, z Prijedoru 56 km, z Kotor-Varoše 36 km, z Ključe 68 km, z Varcar-Vakufu 68 km, z Tesliče 94 km. Je sídlem kat. a prav. biskupa, moh. mufti. Má krajský úřad a soud, městský a zemský okresní úřad, finanční inspektorát a nadkomisariát, měst. úřad, erární horní úřad, velitelství voj. brigády, místní voj. velitelství, ředitelství voj. dráhy Do-berlin-Banjaluka, posádkový soud, velitelství čet-nické čety, voj. zásobárnu, 2 prav. f, 2 kat. f, (katedrála vyst. 1884, farní kostel 1892), 2 žid. modlitebny, 46 &>, z nichž největší a nejkrásnější Ferhadija stojí ve středu města; vystavěna byla pašou Ferhadem za výkupné 30.000 dukátů, které dostal r. 1576 za zajatého syna rak. gen. hrab. Auersperka. Dále má evang. f, klášter milosrd. sester, františk. klášter Petričevac, filiálku trap. kláštera v Rudolfstalu, vyšší reálku od r. 1895, vyšší dívčí školu, 3 obecné, 3 medresy, vyšší ruždiju (tur. měšť. školu), obecnou (něm.) černých sester, obecnou (chorvat.) bílých milosrd. sester, konvikt trapistů, dívčí konvikt milosrd. sester v Nazaretu, — tabákovou továrnu od r. 1888, uhelné doly, továrnu na sukna, mlýny, pily a pi- 76 ZJajce do Banjaluky a B. Kostajnice. vovar trapistů (tento vaří asi 20.000 hl ročně). Týdenní trhy jsou hojně navštěvovány (každý úterek průměrně 3000 lidí). Veliký odbyt dobytka a obilí. Chov bourců, včelařství (ročně asi 80 q medu) a vinařství (asi 800 hl ročně). Banjaluka = lázně Lukášovy byla původně římstoou osadou a slula bezpochyby Servitium ; zbytky římských lázní a kastelu (na 1. břehu Vrbase) dosud se zachovaly. Před příchodem Turků zvala se Vrbašski grád neb Vrbas. R. 1527, 1688 a 1737 byla dějištěm prudkých bojů mezi Rakušany a Turky, 14. srpna 1878 s povstalci. Původní tvrz na břehu řeky, jejíž zdi sahají do vody, vyhořela r. 1528; novou postavil r. 1713 Numan pasa. Parnátnosti a výlety: v hlavní třídě Caršija s otevřenými dnčany, kde možno výhodně koupiti zlaté a stříbrné práce filigránové, spony atd.; park 200 ha, malebné kroje venkovanů na trhu (v úterý); kiraet-hana (moh. čítárna) v orientálním vslohu; Dragočaj 8 km, Slatina 21 km (lázně, voda 35J C), Čelinac 17 km (kyselka), Karanovac 14 km, něm. kolonie Rudolfstal 24 A/naWindthorst 32 km, vlašská kolonie Mahovljani 30 km. Do kláštera trapistů Maria Stern, skládajícího se z několika budov, 7 km povozem za 20 min. Dámám není vstup dovolen. V klášteře založeném r. 1868, bydlí 200—250 trapistů, nejvíce Němců, kteří při nejjednodušší stravě a náboženském rozjímání tráví zde svůj život v práci a odříkání. Přísná řeholní pravidla dovolují mnichům mluviti toliko za řídkých okolností. Obdělávají rozsáhlé pozemky a zaměstnávají se výrobou sukna, piva a sýra, známého v celé Bosně a Dalmacji. Mimo to vychovávají sirotky, vedou je k hospodářství a k řemeslu. Vojenská dráha Banjaluka-Doberlin (o normálním rozchodu kolejnic) opouští město z nového nádraží, projíždí evropskou čtvrtí, v níž vyniká továrna na tabák, vojenská nemocnice, dále pak letní sídla bohatých moh. a staví ve (3 km) předměst! Banjaluka, v dřívějším hlavním nádraží. V pr. otvírá se krásné údolí Vrbanje, po jehož délce směřuje dobrá silnice do okres, města Kotor-Varoše 34 km a odtud přes pohoří Borija, krásami oplývající do Prihi-niče (71*4 km) konečné stanice dráhy 41 km dl. podni- Z Jajce do Banjaluky a B. Koslajnice. 77 katelstva Morpurgo § Parente. Použíjeme-li této dráhy, můžeme za den dojeti do Usory či do Doboje (viz str. 12). Potom mineme veliká skladiště uvedené firmy, v 1. dále františk. klášter Petričevac, jenž hrál při výpadů povstalců 14. srpna 1878 velikou úlohu, ženský klášter Nazaret, v pr. pak nad Vrbasem na zalesněném úbočí rozlehlý klášter trapistů Maria Stern, obehnaný vysokou zdí — V úrodné krajině mezi lučinami a mírnými vrchy přejede trať silnici do Bos. Gradišky a stihne (9 km) Dragočaj, kde zahlédneme proudící Vrbas v značné již šířce. Za (13 km) Ramiói stoupá vlak podél potoka Ivanj-ského a dostihne nejvyššího bodu této tratě u (25 km) Ivanjské, kde se křižuje se silnicí, přicházející od Kozarce. Na kopci františk. klášter a na blízku trosky Ivangrada. Odtud spádem 20u/ni, do (35 km) Piskavice. V 1. doprovázejí nás vrchy Behremaginice pi, v dálce k vých. za jasných dnů ostře se rýsují Manjača, Osmača a Čemer-nica pl.; v pr. prostírá se masivní ř(ozara pí. Následují osamělé stanice (42 km) Omarska a (51 km) Kozarac, tato je od městečka téhož jména 5*5 km vzdálená. Rozkošné to místo leží malebně v pěkných zahradách, na okraji úrodné roviny, kterou protéká Gomjenica a má přes 900 výhradně moh. oby v. Ze zeleně trčí IQ š>, věže f prav. a kat. Uprostřed městečka stojí malá pevnost, dnes na spadnutí, jejíž šestipatrová kula (věž) obydlena je potomky posledního kozare-ckého hejtmana, Mehmed bega Čorbegoviče. Vystupující holé a rozjízvené skalní stěny, Kozarački Kamen zvané, k nimž se víží mnohé pověsti, tvoří pěkné pozadí. Zdejší švestky jsou proslulé v cizině výbornou jakostí. Přijíždějíce k Prijedoru přes pastvisko Urija zvané, uvidíme v pr. zemsky ústav pro chov drů- 78 Z Jajce do Banjaluky a B. Kostajnice. běže. Zaujímá 6 ha, na nichž 34 kurníků a malá bažantnice. Účelem ústavu je odchovávati pěkné druhy drůbeže a poskytovati sedlákům bezplatně vejce k chovu, by zvýšil se vývoz drůbeže a vajec. Úplná rovina slouží domorodcům za místo pro každoroční dostihy, spojené s různými národními hrami a zábavami. (59 km) Prijedor město s 5000 obyv. (2802 moh., 1820 prav., 340 kat.) leží 137 m n. m. Hotely: Kaiser von Ósterreich, Prijedor, Bahnhof. Vzdálenost z Banjaluky 50 km, z Bos. Nového 32 km, ze Sanského mostu 31 km, z Bos. Dubice35Á777. Město mladšího data; vzniklo asi před 180 léty. Má f kat. a prav., 4 ^, obecní nemocnici, 3 ob. školy, okres, a obecní úřad, velitelství okres, čet-nické stanice, P, T, oddělení finanční a celní stráže. Tur. čtvrť města, ležící na dosti velikém ostrově Sány, bývala dříve opevněna. Důležité obchodní místo; vývoz vepřového a hovězího dobytka, ovsa, kukuřice a sušených švestek. Firma Gerhardus a synové zaměstnává v sezóně 300— 400 dělníků a vyváží ročně průměrně 260—360 vagónů oloupané kůry pro koželuhy. fedeme-li dále, vidíme na severu Pastirevu Planinu, na'opačné straně Majdanskou pl. (650 m), uzavírající úrodná pole. Dále následují (70 km) Dragotinja a (77 km) Svodná. Souběžně s tratí vedena je silnice. U (85 km) Blagaje vidíme na příkré výšině zbytky hradu stejného jména, jenž ve středověku býval sídlem bos. králů; je kolébkou nejstaršího chorvatského šlechtického rodu Babonič-Blagaj. V 1. vlévá se Japra do Sány. Na břehu řeky této leží (90 km) Bosanski-Novi s 3267 obyv., většinou moh.— Hotely: K posti (12 pok.), Novi (6 pok.). Zde ústí Sána do Uny. Obe řeky přepjaty jsou ZJajce do Banjaluky a B. Kostajnice. 79 dlouhými mosty; most přes Sánu vede k nádraží a k silnici Prijedor-Kostajnica, druhý přes Unu do Dvoru v Chorvatsku. V městě je okresní úřad, četnická stanice, stráž finanční a celní, P, T, t kat. a prav., 3 £*, obecní nemocnice, obecné školy. V okolí značný chov dobytka, pokročilé polní hospodářství. Hrad a mlýny v Krůpě na Une. Novi Isyl r. 1693 banem Batthyánym Turkům na krátkou dobu odňat, r. 1717 chorvatským banem Draškovičem obléhán, jenž však kapetanem Alajbegem Čeričem z D. Vakufu poražen. R. 1737 udaly se zde opět srážky a r. 1789 bylo město generálem Laudonem dobyto; na brdu Lebrenica ukazují do dnes zákopy Laudonovy. Noví měl tvrz s 2 věžemi a s 2 branami, která byla dle pamětních desek zazděných, ve dvou zdejších džamijích, bos. místodržícím Abdullahem pašou 1700 obnovena a Ahmedem pašou r. 1762přestavěna. Odtud vděčná cesta přes ftrupu-Bihač a zříceninu So-kolac k Plitvickým jezerům (64 km) a do Ogulina v Chorvatsku (celkem 103/777) za 3—4 dny. Následuje ještě (97 km) Ravnica; Una zůstane v 1. a na druhém břehu jejím vidíme již chorvatské vesnice. Konečná stanice uher. státní dráhy je (105 km) Doberlin. V létech 1860-70 chtěla porta spojiti Rakousko či vlastně střední Evropu 80 Z Jajce do Banjaluky a B. Koslujnice. se Soluní drahou, která by šla přes Banjaluku-Kotor-Varoš-Sarajevona Novipazar atd. Tento projekt uskutečnil se jen částečně a sice z Dober-íinu do Banjaluky a z Mitrovice do Soluně. Doberlin leží 109 m n. m. a má 831 obyv. většinou prav. Firma Otto Steinbeis má zde rozsáhlou pilu s parním pohonem a elektrickým osvětlením. Potřebné dříví k zpracování plaví se po Saně a Uně. Telegrafování bez drátu zavedeno do Drvar. Mlýny v městě Bihači na Uně. Následující stanice (6 km) Volinja na 1. břehu Uny je již v Chorvatsku. Z (11 km) Hrvaiské t\ostajnice dostaneme se přes most, vystavěný maršálkem Marmontem v době francouzského vpádu, do Bosanské Kpstajnice 1 km vzdálené. Městečko, jež má 692 prav., 230 kat. a 638 moh. obyv., vzniklo r. 1862 přistěhováním 100 rodin z Užice, Valjevce a Bělehradu. V létě je tu značný obchod s koňmi, v zimě obchod ve velkém s poraženým vepřovým dobytkem a drůbeží. Je tu okres, expositura, obecná škola, 2 mekteby, 2 <Ět, + prav., P, T. V (20 km) Sunji dělí se trať: vpravo vede do (160 km) Bos. Brodu, v levo do (53 km) Sisku a (130 km) Záhřeba. Ze Sarajeva poštou do Višegradu, 81 V. Ze Sarajeva poštou na Rogaticu a Višegrad. a do Prijepolje v Sandžaku Novopazarském. Do Višegradu 119 km, odtud do Prijepolje 77 km; denně jezdí vojenská pošta s dopravou osob. Do Rogatice 12 hod., za K12-80, odtud do Višegradu 8 hod., za K 7-40, a dále do Priboje 6 hod., za K 4-80, odtud do Prijepolje 7hod. Nutno v čas zamluviti si lístky u pošt. úřadů. Silnice opouští Sarajevo na vých. straně a táhne se podél pr. břehu Miljačky; na protějším svahu malebný hřbitov Alifakovac. Pod bílou baštou vypíná se osamocená, vysokému komínu podobná skála Babin zub. Dále výletní místo Dariva, pak [4 km) vpr. kamenný most přes Miljacku, o jediném oblouku značného rozpjetí, /(ozi/a Cuprija zvaný, ze XVI. stol., potom v dlouhém zákrutu na již. úbočí Simina brda a Paprenika na sedlo Zlí stup a Paprenikjt hanu Bu/ogu. Zde. u silnice veliké kameny, Sehitlucizvané, vysoké to pomníky Turků, padlých při dobývání Star/gradu, ležícího naproti v pr. — Pěkná vyhlídka na Trebevič (1630 m). Nedaleko bohaté naleziště zkamenělin (aramo-nitů atd). — Silnice ubíhá se svahu kolem Han Derventu <\3km) ve výši 859 m, překročí Mo-kranskou Miljacku, jejíž břehů neopouští až do Mokra (25 km). — Kratší je tak zvaná stará cesta do Mokra, která vede ze Sarajeva přes Kastel, Visegrádskou branou, kolem Vasin hanu (v pr. prostírá se planina firastove glave 1025 tri), stoupajíc stihne han na fireši (1066 m); v 1. vypíná seGJog (14-05 m). U Brezovice počíná spád a cesta přechází do údolí Miljačky. Velkolepě vyniká před námi Romanija pí. a sice na j. Veliká Stiena (1615 m), uprostřed Orlova Stiena (1507 m) a na sev. Veliki Vrh (1328 m). Mokro leží 1040 m n. m., má 574 oby v. většinou prav., f prav., myslivnu, pilu a výbornou pitnou .vodu. Za tureckých dob bývala to pověstná a obávaná ves hajducká. Silnice stoupá v četných zákrutech (ve 4 km o 350 m) krásnými partiemi 6 82 Ze Sarajeva poštou do ViSegradu. lesními a skalními. U četnické budovy Han Na-romanija (31*8 km) dostupuje nejvyššího bodu 1382 m. Vysočina, kterou probíhá směrem seve-rových., jest mírně pahrbkovitá, tu a tam krasová, bez vody, spoře obdělaná; dobře se tu daří jen stromy jehličnaté'. Skrývá ledové jeskyně dosud neprozkoumané. Na Romaniji je podnebí drsné. Od Hanu Podrómanija (46 km, 846 m) vede silnice v jihových. směru přes rovnou, rozlehlou vysočinu. Nad hanem, na kraji této roviny, stojí ochranné voj. kasárny, zámku se podobající, s věžemi a silnými zděmi. Zde dělí se silnice do Vlasenice v sev. směru. Jednotvárná tato rovina sluje Glasinac a obsahuje přes 100.000 předhisto-rických hrobů illyrského původu, z nichž prozkoumáno as 1000. i ^ Jest to pohřebiště svého druhu jediné v Evropě. Také stopy římské cesty byly zde nalezeny. Celá planina bývala opevněna valy a strážnými hlídkami a uzavírala v sobě ohromné osídlení. R. 1392 prodral se na Glasinac díl tur. vojska; byl to první vpád Osmanů do Bosny. Dějiny vypravují, že v bitvě zde svedené vyniknul kněz Gojko Mrnjavié. V středověku bylo tu sídlo několika řecko-orient. biskupů. Dnes není ani stopy po nějakých stavbách. R. 1714 zajal Numan pasa 3000 Černohorců se ženami a dětmi a odvedl je do Bosny; tito usadili se většinou na Glasincu. Jsou zde rozsáhlé pastviny a vydatný chov dobytka. Jedeme-li dále, uvidíme po pr. straně obelisk, postavený na památku padlých 1. divise při šarvátce s povstalci (dne 21. září 1878) u Senkovic-Bandinu. Silnice obrací se okolo jižní paty zalesněného Rabar brda, projde Obrtiči, Han Budíne a přijde kolem sev. paty Brekoviku do údolí potoka Lužvice. V četných zákrutech probíhajíc roklí sev. od r\ovanje, obrací se okolo Gradu (897 m) a Lunji (875 ní) na jih a dostihuje města Rogat/ce, vzdáleného od Sarajeva 76"4 km, od Višegradu 43 km. Leží v údolí Rakitnice, 528 m n. m., má 2010 moh., 387 prav., 67 kat., 4 ev. a Ze Sarajeva poSlou do Višegradu. 83 40 ž. oby v,, okres, úřad, místní voj. velitelství, četnickou stanici, oddělení stráže finanční, P, T, 7 z*, f prav. a faru, obecnou školu, medresu, mekteb. Čilý obchod s obilím, senem, dobytkem; včelaření. Vývoz kozí. Vydatné hony na medvědy, kamzíky, černou a vysokou zvěř, lov pstruhů a raků. Zbytky osady z pozdní římské doby císařské. U Ladjeviny jsou velkolepé náhrobky bo-gomilů; zajímavý náhrobek s nápisem zazděn je na kostele prav. V Borike, 3 hod. od Rogatice vzdálené, je zemský erární hřebčinec. — Z Rogatice odbočuje silnice přes sedlo Jabuku do Go-raždy (20 km). Silnice stoupá dále v údolí Gračanice a táhne se kolem Naklonu v mnoha zákrutech až k Hanu Pešuriči, obrací se pak ostře k jihových. mezi Vran jem (1386 m) a Tmorem (1342 m), vých. vsi I\rvojeviči, až dostihne náhorní roviny uzavřené temnými jedlovými lesyu Hanu Semeče. UHanu Nabrdo (1296 m) překročí nejvyšší bod planiny Semečské (1361 m). Vede vysokým lesem až ke hřebenu lvice a odtud spouští se ve 52 zákrutech do poříčí Dřiny k Višegradu. Při vyjíždce z lesa otvírá se velkolepý rozhled. Gostil/' brdo (1815 m) sev. vých. na srbské hranici ležící, Panoš na vých. a Mirilovič v jihových. lemují svými předhořími malebně pravý břeh Dřiny. Visegrad město leží 302 m n. m. při vtoku Rzavy do Dřiny v romantické krajině, věnčené vrchy, na nichž lze po většině ještě viděti tur. strážní domky (karauly); se srbských vrchů kynou strážnice na Javoru a Zlatiboru. Hostinec Schrei-berův. Město čítá 957 moh., 327 prav., 177 z. a 65 kat. obyv., má okres, úřad, obecní a voj, nemocnici, voj. místní velitelství, fil. voj. zásobárny, velitelství četnické stráže, f prav., 3 4tx židovskou 6* Ze Sarajeva poštou do Višegradu. 85 modlitebnu, obecní školu, vodovod z r. 1900. Značný chov dobytka, obchod se švestkami a výroba kořalky. Malebná je cikánská čtvrť. Višegrad byl druhdy přechodním místem na Dřině, jež chránil pevný Starígrad, z něhož ještě vidíme trosky. )eho důležitost vzrostla, když přišli Turci k vládě. Tehdy postaven byl pevný kamenný most, dílo velkovezíra Mehmed pasy Sokoloviče, který patřil k nejlepším státníkům osmanské říše. Most 170 m dl. a 6'3m sir., má 9 špičatých oblouku, uprostřed značně vystupujících; rozpjetí jejich kolísá mezi 13-7 a 18-6 m. Kámen s nápisem, zazděný v mostě, hlásá, že vystavěn byl uvedeným pašou r. 949 dle H. (1571 po Kx). Stavitelem jeho jmenuje se mistr Mitar nebo Radě. Při zhoubné povodni r. 1896, kdy Dřina vystoupila 18 m nad normál, byl úplně pod vodou a smetena byla z něho jen hoření ochranná zeď. Na pr. břehu Dřiny stojí na vrcholí kuzelovitého vrchu skrovné zbytky Starigradu, v němž dle pověsti vězněn byl po 9 let srbský národní hrdina Kraljevič Marko. 5 km od Višegradu vyvěrá v severní rokli pod Banjskim brdem silné, 35' C teplé, vřídlo Banja se slanou příchutí. Okolní obyvatelstvo připisuje vodě léčivou moc a používá jí nejen jakožto nápoje, ale též jako lázně. Nad nádržkou z mohutných kvádrů stojí starý dům lázeňský. Druhé vřídlo stejné moci a teploty vytéká v téže rokli půl hod. dále. V Dřině lov pstruhů, ve Rzavě bělic (vývoz); honba na černou zvěř, srny a kamzíky v Suhegore, Ravanji a Semeč pl. — Výletní místo vrchol Stolca (1670 m). Vděčná je pro odvážného a otužilého turistu plavba po vorech proudy a peřejemi Dřiny až do Ljubovije (v Srbsku); vyžaduje 3 dny a vede krajinou jinak skorém nepřístupnou, ve které ještě medvědi a kamzíci se zdržují. Okresní expo-situru v Goraždě možno požádati za zprávu, kdy vory plují. Z Višegradu vede silnice stále příjemnou krajinou do poříčí Limu na tur. území, kde vedle tur. posádek jsou dovoleny také rak. posádky. Jdeme nejprve podél Rzavy svěiím lesem. Asi v 10 km přijdeme k poutnímu f prav. Dobrunfi, u něhož han. V obnoveném kostele stopy staroslovanských fresek. Nedaleko odtud na skále asi 300 m vys. zřícenina hradu Dobrunje, bývalého sídla pověstné kněžny Jeriny. Pod hradem spatříme ve skále ve- JHřP-f Umaaam :->j VIŠEGRAD. Slarý turecký most přes Dřinu, z r. 1571. Ze Sarajeva poStou doViŠegradu. 87 likou jeskyni, v pr. od hradního vrchu mezi stromy poloskrytou <&>; malebný to obraz. Zde rozkládalo se město (Sotto Dobrun), jež bylo v XV. století důležitým místem obchodním. Silnice stoupá až na Bjelo brdo (25 km,'■ 830 m vys.), kde stojí rak. strážnice. V zákrutech sestoupíme k hraniční stanici Uvac (35 km), na říčce téhož jména. Za mostem, na jehož jedné straně stojí rak., na druhé tur. stráž, ocitneme se na Turecká strážnice v Novopazarsku proli Uvci. tureckém území v Sandžaku (kraji) Novopazar-ském. Prohlídka pasů. V pr. teče pohraniční řeka Lim; za hodinu dojdeme do městečka Priboje (40 km, 394 m n. m.), v němž leží tur. i rak. set-nina vojska. Poněvadž jsme pod dohlídkou setniny rakouské, nutno je představiti se veliteli, který vidování pasu u tur. mudira (správce) obstará. Z Priboje vede cesta podél Limu do Prijepolje (37 km za 7 hodin), nejzadnější stanice rak. posádky. V krajině není ještě zcela bezpečno, a třeba m PRIJEPOLJE v Novopa2arsku, od severu. 90 Ze Sarajeva drahou do Visegradu. se připojiti k vojenské stráži, která doprovází poštu. Z Prijepolje můžeme za 7 hod. (stále pod ochranou rakouského vojska) dojíti do Plevlje. VI. Ze Sarajeva drahou na Višegrad a Uvac, a poštou přes Gajniču do Plevlje (v Novopazarsku). (Do Ustiprače-Goraždy 84 km za 5 hod., až do Visegradu 111 Am za 6 hod., doUvce 126 km za 7 h. Z nádraží Ustiprači do města Goraždy 12 km za 1 a půl hodiny, odtud přes Čajnicu vojenskou poštou do Plevlje 72km 11 hod. za K 11*40). Horská dráha do Uvce (s odbočkou na Višegrad aVardište) odevzdána veřejnosti na jaře r. 1906. Vedena je roklemi s dravými proudy, nad hlubokými stržemi, v skalních výsecích, hojnými tunely, na podpěrných zdech v závratné výši a po četných mostech; mimo to vyžadovala mnohá opatření proti posunu mokré půdy a proti zřícení skal. Proto je také nejnákladnější tratí v zemi. Nedostupná jindy místa byla učiněna přístupnými a překážky obrovské odstraněny. Nová dráha nadchne každého turistu; prochází přírodou, jíž se dosud ruka lidská nedotkla. Celá trať i s pobočním křídlem měří 168-8 km a má 30 železných mostů, v rozpjetí 30—130 m, 99 tunelů, z nichž nejdelší měří 852 m a jichž délka činí dohromady 13.500 m. — Trať vychází z hlavního nádraží Sarajeva,524/77 n. m., z počátku souběžně s tratí mostarskou, za státním hřebčincem zatáčí se však v I. skoro v polokruhu, přejede silnici ilidžskou a most přes Miljačku, stoupá průměrně 12-4°/no ve vých. směru na úbočích Trebeviče kolem /(ovačičů, kde po mostě, 40 m dl. překročí potok téhož jména. Projedši španělským hřbitovem s ohromnými kameny, na nichž jsou hebrejské nápisy, přibližuje se městu, mine Mutni potok, proběhne Údolí Miljačky u Sarajeva; 8—12 km. tjratize Saraíevado ViSegradu. 92 Ze Sarajeva drahou do Višegradu. bistrický tunel 145 ni dl., a přes imposantní viadukt 105 m dl., vjede do (6*5 km) Bistriku 609 m n. m., stanice určené pro vých. díl Sarajeva. Pak překročí cestu vedoucí k pevnosti Draguljac a na Trebevič (1630 m) a mine zajímavou čtvrť Alifakovac na strmém úbočí položenou. Za této jízdy přehlédneme am-fiteatrálně rozložené Sarajevo po celé délce se všemi 90 džamijemi a minarety. Za tunelem 100 m dl. spatříme dole kamenný most o jednom Doprava dříví v bosenských horách. oblouku, Hoziju Čupriju, dílo tur. stavitelského umění, přes nějž vedla kdysi obchodní cesta ze Soluně do nitra Evropy. Úchvatný je obraz při vjezdu do strmých a skalnatých strží zúžené Miljačky, 6'5 km dl., dříve nedostupných. Krajinu tu ovládal pevný Starigrad, nyní v rozvalinách, jenž se zvedal na příkrém vrchu nad spojením Miljačky palenské a mokranské. Připomíná se mezi r. 1435 až 1460 pod jménem Chodidied, Hodidjed a býval druhdy vedle Vrhbosny ochráncem Sarajeva. Ještě Ze Sarajeva drahou do Višegřadu. 03 r. 1550 měl posádku 50 mužů. Na něm se Turci vykrváceli, až zrádou staré ženy padl. Dle jiné pověsti byl Turky s Trebeviče rozstřílen a zničen. (Srovnej též trať V. ze Sarajeva poštou do Višegřadu). Přemohše stoupání 17-4°/00 přicházíme da (19-3 km) Pale 832 m n. m. Obec stejného jména se 455 obyv. leží uprostřed lesnaté krajiny a vzdálena je ze Sarajeva po silnici 18 km. Četná letní sídla. Na blízku pozoruhodná hradní zřícenina z předturecké doby s římskými základy. Parní pila Zadika S. Finziho, Na j. uzavírá obzor Korán (1015 m) a Borovac (1211 m).— Vmírném stoupání táhne se trať až ke km 21., tam obrací se k jihu a při stoupání 18un[, dostihne u km 26. nejnižšího horského hřbetu Jahoriny; tato tvoří rozvodí mezi řekami Bosnou a Dřinou. Zde projede vlak sedlo Karolinino (1080 m) tunelem 852 m dl. Při výjezdu z tunelu stanice (28 km) Stambulčic 940 m n. m., z které má trať sklon až ku Dřině. Následuje tunel, 210/77 dl., trať ubíhá po 1. straně potoka Stambulčiče, projíždí tunelem, 290 m dl., křižuje se s poštovní silnicí, která obchází kopec, projede opět dvěma tunely, 380 a 230 m dl., a konečně za viaduktem nad potokem a nad silnicí a za vysokým mostem u Rakity vstupuje do údolí Gra-bovice. — Od (36-5 km) Sjetline, klesá trať 18°/n„, vchází u km 38. u hanu pod grabom do údolí potoka Prače a přejede u km 39. na vysoké podezdívce a po vysokém mostě údolí Gračanice, u km 43. silnici s potokem a stihne na pr. břehu ležící (46*1 km) Praču, 685 m n. m. Obec s 289 obyv., většinou moh., leží na hlavní silnici ve veliké příjemné kotlině bohaté vnadami přírodními. Má čet-nickou stanici, malou voj. posádku, farní prav. Peřeje Prací. Pohled s orati ze Sarajava do Višegradu. Ze Sarajeva drahou do ViŠegradu. 95 úřad, obecnou školu, mekteb, 2 &, P, T. Chov dobytka. Minerální prameny. •■-Druhdy bývalo prý zde město se 60.000 obyv.; v listině z|,r. 1244 za baňa Ninoslava jmenuje se sídlem biskupovým. Dr. Jireček píše o místě tomto: Prača, nyní vesnička s 15 domky, obklopena jsouc mnoha náhrobky, zdobenými skulpturami, byla v XIII. stol. co Prača biskupnja vynikajícím místem, v XIV. stol. pak sídlem dubrovnické kolonie a důležitým místem obchodním.— Navrchu stojí zřícenina hradu, který slul dle budovatele Pavla Radinovice Pavlovac. Ra-dinovič byl majitelem dolů v Olově a pán na hradě Boraci u Vlasenice. Hrad vystavěn byl před r. 1415; v r. 1550 byl již opuštěn a rozpadlý. — Prača je východištěm k vděčným výletům na Jahorinu pí. (1913 ni). Nezapomenutelný je rozhled z Ranjen karauly (strážnice raněných) u sedla Jabuka (1094 ni). Přehlédneme partie rovnající se švýcarským Alpám. Navých. dohlédneme až k pí. Vučevici u Čajnice, jihových. vidíme Humič, Foču, Ljubič (2239 m) a Čelebič, naj. mocné špičky Magliče (2388 m) a Volujaku (2339 tri) před nimi úzkou skalní bránu Sutjesku, jza jasných dnů ohromný tří-zubý Durmitor (2528 ni) v Černé Hoře a hory albánské; v popředí vine se majestátně Dřina mezi úrodnými polmi. Z Práči táhne se trať podél silnice skoro v stejné výši, u km AI. ji křižuje a překročí údolí a potok. Projede tunelem, 156/77 dl., pak krátkým těsném, vjede do širokého údolí, drží se podél silnice až ke km 51-5; zde silnice v j. směru odbočuje ke Goraždě, kdežto trať ubíhá dále údolím Práči. Toto se u km 53. značně zúží; pro četné a náhlé zatáčky bylo třeba několik tunelů, mostů a viaduktů, takže tento díl a sice až ke km 82. při stavbě náležel k nejobtížnějším. V km 567 přejde po železném mostě napr. břeh Práči a stihne (58-8 km) Banju stienu, 5708 m. U km 67. překročí dvakráte Praču, dále musí přejeti v značné výšce dvě hluboké rokle, podjede silnici z Roga-tice do Goraždy a staví v (703 km) Mesic-Rogatici, 491 m, (do okres, města Rogatice po silnici 9 km). Brzy na to zúží se opět údolí, trať přejde na druhý břeh, u kterého již zůstává až k ústí Práči do Dřiny. Na Dřině u Medjedje. Pohled s trati ze Sarajeva do ViSegradu. Ze Sarajeva do Uvce. 97 (83 km) Ustiprača-Goražda, 340 m, spojena je s Goraždou silnicí, 12 km dl. je zde hotel s restaurací; také povozy jsou pohotově. Dráha prochází krásným poříčím Dřiny, vystoupí 8"i00 o 25 m výše do příznivější polohy pro tunely, podezdívky a galerie, projede skoro v pravém uhlu severových. ohyb strmých skal Vuče-brda (tunel Prileg je 605 m dl.) a Gradiny a přijde do rozšířeného údolí, v němž stojí Most přes Dřinu při úslí Limu, 130 m. dlouhý. (96-3 km) Medjedje, 326 m, odkud vede křídlo přes Višegrad do Vardište, odbočující u km 98 Křídlo na Višegrad-Vardište za mostem 130/77 dl., projede tunelem 520 m dl., ocitne se mezi příkrými stěnami napr. břehu Dřiny, a teprve při 7 km dostihne příznivější polohy. Přímo předměstem projede tunel Bikovac, 110 m dl. a zastaví ve (14-3 A777) Višegradu. (Popis města viz na str. 83). 7 Most přes Dřinu při ústí Limu, 130 m. dl. na trati ze Sarajeva do ViSegradu. Ze Sarajeva do Plevlje. 99 Z Višegradu vedena je traf. podél malebné řeky Rzavy a stoupá 8—15"/oo, v četných zatáčkách nejprve po 1., pak po pr. břehu, bojujíc se značnými překážkami. (24'2 km) Dobrunj, 382 m, jest blíže zříceniny hradu téhož jména, jenž i s dolejším městem v první pol. XV. stol.bývá jmenován části jakožto obchodní místo. Odtud stoupá trať souběžně se silnicí do Uvce a přichází při druhém přechodu přes Rzavu do skalnatého, svrchovaně malebného defilé, v kterém se střídají jen tunely a mosty. Teprve v posledním km stihne rozšířenějšího údolí, v němž stojí konečná stanice (31-3 km) Vardište, 440 m, vzdálená jen 500 m od srbské hranice. Hlavní trať pokračuje od Medjedje severových. směrem, vchází rozeklanými skalami k ústí Limu do Dřiny a přejde řeku po železném mostě o jediném poli s rozpjetím 130 m, za kterým se otvírají dva tunely (v levo pro odbočku na Višegradi. Zůstávajíc stále při pr. břehu Limu až k hranicím zemským, stoupá trať jen 8°/00. (113 km) Setihovo, stojí na cestě mezi Čajničou a Višegradem blíže přívozu přes Lim. (126 km) Rudo, 360 m. Stará ves, která vypálena byla v 18. stol. Károu Gjorgjem, úplně jest zničena r. 1896 povodní. Obec znovu postavena byla za přispění zemské vlády, na pr. břehu vysoko nad úpatím horského svahu; s protějším břehem spojena je dřevěným mostem. Má 492 obyv. (367 moh., 118 prav., 7 kat.), četnickou stanici, finanční stráž, obecnou školu, ^, mekteb a vodovod. Krajina je neobyčejně plodná a dodává krásné ovoce, zejména sladké melouny. Odtud staví se nová silnice do Plevlje. Z Ruda směřuje dráha ke hranici do konečné stanice (137'6 km) Uvce, 382 m, před ústím řeky téhož jména do Limu. Osada Uvac vznikla teprve po okupaci, má četnickou stanici, celní úřaa, finanční stráž, voj. ležení barákové a 55 obyv. Na Ze Sarajeva do Plevlje. 10t blízku obec Štrpci s obecnou školou. Vzdálenost do Prib^oje činí 5 km (viz str. 87.). Do Čajnice a Plevlje v Sandž. Novopazarském nastoupíme cestu ze stanice Ustiprači-Goraždy. Z nádraží dobrou silnicí 12 km do města Goraždy, odtud do Plevlje vojenská pošta, 11 hod., za K H '40. Goražda čítá 1460 oby v. (926 moh., 316 prav., 162 kat., 51 ž.) a leží v hornaté zalesněné krajině na 1. břehu Dřiny, 345 m n. m. Vzdálena je od Sarajeva 86 km. Má okres, exposituru, okr. a voj. nemocnici, četnickou stanici, oddělení finanční a celní stráže, kat. faru, P, T, obecnou školu, 3 mekteby, ■f prav., několik *&, státní ovocnářskou školku, 2 cihelny ; výborné ovoce, výroba slivovice. Hotel Olehlův (Moravana) s 10 pok. V létech 1529—1531 tiskly se zde kostelní knihy kyrilicí. Nade dveřmi starého kostela prav., jest nápis, který připisuje založení jeho vévodovi Štěpánu Vukšici. V postranní zdi zvětralý reliéf Merkura. Z lesa na vrchu severových. od města vypíná se rozhledna vystavěná pěším plukem vévody z Wíirtemberka. R. 1568 zbudoval zde Mustafa pasa z Budína kamenný most; jiný vystavěl Ibrahim pasa r. 1730. Oba smetly povodně, nyní vede přes řeku nový most železný. V okolí hojné nálezy z římské doby. Výlety: Zajímavá plavba na vorech po Dřině malebnými a divoce romantickými partiemi do Višegradu za den, aneb až do Ljubovije na Srbské hranici za 3 dny (viz str. 85). Zvláště památný je hrad Samoborna pr. břehu řeky, \3km vzdálený.^ druhdy sídlo vévody Štěpána Vukšiée. Rozsáhlý hrad stojí na strmé skále, nad ním ještě sedí oválni věž na příkré stěně, která šikmo nad propastí vyčnívá; přístup k věži je, nebezpečný. Do Čajnice vede silnice podél.pr. břehu Dřiny na úpatí Samaří. U vsi Zubčiče obrací se do údolí /(ozary a stoupá v dlouhých zákrutech po svahu vrchu f(ozary k sedlu téhož jména (711 m), Ze Sarajeva do Plevlje. 103 odkud je krásný rozhled. Se sedla spadá do údolí Janiny, přejde tento potok ú vsi Milfeva, árii se pr. břehu jeho, vede malebnou krajinou kolem vsí Dolnjiho Sela a. Ťírkoviče na druhý břeh a brzy na to stihne Čajnice, města s 1440 obyv. (822 moh.,, 521 prav., 55 kat., 40 ž.), které je 20 km z Goraždy vzdálené. (Ze stanice Ustiprači 3 a půl hod). Čaj- Kroje lidové na hranicí Novopaxarska. niče je z nejhezčích míst v Bosně; leží 829 m n. m. na svahu Ořu fiče (1311 ni) a Strážnice (1439 m) skoro pod kolmými jich stěnami, chráněna jsouc před větry. Horská říčka janina hučí v skalní úžlabině pod městem. Romantické okolí s hlubokými lesy a skalami a holá temena vrchů dodávají městu zvláštního rázu. U prostřed stojí poutní kostel prav., postavený v 1. 1857—1863, se starým obra- Ze Sarajeva do Plevlje. 105 zem Panny Marie, jejž ctí i mohamedáni. Budova kryta je 14 plechovými kopulemi. Každoročně dne 27. srpna přichází mnoho^tisíc poutníků z Bosny a ze Srbska, ze Sandžaku a z Černé Hory. R. 1562 vystavěl zde vezír Sinán beg Bajramagič pěknou džamiji, v níž je se ženou a se syny pochován. Že Čajnice zůstala v dobách válečných ušetřena, děkuje své skryté poloze a nepřístupnosti. Krásné výlety a vydatné hony. Skvostnými lesy přijdeme do hraničního místa Metalky (Svi/et/o borje Í245 m), 12 km vzdáleného. Prohlídka celní a vidování pasů cestovních. Voj. kasárny. Silnici do Plevlje stavělo Rakousko. Hned za hranicemi viděti je divoké tur. hospodářství. Vykácené a spustošené lesy věští poušť kamennou, která se dále také již objevuje. Za Boljaničem (48 km) jsou obranné kasárny a cesta níží se v dlouhých zákrutech; v pr. vidíme imposantní hřbet černohorského Ljubiče, v 1. holou Gradinu pí. Plevlje (72 km) 806 m n. m., tur. Tašlidža, má asi 6000 obyv. Jednoduchý hostinec u Goldbergra a Heimbergra. Lépe je noclehovati v cizinském pokoji rakouské posádky. Před vjezdem do města mineme budovy rak. posádky s kasinem v pěkném parku. Nutno představiti se rak. konsulu, který opatří prohlídku pasu u tur. úřadů. Uprostřed města stojí krásná džamija a prostorná čaršija, kde možno lacino koupiti tur. zbraně, koberce, filigránské práce ze stříbra a j. Zde také viděti je opravdový tur. život. Poněvadž však obyvatelstvo pohlíží na cizince s nedůvěrou, chraň se vzbuditi pohoršení. Také s fotografickým aparátem jednej opatrně. Nejlépe obrátiti se na místního některého krajana, v jehož průvodu možno vše viděti. Zajímavé je navštíviti při západu slunce tur. kasárny na návrší Kršla a vyslechnouti tam denní rozkaz. 106 Ze Sarajeva do Fuči a Trebinje. V hluboké rokli, půl hod. sev., skryt je při pramenu Bresnice klášter sv. Trojíce. Kostel chová zajímavé malby a fresky, provedené způsobem slovanským, biskupskou hul a jiné památky sv. Sávy; je se tří stran obepjat dvoupatrovým, rozlehlým klášterem s^ambity a komnatami pro poutníky. V údolí Cehotiny, záp. od Plevlje, nalezeny zbytky římského města neznámého jména. Chceme-li odtud do Prijepolje (32'5 km), nutno se připojiti pěší poště pod vojenským dozorem. Dále pak jíti neni radno a není dovoleno ani tur. úřady pro velikou nejistotu. VII. Ze Sarajeva (přes Goraždu) do Foči a podél Černohorské hranice do Trebinje. Ze Sarajeva do Goraždy, viz str. 87—95. Z Goraždy do Foči (35-5 km) poštou 4 hod. za 5 K. Dále nejlépe koňmo za 3 dny pres Gacko do Bilku, a odtud poštou do Trebinje, 3V2 hod. za K 4-80. Z Goraždy vede silnice stále po 1. břehu Dřiny mezi lesnatými vrchy v již. směru až do Covč/če, kde se obrací na jihozáp. okolo výběžků Baby (964 ni) a PJestinského brda (1040 m), probíhá úrodnými lány tabákovými a dostihne za Ha-nem Osanicí Ustikoliny (225 km), idyllicky položené, s čistými dvorci a mnohými vinicemi. Okolo 1400 bývala dubrovnickou kolonií, roku 1413 zde byl celní úřad a Ustikolina byla městem, Foča mě-stysem. Místo krášlí pěkná, stará džamije v 1. 866—869 dle H. vystavěna; patří tedy k nejstarším v zemi. Také tu stával kamenný kostel, jehož základy jsou dosud viditelný. V okolí několik hradních zřícenin a mnoho kamenných náhrobků bogomilských a tur. Obyv. jsou proslulí pěstitelé tabáku. Úrodná krajina dodává jemné stolní ovoce. Silnice pokračuje podél Dřiny, as za hodinu přejde Ze Sarajeva do FoČi a Trebinje. 107 po železném mostě na druhý břeh a kolem velkého táboru vojenského vede do v Foči, ležící v hluboké kotlině 394 m n. m., u vtoku Čehotiny do Dřiny v horské, lesnaté krajině. Má 3717 obyv. (2842 moh., 742 prav., 75 kat., 39 ž.), okresní a obecní úřad, celní a finanční úřad, nákupní tabákový úřad, zemský atelier pro uměl. průmysl, velitelství horské baterie, okr. četnic. stanici, nemocnici, P, T, farní úřad prav., f prav , 17 *Ě>, medresu, obecnou školu, 5 mektebů. Poloha města na hranici tří bojovných zemí byla příčinou, že zde rozkvetla záhy výroba zbraní a nožů; mimo to zabývají se obyvatelé pěstováním ovoce a tabáku a polním hospodářstvím. Foča byla první tureckou osadou vBosně(odr.l415), ale jiŽ pO několik Aladža-Džamija ve Foči. desítiletí před tím sídlil zde tur. kádi. V XV. stol. byla sídlem vlády pro Hercegovinu. R. 1880 byla od Hercegoviny odtržena a Bosně přivtělena. K stavitelským památkám patří veliká Aladža-džamija (t. j. pestrá), z r. 1549, bohatě ornamentálními freskami a skulpturami vyzdobená, pak srbský kostel s krásnými 108 Ze Sarajeva do Foči a Trebinje. řezbami ve dřevě, stará Čaršija, a nedaleko (jižně) klášter dervišů, odkud pěkný pohled na město. Výlety: 1. Výstup na Tro Vrh (1500 tri) pohodlní za4 až 5 hod. Cesta vede z počátku 5—6 km na 1. břehu Cehotiny proti proudu, obrací se pak v pr. a příkře stoupá starým dubovým a bukovým lesem. Asi po 272 hod. přijde se k strážnici na vrcholí Třívrchu. Velkolepý rozhled: j. docela blízko Durmitor (2528 m) za černohorskou hranicí, v jihov. Ljubovica pí. na hranici Sandžaku Nového Pazaru (tato jen IVa hod. odtud vzdálena), na vých. srbské hory, na sty. Jahorína pí., v severozáp. skalnatá krasovitá Hercegovina. 2. Výstup na Durmitor (2528 m), nejvyšší bod na Černé Hoře, možno z Foči nejpohodlněji vykonati. Zajímavá výprava jen pro vyškolené turisty na 4 dny; horské střevíce nutné. Vůdce s koněm ve Foči. C~sta vede podél Dřiny kolem četnické budovy Bastači až ke stoku řek Pivy a fary, jež tvoří Dřinu, dále přes Stjepanskopolje do Nedajny, kde se přenocuje. Příští den kolem vodopádu Sušice do Dobři dolu, odtud výstup za 312 hod. na vrcholky Durmitoru: Medjeda (2458 m) a Čirovou Pečinu (2528 m). Úchvatný rozhled. 3. Z Foči do Čajnice (koňmo za 8 hod.); pěkná pěšina stoupá na pr. břehu Cehotiny a otáčí se směrem severovýchodním. Občas otvírá se rozhled j. na Tro vrh, Durmitor a jiné velikány černohorské, k z. na Maglič. Asi za 4 hod. poskytne vrch Preluča krásné vyhlídky na sever. Odtud podél hluboké rokle velebným lesem. Asi za 5 hod. přijdeme do četnické stanice Iszar (kde možno odpočinouti a posilniti se). Dále opět krásným bukovým lesem, pak po holých výškách s rozkošnými pohledy: naj. horstvo černohorské, na jihozáp. Ljubična pí. (2239 m) na severozáp. Jahorína až k Ranjenu, krásně sbarvené stěny Jabuka a četné jiné kopce. Brzy na to následuje Čajnice. 4. Do Kalinoviku (42 km). Mezi Fočou a Kalinovikem leží Jeleč, známé místo průmyslové, kde se zpracuje ročně asi 80.000 kusů koži. Z Jelče vede pěšina v divoké horské krajině na Zelengoru, kde jsou rozlehlá alpská pastviska. 5. Na Maglič (2330 m) s vůdcem z Foči touže cestou popsanou v následujícím odstavci až do Suhy; odtud podél potoka Sušický vzhůru. Dvoudenní cesta z Foči do Gacka těsném úžla-biny Sutjesky, jež jest krajinářskou perlou Bosny, může býti provedena nejpohodlněji jen koňmo, jelikož vzdálenost do četnické budovy Suhy, kam první den doraziti nutno, činí přes Bastači asi Ze Sarajeva doFoči a Trebinje. 109 55 km, tedy 10 až 11 hod. jízdy. Za koně a vůdce platí se denně 3—5K is krmivem; vůdci dá se ještě zpropitné. Potraviny nutno vzíti s sebou. Z Foči za 3/4 hod. přijdeme po pr. břehu Dřiny do vesničky Brodu, kde se dáme převésti. Na vysokém břehu uzříme zbytky starého tur. mostu jejž před 250 léty Kukavica pasa zbudoval, ale při jakémsi černohorském výpadu sám zase zničil. Po úzké pěšině stoupáme po strmých březích Dřiny, sevřené se všech stran zalesněnými vrchy, na jejichž hřbetech rozprostírají se úrodná pastviska. Za 2 hod. shlédneme na protějším břehu vysoký^hřeben Vakuši pl, x\2l níž prý nechával vévoda Štěpán pásti svá ohromná stáda dobytka. Dále projdeme dědiny Miršaiju a Mar/nkov/či; jinak je krajina liduprázdná a kam oko sahá, vidí jen lesnatá pohoří. U Marinkoviči opustí cesta břeh Dřiny a odbočí v jihových. směru. Je to stará tur. cesta vedoucí lesem s vrchu do vrchu, kolem lesního pramene Jašiny (900 m), kterou přijdeme nad voj. budovou Gjurgjevicí a před Tijentištou do údolí Sutjesky. O něco delší, ale mnohem pohodlnější než tato dosti neschůdná trať je cesta přes Bastači. Tato odbočuje u Marinkoviči v 1, od prvé a přidržuje se stále blíže 1. břehu Dřiny. Brzy spatříme černohorský vrch Sokol se zříceninou Stjepanogradu a hluboké zářezy Pivy a Tary. Za vsi /(osman přijdeme k čisté horské bystřině Sut/esce, která se tu vlévá do Dřiny. Nad ústím ji přebrodíme, pak jdeme ještě asi 800 m po břehu Dřiny až k převozu, kde se dáme převézti. Ještě příkrá cesta do vrchu a četnické obydlí Bastači asi po 5 hod. jízdě dostiženo. Před budovou na pokraji strmého srázu vstavěno je do prastarého buku pódium; je to idyllické místo uprostřed velkolepé 110 Ze Sarajeva do Foči a Trebinje. horské divokosti. (Zde možno obdržeti občerstvení). Další cesta vede zpět přes přívoz na 1. břeh Dřiny a nahoru po pravém břehu Sutjesky stinným lesním údolím. V rozšířeném díle jeho rozkládají se tabáková pole a sady ovocné, ohraničené lesnatými horami. As po 2 hod. stihneme ves Sadiči se zajímavými troskami sídla pasy a dža-mije, jež zničeny byly Černohorci. Vedle džamije prýští pramen Haus, zachycený pěkným roubením s tureckým nápisem. Při řece nalézá se veliké pohřebiště bogomilů. Za Sadiči ústí v 1. z^jihu přicházející hluboce zaříznutá strž skalní Zdrelo, známá brána při výpadech černohorských. Cestu provázejí rozjízvené stěny Magliče (2387 m), po jehož hřebenu táhne se černohorská hranice. Po další půl hod. přijdeme k mostu Popovu, vedoucímu přes Sutjesku. Zde spojí se svrchu popsaná stará cesta s naší. Na protějším břehu spatříme vysoko nahoře na zalesněném kopci vojenskou budovu Gjurgjevici. Údolí se opět poznenáhlu zužuje. Za nedlouho stihneme v 1. vesničky Tijentišty, pak přejdeme opět řeku. S obou stran zbližují se vždy příkřejší stěny skalní a brzy ocitneme se při vchodu úžiny Sutjesky. Cesta jde asi 1.00 m vys. nad řečištěm podél skal, hluboko pod námi šumí tok Sutjesky a na protějším břehu táhne se do velké výšky zasmušilý prales. Stará tur. cesta, úplně ve skalách vytesaná, je sotva 2 m šiř., nová vede něco výše Prozorem (= oknem), skalami to se zářezy a výhledy, jimiž se otvírá pěkný pohled do strže. Dále sestoupiti musíme příkře až k řece, kterou po malém mostě přejdeme. Jsme zde uprostřed úžiny, jejíž romantická divokost je nepopsatelná a má v Evropě sotva sobě rovnou. Na všech stranách trčí z pralesa do oblak rozervané skály Ze Sarajeva do Foči a Trebinje. \\\ ohromných rozměrů, na jichž stěnách svítí na podzim ohnivě červené trsy sumachu (Rhus Co-riaria L.) — VI. skrývají se v hustém křoví poboční zářezy a úžlabiny, jichž používali v dřívějších dobách Černohorci k četným výpadům. Druhdy šla tudy důležitá obchodní cesta z Du-brovníku do Srbska a Sandžaku; při známé liknavosti a bezmoci turecké vlády kvetlo zde lu-pičství a po staletí tekla zde krev potokem. Nyní je y krajině té úplně bezpečno. Cetnické pevnostní budovy Suhy dostihneme ze Sadiči asi za 5 a půl hod. jízdy. (Zde obdržíme nocleh i občerstvení dle vyložené levné sazby. Sluhovi staničnímu zpropitné. Na další cestu nutno vydati se ráno nejpozději v 8 h.). Úžlabina se rozšiřuje a poskytuje velkolepého pohledu. Budova sama stojí na malém kopci v horské kotlině, obklopena jsouc příkře nakloněnými, roztrhanými stěnami skalními až 1500 m vys., porostlými borovicemi strašidelných podob; ve skalách prohánějí se stáda kamzíků, a přibližují se často na dostřel ke kasárnám. — Sem zřídka ještě vkročí noha turistova, a těžko Dopsati názorně divokost netknuté přírody] Nejbujnější obrazotvornoststěží by si dovedla učiniti představu o úchvatné její velebnosti, zvýšené ještě opuštěností této krajiny. Za četnickou budovou zúží se opět prostor mezi kolmými stěnami v obrovské těsno, na jehož dně šumně se řítí přes balvany sevřená Sutjeska. Na konci této malebné úžiny stojí v 1. i v pr. ve výši asi 500 m zbytky zdí dvou hradů, které v 15. stol. úžlabinu uzavíraly, pročež do dnes sluje místo Vrata. Dle pověsti bývaly za časuvé-vqd^lSt^^na hrady ty spojeny visutým mostem. Brč" výchoem z těsna opět překrásný pohled na v|lel5$j$^BEHy na to dojdeme k cetnické stanici Grab. Ze Sarajeva áo Fotí a Trebinje. 113 Strmý výstup, částečně hustým lesem, vede na sedlo Čemerno (1380 ni), které leží asi o 700 m výše než Suha, opatřeno jsouc rovněž obrannými kasárnami; je tu nejvýše položená posádka rakouského vojska. Vedle kasáren jest han, kde Ize^ koupiti jídla i nápoje. Čemerno tvoří rozvodí mezi Adrií a Černým mořem. S něho je úchvatný rozhled do divokých Alp hercegovských; na severových. brání vyhlídce obrovský Volujak (2339 m) a Maglič (2387 m), jenž do polovice zarostlý je lesem a jehož hrozné stěny směřují a kolmo spadají do úžlabiny Sut-jesky, kde na černohorskéstraněpozorovati lze četné stopy ledovců; na jihových. spojují se smělé formy Vlasulje s dlouhým Lebrsnikem, jehož rozeklaný hřeben končí širokou vysočinou. Přístupná rozlehlá místa na svazích slouží Hercegovcům za pastviska pro dobytek, a jsou chráněna v létě četnickými hlídkami. Na záp. prostírá se kras ve vší své nahotě. Sestup s Čemerna vede po strmých pěšinách kamennou pouští; horský hřbet proniknut je po délce kolmými, zvláštními žebry skalními 20—30 m vys. Veškerá krasovitá krajina vyhlíží jako houba, prostoupena jsouc hojnými nálevkovitými ponory; je skorém úplně bez vody, a jen jednou mineme nepatrný potůček. Sestupujeme-li na jih kAvtovc/', uzříme u/(/infe umělé zahražení údolí, dílo to nynější vlády. S Čemerna přicházející Mušica je zde zadržena 22 m vys. hrází, v základech 1870 m silnou, čímž vzniklo umělé jezero o 26 ha rozlohy s obsahem 1,800.000 m3 vody. Odtok rozděluje se soustavou kanálů a stavidel po rozlehlém Gackém polji, jehož výnos účelným zavodňováním se zčtyřná-sobnil. Odtud máme do Avtovce, který leží ve 8 114 Ze Safajeva do Kočí a Trebinje. výši 966 m, asi 4 km. Vzdálenost do Gacka činí 5 km, do Bilku 43 km. Obyčejně však sestupuje se s Cemerna do Gacka směrem jihozáp. (3 a půl hod.), při čemž vidíme před sebou na vrchu zbytky starých tur. kasáren. Městečko Gacko, jež zove se tur. Metohija, má 941 obyv. většinou moh., okres, úřad, velitelství četnické stanice, okres, nemocnici, zemskou erár. hospod, stanici, + prav., 4 <£t, obecnou školu a mekteb, P, T. Leží v Gackém polji, 960 m n. m. a je vzdáleno z Mostaru 91 km, z Dubroyníka 107 km. Obyv. živí se hospodářstvím, chovem dobytka a hotovením koberců. Hotel Metohija. Výlety: a) K rozvalinám hradu /(//uče, dřívějšího sídla bos. velkovévody Sandalj-Hraniče (+1415), který skoro celou Hercegovinu a přilehlé díly Černé Hory spojil pod svou moc. b) K historickému sedlu Duga na území černohorském, asi 24 km vzdálenému. c) Na Babu pí. (Djed 1737 m). Bjelašnicu (1867 m), Vo-Iujak pí. (Badine 2242 m), Jabuka (1865 m). Výborné hony. Z Gacka do Nevesinje je 51 km. Městečko, čítající 954 moh., 613 prav., 189 kat. a 21 ž., leží 892 m n. m.na svahu Veleže pod sedlem Grebaku. Potoky Jedrež a Smrdeij, které jím protékají, v létě úplně vyschnou. Je sídlem okres, úřadu, velitelství horské brigády, velitelství okres, četnické stanice, stráže finanční a celní; má + kat. a prav., 4 ^, (jednu z nich vystavěl r. 1562 Sinán beg Bajramagič), voj. nemocnici, P, T, obecnou škoju, mekteb, vodovod a velikou obecní cisternu. Hotel Bilič(Žák6 pok.). Vzdálenost z Mostaru 40 km. Zaměstnáním obyv. je hospodářství a chov dobytka. Výletní místa: Obrnja, Velež s jezerem, Kifino selo na sedle Grebaku, Boište a. Bíšina s jeskyní. Vyhlídky jsou: z Čaby na Veleži a z Žimonora na Crvanj pl. Silnice z Gacka do Trebinje vede dřívějším knížectvím Travunje a stále krasovou krajinou. Z Gacka do Bilku je 50 km, z Bilku do Trebinje 30 km. Voj. pošta s dopravou osob třikráte v týdnu. Ve vzdálenosti 4-6 km jest malá ves Avtovac, vedle ní veliké opevněné ležení vojenské. Silnice jde podél černohorských hranic, někde jen 2 km Ze Sarajeva do FoČi a Trebinje. ira vzdálených. V I. doprovázejí nás skalní stěny Černých Hor. Hranice je chráněna strážnicemi spojenými mezi sebou telefonem a optickým telegrafem, jež táhnou se v řadě s Orjena až ke stoku řek Tary a Pivy. Asi 10 km za Avtovcem u vojen, strážnice Gat (1120 m) ústí sedlo Duga; odtud spojení s Nikšičem. (Turisté, kteří chtí z Gacka na Černou Horu, mohou koňmo dospěti za 12 hod. do Nikšice a v dalších 12 hod. do Cetinje; odtud do Kotoru. Koně lze vždy dostati). Za nedlouho silnice obchází malebně položenou strážnici Stepen (13-5 km), v 1. je ves Černica a dále v zadu v severozáp. na obrovské skalní homoli zřícenina f(//uč, podobající se spíše orlímu hnízdu, k němuž jen vycvičeným lezcům s obtíží lze se dostati. Za ní skalní stěny Baba pl., s které teče potok, jenž brzy zase mizí v ponoru. Silnice stoupá k sedlu pobila glava 1323 m; nahoře četnická budova. Odtud přehled krasové krajiny, jež snižuje se k moři. Četné doliny se sporou prstí, které obyvatelé pracně vzdělávají. Při další jízdě zpozorujeme v I. množství předhistorických mohyl v průměru 7—10 m; zde je archaeologická kořist na desítiletí zajištěna. Podél celé cesty vystavěny jsou dobře vyzděné cisterny. Těsně na hranicích na vyvýšenině 927 m objevuje se tur. vesnička ftorito (18 km); za ní se táhne pohoří Banjani, v němž na příkrém skalním kuželi stará tvrz rylobuk, druhdy sídlo loupeživých dobrodruhů, kteří přepadávali dubrovnické obchodní výpravy. Také rakouskému vojsku tuze odporovala a teprve po dlouhém obléhání jest dobyta. Sev. od Klobuku leží v divoké kotlině již na černohorské půdě kláštery /(osf/erevo a sv. Ilija. Za Koritem v 1. silnice veliká mohyla s kamennou pyramidou; zde pochováno dle pověsti 300 bogomilů. Následuje Mekagruda (21 km); v ostrém sestupu blí- 8* 116 Ze Sarajeva do Foči a Trebinje. žíme se voj. strážnici v Plane (26 km) 635 m n. m., kde bývala ve středověku celnice. V 1. vidíme holý Vardar (1129 m), na jehož vrcholí trůní pevnost postavená na zbytcích prastarého hradiště. Patu vrchu objímají ve velkém oblouku hřbitovy bogomilské; ohromné náhrobní kameny, bohatě zdobené uměleckými reliéfy, dokazují, že žil zde kdysi mpcný a vzdělaný kmen. Díl těchto hrobů lze viděti se silnice na blízku četnické budovy Vrbice, odkud táhnou se pohřebiště až do Trnovice. — Silnice ponenáhlu se níží v zatáčkách. Po obejetí velikého oblouku objeví se náhle v mí-sovité pánvi Bilek; na okolních holých vrchách bělá se věnec pevnosťL stráž proti Černé Hoře. Bilek či také Bilec leží na Trebinjčici 476 m n. m., vzdálen jsa z Mostaru 140, ze Stolce 60, z Dubrov-níku 57*8 km. Má 616 obyv. (292 moh., 222 prav. a 98 kat.), 2 f prav., 2 &. Odtud l'/2 km dále vystavěn je Nový Bilek s velikými obrannými kasárnami, kde je velitelství horské brigády, vojen, nemocnice, ředitelstvo vozatajstva, četnická budova, voj. holubí poštovní stanice, P, T, oddělení finanční stráže, okres, a celní úřad, obecná škola a mekteb. U M. Bilku vytéká z jeskyně Trebinj-čica. V okolí převládá chov dobytka, od r. 1902 pěstuje se také tabák. — Osada, ačkoliv novějšího původu, má ve svém okolí četné staré památky. Na všech návrších nalezneme hroby předhistorické a středověké náhrobky bogomilů; nejzajímavější a nejpřístupnější jsou u Piany, Bogo-tova dubu a v Radmilovičově Dubravě. Silnice vede vysoko po příkrých březích Tre-binjčice, přejde přítok její Čepelici a stoupá v zatáčkách do Noska (615 m), kde dostihne nejvyššího bodu. Vesnička tato leží na vysočině TREBINJE v Hercegovině. 118 Ze Sarajeva do Foči a-Trebinjc, mezi četnými mohylami. V dálce vidíme pevnosti Trebinjské. (U Borilovice vede do Trebinje úzká cesta pro pěší přes Jasen^která je o l'/s hod. kratší). Dále jedeme v zákrutech podél GHvy pL (1230 m). Krajina počíná býti veselejší, zelenější. Vyjedouce z horské krasové divočiny, spatříme dole před sebou Trebinjsko polje s městem, obklopené holými vrchy s voj. pevnostmi. V údolí však zelenají se úrodné sady, v nichž bujně rostou smokvoně, olivy, granátová jablka, cypřiše atd. Trebinje (hotel Naglič, 15 pok.) leží 273 m n. m. v podlouhlém, od sev. a zap. uzavřeném údolí, jímž probíhá Trebinjčica, a má 1292 obyv. (519 moh., 482 kat. a 275 prav.), okresní úřad, nákupní úřad tabákový, velitelství horské brigády, obecní a voj. nemocnici, četnickou stanici, celní a finanční stráž, obchodní školu a 2 obecné, mekteb, iptidaijl, P a T. Pěstují tu s prospěchem výborný tabák, víno, ovoce a zeleniny. Vodovod 7 km dl., zaveden z pramenů Oka. Trebinje stála již V době panství římského, a slula TrP bunia. V 10. stol. jmenuje seTravunje a byla nejdůležitějším -městem v zemi Humu; patřila později Srbsku a po smrti císaře Dušana" prohlásili se její knězi samostatnými; r. 1373 přešla na Balšiče, r. 1376 přivtělena Tvrtkem Bosně a opanována Sankovičem, jehož potomkům byla Pavlem Radonovicem vzata. Později zmocnil se jí Štěpán Vukčió, zakladatel Hercegoviny. Byla také sídlem kat. a prav. biskupa. Pro blízkost Dubrovníku nabyla velkého významu. Za turecké vlády sídlil tu pasa; též byla jakožto pohraniční pevnost velmi důležitá. Turecká tvrz, která slula Banov Vir, jest vystavěna r. 1705, byla nedobytnou, tak že všecky nájezdy Černohorců na město selhaly. Dnes ovšem úlohu svou dohrála a přešla tato na řetěz moderních voj. opevněni po okolních vrchách. Výlety i 1. Asi 6 km nad městem vede přes Trebinjčici starý turecký Arš/an-Agič-most o 4 obloucích v délce 92 m; na něm stojí strážný věž (kula) se střílnami. 2. 14 km na vých. leží v rozkošném, horském údolí (770 m n. m.) Lastva s divoce romantickým okolím a s výbornou pramenitou vodou. Je tu státní zemská stanice vinařská a ovocnářská s pozemkem 40 ha. Ze Sarajeva do řo51 a Trebinje. 119 3. Popovo polje bohaté zajímavými náhrobky a mohylami. Jam jsou též zajímavé trosky Mleječice u Police, kuly u Zavály, hradu Ostroga, atd., dále pozoruhodná a prostranná jeskyně Vjeternica s podzemními jezery a krásnými krápníky. (Viz též popis trati z Gabely do Gruze). ř 4. Výstup na Orjen (1894 tri) velmi vděčný a snadný, vyhlídka úchvatná. K jihu a k záp. prostírá se jaderské moře, k sev. a vých. dinarské a albánské Alpy. Pod nohami leží lesnatá krajina Krivošije, něco dále kamenitá Černá Hora, lemovaná zasněženými vrcholy albánskými.— Z Tre- Starý turecký most Aršlan-Aglčův u Trebinje -v Hercegovině, binje povozem za- 2 hod. (18 krtí) do obce Grab; odtud koňmo za 3 hod. do Četnické budovy ve Vrbanji a za další 2 hod. taktéž koňmo na sedlo Orjenu. Sestup zase do Trebinje neb přes Crkvicu buď do Risana (6 hod.) aneb do Ercegu Nového (5 hod.). Do Gruže (Dubrovníku) 30 km drahou za 2 a půl hodiny (přes Hum, viz str. 145), povo** zem za 3'/2 hodiny. Z Trebinje až k dalmatske hranici obsazena je silnice 21 bývalými tur. stráž-) ulicemi (karaulami) a věžemi (kulami). Minuvše 120 Ze Sarajeva do Metkoviče. v pr. velikou zříceninu kláštera Tvrdoši, r. 1693 Turky pobořeného, přejdeme po mostě Trebinj-čicu, která brzy na to zmizí v krasu. Silnice stoupá příkře, za strážnicemi Gluka-Smoka a Drieno dostoupí nejvyššího bodu a náhle objeví se nám nádherný obraz moře. Ve velkých zákrutech sjíždíme po jižním svahu Vlaštice do úrodného údolí Brena. Za vesničkou Brgat dolnji (Ber-gatto) přijdeme na sedlo Gornfiho Brgatu. Proti severozáp. vidíme údolí Sumetské (Gionchetto), na záp. táhlý vrch sv. Srg/e s tvrzí Imperiál, na jihozáp. při moři Cavtat (Ragusa vecchia). Silnice obraci se k záp a před námi se zjeví ostrov sv. Marka neb Lokrum (Lacroma) a ohradní zdi starého slavného a druhdy svobodného města Dubrovníku (Ragusa), Vlil. Ze Sarajeva přes Mostar do Metkoviče, do Gruže (Dubrovníku) a Zelenjky (v boce kotorské), Do Metkoviče 174 km za 8 hod. státní dráha bos.-herc, úzkokolejná, místy ozubená, (délka ozubnice 18-8 km). Ze Sarajeva vede trať přes (5 km) Alipašinmost do (8 km) llidže; zde ústí 7'5 km dl. poboční traf pro dopravu dřeva z Kobildolu a odbočuje kndlo 3 km dl. do lázní llidže. Vlak přejíždí řeky Žel-jeznici a Bosnu, mine v 1. starý tur. most kamenný a jede stále v rovině do (12 km) Blažuje na úpatí pohoří Igmana (1248 m). Nedaleko prameny řeky Bosny, fara a f prav. a obecná škola.^ Odtud vede silnice do Kiseljaku. Dále v údolí Žujeviny leží (18 km) Hadžiči s velkými pilami, sklady dříví a vápenicemi firmy Feltrinelli a spol. Lesní dráha vede přes Igman na Velikopolje pod Bjelašnicí; obec má 839 obyvatelů. Přejíždějíce potok Křupu uvidíme v 1. pohoří Bjelašnici (2067 m) a dále Ze Sarajeva do Metkoviče. 121 též v 1. vesnici Zovik, východiste to na uvedené pohoří, jež celé můžeme přejíti za 8 hod., odpočinky v to počítajíce (vůdce ve vsi). (25 km) Pazarió. Zde a v Konjici vyměňují se lokomotivy soustavy Abtovy pro ozubenou horskou dráhu. V 1. vypíná se pohoří Hranisava (1965 m). Trať stoupá 35u/00, přejede sedlo Vilovac (703 m) a sestoupí do Vydupávání obilí koňmi v Hercegovině. (31 km) Tarčina. Odtud pak stoupá 15°/Oo bez ozubení do (35 km) Rastelice, odkud opět použito ozubené dráhy při stoupání 60%o do (39 km) Ivana. V pr. hluboké rokle. Nádražní restaurace, Na vrcholí této lesnaté planiny (lOIOm), jež tvoří rozvodí mezi Černým a jaderským mořem a hranici mezi Bosnou a Hercegovinou, má letní byty Čech, MUDr. Bayer ze Sarajeva. Široký rozhled do obou zemí; 2 hod. odtud na j. pro- 122 Ze Sarajeva do Metkoviče. storná jeskyně s kostmi jeskynního medvěda. Hned za stanicí projedeme tunelem, 658 m dl., ve výši 877 m. Již v tunelu klesá trať 30/O0> za tunelem 60"/no; v 1. stěny zalesněné Preslice, v pr. Lisin (1750 m). Opisujíc veliký oblouk spadá trať do (43 km) Bradiny. Na prudkém potoku Treša-nici pila firmy F. Conigliaro a jiné menší. V Bra-dině měl druhý král bos. Dabiša své letní sídlo. Trať vedena úžinou horskou, jež náhle serozšíříc, níží se; v pr. vodopády potoka. Dráha běží vysoko nad patou strže, po vysokých zdech a v zářezech skalních; projedši malý tunel (103 m) a osadu Sunje, na to tunel další (193/77), vede přes železný most zajímavé konstrukce, pnoucí se nad hlubokou strži Lukášovou, sevřenou divoce rozrytými hřbety horskými a vstupuje do čtvrtého tunelu (112 ni), za nímž brzy následuje pátý (128 m). Na srázích objevuje se jedlý kaštan a réva vinná, za Drežnicí pak uvidíme již smokvone a granátová jablka. (47 km) Brdjani poskytuje velkolepou panoramu: v popředí skupina Gradce, v pozadí zasněžená, mohutná Prenj pl., hluboko pod námi vine se silnice. Trať vede dále1 údolím Trešanice. Za tunelem 151 /77 dl. stihne údolí Pravosnice (malebný pohled na trať), které objede ve velikém oblouku a v němž prokopán je tunel 162 m dl. Vrací se opět do údolí Trešanice a vjede do (51 km) Podorožce, kde končí ozubená dráha. Pěkný pohled na zelený Vrabac a výběžky Prenje. (56 Á777) Konjica (správněji Konjic — koník); nádražní restaurace itéž pokoje). Město leží v kotlině mezi uzlem tří planin: Prenje (2102 m), Bjelašnice (2067 m) a Bitovnje (1750 m) na obou březích Neretvy, 279 m n. m., a má přes 2000 obyv. většinou moh., je sídlem okres, úřadu, ve- 1 ■11. J |'Jídla i r .^g£. .... i ^F^tfp&/™^ ...JMI 'Wř v- jÉčafea,.-. 11 Aul HnaBHHM K> .-ia .^ JjH 124 Ze*Sarajeva do Metkoviče. litelství voj. stanice, četnické stan.; má5 &>, f kat. a prav., P, T, medresu, 2 obecné školy, mekteb, městský vodovod. S úspěchem zde provozují vinařství a ovocnářství, pak výrobu dřevěných vyřezávaných předmětů. Kamenný most přes řeku vystavěl veliký vezír Ahmed Sokolovic r. 1715 (1093 dle Hedžry). Františk. klášter byl r. 1524 Turky spustošen, ale zase vystavěn. Již římská voj. silnice do Panonie vedla tudy a před několika roky byly zde objeveny zbytky římského chrámu. Ve středověku byla Konjica důležitým pohraničním místem mezi královstvím Bosenským a hrabstvím Chlumem, které tu vybíralo clo. R. 1446 konal se zde zemský sněm, na. němž usneseno, aby sekta bogomilů byla vyhubena. ^Proto vystěhovalo se na 40.000 jejich přívrženců, které Štěpán Kosača v Hercegovině rád přijal ve svou ochranu. Směrem jižním vedla obtížná sic, ale důležitá cesta obchodní, za dob tur. velmi užívaná, jež byla jediným přímým spojením mezi horní a dolní Neretvou; cesty podél Neretvy tehdy nebylo. Výlety: /(Jezeru Boračkému (20 km). Jihových. směrem po 1. břehu řeky pod Vrabac (906 tri) do nádherného údolí Bjely, ohraničeného Borašnicí se staletými kmeny, Velikou Kapou a Bjelašnicí a obydleného mohamedány, kteří jsou dovední řezbáři hlavně ořechového dřeva, používajíce domácí ornamentiky. Dostihnuvše výše 805 m, jdeme skoro po rovině lesem a krásnou krajinou po dobré cestě až k četnické budově v Borke. Odtud k jezeru a kolem něho za 3 hod.; jezero leží v horském žlabu, 405 m n. m., se všech stran vysokými horami obklíčeno, a měři 24*42 ha; největší délka 786 m, největší šířka 402 m, největší hloubka 17*10 w, střední hloubka 13—15 m. Bohaté na pstruhy. Okolní lid vypravuje mnohé pověsti o vzniku jezera atd. Výstup na Prenj pl. Po silnici do Lisičide (10 km), odtud podél potoku v údolí Idbar a později četnými serpentinami do turistické chýše na Tisovici (1392 m, za 6 hod.); klič u okres, úřadu v Konjici. Cesta je namáhavá; lepší výstup je ze stanice Prenje (viz níže). Silnice do Mostaru pro jízdu na byciklu neb automobilu je přímo ideální. Z Konjice jde trať neustále po pr. břehu Neretvy, vysokými horskými hřbety jsouc doprovázena, mine U & O 126 Ze Sarajeva doMetkoviče. (66 km) Lisičič a Ostrožac při ústí Neretvice. Blíže nádraží železný silniční most přes Neretvu, připojující se k silnici ze Sarajeva do Mostaru. Okolní krajina je úrodná a bohatá na středověké pomníky bogomilů. Trať běží v zátočinách řeky; po překročení potoka Toščanice jsme v (79 km) Ramé. Krátce po výjezdu ze stanice přejedeme ústí řeky Rámy, pak následuje těsno, v kterém řeka zběsile prodírá se stěnami srázů, divoce proudíc v skalnatém korytě. V poříčí Rámy jde silnice do Prozoru a Bugojna(vizstr.67—71). Doprava sena v Hercegovině. Brzy však se těsno znenáhla rozšíří v údolí, v závratné výšce přejedeme po mostě divoce romantickou strž Doljanky a staneme v (87 km) Jablanici, Hotel Jablanica (erární) v krásném parku blíže stanice; ceny mírné. Horská tato vesnice má 300 obyv. většinou moh., (jichž ženy nezahaluji obličej) a hodí se pro svou příznivou polohu (198 m n. m.) a mírné podnebí jmenovitě na jaře a na podzim, za příjemný pobyt k léčení a posilnění nervů atd.' S vysočiny, na které stojí kasárny, otvírá se velikolepýroz- Ze Sarajeva do Metkoviče. 127 hled na-.všechny strany: na záp. mocné stěny Plasy pl. s Velikou Cvrstnicí (2227/77), na severozáp. Raulja(1650 777), na vých. ohromná horská pl. Prenj s nejvyššími bodyPren-jem (1926 777), Lupoglavem (2102 777) Otišem a Zelenou Gorou (2123 777). Okolní krajina poskytuje hojnost krásných vycházek, z nichž hlavní jsou tyto: 1. Výstup na /(rstac (1 hod.). Po železničním mostě přes Neretvu, pak pohodlnou cestou vedoucí v 1. nahoru a za pul hod. dostihneme rozhledny, zbudované ve tvaru pavilonu (80J 777). Krásná horská panorama. Pramen Praporac (Komadina), spadá s výSe 40 m. do Neretvy. 2. K pramenům Praporce neb ftomadiny (7 km). Po silnici k Mostaru, odkud zvlášť pěkně se nese horstvo Prenje. V 3-5 km stihneme vesničky Jablanice dolnji. Hned na počátku vsi v pr. kafana, jejíž majitel na požádání rád ukáže několik zajímavých bogomilskýcti náhrobků stojících za jeho domkem. Za ní přiblížíme se k břehům Neretvy; brzy na to údolí se zúží a ohromné skalní stěny s obou stran 500 až 600 777 vys., tvoří velkolepou úžinu, kterou se řeka prodírá. Záhy dojdeme k pramenům^ Komadiny (pojmenovány jsou po staviteli silnice; původní lidové názvy byly Perutacnebo 128 Ze Sarajeva do Metkoviče. Praporac). Prameny vyvírají bezprostředně u silnice, pod-tékají ji dvěma zděnými oblouky, a jakožto mohutný vodopád řití se s výše asi 40 m do Neretvy. 3. U stanice Grabovice nalézá se zajímavá jeskyně, vodou naplněná, zvaná Čudna jáma. 4. Údolím F(amv do Prozoru. (Viz staf Z Bugojna do Jabianice na str. 67—71, v opačném směru). 5. Výstup na Plasu (1577 m). Z Jabianice kolem kasáren vede cesta přes půl hodiny v údolí, odkud počiná dosti prudké stoupání bukovým lesem. Za dvě hodiny dostihne Vyhlídky, v jejíž blízkosti pramen a obyčejně i odpočinek. Odtud za 2 hod. do turistické chaty. Cesta vede stále bukovým lesem okolo malého jezírka; četná místa poskytují krásných rozhledů na divoce romantickou Prenj pl. Sestup lze vykonati pohodlně za 5 hod. — Od chaty po nové cestě 2 hod. na vrchol Ve/iko Šijeme (2100 m). Vyhlídka úchvatná. Odtud možno s vůdcem na Trínaču (2045 m — zde roste protěž alpská). Proviant a klíč od chaty nutno vzíti s sebou; vůdce lze najmouti v Jablanici. 6. Výstup na Čvrstnlcu (2228 m) pro otužilé turisty, kteří se nelekají nepohodlí; okované střevíce, vůdce nezbytný. Z Jabianice touž cestou jako na Plasu, ale místo sestupu k turistické chatě odbočíme as po 4 hod. pochodu u tabulky s nápisem k Plase v I., přejdeme buď kamenitý vrch Bra-nisavač, anebo schůdnější však delší cestou kolem jezera Plasy. Shlédneme častěji houfce kamzíků. Stále kamenitou pouští přes Ostrovaču (1865 m), pak strmou a divoce rozeklanou Trínaču (2045 m), na níž místy roste kosodřevina, s úchvatnou vyhlídkou v 1. na Prenj pl., Plasu greben, Divlju Grabovicu, Čabolju pl. atd., přes hřbet Velikého Vilinca {2116 tri), k němuž přichází nová cesta z romantické rokliny Grabovice (od stanice téhož jména). Za hřbetem V. Vilinca sestoupíme srázně k stanu Peřově (dříve Čubelině) a něco dále do r\ulidianova stanu, kamž dorazíme k večeru. Zde nocleh v kolibě. Druhý den kolem sněžných jam na nejvyšší vrchol Čvrstnice (pastýři ji jmenují Jelenak) za 2' 2 hod. Vyhlídka je vskutku velkolepá: vidíme celou Hercegovinu, horstvo Dalmatské a Černohorské. Sestup opět v nasutém kamení, dále pak záp. směrem okolo Kuku (1776 m) po příkrých srázech za 4—5 hod. k velikému/cze/Y/ Blidinje v Duga polji (asi 1190 m), kde možno v selských chatách koupiti mléko a odpočinouti. Odtud přes svah Jenenaku (1806 m) po náhorní pl. Vjeternači (1409 m) přijdeme za 2 hod. k důležitému hanu Ffazkršče (rozcestí 1292 m) k lesu. Nocleh na půdě v seně. Třetí den příkrou a drsnou lesní Ze Sarajeva do Metkoviče. 129 strží sestoupíme po dobré hodině (do vrchu nejméně dvě) k pramenům řeky Drežanky (657 ni), které se přidržíme až k její ústí do Neretvy (asi 100 tri) po 7 hod. bystrého pochodu bez odpočinku. Údolí Drežanky jest z nejzajímavějších a nejromantičtějších v Hercegovině, sevřeno jsouc nebetyč-nými srázy předhoří Čvrstnice a Čabolji pl., v nichž vyschlá koryta horských potoku s nanesenými obrovskými balvany ukazují na prudkost zimní vody. Obyv. jest většinou moh., ženy nezahalují obličej. Zajímavý je způsob jak zavodňují pole, rozložená po stráních a pečlivě obdělaná. Při ústí Drež-nice žel. stanice téhož jména, na trati ze Sarajeva do Mostaru, 7. Výstup na Prenj pí. (2100 m— Prenj značí v staro* illyrštině pastvisko). Vůdce, potraviny a klíče od chat! Z Ja-blanice vlakem do zastávky Prenje, odtud do vsi Glogoš-nice. Zde počne stoupání; nejprve po holé stráni, za hod. však ocitneme se v bukovém lese u cisterny. Ještě za hod. stihneme Poldiruhe; nedaleko malá cisterna. )iž odtud jeví se nám krásná horská panorama. Za další 2 hod., jež nejsou již tak namáhavé jako prvé dvě, přijdeme krásným lesem do turistické chýše či koliby /diny na Glogovu (1300 ni). Odtud vede pěšina v četných zákrutech na holý vrchol Prenje (1916 ni), s kteréhož je překvapující rozhled na veškeré výběžky této divoké^planiny, jakož i na ostatní velikány herc. a bos. Zvláštní tvary vrcholů prenjské pl. mají velikou podobu s Dolomity a strašné srázy ojedinělých výšek dokazují stálé působení atmosférické. — Vděčná odbočka je na osamělý vrch Četinje (1992 ni). —Sestoupíme-li (za 1 hod.) k lučinám pod Galičem (1500 ni) můžeme býti za další 2 hodiny po nové pěšině na vrcholi Lupoglava (2102 m). Vyhlídka odmění dostatečně, námahu: přehlédneme celou Hercegovinu, vidíme do Černé Hory, pohoří dalmatská a za jasného dne i moře. Na další cestě planinou nalezneme jeskyni, naplněnou věčným sněhem, jejíž vchod podoben je dveřim. Pak obejdeme se tří stran í\aniar (1852 ni), klečí porostlý, kde mineme malý pramen. V pr. pnou se velikáni: Vjeterna brda (2000/n),Crnog/av(\893n7), Zelena gora (2123 ni) a OtiS (2097 ni), jež vábí turistu k výstupu. Obklopeni jsme kamenným mořem (bývalým ledovcem) a holými obry skalními, kde se jeví horský kras v plné své nahotě. S Lupoglavu dojdeme za 4 a půl hod. (s odpočinkem) do turistické chýše na Tisovici (Maria Theresia Hutte), 1392 m vys. V zásekách skalních vyskytují se prastaré tisy v takové síle kmenů a v takovém množství, že daly jméno celému pásmu horskému. Sestup s Prenje malebným údolím Idbaru na Konjickou silnici u Lisičiči vyža- 9 Práni olanma z údolt Necelvy u Tablanice. Ze Sarajeva do Metkovice. 131 duje 5 hod., až do Konjice samé 7 hod. Z počátku svěžím lesem v bezpočetných zákrutech sestupujeme po příkrých svazích Tisovice, kde prohánějí se stáda kamzíku, dále cestou pohodlnější. Za Jablanicí překročíme Neretvu, projedeme velikým obloukem údolí Glogošnice, mineme za viaduktem zastávku Prenj a za tunelem vstoupíme do těsna Neretvy. Na obou stranách tyčí se ohromné, skoro kolmé skalní stěny výše až 600 m. Každou chvíli mění se obraz před námi. Silnice vedena je na druhém břehu řeky; trať i silnice vytesány jsou na mnoze ve skalách. Při povodni stoupne tu Neretva ve 24 hod. až o 15 m. Místy, kde žene se s úžasnou silou, je tak úzká, že na pohled bylo by lze ji přeskočiti. Hned za tunelem na pr. břehu spatříme prameny a vodopád /(oma-diny (Perutac neb Praporao, řítící se do řeky. Trať vymění se silnicí břehy; za (100 km) Grabovicou (odkud nová cesta na Cvrsť nici, viz výlet 6. z Jablanice) projedeme několika krátkými tunely. Trčící skály na obou svazích podobají se zdem, věžím, baštám atd. — U (106 km) Drežnice ústí Drežanka do Neretvy. Asi 800 m od stanice stojí starý, kamenný tur. most. V poříčí Drežanky vede stará cesta do Dalmácie. Hory a skály se sice níží, ale ráz krajiny zůstává stejně romantický. Vymleté jeskyně na obou březích Neretvy slouží pastevcům a jich stádům za přístřeší a stáje. Vedle trati za hanem Sjenice vytéká z jeskyně Crno vřelo. Úžina od Jablanice až do (117 km) Raškegory, vyznamenává se v celé délce 31 km neobyčejnou krásou a velebností přírody. Na jaře prýští na obou březích řeky četné a mocné prameny, jež do ní stékají. Naproti stanicí padá do Neretvy řeka Bjela, z Prenje přicházející. Za stanicí rozšiřuje se údolí; v pr. 9* 132 Ze Sarajeva do Metkoviče. viditelná jest Porim pl. (1837 m), v 1. Velež (1897 m). Za (125 km) Vojnem leží v 1. Podvelež, ve směru trati Hum, před námi Bjelopol/e, jež tvořilo prý _______ kdysi jezero; okolní obyvatelé odvozují to z okolnosti, že na různých místech na okraji roviny u Kuti, Suhodolu, Vojna a Ra-stani visí ze skal veliké železné, v olově zasazené kruhy, jež sloužívaly prý k upevňování lodí. — V tomto poli leží hlavní město Hercegoviny (135 km) Mostar 59 m n. m. malebně na obou březích Neretvy mezi dvěma výběžky Velež pl. a Cabulji pl. Domy jsou kamenné v slohu dalmatském a italském. Počet obyvatelstva obnáší as 17.000 (7000 mo-hamedánů, 4000 prav., 3600 kat., 200 ž., atd.) Hercegovci jsou vysokého, silného vzrůstu, a dívají se sebevědomě. Kroj podobá se černohorskému. Hercegovské selské kroje. Ze Síirajeva^do Metkovice. 133 a liší se úplně od bosenského. Město délí se na čtvrti: Bjelušine, Brankovac, Carinu, Luku, Pred-hum, Stari Grád a Zahum. [est nejdůležitějším obchodním místem v zemi. Obyvatelstvo živí se vinařstvím, pěstováním tabáku a ovocnářstvím. V okolí sklidí se ročně průměrně 5000 hl, v okresu asi 15.000 hl vína, které je výborné, ohnivé, ale poněkud těžké. Vegetace jižní, průměrná roční teplota H'50 C. Dotěrní a obtížní jsou tu komáři, papadači zvaní. V ložnici nutno před rozžehnutím světla po tmě okna uzavříti, aby hmyz nebyl přilákán. V Mostaru je krajský, okresní, městský a obecní úřad, okres, soud, státní návladnictví, městská nemocnice (s 42 postelemi), četnictvo, tabáková továrna od r. 1880, ovocnářská a vinařská hosp. stanice, vyšší gymnasium od roku 1893 v krásné, orientální budově, obchodní, řemeslnická a vyšší divčí škola, 5 medres, 3 mekteby, iptidaije, 3 obecné, 3 soukr. školy; velitelství pěší divise, velitelství horské brigády, místní a doplňovací velitelství, posádkový soud a trestnice, voj. nemocnice, zásobárna, ředitelství vozatajstva, voj. stavební oddělení, voj. stanice pro poštu holubí, voj. oddělení bos.-herc. hřebčince, meteorologická stanice 1. tř., cejchovní úřad, finanční inspektorát, P a T, sídlo kat. biskupa, prav. metropolity a moh. mufti. Hotely: Narenta (erární, dobrý — 29 pok.), Post (12 pok.), Abbazia (9 pok.), Nádražní restaurace (4 pok.). — Dvě lékárny české, lékařka si. dr. Bohuslava Keckova, Češka. V Mostaru vychází: Osvit, Srpski vjesnik, Zora, Krščanska obitelj, Franjevački Glasnik, Marod, Musavat. — Vodovod vystavěn r. 1885 nákladem 470.000 K, z horského pramenu Radobolje 5 km vzdáleného. Starožitný most, domácími stará čuprija zvaný, který dal městu jméno, připisován nesprávně Římanům. Připomíná se již r. 1452, byl však dle zprávy tur. geografa Hadži Chalfa v nynější podobě vystavěn za sultána Sulejmana II. as 1566, nepochybně dubrovnickým nebo benátským stavitelem. V obou postranních pilířích jsou patcny základy staršího mostu. Opatřen je mohutnými Ze Sarajeva do Metkoviče. 135 C* věžemi, z nichž jmenovitě věž na pr břehu byla původně opevněna a chránila vchod na most; proto také celé založení sluje Grád. Most jest nyní jen pro pěší; uprostřed je nejvyšší. Závěreční kámen nese nápis: Kudret Kemeri, t. j. oblouk boží, v němž skrývá se i letopočet 974 (dle Hedžry). Most sklenut je jediným obloukem v rozpjetí 27-34 m, má 4'55 m šířky a 17-8 vnitřní výšky; temenní bod leží 19 m nad středním stavem vody, koryto řeky je 38-5 m široké se skalnatými břehy. S mostu krásný pohled na město. Zajímavý je přírodní most, jejž tvoří rozeklané a podemleté skály v řečišti Neretvy nad městem. Místo sluje skákala, as proto, že možno ,,. . „ , „. ... malými skoky Vojvoda Bogdan Zimonjic • i i i 95 r. stár, vůdce povslalecltých čet r. 1878, S jednOhO balVanU oce, metropolity n,os.arského. na j^ý překr0. čiti řeku, která úzkými a hlubokými zářezy skrytě se prodírá. Kat. kostel, ve formě basiliky, z r. 1866, stojí ve čtvrti Zahumu; při něm františk. klášter. Prav. kostel zvedá se vysoko na úpatí Veleše; je to stavba velkých rozměrů v byzantinském slohu. 136 Ze Sarajeva do Metkoviče Několik kroků dále starý f, polovicí svou do vrchu vestavěn. V něm pozoruhodný je kůr, na způsob harémových oken vysokou dřevěnou mříží opatřený a pro ženy určený. — Město má 30 4>, z nichž Karagjozbegova (černé oko) nejznamenitější ; — má se za to, že bývala dříve kostelem sv. Štěpána. Pozoruhodné jsou též náhrobní kameny v moh, hřbitovech a čaršija (tam vykládané práce Livenské, výšivky atd.). Výlety. 1. na tium (436 tri) za 1 hod. Pěkný pohled na město, Bjelopolje a Bišcepolje. Zbytky rozlehlého hradu Chlumu (Humu) ztotožňuje Hoernes s pevností, kterou Konstantin Porphyrogenetos viděl v zachlumské zemi u Buny na jistém vrchu. Na malebných březích Neretvy na .úpatí Humu vznikla pak nová osada Podhum. Jméno to však dlouho netrvalo; brzo ustoupilo pojmenování dle přechodu řeky Mostar, t. j. město mostové. Již ku konci XV. stol. uvádí se vynikající město pod jménem Most, Mostiči čili Mostar (původně Mostari), II ponte na starých mapách vlašských a též opevnění (Castelli al ponte deNeretvar. 1452). 2. Mostarsko bláto vzdáleno je 13 km nazáp. a zaujímá 30 km'1. V zimě je jezerem, na jaře voda zmizí v ponorech; v létě oseto je rýží. Lovci naleznou zde hojnost bahenního> a vodního ptactva. 3. 5 km od města na silnici k Blagaji stojrzemská vzorná ovocnářská a vinařská stanice s pozemkem 32 ha (podobné jsou též v Derventu a v Lastvě). Pěstuje výborná, ohnivá vína žilavku, skaderku a blatinu. Něco dále mezi vinicemi je obrovský vinný sklep Jelačičův. (Na požádání přístup dovolen). Cisterny při cestě mají odpomoci nedostatku vodovodu. 4. Na téže silnici, (13 km od Mostaru) u obce Blagaje* někdejšího hlavního města země, vylévá se z obrovské jeskyně pod kolmými stěnami skalními široká řeka Buna. Se stropu jeskyně čarovně osvětlené visí pěkné krápníky, v tmavomodrém toku vody prohánějí se četní pstruzi.Má se zato, že pramen Buny vyvěrá na Lebršniku a že jmenuje se nejdříve Mušica, protéká Gacko polje, kde se j. od něho ztrácí v ponoru a vychází opět jako Zalomska říčka. Tato proteče jihových. kraj Nevesinjského polje a mizí j. od Nevesinje u sela Ljubovidi. — Těsně u výtoku stojí domek tur. hodžy, ochránce turbetu t. j. tur. náhrobní kaple, v níž odpočívají v rakvích moh. svatý a jeho sluha. Témto dávají každého Výiok Buny u Mostaru v Hercegovině. 13S Ze Sarajeva do Metkoviče. večera džbán vody s utěrákem k rituelnímu omývání; ručník prý je ráno vlhký. Lze tu dostati dobrou černou kávu. Nad výtokem Buny na těžko přístupné skále (520 m) vypínají se zbytky znamenitého kdysi a pevného St/epangradif, tvořící mohutný čtverhran s 3 věžemi a ozubenou ohradnízdí. Zde panoval od r. 1435—1466 přívrženec bogomilů Štěpán Vukčič-Kosača, vévoda Zahumský. Tento zřekl se nadvlády krále bos. Tomáše Ostojice a uchýlil se pod ochranu něm. císaře (1440), začež dostal něm. titul vévody (Herzog), odkud také nazval zemi svou Hercegovinou. Král bosenský opíral se tomu a svolal r. 1446 sněm do Konjice, na němž prohlásil, že vévodu Štěpána neuznává, dokud nebude potvrzen ve své hodnosti králem,bosenským a nevykoná přísahu věrnosti. Tenkráte přijal Štěpán 40.000 vystěhovalých bos. bogomilů pod svou ochranu. Oženil se s nevěstou svého syna. Syn přijav jméno Ahmet pasa Hercegovié přestoupil k islámu, a v čele tur. vojska hrad obléhal a dobyh Štěpán zemřel jakožto zajatec svého syna r. 1466 a země připadla pod tureckou správu. Sláva Blagaje s národní samostatností zašla; tur. místodržící bydlel v pevnosti na Humu. — Samostatná země Hum (Zahumlje) byla již záhy ve středověku (poč. X. stol.) opanována pevností Blagaj, která v 13.—15. stol. získala takového významu, že stala se střediskem kraje. Strategicky výhodná poloha a čilý obchod s nedalekým Dubrovnikem přispíval nemálo k rozkvětu. Na úpatí opevněného vrchu ležela vesnice Bišče, dle níž se ještě dnes malá rovina jmenuje. R. 1404 přešel Blagaj s celým Chlumem na bos. velkovévodu Sandalje, jehož dědicem byl vévoda Štěpán, poslední křesť. panovník země. Nedaleko ústí do Neretvy vede přes Bunu krásný starý turecký most, Čupríja kosorska o 9 obloucích. Z Mostaru jde dráha po úbočí Humu do Bišče pol/e, za tímto překročí řeku Jasenici a při ústí řeky Buny do Neretvy stihne osady (147 km) Buny (viz napřed), sídla posledního herc. vezíra Alipaše Rizvanbegoviče, který byl zde r. 1850 Omerem pašou jako rebel zajat a odstraněn. Údolí je zúženo až do (154 km) Žitomislice, kde na 1. břehu v příjemném údolí stojí uprostřed staletých dubů klášter prav., založený 1585 šlechtickou rodinou, která na Dubravách, v nahii stolacké, měla své statky a dě- Ze Sarajeva do Metkoviče. 139 dičné právo spahiluku až do stol. XVII. Později přeměnila jméno své na Miloradovice. Na hřbitově starožitné náhrobky. Za (159 km) Kručeviói spatříme na 1. břehu moh. osadu Počitelj (507 moh., 122 kat, 51 prav.). Městečko leží neobyčejně malebně; vystavěno je stupňovitě ve skalní kotlině na příkrém břehu a obehnáno silnými pevnostními zděmi s věžemi; Starý hřbitov klášterní u Žitomis.ič v Hercegovině bývalo kdys sídlem lupičským. Pozoruhodná je džamije, římský chrámek a dobře zachované zbytky římských lázní. R. 1338 vystavěl zde král Tvrtko hrad. Do Počitelje dáme se převézti loďkou ze (166 km) Dretelje, zastávky ležící v skalnaté kotlině. Následuje (168 km) Čapíjina, naproti níž veliké skladiště tabáku. Městečko leží na úpatí vrchu Gradiny a Ze Sarajeva do Metkoviče. 141 čítá 1007 obyv. (441 kat, 339 moh., 227 prav.), má P, T, okres, exposituru, nákupní tabákový úřad, četnickou stanici, oddělení finanční stráže, obecnou školu a mekteb, pak továrnu na konservo-vání úhořů, která vyváží zboží své do Rakouska. Blíže Čapljiny u Mogorela odkryto bylo r. 1899 dobře zachovalé římské castrum; také přiléhající osídlení bylo z části odkopáno. Výlet do Ljubušky a^Ljubinje. Město L/ubuški leží 98 m n. m. a vzdáleno je z Čapljiny 17"5 km, z Mostaru 42 km. Má 3964 obyv. (2703 moh., 844 kat, 402 prav.), okres, úřad, nákupní tabákový úřad s 5 skladišti a se vzornou plantáží tabákovou v Radošiči, velitelstvy četnické stráže, okres, kontrolní stráž finanční, stráž celní, 2 obecné školy, 3 mekteby, dívčí školu milosrd. sester, P, T. Vystavěno je amfitea-trálně na skalních úbočích, na jejichž vrcholí vystupuje zřícenina Gradu ze XIV. stoL, jehož věž pojmenována-Erceguša dle manželky vévody Štěpána. Na j. a na z. prostírá se rovina, jinak okolí není než pahorkovitý holý kras. Obyv. živí se pěstováním tabáku a kukuřice (roční výtěžek asi 12.000 q tabáku a 490 tovarů kukuřice), pak včelařstvím. Za dob římských slulo město Bigeste, bylo sídlem legie a mělo svatyni Baccha. Okolí bohato je římskými nálezy. U Ljubuški křižuje se poštovní silnice Mostar-Vrgorac-Ma-karska, bývalá to římská cesta. Zajímavé výletyjsou do Radoiiči. kde mnoho předhistori-ckých hrobů, do Vitiny, bývalého římského osídlení, do kláštera Humce (Ví hod.) s malým museem, k vodopádu /(ravica ve Studenci; nedaleko jeskyně. Z Čapljiny po hlavní silnici je 8 km do Domanovič na vysočině Dubravě ve výši 175 m n. m.; v r. 1878 byly zde veliké srážky. Má 274 obyv,, P, T, velitelství stanice voj. a četnické, mekteb. Odtud 15 km leží města Stolac, 50 m n. m. mezi holými vrchy na obou březích Bregavy. Tato pramení 10 km dále a tvoří četné vodopády. Proti severo-vých. chráněn je Stolac mohutným Hrgudem (1157 m). Má 3700 obyv. (2300 moh., 947 prav. a 453 kat.), okresní úřad, velitelství voj., voj. nemocnici, četnickou stanici, P, T, nákupní úřad tabákový, 2 obecné školy, 4jnekteby, 4 *S/, f prav., f kat. ve stavbě. Vzdálenost z Čapljiny 25-5 km, z Mostaru 44, z Metkoviče 42, zNevesinje54 km. Vinařství, pěstování tabáku a výroba koberců. — Zde byla vynikající římská kolonie. V středověku slula Berga a byla důležitým 142 Ze Sarajeva do Metkoviče. městem. Stará tur. pevnost, jež kladla v okupaci tvrdošíjný odpor, přestavěna na moderní voj. opevnění; Begovina byla sídlem slavného rodu Rizvanbegovide, jejíž potomek kapetan Alipaša Rizvanbegovič Omerem pašou své hodnosti zbaven a zákeřně zabit, V okolí jsou pozoruhodný hojné náhrobky bogomilů, z nichž nejbližší na silnici do Domanoviči tvoří velkolepou nekropoli Vojvodinu. V Ošanici u kostela vytesány jsou ve skále středověké soudcovské stolice s nápisy, odkud dnešní jméno Stolac odvuzují. Po zoruhodný je vodopád Bregavy Provalije. Stolac je nejteplejším místem Hercegoviny s tropickým vedrem; temnou stránkou tohoto místa jest, že tu hnízdi škorpioni a jedovatí hadi, v olivových zahradách pichlaví komáři. Město Ljubinje leží v Ljubinjském polji 420 m n."m., obklopeném holými krasovými horami. Do nejbližší žel. stanice Ravno je 19-5 km, do Mostaru 62*2, do Trebinje 60 km. Má 1410 obyv. (620 moh., 690 prav., 100 kat.), místní vojen, velitelství, okres, úřad, nákupní úřad tabákový, Velitelství Četnické Sta- Dívčin hrob v Hercegovině. nice, oddělení finanční stráže, P, T, + prav., 2 <&, obec. školu spojenou s vyuč. hospodářským; vzorné hospodářství je ve Vogjení. Obyv. živí se pěstováním tabáku^ rýže, bramborů, sumachu atd.; také hed-bávnictvím se pilně zabývá._ Zničené vinice byly znovu založeny. Vodu dodává malá říčka mizící v ponoru. Z okresu vyhání se každého léta asi 55.000 kusů dobytka na pastviska do okresu fočanského, gackého a nevesinjského. Křížením lepších druhů dobytek zlepšován. Honba na orly na Černém vrchu (1400 m) a holé Bjelašnici. Z císařského Ze Sarajeva do Zeleniky. 143 rozkazu vystavěl zde r. 1721 Osman pasa Trebinjac tvrz, kierá je dnes v rozvalinách. Trať přejde říčku Trebižat a přichází do (174 km) Gabely, 68/77 n.m.; místo má 906 obyv., obecnou školu, kat. f. Daří se tu výborný tabák a melouny. Gabela (z vlašského gabella = celnice) bývala ve středověku nejdůležitějším místem obchodním a celním a slula Dveri nebo Drijeva, \a-tinsky mercatum nebo forum Narenti. Dubrov-nické karavany musily zde odváděti clo. Také otroci byli zde prodáváni. Zříceniny věží a opevnění ukazují ještě dnes polohu pohraniční pevnosti. Gabela byla r. 1529 a 1558 Turky opevněna, r. 1693 Benátčany dobyta, v následujícím roce Sulejmanem pašou po devět dnů bez výsledku obléhána, ale r. 1715 Benátčané pevnost dříve vyhodivše do povětří, dobrovolně ji opustili. — Nedaleko na potoce Norině na dalmatském území prostírají se zbytky římského města ÍSarony. Trať mine tunel, dále herceg. hranici a přichází do (178 km) Metkoviče v Dalmácii. V blízkosti nádraží (na protějším břehu) přístav, do kterého vede široký průplav z moře, odtud spojení parníkem -se .všemi přístavy pobřeží. Město leží na 1. břehu na svahu skalnatého vrchu. Krajina nezdravá, jelikož ústí Neretvy je močálovité. Neradno proto zde nocovati. Trať z Gabely do Gruže (Dubrovníká) 114 km dl., dohotovena bylar. 1901; celková délka všech tunelů činí asi 1700/77. Jízda trvá 3'/2—4,/s,hod. osob., 6 h. smíšeným vlakem, jedeme podél návrší, na němž leží Gabela, po železném mostě 140 m dl., ^přes řeku Neretvu a Křupu, na sev. svahu pohoří Žába. Zde počíná stoupáni 17°/00 až k rozvodí Neretvy a Trebinjčice. Vysoké podpěrné zdi, skalní zářezy a tunely střídají se ustavičně; v 1. pěkný rozhled do údolí Krupy, Neretvy až k Capljině. Poříčí 144 Ze Sarajeva do Zeleniky. Krupy Hutovo bláto zvané, je většinou bažinaté a oživeno mnoha druhy bahenních a vodních ptáků, proto je lovci a přírodopisci rádi vyhledávají. — Má se za to, že řeka Křupa je pokračováním Trebinjčice, která mizí u vsi Hutova. U malé vesničky na krasovíte vysočině (11 km) Dubravica. Traf jde stále rozjizveným krasem mezi divokými útvary a spadá za Popovo polje v Hercegovině, zavodněno. (17 A/77)Hrasnem k Popovu polji, které dostihne u (23 km) Hutova. Nedaleko v kamenité horské poušti rozvaliny hradu hutovského kapetána Hadži-bega Rizvanbegoviče z r. 1796. Odtud táhne se trať až do Jasenice podél Popova polje. Toto je úplně uzavřené údolí, 48 km dl. a nejvíce 5 km šiř., které se v zimě naplní vodou a tvoří jezero 15—40 m hluboké. Chová ponorní ryby gaovice (Leucus adspersus). Po jaře voda zmizí v ponorech a zůstane tu jen říčka Trebinjčica, která rovněž vlévá se do ponoru, a polje se oseje; je velmi úrodné a poskytuje někdy i dvakráte do roka bohaté žně. Ze Sarajeva do Zeleniky. 145 Následuje několik stanic u menších obcí a sice: (34 km) Turkovió, (41 km) Veljamedja, (49 km) Ravno, (54 km) Zavála. Samá skála a něco křoví; každý čtvereční metr ornice je využitkován. Všude nedostatek pitné vody, kterou nalézáme jen v několika cisternách. V Závale je starý prav. klášter, částečně do skal vtesaný a opevněný. Pečeť klášterní nese letopočet 1271. Fresky v kostele Pocházejí z r. 1619. Odtud znamenitý výhled na opovo polje. Asi půl hod. dále pověstná jeskyně V/etern/ca, ve které proudění vzduchu vy-Iuzuje různé zvuky; má prý více než 2 km délky, ale jen do 1400 m je prozkoumána. Z ní vycházejí četné chodby; se stropu visí nádherné krápníky, v nánosu jsou zbytky pravěké zvěřeny a stopy předhistorických obyvatelů. Asi 30 m nad údolím, záp. od Vjeternice leží vchod jeskyně Bitomišle, bezpochyby spojené s podzemním jezerem v jeskyni prvé; je vždy naplněna čistou a studenou vodou, která na podzim tvoří potok. Naproti pl. Bjelašnici (1396/77), v kraji rovnějším (65 km) Poljice, dále (74Á777) Jasenica a (81 km) Hum, kde odbočuje trať do Trebinje. Poboční dráha 167 km dl., obrací se z Humu na vých. a vedena je až do Trebinje krasem mezi skalními útesy a mlázím ; u zastávky (10 km) Duži je prav. klášter, který byl za povstání r. 1875 hlavním stanem vůdce Ljubibratiče. (17 km) Trebinje. (Popis viz na str. 118). Z Humu obrací se dráha k moři a stoupá, aby dostihla hřebene pohraničních hor (Vlaštice 909 m) a pohraniční stanice (91 km) Uskoplje s nádražní restaurací, v kamenité poušti. Zde rozděluje se trať; jedno křídlo vede do konečné stanice Zeleniky v boce Kotorské (viz dále), druhé za (96 km) Brgatem vine se ve velikých zatáčkách a klesádo údolí; projedši několik tunelů, stihne (103 km) Šumět (Gionchetto) 10 146 Ze Sarajeva do Zeleniky. přechází dubrovnický vodovod, projede (108 km) Omblu a při ústí řeky Ombly končí v (114 km) Gruži (Gravosa); zde přístav dubrovnický. Do Dub rovníku (Ragusa) půl hod. Hotely v Gruži: Pětka, Pavlovic, Hollmann (Čech);vDu-brovníku Imperiál, de la ville, Aurora, Lacroma. Cenu fiakrů nutno vyjednati předem. Ze stanice Uskoplje do Zeleniky v boce kotorské (76 km). Opuštěnou krajinou za 36 min. jízdy do (12 km) Glavska, potom dráha vstoupí na dalmatskou půdu, klesá ve velkých zákrutech přes Brotnici, Voj ski dol a Mihaniči k p9 km) Cavtatu (Ragusa vecchia); okresní mestýs toho jména, starý Epidaurus, leží u moře. Následují Čilipi, Komaj, (52 km) Gruda, hlavní sídlo úrodného údolí ko-navelskeho (val Canali). Trať opět vystupuje až do 600 m n. m., za Plociči projede tunelem u (61 km) Nagumance do malebného údolí su-torinského, které je územím hercegovským a táhne se úzkým pruhem až k moři. Nádherný pohled na zálivy a poloostrovy boky kotorské a na mocné hory, které ji věnčí. — (65 km) Sutorina, (70 km) Igalo, zase na dalmatském území. (73 km) Erceg Novi (Castelnuovo) s přístavem parníků; zastávka Savina a tunelem do (76 km) Zeleniky s nejjižnější železniční stanicí rakouského mocnářství. Turecký letopočet dle Hedžry počíná od útěku Mohamedova z Mekky doMediny r. 622—Tur. rok má 12 měsíců po 29—30 dnech, a střídavě 354 a 355 dnů; našich 32 roků jepřibližně 33tur. Týdenní odpočinek připadá na nášpátek. Největší svátky jsou rhamazan, v devátém měsíci tur. roku, kdy po 29 denním přísném postu nastanou 3denní radovánky, zvané malý beiram; o 70 dní později následuje 4 denní velký beiram. Začátek prvního měsíce moharemu neb nový rok 1324 dle Hedžry připadl na 25. února 1906, nový rok 1325 na 15. února 1907. Admont (Štýrsko) V. Aginoselo 73. Alipašin most 120. Avtovac 113, 114. Baba pl. 114. Babinoselo 61. Banjaluka 71, 75. Banjaní 115. Banja Stiena 95. Bastači 108, 109. Bilek 116. Bilek Nový 116. Bistrik 92. Bitomišle 145. Bišče 138. Bjelašnica 114. Bjelina 30. Bjelopolje 132. Blagaj v Bosně 78. Blagaj v Herc. 136, Blažuj 120. [138. Bled (Kraňsko) V. Blidinje jezero 128. Bobovac 20. Bočac 72. Boljanič u Dob. 25. — Novop. 105. Boračko jezero 124. Borika 83. Bosna řeka 120. Bradina 122. Brčka 25, 30. Brdjani 122. Bresnica 106. Brgat 120, 145. Briešnica 25. Brod (u Foči) 109. Brod Bos. IV, 8,80. Bugojno 67. Buna 138, řeka 136. Busovača 58. Rejstřík- Castelnuovo viz Novi Erceg. Cavtat 120, 146. Celovec (Korut.) V. Cetinje VI, 115. Ciganiště 12. Covčiči 106. Čajnice 101, 103, 108. Čapljina 139. Čatiči 19. Čehotina 106. Čelió 30. Cemernica 73. Čemérno 113. Čilipi 146. Colina kapa 54. Čudna Jáma 128. Čvrstnica 127,128, 131. Dervent 9. Doberlin IV, 76,79. Doboj 10, 24. Dobor 9. Dobrinje 21. Dobrunj 85, 99. Dolac 59. Doljanka strž 126. DolnjaTuzla10,27. Dolnji Vakuf 61,67. Domanovici 141. Dragočaj 77. Dragotinja 78. Dretelj 139. Drežanka 129, 131. Drežnica 131. Dřina řeka 3. 85, 97, 101. Dubošnica 26. Duboštica 24. Dubravica 144. Dubrovník VI, 120. Duga sedlo 114. Durmitor 108. Duži 145. Dvoř 24. [Erc Erceg Novi viz Novi Fóča 107. Fojnica 22. Gabela VI, 143. Gacko 108,114, 115. Gacko polje 113. Gat 115. Gesáuse (Ječiny, Štýrsko) V. Gjurgjevica 109,110. Glasinac 82. Glavsko 146. Globarica 15. Goleš 60. Gora 19. [106. Goražda 97, 101, Gornja Tuzla 30. Gornji Vakuf 68. Grab 111, 119. Grabovica 128,131. Gračanica 25. Gradačac 25, 30. Gravosa viz Gruž. Gruda 146. Gruž VI, 119, 146. Gučja Gora 60. Hadžiči 120. Han Begov 16. Han Bjela 59. HanCompagnie-Vitez 59. 148 Han Dervent 81. Han Marica 9. Han Razkršče 128. Hans pramen 110. Hradec Štýrský IV. Hrasno 144. Hum 119, 136, 145. Hutovo 144. Huto o bláto 144. Igalo 146. Uidže 55, 120. Ivan 121. Ivanjska 77. Ivanjsko polje 8. Jablanica 126,131. Jabuka 114. Jajce 63, 71. janjina 103. Janjiči 18. Jasen 118. jasenica 145. jašina pramen 109. Jezersko (Krajina) V. Kakanj-Doboj 16,19. Kalino vik 108. Kiseljak 12,21, 120. Klek 3. Klinje 113. Ključ 114, 115. Kobila glava 115. Kobildol 54, 120. Komadina viz Pra- porac. Komaj 146. Komár 61. [146. Konavelské údolí Konjica 122, 124. Korito 115. Kosman 109. Kostajnica Bos. 80. — Hrv. IV. 80. Kotor (Dalm.) VI,' 115. Kotorsko 10. Kotor-Varoš 12, 76. Kozarac 77.. Kozija Čuprija 54, 81, 92. Kreka 26. Kreševo 22. Krstac 127. Kručevici 139. Křupa n. Vrbas. 73. — na Uně 120. Kulidžanov stan 128. Ladjevina 83. Lastva 118. Lašva 19, 58. Lisičic 124, 126. Liskavica 16. Lješevica 23. Ljubinje 142. LJubovija 101. Ljubuški 141. Lublaň (Kraňsko) V. Lukášova strž 122. Lukavac 26. Lukavica 54. Lupoglav 129. Maglaj 13, 14. Maglič 3, 108, 110, 113. Maklen 68. Marinkoviči 109. Medjedje 97. Mekogruda 115. Mesiči-Rogatica 95. Metalka 105. Metkovič VI, 120, 143. Mileševo 6. Miričina 26. Miršaija 109. Mokro 81. Mostar 132. Mostarsko bláto 136. Moško 116. Nagumanac 146. Nemilá 17. Neretva 130, 131. Nevesinje 114. Nikšič 115. Novi Bosanski V, VI, 78. Novi Erceg(Dalm.) VI, 119, 146. Novi hrv. přímoří VI. Novi Šeher 16. Novoselo 9. Oborce 61. Ogulin, Hrvat. 79. Omarska 77. Ombla 146. Orjen 119. Orlovik 16. Ostrožac 126. Ozren klášter 25. — u Sarajeva 54. Paklenica 14. Pale 93. Paprači 28. Pazarič 121. Pešf-Budín IV. Petrovoselo B. 25. Piskavica 77. Plana 116. Plasa 128. Plehan, klášter 9. Plevlje 101, 105. Plitvická jezera V, VI, 79. Pliva řeka 66. Počitelj 139. Podlugovi 23. Podorožac 122. m Poljice 145. Popovo polie 119, 144, 145. Prača 93. Praporac 127. Prenj pl. 124, 129. Pribinic 12, 76. Příboj 87. Prijedor 78. Prijepolje 87, 106. Prozor 70, 128. Prozor v Sutjesce 110. Prusac 67. Pulje (Přímoří) VI. Puračič 26 Ragusa viz Dub- rovník. Ragusa vecchia viz Cavtat. Rajlovac 24. Rakitnica 82. Ráma 126. Ráma (reka) 70,128. Ramiči 77. Rastelica 121. Raškagora 131. Rastuša 12. Ravnica 79. Ravno 145. Rieka, Hrvatska VI. Risan 119. Rogatica 82. Rudánka 10. Rudo 99. Samobor hrad 101. Sarajevo 24,33,58, bl, 90. 106, 120. Semec planina 83. Semeríng D. Rak. IV. Senj, hrv. přímoří VI. Semizovac 24. Sijekovac 9. Simínhan 10, 28. Sinjakovo doly) 66. Sisek, Hrvatska 80. Sjetline 93. Skakavac 54, Skákala 135. Spljet (Dalm.) VI. Sprečské údolí 10. Srednje 24. Stambulčič 93. Stepen 115. Stjepangrad 138. Stolac 141 142. Suha 108, 111. Suhopolje 25. Sunja Hrv. 80, 122. Sutjeska Bos. 20, — Herc. 109,110, 111. Sutorina 3, 146. Svodná 78. Šahin kamen 14. Šamac 31, 32. Šetihovo 99. Šumět 120, 145. Tarčin 121. Terst V, VI. Tešanj 10. Teši i č 12. Tijentišta 109, 110. Tisovica 124, 129. Travnik 59. Trbiž (Korutany) V. Trbuk 14. Trebevié vrch 54, Trebinje 118. Treskavica 57. Turbet 60. Turkovic 145. Ukrina 9. Uskoplje 145, 146. Usora 12. Ustikolina 106. Ustiprača 97. Uvac 87, 90, 99. Varcar-Vakuf.66. Vardište 97, 99. Vareš 23. Vasinhan 53, Veliká 10. Veliko Šijeme 128. Veljamedja 145. Vídeň III, IV. Vijenac 61. Visoko 21. [101. Višegrad 83, 97, Vjeternica 119, 145. Vogošča 24. Vojno 132. Volinja Hrv. 80. Volujak 113, 114 Vranduk 8, i7. Vrbica 116. Vrhovi 9. Záhřeb IV, VI, 80. Zavála 119, 145. Zavidovié 15. Zelenika VI, 145, 146. Zenica 16, 18. Zovik 12'. Zvornik 28. Ždrelo 110. Žepačko polje 15. Žepče 15, 16. Žitomislič 138. 150 KLUB ČESKÝCH TURISTŮ V PRAZE, založený roku 1888, čítá 40 odborů v království Českém, markrabství Moravském a vévodství Slezském téměř se 4000 členy. Účelem jejio jest pěstovati a podporovati cestování a zejména pečovati o návštěvu krajin českoslovanských. K tomu účelu pořádá přednášky a výstavy, vydává Časopis turistů, cestopisy, mapy, rozhledy, zřizuje a označuje cesty, buduje rozhledny a chýše, pořádá výlety, sjezdy, zakládá odbory atd. KČT jest vlastníkem pavillonu turistů na Petříně v Praze, zříceniny Frýdštejna a rozhledny na Kopanině u Turnova, chýše. Pasovského a Kurzovy věže na Čerchověu Domažlic, rozhledny na Dědu u Berouna, hostince a pozemků na Zvíčině, turistického domu v průsmyku Všerubském, útulny a pozemků u Macochy, zařizovatelem a správcem Sloupských jeskyň na Moravě atd., jakožj majitelem bohaté knihovny. Členové KČT dostávají Časopis turistů a četné jiné publikace bezplatně, knihy a mapy, vydané Klubem za sníženou cenu, mohou užívati čítárny a knihovny klubovní a požívají mnohých výhod na cestách i v četných obchodech. Ku přání mohou také obdržeti umělecky provedený diplom členský (světlotisk dle kresby prof. F. Velce v Sarajevě). Místnosti KČT, písárna, čítárna a knihovna jsou v Praze, v Jungmannově třídě 15. Telefon 2055. Kdo chce přistoupiti ke KČT, nechť zašle roční příspěvek K 6-20 a zápisného K 2-— (akademikové K 4-20 bez zápis.) s adresou: Klub českých turistů v Praze, Jungmanova tř. 15. ČASOPIS TURISTŮ. Ročník XIX. (1907) vychází nákladem Klubu českých turistů, redakcí prof. dra J. Gutha měsíčně, s obrázky. Předplatné celoročně 8 K (pro studující K 4-20), včetně poštovného, budiž zasíláno s adresou: Časopis turistů, Praha II. Jtmgmanova tř. 15. Členové KČT dostávají Časopis turistů bezplatně. PRVNl VÝLET KLUBU ČESKÝCH TURISTŮ do Dalmácie, Černé Hory, Hercegoviny, Bosny a Záhřebu. 8°, 96 stran s četnými obrazy. Ve skvostné vazbě K 350. ČERNÁ HORA. Sbírka cestopisů od Dr. Vrat. Černého. 1. Od /(otoru přes Něguše doCetinje. Cena 30 h. 2. Crmnica, kus Černohorského ráje. Cena 30 h. 3. Z Nikšiče do monastýra fjorače. Horská cesta přes planinu Lukavicu a hory Rovačské. Cena 30 h. 4. Na prahu Albánie. Cena 30 h. 5. Ulcín. Černohorské mořské lázně. Cena 50 h. 6. Na Lovčen. Cena 30 h. 7. Marko MiJjanov, vojvoda Kučský. S podob. Cena 20 h. 8. Kamenným mořem. Cena 50 h. 151 K PŘÍPRAVĚ NA CESTY. Prospěch z vykonaných cest řídí se péčí, jaká byla přípravám na^cestu věnována. Proto postaral se KCT o náležitý návod, jímž by se řídili zvláště mladí turisté, aby jednak netrpěli újmy na svém zdraví při nezvyklých pochodech, jednak zjednali si takových pomůcek, aby prospěch z vykonané cesty byl již předem zajištěn. Návod takový obsažen jest v následujících spisech, jež zvláště studujícím vřele doporučujeme: VZHŮRU NA CESTY! Návod k cestování pro studující. Sepsal Ladislav Malý. 32 str. Cena 6 h. STUDENTSKÝ PRŮVODCE PO BRDECH A ZÁPADNÍ I STŘEDNÍ ŠUMAVĚ. Sestavil prof. Ant. Kostinec. 24 str. S mapkou. Cena 6 h. VZHŮRU NA KRKONOŠE ! Stručný průvodce. Sepsal prof. dr. Vilém Kurz. S 2 mapkami a četnými obrázky dra Václava Plačka. Čtvrté značně rozšířené vydání. CenalOh. VZHŮRU DO BEZKYD A NA MORAVSKÉ VALAŠSKO. Studentský průvodce od Bedřicha Remeše. Ku paměti stých narozenin Františka Palackého. S podobiznou Františka Palackého a mapkou Valašska. 32 stran. Cena 6 h. VZHŮRU NA SLOVENSKO! Stručný průvodce uherským Slovenskem. Sestavil Stanislav Klíma. S orientační mapkou a 14 obrázky prof. Walery Eljasze a dra Václava Plačka. 8°, str. 64. Cena 20 h. STUDENTŮV PRŮVODCE PO PRAZE. Sepsal prof. dr. Vilém Kurz. S plánem a 23 původními pérovými kresbami Václ. jansy. 56 stran. Cena 20 hal. 365 POLODENNlCH VÝLETŮ Z PRAHY. Sestavil dr. Vil. Kurz. S mapkou a 13 vyobr. dra V. Plačka. Třetí přepracované vydání. 64 str. Cena 12 h. Spisku toho prodáno v krátké době mnoho tisíc výtisků — nejlepší to důkaz, že vyhovuje účelu svému. NÁSTIN OZNAČENÝCH TURISTIC. CEST V OKOLl PRAŽSKÉM. Kreslil Č. Hevera. Cena 20 h. Z PRAHY DO PCDMOKEL. Průvodce po r.-uh.st. dráze. 60 denních výletů do Středohoří, Krušných Hor, Českého a Saského Švýcarska. S 18 kresbami V. Plačka a 2 mapkami. 80 stran s doplňky 8 str. Cena 30 h. — Obsahuje též výlety na Kokořín, Říp, pak na Milešovku, do Třebenic, Stadic, Teplic, Duchcova, Bíliny atd., jež možno vykonati zábavním rychlíkem rak.-uher. státní dráhy. 152 PRAGUE AND BOHEMIA. Anglický průvodce po Praze a po Čechách. S 34 obrázky. Cena 20 h. PROPAST MACOCHA NA MORAVĚ. Dle výzkumných výprav z r. 1901 a 1903 sepsal K. Absolon. Se 6 tabulkami, 2 mapkami a 10 obrázky v textu. Cena 1 K. ZPRÁVY O STUDENTSKÝCH NOCLEHÁRNÁCH zřízených péčí KČT a jeho odborů za r. 1897—1906. Cena 10 h. KLUB ČESKÝCH TURISTŮ V PRAZE ujal se r. 1897 feriálního cestování českého studentstva a -zařídil 89 nocleháren, jichž použilo 1879 návštěvníků. Po desíti létech vystoupil počet nocleháren na 238, které poskytnuly r. 1906 8108 návštěvníkům bezmála deset tisíc noclehů. Za desítiletého trvání svého pohostily noclehárny KČT přes 60.000 návštěvníků. Uvědomělé městské, obecní a školní místní rady a neméně četní obětaví jednotlivci podporovali účinně snahy klubu, přes to ale musila klubovní pokladna hraditi větší část nákladů do tisíců korun jdoucí. Hro rok 1907 vydal klub se seznamem nocleháren studentských velkou mapu zemí koruny České, na níž jsou noclehárny červeně označeny. Kromě toho studujícím bezplatně rozdal 5000 výtisků různých cestopisů v ceně přes 1000 korun. Český odbor Slovinského Alpského družstva vydal: ŠAVIŇSKÉ ALPY. Napsal L. Mareš. Úplný a dosud nejpodrobnější průvodce po Saviňských Alpách se zvláštním zřetelem, k Jezersku. (Průvodce po Alpských zemích slovanských. Čásf první). Se 2 mapami a 5 illustracemi, a s dodatkem. Cena váz. 2 K. JULSKÉ ALPY. Nejpodrobnější průvodce po Alpských zemích slovanských. (Čásť druhá). S mapou, 7 panoramaty, 3 diagramy a plánem LublaViě. Cena -váz-. 3 ft 50, pro členy odboru 2 K 50 h. ALPSKÝ VĚSTNÍK. Orgán Českého odboru Slovinského Alpského družstva. Ročník IX. Vychází prvního dne každého měsíce vyjímajíc červen — září, a zasílá se členům odboru zdarma. — Předplatné pro nečleny na rok 3 K, pro členy klubů turistických 2 K. Zakládající členové Českého odboru Slovinského Alpského družstvajilatí 60 K jednou pro vždy; skuteční členové platí ročně 6 K (první rok kromě toho 2 K zápisného). Přihlášky přijímá pokladník odboru JUDr. Stan. Prachenský, advokát v Praze, na Zderaze 1947-II. Knihtiskárna František Rebec v Praze. *' Losin ' K V Huhlat Primorjt o-Cres CRES ;-: Oisrja •t4*-ó 'Ho. .10 ví- itw— etiifai 9 v \ , , / Itilo/wljc 1 S.Petar r„ Si.■'•- Jř> Palmodat- 0,ih Přamuda v - { <' VírCV-^ Škarda ''- ';' yu|3j Púnraatira Melada Ugijan O Okolí JAJCE r i 300.000. W' Bajjohut (ÍHStOVilIVt VARCAR, Koj *;PÉÍ ••MařJ/ooica < Bndjam , O Í-sSh i ?:%-. JíV.i.. a „ SARAJEVO. / CtíÁmttbtr, IPioontu-3Ztntbcuika * Toi-ji'1 koberce JTri/uee 6 Ct4nÍ££ 7 Vm-prúm, attiier 8A WpnAifla- diantlja 9 Sixúvoéoeiifiitetol- /OAfuOií afliloíatvi 1lT10LR