obsahujici ceslu
do
Il ORNI ITALIE
a odrini
pres
TYROLSKO a BAWORSKO,
se zwtóstnim ohledem na slawjanské ìiwly
roku 184 J. k onan au a s ep san au
od
J a ii a  li o 1 I a r a
S Wyobrazenimi a Prilohami téz i se
Slownikem slawjansk^ch umèlcuw wsech kmennw
od neystarsich casiiw k nynèjsimu wéku , s krarkym ziwotopiseni a udà-ni'm znamenitèjsich, zwlaSfé narodnich. wytworuw.
W PESTI, 1843. Tiskem Trattn er-Karol y ili o.
P red s Io w i.
Pan Antonin Doležalek, reditel ustawu slep^ch w Pesti, rozeny Cech, ma bratra niladšiho jménem Vincence, jenž we Styrsku cisarskokràlowské hranični straže Doldedačem jest a w mestečku Brežci (nemeck^ Rami) bydli. Pan Vizicene Doležalek, nawstiwiw preti nekolika léty swelio pana bratra vv Pesti i se mnau pràteiskau znàmost ucinil, a prawé tobo Iota, 1841. w mésici Žari, do stawu manzelskébo wstaupiti chtèje, nàs ku swadbé swé wlidné pozvval. Pfiležitost tuto k cesto-wàni jà tim radostnèji sem uchopil, čim sytejsi byl seni ob-kličujicich urne deiiné autokuw a aukazùw panujiciho we wlasti nasi neduhu macTaromanie, a čim wice se pfiblizowal onen, prò mne w celém roku neymrzutéjsi, čas totiž drženi cirkew-nidi snémuw čili konwenrììw w počatku mésice Zàri. Anobrž sam aurad milj, ačkoli jako takowy^ wezdy mi byl wàzny a milf, predce w Pesti skrze mistni a nahod ile okoličnosti tak obtižn^ a nepotešen^ jest, jako sotwy kde jinde. Slovvensky kazatel ma zde netoliko swau cirkew a skolu, ale i krajinske zde se zdržujici, wetsim dilem ze Slowakuvv zaležejici, woj-sko, mimo to osem rozlicoych spitaluw a nemociiic k ducilo wnimu obstarawàni a nawstewowani, z nichž ctyri vv Pesti, ctyrì wBudiné jsau; k tornii ctyri žal are wézniìw wojensky^ch, stoličn^ch, mèstskych a nad to jeste wseiiké ustawy žebra-kiìvv, sirotkuw a tem podobii^ch ubozakiiw a nestastnikiìw. Každodenni pohled na tuto lidskau, télesnau i mrawnau, bidu a nerest zplodi naposiedy w citnatém srdci neukojiwau tuzhn nejen po oddechu, ale i po proméné mista a polohy, po oh-
cowàni s onacejšimi lidmi, po hledèni na prijemnèjsi aukazy ziwota a prirody. Proto upozadiw wsecky jinu ohledy a pràce a zaopatriw sobé prozatim namestnika, wystrojil sem se na cesto tini ochotnéji, že neywyssi prawidlo ziwota u rane bylo to : wzdélàwej sebe samelio wsestranné a neprestanné, i w auradu, iwe staršim weku až do konce ziwota k neymoznejsi dokonalosti, a pak pnsob skrzeto, co jsi, najine, zwlàsté na twiìj narod. Wydàni se na cestii ustaweno bylo na 4, den Zàfi ; a wsak dilem prò nastawajici nedéli, kde jesté jà sluzby chràmowni wykonati sem chtél, dilem prò ocekàwan^ pri-chod Diistojnych pp. Nadzirateluw, Seberiniho a Jozefiho, s nimiž sem se o nékter^ch, zwlàsté Wydàni Zpéwniku a slowenské stolice w Bretislawé se t^kajicich, diìlezitostech smlauwati zadal, naše odjiti z Peste o cele tri dny se protablo. Den pred oašim odchodem, ràno o hodiné 9, poctil mne swjfin nawstiwenim wseobecn^ Dohledac evanj. cirkwi w Uhràch, Welkom. hrabé Karel Zay, Ponéwadz rozmluwa s nim jmènà i na tuto cestu se wztahuje, zde ji kla-deme. Pan hrabé jesté we dwerich byw, die swého obyceje, silnem ale pfiwétiw^m hlasem w nemčine wolal : Pane Rollare! je to prawda že od našich konwentuw kamsi na cestu utikate *
Jà: Pane hrabé! to jest i prawda i neprawda; prawda jest, že se na cestu strojim, neprawda jest, že od konwentuw utikam.
Hrabé: Ne jà, ale swét tak mluwiti aWasi cestu sobé zie wykladati bude, jakoby ste se konwentuw bài. —
Jà : Jà se swétem již dàwno aucty itdélawnyni prisw^ch cinedi toliko na swé swédomi a na Boha bledeti obycej màm. Že pak bàzné pred konwenty a jakow^mikoli lidmi neznàm, o tom tušim dwadcet let auradu mého a asi padesàte wselija-k>^ch konwentuw, wétsim dilem proti mné a proti zdejšimu slowenskéinu Zboru držen^ch, dostatecné swédectwi wydà-wati mohau. Jà se konwentuw nebojim, ale je sobé, jak nyni jsau, oskliwim, ony nejsau wice cirkewni anàbozenskàshro-mazdéni, ale peleše diwokych nàruziwosti: awtomto smyslu nedbàm jmenujte mail cestii trebas hedžirau.
Hrabé: Jakž, Wy sobé oskiiwite naše konwenty ì
Jà: laici, a to z cele duše. Bylit casowé owsem, kde sem pri nidi rad pritomen by wal : ale nyni ste nàm wsecken wply w
zamezili a wseehno učinne podilubràni na nich odebrali, uwe-denim do nidi macTarciny. Jà jsem celati mau mladost, mé horce nabyté jmèni a dédictwi školam, akademii, theologii, slowem nàbozeostwu a cirkwi obétowal : a nyni w dospelem wéku, kdebych podle hfivvny od Boha mi propujcené, cirkwi a nàbozenstwu prospésnym byti mohl, zbawen jsein k tomu wši priležitosti a možnosti. Ùdélali ste z nàs Slowàkiìw ma-cTarsky neuméjicich jen pràzné iìguranty a nènie posluchače. Kdo neylépe macTarsky umi, tent jest nyni neywétsi protestant, byt i zàdného nàbozenstvvi nemèl, predce saudi o nà-boženskjhdi a cirkewnich wécech, Biìh wsemohauci at pam tuto kriwdu saudi 3 ona jest jedna z neybolestnéjsich mého ziwota. Jà a mnozi jini semnau toho nezaslaužili, ant my we mladosti naši ani potreby ani priležitosti sme itemeli k učeni se madTarciné, a nyni we staršfm wéku k tomu ani času ani chuti a schopnosti nemàme.
Hrabé'. Nu, mluwte latinsky pri konwentech.
Jà: Nechciod MacTaruw ani wysmàri ani [litowatt b^ti. A jak mluwiti tam , kde clowék ani protokolùm , ani žalob-nikiim, ani saudcum a predstawenym dokonàle nerozumi aby na kazdé slowo odpowéd dati mohl ?
Hrabé : Nu, ale jàbych predce zàdal aby ste obzwlàsté Wy a obzwlàsté pri letošnim cirkewnim snémé pritomen byl.
Jà: Nechàpàm proč Wase hrabéci Milost mé maličkosti tak welikau cenu pripisuje : Wàs konwent se beze mue obejde.
Hrabé : Mà se jednati o sjednoceni Evanjelikuw s Re-formaty: a k Wàm maji Slowàci welikau duwérnost, Wy by ste slowenské cirkwe k tornii nakloniti a pfiprawiti mohl.
Jà: Nàbozenswi, wira, cirkew jsau mné tak swaté wéci, že rad w nich jednomu kazdému uplnau swobodu zanechàwàm hàje se pilne wselikého wtom ausili a premialiwàni : a jakže-bych jà jiné k tornii westi, owscm pomikati a bezdéciti mohl, o čehož dobrote a prawosti jà sàm preswédcen nejsem?
Hrabé: I jakž? Wy ste tedy proti jeduoté: sdélte mi, prosim, o tomto predmetu swé nàhledy uprimné.
Jà : Proti sjednoceni nejsem : ale proti času a zpiisobu K nàbozenskému sjednoceni jest nyni w naši wlasti čas a wék
neprihodny, pouéwadz narodnost wsecky mysli zaujala, roz~ dràzdila a inezi stranami nediiwérnost zplodila. Slowàei jsau tnho domnéni, že evanjelieti Madari, citice se b^ti nemno-hynni a slabymi, s Kalwiny, jenž temer wsickni pauzi Ma-cTari jsau, proto se sjednotiti chtèji, aby se tak spojenymi silami tini klòpotnéji na Slowàky oboriti a tim s jištejšim pro-spechem je zmacTafiti moldi. Zpiisob pak, jak začato jest toto sjednoceni, chybn^ jest wtom, že Wase Welkomoznost sama o wlastni ujmé, bez porady s cirkwemi a senioraty wéc tuto zaeala, a to na neynestastnèjsim miste, totiž w politickjrch Nowinàch: to znamenà mìscere sacra profa'ris. a hàzeti perJy do blata. At nic o toni nedim, že Wase Welkomoznost tézce slowensky naš narod urazila, dilem w Iteci swé pri wywo-leni a auwodu, dilem w madarskych Nowinàch, dilem pronàsledowanim slowenskycb ùstawuw a uciteliìw na evan-jelickych skolàch, o obzwlàsté neclvwalnym socenim a broje-nim proti stolici Bretislawské.
llrahé: Mé attmysly a zàméry jsau dobré, ale Slowaci jim ro Z urne ti nechtèji. Odložtesvvau cestu a zustaute pri kon-wentech, napomàhajice dobrau wéc.
Jà: Dowoltc, Pane hrabé! moje role a ziwlyjsau nàbo-zenstwi, nàrod , reč a literatura : tyto jà nakolik možno swymi zpusobcm a na swé ceste napomàhàm.
Hrabé: Proc noi cirkew a konwenty?
Jà: To leži na biledni. Cirkew jest nani nyni z rukau temer cele wyrwàna a dàna advokatura, do horšich pak rukau se nikdy destati nemohla. Težke bylo papežstvvi, mno-hem težši jest toto sablickàrstwi w cirkwi. Evanjelickà cirkew a knézstwo w Uhràch nalezà se nyni w tak žalostnem stawu, že každ^ uprimny protestant nad tim w srdci swém hluboce Ikàti musi. —■ Ale dosti o tom, Pane hrabé! i tato slowa mi jen Wase zadani upf imnosti ode inno z ust wyniitilo.
Po odchodu hrabéte bylo tirato rozralauwànim srdee mé tak rozeileno, žejseni za nekolik dmìwpofad pràci mèi je ko-jiti. Cini wice sem o tom premyslowal, tini wice seni se o tom preswèdcil, že na ceste konwentow již prò cirkewr a nàrod naš wsecko z traceno, že tu již pomoc a spaseni ani prò tu, ani prò tent(» nekwete. N'osi uši tajiti ani obalkowati to , co jasné vvyslowenym byti powinno.— Mlcenim pominu ma-
tcrialni odwislost knézstwa nasello od slechty a politikuw : tito poslediu, ačkoli casto nedoukowé*, kteri nauky Jeda li-zali, maji predeč pri čast^ch stoličrrjfch a pràwnicb sliromaž-dénicli usta va ičnau cwicnost we mluwcni a w extemporizowà-iii ; oni mluwèji wsudy macTarskau jim materskau reč, které se knezi jako jim cizi teprw učiti museji; oni saudeji pri konvventech a konsistorich o knežsk^ch chybàch, winàch a prech, ale knezstwo nikdy a nikde o jejich, leda že wseo-beené we chràmé pri kàzani, kamž ale oni krom toho zridka pricbàzeji. Odtudto wyptywà politowàni hodnà zcbatrnelost evanjelickébo knèzstwa, cirkwe a nàbozenstwa w L'bracb. Cirkew trati jeji nebeskau prožnost a wlàdu, jestli od swèt-ské premo i k bidnému stawu déwky tiponižcna bjhvà. Protestantismo sice, jako takowému, nemuže tato jebo nizka a sluzebnà občanska, postawa k aurazu stanziti : nebo zàdny oprawdiwy* a swobodn^ evanjelicky krestan nemtìze weru bolestn^ cit w sobé potlačiti pri té mysléncc, že utèsenjr strom Protestantismo, jak w cele Europe wubec tak obzwlàsté w Ubràcb, skrze neswatjr Politikopapat a bohorauhawau Advokatohierarcliii, swé koruoy pozbawcn, a tim netoliko k dalšimu znistu, ale i k siine jednoté a wlastni obrané, temer nezpusobnihn učinen jest. Zpràwcowé cirkwi a obei protestantick^cb již i mnohdy a ode mnohych staràni byli o napraweni tolioto nerado; posawad wsak bez prospécbu: zdà se že necliceme zmudreti než s wlastni škndau. ledine wy-manéni knézskébo stawu z posawradni jebo tlacliwé odwislo-sti a nawracenimu hospodàrskoobcanské samostatnosti zboji tento nebezpečn^ neduh. —
Stastnau nàbodan, aneb radéji zwlàstnim f izcm'm božim, se stalo, že sem pràwéminulé zimy s man pani, weccrnimi chwilemi, takowé kniby citai, které mne k tétonadnadéjné ceste z daleka a newédomky priprawowaly a pak w samém cestowàni zname-nitau služIm mi prokazowaly, jmenowité: Denot*owo wypsàni a wyobrazeni egyptstych starožitnosti ; Goetheho wlaskau cestii , Eberhardown, Forsterowu a jinv^ch Italii. Nic méne wsak pfedee cbrànil sem se wsudy pilné wseliké predpojatosti, kwapnosti a obycejn^ch , čtenim cizych spisiìw pusobenycb, pfedsudkuw wItalii: wsudy chtél sem wsecko wlastnim okem widéti, wlastni cit swuf nàsledowati a samostatny saud sobé o wsem utworiti.  Možno, že tento snad neni wzdycky praw^" aniž s citem a saudem jin^cb se srownàwajici : to wsak
vin
f/primnost mau nikde nemili. »Boga w pomoč, nikomu w sljed." Co tedy zde naleznuu naši pp. ctenàrowé, to nechat powazuji jen co mé podmétné nàhledy a osobné domnéni, ant jà zde ncpsal sem tak Cestopis, jako radéji Dèjepis téch wtiskìiw a ucinkuw, téch citrìw a myslének, které tyto wéci we mné wzbudily. Jà nepodàwàm zde wseobecnà pra-widla prò cestowatele a milowniky prirody, ani zàkony prò nmèlce a posudniky podle remesla, nimiž by se oni riditi meli: n^brz wyjàdruji toliko to, co pfi tom mého jest, co sem jà sàm pri techto wècech citil a myslel, jak se zde zew-mternf swét w zrcadle mé dose nkazowal a zodràzel. Moje zajisté cele a iiplné jen to jest, co mimo sebe predstawiti, | nfm sdèliti a na miìj nàrod prenesti mohu : odtud i puwod tiohoto Cestopisu.
Nechtéw nit Cestopisu samého delšimi ausuwkami pre-trhowati, pripojil sem na konci we trech Prilohàch dukazy, pojednàni aprehled slawjansk^ch omélcuw, které se nàm k jebo nplnosti podstatné slaožiti zdaji. Cokoli zajisté w déjinàch, w zemépisu , w uménich našeho jest, pabèrkujme a koristuj-me to prò welikau budaucnost, priwlastnime tosobé a nàrodu.
rx
O B S A H, D1L I.
Z a d ii na j s k é (Jhersko a Illyrsko. HLAWA I.   Cesta Zadunajskym Uherskem.
str.
Martou-Vašar — Bèlehrad — Vesprym — Kestel — Salavar — Kani/,e
— Mura   ,   .       ................1
HLAWA II. M e zi m ufi a Styrsko.
Čakatome — Stryhova (Sfridon)— Warazdm— Lepoglawa — Kra-
pina — Hrešče.................20
HLAWA III. Horwatsko. Zàhreb — Karlowee — Grobnico pole......... 27
MLAWA IV. Pomori. Ujeka - Welja — Cicowé — Tersi ..........38
D1L II.
ITALIE: Benàtsko a Lombardsko.
ČAST I. Benatky :
HLAWA I.  Moie Jaderské.............64
HLAWÀ II. Slawsko-dejepisné //nani osti o Benatkàch     .... 60
HLAWA III. Be-natky:
Swato-Markowské namesti a jeho okoli   . ......70
HLAWA IV. Benatky:
Schiavoni — Akademie kràsoum — Chràmy   ....... 84
HLAWA V. Benatky:
Palare — Hostinec Europa — Nabfezen Slavvuw — Zbrojnice — Okolni ostrowy...... .   .   .   ,.....9g
CAST II. Padova, Vice ne a. Verona.
HLAWA I. Padova — Àrqua............119
HLAWA II. Vicenca — Verona............135
r x
ČAST III. Lombardsko.
HLAWA I. Jezero Garda a ostrovv Sermione : Slawoftlawttoaf 146
HLAWA IL Brescia — Caravaggio— Cassano — Adwa     .   .   . 150
HLAWA III. Medulau — Monza........... 164
HLAWA IV. Brianza—Como — Leccho — Veltlin       .   ,   .   , 185 Uwahy nad hornimi Wlachy
DlL III
NEMECKO: Tyrolsko a Baworsko.
HLAWA I, Tyrolsko. Stelvio — Mais — Inornosti — Samice.........212
HLAWA II. Baworsko. Mittenwald — Wilheim — Mnichow — Lechowské pole — Augšpurk 220
HLAWA IH,
Solnohrad — Isel — Trauna — Gmund — Linee — Widen —
Ebersdorf — Bfetislawa — Wysehrad    ,.......243
Pfiloha 1................... 259
A. Memorabilia de Abbatia S- Adriani M. de Szalavar.
B. Zminky o Salawàfe |jfi snémich Uherskych..... 261
P HI oh a II. Etymoiogickohistor. pojednàni o holubowi    .   ,   , 363
SLOWNIK
S1 a w j a n s k f c, li umèlcuw.
A. Umélci Slawopohausti.....,......., 263
B. Umélci SlawokfeatanSti............, 288
1. Wiìbec, pred bežna déjepisna poznainenani       ..... 286
2. Obzwlàsté.................293
I. Mal ni a kresiici.....,.....,   . 293
II. Rytcowé ........,...«.. 333
IH. Rezbari................340
IV. Kràsostawifeié.............346
V. Slawjanské predméty od cizonarodnich umélciiw   ,   . 352
C E S T O P I S.
D I L I.
Zadunajské Uhersko a Elyrsko.
Ili,AMA I.
Cesta zadwtajskym Uherskem.
Marton-Vašar — Bélohrad — Wesprym — Kestel — Salavar — Kaniže —
Mura.
Dne 7. Zàri, ràno opustiw Pest pràwé w toni okamženi, když se most ku propusten! lodi otwiral, o hodiné šeste na kočar spolu i s mojima dvvéma driihy sedi sem. Jakysi blahocit roz-širowal se \v mych wniternostech s kazdym ploskem biče, když se hrkotàni wozu po dlazbè Budinské skončilo: nebo dwé weliké neresti wzdy wice za sebau sem zanechàwal, totižpracb Peštansk^a nàrodosalenstwi. Nenepodoben byl sem ptičku zklece naswobodu propusténému. Spolu s nami sedela tam i jedna matka z Belohradu se swàrn^m weselym ehlapečkem, ktery mi swau switornostinepritomnostmé dcerky Lndmilky, obzwlàsté wprwni den bolestne citénau, aspofi z càstky wynahradil. Totot byla zajisté prwni cesta, kterau sem s manzelskym a otcowskymi citem začal a od wraucné milowan^ch duši na delši čas wzdàliti se musei. Wedle Dttnaje pres Sachsendorf, Pro-montor, Tetin, kde jesté wsudy slepéje nestastné onépowod-né Dunajske od r. 1S3S. ku spatreni byly, o polednàch do Màrton-Vasara prijeli sme. Ma prwni péce zde byla wyhlàsenau zahradu a obrazàrnu brabéci Brunswikowské rodiny na-wstiwiti; oboje prew^silo mé ocekàvvàni a prìprawilo smysly mé hodne k wyssim téin pfirodnym a umélcck^m kràsàm, které sem dàle na mé ceste, obzwlàsté w Italii, cititi a obdi-wowati mei. Park zdejši jest jeden z neyuslechtilejsich, které sem w Uhràch widél. Na jebo kwétnat^ ostrow pfeplawila nàs
I
lodička ne wesly, ale pobočnimi, co na parolodi ustrojenimi a rukami pfewoznika hybanymi, kolesy linanà. Wpozadi kaštelu jsau dwé swétnice vv nichž se Sbirka Obraziìw, 373 kusiìw siimi, nachàzi, z nichž nékteri obrazovvé cerni 800 zi. strjbra vv Poznamenàni priloženau maji. Jsaut zde dila od Kranacha, Holbeina, krasn^ anjel od Zuccarelliho a jinych wlask^ch mi-striivv. Man pozornost oeywice na sebe tablo popisi Kupechéfio, od nebo samého malowané. Již wsickni divvači z obrazàrny dàwno byti odešii, ant jà w myslénkàch pohiizeného a samot* ného zde sem so pred Kupeckym tvvàri we twàrnalezl. Otčiin-ské osudy Kupeckého wyryty jsau na jebo tmawowzneseném oblieeji: on se zdà prinàlezcti k oném Tacitowskvmi a Juve-nalsky^m charakteriìm, jejicbž ausméch hrozbajest a kletba. Na stesti nikdy nenaduziwai w kràsoume této, wice wnuceiié nož pfirozené, wloby. Bolesti jebo coské oko oad ztratau a zkazau swé wlasti, nebo prò nàbozenstwo musei, jesté co oemluwné w Iiinu matky, zMladé Boleslavvi do Uher, inéstecka Pezinku, utikatir. 1667. Kràtky ziwotopis toboto ccskoslowenskcho ma-lire pedali sme jtž we Wykladu ku Slàwy Deere str. 307. Whisky^ blesk a carownost barew sesevvernau silaunikdo tak sjed-notiti neumél jako nàs Kupecky; proto gebo portret) slušne europejské slàwy dosàldy. Dwa Slàwowé meli weliké zàsluhy o Kupeckého, totiž Alexander Sobieskv^, Polàk, jenžKupeckého w ftimé ze tmy na swétlo wywedl, a Petr Càr Busky, jenž ho welicc milowal, ctil a pràce jebo odméiiowal. Kupecky, jebo wrstewoik, Slowàk Bogdan, tri Schiavonovvé, Frederico Benkowich, Losenko a temto podobni, ukazuji dostateené swétu schopnost našeho nàrodu, nejeii ke pluhu a rolnietwi, ale i ku stétei a malirstwi. Coby tito mnzowé bylipro naš narod, kdy-by sme my mèli narodni malirské skoly, akademie, obrazàrny; kdyby oni ncbyli prinuceni byli k cizinciìin se pripojiti ? ale w duchu slawonàrodnim wychowàni jsauce, prò nàs nàrod byli pracowal i a jej wzdélàwali i oslavvowali! Kazdy^ rozwrtaoy a roztoceny^ nàrod jest neštastn^ : on ani nežije ani neumirà. Kaž-d^ jeho syn, jenž se z prwni pfirozené surovvosti očisti a z blata chatry k powédomosti swobodného a oswiceného clowéka po-zdwihne, pf cmyslujcli o stawu a nestèsti swého nàrodu, jest oprawdowy^ mu cenik.— Takowéto inyslénky a city rozrjhvaly mé wnitcrnosti pfed obrazem Kupeckého.
Co newidét, zablesklo se w očich našicli na Iewici jezero a vvesnice Benatky \ nebo tak se wlastné w našem jazyku na-zvHvatinià to, co Maó*ariim Velentze sluje. Jest to dostidlauhé,
auzké, mocàlowité jezero, na jehož počatku wes Benatky wy-stawena, kteréz jméno nepochybné od podobnosti se wlaskjmii Benatky pnjčeno. Již zde oedockawa obrazotwornost ma two-fila sobé predkem wselijaké podobizoy onoho zàzracnébo mèsta w mori, které wsak sama skute čnost wsecky pfewysila. W Bélobradé ohledlisme, ìnimochràiny, taméjsi Kasino, chy-že ciste ale tabakowjfrn dymem zaneswàfené. W jednéyz nich na stole mnozstwi macTarskych a némeckych Nowin a Casopi-siìw, ale illyrské, ceské a wubec nèjaké slawské Nowiny zde, jako i we Wesprjhné, wKanizi atd. nadarmo sem bledal: ant naproti tomu w Horwatsku w kazdé čitalnici i marTarské Nowiny k nalezeni byJy. Podano nam w tèmi Kasiné knihu k zapsàni našich jmen: což kdyz sine (jà w ceskoslowenském ja* zyku) ucinili a na wuz sedali, obklicilo nàs nejen w pozemi hegno diwàkiW, ale i wsickni w Kasiné se tehdàz nalezajici Madžari, sledita a wojensti dùstojnici na pawlac a okna se wy-dawse oči na nàs maìoméstackjhn obycejem pàsli, až pokud smc nezmizeli.
Jsau jistà hriìzy pina mista na zemi, ku kter^m se kaž-d^ pocestna jen s tf csenim bliži : ale ani Scylla a Charybda na mori, ani smrtonosne lawiny w Ilelwetsku, ani bandituw pine bory Abruzzi w Italii nenahànè j ijak prespolnim tak domačim tolik straditi, jako ten les, kter^se nyni pfed nàmirozpro-stirati počal, totiž mafTarsky Bakori. Cim wice sino se k Wes-prymm bližili, tim wice sine se jeden druhého tèsili, posilowali a zmužilosti sobé dodàwati museli : nebo kam sme se koli obratih, o nicem jinéni než o zbojoicicJi a zbojich, o zalàficli a ši-benicecb, sme neslyseli. Strašna jména: Sobri, Milfay, Mogor, Kiràly, Pap Andor, rozpràwky o jejich Iaupežecb a poprawàch oz^waly se we wsech hostincech. Laupežirici tito zàlezeji wèt-šini dilem ze swinsk^ch pastir u w (magy. kanasz, sr. kan, kanec) k nimž se nèkdy i wojensti auskokowé a wyobcowani zàkowé pf idružuji. Oni žiji w jisté zàkony fizené obci, rozwétweni po mnoh^ch krajech a stolicech, aby ukradene wéci tim lépe ukryS Wati molili. Haiiné anebo blinda, mesec s dolianem, nuž , se-kera, fokoš, dwé pištole u pasti a duplonka u boku jsau jejich odéw a zbroj. Tu i tam w liustém lese widéti križ aneb ìiro-madu kameni, tot jsau jejich chràiny a poprawisté, kamž kneze aiiebo mnicliy ze sausedmch klàsteriìwse swaz;myma očima Wodiwaji, aby tém, jenž z nich na smrt odsauzeni jsau, posled-nim potéseoim poslaužil podle onoho pf edsudku podobne cha-wy : Pop swoje a čert swoje! Diichownikii tomo, jdeli ocliot-
1*
ne, n i c se nestane, casto i obdarowan zpàtkem se wraci: aie béda té fare aneb tomu klàsteru, kteriby jim tuto služIm ode-pfel -, vv neyblizsi noci jisté cely popelem lebne. Podiwu hodno, že my wseho toho sme se nebàli, bez rozpaku pfes buste lesy, pfes puste pole w mésicné noci cestujice, casto se zpévvem, tak že teprw oppinoci do Wesprymu sme dospeli, kde pfàtelé a znàini až do jedenàctc hodiny na miš prichod cckali chtéjiconàs s hiidbau a zpèwem piiwitati.
Due 8. Zàia jà wcasnè wstana pospichal sem na brad a jeho wèzi, kde stràzny pretirajo sobé oči ze spani, nemalo so diwil pfichodu takowého hosta. W povvaze mé pfirozenosti to wèzi, že, kde jen moho, wsudy nancywyssi punkt postawitise sna-žim, aby eh odtud ràzem neyprwé celost a pak càstky prohlc-dnauti a tim pfedbézny upiny^ obraz w mysli o kazdém pfed-métu sobé udélati a dlauho w paméti zacbowati niobi. Rozpo-minàm se ziwé, že již w détinstwi a mlàdonect wi meni wy le-zeni na chlumy a kopce, stroioy a wézo z wlastni radost mipu-sobilo. Cele hodiny stràwil som w takowé wysokosti samoten we blažen^ch snach a wyhledoch. Hrad Wesprymsky ma podobnost s Btidinskaupewnosti, gonze tam wsecko melisi; brad, wéze, zdi nesau na sobé podobu tiireckého dila. Wyhlidka z wéze této jest rozkošna, kormauti ji wsak u seweru blizk^ Bakon (piìwodné snad Bukon, Bukowy les,) powéstuà peles maó^arsk^ch laupeznikuw. Z letopisiìw znamo, že již pred pfichodem MarTariiw, mestečko zde bylo a chram kfestansky od knižete sloweiiského Kocela wystawen: méne zfejmo jest, odktld powstala powéstu lidu akronikafuw, že zde staroslaw-šti kràlowé sidlem byli. Piiwod jména Wesprym odwozuji Nemci od Weùs-Brit/m čili Bilà studnice; a w samém skutkuuka-zuji w pfedmésti na studnici, zwanau Fons Loprosorum, ina-tTarsky Arany-kùt čili zlatà studnice, jejiž woda prey neduhy, zwlàsté malomocenstwi hoji. Slàwowé fikaji, že zde byla fVes Perunoiva: titotedy maji bozsky, tìtam wodni dùkaz a diiwod.
Mezi 8—9 hodinau nawstiwill sme Dustojného pana ka-nownika Karla Bogdana, ant pràwé u stolu sedè nàboznostswau ranni wykonàwal. Uslysaw slowenskaii maupfimluwu knémii, tento welebn^ starec, zdàlo se gakobynebyl chtél swym wlast-nim ušim a očim wéfiti, ant slowenskà reč, zde od \ladaruw polirdanà, zfidka se, zwdàsté zewzdclanéjsichust, ozywà. Kdyz nàs ale bliže poznaw pfiwital, stkwéla se twàf jeho radosti, byl jako w oslaweni, mista nàm ncznaje. Jak ziw sem nesly-šel sloweiicinu kràsnéji, dustojnéji a utésenéji z ust plynauti
jako zde. Z každeho slnwa bylo poznati, že pan Bogdan, ač-koli, jak sam žertovvne reki, zde jakobyna ostrowPatinos od-sauzen, pfedce kniby ceskoslowenské pilné cita a u prostfed marTarciny milo wnikem materciny gest. Sokrates a Plato sotwy meli pozornéjsich posluchaciiw, jako p. Bogdan nàs, kdyz asi za poi hodiny o zàkonodarstwi wiìbec, a pak ozàkonech marTar-ciny se tykajicich, maudfe a swobodné mluwil. Kràtky obsah jeho rozmluwy byl asi tento: „každy maudry zàkonodàwatel na to pozorovvati musi, aby se ctyr wéci nedotknul, predite nàbozenstwa, po druhé feci a narodnosti, po tfeti obycejiiw a po ctvvrté starych zàkonmv." — Mrzel se ina knèzstwo, narodnost a fec ila iijmit cnosti a pobožnosti rozšifujici a lido vv vv cizifeči kàzici. „Buh prey dal apoštolum dar rozlicnych ja-zykuw. abykazdému nàrodu vv prirozené feci Evanjeliuin zwé-Stowali. Dokud se vv cirkwi i jen jedua jedinkà baba slowen-skà nachàzi : knéz powinen jest ji slowcnsky učiti, tesiti, wzdélàwati. Hle naše inilostivvà Rakauskà Wlàda a Monarchie poddaoé sobèoàrody negermanizuje : i jakže to jednotlivvi nà~ rodowé a provincie s j invimi spolunàrody činiti inoliali'?" Tak zdrawy roziun, z ust wàzného nad hrobeni stojiciho starce již sàio w sobe silne na nàs ucinkowal : ale učinek tento proménil se na hluboké pohuuti, kdyz nani odchàzejicini pozelinàni dà-wal s tim naloženim, aby sme jebo jménem wsech mladych Slovvàkiiw pozd ravvili a ku stàlosti we pf itomném pokušeni na-pominali. Zlatemby bylo psàti jeho slovva. Jà davv jenm na zna-meni ucty jeden wytisk nowévvyslé Apologie itili Obrany, sebe i nàrod prizni jeho sem poraučel. — Ou a cely rod Bogdansk^ ke slowenskym šlechticuui prinaležejici pochodi ze Zwolenské Stol ice, ze w si Wel kà Slatina jnieno vvané. Jeden z jeho pf edkii w Jahob Hol*dan čili Bogdani, jest, comalif, chlauba našeho nàrodu. On po to wal do Auglicka, kde pod kràlownau Annau ni iodio i pràce i odmény našel od r. 1699—1714. Maio wal zwlàsté kwèty, ovvoce a ptàky ; jeho obrazy wyznamenàwaly se pfirozenau prawdiwosti a kràsnau harwitosti, proto i welice hledàny a wysoce wàzeny byly. Mnohé z jeho wytwortiw oz-dobiiji posavvad kràlowské palàce. W Londyué žil on asi pade-sàtelet: prò jeho slechetn^ charakter od Anglicani!w welice ctén. Jebo weliké iiménim nashromàzdénéjmèni, nezdafily syn vv kràtce promrbal. Obširne ji piše o oém J. I) Fiorillo, Ge-schichte d. Mahlerei, B. V. Š. 519. A Fiissli Allg.Kunstler Lex. I. 27. piše o ném : „Man hat den guten Fortgang in der Kunsf, dem Genie dieses Mahlers alleili zuziiscbreiben."  Kupecky a
Bogdan jsau, nakolik nii znamo, ncyslawnéjsi slovvcuštiuialifi. Nechybujet Slowàkum na schopnostcch k malnstwi, ale radéji na priležitostech ku zdokonaleni se a vvyzuamenàni w ném. Jà sàm jsem se, již vv mém pacholectvvi a mlàdenectvvi w Krem-nici, reysowàuim a malirstwim s nàruziwosti obiral. Licitele a wzorowé moji w tom byli Krištof Simay, učite! na taméjsi rey-sowni škole a pak dwa katolicti mlàdenci a zàkowé Slovvàk Jla/ius, a Némec Vìerer, w^borni inalifi, kteri oba nevvédo-iné preweliky wplyvv meli na man aestbetickau wzdélanost. Wdècnéjsiho uceuika a wychowance tito jisté neméli, nade m ne. Tito pocàtkowé uméni malirského ceif mtij ziwot mi okrašlo-wali a oslazovvali : oni ini zwlàsté na této pauti wdék prišli, sprowodili mne do wsech obrazàren a dilen uméleck^cb, wy-wysili mi každau rozkoš z powazowàni inalby plynaucf a pro-pùjcili mi zpusobnost kràsu nejen cititi, ale o ni i sauditi, pri-čin libosti, jmen azàsluh slawnjrch mistruw, rozdilu slobùw a témto podobnych wécisobé ziwépowédomu byti inoci. To jsem nikde tak nezkusil, jako na mé ceste w Italii. Proto radim našim Slowàkum mladyui, aby we školacb, pri wédecké strane ziwota, i na mnéleckau nikdy nezapominali. *)
Tato radost, kterau mi nawstivveni Diìst. p. Bogdana zpu-sobilo, kalena byla w saméin wraceni se do bostince neprijem-nym uraženfm mého nàrodnibo cito. Potk al nàs totiž na ceste jeden Cedi čili Morawan z Holumuce p. S—l, znamenit^ bu-debnik, mladv^muž, od nekolika let feditel kùruvve Wesprymé: my Čecba cesky oslowivvsc dostali sme odpowéd néineckau, že ale my na svvém stali sme, i on pozdéji materskym blabolem
*) Již \v Kìemnici wyrnalowal spisatel tohoto cely stkwostny Hellehctn , t.j. narozeni Pane, se wsemi k tomu pfislauchajicuni osobami, ovv-cerni f stromy at.d. což fehdaž w Kfemnici welmi w obyècji bylo a casto mnoho penéz stalo ; ačkoli nejednau staran bywal o prodani jeho, neučinil to zachowaw až do nynéjska tuto pamàtku mladosti.—. W Bystfici dàwal hodiny nékterym mladyrn slechticùm a dcerarn p. Magdy professora a rektora. Pri powyseni Bystfické skoly na Gymna-sium shotovvil, na rozkaz professorùvv, obraz Rystrickau skolu a chrarn predatawujici ano je wychod slunce oswéeuje, a pfed nìnii podobiznu Uroz. p. Ondr. Ku bini h o neywétsiho dobrodince skoly, an mn Minerva wénec na hlawu kladla ; ktery obraz byl pak jemu s mnohymi wersi obétowan. W Bietislawé učil tež kreslem krajùw a kwétiìvy syny nékterych bohatych kupciìw, a wsak toliko we pràzninàch, za kteréz peni'ze sobé pak znarrienitau zbi'rku obraziìw, rytin a knih nakaupil. Posledni jeho prace jsau nastiny prò kamenotisk ku Wykladu Slawy De., ku Slawé Bohyni a giné zàbawy na této ceste. — Itiìze we Prazském Museum jest jen z castky jeho piace.
k nani se ozwal. Nerozuniuy stud, stydéti se za wlastni nàrod a gazyk wcìzizeini! Las gest, aby sme podobnem bludiìm wice oblàzniti se nadadauce, wsudy i w ciziné wérné k nàrodu swému stali.
Na ceste pfes Bèlohradskau a Wesprymskau Stolici srdce mé smiitnynii aukazy a narodnimi zpominkami bolestne dotknuto bylo. W Bèlohradé na nàmésti stàio nékolik woziiw t uši ni s ovvocem neb s obilim : pfi mé prochàzce uwidim se ràzem dwé-ma muzi obstaupeného, ani rttce mé s gakausi klopotuosti cby-tali kpolibeni: jà utàlina ruce zpàtkem téinéf s newoli, ant libàni rukaii mezi inuzskym poblawim nikdy sem Avystàti ne-mobl, feknu: kdo ste a co elicete ì „My sme z Welcgu." Po feci i oblicejicli poznal sem, že to byli onino poslowé z Welezské cirkvve, ktefi od nekolika let každorociie do Peste cliodiwalì k Generalnimu cirkwi a škol evanjelickych Inspektorowi a Konwentom s prosebilym listom, aby se jim wechràmé sluzby boži f àdné we slowenském jazyku drziwaly, a ditky téz we skole t^mž gazykem, ne pak madarskym, obzwlàsté w nàbo-zonstwi wynaucowali. Nu, ptàm sejicb, jakže wéc Wase stoji! „Acb, Pane! odpowédèli, zle zle, z roka na rok biìfe, nikde pomoči arady! asi desetkràte byli sme již w Šoprone u Diist. pana Superintendenta, byli na mnolrvMi Senioràlnicb Sbromaž-dènich, byli sme w Pesti castokràte: wsody se nani slibuje a za sprawedliwé uznàwà, ale nic se necini."—- A w Lajos-Ko-inàrué jak to wyhlizH „Asi tak jak u nàs. Stépàn Wrabec, onen wàzny starec, zemrei we kratkem casepo onom bezbozném biti, kde mu pfed stolicnym domem, we Wesprymé 24 ran liskowau boli dàno." Miìf Bože, myslel sem sobé, proc pak slawnà Wespr^mskà Stolice radéji tyto swé Bakofiské ziwàné a laupezniky neprouàsleduje a netresce, ktefi zde wsudy wraz-du a kradež pAchaji, tak že cestujici každ\^ krok s bàzni a s tfesmim konati musi? proc a nac bije lidi proto, že miluji reč od Boba jim danau? — Wesnice Weleg leži nedaleko odBélohra-dti k sewerii, Lajoš-Komarno nedaleko od Wesprymu k j ihti. A wsak i wice ceskoslowenskych a wendick^ch wesnic upi tam pod podobnym bfemenem nàrodnibo sàlenstwi a jazykotyran-stwi. Nàs nàrod ztratil cest a wàznost pfed swètem proto, že ztratil powédomost swé welikosti, že wustawicnéneswornosti a rozptyleiiosti ziw jsasàm nad sebau zaufal apowolàni swého, skrze skutky welik^m a wàzn^m sestati, již dàwno seodfekl. W takowémto nàladn aneb radéji rozladu mysli, inetany mezi bnéwem a autrpnosti, opustil sem Wesprym.
Od Wesprymu dale razprostira sti nelepy, chudy, kame-nity a neaurodn^ kraj až do Petenti! a Kapoce. VV cele temer Saladské Stolici nespatfili sme priwétiwého a pékného obličeje. Obywatelé zrùstu nizkého, postawy siine, twafnosti wice méne totozné, zasniusilé, odéw Milfayowsky: hatmé cerwenymi pàsy ozdobené. Zbofeniny hradiiw, w prawo 1 letTesdywàr, w lewo Kesiwàr, Sigawàr atd. romantickau pololiu maji a k bàs-néni ballai! anebo ke spisowàni nowel a romanùw obrazotwor-nost lakaji. W Egriči, wsi we blizkosti jezera Blatooa, shro-mazctbwaly se oblaky vvlastowic k podzimnimu odleto do již-nich krajin, byit jich nescislny počet, tak že cely cbràm i wéze, dilem i sausedni domynimi pokryty byly. Hledeli sme dlau-ho na toto zanimawé diwadlo. Nékteré z nich byly jakoby kra-lowoy a wtìdkyné, jiné poselkyné které jiné sbledàwati a swo-làwati odcJiàzely , jiné stràzkyné na poràdek a nebezpecenstwi pozorujici. „Wy létawé stébetalky, myslel sem sobé, driwe more a jih pozdrawite nežli my rozmnni ctwernohowé se wse-mi našimi želez no drahami a paro! odimi."
S napnutau nedockawosti wstampili sme do onoho pole a chotaru, kde ustaw hospodarsky čili tak rečene Georgikon od mnoha let kwete, totiž do fiostehkeho, čili maóTarsky Kest-heiského. Zdejši učeni odwozuji, sice jméno Kesthely Resiti, ant w macTarčine korene a w^znainu nema, od fimského slellum; alepamatujemelina to, že zde sloweuskà knižata Pri-ivina, Kocfì a jinà žili a cbràmy cilikostely (k. p. Mosburg, Pét Kosteluw) stawéli ; pamatujemeli, že MacTafi naše o casto w e proménuji (k. p. Goisa-Geisa, IIornàt-Hernàt, obéd-ebéd, kopa-kepe atd.), anobrž že i sami Slowàci fikaji hospoda i he-spoda, kolkoikeiko, doskaideska; Medimeli na nesčislnemnož-stvvi mist slawsk^chtoto anebo podobne jméno (Kostei, Koste-listé, Kostolany, Kostelné, Pét Kosteluw atd.) nosicich : pochy-bowati nelze, že Kesthely jest a bylo naše Rostel. W listine Stépàna kràle, opatstwi Salawarskému dané, stoji wes fiestet, bez /*. Zdejši Georgikon wsak na okrašlenia wzdélàni okolniho kraje zhola zàdného wplywu neméló. Nebo cesty zdejši jsau spatné, ploty zahrad a winic nemotorné, starobau hnijici; roln it'twi a winarstwi tak jak jindespofàdané. Sàm ustaw již w nedobrém stawu se naleza; nečistota we dwofe, na sténach i we skolàch: a pfedce se minulého roku zakiìw 63 počitalo. Škola čili semeuisté winafské jest bohaté, ant asi 800 rozlič-nych kmenuw winowych cbowà : rowné i stromowna maudfe jest zfizena, jelikož pokoleni, plemena a drtihowé stromttw,
ne roztracenè, aie puhromadé a saustawnè rozsazeua se naie-zaji, cimž se pfehled a poznani rostlin welmi usnadiuije.
Do hostince prišlo kwecefi nekolik celnèjsicli obywateliìw a panskych aufednikiìw; kterych kdyz sem septal: dalekoli Salawàr? oni, že asi d wé hodiny cesty, odpowédéli, mezitimzedo Kaniže aliorwatprey tady nani jeti nepotfebi, ant i kratši cesta tam vvede. Jà ale elici schwàlné Salawàr nawstiwiti, f ekl sem, abych wypàtral nenalezajili se tam néjaké stare zficeniny, na nichž mne mnoho zàlezi, jako na pozustateich neystarsiho chràmit kfestaiiského vvtomto kraji.— Jeden z pf isedicich, muzokazalé postawy, nad jiné wzdélanéjsi a w^mluwnéjsi, jménem Bedfich Spoil, Némec, rodity zHechingeii-Hohenzollern, nyni wKestheli saukromujici (privatizujici), npfel i hned oci swé na mne fka: „pane, jà byl pred nekolika dny wSalawàfeu tante jšiho faràfe, pfi mém odchodii šel on a mne spolu zwal k ohlédnuti gakycb-si pamatnych starozitnych zbofenin chràmu prey nékdy jxdian-ského we blizkosti wesniceiifeky Sàly se nachàzejicich, ant prey Slawnà Stolico je již skrze lid rozkopàwati dàwà, aby kamenim odtod ziskanyin nowézalozenà silnice se dlažiti molila. Cela pak ta pràce swéfeua jest panu BorTaimu, Sluznodworskéinu, zde \\ Kestheli bydlicimu." — Tato slowaproletéla jako blek srdee mé a zbawilanine pokoje i nocniho spani. Oc, že mne mé tu-šeninezklame? fekl sem k mojim spolupocestnym ; oc, že to jsau zbofeniny brad ti a chràmu Priwinowa? — Wzaw i hned priì-wodciho pospichal sem k nadzminéuému panu Sluznodworské-mu, abych s nim o této wéci osobné mluwil : odpowéd jeho pani manzelky, žet ho doma noni aniz že se té noci wràti, nemàlo mne zkormautila. Najawse cerstwé koné nazejtf i wcas-né do Salawàru (1 '|4 mile wzdàli)sme dojeli, pràwé ant Dwo-jict. p. Wogtèch Giincz, administrator taméjsi iary, do chràmu k raniiim službam šel. My spolu s nim šedše, již pfed a wukol chràmu, nastupnich, a pak we dwofe farnim spatrili smezlom-ky starokfestansk^ch, tu i tam nàpisy ozdoben^ch, kameniìw : cim zwédawost mà jesté wice rostla. Sem nyuéjsi Salawarsk^ chràm prey wétsim dilem z takowych ruimiw a swalin wysta-Wen. We chràmé saméin padlonàm do oci nosiwo cili kroj zdejšich ma^arsk^ch ženštin. Plachta, jakn bily slàr wisi ze hlawy a pf i-krywà polowici téla, což z wlastni poloswétskau, polonmišskau postawu ženam dàwà. Po kratické té poeté boži pospichali sme z nàwrsi, na néniz wresniceSalawàr stoji, do doliny cili ro-winy mocàlowité, ràkosi, siti, sasiny, a podobnycli rostlin pine. Cesta wede nàsypem schwalné udélanym. Z daleka uzf eli
sme zàstupy dèlnikiiw, kopaču vv, nosieuw a vvozičuvv, ktefi na jakéinsipowv^seoém, od wesniceasi čtvvrt hodiuy vvzdàleném, miste se hemžili. Tot gest, to musi byti Pri vvinùvv li rad a chràm, to jest co Bezejmenec Solnohradskv^ ^Pt*wùme civitas, munì-men, castrane in uetnore et palude Sataeu, Néinecti pak kroni-kàfi ,,Mosburg čili Dloorburg" jmenuji. I pfistupiw k dohle-dači té pràce, jenž byl p. Satesius Gàspar, zàkonnik fadii Be-nedictinského a administrator klàsternich statkiìw, prosil seni ho,jinénem wsech kfestansk^ch Slàvvuw, aby rozkàzal téni dèlnikùin a kopàciim prestati a mne aby nekolik chwilek darò-wal, že se s nim o jedoé wàzné duležitosti smlauvvati inani. „Pane, feklsein, toto misto ma nàm swaté a nedotknutelué byti : zde stal jeden z prwnich chràmiìw kfestanskych, pràwé pfed tisici léty totiž r. 840, skrze slovvenské k niže Priwiuu wy-stawen; roko pak 850 skrze Luiprama arcibiskupa Solnohrad-ského poswécen, kecti panne Marii; prwni knèz pfi né m byl jistjr Dominicus latiuskélió obfadu; we chrànié toni pochowàn byl S. Adrian mučeiiik; roku 86>slavvil zde u Kocela syna Pri* winowa Slawnost Wànocni arcibiskup Sol noli radsk^ Adalvvin, kterého času Némci brad tento IHùsònrkem nazwali, od staro-némeckého slovva Mos Mor t. g. BIàto, gezero, močal; roku 870 uwedl Metbod do chràmu tolioto obfad a jazyk slawjansky. Wlachowé, Francauzi, Anglicane ctéji takovvéto rumy prwo-chràmiiw kfestansk^ch jako swaté pozùstatky stawéjice nad Itimi pomniky, a chrànice je pfed wètrem, dcstém a jinymi neliodaini ohradau a stfechau: slušna wéc jest, aby sme i my podobnem zpusobem ukazali, že sobé drahého daru kfestan-stwi wàzitiznàme.—" Nowé a neslychané byly tyto wéci muzi tomuto jako i jinym zde bydlicim kfestanmn, a jà sàm byl sem jako u wytrzeni, že sem stài na té samé pùdé, na které nékdy nohy Priwiny, Kocela, Methoda a Braclawa stàly a krà-cely. To mysl inauladilo kjakésislawné pfisnosti a swaté smelosti u prostred techto bofiteluw a kazitehivv, ale wéru i k bolo a smutkii, ktery jen tim neystfizliwèjsim sebeopaoowànfm ublahàn a ututlàn byti mohl, ant bych téméf hotow byl hf~ wal w rozhorlenosti swé pf iklad Onoho nàsledowati, jenž ze chràmu Jeruzalemski';!io kupce a prodawace wyhànél fka : Dum mùg dum modlitby jest, nečiiitež z ného peleš rušitelskau! Nejinače sem ìnyslel w prwni m okamženi, než že tito lidé nà-honči a najemnici jsau onéno francauzské společnosti licliwàfiiw La bande noire jmenowané, kterà w Pariži a jindc stare neo-bydlcné budowy a zrutiny kupupc je baurà, se zemi srovvnàwà
a pak kameni, cihly i pudu odcachrujc. Cimi sestàwà, že we Francauzsku neypaniatnèjsi zboroniuy denné wice mizcji a krajina tim nialebné okrasy, bistorte pak kamenné poniiiiky trati. Takowéto lakomstwi a telesne1 ziwofeni, které w šecko jen na penizeaneboIiniotir^, makawy zisk obràtiti bleda, jest mi již wubee osklivvé, ale ney wice tudy, kdyz swé neswaté ruce na swatyné wzklàdà. K ziwotu pf inàlezi nejen cbléb, pe-nize, zisk a užitek , ale i kràsa a radost, wdècnost ku pred-kiim a uctiwost ku starožitnostem. Sam piìwodce tohoto brado a chràmu Priwina, accoSlawjan nesworny, co kfestan horliwy a dobrocinny, wdecuosti potomstwa kfestanského hodenjjest a Sam. Simon Ini ig. Hong. 1. 2 C. 15. slušne o noni prawi : „Privina novus erat Christiaiius professione vivendi, re et fa* ctis vetustus." Pan Gašpar citil bolest srdce mého a wàznost inceli slow, proto nedlené iidèlal kucilné pfiprawy, odstranivv dél-iiiky a našeho wozoika zpàtkem do Kesthele poslaw, z wal nàs na svvém koci do klàsteru cili opatstwi Salawarského, které asi hodinku cesty odtudto wzdàleué leži we wesnici Salaapathy cili Salapatby, kamž opatstwi toto po zbor eni Mosburku, a zwlàsté w baufech a wojoàch tnreckyeh, preneseno bylo. My wsak prwé jesté kopali, brabali, mérali, ktt siili a ohlédali sme wse-lijak tyto swaté starožitnosti slawokfestanské s jakyinsi ne-wymluwnyni citem uctiwosti a nàbozuosti. Pro jasnejši pfedsta-weni wéci klademe zde opis neyprwé okoli, potoni Krndu jak co do forniy tak i co dolàtky, a naposledy nalezenyWdi w nem starožitnosti. Okoli jest rowinatà dolina, pfes ini feka cili potok Sàia ne tak tece jako radéji podry wà a trati se pod cernati ra-šelinatau zemi (Torf). Wodaficky casto cele z oci zmizi aopét, co newidéti, z tfasowisk pod uohami se pfehybujicich wykn-kàwà. Na obau bfezich Sàly jsau mnozi roztraceni a osamot-néli hàjkowé aneli kosy a chomàce lesùw na wétsim dile wol-sowy^ch, které wsechny zdejši MacTafi jednim slovveni Szala-lifjet t. j. Sàlskjr hàj jinenuji ; oni jsau pozustatky onoho byvva-lého zde wclikého a celistvvého lesu, o iiéniz Anonym Solno-hradsk^ piše, že brad Priwimiw stal „iiinemore et palude Sa-lae." Tyto hàje a stromy zdejši obyvvatelé pofàd jesté wypa-lujia kolciiji aby z nidi rote a Iauky miti molili.
Kde brad tento stài jest misto néco powy/sené na zpiisob schvvàlnè udélaného ostrowu. Cety brad byl obdlauhly- étwero-hran, otnceiry pfikopem, jehož stopy posawad widiio. Zplànu i ze wseho staweni wyswità oblibeny tehdàz w Europe by-santicky/ stawitelsky sloh. Powrchnost a pnda zbofenisté po-
rostlà jest bodlàciui a rozliciiymì upoiikowatyiiii zrostliiiaini. Zbofenisté bradu tolioto jest nyni od wesnice Saiawàru, jiznozà-padné Iezici, sàhuvv 760 ; od nowéwykopaného f ecisté Sàly 100 ; od austi této ficky do Blatenského jezera saluW 3,235 wzdàle-no. Zawdééujeme se milemu našemu obecenstvvu zde pripojenem w^kresein zakladuw bradu Salawarského. Dlaubost Iiradu od seweru k jiliu obliasi 31, sirokost od vvycbodu k zàpadu 21 sahy.  Silnejši càrky na pripojenem zde wyobra-zeni znamenaji zdi aneb zaklady nad zemi jesté cnéjici a po-savvad zachowané; bodkowanà pak mista jsau zdi již cele zborené a jen po wykopaivych skrze kameiiolomce jamàcli po-znatelné.  W kauté mezi sewernau a w^chodiii stranau stài chràm, nebo ti pismeny X jsau posawad rumy swatyné cili kaplnky na jcjichz odpadlych stènàch a zdich jesté i nyni malo w ani widéti; ponevvadž podobne, azzblodlé, wsak neposko-zené staromalby iw Pétikostelském, tomuto saiiwékéni, chrà-mé posawad se nalezaji, prawdé podobno, že i tyto Salawarského chràmu pochàzeji jesté od onèch maiifùw, o nichž Ano-nym Salisb. piše: „Roganti Privinno niisit Luiprammus archi-episcopus magistros deSalzbiirch muratorcs et pictores qui intra civitatem Privinnae honorabilem ecclesiam construxerunt."— U pismeny >' byl pfistawek cili pawlac a na wsech ctyrech auldech bradu byly basty. Pozoru hodno, že již brad tento na kolich (piljfech) hluboko do zemé wbit^ch a nyni časem zka-menétych stài, což obzwlàsté u aiihluw podkopaiiych okem zrej-mé spatriti Ize. Zaklady cili fundamenty jsau z tesaného ctwer-branného kameni.   Zdi zàlezeji ney wice z piskowce s cihlami michaného. Cildy jsau dwoji, gedny 11 x/% canili w zdéli, 5 x/2 zšifi, 2'|2 ztlaušti tmawocerwené barwy, druhé 12'/2 cauliiw, jasnocerwenau barwu majici, které nepochybné z rozdiln^ch cibelen bràny byly. Nalczena zde i hliibokà jàma, pina hasené-ho wàpna, které i nyni jesté dobfe se potfebowati dà. Ziskli-wost a baziwost po stawécich làtkàch zrušila nejen wétsi dil hlawnich zdi, n\mrž temer i wsecky mezizdiastény u wnitfe-ku, tak že z techto pozustatkuw nelzc pojemii nabyti o wni-terném rozdéleni a uspof addili bradu. Jak walny hftimusei tento brad, odtud zawirati Ize, že ny néjsi Salawarsky kos tei, farà a mnohé bospodarské budowy, gako i wétsi dil Salaopa-towského klàsteru, pak mosty a silnice w tomto okoli z rumu a stawiwa tolioto bradu wystaweny jsau; a jesté nyni asi 70 sàhiiw zde nalàman^ch kameniìw a cihel w sausedstwi zbofenište stoji, které prò dlaženi silnic urceny byly, nyni ale, jak
Sir /J?.
D^I///+/$+%%%$$D-BI///%///+%%//$^$^^
nadéji mame, snad ku swètéjsimii cili — k wystaweni zde néjaké pamàtky — slaužiti budau.
Ze na sewerné strane bràna byla, zawirati Ize odtud, že stara cesta, od Salavvàru kBarandské pustatiné, na tétostrane hradu se nalezà, a že asi pfed 6 léty na tomto miste nalezen byl prastary a ošaustan^ kamen s nàslednym wyrytym napišem: „Gaude apro, kteréz posledni slowo za aperto se wyklàdà: kàmen tento nyni nad Salaopatowskym winn^m sklepem se nachàzi.— Jizné we wniternéin hradu byla hrobkacili krypta, na zptìsob ctwerhrauné chyze ; zde nalezen hrobni bélomramo-rowy^ (die mého zdani radéji kfemenow^) kàmen 3 stfew. 2 caule dlaiih^, 2 stf. 4 caule siroky^, na nèmz tri sauwisné wén-ce kràsnè wyf ezàny jsau, w jednom z nich jest anjel, we dru-hém orel, we tf ctim lew wy obrazen. Z nàpisu na ném jesté toto zachowàno : ,,-f-Andreas vitamresolutis — "zde kàmen roz-zlomen a kus z ného chybi— niže opét: ,,sub ponitur isti." — Wedle tohoto kamene nalezeno mnoho lidskych, zwlàsté ditécich hlaw, lmàtùw a kosti.— Pod tim to ruinem nalezen i jury bé-lomramorowi cili kfeiiienokamcnny pomnik, na némz Uri (patron fecké cirkwe; Method zdo feck;y obfad uwedl) co ry-tif na koni sedici wyfezbowàn, hlawa wsak jeho jest ulomena aniž wice nalezena; na krajich jsau hezké slawesky cili ozdo-by. — Tfeti takow^ kàmen asi 3 stfew. dlauhy, 2 stf. 9 caulùw širok^, zde nalezeny^, jcmuž spodek a prawy bok chybi, mà tež mnohé strojné fezby, mezi nimiž obzwlàsté jedna rtika, je již prwni tri prstowé ku pfisaze pozdwizeni jsau; pak wétsi Maltesk^ križ, wjehoz stredku rytirskà riika, anatež tf i prwni prsty ku pfisahani dwihà a drži. Posledni (ito dwa kameno-wé jsau pod stfechau we farském dwore w Salawàr e co wlast-nictwi klàsteru Sala-Opatowského.
K wykop,inym zde menšim starotinàm nàlezeji 5 kusiìw stf ibernai h a 4 modelliceli penèz; kowowy^ zwonec snad pfi sluzbàcb potrebowany; kus wètsiho zwonu; dwa kusy kowo-wych trubic cili rorek, jak se zdà k umywàni rukau slauži-wsich; dno z modré lab wice promalowané cerwcn^mi abilymii pàsy; železne jilce z meco, pul železne uzdy, staroswètskà B&mka (Vorhàngschloss) ; dwa kusy zkoiiskycb podkow, brillo z P'pky s tureckymi napisom : wserko toto chowà se w opat-stwi. Mimo to nalezen kus zelené pece na niž hlawa (rimska?) wyobrazena; dwé ostrohy s dlauliymi hrdly a koncitymi ko-lecky; železna forma k liti lenii ; dwa nože; nožnice, ocilka, postružka; okrauhlé médèné kolecko snad z hodin atd. tyto
u
posledni wéci zdržuji se u p. Jos. BocTaiho. My sami našli sme stfepy hlinén\Vh nàdob starého slohn a jiné fidkosti.|
Jakowau radosti zaplesalo srdce mé, kdyz pfi wchodu nade dwefmi Sala-Opatowského klašteru spatfil a ceti sem napis tento :
,,AbbatIa SaLaVarlensls DIVI HaDrlanl athLetae Chrlstl gLorlosI gratla Del faVente restltVta."
Tento nàpis zajisté stoji w sauwisu se slowy Anonyma Solno-hradského, pišiciho : „Privina aedificavit munimen in inferiori Pannonia in nemore et palude Salae, eonstruxit intra ecclcsiam: in qua ecclesia Adriunus martyr humatus pausat." Z tohoto nàpisu a jeho chronostichu widéti i to, že opatstwi toto ohno-weno a sem preneseno bylo r. 1591. Nade dwefmi pak klàs-terniho chràmu stoji tež letocetny nàpis tento:
ECCLcsIa abbatlaLIs sanCtl HaDrlanl fetlClter eXstrVCla et pio rltV beneDICta. 1. Sept.
Což na rok 1731 ukazuje.  Na peceti zboru tohoto wyryt jest Sw. Adrian, prawau koruhew, lewau lemeš cili radio držici. We klàstefe tom nalezà se nyni osem bratriìw fàdu Bcnedic-tinského, totiž : Martin Akóry Superior a faràf, Adrian Čil-lag, Stépàn Kelle, Salesius Gašpar, OndregBerger knihownik, Konrad Horvàt, Ludwik Malec, Behof Modrowic. Wsickni nàs s welikym radohostinstwim pfijali, ku staram ze Salawàru seni pfenesenym a do sten wezdénymi, dilem nàpisy opatfe-n^m, kainenùm nàs wodili. We knihowné ukazowali nàm stare knihy; w archiwu, kde Locus credibilis, stare Rukopisy a listiny mezi nimiž i nadaci list, k terbio cisafowna Maria The-resia opatstwi tomuto jeho predelle dobra a statky znowu potwrzuje. Sotwy sem jesté kràsnéjsi ženske pismo widél, jako zde wlastnorucni podpis jména Marie Theresie. Zde sme našli i Rukopis jenž kràtk^ Déjepis tohoto opatstwi od ney-staršich do nowéjsich éasiiw obsahuje: nomalo se diwili tito Bratrowé slysice pfi cteni tohoto Rukopisu, že seméwypo-wédé s nim cele srownàwaji. Sedi sem i hned a priložil se ku pràci chtège aspon w^tah z Rukopisu tohoto pamatného sobé wypsati : ale pan Wojtéch Gòncz pfewzaw pràci mail slibil, že mi cety ten Rukopis pozorne pfepsati a do Peste zaslati chce: což i skutecnè ucinil, a my jej zde na konci tolioto Cestopisu w Priloze /. cety a wérné wytišten\^ sdélujeme. Pozdejši osudy tolioto hradu a opatstwi, wàzené ze snémow-
nich uzàwérkuw kràlowstwi Uherského pfiklàdàme tež tam w Priloze II.
Ponèwadz pak se klàsternici na nafizeni a rozkaz zdejši Saladské stolice z tohoto ohledu ucinènjr odvvolàwali, za dobré sme drželi hned odtudto slowiitnéinu marTarskému feciiiku a snèmovvnimu wyslanci Wys. Urozenému panu Frant. Deàko-wi, av této Stolici bydlicimu a mnohomohaucimu, list psàti naslednjič ilio zneni :
„W duwèfe ku wseobecoé zìiàmé wlidnosti a prawéinu wlastenectwi Wasi Milosti, bereme sobé swobodu, Wasi uro-zeoau Milost uctiwé o to prositi, aby niaudrym a mocnympro-stfedkovvànim Wasi Ur. M. oncn rozkaz slawné stolice Saladské, die kterého zrušeni zbofenin ti Salawàru a wozeiti odtud na-dobytého kamenina dlažbit silnic nafid ila, cim spiše zastawen byl a k wykonàni nikoli nepfišel. Jest to swàtost wšcm kf e-sìaniìm, obzwlàsté wsem oby watelum naši uherské wlasti, dralià a pamatnà : ponèwadz zde jeden z neyprwnéjsich clirà-rhuw kfestanskjfch w Panonii bywsich stài, totiz r. 810 od Priwiny wystawenjC, a od arcibiskupa Solnohradského poswé-ceny. Toto swaté misto jako kolébku kfestanského nàhozen-stwi w naši wlasti powazowati miìzeme, odkud se swétlo Evanjelium rozsifowalo. Zachowàni jeho , tfebas již slab^ch, pozustatkuw podlužni sme predkiim, sobé, potomkum i Hi-storii. Zpytatelé starožitnosti wlastenskokfestansk^ch budau za to casem Wasi Uroz. Milosti jistè wraucné dèkowati, nebo podobné mistnosti slaužeji ku zpfitomnèni dàwné minulosti, k objasoéni tmaw^ch déjin a ku potwrzcni jistych Letopisùw. Tuto zàslubu. elice ale obzwlàsté slawjansky nàrod Wasi Milosti wsim dobrem zpominati. W nadéji, že Wase Milost naši prosim oslyseti neràci, zìistàwàme atd. W Sàlsk^ch Opatowi-cech, dne 9. Zàfi, r. 1841."
Knèzi, jenž we cliràmé tomto Salaborském od r. 845—885 aufedowali, znàme pét, jejichž jména jsau: Dominik, Swar-nagal, Altfried , Richhald a Method. Kdo po Methodowi byl, dèjepis miei. 0 Mosburku wsak jesté se w listinach Solnohradského areibiskupského archivvu ctyrykràte zminka cini, totiž r. 890 w diplome Arnulfa kràle, kde kràl tento nadfecenémuar-eibiskupstwi obnowujc a potwrzu je pfedeslé nadàni a statky, mezi nimiž i „Mosaburch Abbatia, ubi S. Adrianus requiescit"; potom r. 895 kde Arnulf Bracislawowi dàwà „urbem Paluda-rum." dàle r. 978 w diplomè Otta II. cisafe, potwrzujicim listimi Arnulfowu od r. 890; a naposledy r. 1199 w diplomè
Filipa kràle, tež onu listimi temer hez promèny potwrzujicim. Wpàd pohansk^ch Madaruw, r. 900—907, pošiapal i tuto, tak utésené se rozwinujici, kwétinu krestanstwa. Tato kwétina wsak nebyla cele zinafena a zničena, ona, ačkoli skryté, wezdy zde swézowala, jako piše Pilgrinius Laureaccnsis w listu k papeži Benedictowi Vil. (uHansiziaGerm. Sacra, T. I. str. 211): „Terror gentis Magyarorum ex lungo tempore etiam aliarum Provinciarum praedicatoribus meae dioecesis bactenus aditimi clausit: Christiani autem, quorum major pars populi est, qui ex omni parte mundi illuc tracti sunt captivi, quibus nunquam soboles suas licuit, nisi furiù e Domino consertare atd."Tcprvv 1019, za času Wojika čili Stépàna kraie uherského, Salawàr čili Mosburg znowu na swétlo wychàzi, kde kràl tento klàster Benedictinskjr zaloziw w nem latinského opata jménem Petra ustanowil, srow- Diplomatar Fejériiw pod r. 1019. kde toto stoji : „--divino instinctu fundavimus monastcrium in insula Zaladicnsi Ordini s S. Bencdicti, quod a. 1019 ad iinem perduximus; in quo jussu nostro dedicata est Ecclesia beati Adriani, quae est in Zala, simulcumduabus capeilis, una quae est in honorem 5. Georgi/, altera quae est in honorem $ Laurenzi & duobus Episcopis Modesto (Vesprimiensi) et Boniperto (Quinqueecclesiensi), ubi ordinavimus Abbatem lalinum nomine Petrom, atd." Z onoho wv^razu, že Stépàn zde latinského opata uwedl, patrno že slawensky jazyk a obfad od Methoda až po tu dobu ku Stépànowi zde trwal a te{>rw nyni odstranén byl. Jak slawencina tohoto času w Panonii a w Uhràch rozšifena a oblibena hyla, widéti již z toho welikého počtu slawsky^ch jinen, kterà wukol Stépàna a w cele jeho rodine nalezàme. Stépan se prwé jmennwal Woik Waih, to jest, Woyk Wojik, které jméno w tom wéku U Slàwiìw wsedni bylo, srow. Do-browsky, Gesch. d. Bòhm. Liter. S. 94. kde stoji IVot/k, a Pa-Jackého w Casop. Mus. 1832. I. str. 97. Wojik; jemu podobnà j ména jsau IVojek, Wojko, fVojin, Wojata, IVojha, a slo-zenà ff'ojféchi TVojslaw, Borrwoj. CàotiwoJ, Zljiwoj. Waik tak se ma ku Woik, jako Waiwoda kuWoiwoda. Wiikol Wo-jika-Stépàna i jinà slawskà jména nalezàme, jeho matka slula lìcloknerjiui, jeho bratranec Ladislaw, manželka tohoto Primi-slawa. bratranec drilli^ Wazul Wazilei (slawskà forma, z feckého Basileos). Sem patri i jméno jeho otce Goisa Gaysa pozdéji Gelsa (srow. Bohusa, Hnéwsa, Woksa atd. Goisa tak se ma ku Gelsa, jako hospoda a hespoda (wtrenc. stol.), hod-baw a hedbàw, hosloaheslo, Ilornat aHernat, Honila.Menilo,
Kowin Kcwe, Kostel Kestel atd. Sem pfinalcži i jméno jeho wojenského wiìdce Poznan a jina. — Ze wsak ale predre Wojik- Stepan misto sia wenciny latitili wSalawàfe uvvedl : snadno podiopime, powàzimeli to, že Wqjtichà (latine prizoiwého) za licitele a ràdoe mei. 1 to se jisté nestalo ftàhodau, ale zau-
i     v   v ¥
mysla, že pamàtku S. Adriana kral Stepan zde uložil, antode-zdejšicli knezi poučen byl, že již pf edtim zde elitam a klašter tebož jniéna stal, ktery obnovviti slušnnst wyhledawa.
Kdo nam ale povvi : co a kdo byl onen tke Adrian a mii-écnik, jehož télo Priwina we cbrànié swébo Saloboru pocho-wati dal? Znàmot jest, že wice jest Swatycb Adrianuw w cirkwi kfestaiiské: bylt Adrian Nikomedsky r. 290staty, Adrian mnich Fuldenskyr a jim. Bylt ale i S. Adrian Panonsky òdi UherskyC, z kràlowské prey krwe pošlje, ktery pràwé w téniz stoleti, we kteréni Priwina cbram tento stawèl, totiž w 9. byl biskopem w Panonii, kde mnoho duši Kristu ziskal. Potom se 6600 kf estany do Škotska se wystèbowaw i zde mnozstwi pohamìw ku kfestanstwi obràtil až i za biskupa w mèste Swa-tyC Ondfeg wywolen byl. Potom jakž Dànowé Škotsko plenili, utekl s biskiij)eni Stolbrandem, Glodiancni Cajem a mnobymi j illuni i na ostrow Maja, kde r. 870 wsickni od Dànuw mu-cciiickaii smrt podstaupili. K jejicli pamàtce jest 4 Brezen na-fizen. SrowT. Hist. Univ. Lex. pod timto clànkem. Možno, že wdécnost obywateluw Panonie to télo z ostrowit Maja sem prenesla, asi tak jako tèlo Wojtéchowo z Pruska do Polska a Cedi. Toto preneseni stati se muselo mezi 870 a S73 rokem, nebo Anonymus Salisbiirgensis psal r. 873 svviìg spis De Conversione liojoariortnn et Carantanorum, kde 0 podiowàni jebo w Mos-burku zminkn čini. Kde tento S. Adrian byl w Uhràcb cili w Panonsku hiskupema ze kterélio nàrodu podiàzel? težko inciti. Powàzimeli wsak, že Slàwowé již dàvvno pred Privvinaii Piuio-nii zalidnili, jako ze jmen knižat tainejšicb (Pribislaw, Moj-mir atd.) patrno jest; powàzimeli, že inučeiiik tento a getto tèlo we chràmé slawského knižete pochowàn byl: ne nepodobné zdàti se bude, že i on z našebo nàrod1 u podiàzel, a snad snažen i m Solnobradsk^cb Arcibiskupuw a knezi ku kfestanstwi priweden byl. Jako opatstwi Salawarské S.Adrianowi Panonskemu , tak i opatstwi Martinnwrchowské (sacer mons Pan-noniae) w Ràhské stol. S. Martinovvi téz Fanoneanowi zasvvé-ceno bylo.
MarTarsky^ spisowatel Ondr Va!(/f\ w opisu llber, piše: Že prey Ondreg kràl Uhersky (1016— 1001) Salawàr piunat-
2
libili učinil skrze ehràm (nowy čili jen ohnowcny *), vv néiuz kial Salamon ( 1003 — 1071) Slawnosti Welikonociii svvétil.
I w Pétikostelich stoji posawad elira.ni, n) ni katedraiui, prastary, pfedma«Tarsk;y a jak se zdà saucasovvy bratr tolioto Salawarského, ant již u Anonyma Solnohr. se zpominà: „ad quinque Basilicas, quae omnos temporibus Privinnaé constru-ctae sunt et consecratae a praesiilibus Juv aviensilnis." I zde S. Stèpàn kràl Uhersky kfestanstwi a chràm jen vvzkfisil, obno-wil a potwrdil. I tento chràm jest cely z tesanyeh kanienuw, ma tež na kazdém aulile basto a wiibec welikau podobnost se zaklady a zbofcninaini Salawarského. Ànobrz jesté i jini kfe-stansti chràmowé byli toho času w Panonsku a Ave Slawensku, jako k.p. we Sremsku, w Nitfe, avo Starém Budino ((brani bile Marie, od Karla W. r. 801) a jinde, ale zàdny z uieh nema takovvaii historickau znamenawost a jistotu, jako Salawar-sk^. Učeni Dèjepisci, Kollcr (Hist. Epis. Quimpieeeel.) a Soia-gius (De Ntatu Eceli Pannon.) sice již w minulém stoleti pro-nfsly dohàdky a možnosti o položeni Salavvàrii, kdeby bylo: ale pfi eh} birydi opisech Anonyma Solnohr. De Convers. Bojoar. et Carant. které tehdàz meli, ziìstalo jejich domnéiii klàtivvé, ant misto prawcho Sala colli hned Saia, hned Sana. Teprw vvy-borné kritické wydàni tohoto Anonyma skrze p. Kopitàra, a srownawani zdejšich inistnosti a okolnosti s jeho opisy tak do-konàle se shodujicieh, jako i kroniky a starožitnosti klàsteru Sala-Opatského, anobrž i ohlod na zdejši, av celém okoli rozši-fené, stare powèsti a podani — položil} nàs do stawu, onéni dlauhym rozepfem uccnych o tonito predmetu, na wzdy knnec učiniti. Pročež nade jemo se, ženam naši eternici to ràdi odpii-stéji, že sme se pfi tonilo, cele Slàwii drahem miste, tak obširne a dlaubo baAvilf, Naposledyjesté i tu pfijeinnaii zprà-wu oznanili jemo, že uciiikowàniin nasello wyboriicho p, Dole-zàlka, piatele dobré vvoci so našli, ktefi chràmck auob wétsi kaplnu, tež w byzantiekéin sloliu, na tonilo zbofeništi, na pamàtku uvvedenébo kfestaiistwi vv naši wlasti, wystawiti dati ohtèji : w^kros a nàvvrb k tomu krasny% wyreysovval již p. los. Pan, ardn'tckt w Pesti, rnzeny Cedi. Uči ni li sme, seč snu; byli a co sme za potrebne drždi k odwraoeni koiiecné zàhlady a k obnoweiii pamàtky Salohradu.
Okolo tfeti hodili}' stài již we dvvofe klàstcrnim kočar s bujnymii zniiiohy k odvvezeni nàs až do Welké Kaniže. Jesté jeduau pfehledli sme celali luto pamalnaii dolinorowinu, nobo cesta naše šla ©pet vvedle rozwaliu Salawarskyeh.  We Welké
Kaniži spatrili smo, po prwiiikràte na naši costò, slawské nà-pìày nafte kràmy a skiepy, k.p. Nowakowic atd. auobrž i reo illyrska ze dworiivv a ulic z né la.  Nawstiwili sino i zdejši Rasino, a wsak jen na okainzéni ant w noni pino Zidiiw a dymn bylo, a mezi tèmi mnohyiniNowinami, jesté ani zde, zàdnyeh slawskych sme ncuzfcli. Naš woznik, Josef zwany, byl rnzeny Horwàt ; od nebo již ninnilo sme se naučili i ze mluwy i z obycejiìw lini vvatskyeh. - Najat byl od nàs až do Warazdina. Již tuia byla, kdyz sine z Kaniže wychazeli: za mestoni sotwa smo so probili pfes buste obiaky dymn a kaufe. Hofit tam již od nekolika rokiiw pod zemi rašelina (Torf) a jiné zàpaliwé zivvly, které nelze uhasiti. Casto so prey tu i tam i zorne pod nobami jdaueicb probofi, tak že temer každeho roku nekolik lidi smrt pfitoin nacbàzi.   Mezi jedoiiàctau a dwaiiàctau hodi-nau w noci slyseli sme již zdaleka hučeni feky Mury. Pfes Mlini zde noni most, alo pfewoz širokau o tliisty prowaz uwà-zanau pramict; ku ktcrémuz cili i dwa doinky u bfelui wysta-Weny jsau, w nichž tak rečeni hrodtirì čili pfewoznici bydleji, z této stran) malfarsky zonoiio horwatsky. Naš koči oeyprwé z wozu na brodàfo wolal, že sé nikdo neozwal, šol k oknu wolati a klcpati. Naj ed hall zafiči z chyzky strašne teremtctn-wàni, hasomowàni, kutyalelkowàni a ledo wi jakowé jesté maoTarské proklinàni a zlofeconi proti nani: proč prey jemu w nori pokoje nedàme a sny jebo kazimo? i odepfelt tonto hru-bian naskrze, že on z lužka newstano. Ponèwadz my zde pód bolyju nobeni noclehowati Sine neinohli 9 a toho due gesto byl i pozdéji, k ulozenéinu misto, padni co padni, destati sme se diteli, pošieme jeste j e do ali ko čili o, aby jemuslibil zprnpitek našim jmenem. Alo, bohiizel ! jostè strašne jši baure nastala. Jeho žena, oprawdìwà Xantippa, wstawsi s rozježenvmii wlasy wen z okna \\) krikowati a ty neysurowéjsi kwéty niatTarského jazyka na nàs sypatì počala; tak. že koncene pfinuceni sme byli salili, kterau p. Doležalek w poswe wedle sebe mei, zafinčoti a tim ji tlainii zaepati, anat so doniniwala že my lido wojonského stawu byti musiino.   Naše haštofoni si) šel na druhéni bfehii bydlici horwatsky brodàf: i hned pfeplàwiw se k nam s ney-wétsi ochotnosti a wltdnosti nàs pfewezl, s dodanim techto slow: „i tento trup to temer se wsemi lidmi tak čini! on byl iiokdy wojàkem, a slawnà Stolice dala mu tuto služIm jen ku trapeni pocestnyVh." My odine ni wse dwojito statccncmu tomu-to Horwatowi (Marica siala jeho hczkà zona) jeho pfewoz : s Urazenymi srdceni lancili smo se zde s Uherskau krajinau : a
2*
tiin woltiéji a wcsclcji kràceli snu; po piidè Horwatské mezi pnwétiwyuii hratfimi , w tak rečeném Mézimttri {MecTtiniurje) čili w Murawé.
Mezfmttri a Slyrsho Cakatornè ; Stryh»wa (Stridori) ; Wara/din , Lepoglawa, Kraninn, Brecce.
Pfes Podošen, Držirriace a jiné wcsnicc prijeli sine rano do Cakatornè. .1 Rodali stne dlauho dédicnau hrohko rodiny Zrinské, kterao Windis w Zemcpisii swéni nénieokéiu opisuje ? a o niž se wubeo prawi, le sfata blawa Sigetského brdiny Mikulàse, neyprwé osi welkowezira Sokol ilio do Rabu poslana, odtud pak skrze jcdnoho wéruébo slanim jeho donni seni do-nešena a zde we klàstefe lleleny wedle Katefiny Fraiigepàni, jeho prwni manzelky, položena byla: nikdo wsak zde o toni, ani we brade, ani we klàstefe, nic neznal, ačkoli u pfemno-hych na to sme se dotaznwali. Tent jest osmi welikyeh mu-zìiw: wzdàleny swét je znà a eti, neyblizsi jich newsimà a zapominà s ohyzdnau newdècnosti.— Domniwàno se, že muž tento schwàlné opustèn a obétowàn byl, ani prey zCarihradu podczfeni a pomluwy dosiy, jakoby po neywyssi wlàdé w Horwatskii dy htil : jeho slawua smrt zahanbila i zie jazyky ì iehkowérné uši. VV7e fraiitiskanském klàstefe we d wórhi pawlaci wisi starobyly, jak se fikà, pùwodni obraz Mikulàse Zriuského : jehož wernau kopii wprwnim ročnim bobu Zory Budinské wi-déti. Na konci mosta stoji siniitnotwàrny Urad Zrinsky (Zriny-vàr), pewnau zdi a bastami obrazen, wukol nelio byl nékdy pfi-kop, nyni w Janku nbracen. Hrabé Altlian powysil jej o dwoje poschodi ; nyni jest w drženi jeho hrabé Festetič. Zdejši urednik ehtél na šilu s nami inaxTarsky mluwiti. Asi pili hodiny od Cakatornè widétì w lese pomnik, t. g. kàmen s napišem latiiiskyni: „žc zde prey Mikulaš Zrinsky od wepfe rozlrhànbyl." — Bylt tento Mikulaš mladši, od onoho Sigetského ale rozdilny, malfar s kohorwatskyin obojziweliiikeni, 011 psal orni niadarskan bàseri: bànfsd a Magi/art kteryC nàzew Kmìiynyni Malfari za narodni beslo sobé zwolili; on psal i hrdinskau bàsen tež w matfarcinè : Sirena Jaderti fi eh o more, kde mosti nesmr-telnébo pfedka swého Mikulàse Zriniho wypisuje : toto posledni dilo preložil Petr Zrinsky do horwatské reči, a sice tak, že
pùwodnik daleko pfcwysuje. Ponèwadz Mikulaš tento wlast-riihò swého nàrodti nepfitelem byl, my nu wse nukàui azwàni našicb pruwodoich z wozu soie nezestaupiii. — Cele Mezimuf i pfinàlezelo nékdy slawoému Zrinskému rodu. Ponèwadz ale nestastny Petr 1687 pod Leopoldom I. utracon, jedeh pak jebo bràtr Mikàla** jak se di, wepfem usmreen byl a druhy bezditek a dédicùvv zemfel, prišlo toto panstwi do rukau kral. Fisktl. Karel VI. dal je hrabèti Althanowi, Althanska rodimi prodala je hrabèti Festeticowi za 1600,000 zi. zanechawsi sobé toliko jedrni wes,ponèwadz dédiéné pràwo wrclmihoZupanstwi Al-thanské rodiny na posedlosteoh w Murawé spooiwà. R. 1703 zmizol cele onen rod Zrinsky, jehož jméno kfestanstwu temer swaté b^tiby mèlo: tak lira usud s rodinami!
Od Cakatornè k sewerowyehodu wede cesta pfes S. Heleni! a S. Jirì do Stryhowé cili Stridulili, uiéstcckii nyni cba-trnému, ale hàdkau ó rodišti S. Hieronyma slawnému. Na blizkém paborku spatruji se zbofeniny hradu ; roku 1118 wy-stawii zde lìedrkh hrabé z Celie (potoniek prèy Priwino-Ko-colowsky) chràm a oltar S. ilioronyiiiu zaswéceny; u bystré studnice, jenž so zde prameni, stài prey nékdy onen dum, w némz se tento Swaty^ narodi! ; jej i woda prey loci iimobé minori. W celem okoli rozšifono jest to podani, zetotowlast onoho Hieronyma „/;ro quo non minus ac olim prò Ilomero certuni urbes" jako piše Schnnlcben, Ann. Camini, ad A. 311. — Neynowéjsi spor o tom, mimo Bedekowice : Natale solimi S. Hieronymì 1752, weden byl mezi tdttèm Kapòrèm* Della patria di San Girolamo, Roma 1821. a Pelrem Sinmkowtieni: Della patria di S. Girolamo, Venezia 1821. My nechtéjicehàl-du techto liàdok rozinnozowati, neimizenie tajiti, že Hieronyma w tom sniysluza Slawa držimo, we kterém iUprawdu cili casaro Justiiiiaiia, Basii ia Macedonskébo, papeže Jana IV. a jiné. Hieronyni piše w listu Sofroniowi: »(piani tianslationem, dili-^entissime emendatam, olim meae Mngttde hominibus dodi." A opèt we psani na Rufina Vbglejského : ,,Mihi non licebit post 70 editioneni, quam diligcntissime emendatam meae tint/uae hominibus dodi, etiam ipsa exemplaria vertere?" __ \ Sofronius i Rufiniis, k nimž tiro listowé psani jsau, byli Rimane čili Latinici; kdyby byl Hieronym tèi ftimanem byl a zde pod meae /i'/f/nae latinske preloženi Riblie rozumél, to by byl nesmysl w jeho slowich ; k Tiatinikiìm zajisté byl by musei psàti nostrae fìngvae, ne pak meae lingua*. Roku 30o S. Hieronym stài w dopisowàni se mnihy a j ep tiskarni Lubjansk^mi cili Aemoii-
TI
skymi. Ostatili; bini vv Panonskem, bua* w Dalmatském Stridono se narodil tento muz : vv obojim pfi padu patri Slavviim.
Co lime již vv coloni Meziniurském okoli w oči padlo, to byly tak re cene dawjawiké zuho/iy, Nèmciun „w<mdische llt'<;teii zwané na poli a na rolich. Colà iole rozdéli se na wicehfà-dek, čili ostfedkùw, kazdyz techtoostfedkuw ma wywyseny lifebet; sani ostfedek založi ze dvvau, tri i wice brazd z obau stran wyoranych. Tento zptìsob obdélàwàoi ioli jest prastary a Slawjamim w Europe vvyhradne wlastni : my sme jej zpo-zorowali netoliko w Ilorvvatsku, Styrsku, Krajinsku ale i w borni Italii témef až po Veronu, kde Wenetowé nékdy by-dleli -, pak w iiékterych krajec h Tyrolska a Baworska co poziì-statky taméjsich Wendiìw. We krajich miserie Némci aSlawy obyvvranycb, jakž sino do chetarli wstaupili, již ob) ecjné z twàfnosti pole a roli pfedkem sme uhodli, kterobo narodu lid tam bydli. Jà dlaubo sem cilo a pficiny techto zàlinniiw a a ruttate wyskaumati nemohl; vvsecko mé na to u Nonieckych hospodàfnw a atifednikùw dota.zowàni marne bylo : až mi ko-necné jeden sedlàk, Slawenec Styrsk^, dokonalau a uspoko-jiijici zpràwu dal, ktcrau na swém miste pfivvedeme.
Pro Warazdin incili smo jenom as dwé hodiny : a vvsakw bohu techto dosti sme spati*ili, totiž hlawu mèsta čili raduici, a srdee mèsta čili čitalnici. Tato čitalnice jest diina čili radéji škola narodnosti a wzdélanosa. Jeji zewiiitenià i wnitoruà ospofàdanost hlahociuné piisobi na duši Slavvjana. VV predsini wi-seji po sténàch obrazy Slawistiiw temer vvšeoh k menu w a nà-feči ; w citowné sanie drahnjr počet Nowin. Ulyrské Nowiny a Danice zde na cele ceste po prvvnikràte nàs uwitaly. Že cizo-zeim i jsauce, pfedee ne néinoeké, nybrz Illyrské Novviri) sine zadali a četli: to vvšech zde pfitomnych čtenafuvv pozornost na nàs obràtilo." „NeniIi zde baron Kuslaiid?" pfàm se jàjedno-ho mladika. ,,Odpustte pane: jà jsem!" — feld on. Bylt to mladšt bratr onoho znàmélio Drabotina Kiišlanda, horlivvého Slavvjaiia; ponèwadz pak tento we Kfizewci byl, prosil seni tohoto mladšiho aby jemu psal, že do Zàbfebii putii ji. I slihìlt to hned uriniti : jà wsak w Zàltrebé neniél som stesti, sta-robylau Peštanskau znàmost s panelli Kušlandein obnovviti, ant au rednim i pracemi zadržen byl. — Z čitalnice šli sme do radnibo domu vv duležitosti pfi preže. W Pošti dàno nam Assignacii na pfipfeže w macTarské foci : to byl lep na krilila našo w celem tlnrvvatsku; nebo již zdejši koimnissàf vvzaw lo do ruky , co fefavvé uhli, odwrlmul, f ka : „panowé jà tomu ncrozumim,
to u nas nič neplati, eliceteli pf ipfež, proukažtc latinsko aneli horwatské pismu."— \V této auzkosti zawcdli nas zdejši mladi wlasteuci na méstskydiìm, kde ftàiii prostfcdkowàuim wrch-nosti latinska Assignacie dana. Dwa jonàci horvvatši leteli s nami tak rychle k horwatskému Sweycarsku, že sme sotvvy d «uba popadli. Horwatské toto S wey carsko jest pohori Ivan-cica, a cele toto okoli podobà se ratraiEskosIowenskym kra-juni. Zde i w celém Horwatsku a Styrsku seje se nmoho po-liànky, jenž zde haidina (sr.nèm. Heidekorn) sinje: oualidem i wcelàm zdrawau potrawu prillasi. W Lepoglawe Uawstiwili sme klàster a kràsny chràm Pauliiisky-; pozoru hodne fresko-wé obrazy jsau zde : Kristus dwanactilety we eli rame Jeruzalemskem a VV) hànòiti kupciiw ze chràmu. \V celém tomto Warazdinskéin okoli paiiuje nclcpé, a tézee srozumitelné nàteci ; pnzwukuwàni nazwice ruské, k.p. Bozók (jméno nasello woznika), gospàatd. temer kazdé o wyslowujc se co e, kupf. gora gera, ^o//ekené, dobre duhre, doledvìu, kostel kestel atd. Z Lepoglawy jeli sme costali krkolomnan pfes wrchy do Kraphig , rod iste Gayowa. Na této ceste zmocnii se nino jedniiu bolestny cit, pfi spatfeui tkliwcho diwadla. Pro pfikrost hor šli sme wétsim diletti pési : wukol nàs zàstupowé pautnikuw, zwlàsté žen a pancn. ,,Kamo idete ?u ptali sino se. Ony: ,,Na prosceniel" to jest ita odpustky, od prost iti, prostéui cili zpro-sténi hfichuvv. Muoho snie se zde naučili o povvaze, stawu, dobrych i chybnych wlastnostech, o pfedsudeich a potfebàch lidu horwatského. Nastojte, že tak malo se o wzdelani Iidu zde pecuje, tak màio škol se nachàzi ! Lid ten zdrawy natele i na duši, sehopny, bystr^: ale cele sobé anàhodé zaiiechàii. Bylit zde lido z téch neyrozlicuéjsieh krajuw, mést a wesnic horwatsk^ch. Nebo #e Krapiné jest jakysi zàzraciiy^ obraz P. Marie, k iicmiiž recite tohoto tydne, jakožto na Jméno P. Marie, tisieowé paut délaji. Asi hoditiu wzdàli z wysokého Swa-to-Jakubskélio ridonili wi de ti již ])oprwnikràte oitcn Krapinsky (diràm : pfi tomto pohledu padnau wsickni paittnici na kolena modlice se s obracenyni ku chrànuioblicejcin. W tonilo okam-ženi došla sem i jetrna ubnhà niatka itesauci df eweiiau koléb ku na hlawe: kdyz ji na ženi wedle sebe položila, iizfeli sme w ni male, nemočne, již temer ku smrti pracujici dojèatko, které tato matka až z Kopriwnice, we Kfižske Suolici, k o nomo zàzrac-nému obrazu prò uzdraweni nesla: bylot zajisté jeji jodinédite, Slzy se nam , wsem zde pfitonmym, potokem z oci wyron li. — Neypfednéjsi pfistup k Bobu ma uhohy.—
Nade Krapinau, na vvysukém rozložitem kopci, stoji chràm Fanny Marie: baudy, krainy, stànky , kuchyné, wozy s wi-nowymii sudy a nesčishrp počet lidstwa lieinžiciho se wukol ného. Chràm, wniter kràsny, tak plny byl, že sotwa bylolze pretlačiti se. Wukol chràmu a we farnim čili kostelnickém dwo-fe, k našemu ncmalému pohoršeni, točilo se a prodàwalo wi-no. I jinde w Ilorwatech to nic nowého,spatriti wichii nad brà-nau fary, co znameni, že se wino tam prodàwà. Krapina sama jest male, w doline stisknuté, a wsak auhledné méstecko. Naše prwni otàzka byla : kde dum Pane Gayùw ì l hned nàs déwce asi dwanàctileté s jakausi radosti tam wedln. Jest to swàrny% z wenku cerwené omazany, domek s lékownau, w nemž nyni bratr p. Gaye bydli. Ukàzàno nàm pak ne toliko pokoj, ny^brz i kaut a poste!, kde tento swetlonos horwatské swètloswéta spatri!. Nadméstysem pne sew oblaky oltroniny piskowec, najehož wrclioli swaliny hradu Krapina. CeléHor-watsko, obzwlàsté ale cela tato okolice široko daleko pina jest ponesti o zàinku Krapiné, o Cerini, Leclm a Mechu zde nékdy bydlewsich a odtudto do Cedi, Polska a Ruska se pf este-howawsich. My sme podani tutu slyseli nejen z ust knezi a uceny^ch, iry^brz i z ust ditek našeho hostinského, z ust sedlà-kiiw a bab. Ohrazotwornost mà byla témito rozpràwkanii tak rozebràna: že bez odkladu na oeywyssi ridimi a zeoT sme wy -lezli stojice zde dlauho w jakéinsi néméin wytrzeni. Sidlo to liylo arci Cecha liodno : nnwéjsi pf istawky ode prazdi zfejmè rozeznati. Na protéjsini, neniéné wysokém, wrchu widéti zustatky zbofenin druhcho zainku Psar/y, kde prey Lech, w lewo opodàl tfetilio zàmku, kde prey iVlerh pfebywal. Tato srownalost mistnicb techto pauiàtek. a podani I iorwatskycli se starymi češkimi powéstnii a déjepisy'podiwnà jest a tušimdu-Ježitejši nežli ty ne) učenejši doniysly našicb knioiinskunicuw a slnwnzpyteiìw. Každ;y mistni podaj, kazdàstaronàrodni powèst jest mi mila a w^znamnà, ant wezdy néjakau skutečnost za zàklad mà. Kdyz nàs našeswitornà starcnka, w nepfitomnosti muze jejilio, po brade wodila a powésti o ném wyprawowala, jà seni se doinniwal že Dalimila mluwicilio slysini :
W S.hském jazykii pest zemie Ifjžto Charwaty jest j mi e W tej zemi bieše 'ceh lettini jmie hiese Cedi: Ten muzolmjsfwa se docilità Pf« né/ swau zeiniii prowinie.
I Ina ae leseni do lesa Uielky swé na pieci nesa atd.
Widatic naši dychtiwost, se kterau sme slowa jeji poslan diali, cestowala nas co bratry a potomky Cechowy hroznem Krapinohradsk^m, bézewsi jiak (lo kuchyné a pf inesši uliel pf i-jinela nàs k tomu, abycbom na paniàtku svvà jinéna tam na stèrni napsali : čehož, ačkoli jà to jinàce neràd činim, odepfiti sme ji uemobli.
Due 11. Zàfi ràno učinili sme z Horwat wybèh pfes feku Sotlu do Styrska.  Mestecko f Ireste (čili Brežče? ném. Rain Rami) asi s 1000 néineckoslavveiiskymi obywateli lezijvv pék-ném okoli nad Sàwatt. R. 1175 byla zde poràzka kfostamiw od Turku w; r. 1775 a opet 1815 bylo powstàui sedlàkw \proti zemskému pànowi Ignacowi Atteitisowì: na bràné brailli jsau posud stopy sekani a stfileni.  Zde bydli p. Vincenc Doležalek : moji druhowé jeli za nini do siawenské Bystrice proSmladuchu, kde i sobàs a swatba se drzoly; jàale, obled maje naswézdra-wi a cbtéw aspon jednu noe na této ceste tiše a cole spàti, ziistal seni tobo due we Brešči, abych nazejtfi do Zàluelm po-spiehal, ant prò nino Zàhfeb, literatura a narodnost slawoiJlyr-skà diiležitejši byly, nezli swatba. A wsak jesté i ostatele tobo due wseniozné seni wynalozil k poznani Styrska, kČemužpan Seliildeiifeld, Swagr mladé newésty, slowem i skutkem, wo-zem i člimkein pffwètiwé nàpomocen mi byl.  Pfi nawsttweui chràmu a skoly na otàzku :  w jakowé feci se zde mlàdez w) -naučujef fekl Dozorce, neznaw kdo jsein jà, s oliati Némcùm obycojnau sobélibau maudrosti a nàrodni chlaubau : „ze jesté pfed rokem nàbozenstwri se nilàdezi we siawenské čili windické feci pf cdklàdalo, ale nyni že jde wsocko jon némecky, ant se prey na stesti cele mèsto, ano brž ccìf kraj Styrska, wzdy wlco a wice nouiči." U mne to noni stesti, fekl seni, nybrz ncy wctsi ncstéstf anerozum nàrod narodnosti a feci pozhawowati. Ubozi Styrcané! stinowé Slàwy!— Woselejsi wzdtich wéje, chwàla Bobu, jesté na wenkowé: wesuice se jesté ozjhvaji zpewem slawskym ačkoli owsein již welice némcinau protkanym. Nekolik wersiìw z takowyVh, od Heleity Jerankowy, rodile z Piistawn, zpi'wanych pisni zde klademe :
1. Lušfrio je%>ae na deželi , Moja ehy/a na trate stoji ; Chytro se /, jutro pregleda Zaèhwalini jest moj^a llojra.
2. S maj Imam no kratkaui veseljam Kalir mi tak dobriga da ; Krepelirka v strenenc prepeiva , »Nkurjanoek se v iufti glasi Krepelička na verbi odegrevla Kosie pa v gosi žwižga.
3. Luštno je par na tom sveti: Kateri s poštenja m ži\vi, Se ž\vižga in poja veselo, Na večer presladko zaspi.
4. Že mi ge grenko ziwlenje Neč na poraite moj brat, W nebesach te raka veselje De bi ga živo en krat.
Wyklad slow: Lultno weselo, z nèm. Lust, lustig ; pač owsem; dezelo pole; trata trawnik lauka ;— Majhen mn\y} hatir ktery, streui/ia sterni/m obyli, sr. strnište; shorjnnèek skfiwàn, luft- powétii ; home maly kos; gos haušt; zwizgati piskat.i hwizdati; poìlenje rest; in ino a; grenko borko, neč na pora/le nepočilej toho vvysoee, nedbey na to: De bi gaziwo en krat- O bys je dožil jedenkrate.
Kamkoli sme putowali we Styrsku, wseeko jeste pino bylo rozpràwek o škarede srčno, ktera so pfed nekolika tydny w mesici Srpnu w llohatei (Rohitseh), kdo slawnà kyselka s kaupeli, pfiliodila. Synhrabéte Františka zVttenisiiw, we Slo-weuském .11 radei bydliciho, šel s kočarem na p roj izd ku: jonui w austfety pficliàzelo tau cestai! nekolik mladyeh Ilorwatùw do taméjsich lažni; a že tito, jakožto s plnšim wozem z costy wystaupitì neehtéli, mlady hrabé jim „Kroatisches Sauvolk" nawykfikovval. Tito s pokojemodešli. W kafirnè wsak, kam o kràtky^ čas i mlady hrabé pfišel, Horwati obràtice se k né-mu zadali, aby odprosil tu urazkau, kterau jim a jejich narodu uČinil. W to prišel ptéc jeho a Avida co se déje, fekl: Jà jscnt hrabé/ a w toni okamženi dal poliček jeduomu z Ilorwatiiw. Z toho so strida strašna rvvačka, tak že ohe brabata, syn iotec, s Waiikem se poraditi illuseli. Stawovvé Št) riti tak se nad tim zhoršili, že hrabé ze wsech auraduw zesazen byi, aniž, dfiwè očišteni swélio, we snèinowné ukazati se smél.
Po techto dennich tulackàch wstaupiwse pod weeer do Iodico plavvili sme se s ncdookawosli pfes Sàwu do Krajinska, tak že tohož dno tri krajiny slawské, Horwalsko, Styrsku a Krajinsko nawstiwil sem.  1J prostfed Sàwy wystupowali ja-
koby z wlit p|©d očima myniu dwa «mutuo obrazy : ha! zwo-làni, zakryw oči dlanémi: to je VopJ a tento Cestar! Cop |>y| professoroni slawské feciw Lublanech, utopil se pfi kaupani w Savve pfed nekolika lóty ; Costar byl Ilorwat, posluchač niu-dreetwi w Pesti, zpiisobny mladik, horliwy wlasteiiee, utopil se pfi kaupani w Dimaji, nekolik dnùw pfed odchodeni iiiyni na cestii : oba ku weliké ztràté Slawenstwa. Ukrutnà smrti, wzala si nani již nmobé obéti a nadcje pfed časom: Itoznay, Jozelo-wic Mladoii, Tninàsek, Michalowic, Cerwenak liniji : a innube poskwrny a bremena narodu žiji! — Mestečku Čates napaborku ležiei peknejši jest, nežli jebo dwojoblicejni a dwojjazycni oby-watelé, na jojiebž postawaeb težce rozezuati : wiceli némecké-ho či slawskélm živvlu wr jejich zpaiikharténi puzustalo. Reka Brjanadcli Krajinsko od Wojenskcho llorwatska. Mne zde wsudy tak teskno, tak cizo, tak bolestno bylo, mezi timto cele zanedhanyni, ze wseelt stran utiskowanym a opowrhowanym lidem : že sem rychle domuw k néjakémii wyrazeni utikati musei, aby se mi srdee nepuklo. ZastycT Bože mé pochyhowàni: jà neinam càky, aby již w techto krajech kdy lipa kwésti molila. Zuewonèlo mi dal.ši zde meškani, a jakasi bezdécnà tòka-wost pud ila mne odsud dale.
[HLAWA III.
Horwatsko.
Zatiieh ; Karlovvec : Grobničko pole.
Nazejtfi due 12. Zàfi z narodne umirajiciho Ntyrka, kwa-pil som k oziwajiciinu Horwatsko. Bylat jasna nedelo, mlčeli-wà Sàwa na lewici. Na ceste do Zahfebu pozi wal soni poprw-nikràte blaženost sainntnosti, kterau jen nékdy rozmliiwa s niym wozatajeui pf elidila. Potreba jest to, obzwlàsté Ha cestiteli, prò duclia lidskélio, aby se časom ode hliiku swèta odstranil, do sobe wstaupil, wéci a pfedméty widéné sobé obnnwil, za-žil a pfiwlastnil : jinàce mnnzstwi aukaziìw zptisobi jen znia-tok w ducliu. Jako tèlo pnkrin, tak duše làtku cestnwni straditi musi. Arciže na ceste neinùze mysl dlauho sobé pfinàle-Žetl, ant nowi wtiskowé ìistawicné ji zewnitfeku wcn wylu-zup aneb wypuziiji. Cote za, wes ? ,,ì)obrawa\ii Dnes nedelo, a tu pfodee trh na bruco, dim mènniJozefowi; Pane, fekl on, to nic nowého u nàs. — Co pak ste Wy Jožefe, Nomee čili cof
Jà jsem Slawenee a muj jazyk slaweiisky, nèmecky màlnumiui: jsem rodàk z Brosce. Jakž to, dim jà, Wy fikàto Slawenee? a ne Slowenec? To wàejcdno unàs, odpo wédèl 011, licerti lido niluwéji Slowenec, my sprosti i Slawenee i Slowenec.
Nu, ptàm se dàle, a proč Wy Slawenci a Horwati iole swé tak na zàhony a rumy ( wendisohc Beete ) rozoràwàte ì proč iieoeehàwàte role swé tak cele a široke jako Nemci? „Proto, fekl Jožef iiiiij, že sme my maudfejši rolnici nežli Némci; to délàme tim čilem, aby kdyz prši, woda we bràzdàcb ziistala a do pùdy wnikla a tim aurodu napomàhaia ; kde pak je zemé sama w sobé mocàlow'ità, aneb kdyz mnoho destuw byHvà; tudy tyto zàhouy odwozuji pfilisuau wlbkost, aby oseni nehui-lo; panujeli dlaubà sucbota w lète, a jeli studnice, potok aneb feka we blizkosti, woda seodtuddo techto bràzd nastroji, kterà roli owlazuje." Tu hle sein mèi pfirozené dàwno hledany klič k tajemstwi slawjanskjfch zàhonuw: a toto wy swé tieni a ukazani mi tak praktické maudrosti w rolnictwi, napinilo mne nowrau uctiwosti ku staram našim pfedkmn.
Laduč , Jerlusowice, Brdowec jsau chatrné wesnice s roz-sypanynii sem tam domky, což zfizeni a nawstèwowani šknl težkem čini. tf Brdowce dohonili sme dràtenika, jistébo Ji-fiho Hološe z Rnwného, horwatsky téméf tak dobre jako slo-wensky miowirilio. Ponèwadz MacTafi Idaupy posméch sobé z nich a z jejich remesla délaji: jdau tito chudàci radéji w da-Ieké krajiny, aby sebe ode hladu neh raniti a panstwu i stillici poplatky wypsotowati nudili. So t wy tento truchliwy^ pohled z oČi zmizel, otewfel se jiny^ utéseoéjsi. Wedle silnice z ab rada neobradénà, jenom okopanà; wzabradé na wyw^seiiém miste Kwétnice s neykràsnéjsimi rosoperlymi ditkami Flory ; we stfedisti Kwétnice mlady, wysokorostj^, cernymi aufednini rauchem odény knéz se knihau w ruce. Ze ranni nedélni swau nabožnost zde wykonàwal, poznati bylo uejen ze knihy ale z cele škr ursone twàfe a postawy. Takowà modlitba, myslini, w takowé tichosti, z tak upfimého srdee, mezi tak wonivym kwitim k nebi odsilanà, musi Bohu mila b\Hi.
din wice smese k Zàhfebu pfiblizowali, tim busteji urà-žel oči mé jeden nepfijemny, skodliwy^, zde široko dalekopa-iiuji'ci obycej, totiž, nošeni wselijak^ch bremen na hlawàch u ženštin. Déwce, žena, starcna téinèf každa nese néro na wrcliu hlawy, bucT koš, butf pUtnu, bua* miši a uzel a to casto tak weliky a tézky, že ledwa pod nini krači. Tim sestàwà, že postawa zdejsich žen jest pf ima a rownà co strimi : ale že to
stale tlačeni mozku, tohoto neyjeninèjsiho nàstroje duše,škod-liwé jest w jiiiém ohledu, o toni ani pochy bowati nelze.
Do Zahrebu prijeli sme pfed desàtau hodinau, tak že jeste zàvA trku horwatského kàzani we ehràmé slysel sem. Okoli Zà* hfebskéziwopisné, wzdélané, nalewo owèncené winohradmi, a pahrbky čili hrhy hrehy odkud i jméno Zàhreb; na prawo nepfehledua rowiua mèsto k rozprostranpwàni so až ku Sàwé wàbi aby nékdy jeduim z ne> wétsich na jihu bylo. Obraz a staw mesta ehwéje mezi welkymi a malynii, starymi a nowy-lili mésty ; krejèifi, tokàfi a j ini reineseluici maji napisy né-mccké : kupci i slawoillyrské. (Jay jest osa, wukol které se duchowni a narodni ziwot Zahfebu anobrž celeho Horwatska toči. Již tonni asi 12 let co sme se newidéli, co sme w Pesti spolu na prochàzky chodiwali, Citanku k poučeni se cestino citali, o Prawopisu, o Nowinàch a jinyxh nàrodnich dtìlezito-stech roznilauwali a wseliké plàny prò builaucimst činili: ze mladenco jomného, uceliwého, nadéje plného, stai so již pris-ny^, wàzny, wysoce zaslauzily, wsocka pfedsewzeti mladosti uskutečnujici muz. Jakowa to radost prò inno, shlédàni se s takowy^m pf itelem, wlastencein, saiinarodnikcm ! Onco magnet pfitàhl k solié iieyzjiiisobuèjs* illyrské mladiky ze wsech kra-jiiw a nafeči, cliudé spisowatele podporami zaklàdal, ziskal šlechtii narodni literatufe, sesaustfedil rnzptylené sily, a tak aidohtiBohem a časom sobé danau, co jednotliwec, zdafile rozfe-sil. Cosi zazracného zda se miti do sebe a okolo sebo pan Gay. Cili asnad wzkrisenj nàrodu nezaslubuje jméno diwul Nowi-nàrna a tiskarna Gayowa jest welikanské pndniknuti, sily ge-dnoho saukrnmm'hn clovvèka téméf pfewysujici.  Jsau zde tri tiskaci lisowé, kazdy z nich stoji 500 zi. stfibra; hydraulicky^ preš nadto stài sani 1000 zi. stfibra, at o literàch, o sazečich o tiskàfich a jinych pfipravvàch a potfebàch mlrim. Nejen sebe s télem i s dm bom, ale i cele swé dédictwi a jméni obétowal tonto bezpfikladny wlastenec nàrodu a wlasti.  Nad tiskàrnau jest čitalnice, pfeutéseiry ustaw: vviikol pfi stènàch knihowny, kde knihy wsech slawjanskych nàfeci, zwlàsté Mluwnice, Slowniky a Déjepisy; w prostfedku dlauliy/, zelenem sok nem pokryty sttil, na né inž dwadcet pét rozličn^ch Nowin a Časo-pisiiw, wekràsnéin pufàdku rozlozeno. Takowéinnozstwi slawjanskych Nowin pobroniadé sotvvy se kdo jesté na swété na-lezà. Tu ruskà Sew ernaja Pčela, tam serbské Nowine a Narodni List, zde polsky Tygodnik literacki, onde prazské Nowiny, Wcela, Kwéiy, Ost und West a jiné čelnejši néiiiecké Nowiny.
m
MaoTarskéNewin) tu misto maji mezi nasinskymi, w JttacTar-skych citownàch ale nikde nespatf il sem naše Nowiny : kteniz siawjanskà srni seli w'ost a wsestrauost nino nemàlo lèsila. Na tyto Nowiny wynaklàdà se recite 2()0 zi. stfibra. Dohlcd a pofàdek drži zdep. Babukič, nini wyhornè uceny a dobry jako lóto. Ta-kowymcisiym wseslawskyin zìwòtem nikde sem óebyl proni-knut jako zde. Tu sem našel Slowàkà, p. Suleka Nowiny čtau-ciho, tam Rusa Srezniewského a Praisa, ktef i zde nekolik dnuw na miig pficlmd čekali mèwse odjiti do Scrhska. Podiwuhodnà jest schopnost Rusiiw w učeni se rečem a zwlàsté luifečini sla-wjanskym. Pan Srezniewsky^ mluwil tak dobre a pi) une chor-watske* nàfeci, jakoby zde rozen byl. Mne to šlo z počatku arci nèco tižeji, ani jà posawad jen k crcàni, màio kdy ke mluweni, pfiležitost sem mèi : a wsak ze dne na den i imij jazyk se rozwàzal. Poznal sem wZàhfebé netoliko wsecky čel-nejšicb spisowatele, p. Demetra (drammatika), Vraza, Stoo-sa, Rakowce, Kukuljewice, Rahukičc, Uzarewicc, Mojzesa a jiné; ale i zàstupce a podpory nàrodu a litcratury z w) ššieh stawtiw, jako Jebo Excell. biskupa liauljka, hrabé Drazko-wice, hrabé Oršiče, hlawnibo župana Mikulàse Zdcncayhn, Vice Rana horwatského Markowice, barona Kulmera, generala Nimimiče, plukownika Rastiče a nescislny počet pfàtcluw a wdasteucuw, ktef i wsickni tak mnohyani a stkwèlyani diikazy pfizné, hostinnosti a wzàjemnosti slawjanské mne portili, že pobyti mé mezi iiimi k neykrasnéjsim dmim ziwota mébo pfi-nàlezi.— Horwati jsau Spartanowé slawjansli : silni, znmžli, odhodiani. Wysokocit narodni powédoinosti a slawjanské wy-znamnosti nikoho tak ncodusewiiuje jako tyto tlrdinoslaw). Jim naloži ta krasna čest, že byli prwni, jenž se osinclili tìo-woslawské widy z duchowni fise do skutecného ziwota pfe-sazowati a wstépowati. Tu zàdny spisowatelsky a uceny viri-stokratismus, zàdny monopol s literaturau a ideami, jako jinde: prawà narodni a duchowni swohodnà oboe, jejiž učastuikeni, ha i jen swédkein hftì radost.— Néktefi nam i raj i p. Gayowi pfilišnau eti a chwàly žadost ; myna to odpnwidàme: we chwa-litebnych wécech chwàlu hledati chwalitebuo jest; we slàwé a we stesti nàrodu čest hledati, čestnejši jest, nežli na cest nédbati, ji necititi a nehledati, aneb necestnymi wécmi se chluhiti. Ukazali p. Gay dostatečne, že mu čest narodu drazši byla, nož jeho wlastni, nebo wednecb narodnih o nebezpečen-stwi, kdyz optimistowé miceli, odrodilci cizinciim pòchi ebo-wali, chabi a klatiwi zaufali, sami učeni opustiwše ozahawy
skfltecn^ zìwot do utopiste starceli èasuw se zabrali aneb do hlubin wdècnéjsich theoretickyxh skaumàni se pohf issili : on do trpkébo jablka pfttomnosti zakausl a smelost mèi bez-prostfedné a wefejné k nàrodu mluwiti nedbaw na mi i ohe etlutrhaèo a zalobniky swé. Kdyby sme my Slawjané mèli nàrodni Pantheon jako ltimané a Francauzi, anebo Walhallu jako Némct, jàbych Gayovvu podobiznu tam postawìl a lipo-listowymi wénccm hlawu jeho ozdobil. Jedno wsak jest, co kazdy^ Slawjan od p. Gaye pficinu zàdati mà, totiž, aby ne-toliko usty, pcnèzmi, cestami, ale i pérem pusobil a krasnem swySn slohem swé wlastence castéji obradowal.
Pan Gay mà i znamenitau Sbirku slawjanskych staro-žitnosti, k.p. piiwodni obraz Gundatice, Georgice (jenž o S. Pawlowi a ostrowu Miètè psal ), Petra Zrinskéko a ji-nj^ch; pak staroillyrské penize, na nichž wyobrazenà prwni ctwrt inésice se /tuézdau; což za znak i mnohjhn horwat-skym rodinàm sleehtickym posawad slauži. Na jednom tako wém stfiberném penizi stoji napis :
Caesar Augusta s, a na drtthé strane :   Virtus turò, illyricar.
Pfi spat reni tolioto mésicohwézdowého znaku, wzdy mi prišla mnohà mista z nàrodnich pisni na pamet, kde feé o mésici  ahwézdc, k.p. w serbské pisni:
Mesec kara %wìje%du dame a atd. Znàmo jest,  že i Slavonia na erbe hwézdu mà.
Mezi starymi Riikopisy u p. Gaye zanimal mne obzwlàsté: Zakon Winodolshy, od r. 1288. Charakteristické prò nàs nàrod jsau w ném dwa clànky, totiž 2. kde toto stoji :
„Akoby ky vopil (upél, kficel) v noci: pomagajte terby ky cul a neprišal na pomoc, pak by se doznalo, da piati pene Gospodinu (gradskomu) Libar 25 a Cirkvi L. 25.'* —■ A pak pod cislem 11, kde toto stoji:
„Svakoj ženi je virovano od dobrega glasa." —\
Kdoby takowau ciowééenskost a wzdélanost w onéch stoletich hledal? — Winodol jest kraj w Horwatském Pfi-ìuofi.
Dne 15. Zàfi, prowozowàno w Diwadle dwa kusy, prwni: Seoskà Aula na drumn (selsky čili wenkowsky domek na silnici) podlo Kocchua; druhy Vadosi i ludo ria vescia igra, podle Desagiera. Pan Skalac \\ ynikal w o bau ko-mickym talentom; panna Weselowa nèznynii hnutiini a po-sunky jako i libeznau wyslownosti feci illyrské. We spolku pfàtel ree byla o zakaupeni aneb vvystawetii nowého narod-iniho diwadla w Zàbfebé : ačkoli o piìsobeiii diwadla na wzbu-ssowani narodnosti a wzdélàwàrii feci pfeswèdcen sem, pfed-ce radii sem, aby ty penize radéji na založeni Matice kwy-dawàni knih a na Mnseum k ochrànéni wlastensky^ch starožit-nosti obraceny byly, ant prozatim nynéjsi staw diwadla dostatecny jest prò potfeby pfitomnosti. Ponèwadz ale k tomu fond jesté maty jest, uwolil se uslechtilyr Gay k osebni ceste a sbirce k tomu cili po celém llorwatsku.
P. Srezniewsky podal nàm zpràwy o nynèjsim stawu literatury ruské, zwlàsté bàsiiictwi. Po smrti Puskinowé wynikà w bàsiiictwi obzwlàsté mladik Chomjakow.. Již pfed-tim četi sem od tolioto spisowatele bàsné, jmenowité jeho Sludnici, které se mi prò jejich ziwau obraznost, jejich wrauci nàrodomilenstwi, jejich cistoslawjanského ducha welice libily : chwàli se i jeho Ore/ Slawjansky, bàseii jesté ne-tisténà, w rukopisu obihajici. Dàle zminky a chwàly zasluliiiji:
/V. Gogoljy samotworny a slohein i inysléukami wznc-
šen>*
Aìzbéta sachowa wydala powésti we wcrsich, Spisowànim romanuw proslawil se:
Th. Bulharin, rozmarny, iicunawenyS
N. Kuhalnik, ruskj^ Walter Skott.
M. N. Zagosim a j ini, Zpytowànim starožitnosti, a nàrodnich obycejiìwobiraji se:
/. Sac/tarow: Skazanìja russkago nàrodu 1841.
J. Boricewskyi Powésti a podaje. Gazykozpytci jsau : Pawskij. Zukowsky, Pogodin, Polewoj a jini starsi a čelnejši literatorowé krom tubo wiìbec znàmi jsau. Z wlastni pozornost za sla ozi dobrodruznà rekyné a spisowatelka Nadežda Alexandra Andrejowna Durowà, jenž pod nàzwem : Kavaleristdéwica swiìj ziwotopis sepsala a wydala w Petro-luadé r. 1836.
Ptàno selline ode zdejšich pfàteluw i to: proč prey se jà i nyni jesté wice bàsnictwini neobiràm? Ptactwo, fekl s< 111 jà\
jen vv jariihn a letnim case zpivvà, wjeseni a w zimè mici; a wsak eliceteli pfedee, tedy dejte mi, ne wlaské Viily, ani franzauské Sanssouci, ani perizie a fàdy nèmeckych knižat, n^bi ž jen potf ebny k tornii čas, pokoj achlcb: a wyplmin boh-da zàdost Wasi tfebas i w sedinàch. Znàte zajisté dobre, že my jen laskawicky sme na poli nàrodu a literatnry : žiti ale a jisti pfitom pred ce iniisime, cbeemoli pracowati, ant ani basii i nini pečeni holubowé z nebe do ust newletuji. Wiacbowé cbléb zovvau pattern. Ostatile jak clowék tak i nàrod, powse-stranné wzdèlanosti dycbtici, nic nettati i kdyz ponékud poe-zii praznowati neebàwaje jinyini uzileènyiiii wèemi se zanàsi. Muza jest piùwodkyné a pfitelkyné ziwota, nikoli jebo Wild-kynè; ona jej okrašluje, ale zprawowati munii. Bezprostfednim slowem i skiitkem , obecnomyslnosti, obétowavvosti a wscli-kymi podobnem piisohenim na obrani a rete nàrodu w nebez-pecenstwi postawenébo pracowati, tušini neni melisi zàsluba, než zpiwati. Co nani prospéji wseeky nase bàsné, ztratimeli nàrod a reč? Težkatbylapràee,do nirtwoly nasello nàrodu, obzwlàsté cesko-slowenskébo lidu, nowého dueha wdeehnauti, ant již puchem imi ri čim parlila. Pauhé bàsnéni, tfebas i sfTaimirowym hradohybawy^m warytem a s Amphionowau kameni ku plesu pfiwodiwsi lyrau, k tonni nepostacowalo: potf elmo bylo i jiny<h menšich, pospolit^ch spisuw a clànkuw wydàwàni a rnzsifo-wàni, wsestranné dopisowàni, pf emlauwàni, knih ponukàni, rozesilàni a prodàwàiu ant knikupectwi nemàme; ano brž i ce-stowàui a prawoténi se s odptìrei a jiné tisiceré prostfedky a léky ku Avzkf išeni a oziweni niiunie narodnosti. Kdyby Ize bylo nàs nàrod, awubee cety svvét, samymi toliko bàsnémi a knilia-mi stastnym a mandrini ìioìiiitì : toby již dàwno wrchowatè hft\ musei. Moje kàzné kfičeji mi z pulpiti», co newinnj^ wé-zeii z temnice, prosiee mne o wyswobozeni a wydàni jich na swétlo: to wsak mne pfedee nezdrželo od cestowiini, ant o tom pfeswèdcen sem, že ziwé slowo wice pùsobi než mrtwé. Laska z obcoAvàni roste, rikali naši otcowé, a tét nam potrebi. Nenàwidim ustawicné cm^ràni se av zapràsenyVh knihowiiàch, jako i pauhau skolskau učenost a spekulatiAvnost, kde, jako w néineeké philosophh, jedna noAArà saustawa ustaAvicné druhau nahani a z trinili swrbuje, a zàdnà so naposlcdy \\ ziwoté ne-zakofenuje aby molila kvvét a owoce pfinàscti.— A pak novvo-narodni idey musime, ne Avyhradné w jodné, ale w rozma-nitych wsemoznych formàeh do žiAVOta wnàsoti. *)
*) Neuiù/.eme pochopiti jako nèkleì i Malfari toto naše vv Zahiebe jiobyti na
VV ton (leu pfed nasini odchodcm, nawstiwili nas jeste dwa Klerikowé ze Semeiiisté, p. Waletie a p.Wrbancic, ktef i nas eesky pfft* itali, a wiibec w češke feci ku podiwu zbéhli byli, cwicice se w ni spolecné kazdého tjWliic nekolik hodin. Jedno sem lito wal, že sem p. Mažiiraniče, tudy nemocného na wenkowé, spatriti a poznati nemobl. Due 10. Zàfi o pul dosate od j eli sme ze Zàhfebu; pp. Gay a Dcmctcr rozlaociwse se s nami již dfiwé wmeste, opétnàs, posi pfedkeni šodše, uSà-wy pfekwapili. Byl to pràwé den jmcna mé dcerky Ludniily; oni, i moji saucestownioi i jà wolali sme : Zkv ji Bah \ Jesté tebož dne wéasné prijeli sme do Karlowce (Karlstadt), a po mnisténiscw hostinci nawstiwili smccitownu (skrownàawsak dobf ezf izenà), pària lilobucarice prozatimniho méstského saudee a pàny bratry Vaiano wice, kde sme až do pulitoci sto botali. 1 zde i pfed tim již w Zàbfebé wsickni zdejši wlastcnci nino téméf oiiiràeili a oblušili otàzkami: „proč se slowenskà siedila od swého nàrodu a swé feci wzdalujc a k jinym pfipojuje? proč ona neyusilnéji na zmacTafciu Slowàkiìw pracuje* Proč Slowàci takowà bezpràwi snàseji, proc u trami pomoči nehle-daji? proc nikdo ze Slowàkuw na snémé se proti tomu nehlà-sil atd.l" Mili pànowé, feknii, tohot jsau mnohé a roziicné pf iciny, jà za neyhlawnéjši pokiàdàm ncdostatck nàrodnich škol a nàrodniho wychowàwàni u nàs. Kdo znà staw Slowàkuw w Uhràch, pochopi že to na snémowni ceste viciniti nelze, ant Slowàci tam zàdnyeh wryslancuw ncmaji. Nàrod, ktery noma pràwa narodni wuli miti a priležitosti ji wyslowiti, noni jesté nàrodem; wuli pak nàrodu pfedstawuji sw obod né odnéhozwo-leni a zplnomocncni wyslancowé. — Nàs lid je welmi chiuty a znuzity, a bez penéz nikdo knéz. Ostatile se Slowàci dostiby-baji, a hlasuw swyWdi kde možno pozdwibuji : nebn wseeky brosurky a clànky w nowinàrb proti tomu, poehàzeji od Slowàkiiw. Cebo pak rozum nemiiže, to čas Ječi. Odplata za zie i dobre ì na cliromcm dojede. — Zde som slysol mezi jinymi i pfičinu tobo, proč na poslednim Bfetislawském suonili, mestimi wice hlasuw zàdajicim , tato sprawedliwà zàdost odepfena : jeden z w yslanciiw maiTarskych totiž že prey wefejné to fekl ; oni by zawrazdili naši narodnost, ant prey wétsi počet mest slowensk^ jest
zlan wtrank» wykladali a jernii lìiih mi jakoué protimartarskp zómysly podatrkowati mohii, ani zac o Marta i ioli a martarème sntwy slo\v<> mluweno. Swiìj pak narod nawstiwifi a o swéin néredu mluwili tušiin neni lui eh.
Nekolik dnùw pfed našim pfijezdem bylo zde aufedni wy-šelrowàni a piibon prò powéstnau Daworii : „Tko je rodjen Slavjan, rodjen junak Slavjanski neka danas dize barjak u zrak atd."
MacTafi udaJi žalobu u wyssich aufadùw proti této pisni žada-jice potrestàoi jejiho puwodcc. Po mnohém slidèni, kdoby byl jejim skJadatclem, naloženo, že ta pisen W rozlicnychpfedmé-stich a uliccch znikla, jeden werš zde, drtihy^ tam atdjakoby-eejno narodni pisne powstàwaji. My soie ji již w Zàhfebé od feineselniekych uéuuw atowarysiiw wecer na ulici zpiwati sly-šeli. Težce to nesati Horwati,žeMaa*afi temer každodcnne proti Slawmn mnoliem uražliwejši a nebezpečnejši clànky, pisne a knihy swobodne tisknati a rozšifuji : kdyz j)ak od Slawuw né-co podohncho , aneb i jen obrana a odpowéd wyjdc, tu hluk a lernio dèìajice žalobami wrchnosti obtežuji. — „1 ìiabiji te, i plakat, tincdam." Jak iitrhacné jsau pisne MacTariiw proti Siavyja-num. k.p. „É1 Magyar, ali Buda mèg — Haldoglik a buta Tòt (Zije MacTar, stoji Budin: miiiràldaupy Slowàk) atd."; anebo : „Kn sze-gény Tòt legény Mindég krumpli atd**. které se wefejné na Peštan-ském diwadle zpiwaji; anebo bezcelnà truchlohra Gàlowa; „Swatoplok", anebo pfislowi „Tót nem embera — a pfedee kdy ktery1 Slawjan podal zaloby proti nim?
Rano s auswitem prochàzcje se po mèste, prišel sem na tržište; jakowy to nowy newidan^ poliled! W celém nàmésti stàly w péknémpofàdkiiwedle sebezeity, wselijaké wéci, owo-ec, mléko, syr, buby atd. prodavvajici : ale pfi tom ani jedna z nich zde nezahàlela, jako u nàs, njHirž majice obàslo konopi neb lenii o hlawii otocené a w ruce wfeteno, wseeky piloé pfedly tak jako u nàs na pfastwàch, a jen w toni okamženi pf isti presialy, kdyz nékdo néco od nich kupo wal. Již predino sparili sem panny a zeny cestujici aneb sausedy nawsté-Wiijfci, anobrž i pastyfky napoli pf isti : ale toto mnozstwi pfadlic we hromadè, jejichž hlawy w kužclc se zmènily, jest éarodéjny wystup. „Hluboky wrauci cito prò domacipilnost a domaci stesti— twéjméno jest Slawjan!" fikal seni pfi tomto diwadle s Kopitarcm.
Méne zanimawy byl zde dmhf polded prò mite, Šcdšedo kawàrny ku snidàiii, nalezli sme u stolu tri brace pràwé tak sedéti a vv karty hràti, jako sme je wéera pfi našem pfichodu nasli. Bylt jeden Horwat mlynàf, a dwa Nemci kupci: Inali zde celati boži noe, hromady dxvacetnikuw pfed sebau majice.
3*
Mi
W toni desia dcerecka asi 13 Iota ricalici : Mily o tee ! ma tka té prosi abys již domu šel ! Tento šilenec osupil se tak surowé na toto newinne stwofeni, že s plačem utikati illusela, Mèi t otec tento cetnau, hlad doma trpici, rodimi.
Z Karlowce do Hjeky (Fiume) vvede krasnà uméleeka. Maria-Liiiskà silnice, slawjanské, oprawdu mistrowské dilò; wystawené od polniho maršala, swob. pana Wukasewice, za-éatalSOl, dokonccnà 1825,dlauhà téméf 80,000 saliiiw. Škoda jen, že tato tak nàkladuà silnicezauiéru neodpowidà, nebo tak lidu a obchodu prazna jest, že sme na cele te ceste sotwy pét kupeckycli wozuw, obilim a pkitnem obtizenych, potkali. Spatnéjsich hostincùw nik.de sme nenašlijako zde. I zde wsak, kdyz sme sobé wajce wafiti dali, slyseli sme maudré pfislowi horwatské : „Wejce jediioliodiuné, chléb jednodenni, pfitel tf id-cctilet\v, jsau t fi dobré wéci." Kraj pahorkowity, skaliiaty , neaurodny0, néniybez ptactwaa zwifat; sama cesta wsak pfedee utésena, ant cestujici wezdy téméf po wysok^ch chlumich puttije a wiiz jakoby w oblacich se wznasi. Pošt jest asi 12 na télo ceste, wesnice pak hlawnéjsi : Stative, Netratié, Severin, Vucenic Scio, Skrad, Delnice, Merzlà Vudica, Jelcnje, Ka-menjak, Grobnik. Každa milozenié a kažrla wesnice oznamuje pocestnemu, že se k jižnemii podnebi a k nowé, od posawad-nich cele rozdilné, krajine bliži. Mofe již nemužc by^ti daleko : rokle a prohliibiny, bywalà ale nyni wyschlà jezera, a cehi twàfnost okoli to zwéstuje. Nyni, asi Inolimi pfed Ilekau, ote-wf elo se pfed nami audoli, Hor watuin a wsein Slawjamìni swaté, ono slulo nékdy Jelettsào, nyniGroò/itcko Polje, asi jedilu bollimi dlaiihé a piil hodiny široke. Zde r. 1242 nalezli diwociTa-tarowé swnj hrcÒ pod meceni ttdatny^chHorwatuw. Nescislné mnozstwi jich zde padlo, jedna polowice pole jest bilyni drob-nym kamenim pokryta, proto prawi prostonarodni powést, že toto kameni z nebo na tyto lidohronice padalo, tlorwati eli tej i zde pomnik, tuto udalost zwéciìujici, postawiti a pri-štiho léta šestistoletau jubilejni pamàtku slawiti : tak jako to pfitomného roku Cechowé a Morawaoé na Ilo s te) né menili. Jako u Salawaru, tak i zde, z vvozu zesedna u prostfed pole pozanechal sem se citimi a myslénkàm narodnim. Tak hrdà powédomost mne zde blažila, jakobych sàm osobné w té bitwe byl pfitomeii by wal, kteraii Italie i Germanie, snad i Rim a Carihrad, mongolske poroby zbaweny byly. U wesnicky fìrazìce widéti jesté dwa mispy cili sanee, za nimiž tatarsky tàbor byl; nad osadau Podcudnica, jest pole,
podnes tatarske g robih è zwané, kde, die narodni powésti, ncy-wice mrtwin tatarskych pohrobenyeh leži, mezinimižpodobno i sàm Batuchait, jenž w této poražce zahynul.  Nemohli sme wsak zde bolest, ba wéru hnèw naš, nad tim utajiti, když sme slyseli, že téméf wsecky zde nalezené starožitnosti : zbroje, pf libico, penize, popotnice, sklenite (jesté wodau k piti napl-néné) atd. do ciziny se prodawaji a wen z wlasti wynàseji. Proc bratfi Horwati nemysleji na založeni wlastenského Mu-seum? U Chlumu (Kulm), u Lipska a jinde widéi sem nàdjier-né pomniky bitew, w nichž nedàwno kfestané bratry kfestany zbili; naši Slàwowé cizi zàsluhy a muze plnau hubau obdiwuji a oslawiiji, jen k nasini neywlastnéjsini zàsluhàm a mužumsme newdéciii utahujice i mrtvv^m, co jim naloži ; apfitom se jesté horšime uzfimeìi, že jim cizinci pocty a pamàtky délaji. My wsudy pozde pfichàzinie, wsudy sme posledni, ke wsemusme slabi. Kdyz jà do zemé smutné Idedé w techto a témto podob-uy< h myslénkàch hluboce pohfižen sem byl, Imi mà W riice, sama sobé zaoechanà, we drobném tomto pisku sem tam hrawé fylft a jakési hakybaky délala; procitiw pak a k sobé pfišed nemalo sem se uleknul wida a età co bul ta newédomky na této pisecnaté podé napsala. Stàlat tam totiž welikynii literarni wy-oranà ona žaloba Dobrowského: , IVier nmintymi Stawc///" NétnèW wice času k zetfeni a rozbrabàni techto run, nechal sem je tam co Grobnicky1 pomnik !
Bylot již pozde weeer kdyz sme do Merzlé Vodice pfi-jizdéli: z daleka zasleehneme ncobycejné pokfikovvàni z ho-stinco Wsedse tam, uwidime wozalaje a jiné pocestne wiikol stolu brsti siine o stol biti a prstiiw hned wjce hned niénéwy-slfeny(di ukazowati, ant pfi tom nàruziwym okem wsickni na to bledeli nàramnymi a siniseny^m blasoni wolajici: cinque, jini nette, jini otto , nore atd. Jest to wlaskà lira Alla Mora jme-nowanà, ponèwadz puwod swuj od Mauienimnv cili Arabnw ma, ktef i ji do Spanielska prinesli. Tato lira po celo Italii anobrž po wsech jiznych krajinàch obycejnà jest, ona zawdàwà pfici-nu k nescislnyni riiznieom a skutecnyni Wrazdàm. Jest to Ina bezduchà; a pfedee jeli sàzka welikà, prò rychlé brani, za ho-dinu z bohàce zebràka cini. Pfi osadé Kammjah?, jiili smewodu z cisterny strojne udélané, do niz se dést a woda ze skalna-tyeh paborkuw shromažoTuje. Zeehlumuwa w) sin tohoto okoli uzfiti již misty siwé mofe, nad jehož wodanii bèloplachetné lode, co holubice, se wznàseji.
Il I, Ali 'A IV
P o //* o r i.
lijcka ;   Welja ;   Ctcowé ;  Tei ut.
Pfes Jiriizy pine romantické s.kalostény a propasti vvede cesta do Rjeky. \V zahradàch widèti pod siryin licheni smokwy (fiky) , wawfiny a jiné jizné zrostJiny. Rjeka potok wytékà z pod ohromného skaliska asi '/2 hodiny od mèsta. Mèsto Rjeka, latin. Flumen S. Viti, aneb Vitopolis (sr. S watowit), jest ciste, ziwé, klassickymi pozilstatky wzàcné. We starych casich slul tento kraj Liburnia, u Caesara Oenotria. Zàliw pak tento cili klic more sluje nyni Golfo del Quaruero cili Cantaro (sr. Krabi Krajinci), we starceli pak casich slul Sinus llanaticus cili lle-netìcus (srow. Sinus Veneticus a Mare dei Sehiavoni): wsecko jména na nàs nàrod se wztahujici. Zdejši Slawjau, pan V. J. Medanic, advokat a patricius w mèste Rjece, pfijalnàs netoliko s pohostinstwim we pfibytku svvém, ale i sprowàzel nàs jak w meste tak i w okblicech jeho. Wlaskà jidla zde sme poney-prwéjedli, jako: polentu, zelwy, morské raky a ryby. O roz-hlàsené polente jà pfedtim kdo wi jakowé pf edstawy seni sobé tvvofd; sotwy ale že sem ji iizrel a okusil, aha! fekl sem, Kaša mat naša a polenta j e ji dcera / A tak jest we skutku, polenta (sr.pulspultes) nic jineho neni, než staroslawskà kaše, puwodni oblibcné jidlo Slawjauiiw, pabérek po Slawo-Wene-tech w Italii. Pfed domem p. Medanice cui wysoky kamenny slaup, na jehož wrcholku wlaka cili korauhew (nem. Flagge, swed. Fiagga, holand. viaggile) vvlage; w prostfcdku wyfez-bowàn S. Wit s kohautem, u spodku pak tento nàpis: Ninnine sub nostro tute requiescite gentes, Arbitrii vestri quidqind habelis erit. W meste mezi domy jsau jesté zbytky z rimske bràny (Arco Romano); jsaut to baiwany skal, jak so zdà, bez malty spo-jenycli. Na hofe kalvvarské pak truchleji zbofenhiy onéno zdi, kterà fimskau fisi na wychodni a zàpadni délila, tàhuauce se až ku Grobniku a dàle do Krajinska. W Rjece musi již slawen-cina zàpas westi sesokyni swau wlastinau; wesnice okolni.jsau sire wsecky slawoillyrské, i W Rjece obecni Iid a nèktcfi horli-wèjsi wd aste nei mluwèji naši reo: ale w tak fecenych wzdéla-néjsich domich a pfi aufadech wsudy se whisky jazyk ozyvvà.
Dàno kohautowi hfadu, a on elice wézi. — Jsau sice zde sla-woiliyrské, welkokupeeké rodiny, inajitelé ninrskych koràbuw jako: Rcnetié, Cirkowic, Cosulié, Milasowic, Vienile a jiné, ale boliuzel, ditky w jejich domici» již wJastinu stébetaji. We chiame S. Wita kaže se i zpiwà w každau iiedéli horvvatsky. Serbskà cirkew, jejiž knezom jest Dw. p. Jowetic, pocità již toliko 52 duše: muz tento nafikal nàm welice na klesani zde naši narodnosti a feci. W guweriiialnim palàcu stojeji na tabuli jména wsech adwokatiìw WRjece bidlieich napsàna, bylot jich 12, mezi nùni 6 slawjanskà jména nesaucich. Tam jsau i obrazy Gubernatorùw wsech, od r. 1777. bylot jieh7. Nawstiwili sme i skolumalickych ditek, kde dwé iiéitelkyiié wsecko po wlasku ucily. Proc pak noni zde slawskà ree uwedena? p tal sem se,^ a pan Medauic na to: byly t preydlauhoo toni hàdky mezi mèsta-ny, mezitim prey guberniuni w to se zamichalo a zàdalo uwe-deiii mattar ciny do této skolky. Àliy se méstansl wo tomu wy-liiiulo, wywolili wsickni radéji wlaské ucitelky. Tim ste se wèru ncdostali pod stfechu, ale z deste pod žlab , odpowédél jà. To se wse éasem naprawi a nahradi, fekl naš pfitel; k ce-muž jà pridal: Co jednau k srdcipfiwTfelo, zwlàsté we mladosti, škrab jakchceš, tfimà se, aspo/i skwrnu ha wzdy riecbàwà.— I o narodnosti a feci piati to pfislowi : Již je to tam, co wléek hani ! — Na priìceJi chràmu S. Wita wezdèna jest welikà železna z dola som wystfelenàkule, pod niž tento letoéetn^ nàpis : Ista Dabat GaLLos puLsVra hlnC AngLIa poVJi*,
S. Wit jest patrnnem tohoto mesta, jako imnohych jiiiych we Krainsku, Styrsku, Koriitansku, ant Slàwowé ktomuto Swa-teniu. jakési pfedmilenstwi maji, pochàzejici jesté od jejich pO-hanského Swatowita. Tolikež i ehrànmw S. llieroiiymowi za-swéceii^eh weliké mnozstwi we zdejšich SJawskych krajinàch, z nichž jeden i w Rjece stoji. Anobrž i w Rime jest chràm „S. Giorolamo de Sehiavoni", jenž r. 1150 pod papežem Mikula-šem V. od Slawjauiiw pfed Turkom utikajicfch wystawen byl.
Hned po pfijezdu našem do Rjeky, pospichali sme moro pozdrawiti na tak feconau paladu (snad od palus) cili nàsyp do more bežiei, kde lode pfiplawujf aby towar nakladati neb skladati inolili. Zde sme spatrili dwé mladice Krajinsko, tak krasne, že wsickni diwaci wice na né, nežli na lode a mofe bledeli.
w narodnim méstàckém odéwu, snadsestry, jedna ušlech-tilejsi uožli drubà. Zde sem citil prawdiwost onéch nàrodnich pfislowi, z ni oh j ed no fikà: „0d nekdaj LjvÒljanke m tépe sloivelc" adrtihé: „Nemù /wcjy(déwku) nad KrajmčvJ6* Zpo
zorowawse tato ncwiiìàtka, že oči uinochych na uè obraceny jsau, zmizely w mèste, jako laiiky w Jose.
Téméf do pul noci prochàzcli soie se pod hwèzdojasnym nebom w mèste a na morskem nàbfezi, kde mnozstwi oswét-leny^cb lodic rybarskych, rybarice zwanyeh, sem tam se tau-lalo. Asi o 11. hodiné zawznina jed né iodi silnohlasny ale (melili wy zpèw dwau rybàfiìw :
„Cudila se Lika i Karbawa Sto gowori Ihigarine Sana, Kudi pleme Frankojiauowiéa I wite/.a liana Zrinowica/'
Miìf Bože! feknu jà s podiwem, tote pisen z Kačiče! Arciže, di p. Medanič, to nic nowébo a podiwnébo neni: naš Jid, jme-nowite rybàfi z ostrowu Welje, wsechny ty pisné zuaji a zpi-waji obzwlàsté ty, které se wztabuji na jejich nezapomenutel-ného pana a dobrodince Frangipana a jeho rodimi. Bylt Fran-gipan, acpììwodem Wlach, pfizniw Slawiim. Od Rjeky asi !/4 hodiny leži na wrchu Ter•sat, nékdy hlawni mèsto Liburnie (Tersactiim), nyni brad, Frangipaniim pfinàlezewsi; zde wi-déti jejich erb, na néinz dwa Iwowé ckléb ìérnaji. — Zde se chovvà i pamatny1 Marengowsky slaiip, nékdy ke cti Napoleo-nowi na poli Marengo postaweny, od Nužana kaupeiiy1 a seni prenesen^.
Pfistaw Rjecansky, Ctyrideàtka (quarantana) a Nemocnice jsau od mèsta malati hodinu wzdàli; nàs, pràwé jak sme tam dosliawiìdce nàs brami ku pfistawu wedauei otewfel, pfiwftala morska baufe a wlna o skalni bf eh udcfénà, co wéze do wy soka nad hlawami našimi wydmutà, malem že nàs strachem prede-sene neuchopila : odešli sme sicezdràwi, celi wsak ukropeni. IJ prostfed dwom stoji sklennà kaplnka, aby wsickni w kon-tumaci postawenj na sluzhàch bolidi podil brati a knèze wi-déti molili. We pfistawu tomto byl nyni jedink^ koràb s koryt-načkaini čili zelwanii, jenž z Korfu sem pfiplul. — Zde sme potkah na ceste i wesnicanky wino do Rjeky nesauci a sice w kQienycà wf ecech , tak jako jsau naše dudy.
Nécodàle, asi dwé hodiny, jsau ostrowy : Krk čili Welija Otok«, (snad welky ostrowr, wlasky a lat. Veglia) ; Ozerò (lat. Absorus, Absyrtis) a Gres čili Cres (lat. Cherso) jenž nékdy, Absijrtides ìnsulae sluli, ponèwadz prey, die feckého bàjeslo-wi, Medea s Jasanem utikajici, zde bratra swého Absyrta, ji pronàsledujiciho, zawrazdila a kusy téla jeho rozhazowala, aby otec shiranim jich zanepràznény ji dostihnauti nemohl.
Kdo pochopi jakowé city a myslénky tyto klassické ostrowy we mne hudily? Welja, Ozerò, Vrez a sausedny Lusin Luzin, Rab (Arbo)atd. jsau prastara slawskà, u klassikiìw zpominanà, s feckofimsk^m bajeslowim anàrodem se stykajici jména, je-jichž obywatelé nepocbybné Wenetiìm (od nichž Benatky) nc-jen sausedni ale i pokrewni byli.
Hlawoi mesto na ostrowu Welja jest Urad aneb Krh ; eety ostrow rozdélen jest na 4 aufady (podestà, Welja, Basita, Dobrino a Omùal; a na 3 dekanaty : Welja, Wrbnik a Dobrino, Biskup bydli w Krku. Na celém ostrowé Welja panuje w nà-hozenstwi Glagolština, jen malo cirkwi jest kde se w latine slauži. Knezi jest zdewelmi mnobo, w Bašce asi 30, w Omišlu 10, wsickni Glagolité, ktef i mimo ctoni mše téméf nic jiného nodélaji. Kniby glagolitické tisknau se w Rjece latinskymi pismeny. Neyznamenité jši mista jsau : Omišal (gonit. Omišla, wlas. Castel Muschio), Wrbnik (Verbenico),Baska (Besca), Ljubnja (Libnia), Dobrinjo (Dobrigno), Jezero, Šužan (Susana), Mi-kolice (Micale), Dobašnica, Polica (Poglice), Kornic (Cornicio), Punat (gen. Punta, Ponte), Ciihranič (Chìubranicio), S. Wit, Milešic, Gorica atd. Neywyssi wrch, mezi Puntem aBaškau, sinje Trskawac, z pod ného wali se potok Bika. Jména ostat-nich wrclniw a pahrbktiw jsau: Belowe stene,yPrisliw, Ochot, Zmina, Kunjalobor, Kušii^, Strinac, Supljak, Cernikowo Celo, Japlenisté, Samotworiskowo, Orlje Čelo, Lipica, Organ. *)
Zde klademe i nekolik Weljanskych krajomluwuw : bestran Ephen, bfectan; beteztiy nemociry tak i horwat.; BlagdanSwd-tek, blahy don, sakdatt svakdau wezdejsi den; bara baufe, srow. wlas. bora; àurica nàdoba k nošeni wody; cesta i testa cesta, uziwa se až do Spletu, kde pai zaèinà, (cesta testa snad ed tosati, totiž stromy a krowiny w horàch aby pruchod byl); cudn umozstwi, zàstup, cuda lindi; cijowy či?; drnvica služka, dèwka; hromaca mala ze<T, ohrada; hubno, serb. huwno hum-UO; koludrica mniška, sr. kaluger kahidér; orech (ne ora jako u Sorbii vv) ; samau sném, ročni trh, sopac hiidebuik, sopite instala; storiti stwofiti Caliti; talikais tolikéz, serb. takodjer; tra w kali bi optati, zlemluwiti; WazanWelikanoci u Krajinciiw, sr. Wesna; tergati pluli; zakar nač, k čemu? atd.   Z pfislowi
*) MonliH>a Pane u Weljrìniìw takro zni : Otce naš ky jeni na nebesèch; Swpfi se ime twoie- Pridi krajestwo tvoje;' Hudi volja tvoja, kako na nelm i na zemli; Kruh naš svachdanji daj natujdanas; Odpusti nam dulie na.se, kako i iny odpustnim dužnikon (tak, misto otti) našin (tak); i neuvedi nas u napast; I izbavi nas od neprijazni. Amen.
prostonàrodnich : Tanjo zamcs, wyšc nosiš (Cini mono wezmes, tim wice nosiš).— Ca sto wy : ljudi cili Baščani (Baska wcs)'f (sr. čes. Wsudy lido, w Chimiautowé Nemci). ZvvJaštnosti we-Ijanského nafečijsau, budaucičas: budu spati (ne otu, aneb tu); we t feti osobe mnnž. poetu da, k. p. dadu daji, slavidu slawéji atd.
Odew Weljanùw deli se tež od jiny^cb sausedùw jak bar-wautak i krojem. Wrchni raucho cernejest U wsech, umuzuw i žen, u mladički stararli, zaležejici z tenkeho a fidkého sukna čili z harasu, k jebož shotoweni a tfcàni z wlastni diluii naostru-wé maji, a které zde sluje bedena (sr. Wendenf). Càstkymuz-skébo odéwtt jincnuji se : Klobuk, Jaketa (kabàt kràtky1), Kolega (jaketa kožešinau podšita), Kamizot (letni jaketa, sr. Kom-že, camisium), Gati, tiregese, Breuewreke (Hosen), Postoli (strewice, skorné, sr. čes. postoly). Càstky ženskeho odèwu jsau: Rub (sàtek ku zakryti hlawy u žen i panen), Stomatija (kosile), Zupica (sukné), Poraw nic i (poramnici, od rameno, traky na nichž žiipice wisi), Pus (Gurtel), Choljewg Holjewg (puncochy), Rekinc, (nàusnice, z wlas. or echino, P odpet a k (ohyb u spodku sukné, derAbsatz), hrana (parta), lesuek Tesnjak (kabàt cerweny prò mladé newésty), Suknica (jaketa muziim i ženam společna). — Wiìbec se mluwi, že puwod a pfičina této cernè barwy w nosiwé Krcanuw jest znàmà ne-stastnà smrt hrabète Frangcpaniho, od ktcrého času prey, co jeho poddani, za nim truchleji a smutkowé raucho noseji. Ale my o tom na cele jiné myslénky sme prišli, zwlàsté kdyz sme tuto cernali barwu zase i w Benatkàch, co panujici anobrž ja-kausi pfednost a puwérciwau swatost majici, spatrili. Znàinot jest; že i w Benatkàch puwodni a neystarsi rodiny čili Nobili od jakzìwa cernym ranchetti odéni byli a jsau, anobrž i ty gondolky nejen zcela cernati barwau oliceny, ny^brz i cerivym suknem we-skrz wylozeny a pokryty jsau, tak že na zpiìsob rakwe wyhii-žoji. 1 Slawjané we Krajine, w Istrii a sauseduich okolich noseji wrchni sat a nohawice z ceroého aneb nàcerného sukna, zenstiny pak cerila rubàs čili sukni z Cornelio sukna čili z ine-zulanky, tak jako obywatelé Krku. Tak i Bodfičti Weodowé , sr. Burmeistcrs Obodriten — Wendcn, llostock 1840. str. 26. „Schwarz ist bei den Wendcn die Lieblingsfarbe." Našim zdanim mà sepùwod tohoto prastarého obyceje a Cornelio odéwu, wyso hledati. Již Scgmtms China} asi 00 let pfed Krist. ziwsi, toto piše (wiz Luci] de Regnò Dalm. et Croat. p. Il) :
Setjuitnr mare quod Adriaticum vocant, Ibi insula» sìmiles Cycladibus obtinet,
Quorum quidem alias nunoupaot Apsyrtidcs . (luinquagiuta a ut enfi oppidn Venetorum in intimo recesso sita sunt, Veneto* sequunlur Thraces, Istri nti voeant, Juxfaque eos duae sitae wunt insulae. dùnque comici s se nonnulli asserunt Incendimi! Phaétontis haec circa loca , Ideoque turbas incolaruiii ornnes ndhuc Incedere atra vette et habitn lugubri.
Ponèwadz reelauunsky Apollo (a Phaéton) stejn^ jest s indi-ckyni bobom Krhta, jenž byl btih Wisnu, w osine avatafe; ponèwadz skutky a bajeslowi obau, co stejné a jen tu i tam niist-nostmi pozmènéné, splyHvaji; ant jméno Krhta to zna-mena co cerny a sàm Kršna w cernè postawé se wyobrazuje, Krsuaitépak jebo ctitelé jemuke ctineyradéji cernym raucbem se odiwaji; ponèwadz Kršna jiinice i Govùtda t.g. Ifowado, cili Wal Wol Wel, Wolos Weles se jmenuje, že kràwy pàsl a wul jemu svvaty jest: proto za to mam, že to cernè raucho našich Krcanuw cili Weljantìw jesté indického ptiwodu jest a na modlu Kršna se wztahujo. Samo indické AW-na a jméno ostrowu Krk Krcan zdaji se jeden kofen miti, tak jako i cm cera cara car ha wind. cerka anobrž i krak krkawec (tak jako terana a wrany); k tomuto korenu Krs-na patri i naše ars èri kres okres okrslek} kresltti, krasa (t. j. kresy a càrky na téle, jako diwochowé obycej maji). Drtihé jméno ostrowu Welja pošlo budv od wel-ky tveliky bucT od Wol Wel, Weles, Wolos Wul, tak jako nedelja od dèi, dèlati.— Anobrž i bajka o padu Phaetoiio-wè naleza swau obdobu a jakoby matku w indické o Krsnowi a Soktasurowi, sr. Dapper 1.93. „Sektasur verwandelte sich in ein artigos Waglein und zwei weisse Ochsen mit vergoldeten Hor-nern. Kine Bauernfrau besuehte dio Mutter des Krischna, trug den Krischna aus Liebe zu seiner Schonheit und Freundlichkeit auf don Armen und setzte ilm in den Wagon. Sektasur verlies die Pade und flogmit dem Kinde, Ochsen und Karn in die Luft. Als Krischna sich in der Luft befand, iiahm er cine grosse mannli-che Gcstaltan sich und trat den Deyt so gewaltig attf dasllorz, dass er seine Seole in der Luft lies und der Korper zu tannici u begann, Krischna setzte sich attf den leblosen Korper, welcher J'iiien so entsetzlichen Fall that, dass die Erde davon erbebte". Tak i Phaéton* Konmhy se tato dohàdka priiiš smelali byti z dala, teiiuochat puwazi, že lid techtokrajilw do dnešnihodne ludit w ìiarodiucli zpéwich zpominà a oslawuje, jako k.p. w "àsledujici? iwc Wukowè Sbirce 1841. str. 489 tisténé, pisni:
Pocniilio sitati bosioče :
Ticha roso. sto nepadas na me *
Padala sani za dva jutra na te,
Ovo sam se bila nabavila
Gledajuci čuda velikoga,
I)e sc Vil* s orlom zavad i la
Oko one zelene planine:
Veli Vila:   Planina je moja !u
Orle veli : ,.Nije, nego moja ! "
Vila orlu krila salomila.
Ljuto cmile tiči orloviči,
(Jmile ljuto, jest ini za novolju ;
Tesila ich tica lastovica: ,,Ne cmilite, tiči orloviči! „Povešču vas u zemlju Indiju, j,De stir kohu raste do koljena, ,,Detelina trava do ramena ; „Otkle nikad ne zalazi sunce.;'
Po tome se tiči utesiše.
Pfi slowich oné Kralické pisne, jejiž konec takto zni: „PorT za mene Vilo — Kod moje teš majke — U ladu sediti— Tanku svilii presti — Na zlatno vrcteno—" učinil již Kopitar tu otàz-ku: „ D cute t dieso Situation nicht nacli Indient Wiz Wiener Jahrbttcher d. Lit. 1825. B. 30. str. 163. A srbske Piesme od Wuka 1812 I. 42. — I nazcw Wazan Wasan Welikaunoc Krca-num znači i jest indické Vammi V asanti, srow. Bobyni Sià-wu str. 323. Proto k zelàni jest aby se òim dfiwe we slawjan-sk^cb krajinàch a školacb wedle klassické fectiny a latiny ì klassick^ sanskryt a indičtina co ràdile studiuui pfednàsety, a naše mlàdez aby wedle Domerà a Horace i Valmikiho a Viasa, wedle ITcrodota a Cicerona i Vedo, Sastru, Sakontalu, Bhaga-watu, Puranu a jiné indickéklassiky wrukàcb nosila. Jakowé nowé swétlo dostalaby odtud naše bistorie, mythologie a cety nàrodni slawsk^ ziwot, jebož koren w té piìdé wézi! Ale — ivir uminigen Slawenf — narikà Dobro wsky.
Na ostro we Črezu (Kerso) u Faresiny aDragošic, jest užina morska mezi tonto ostrowem a Istrii, kde u bfelitt more, na wrcbu Morliackého zàliwu, leži mèsto Lab in, lat. Albana, asi ctyri mile od Poi//. Labin byl mné již w mé mladosti pani atnym proto, že se zde narodil mož, Slavvjaii a Protestant aneb radéji Spolureformator , k némuz zvvlàstni uctiwost jà wezdy citi! sem, totiž ffiateg Frankowic Wlach<>, lat. Fiacius Illyricus. Muž tento, po Husowi, Luterovvi a Melancbtonowi ncywétsi bral podil na reformacii, mà nesmrtclnc zàsluhy o cirkew evanjelickau, a pfinaleži wùbec k neyucenéjsim spiso-
watchim. On zde sparii! swetlosweta r. 1520, z otce Ondfege Wlacha a matky Jakoby roz. Luciowy.  Prwotinàm umèni doma od otce vvyucen, potom do Benatek posJàn byl k JanuEgna-tiowi, jehož škola wedle namesti S. Marka byla, r. 1537. ode wstaupeiii do mnišskeiio stawu Baldem Lupatinem odwedeo, šel do Nemec, kde w Tubinku u krajana swého, Mateje Gar-hiče, feeké feci professora, bydlel. B. 1541 weWi'tobofe (Wit-tenberg) slysel Luterà a Melanchtona, liehrejciné a fečtine sau-kroiné učil; r. 1514 tam wefejnym professoroni iicinén. Po zniklych w Némecku wojiiàch byl av Brmiswiku, w Déwine ; r. 1557 powolàndo Jeny kuzfizeiii nowéskoly; odtud do Kezna odešel, pak do Antvverpu, Strasburku, Frankobrodu nad Mo-banem, kde r. 1575 umfel. Psal wj^se 30 rozličn^ch, wètsich a menšicb knih, mezinimiž pamatnejši jsau : Catalogus tcstium Veritatis : Àrgcntinae 1562. Jeden exempkif tohoto dila nalezà se w iiniversitskč knihowné w Pesti, na jeho prwni strane dole tato, w lastni rukau spisowateiowau napsanà, slowa jsau : „Pientisshno viro D(octori) M(edicinae) Bartholomeo Schobero, suo Dno et fratri in Christo clarissinio Matthias Flacius lllyri-cus." Odkiidž patron, že tento ex. darom poslàn ode spisowatele Soberowi. Druhé jeho pamatné dilo, jehož onnetolikopuwod-cem ale i neypilnejsim dclnikcm byl, jsau Centurtae Magde-burgicae, tento zazrak lidské učenosti a pilnosti, o nemž Quensted, in Vi tis Viror. illust. prawf: „insigne illud opus et quale pristina aetas nunquam viderat." Sepsal dàle : Tractatus de sermone Sacrarmi! literarum, Magd. 1551. De Materiis et metis scientiarum atipie erroribus Philosophiae in rebus divinis, Jonae 1550 atd. Muz tento bezpfikladné čutnosti, jejž Czwittinger ^Slawttm famigeratìssìmnm^ naz^wà, ustawicné strky a tepy nelitostiwého osudu zkusowati musei, proto že od Némcuw pfeznàn byl, dilem z obycejné jim narodni k nani nonàwisti, dilem prò malichonié kfohkosti, jichzzadiry uceny prost neiii, zwlàsté prò jeho doiimèni o hiieliu, že tento prey pfi clowe-ku no pfipadn^ ale pndstatn^ jest.   Jeho staupence jmono-wàno Flaciani.  Sani jiiiàce tich^ Melanchton nomohl Nomee ze sebo wyzuti saudé o niužieh slawcnskych, nebo našeho Frankovviče pfezywal „joštorkau slawcnskau (echidna illyrica)". Jinàce o nòm jini sauditi,  k. p. Qitensted, w dotčenc knize : „Flacins bohoslowec, pfedeslého stoleti Origenes. CirkwiKri-stowé dohrau a weriiau službu prokàzal.44 Thunnns ITist. 1. 61. „Flacius neywétsi mezi Protestanty bojownik proti papezské dustojnosti.^ Richard Simon Hist Crit.V.T. „FIacius welikau
m
sobé spis}' swymi slàwu ziskal, obzwlàsté knihau Klic Pisma, kterà rovvné Protestantom i Katolikiim užiteciia jest." Ne) -škaredejši, prawe nelidskà a nekfestanskà ncwdécnost a zašle-penost némeckyxh Juteranskych knézùvv byla to, že jemu ke smrti pracujicimu wclebnau Swàtost odepreli. Matej YVJach byl snad prwni mezi ucenymi našcho nàrodu, jenž se co SJavvjan k jinokmciuvjhri bratnim a Slawum hlasil a w dopisowàni s Polàky i s Cecby stài, srow\ Lasickéhb K. 7.21. Jméno Fran-lowic pošlo snad ze jména Branko vv i e. Slovvo JVach znamenà u Turkiiw a Bosnàktiw tolik co lirestan ; néktefi z rodu Bran-kowicuw pfestaupili k miibamedanstwi, jini zìistali kf ostane, odtud snad pfijmeni Brankowic Wlach. W Labiné se až posawad rod a jméno Frankowiciìw nachàzi, z nichž jeden Frantiseli FraukowiC kanownikem. Senmohyin dotazowàniin hledali sine w techto krajich destati obraz Matejo Fraiikowice, chté-jice pamàtku jeho we Slàwii obliowiti: ale najiti nikde sme n omo hI i.
Slawny^ fimsk^amphitheatcr vvPoIe, z nèhoz již jen zruti-ny widéti, jmcnujf.zdejši Slawovvé Diunèem, snad od (limiti, diwati se, jako naše diwadlo. Pocàtek jedné, nari se wztahujici pisné, takto zni:
,.Ai Divieti, bijeli gradine Na tobe je toliko bolkuna (pawlae, okno), Koliko je u godini dana, Tebe jesu Vilo ugrabil« Ogradile v jednn temno nojcu atd.41
Jako wukol Rjeky a na sausednich ostrowich vv zàliwu morliackém a we kraji istrianskéni bujnjr živvot slawsky woje a pautiiikowi radost narodni ptisobi: tak naproti tomu na se-werné strane ku Krajinsku, zwlàsté na ceste do Terstu, spa-truje oko jedrni uschlauzaiiedbanau haluz slawjanského kinene, nad kterau lidomil hluboce zalkati musi, a to tot jsau tak rečeni Q'cowé, aneb titowé, jejich kraj cieewskè pole. Sotwy že sem wstaupil na toto pule a mezi tento lid, prišlo mi bezdoky na um potwrzowàni néktei^cb horvvatsk^chstarciìw wjcdnom pfàtelském spolku ujištujicu h: že maiTarsky živvol noni Sia-wiìm tak nebozpecny^ jako nomecky^, žeonino wefejiié a h cube, tito tajné a wlidné podkopàwaji, kde jen inoliali, naši ree a narodnost.— Ciéowé bydJcji od Rjeky až ku Terstu we wesni-cech S. Mate j, Skalnica, Lipa, Pas jak, Nowyhrad, Obrow, Materia a jinych roztraiisenych osadàch a domich aneb radéji katrrieb.    Okoli neweselé,  piida hnlà, kanienita, neplodna.
Nikde žadne skoly ; jejich chràmecky jsau našim chalupàm podobne, i to zfidka se wyskytajici ; na pruccli chràmu dwé bfewna aneb skàly mezi nimiž zvvonek wisi. Bylat nedelo, ani w tomto dui ne jsau lido tito čisto odeni: wse cerne, spinawé. W Lipo wesli sme do nekolika sedlàckych donniw; tu bida a hriiza! nejen zàdného stolu a lawic, ale ani pece, ani kuchyne, ani olmište, ani posteli.  Jedna dira, oknem zwanà, oswétluje tuto temnici. Na zemi pfed pfibytkem pahfeba olmé, nad nimž kotlik. zemčat pluy, wukol sedici otec, inatka aditky. Wice a tràplivvejsich zebràkuw nikde sme nezkusili jako w tomto kraji; cele haufy malych i welk^ch rji tek pronàsledowaly nàs wiiz s wykf ikowànim : „Bog im da sretu a zdrawlje, ako mi sta šenkaju." Cicowé jsau lidé nazwico slabé posta wy, hubeného tela, osmahlé barwy; mnozise zaneprazniiji pàlenim nidi,které do Rjeky pf iwàzeji na prodaj ; neauroda a hlad piisobi, že ty-tfz i na Jaupež se rlàwaji; mluwèji s malau odličnosti krajinske nafeči; jejich zpéwanky ciliswétské prostonàrodni pisné sluji bugary, jakož se i u jin^chlllyriiw jinenuji; našim zdànim od jména Bulhar, seri), litigar, iranz. Bougre t.j. kacif, nezna-boh, (kacirstwi Bogomiluw w Riddarceli zniklo) : a tak tedy bttgary bttfhary znamenà kacirské, neswaté, swétské pisné. Klademe zde nekolik slow a wlastnosti cicewského nàfeci : Bat batìc kladiwo ; brnavreke nohawice (tak i bolh.) ; cesar cisaf; dretva dratcw; dren pobi. muz. duh; jaz lica spinka, jehlice; chiappe chlapec, stanzici; klembnsa klobasa; košnja kosile; kres Swatojansky oheiì, Wàjanek; krozak kabàt; oidop ručnice, pas, cucek, brek pes sténé ; pejali misto peljati Avesti, per tika pradli pračka; planina rovvina; postai obuAV, škorne; srajca ženska kosile; stjucati stkati, schlucltzeii ; sudar* šatek ea hlawè ; sinja dira, skulina ; tal juga wiiz Caliga; ridai ice u Nlawoncuw dwojinka hudobni nàstroj, dwé pistaly rozlicuého znèni; vretja Avrece pyteL
CisafOAvna Maria Thoresia, obràtiwsi zfetel swiìg na birbi tohoto lidu, nckterc osady z nich do Banatii pfiwesti dala ku 'didélàwàni tam aurodného polo: osadnici tito ale takowau tužbau prey po swé mizorné wlasti zaehwàeeni byli, ze opusti wsc bohaty Banat ke swym skalinàm a truiuàm so opét wrà-tili. O puwoflu a wyznainu jména tic rozlienà jsau zdàni; Valvasor je, podle starého obyèeje, liner! od Mojzisow^ch dietim Cbitim, lnU;,| 0d SkytiiAv a Japamìw; Schonleben od Wala-chuw, jini odfimskcho Titta atd. odwozuji: my tic za praw^
■IS
prastar^ slawjaiisky koren držimo. L1 llacqiieta I. S. 65 sinji Cieowé i Pincehene , proč? neziiàine.
W sausedstwi Cičuvv bydleji Čiribirci, jež né ktef i za we-tew Cikamiw, jim za Zakulatuw sedmihradskych wyhlasiiji : co do wzdélanosti, s onémi do jedné wrstwy nàlezeji.
Od Materie pfes Rosimi aBazowici pfijdc se na wrch Kluc čili Kite, z nehož wjdiled na mofe a mesto Terst.  Cele krasne okoli mèsta Terstu starymi slawjansk^mi jinéiiy se ozjhvà : zde Občina, tam Dolina, tu Lipica, tam Prosek.   Tresti wsak čili tfestiny trstiny, od nizby se mèsto Tersi jmenowalo, nikde sine spatfiti nemohli; proto a.prò položeni mèsta pfi mofi, kii-pcctwi a trhum pnzniwé, wice se nani libi odwod od trku teryowisté, ant i latinsk^ neystarsi zpusob psani tohoto mista jest Tergeste. Tuto dohàdku potwrzuji i historickà swédeetwi, ant n Appiana in Illyr. w néktery^ch rukopisech stoji Toryiunt, w jinych Tergiton, w jinych Teryestunt, jako totožna jména ; Srow. Schonlebeni, Carniol. I. str. 109. Sami Horwati u Dràwy fikaji ter slvo misto l erg str o, to jest trhowàni kupec t wi, od* kud Tersi pfirozené powstati molilo I wsauscdnim Krajinsku jest mèsto Terzec, Tr£ec (Neumarkt). Jakovvy to rozdil mezi Rjekau a Terstem !  Terst jest nyni po Ilamburku neykupe-čtejši mèsto pfimorské. Welmi nàs pfekwapila ta podobnost, kterà se meziziwotem Pcštaiisk^m a Terstaitskym nalezà. Tarn i zde mladost, cerstwost, wystawnost domuw ; tam i zde stare a nowé mèsto, tam i zde nenasycené sbànéni se po zisku a pe-nizech: jen že w Terstu wsecko ria wyssiui stupni. Kràsnéji dlazeného mèsta nikde sme newidcli : Joket i dwa dianzi a ši-roci ctwerhraiini kamenowé slaužeji celemu méstu za dlažbu. Jako w Pesti kopy dyni, tak zde kopy laciiiyxh ponierancuw a ci-troniiw po ulicech nahromadéno.   Owoce, hrozny, zemčata a jiné wèciprodàwaji se zde podle wàhy. Ponèwadz jasnj^ atepty den byl, katipali sme se zde w inorsk^ch kaiipelieh, odkiidž na lodici ku swétlàrné (majàkii, Leuchtthurm) plawili sme se. .Test to nowà, 18 sàbuw wysokà wéze u mofe, u jejibož wrchol-ce 32 kahancowé w noci zapàleni a ustawicné se točiei, a tim zje-wujici a opét skrjhvajfci se, aby tim od jinych nepobmitycb swétel rozeznàni byti molili. — Takowé Iodico čili climy sluji zde halella, kazdà z meh mà swého Swarého, jehož obraz zde wymalowàn anebo pfiwàzàn, a podle nehož i lotT se jmenuje : naše slula &OH Floriano.   Slowo bat elio,   frane, balena^ augi-boat, belg. boat, srownàwà se tak s našim buda, budita* bn-dowa, jako ffond gondola s nasini Ittita kot koteč koč, kouda
(Qmkouda). Pantourimioké hry, jako \v cele Italii, tak i zde oblibeny jsau. Prowozowàui nejen weseloher ale i truchlober protkàwà se téméf wezdy pantominnckymi pfedstawami, k nimž Wlach pfirozenau nesrownatelnau schopnost ma. Jako se nàm wÀmphitheatf e pantomimika libila, tak we welkéin Diwadle prowozou ani zpewohry Zampa dosti podlé bylo, zwlàsté proto, že role mezi osoby nebyly dobfe rozdèleny. Kdo Zampu na se wezme, tobo hlas a zpèw musi, našim zdanim, aspon dwé oktàwy obsahu miti, inali charakter osoby i hudby Ileroldo-wy wyrazen byti. Na wézi chràmu S. Antonina jsau hodiny, kde wr noci čisla hodin a mcušin (minut) oswétlena seukazuji, tak jako to i we wlaskych Diwadleeh widéti. We brokowé wèzi (Sehrott-Thurm) leji se z oiowa broky, z wysoka pfes sito padajicc dolu a okrauhlost w powètfi pfi pàdu toni sami seban dostàwajiee. Zdejši borsa, nàdherné staweni, jest stfedistém colobo kupeckého s Terstem we swazku stojiciho swéta. Tento daw lidstwa ze wsech stran swéta; toto towaru, nàwésti, Nowin dàwàni a Inani perem wypsati nelze. O polednàch do-šla sem skrze Dalekohledyr prwni zpràwa, že do jodnoho z kni-žat a syiiiìw kràlo iraiirauského stfilono. Wpfedsiid Bursy jest polodiiik (uieridian), t. j. 12neboskych znameni (Skopec, B^k, Bliženci atd.) na dlazbé inosaikein wyobrazeno: slunce skrze dirn pràwé o 12 hodiné sem zaswiti a tim poledne ukazuje.
Pfi nawltiweni morske hràze, Molo S. Carlo, radostne i smutné city a myslénky mne misené pronikaly. Radostne proto, žo sme zde wefejny hrdy wyraz slawjanské narodnosti spatrili citawse na lodieh zde w mori iikotweuycb pànu Popowicowi, kupci Slawonskému we Brodu nàlezejicich, slawjanskà jména, uimiž knràbowé (ito jakoby pokfesténi byli, k. p. Dušan, La-zar, Obradowic anobrž i Gaj. Pfcdek Obradowicowské lode ozdoben byl i welikau pozlacenau sochau tohoto znamcnitého serbského spisowatele.— Snmtné city baufily srdce mé |o-oto, nebo na pamét mi prišel ÌVùilìchnann a jebo zde se k nému pfitowarysiwsi wrah Arcana eli. Na welikém nàmésti proti nè-nieckéuiu Kasinii widéti hostinoc (Locanda Grande), kde we druhem poschodi od tohoto neštastnika zardausen a proboden by4 Na nàdherném , wedle hlawniho chràmu jcmu ke cti wy-stawTeném, mramorowém pomniku, cte se tento nàpis: „Joanni Winkolmanno Domo Stendelia Piaol". Monumentis Romao Cu-randis Slgerundis Maxima Politioris Humauitatis Laude Fiorenti Adita Vindobona Sedem Honoris Sui Repetens Manu Advenae Proditoris   Hac In Urbe Poi\'inptus  est. Vi.  d. Jun. An.
4
MDCC1WHI. Agens An. h. Tergcstini. — Explanalori prae-stantissimo Antiquitatis."—Pomnik tciiudelal Aut. Uosa. Penize k tomu obetowali množi, zwlàsté kràlovvé a knižata, jejiohž jména na sténé poznamcnàna jsau : mezi niini našli sme i slavv-janskà jména k. p. Nadalemskj', liozumowsky, Jan Nuw.er*nìk z (larice atd. Winkehnann byl jeden z ne) vvètsieh znatcliìw antickych umen, jeden z ney ostro vvti|méjs[ch posuzovv atolli vv fookofimskyi b w^tworuvv; on wyslidil zàkoiiy, podio nichž se recti mistrowé a umèici zprawovvali ; on byl reformatorem vvkusu némeckélioa pfiprawowatclcm wyssi wzdèlannsti. Skoda že s nàbozcnstwim bral a Aviru, ne z pfeswédceni, nybrz krà-soumàm k wuli prnménii, ilorliw^ protestanta uralici milnwnik umén, to so pékné w jodné nsobo spojiti dà. Mestóni', eosnaše-livvy kfestan , stài som pfedee dlaubo prod pomnikom tini s ucti-wosti autrpnosti nad zalostnym osudem tak wyteciiého muze.
W obeenéni zivvoté zde již vvlaština nad slavv jancinau bn-ru bràti pocinà, ovvšom ji téméf již podmanila. Slyseti sice po ulicech a nàm ès tic h z ust Uduslavvské zvvuky: ale tito zdaj i se byti wice cizi, než domaci. Anobrž sama ebatra naše, umili, pochwastàwà se wlastinau. Našel sem wsak i zde kràsnau za-hràdkii Slàwy a vv ni statnycb dcju'kuw.Takowi jsau p. Demeter Stanisavljevic zpràwce a ueitel serh.sk.3M1 škol ; j). Jan Vesel, komorni Rada, rodityKrajioeo, wyborno zbéhty vv dejinàcha av nàf ecidi slavvjansk^cb; p. Jan Gvozdanovic aiifednik, bratr za-bfebskébo Tomaso Gvozdanoviéo ; pan Riišnov a jini. W télo zabradé ale jest neykràsnéjsi niže manželka tohoto poslednihn, pani Zolla Rusnovà rozenà Ziuié, puvvodem z Horvat ze vvsi Ze-Iendvor uVaraždinu, naroz. r. 1819. jenž ctenàfum Danice znà-ma jest z bezké tam tisténé bàsne Moja j Domovini. Blažene hodiny prožil sem w obcowé a wrozoiluwàeli s tauto slavvoill) rskau Safo; Avzdelanejši, duvvtipnojši a pfi tom vvraneiiojši milovvniee našobo wsenàrodu sem jesté nepoznal nad ni. Ji widéti a nàwi-dèti jedno jest. Kràsy wice usleehtilé než bujné, inrawuvv la-hodivyeh, rozin In w nenuecnyVh, feo slawoillyrskà z ust jejich co z naladéné Iiarfy libo zni. Pfi mluwcni o ucen^ch predmet celi nikdy nezapominà na nieze zonského pohlavvi: a pfedee saud jeji o literarni wzàjemtto.si'i Slàwìiw, o pr epi atosti Mad"aruw> a zwlàsté o narodnim wychowàwà/ii tak byl uhodiry, zdraw^ a pfi toni puvv orini a wlastni, že sem z niužsk^cb rtiivv nic vv^-horncjsiho neslysel. Nani Slowàkum, av otroctAvi narozenymi Avychovvanym, zdà se kazdà smela nàrodni a clowécenskà po-vvédomost byti hfiehem. S jinymi pak lidmi a nàrod) do jodné
a teže tfidy se klàsti a rovviiost pràw zadati : to se nam widi byti hned pf ewrat swéta a ziwota. Tak se clowèk odclowéciti milze! Pani Rusnovà zaiiàsi se, mimo bàsiiictwi, i spisovvà-nim knih o narodni wychowé zwlàsté ditek a mlàdeze. Ona radi, aby se ne jen SJawjamìm, ale již Slawjaneckum aSlaw-janeékàm s inlékem materskym làska k nàrodu a k feéidosrdre wlévvala. Wiozili se pozdé semeno narodnosti w iiàdra mia-dence neh pamiy, nezakofeni se vv zatvvrdlé již piidé: odtud prey se stàvvà, že tak nmozi we inlàdeneckéin wéku horiici, w muzském ehladnau a mrznau. Kdyz my takto rozmlauwàme, pfikvvitno z vvedlejšiho pfihytku asi dvvaiirocni utèsené dèwèe, které matka na lokté vvzavvši, fekla: Olga, moje drago djete, sta si ty? jesili Talianka? „Ni sam." Nèmkyna? „Ni sam." Dakle sta Jesi? „Ja sam llirka!" Tuto ndpovvéd dalo toto ne-wiiiàtko s jakausi détinskau hrdosti: uaéez matka polibiwsi je k srd ci swémii tiskla; i jà sem si potom s timto zlatauškeiii drobet pocackal a pomilitkuwal. Ptal seni se kooecné pani Riiš-nové jako prišla k této narodnosti a k nàrodni literature? Osa-mélost nàrodni byla ina uéiteJkynè narodnosti, odpoAvédéla ona; jà zde w Terstu žiji mezi Wiahynèmi, Nèinkynémi a jinyeh nàrodu vv ženštinaini : mrawy a zpiìsoby techto rozdilné jsau od inojich; tonine učilo wice sainotu, než společnosti milowati ; samota mne vvedla ke éteui, pfemyslowàni a psàni, ačkoli již pfedtim vv ine Avlasti horvatské znala sem Danici a illyrské Nowiny. Pfi odchodti prosil sem ji, aby mi nekolik sIoav na pamàtku wlastni rtikaii napsala. Jeji skromnost mi odpusti, že se nemohu zdržeti to zde; položiti:
,,U tudjini Al u domovini Tko svoj rod ljubi Nikad sardefi njemu nezgtibi, Moltin da jirimitc za spominak ove male reči, koje sti a našem milom s'awjariskim jezika napisane ; jer pero nerno/e izpisali vpsclje moje, dasani Pjesnika Slawy Dcery a učitelja Uzajemnosti shvjanske j/poznala. U Terstn 21 Hujna 1841. Sofia Rušnov."
Pfi odehodu mém od ni, musei sem tuto dobrau a autlau duši wsclijak kojiti z ohledu na nudatici osud Slowàkmv Ta-transk^ch; pfedklàdànhn tisicerych teskliwyrh otàzek brala podil na jejich, od MacTariìw jim strnjenem, nebezpecenstwi, ptawsise: ci již mnoho wesnic a stolic zm pria reno? ci maji Slowàci néjaké zàstupcc proti této narodni w razdé kterà na né ciba? pr0(v ge j,rcy Slowàci sméleji w tak swaté dldezi tosti neli^baji a na swé obrane srd nate ji riepracuji? prue se ku \\ ladè
1*
a trillili nciitikaji ? zdaliby prey nebylo lépe aby Slowàci radéji nynèjsi whist swau opustili a k zachowàni narodnosti jinàm ku sìawjanskym hratriìm se pfcstehowali? at.d. iMilà sestro Slawjanskà, odpowcdcl jà, dékoji Wàm srdeciié za Wasi ucast-nost oa nestésti inojich krajanuw, bucTte pfcswédcena, že co w librarli možno, to délaji Slowàci k retowàni swé narodnosti. Wsickni téméf posawad w této pnciné wysli spisowé: Sollen wir Magyaren werden — Der Magyarisimis in Ungarii — Mit Spcck fàngt man Mail se— Apologia— Schreiben des Crafen Zay — Der Sprachkampf, Mirabilia atd. jsau od Slowàkuw. Naoež ona : „To{ jsau slabé zbro je proti ztfestènosti." Owsem, fekl som jà, alejàmysh'ms Napoleonom: že i péro jest meo. Politiokyoh prostfedkiìw Slowàci nemaji, museji se nyni jen duchown^mi bràniti; uwéfuji Wàs wsak, že Malfari swau kràlkuneprowedau.
Serbskà obecaneb cirkew jest w Tetstn co s w obodna oboe, neni pod zàdnymi bisknpein, wisi jedinc od (ìiiheriiium , woli rocitè tri Storsi sobé za winlcc a zpràwce, ma dob fi; spofàdané nàrodni skoly se tremi (fidami, které wsecky wsak jenom 26 zàkiìw pocitaji. Pfi školejestzwlàstni kràsnàsin, kde seschiiz-ky a snémy drziwaji, a chràm znamenit^. Ustaw tento nàrodni pochodi od J una Mile tic e, rozeného z Bosny ze Sarajewa, jenž puwodné byl kožešnikem, potom kupcem we Widni. On od-kaupil zde od Kekiiw grunt za 30 tisic Zlatych, na skoly pak ponici 1 36 tisicuwZl. Nemalo ume bolelo, že som nikdo obraz tohoto welikodiisného dobrodinee zde uowidèl, aékoli tabulo a nàpisy k jeho cti na sténàch wisoji. Pooet wsech Scrhiìw fe-ckého wyznàni w Terstu jest nyni 250 duši; lllynìw pak ka-tolickych asi 50 duši, tak že počet wsech Slawjauiiw do hro-mady obliasi asi 300 duši. Stézowali sobé zdejši katolicti Sla-wjané, že cele sobé saniyni zanei hàni jsau, ant knczstwo zàdné péce o jejich narodnost newede, škol pak a uciteliiw zàdnych nemaji. W Kawarné Stella Polare nalczaji so scrhsknpestauské a illyrskozahfcbské Nowiny. Zde sme citali i Wseobecné Ang-spurské Nowiny a to s welikau dychtiwostij nebo se w nich pod Čislom 256, zaniniaw y članek o Slawjanerh nalczal, ktery zdo dwa, tfikrate hlasité clou a s potloskem wseobccn^m slysàn byl, obzwlàsté onon pimkt: ^Slaven babeli dio erstou Stadte in Deutschlaiid gebaiit, Erzo gegraben und Handel eroflìiet. Dahor beriihrt es scbmerzlich jeden. gebildeteii Slaven, wenn or liest, wie man mit kakem Biute aufzaldt, wo und vvaiiu die Slaven von don Germanen verdrangt, decimirt, erschlagen, mit Flam-men und Sehwerdt aiisgerottet wurdon." Naràzi tu totiž dopi-
s o w atei iiepochybnè na obeii ohawn^, uestydaty clànek jaké-hosì Germanomana w téctize Nowinàch, Beilage 143. 111.
O nešpofich wsedse do scrbskcho chràmu s pfàtely, hrùza moé podjala ant seni u oltàfe uzfel stali knèze ozbrojeného, wysokého, ramenatého, hrdinského,  wice Hektorowi aneb Lauiitasowi, nežli Kalchasowi aneb Methodowi podobného. Byl to p. Stojanowic, duchowni z Cernohory, co wyslanec do Serbska zde cestu konajici: po poeti boži, kdyz se s nami do znàniosti dal, zeptàn : prue zbroj aspoiì we chiame neodloži? fekl : „to po nasky ! W Cernohofe prey i nečestuo i nebezpeé-no zbroj nékdy ze sebe složiti; i pfi jedenii pfi spani, i doma i we chràme musi zbroj pfi ruce byti, ant w okamženi Turci pfijiti a laupež anebo i wrazdu spàchati inoliali.  Proto u nàs i duchowni jsau bojownici." Po rozlauceni se se z dej širni Slaw-jany borei sem po dosaženi hlawniho cile ine cesty, totiž po odplawu do jizné Winety cili Benàtek : ale prò Diwadlo, kani i my sme šli, teprw okolo 11 hodiny zdejši parolo ÒT odehàzela. VV Terstu potkali sme i nékteré pobratimské putujici Slawjany, z nichž jeden byl p. Frautišek Perko, knéz w ÌMaxowé we Styrsku, muz wesely, nàrodom il horliwy; druliy byl p. Slawik, hudebnik, Cedi, mladši bratr onoho slawného huslisty, jenž byl sokeui slàwy Pagauiniho, ale z nastuzeni w Pesti, bohužel! pfed nekolika lety zemfel, pfičinau ncswédomitosti macFai-ského lékafe, ktery od nem icného na wenkow odjel. Oba tito Slawobratrowé spolu s nami do Benàtek se plawili.   Již sme byli w parolodni kajuté, uuaweni chozcniin colobo due odpo-eiwajice a dfiniajice s opfenau o Jtižko hlawau, již wsecko k odpluti hntowo bylo,  ant lodili kapitan stentorskym blasoni po lodi wolà:   Signóre Ho?làr / Signore /{oliar / chi èì ove è P( Mne se ani nesniwalo, že by se ten hlas mne frykal, až kdyz kapitan i s driihym jakymsi pàneni dosarne kajuty wsedsoona sjowa opct opakowali, jà co we siiàch proc i t iu „./« sono1" feknu: a tu spalimi pfed sobau pana Bušiiova, jenž swym i swé pani jméueni jesté srdeené pozdraweiii wsem ceakym Sla-wictììm pf mesi jmeuowité: Jungmanowi, Nai'afjkowi, Ilanko-wi, Paiackéniu, Proslowi, Klàcolovvi, ( lialupkowi, Kopita-EOwij až i Mickiewicowi, prose nàs aby elioni to priložite wy-riditi nikoli nezaponienuli. Sotwy že sino se rozlaucili s tónto tak wdécnym neoéokàwanym pošlem, již prowazowé a fetè-zowé na palubé hrkotali, kotwa byla wytazena a myehwélina swohodncm mori, a to Slawjans&ém mori cili MarcdeqliSchiavimi , jako tato cast jaderského mofe ode dàwua u Wlachùw nazywàna byla : srow. liaadrands Geogr. Le.vic.
DIL II.
Italie: Beitótsko a Lombardsko.
CAST I.
Benatky.
HUWi I
More   J a der s k é,
m ore jaderské čili adriatické cele jinyràz mà, nežli mofebal-tické: pràwé tak jako se obyvvatelé jihii ori obywatoliiw se-weru aneb jako se Slawjané a Nemci Jišeji. Tam i vv mori a nad morem wsudy jakasi laboda a vvlidnost, zde surowost a drsnatost; tam pùvvalmà rozmauitost a krasa, zde unawujiei jednonàsoboost a diwokà o hromo ost. Sami wétrowé a wiohro-wé, wlnobiti a jeeoni rozdilné jost na obau morirli. Na tondo mori, ačkoli baufka tyt^z pobrawala, jifedee jnvos noe nekolik hodin tise spàti Ize bylo : a wyjina dvve neh tri osoby , mezi nimiz jedna pani, morskau nemoc sotwa znamenati bylo, le-daže okamzité zàwraty a nulloby u nékter^eh. Jà nemoha se nasytiti pohledu bwezdnatéhonebe na kolébavvé této a nekoneč-né biadine morské casto na pallimi sem wystupnwal : Jsaut to z wlastni myslénky a eity, které more w rozjiinawém plawei plodi. Na mori wsecko weiikanské, ohromné, nekonecné, tu zrcadlo wécnosti a wseinohaurnosti, tu Biih bydli a pusòbi sa-motoy bez lidi : obrazy a diwadla pewné zemé ukazu ji se z tohoto stojisté male, slabé amatile; na mori widéti pfirodu jesté we stawu piiwodnosti a nevvinnosti, bez proinény, ant more (Ines takoWé jest, jakovvé bylo pfi stwofeui : twàrnost zemé Z trati la již dàwno swtij panensk^ ci taf akter w nezbedném nà-ruči lidskych wàsni, potreb a osudiìw; na mori clovvéka jen nebc ze wsech stran objimà a tèsi, tu nebo i nad sebaii i pod sebau Widime, ant se sliince, hwézdy a colà obloha w ném zrcadli, more nas obéma rukama k nebi nese mluwic k nam :
,,syn nebe jsi, a do nebe pf ijdeš ; dneh jsi ku wseduchu pfele-tis: na zemi musiš hlavvu zpinati a oči wywracowati chcošli nero iepltho .spatriti než hriidu ; cerna ruka zemé tàhue té wsudy do hrobu, a kazdy krok. opakiije ti to smutné heslo: piarli jsi, vvr prach se obràtis"; mofe kazdé nestésti na ném ziiiklé hned i pobiti a paiiiàtku jeho očim potomstwa zmaže, ono jest jako niaudry a tkliwy tékaf, jenž ràny, krevv a jiné necistoty naroduw a clowéconstwa sni^wà, čisti, boji, ncshojitclné pak aspoii pfedokem skrywà, a newiditelné čini : naproti tomu jako nostydalli zebràoka, roztrhané swé raurho a hadry odhalujic, hlizy a wfedy, jizwy aohrasty swého téla mimojdaucim schwal-né ukazuje, tak piula zelimi rimasta se zpàchanymi kfiwdami a wrazdami, zwéciiujc wojoy a krwcproliti skrze mramoro-wé poinoiky a slaupy, nàpisy a broby, mohyly, bojisté a zbo-feniny; na mori cinipe a plico téméf ustawicné jednaké pfi-jeniné a cerstwé powètfi do sebo wdeehiiji, ant na zemi s kazilyni krokem jiny jiiioh a smrad, shnilina a stuchliua nos uràzi; mofe wede k novvyiu swétiuii a diwiun stwofenosti, k now^m krajinam a nàrodiim a tini rozšifuje tèlesiry i duchowni obzor, otvvirà nepfebranné studnice pokladiiw a bohactwa a pozdvvihuje nàrody ku wziiešonejšim swazkum a wsestran-nejšimu poznani clowéconstwa:  zemé imi auzké hranice, co ptačata w kleči tlačeji a tran se tu lidé a nàrodewé jeden o druhéhu.— Proto jà od jakživva litovval som lobo, že nàs we-liky nàrod tak nialioky podii na mori a jeho dubrodiitich mà: to jest jedna z neyhlawnèjsich pf ičin, že we wzdclanosti, jme-nowité w priuiiyslu a swétokupectwi za jinyini zpàtkem zii-stal. Téméf zàdny nàrod w Europe od mofe tak odrezan aod-iaučon noni jako nàs.   Cechowé, Potaci, Serbowé, llorwati, Slawonci ani jen w dotknuti a sauscdstwi s ìuofem nejsau : eo pak Busovvé, Dalmatinci a Rulharowc maji, to nestoji vv pomoru k naši narodni welikosti a u pfirownàwàrii Slàwieku 'Vnglii, Fraudi, Spalili, Italii, Gcrmanii sotvvy tobo jména fcasluhuje. Ney wétsi nostésti, které nàs nàrod we starych casich potkalo, bylo jeho odstfihmiti od more a kupectwi skrze Nènice: tu pfesifižen ciw jeho wzdclanosti, ktcr^ se nyni °pct spojiti, sdisti a zahojiti musi.
Mezi pocestnimi zde na palubé poznal som i miioho kup* euw Biilbarsk^ch a Dalniatinskycb, ktefi, že sem jakž takž s nimi smlauvvati se niobi, ràdi se wukol nino shr ornai fTowali, k menni prospcr.hu , iiebot jàcizinec wice seni se od nich naučil nežli oni ode mne. Byli nazwice dlaubym turei kym ranchetta
m
odèni, které se oku inéiriu (leda na knèzich) nikdy nelihilo. Europejsk^" odéw nejeu sani w sobé k rasne jši jest, ale ì teli prospèch ma, že w nem telesnim a duchowni individualnost a osebnost kazdého, anobrž casto i charakter poznati Ize, což wsecko dJauhé a široke turecké saty ukrywaji a zababušuji. Mnohot mi wyprawowali o jejich knienu slawjaiiskéni, o oby-cejich, o powéràch, o dobrych i zlych wlastnostech jejich krajanù w, a to s otewfenau duvvérnosti zpozorowawse že i jà Slawjan seni a srdecny podil beni uà vvšeni DO so našeho nàrodu t^kà. Dwa Bulharowé byli zde, od nichž sem se wJastnini licheni pfesvvédcil, že mezi biilharskyiii a polskym rhinesineiii znacii^ jest rozdil; bulharske nosownice ncjsau tak silnéaostré jako polské, onychwéji w prostfedku mezi némohlàskau (a, e) a mezi $ <,' ; ku pf. ruka zni wice r'kancz reka. Tato ubozàtka, Bulharowé , zalowali borce na Anglicaiiy a jejich wy slance w Carihradé, jehož prey wplywein wsecka oswéta zde se potla-cuje a mnohé ukrutenstwi pàchà ke zkàze nàrodu. Sami Turci jsau prey hlaupi a nedbalilidé, chtèjili lìulh.irovvé školii a licitele uwesti, Turci se w to neniichaji, ale owsem Anglicane hned proti tornii u dvvorii a Baše nrotestuji.— Proc pak ale to dèlajii ptal sem se. — Z bàzné, odpowédéli oni, aby se prey Slawjanstwo noz malia lo a aby jejich morské kupectwi skrze wzdélanost techto nàrodtnv néjakau ujniu netrpélo. Podobn^ch jifikladùw wzdélaného barbaistvvi, sobook^cli téidito kramà-fuw, i wice wyprawowali tito dobfi lido. — SIzy mne za-lily kdyz som zde tu žalostnau powést slysel, že milj dàvvny znàm^ a pf itoli, p. Audélko Palasow, welkokupoc bulharsky (jenž do Peste na rocni trhy chodivval a jehož jméno so i mezi pfedplatiteli na nékteré z mojich kitih nalozà), kdyz w otciné swé, Weles, školu a licitele uwesti awiìbec pofàdek a pfijira-wy wzdélannsti zriniti chtél, na postwàni Anglicaniìw ode Turkiìw 100 bastnnad trpéti a pak ze wlasti na wyhiianstwi bràti se musei. Zbadajili Timi u néktoréhokfestana w Bulhar-sku a wBosnè penize, zawésuji jejnohama o železne so< hory hlawau k zorni, neehajlee ho tak dlauho tam trepetati, dokiid on aneb jeho pfàtelé zàdanaii suinmii nos loži. Kdyz kfostaii na koni jezdi a Turek tati costali Jenni w austfety pési jde, oneii i hnod dolu slézti a wo hluboké pokloué tak dlauho cokati musi, pokud tento pfcjde. Europa se Jìekiìw s welikyin ohném aler-niem ujala: ale tito nezasluhuji kfostanského milosrdenstwi ? nebot jsau Slàwowé: proto i nebetfcsny plàc a krik z Balkanu bàsnife Ostroziuského, ačkoli pfes celali Europti zwucol, zmi-
zel bez ohlasu ! — Ta nikdo neponuižo než Wsemàti Slàwa. Pfi tonite rozmlauwàiii pečala již rànorodà zafe wychod bar-witi ape ehwili iszfel sem wlastnim okem to ne) wznesenéjsi, smèlym štctccm niahfiiw a basii ifùw lak casto ličene, ale nikdy nedostižene, diwadlo pfirody, totiž wychod s tu m: e nadmorskem fdadtnau Jest to pohled ncwymluwné kràsy a vvelebnosti pln^, w jehož pfedstaweni wsecky sjednocené sily lidské jen swau slabost projevvuji.   Cela jiznà ohloha zmenila se na we-likansk^ tisieobleskowy ohiiostroj,  w jehož stfedku riìzowy, W mofi se zrcadlici, wukol plameny sypajici bod — slunoe— se stkwi, wezdy w^se awjHse se dwihaje. Co mne wtutodobu ocarowatelnostt i bolelo i nirzelo, byla netočnost jinych , ant se nàs na wrchu lode pfi tomto zàzraku jen màio nalezalo ; wétsi dil pocestn^ch byl w kajutàch buri we sue, bua* we hfe, bua* w zahàlce a ziwacce, ant jà i mimo sebe ce\f swé t k obdi-wowàni tohoto diwadla shromažditi, i w sobé city a obrazy odtud w duši zniklé utrwaliti seni se wselijak snažil. Znameual seni, jakjinde tak i pfi této pfiležitosti, zewétsina cestujicich mnohem méne radosti w toni nachàzi, aby wziiesené pfedméty pfirody aneb kràsoumy , palliatila mèsta a kraje s oprawdowau wniternaii libosti skutečne spatrila a poziwala, jako radéji jen w tom, aby o téch wécech chwastawé zwastatì molila. Od-kudž se i to wyswétliti dà, proč tak množi tèkawci a swéto-béznici, obzwlàsté bollati Anglicane a radopisni Némci, nema-jice zàdnébo smyslu prò kauzla pfirody a kràsoumy, pfedee ty neywètsi obtižnosti na cestàch podstupuji, na krkolomné hole sweycarské se dràpaji, auziny morské anebfeky a jezera proplawuji, na neybezpecnéjsi krajisté sopek a wodospàdilw lezau, do obrazàren a jinych smrek haufné a klopotné se tisk-nau, ne proto, aby zde rozkoš z powazowàni citili, alejediné piota, aby se chlubiti molili, že i oni tam byli, odtud ne jejich srdee ale jen jejich mariiomyslnost potrawu a uspokojeui od-nàsi. Než, jà hlahautek! jakže sem zde stejnau rozčilenost a podilnost od j inceli zadati inohlr komuzeby jinémii toto wycliar ženi slunce takowau radost pùsobiti molilo jako Slawjanowri? A tak jest : mne ukaz tento z dwojiho ohledu rozkosné zachy-eowal, wyolirazowaw mi netoliko wznesenost pfirody, ale i nadèje nàrodu, ant toto slunce we mladé swé oslawé pràwé nad slawjaiisknjrini krajinami, Illyrskem a Serbskem, stàio. Ono mi bylo obrazom wzkf išeni techto jižo^ch, po dlatihé noci k nowé-niu ziwotu powstàwajicioh, bratrùw. Oby, wzdychal sem sani w sobé, k wymalowàni této morskonebowé welelepoty né-
jak^ slawjansky Vernet nyni zde byl. Bàsiiictwi wsech casìiw a nàrodùw, s jeho sinico opisuj icim, zdlauhawé wyliciijicini, pfedméty osaniotnujieim zpùsobem, ukazuje se nani tu chndé a slabé : ono nonitiže ctyfi wzdàlené swéty, nohe, zeini, ninfe, slunce w jednoin okanizeni, na témz malem misto a prostrata tw i, k jednomu učinku, tak blizko spolu položiti a smichati.
S timto slawiv^m wrazein a citem obràtiw se k zàpadu ttzfel som w dalekosti plàwajici nad wrodami welikau a hrdau labut— hrdlo jeji wéze, hfebet chràm, kiadlapfedmésti amla-cTàtka wukol ni ostrowy — jost to Veuetìa la dominante — jsau to —Benatky. Tarn wychod slunce na nebi, zde zàpad Benàtek na zemi. Tyto palàce a stfechy nebetyéné, jejichž patra nad patry co mèsta nad mestom w powétf i staweua jsau ; tato Sparta zdi prazna a pfedee bezpeèiià, wlnit^mi waJy a pi i kopy obdana, tekaucimi bastami ohrazonà, probihajicinii priitoky co žilami oziwenà; plawnà zemé a chodné more; nàrod sedino aneb ležnio we wisutych luzkàch swé cesty i pràce, swé prochàzky i nàwstéwy konajici— toto wsecko mimowolile mi w pamet uwedlo onyno Sannazarowy werse, nimiž Benatky opsal a od republiky této za kazity wers sto 1 indoro w darom destai:
,,Vidernt Adriacis Venetam Neptunus in undis
Stare urbein et toto ponere jura mari : Nane inihi Tarpeias quantum vis Jupiter arces
Objice , et illa lui moenia Murtis , ait ; Si Pelago Tiberini praufers, nrbem aspice utramuue, Ulani bomines diees, banc posuisse Deos.'4
Kdo Peštanskau potopu Dunajem r. 1838 zpusobeiiau wìdèl, muze miti asi obraz Benàtek. Ale pfedee jakowy to rozdil ! tam Dunaj, zde mofe; tam padani a ficeni chalup, douiuw, pala-cuw, zde pewné stani a nepnhnuté wzdorowàni wsem auto-kùm wod; tam plàc, nàfek, hlad, smrt, zdesniich, woselost, ziwot! — Oboe a mèsto w déjinstwu swèta tak palliatile, pamatné swjmi puwodem, swau zwJàstni polohau, swymi zfizenostmi a ustawy, swyin kupectwim aumciiim, swau mòci aslàwau, swjmi dJaiihyin trwànim, swau pokrewnosti a wzàjcmnosti se Slawjany — jakow^ učinek lutiselo to pfi prwnim spatfeni na mé oko a srdee piisobiti! Smelo fieli molili, že se s takowyin srdcem jesté sotwy kdo k Benàtkiim bli-žil, jako jà: slawjanskyin srdcem! radostnym i bnlestnyui srdcem! Radostnym proto, že Venetia jest puwodné dcora Slàwy, od Slawjanùw založena i pojmeuowàna, a že Slàwo-
wé i potom we wsech stoletich wclik^ podil bràwalì na jejich dobrih i ztyeh nsudech; bolestiiyni proto, že i zelo narodu našemu skrze sausedy boria odftata, foč naše cizi feci pfcmo-žena a potlačena. Cele okoli Benàtské slawsk^nii jniény posawad obdano: samo toto mofe slulo Mare di Schiavotti, pak Oderzo, Grado, So è a(reka), Liwenca (feka), Platea(Piave'feka), Sjla (feka), Gary (potok Jarius), Medàk (Meduacus, nyni Brenta), ustrowy : Malautoka, Huran, Morjana, (Murano), Moraza-«o, Masorbo; liaba Rabina (BebbeBebiona),twrze : Malagora (Malaghera), Na'ega, Vusjn (Fusine) atd.   U Dandola se ze starych Rukopistiw uwozuji jesté i nàsledujici ostrowy : Calo-rexeusis (snad Kolobf eh), Firexensh (snad Bf eh Bf ezn^) , Conslarniensis.— Již lori naše stala u prostfedmofe a lagun pfed méstem: Mity Bože! jakow^ to pohled, oprawdowà Morskà Panna, pul téla w powétfi a pùl we wodé.   Jiznà Wineta. Wineta a Wonetia dwé dcery Slàwy.   Onu nàm Némci, tuto Wlachowé wyrwali. Prwni, neydelsi a neykràsnéjsi ulice cili nàbfozoii, kterà pfichozim z Terstu w oci padà, jest Ulice State uw, Slawianuiv, wlasky /lira de//li Slavi, /Uva degli SchiavonL Slàwa tedy i zde nàs pfiwitala. Plukowé gondolnikiiw obklicilì naši parolorT, aby nàs a naše wéci do hostince doprowodili. Jdito, feknu k mojim spoluputnikiìm, kam elicete, noha màse musi w Benatkàch neyprwé slawjanské pùdy dotknauti a usta mà slawjanskau ulici pozdrawiti.  Wystaupiw tedy z gòndòly cili cimiti natoto slawské hfežište, zde dosti dlauho wzhiiru a dolu prochàzel a již nyni dowédél som se, že se tato éastmèsta Fondamenta vecchia, t. j. stare zaklady cili grunty, jme-Uttje a k neystarsim poéàtkum Benàtek pfinàlezi. Stài sem zde ùa této piìdé, jako matka nad kolébkau, ze které ji jeji dite ukradeno a podwrzée wlozcno.— Wedle Ilrobni Kasàrny (Caseine del Sepolcro) uzfel som na dome nàpis lafinsky, že tam bydleli nékdy Petrarca a lìoccncio. Petrarca a Boeeacio w ulici Slàwfiw! Ponèwadz ale nyni nemél som času k nawstiweni tohoto pffhytku a k odepsàni nàpisu, pospichal som s gondol-nikem do hostince Kuropy, že wsak zde již wsecko pino bylo, šli moji druhowé a jà za nimi do Luny, jenž jest hostinec ueybilizsi nàmésti Sw. Marka   Rozhostiwle se zde w dosti swarn^ch a pohodln^ch pokojich, najali sme na cely cas nasello zde pobytu dwa gondnlniky a jcdnoho zkiisenébo wiid-('e? jenž nàs po palliaticeli niistech neykratsi costali wodili. Tini so staio, že za pél dniìw našeho zde se zdrzowàni, ninoho, téméf wse co pamatného jest, sme widèii a po-
znali, méwsc pfi lom i nekolik knili opsàni Benàtek ob-sahujicich. Prwni, co zde na pfichoziho diwnè učinkuje, jest to, že zde u prostfed wclikého mesta pfedee neobycejnà tichost panoje, nebo mimo žblunkani wesel a clunuw, nesly-šiš zde zàduého racboceni wuziiw, ani fehtàni a dupotàui konùw atémto podobnychoblusujicicb zwukiiw welikych mési.
IIMW1 II.
Slawsko- Déjepisné zuàmosti o ìienàtkùch,
Prwé wsak, nezby sme k jednotliw^mpfedmctiìm wBe-nàtkàcl» pfistaupili, za potrebne držimo neco z de je - a zeme-pisnébo obledu o tomto mestu, obzwlàsté nakolik se to s našim slawjanskym narodom stykà amicbà, pfedeslati, ant žiwol pfitomnosti w minulosti kofenuje a jediné z ni wyswélleu b^ti muze, Neystarsi, nepochybné jesté z AziedoEiiropy prinesene jméno našebo nàrodu bylo IVaud, jenž to samo znači to Slaw, o čemž srow. naši Stawu Bùh§m3 str. 33, 31. Jméno IVnnd zmenili cizi nàrodowé na Wend II euri, IVind Witiìt at.d. Tito Weneto-Slàwowé rozloženi byli od nepamatnycb casiìw w nepfetrzoném paso od more HiUìekelia až k mori Jader-tkéimi čili adriatskému ; tytam nazjKvà Tacit lunedi, tyto zde Mola 1 Veneti. Z techto Weueto-Slàwuw pronikli jedno-tiiwé ratolesti až do Galie k oceanu, kde sluh iVeuittj armo-rickymi. J ade isti čili adriatičti Wenetowé, fecky Heuetowé, jsau prastari obywatelé krajuw borni Italie, nebo již lle-rodot je znà a zpominà, a sàm powéstnjr jmitmr untar od nich jméno mà. Weneto-Slàwowé tito prowozowali na moli kupectwi, na pewniné rolnictwi, proto se ori nich mnozi ku-pečti a rolnìcti w^razowé k sausedtiin, Wlachiim a Ncmciim, anobrž již i k Latinikiìm destali (k. p. dogana, bora, gondola, corbita, Ilanza at.d.) VV tomto dàwncm sausedstwi Weneto-Slàwiiw s liimany pfošla i slawskà slowa arare od orati, ralo radlice role ryl, row, rataj, ryti, columóa patumlm\ od holiub paliub, a téinto podobnà do latinske feci. — B. 334. pf ijal cisaf Constantin W. wyse 300,000 Sarmatiiw Arkarag-AntiiW? od Sarmatiiw Limig-AntiìwT wypuzenych, do fimskyeh količin a rozusadil je w Thracii, Macedonii i w Itala (nepochyb-né hofejši). Kdyz se po oslabnutf fimské fise babaršti nàrodowé, jmenowité Hunowé pod Atilem r. do2 a Longobardowc r. 568 do Italie hrnuli zde nàtisky a ukriitnosti tropice, utikaly
mnohé rodiny na ostrowy Jaderského moro, kde osadiwsc se zponenàhla w obec zrostly, wrcbnosti zwolily a naposlcdy i wudce oili Doze r. 697, mezi nimiž prwni byl Pawfic Anafmt mestali z 1 Icrakley (Paulitio čili Pallinoci Anafesto). Sidlowlà-dy bylo neyprwé Herald ea, pak prò pofàd trwajici ncbczpečnost MahiWbkQ)akonècné òd r. 809 ostrow limito (Itivaalta), činiž zaklad k podnešnim Benàtkum založen. Wendky (cili Venatky, Benatky, Bnetky, a zkazené Mletky) dostaly jméno odtud, že iieyprwnejsi aneymnozsi obywatelé techto ostrowiìw a w^scp byli VVeneti čili Slàwowé : ku kter^mž Prwoslàwiìm čili Staro-slàwiim, zde od jakziwa, pod nazwem Wenetiiw a Illyriiw bydliwsiin, pfipojowali se pozdeji i Druhoslàwowé čili Nowo-slàwowé ze sewcrow^chodnich krajin do jihozàpadnich prešli, jmenowité Dalmatinci, Narecané, Zachl unici, Ilorwati, Ser-bowé, Slawonci, Krajinci, Korotané a jini. Mesto Grad (Grado) bylo pocàtecné hlawnim méstem techto Weiietskojadcr-•sk^ch ostrowuw, kteraž prednost potom na Benatky prenesena. Wsickni tito ostrowowc pruuilcžcli dlauho, jak z občanskcho tak i z cirkowniho ohledu, k Carihradskému cisarstwi, odkud posawad tak mnohé poziistatky byzantiiiského wplywn a wku-s" w Benatkàch.
Za to màm, že zde nebiide nemilo, ukazati letočetn^m poradkem swazky, které wr nàslednich časieh mezi tornito Staroslàwy Bcnàtsk^mi a Nowoslàwy s ninii sausedujicimi misto mèli:
819 roku, Jan Participatius, syn a spolupannwnik Agnella, Wyobcowàn byw z Benàtek, šel ku tìlaw/w (Narečansk^m*)
820 Fortunat, Patriarch Gradskjr, pod jehož arcibiskiip-stwi i Benatky nàlozely, mei učastnost na pozdwizeni se Lja-dowjta, knižete slawopanonskélio, proti némerkému cisafi Ludwikowi, poslaw onomn délniky k upewnéni mèst a hraduw.
825 Mèsto Zader wo Slawo-Dalinatsku, zwolilo sobé wlastnibo zpràwce, pod j méne in i)ažd, t.j. Dožo, lat Dux.
829 Mèi Jan Participatius, jako Dozo Benàtsk^, ptìtky a rozinisky se Slàwy, jenž Korfu, Melilo, Pharu, Braci, Choaru a Ladestu opanowali. Wyslanoc techto prišed do Benàtek k nciuéni pokoje, pfijal kfest. — Nic méne swàry a boje mezi Bonàtcany a Slawjany trwaly asi 170 let.
836 Doze Benàtsk^ Potr Tradoni ko ohnowil sinluwu se županom Slawo-Narecansk^m Drzicem čili Drai/tem-, tež i s knižetem Slawo-Horwatstym Mojslawem.
837 a nàslcd. 1 Ini vvatšti kupci prow ozujice kupectwi ria mori adriatskéiii plawiwajise na konduruvh (condurne, sr. kon-doJtt gondola) do Benàtek. (Const. Porph. C. 31).
810 Slàwowé Nareéansti plenili pod wiìdcem Uneslawem okoli Benàtské, wybirali wysoké ciò od lodi do jejich pfistawu wbihajfcich. Doze Tradnniko byl od nicb w boji na mori pfemožen.
860. Ursus Participatius, Doze Benàtsk^, wedl wàlktl proti nini, ale bez prosperiti!.
874. Mir uciiién jest mezi Ludwikem kràlem Baworskyhn a Swatop'ukem kràlem Morawskym, we wsi Forabeim ; na cele wyslanciiw Swatoplukow^ab byl Jan knez z Bcnàfek ( Jo-annes presbyter de Venetiis). Tento Jan, zdàse, byl tentyz knéz, jenž Jan Zagontiu slul a neystarši kroniku Benàtskaii psal, litorali Fr. Zanetti 1765 w Benatkàch wydal pud nàslo-wim : „Chronicon Venetum omnium quae circuiti fermi tur ve-tustissinium et Johanni Sor/omino vulgo tributimi." Saiiuto klade éas sepsàni této kroniky na r. 806. jini jinàce. Nakazdy pfipad palliataci jest tento swazek mezi Swatoplukem a Janem knézem w Benatkàch.
948. Sniluwa mezi Benàtéany a Slawo-Narecany iicinéna pod dozetstwim Petra Candianiho.
975. Horwati, jmenowitc jejich Zupan na ostrowé Kissa, daii zàdali od Benàtcaniìw jako od spojenctiw Dalmatinciiw Horwatiim poplatnych ; Dože Pot r Ursoolo zakàzal Benàtcaiuim daii dàAvati. Beiiàlcan Badiiar Bragadin se 6 dobfe ozbrojeiijr-mi lodimi Kissu (cili Pago) oblobnuw mnohé zajaté obojiho polilawi do Benàtek pfiwedl, cimž počet obywateliìw Benàt-sk^ch slawjanskau krwi opèt znamenite rozmnožen.
Zader (Zara, Jadera) oddal se w ochranu Benàtcaiuim; Horwati a Nareoané to tézce nesauce jej nepokojili, 10 mé-stamìw jawse na swé ostrowy je wlekli. Dalmatinci poslawsc wyslance k Doži zadali pomoc slibujice že jeho wèrn^iui spn-jenci bytichtoji. Dože pfiprawiw stkwostné lodTstwo, na don Wstauponi Pano wstaiipil, po slyseni niše we chràme S. Petra na ostrowè Oli volo, do Iodi. Biskup Jenni poswécenau korau-hew podal, a Dože wt^z don odplavvil do pfistawu Josolské-ho. Totot jost pocàtek onéno nàdherné Slavvnosti, ktorauSvvo-bodnà Oboe Benàtskà a jeji Dože potom kazdorocné na don Wstaiipeni Pane zachowàwala, a které obrazné pf cdstawujc snubeni Benàtek s adriatskym mofeni. Koràb wolik^, k tomu cili zwlàsté shotowen^, coly pozlačen^ a kràsnyini fezbami
ozdobony slul Ut/centauro, od socliy Ccntaura kterau za zoak ma *)i Na knràbé w lai praporec S. Marka. Dože u pf edku se-diciho sprowàzelo šest Senatoruw, jenžs nim sedmem «Signoria sluli, wedle nich cizi wyslancowé, ant ninfe nekolik tisico lu-dicok krylo. Kdyz koràh tento asi 200 krokiìw daleko, mezi ostrow Lido a Erasmo, prišel, a Patriarch nàdohu s poswéce-nau wodau do more wlil, pustil Dože skrze diru pfi jeho sitile udélanaii zlat^ prsten do more,fka: »Desponsamus te mare in siguum veri perpetiiique Domi/tii." Kdyz se to stalo, sestaupi Dože s komonstwein na ostrow Udo, kde Patriarch we chràme S. Mikulàse slawnau mši drži : weeer pak jest hostina w Do-žecim palaci. Koràh Bueentauriis jediné k této slawnosti byl potf ebowàn , ostatili čas lezel we zbrojnici pod stfechau, odkud S diuiwr pfed wstauponiin do wody pfenešen a za 8 dmìw tam uochàn byl. Pozlačeni koràbu tubo stalo 10—12,000 Dukàtiìw; fezba na nèm pfedstawiije pohanské morské bohy, nymfy, lastury, zwifata, obraz sprawedliwosti, prawdy, wéniosti a bcdliwosti, pokojc, hojoosti, Apolla a 9 Muz, 12 mèsicuw atd. Roku 1177 byl siiui papež Alexander III. pfi takowéto slawnosti pfitomcn: on prey darowal dožoti Ziaiiimu zlaty })rsten k hozeni jej do more : ačkoli sama slawuost snubeni s morem již dàwno pfed tim w ohyceji byla- Slàwowé zawdali pfiležitost k této rozhlàsené Slawnnsti.
Toto Renàtské lodstwo pod wiidcowstwim Petra Urseola pfiplulo neyprwé do Pofici (Parenzo) aPoly w Istrii, pak do Osor a w Dalmatii, kdo až do Lettili zìistalo. Zde Dože wzaw ueylopsi slawodalmatskc wojsko do swé služb) pf isolilo Zadrii, kam se i biskupowé a lid z AVelje, z Rabu a odjinud dosta-wili, wèrnost a poslušnost jemu slibujioo. To učiuil i Trogir (Trau) a Lewigrad.
995. Dože Petr Urseolus II. uwcdl pomorskau Dalmatii, t. j. mèsta Zader, Split, Trogir, ostrowy Kork, Rab a Kor-éiilu w Renàtské poildanstwi, ant pfed tini odo 122 let Ilor-watiìm poplatné byli; a wyblàsil se za wéwoduDalmatie. Toto pfiwtéleni sokyné swé Dalmatie, Venetii teprw pozdwi-hlo a tim nomilo čim so stala. Ono propujčilo Reriàtcanum pausi wi nad adriatsk^m mofoin a tim otcwfelo cestu až ku stfe-
) B'i-rpnlnurus: |>redloy,kahu Lo, sr. ind. ma, jest w recké a slawské re<;i zwelirnjiYi, k. |». fivavxov (welkofik) , fiuXifing (welkohlad) , /Sh-àty°S (welko/izen) (ìowyiig ( welkooky) nld.; a nase hn-wol . bu-gnry, Hti-hnr Byhor , rus, bu-gor (Grabhtige!) , pois, bu-gai (vveliky čili swaty biij) Bùslaw atd.
riozemiiimu meh a kArchipelu, a k ziskànizdc mnoh^ch mèst a ostrowùw, ono uinožniln Monopol Bcnatsk^ potlačenim krasne kwésti počniajioiho kupeetwi w Dalmatii; kupčeni s roznyni dob) tkem z Turek skrze Daimatsko jdaucim, donaselo Obei Benàtské ročite tfidcet tisictìw dukàtiìw, ai nic nedime o zmii-zilém odtudto braném wojsku, nie n poplatcich a danieh, o bernieh a desàtcich, oclech amateci* které Dalmatoslàwowé w Benatkàch, u tak focene Dogana}, za wseliké ku prodaji pf iwe-zené zboži, k. p. za solené ryby, obiti, dfiwi, ovvoce, wino, olej, plàtno, hedbàwatd. skladati museli, tak že se zdà, jako-by obzwlàsté prò né zfizena byla powèstnà, zde naproti ulici Slawjauiiw postawenà, Dogana čili Do/tana, t. j. diibon a pùhon kupciiw, čili misto a staweni kain se wschky koràh a towar pfi pfiplawu swém doàwél, zde skladal, cenil, dežmo-wal. K loweni a wysetfowàni takow^ch lodi a zboži ustano-weni byli zwlàstni dohonvi čili nàbonci, honcowé, které slo-wo pfešlo i do wlastiny doganiere, a frane, donane donanier. Sr. Topografia Veneta, ovvero descrizione dello Stato Veneto, Tom. I. Venet. 1787.
1009. Otto Urseolo, Dože Benàtské pojawr za manželku deeru Gojsy čili Geysy, knižete uherského, upewnil tiin wlà-dn swau w Dalmatii.
1018. Kresimir III. kràl Florwatskyr chtéwT Benàtcany z Dalmatie wypuditi uwalil na se poràzku u Zadru.— Syn jeho Stepan do Benàtek co rukojmé pokoje pfiweden, od dožete tak milowàn byl, že mu tento swau d ceni Hi liku za manželku dal.
1030. Sw. Gerard Zngreda , Benàtcan, jehož rod ze Ši-beniku av Dalmatii pochodil, byw nékolik roktìw mnicheni fàdu Beiiedictinskéhn w Benatkàch, šel ku kràli Stépànowi a stai se Apostolom uherskym. Potom jakž w Beli vit Budina 7 let co pustewnik žil, powysen byl na biskupa Caiiadského, pak r. 1047 inučenikem se stai skrze Màdara Wathu a jeho spiklence w Biidiné, w Bàckém mèste, neyprwukamenowàn, potom z wrchu, Blocksberk foceného, asi OOsàhiiw wysokého, do Dunaje swrzen , od kteréhoz času wrcb tento Gerhardowym sin je. Télo jeho pochowàno neyprwé wr Budiné , w^e chi anié panny Marie, po sedmi letecli odtud preneseno do Canadu; r-1090 byla, die swédectwi Pi Igram a (Cai end. Chronol. die 23. Febr.), càstka jeho téla a kosti do Benàtek prenesena, a W* kaplnce chràmu S. Trojice (S. Tornita) složena. Chronicon Budcnse, wydané od Jos. Podhradského w Budiné 1838. str. 95. piše : „Gerardus monachus do Rosacio, natione Veneto-
rum jini piši Rascia, snad misto Rascia t. j. Dalmatia neb Slawonia, což cizinei casto michaji.
10S4—1000. Pod Dožem Yitalcm Falierini obdrželi Benàtcané panstwi nad Dalmatskem a Horwatskcm.
11-16. Ceskà, w Benatkàch osazenà rodio a, kterau Dandola Veceman, Sanuto a jini pozde jši Pizaman, Pizzainan jine-ìiiiji, wystawila kràsny a weliky chràm S. laikàse, w okresu S wato-Mar ko w s k ém.
USO. J inde i eh Hlarasidelsky, čili ze Starého Sola, Sedia (nèin. Starschedcl ! ! ), byl s cisafem Bcdf ieliein Riidobradym (Barharossa) vv Benatkàch pf itomeli pfi tohoto upokofeni a Sinifeni se s papežem Alexandrem III. we chràme S. Marka. On byl prwni jenž nad pfilisnyni se upoiiiznwànim cisafowim a piepychem papczowyin swau newoli na jewo dal, a kdyz tento nohu na onoho siji položiti cbtèl, meče se cbopil a tako-wé zhanohcni dopustitinechtel. Stare solo, sedlo, piiwod fedito Slawoserbskyclt slechtieiiw, jest brad a wes w Mišni, w sausedstwi Meziboru (Mcrscbnrg).
1200 Rodimi Ban kartica jinenowanà dala wystawiti kràsny chràm Sw. Patemiana w okresu Swato-Markowském (sr. AJbirizzi, Venezia, str. 77).
1211. Prišlo sto wyslancùw Slawndalmatskych ze Zàdru do Benàtek k ucinèni smhlwy apokoje: z nichž patinaci'e z prw-nich ziistali a osadili se w Benatkàch (Lucius str. 166).
1299 Dominik Hlaw (Sciavo), setnik a wiidce Benàtsky tv boji proti Janowskyni (Gonna), locfstwo techto dilem zka-ziivv, dilem zajaw , s welikau eti a radosti pfi uàwratu od Benàtcanuw witàn byl.
1331. Benàtcané od Slawiìw pfenioženi: wice než sto Benàtcanuw zabito.
1336. Karel, Markrabé Morawsky, syn Jana, kràle Če-ského, slysaw o roztrzkàch mezi Bonàteany a nékterynii wla-sk\mii obeomi, pustil se s wojskein ria Iodi po Dunaji skrze Horwatsko až k Seni, a tu wsedavvse na mofe, obkličeni byli ze wsech stran lodnii Benàtskynii, které jej jàti a s nini do Benàtek plawiti se chtély. Karel sàm (feti, s Bartolomejem hrahètem Seiiskyni a Janeiii Lipskym, z lode skrze oknotajné wystatipiw wpadl dn bàrky rybarské, kde rybàf wsecky tri py tlemi a sitéini pfikryw jel s ninii skrze wsecky lodi Benàtské, až je pfiplawil kubfehu, odkudž oni pésky doWogleje (Aquilcja) šli. Benàtcané ty ostatili jenž na lodi byli zjimawse drželi je nékolik dnùw u wézeni.
1354. Marino Falieri, Dože Benàtsky, chtéw prometni we wlàdè a zpràwè oboe Benàtské uriniti, w pfedscwzeti swém zradén a stat byl: w porozuniéni a we spiknuti s nini bylo okolo 300 Dalmatùw.
1121. Ondrej liudimir dal na Benàtském ostrowé S. Ducba (S. Spirito) stawéti chràm a k I aster Frantiskansky. We chràme tomto spatruji se jesle, mistrowské dilo od Mikulàse dell* Arca Schiavane,
1135. due 31. Pros. YiylGirj Wukowieh, despota Rasano w (Rasciac), slawné do sleehty Renàtské; pfijat, skrze dekret Wétsi Rady (maggior Consiglio); tento dekret nalezàse w Do-žeci kancelàfi, w knize Ursa, str. 106.
1460. Žil zde Hieronym Slawon (Girolamo Schiavone) znamenit)'' malie, uceiiik Jakuba Squareiona, malire w Padowé.
1500. Obnowen prastrary chràm S. Marie Zupanické (S. Maria Zoben igo) w okresu Swato-Markowském; chràm tento hned se zacàtkem Renàtek wystawen pak podruh^kràtc asi okolo 1500 znowu zbudowàu byl od rodioy Zupanica (wlas. Jubaiiica, Zohcniga), je již jméno nosi; opét r. 1680. od roz-licnyeh slechticnych roditi oprawen. Cele priiceli chràmu jest z mramorii, utéseiiymi fezbami a sochami ozdobené.
1551. Obnowen byl z gruntu chràm Slawjauiiw, S. Giri zaswécen (S. Giorgio degli Schiavimi), a pauze od Slawjaniìvv illyrskyeh zprawowàn, on stoji w okresu Kastelském. Kdy tento stary^ e brani poprwni kràto stawen byl, neni znàino.
1502—1582. Ondre j M edola prijmim Schiavone , jeden z neyslawnéjsich malifiìw, pfitel a pomočnik Titianiiw, rodila ze Sihcnikii w Dalmatsku, osadil se w Benatkàch a stai se pfedkem cetné a slawné rodiny malifské w Benatkàch i w jinych k rajinàch, jincnowité Michala, .lana jenž jest w Rusi, Natale jenž jest we Widni a Felice jenž jest w Benatkàch.
1555. .la k uh Pisbolica, mabf w Benàtkàeh.
1565. Julius Slamata (Schiavetto) byl hudehnik askladaé (coniponist) ; dal w Benàtkàeh péti- a sestiblasovvé Zpévvy (motety) tisknauti.
1740. Bedfieh Heukowic , maliT slawjansky w Benàtkàeh, narozen w Dalmatsku.
1767, Dalmatinsky hrabé Laskowie , nbzalowàn byw zeby s Turky porozuméni mèi, byl do tézkébo wézeni vv Dožeeim palàru uwrzcn, w nèniz 14 let upél. Francauzowé pfišedše do Benàtek otewfeli, a dilem i zoofili, tyto brozné temnice, našli tam Laskowice, že bo ale z techto pelosi, nepostupnč, n^-
brž znàlila na swétlo a swobodné powétfi wyvvedli, on w tyz den oslepnul i zeinfel. Laskowic byl posledniin wézném Benàtské republik) , jenž w tèebto Dožecicb žal afe eh sedei!
1780—1790. pfed francauzskau rewoluci poéitalo se w Benàtskéoi wojsku 20,000 Slawjanuw- Kdyz Napoleon Benatky obklicil a k podani se zàdal, Dal marin ci shroniazdiwsc se na nàmésti Pawla, byli sami jed in i, k ieri mèsto bez bojo a krwe proliti Francauziun odewzdati nechtéli; kdyz opét pozdéji Be-nàtky hned tomo, hned jinému panowniku pfipadly, Dalnia-tinci nocbtéli Francauziun pfisabati, fkauce: ,,Mynejsme k—y abycboni casto pfisabali a pfisabu menili." Cisaf František naposled) musei sani pfisabu jejich rozwàzati. — Slušne tedy Mikul. Tomasic ( wlas. Tomaseo ) wlasky^ spisowatel, w Benàtkàeh nyni žijici, rodom z Dalmatska, Ave kuižce Scintille W pfedinl. Sw. I. piše : ,,Lew Sw. Marka dàwtio ztratil bollatati swau hfìwu, i zuby i pazaury: téch nékolik iiehtuw co mu ziìstalo byla skiwoill) rskà sila a snaha."
Pfi takowéto dàwné ustawicné wzàjemnosti Wcnetùw, Benàtcanuw a Slawjauiiw rozlicnokinenny^oh, pf ir ozenà wéc jest, že se, ncjen mezi nowèjsnni auižšimi, ale i mezi ney-staršimi a ne) w) ššimi rod i riami Benàtsky^nii tak mnobà slawjan-skà jména nalezaji, z nichž mnoha sami Beiiatšti déjepiscowé, jmenowitè Dandola a Sanuto, za slawjanského puwodu wy-hlasuji a whist jejich odkudpfislindàwajf. Kazimir Fresot wy-dal zwlàstni dilo o rodioàeh benàtské sleehty. My elicerne z nich slawjanské, aspoii pokud nàm avo znàmost pfisly, zde abecednim pofàdkem uwesti :
Sugatili, Bankanica.
Rarbamazeln (sr. Mnstihradii*). Rarzìza. Bastilo IJosulo. Ra/ej Raxejo.
Bradač (Barbarini / Welje), Bel (Belli /. Dalia ) Belen.
Raion (■/. Dalmatie). Renkmvte Reneovich. Blu C a j (wlas. Orsini.) Rogurad Rngrad Ragradio. Rosi. Rradnn.
Budimir (Rondimi!).
Rndislaw (Ratinino Roliscalco).
O noi o (Žepnin )-
Ciwrana. Čuran.
Dalmir Dalmario.
Datidad piedtim, nyni Agnuadei.
Dandola (sr. Dodola).
Dedo Diedo.
Dètinow Diecinov (ze Slawon.)
Dyni.
Fratnié.
Geòrgie Giorgio. Giz Giži (z Wogleje). Grabina Gravina (z Draee). Gradenik, prwé Gradii- (» Wogleje), Griman (sr. bramati, aneb krrnan f) Gora Guori (z Uher). zinnali (ze Slawon). Ivančir welknpeckà rodina. Ivanowich.
Karlowie (wlas. Torquato).
Kawka Caucko.
Kasanic CaHsianico.
Katatrinow (z Daini.)
Lipoman.
Malibran.
Maliper.
Manoles, Manolesso,
Mastalié,
Mermo.
Morenik
Most Must; da Monto aneb da Ponte
Mudar.
Mogia.
iMnrian.
Nadab
[Vogar Nogari.
Paskalic.
Pisar Pesar.
Pisbolica, malo.
Planik Pianigbi (z Wogleje).
Poi Poli (z Dalniarie).
Polan (z Polany).
Polin (z Malninoky).
Hagozzi (Roho/., ri Itakoci Kakowsky? ze Slavonie r. 1252.) JSavian Mnvian (sr. serb. Bognsaw). Seinenec ge»ienri. Slavv Schiavo.
Slawian Schinvoni Medoln , mali'f.
Soranzi (sr. Zorié tak jako Parenzu a Poriri f z Burann). Steno. Sten ini (ze ijlawonie). Strnad (Slomadi Stranodi). Snrian.
Tiepol,
Usnag (sr. snaga, sna/.W).
Veeeman (1'izaman , z Cech).
Velo Veglo.
Viadro.
Vilar Viglari.
Vuko wic.
Zagornin.
Zagredo.
Zagrni
Zamaha (z Dal m.) Zavvornan. Znan , Zuanelli. Znbanic Zubanigu
lineilo Slaw tak byìo oblibciio, že nékteré wysokoslech-tické rodiny je co kfestni a osobni pfed svvà rodinnà jména klàdli, k. p. Serenissimo- Schiava Marcello, Serenissimo Schiavo Polani atd. sr. Dandola u Murat. str. 425, a Sanuta str. 629, což se nepochybné stàwalo na pamàtku tobo, že ze slawského nàrodu pochàzeji.
I na wzdélanost a "iteratimi slawjanskau Benatky nemaiy wply vv meli, ant vv jejich meste wcasné kuihy, téméf we wsech nàfccichslawjanskjrch,. tistén-y byly, tak k.p. roku 1483. Missàl glagolitskjt; r. 1193 Missàl cyrilsky; 1195 Evangelia a Epistoly vv cirkewnoslawské feci od Bernardina; 1506 Biblie ceskà, pfi kterémz tisku zpràwci a korrektorowé byli Jan Jindfissky^ ze Zàtce a Toniàs Molek z Hràdce nad Labem; 1519—1538 Služebnik, Zaltàf s Casoslowem, Molit woslow, Oktoich, Minej atd. od vvéwody Božidara VVukowiée ponioei mnichuw; i jeho syn Wineenc Wukowié vvydal zde šest knih od 15413—1561; 1513 Evangelia od Zbora wice; 1559 Jegjiipka èiliCikanka, bàsen slawoillyr. od Zubranowiée; 1561 Missàl od M. Brozice; 1566 Casoslowec od Jakubaz kamenuc Beky; 1509 Zaltàf a 157 oMolitwemk od llieron. Zagurowice; 1595 Slow-aik od Fr W ranice (Verantius); 1038 Zaltàf od iì inani nt i ho ; 1013, 1682, 1699, 1718 Evangelia od J. Baudulawice; 1639 Prawopis Nawoillyr. od Zamanc; 1708 Katcchismus daini, od biskupa Biankowice; 1751 Sei). Dolci de ili) r. Linguae vetust. et amplitudine ; 1758 Slownik od A. Dellahelly ; 1758 Kacicowy Zpéwy; 1761 Sjetuvvanje mladoga coweka od Z. Orphelina; 1761 Slovvo o grješnom celowjcku od D. Obradowice; 1803 Etika od téhoz; Ì807 Pjesna na Serbow od téhoz; 1773 Evangelia od P.Kuezewice; 1801 Zcmlcopisanije od Solarice, 1809 0 samosti od téhoz, 1809 Swerch wozpitauija od téhoz, 18 11
Pominak knižeski od teh oz ; pak od r. 1S00—1805 mnohé knihy od V. Kakičc, 1767 od Damiano wice, 1765 od Julinaca, 1807 od Elenice atd. Anobrž sami Benàtcané psali nezfidka o slawjauskych wécech, k.p. Flaminia s Cor/telit/s Senator Vene-tus, psal: Catharus, Dalmatiae Civitas, in ecclesiastico et civili statu historicis documentisi illustrata. Patav. 1759. — 1 množi malici slavvjanšti zde se wycwicili.
II"MiA11 t III-
Benatky. Swato-Markowské namesti a jeho okoli'.
Za to mame, že tenuto pfcdeslanymi zde znàmostmi opa-tfeiry' ctenàf, již nyni s tim wétsi ochotnosti a ucastnosti nà-sledowati nàs bude, kdyz jej po tomto slavvovvlaském mèste a k jeho pamatnostem woditi budeme. Nebo kdo Benatky, netoiiko widéti, ale i cititi a rozuméti elice, teli se w zrcadle déjin a starožitnostiria né divvati musi; musi mèstojistytnpo-Wolo^m pofàdkem ohlédati, aby zmaten a zhinozdèti nebyl, nebo zàsoba mnohych stoleti swaluje se tu auprkem na duši.— Naš prwni chod tedy byl na nàmésti Sw. Marka, tento ràj Benàtcanuw. A oprawdu, on pfewysuje Avšecko ocekàv\Tàni, on zahanbuje i tu neynapnutéjsi nowoehtiwost. Již Petrarka psal av jednom liste o ném : „Platea eui non scio ah orbis terrari!m parem habeat." Co w jinych welikych mestech poruzuu wroz-licnyeh ulicech a pfedmèstich kràsného a pamatného rozpt^-leno jest, to se zde wše w auzké prostore s est fede no nalezà : kawàrny, areny, tržište, proebàzky, radnice, knihowny a jiné nàdhemé stawby. W jebo budnwàch, obzwlàsté we zdech chràmu Svvato-Markovvského a palàcn Dožeciho, charakteri-zuji se cele Benatky neywérnéji a neyziwéji. Muzi av ceruo-/tedbawnyc/t plàstéch, zeny vv cernych zàwojecb tràwéji zde cas až do pulnoci sladkym nic neciuénini ( dolce l'arnionte ). Uvvàleni keyklifi, sediwé kostrubaté zenstiny jako i pàvvopys-nà šlechta Bcnàtskà niichà se tu w jeduocolibo(quodlibet) s po-d i w uh o d nati snàselivvnsti, a s obcanskonàrodiiini saucitein. Ney zanimawèjsi prò oko znatele jest zde pohled na rozdilnost postaw a oblicejuvv jak slechty tak lido w této nahrnutine oby-watelstwa. Tri puvvodni pravvzorowé pamiji wc wseeli Benàt-skych hlawàch a twàfich: jedcu jest fimsky dlauhohrdly, wy-sokomyshiy^,  zasmusity, panowity, miceli wy;  druhy' jest
slawsky, okraiihlotwàruy, pfivvètiwy, wesely, stèbetuy, zpé-vvavvy; tfeti jest jakàsi uiiseiiiua germanske a arabské krwe. — Jest Marko wistè toto ctwerohranasi jako Festaoské nowonà-niesti, iièco wsak užši ; obdati iicyitàdlìer nèjsimi budowami a stkwostniio ku prochàzkàm slaužicini pfistfešim. Sama piìda placu jest čista, iiméledlazeuàa bilym mramorcm mozaikowanà, ant ji zàduà kolesa wozùw iiewyhlubiiji a zàdué podkowy komiw nerozražeji. Co zde ciziiicovvi w oci bije, jest to ne-scislué nmozstwi holubiiw létajicich wiikol anebo pfed nobami se pletaucich tak pi tome a smele, Ze se jim clowèk, ne oni elowekowi wybybowati musi. Nastfechàeh aoknàeh palàciiw, na pawlacich, na chràmich a wézieh wsudy hcjna techto ptà-kiivv. 1 zde prozrazuji Benatky swiìj slawjansky pùwod a charakter, swau pokrewnost s nasini halnlricim nàrodem, jehož wsickni kmenowé od starodàwnych casiiw tyto ptàky obzwlàsté milo wali, we dwofich držcli a pilné ohowali, sr. Wyklad ku Slàwy De. str. 72. Jméno holiih (colomba palomba) prešlo ode Slawjanuw k ostatnim europejskyni iiàrodiim a se jménem iiepochybiié i wéc. Skoda jen že Benàtcané pfi toni cistoty iiešetfeji, ant trusem a pefim techto holubuw vvsechny domy, okna a pawdace zaneswàfciiy jsau, což obzwlàsté vv Dožecim palàcu omrzlost i oskliwost ptìsobi. Odpnlcdnc s uderenimdwau hoditi uà wézi sbrknau se wsickni tito, jinàée rozptyleni, ho-lubovvé a holubice na nàinèsti Swatoniarkowské, kde potra-wu swau dostàwaji Kdo zde takowého holuha zabije, trestàn bywà od wrehiiosti, podle zwlàstniho o toni wydanébo zàkona; kazity se j ini tedy wy hy huje, éim Imbibi smelosti nabyli. Wsickni tito hohibowé jsau jednobarwi, totiž tmawomodfi amale nizké postawy, a proto pohled na né netti pf ijemni. Cbowaji se iiàkladkem stàtu cili obee : a obycej tento prey tak starodàw-lry jest, jako mèsto Benatky. Pfedtim se prey nmozstwi holubuw, jimž se ita uoliy papir priwàzal, u luàny Swato-Markow-ského chràmu do povvétfi paustélo. Co znameiial tento obycej ?
Die niého zvvyku, pospiehal seni s vviidcem a se driiliy mojimi, i hned na neywyssi totiž Markowskau wézi, aby eli Se we zmatk» tomto rozhledèl a tèkawyni nkem pfeilbézuy obraz o celostì mèsta w mysli sobé stvvofil. Wstupuje se na tuto, 281 benàtskfch stfewictìw vvysokau zvvouici, ne jak obyéejné schodmi, ale powlownau prochàzkau wedle zdi a sten tak , že i na koni, jako polsky kràl August, aneb na oslici jak Napolnil .»delal, možno wzbiiru jezditi. Z wysosti této jest earodèjnà wyhlidka na cele mèsto, na laguiiy a ostrowy, na
fiele pewnozemské a na jaderské ninfe. Zeby wsak zakladowé této wéze tak hluboko wzemi leželi, jak wysoko jeji zdi do powetfi se wznaseji, to jest nepochybné jen beiiàtskà gasko-nàda. Prawdépodobnéjsi jest to, že se r. 1830 jisty hrabé prò làsku, a ncdawno dwa lodnici prò dluhy z wéze této d ohi swrhli. Cele Benatky dèJeji se na 0 okresùw (sestieri), totiž: 1) Swato-Markowsk}^, 2) Kastelsky, 3) Kralopriiliwskyr (di Canal Regio), 4) Swatokfizsk}/, 5) Swato-Pawlowsky, 6) TwrdiduVbetsky (Dorso doro). Prwni tri ležeji na wyehodo-seweiné, driihé tri na zapadojizné strane welikého pruliwu cili kanalu, jenž se w podobè weliké litery S mestoni wineiia dwé polowice je dolo.
Pfed chramem S. Marka stoje ji primo tri wysoké stozàry, rili bfewna, éerwené obarwenà, nabroncowyeh podstawkach, oni prey pfedstàwuji tri, Benàtcaiuim nékdy patfiwsi, ostrowy: Cypor, Kandii a Moren; w Jetnich nedélich, kdyz jasné počasi, bywaji na jejich wrcholich dlaulié éerwené korauhwe zawéseny, coznaky b^walébo panstwi. Tak i MacTafi posawad pfi korunowàni a na parolodieh ukazuj i praporee s erby Serb-ska, Bosenska, Bulharska a jinych krajin. Tote weselà smu-tnohra ! Tak eterne že i swétoborei Mongolowé, potomci Džin-gischana a Tinnirà, w panowiiickéni znaku swéni noseji posud jména a erby wsech téch ewropojskych krajin, jmeuowité i Uher, které nékdy byli wy bojo wali, powazojiee je jako swé neodeizitelué dédietwi !
Prùcelia cela z e wni ter nos t obi anni S. Marka ukazuje skau-mateli, že se zde wychod se zàpadeni potkàwà a ohjiiuà. Sedem dotili olowem krytych a pét nàdhernych bran cili wchodu oz-dobuji tonto chràm. i zewniter i wniter wj sperknwàn utése-nfmi mozaickymi obrazy afezbanii: nad hlawni brattati zpinaji se ctyri autieké, brnncnwé, nékdy pozlačene koné, které se wiibee Lysippowi, za caso Alexandra VVelikého žijicimu, pfi-pisuji. Ze dilofeckébo mistra jsau, to prwni pohled na né ukazuje. Jejich nezkroconà bujnost, oboli ktery j e we wsech cast-kàch oživvuje, hrdost wse pfed sebau slapa jiti — projewuji jejich pfiwodni urcenost, že tabli luiiT vvùz welkého witézitole, biiiF saméhn boba slunce. Kolikràto seni so prochàzol aneb i jen bežne prošel namesti S. Marka, oko mé bezdéky se wlepilo a ztratilo wr obdiwowàni técbto tisicoletyeh pozùstatkiiw : anobrž až k nim sain^m dwakràte šel sem, abych je iietoliko ocima w.Vlcti, ale i rukanii makati, morati aobdiwowàtiniobi. Kdyz wsak prwni rozcileuost solitisi, noodolatelné se riamane ta
my slénkà: což« alo tato pohanskà zwifata na chiamo kfcstan-ském chtòji^ ci w Benàtkàeh noni pfihndnéjsiho mista prò tyto kràsné modlyf— Ostatile so t wy ktef i ziwtkoiiowé se wicepo svvòte iiabèhali a delši cesto kouali, jako tito, z. Athen aneb z Recka wùbec pfešJi pod Neronem a Trajanom do Rima, z Rima skrze Constaiitiua do Carigradu kde wllyppodroniè stali; odtudto skrze Dože Dandolo r. 1205 do Benàtek, z Benàtek r. 1797 skrze Napoleona do Pafiže, a odtudto opét r. 1815 skrze Františka cisafe do Benàtek.
U wchodit do slawného chràmu Sw. Marka již dlažba w pfedsini pozornost man patitala. Pràwé we stfediné wlozen jest umole maly serpeiitinow^ kàmen w podobé rhomboidu, ku poznamenàni tobo mista kde nékdy papež Alexander III. cisafi Bedfichowi Biidobradému na wazy nohu položil. Wukol ného jsau jeste i jini kamenowé prò ozdobu do dlazby wpraweni. Lid na tyto kameny éasto a s welikau nàboznosti kleka, anobrž bera z nich prach do ruky zelmà se tim na cele a prsich jako peswécenau wodiékau. Nàpisu zde zàdného neiii, to se prey wynechalo prò ušetroni Tedeskùw. — Sàm wnitfek chràmu jest tmawf, piìda mraniorowà tu i tam zprohybowanà a propadla, ant mofe wcas baufe nékdy cely chràm zaleje, tak že po lodicech do ného jiti se musi. Ozdoby a obrazy chràmujsau wétsim dilem av byzantickém sluhu a wkusu, anobrž nèkteré i s feckynii nàpisy, k. p. losg Xiog aneb Mijfno &w stoji pod obrazy nade dwefmi chràmow^ini. W den nedélni byti sme zdc opét, pràwé kdyz se mse konala : jakow^ to rozdil mezi .nasini a wJaskyni eternili aneb wyslowowànim latiny! u techto zni ce ci wsudy jako ce ci, ye yi, jako ze zi, se jako *, k. p. ui principio, vincere, adžere (agore), osservare (observare), sin ttesio (scio nescio) atd. Kur zpévyàkùw we blizkosti oltàfe kràsoyni zpévvein usi Ieclitai, ale swyini nenàboziiyhni posunky °éi uràzel. John zpràwce, pfi dàwàni taktu, dfevveni na dfe-wo tak bauchal, že wsecky hlasy pferàzel. Kusy z opery Norcia a z jinych zpowsednèlych oper hraly se pfi této niši, což sme potoni i av jinych Benàtsk^ch chràmech uslyseli. Nani se to tak nelibilo, že sme konce tam docekati A\e staAVU neb) li. Opera Ave chràme a kàzeii na diwadle: oboje nesmysl! Tato okolionost A\y s wétlila mi pùwod a pf icinu onoho slawopolskcho, prislowi : „Polski most, niemiecki post, wloskie nabozeiistwo ■ to Avszystko blazeristwo." A ackoii toto pfislowi owsem uadsazené, pfedee wy znati musóne, že sme wùbec na cele naši Wlaské ceste mnoho roboty av nàbozenstvvi a mnoho nàdenni-
kiiw a feiiieslnikuw mezi kuèzstvvem spatrili* Za welikyin ol-tàfem ukazuje se hrob, vv néniz prey télo S. Matka setti z Alexandre prenesene, spoéiwà; pfi étvvrtéin oltàfi na levvé ruce jest obraz Panny M. malowany4 prey od S. Lukàse ; w poldad-liici pak chràmu Evangelium S. Marka, ale již tak wlhkosti porušene, že vv jedrni lunotu co testo, siité byti se zdà a težko vv ném litery poznati nercili cisti (srow. Jos. Dobro wsk^s Leben, von Fr. Palacky, Prag 1855. str. 11.); dàle Evaiigelium zlatymi literarni psanéprey od S. Hieronyma; podobnych swatozbytkùw jest tu weliké mnozstwt, jako k.p. wiasy P. Marie, kus lebu Jana kfest., trn z koruny Kristowy atd. ale nikdo se pfi nich dlauho nebavvi a santi jinàée mnohomliiwni Ciceronowé jen bežne a spésné zminku o nich dèlaji.
Na prawé strane chràmu pod brànau, sodi u stoiku mladik s perem vv ruce ». sbilvmi papirem pfed sebau : jest to wefejnà cili ulicuà kanceiàf prò psàni iistùwr. Kdo psàti nomili, a chee list, odpowéd aneb prostro aneb jiné piseiunosti miti, obràti se sem k tomuto vvseobecnéniu tajenmikowi, rozpovvi swau žadost, a w okamženi jest vvše botovvo a list i zapecetén, tak že odtudto pfimo na postu jde.
Hned w sausedstwi tohoto chràmu stkwi seDožeci palàc, ze tri oddilùw a siohiìw zaležejici, spoditi jest wlask^, pro-stfodni gothickjt, wrchni wychodnoarabsky. Tato noykràsnéjsi ozdnl:yL Benàtek pochodi ode dwau mnzùw, z nichž oboe Benàt-skà jennoho stiri, druhého obesiti dala , že se opowàzili zf i-zenosti swobodné obee dotknauti. Onen prwni byl Dože Marino Falieri, tento druhv^ stavvitel a fezbàf Filipo Calendario. Wystawen pak jest palàc tento r. 1312—1354. Po tak fecenyrh obrovvsk}7ch schodech, tak nazwanfeh ode dwau ubrtiw, Marsa a Meptuna predstawujicich, od Sanso vina, wstupuje se do wiiitfeku, jenž se ita tri dily rozpadà, na Knìhownu, na Mu-soum a na Obrazàrnn. Na techto schodech krwàcel r. 1355 powéstnjr Dože Marino Falieri pod katowskym mečem proto, že piriti welikau wlàdu zdejšich slechticùw obmeziti, a pfetéz-ké bfemeno pospoliténiu lidu oblehciti chtél. Na levvé ruce widéti we zdi slepéje adirti tu, kdo pfedtim ona powéstnà l\vi hlawa s otewfenau tlamau stala, do niz urlaci listky a zaloby proti podezfelvmi osobàm inetàny bj^waly. Mne neysilnèjsi tuž-l>a tulila jen cim skùf do siné Weliké Rady (del maggior aneb gran Consiglio) : newéf il sem zajisté docekati tobo okamženi w iièmzbych spatf il onen obraz, o neinž sem již wi^ mlàdene-ctwi swém tak nmoho slysel a citai, jio jehož spatf eni ode
limoliceli let seni dychtil, totiž od Hedricha Zuccara, pfedsta-wujicf cisoie Bedf icha Rudobradého, kterak padna k zemi nohy liba papeži Alexandre wi IH. an tento siji jeho patau slapà. Obraz tento nejen z cirkewniho ale i z nàrodniho obledu mne zanimal prò Jindficha ze Starusidla slawosorbského rytife z Mišne. A wéru sotwy že sme wesli do té, 74 stfewicùw široke a 154 stfevvieiìw dlauhé, neymistrnéjsimi inalbami liojné a stkwost-tié ozdobeité siné, jà bned na prwni pobled pozoal sem ten obraza pf imo k néiiiu pospichal, ostatili wše na potom odloziw. Wisit on na prawé sténè, téméf posledni, pod cislem 75, a jest dosti weliky\ Stràzce této siné, widéw man pozornost a učastnost na tomto obrazu, pfinesl mi z pobočni swétnice kni-bu welikau, pod nàzwem :  Ilacolta di stampa dei principati pittori, Venezia 1782, kde i tento obraz w medi ryty senalezà s nàsledujicim nàpisem:  ^Frederico Imperatore prostrato a terra baccia li piedi al Ponti/ice. Frederico Zucchero pinx" Na tomto obraze stoji papež Alexander w prostfedku w cele swé slàwé, za nini wysoké knézstwo, pfed nim s oblicejem k nobaiim sklonénym kleči na kolenàcb cisaf Bedfi(di w ney-wétsi pokofe libaje nohy papezowy.   Papež dwihà wzhuru lewau nohu, ale tak žeji newidéti na siji, nybrz jen skryté zdà se na hrdle anebna wazech jehn ležeti. Znatelé nialbyniaji podezfeni, že tento nohošlap teprww nowéjsich časich z jistych pfičin zakryt a barwami zamazàn.  Podobny obraz nalezà se i we chràme La Carità w okresu Sestiero di Dorso Duro, pod nimž tento nàpis stoji: „Alexander Papa III. Federici Primi Ini-peratoris iram et impetum fugiens abdidit se Veuetiis, cogni-tum et a Senatu perhonoriiice susceptum, Ottone Imperatoris filio navali proelio a Venetis vieto captoque, Federicus pace fa* età supplex adorat fidem et obedientiam pollieitus. Ita Pontifici sna dignitas Venetae Reipubl. beneficio restituta. MCLXXV1I." — W tomto chràme jenž Kanow ni klim Lateranskyni patfi, zdr-zowal se papež Alexander na autéku pred cisafem Bedfichem skryté za jisty čas, za které pnhostinstwi on toinuto chràmu Avécité oilpustky propùjcil : puwodni Bulla papezowa na blatte o toni znéjici wisi zde we chràme.  I Georgione a Titiau tento historick^ pfedmét wyobrazovvali w Benàtkàeh. Anobrž i w ftiiné na Vatikaué we kràlowské sini (Sala Regia) wisi obraz tèinto Benàtskym podobny, jenže mnohcm wétsi. Na techto wyobrazenich pozoru hodni jsau dwa rytifi a dwofané, jeden na prawici, druby na lewici stojici, ani oba obličej od tohoto diwadla s newoli odwractiji : jsau to Jindhich Slarosi-
tìelsky slawosorbsky šlechtic a IHtriek iWaràrabè Misensky Kdyz totiž risar Bedfich Rudobrady (Barbarossa) od papeže Alexandra III. proto, že k jebo woleni nepf istaupii, do kietby dan byl a pak po dlauhych roztrzkàch a nefestcch s nim se smiriti chtél, misto k tomu w Benàtkàeh r. 1180 urceno. Po wjezdu do mesta našel cisaf papeže w pfedsini chràmu S. Marka sedicibo ; kdyz pak dio obyceje nohy jemu polibitì chtél, papež tiìn uspokojen nebyw, slowa Zalimi 91. jir. 13. pfedfi-kaje: „Po lwn a bazilišku choditi budeš a poslapàs Iwiceidra-ka" — nohanii siji a blawu cisafowu slapati chtél. W tomto okamženi byl nàs Starosidelsky s Detricbem Markrabétem prwni, jonž udefenim ruky na jilce zbrane swé tnmuto pfiliš-ncmu pf epychu se zprotiwili, cimž papež pfedésen podanim ruky cisaf e kleciciho zdwibl apolibil. Kdyz cisaf Jožef li. pfed tonto obrazem stài, wodici z delikatesy pozornost jebo na jiné wéci obraceli, a wsak na danno; kdyz pak potom obraz tento jemu se wselikym ostycbànim a omlauwànim wyswétlowali, fekl prey ke swym prtìwodcim s ausmécbem ta slowa : tempi passati/ (casowé minuli).
Znamo jest, že se nèktefi nowéjài némecti déjepisci prò falešnj/ stud zpauzeji proti této udalosti za bajku ji wyblasuji-ce. Nani wsak newidi se w ni nicprawdé odpornébo bjHi, anobrž s diicbein stf odo wéku, s cbarakterem papeže Alexandra a so wsemi jiiijtini okolicnostmi cele se srownàwati. A jestlisàni cisaf Bcdfich tak na swau osobu a hodnost zapornemd, žo se pfi této pf iležitosti neostycbal kostelnikowi metili z ruky wziti a tu cestu we chràme mèsti kudy papež kràéel, a kdyz ze chràmu wychàzel a na koné sedai, jemu strmen drzeti a konowi pfes daw lidu cestu klestiti: newim, procby jemu méne po-kory, kajicnosti a trpèliwosti pfiwlastnowano byti mèlo u pocàtku, nežli w prostfedku a n konce jeho s papežem se potkam, pokàni a od kietby oswobozeni. Ze sàm papež Alexander lil. w listu swém biskupu Yorkskému a Durliamskému psa-ném, kde suiluwu mezi sebau a cisafoin ucinénaii jim oznani u-je, zadué zminky o tomto nocini, odtud jesté nenàsleduje ne-prawdiwost tohoto skiitku. Alexander tento byl muž siluého cbarakterii, wysokomyslnyS osobowacny, nezlomny: alechwa-stàni a samochlauba wzdàleny byly od ného; k tonni pfichàzi i ta okolico ost, že nemél pficiny chlubiti se skutkem tako* Wymi, ktery* jen ziniti Mei a dokonati ale nemohf «
nosaiU prò blizko stojioi, atomu se zbroj né protiwici dwofany zwlàsté]Sta rosidcls kcho , jako to némecti kronikàfi Peckenstein,
Knaut a jini wyprawuji. Obraz tento wisi w radè a w prostfedku takowyeb obrazùw, ktef i ne wymysìené , ale skutcč-né pfibéby Benàtské pfedstawuji, od Titiana, Tintoretta, Pawla Veronského, Františka Bassana, Palmy a jinych. Dobfe po-znainenal Benàtsky déjepisec P. Giustiniani o této wéci, fka : ?,Confirmat hoc idem liguratio illa in coinitiis totius rei gestae : tiisi enim res eo modo quo secuta et a nobis relata est, verita-tem contineret, non utique prisci il II Veneti, modestia pieni, tam impudcntcr eam bistoriamin publicum referendam ceiisuis-sent." Bud" jak burT, ebarakter, cit a skutek Starosidelského pfi tomto diwadle wsickni letopisowé wychwaluji, jako cisto-Udskj> a mezi wsemi neyusiechtilejsi.
VV této sini na lewé strane jsau jesté dwa obrazy oko a srdee Slawjana, ba wéru wubec élowéka, buine urazejici. Jeden pod čislem XIX. wisi nad oknem Podmauéni slatvodal-matského mèsta Zadru, malowaii}/ od Dominika Tint oretta, syna onoho slawného mistra Jak uba Robustiho pf ijmim Tinto-retto ; drilli}/ pod cislem XX. Obteženi tehoé mesta od more i pewné %emé , wyhotoweny od Ondrege MieJteliho pf ijmim Vicentina.   Oba tito malifi b)li jen mistfi druhé tfidy a sami (ito obrazowé ani slozbau ani barwami newynikaji : ale obsah historick\> dulezitymi je čini. U prostfed za hwatné wjmiluw-nosti našeho wlaského wùdee, u prostfed techto carodéjnych malifskj/ch kras a zazrakùw hnéwnà žluč se po autrobàch mo-jich rozlila, tak že sem Benàtsky charakter téméf nenàwidéti pocal proto, že se spàchanymi swymi nelidskyini ukrutnostnii jestè chwastà a tini oboje krasne uméiù, malifstwi i fecnietwi, poskwrnuje. Miete! miete Signore! feknu k nému, tyto obrazy wàm a temuto inistu wice k hanbé než ke eti slaužeji. — fteckj> cisaf Manuel dal zpupnému Benàtskému wyslancowi Jin-dfichowi Dandolowi w mèste slawodalmatském Zadfe žhauci meden)/ plech tak blizko k očim priložiti, že tento od té doby poloslepyjn byl.   Dondola od tobo caso wzal toto, na onoin skutku newinné, mèsto wr nenàwist tak, že staw se Dožem a Wudcem kfizàckého lodstwa proti polurnimi do Palestiny tà-hnancflio, na wzdory papežskj/m rozkazùm a klcthàm mèsto toto slawokfestanské oblehl, plundrowal, domy a zdi zbofil r. i^02 due 11. Listop.  Kdyz se po case mèsto opét zotawilo a pori ochranu uherského kràle Ludwika I. dostalo, bylo znowu r. 1316. od Benàtcanuw obloženo, z točeno a wsech swobod P^oaWenó, wétsini dilem winau a zradau madarskyeh wel-niozuw , ktef i vv čas télo wojny s Benàtcany w tajném poro-
zumcm stuli proto, že se jim obtizné widélo wojsko, čili teh-dejši banderie, w lastnim nàklad kem zdrzowati. Wsickni histo-rici to oswodéuji, že po podmanéni Zadru Benàtcané nebyli vvitézowé ale katowé a serbo wé Fiad oby watoJi tohoto mesta. Thurocz Chron. JI. C. S piše: „že nmozstwi slcchticùw a mé-stanùw na wylmanstwi (ulsaudili, stali a rozlicnyini mukami tryznili, muze, zeny a panny do Benàtek odwlekli, zde je w zalàfich hladein a žižni mofiwse a poznenàhla usmrtiwse." Ach ubozi, ach nestastni Slawjané! wzdychal sem iitostiwé; ale obràtiw se umlknulsem a fekl téméf skfipè: Nikoli! ne ubozi, ale nemaudfi, nesworni, nikdy a nikde spolunedržici, k jinym se pfilepujici, a proto i wsudy padajici, slabi, opowrzeni.
0 ostatnich obrazech w této sini my zde jen bežne zmin-ku nonnine ant se slawjaiiského ziwota netykaji a téméf we wsech Cestopisech obširne opsuoi a ehwàlcni se nalezaji. Ney-znamenitéjsi jsau tri obrazowé na stropé : Venetia co ženština w oblacich ode Slàwy korunowana, dilo Pawla leronského*; Venetia 11 prostfed bobyìi od Jakuba Tintoretta; Venetia od witézstwi wénconà a cnostmi obkh'cenà od Jakuba Palmt/. Nad trnnem dožete zaujimà celati Stènti Hàf/, od Jak. Tintoretta, slawny tento obraz jest postni neywétsi we swété olejowynri barwami malowanj/, totiž 74 stfew. širok>/ a 30 stfew. wy-sokf. Na nàs neiidélalo toto modlafené dilo takowé wrazeni jako sme ocekàwali : jeho male figury nezdaji se nàm ku we-likosti obrazu we slušnem pomeni stati, at otommlcime, že cas a pozdejši oprawcowé mnoho na nétti pokaziii. Naprotéjsi sténé ku Piazzeté nade drahem oknem wiseji poprsi Doziìw Benàtsk}/ch; na tompràzném miste, kdeby obraz Dožete Marina Fai iera stati mèi, cte se tento nàpis: „llie est Incus Marini Faletri decapitati prò criniinibus."
Odtudto nawstiwili smcSiù wolici cili Sala dello Scruti-tiio, a zde opét dwa slawonàrodnich déjin se tykajici obrazy celau pozornost man tak zaujali, jakoby tam ani jinych ne bylo. Jeden pod éislem Vii. pfedstawujc lìitwn a wi/bogowùni '/jadru od Jak. Tintoretta; tento obraz jest nepoohybné neyw^tec-néjsi nejen w celém tomto palàcu, ale i mezi wsemi pràcemi Tintorettowyini, Zdcse mistru tomuto postéstilo aužasnau we-I i kost a silu Micbala Angela s libeznau barwitosti Titianowau sjednotiti. Dlauho sem zde na rozpacich byl, màmli se zde wlastenskym cili aesthetickym citùm wiceponechati ; predmet zajisté obrazu piisobi slawskému srdei bol a stud, ackoli Induisti Zadrané zmužile sobé w obrané swé pocinaji; ale kràsa
obrazu koji a miri čarodejnCmi wnadurni oko tak, že odtud powstawà jakàsi michanà bolestna kràsa a krasna bolest wsrdci Slawjana. Drilli^ obraz pod čisleni VIII. lici [Vzeti slauodat-matské/io mèsta Rotar u^ od And. Vicentina, jenž ser. 1120 stalo. Jakowj/ to rozdil mezi tónto Vicentino w\*m a onim jemu sau-scdnim Tintorettowym ubrazem. Štetec tolioto rani srdee ale i boji, onoho jen oči kole w obojim i historickém i mal irskem sm> slu.
We knihowné, roku 1812 z protejšich nowyeh Prokura-eii sem prenesene, prò trwajici pràzniny, jen kratke a bežne pfehlednuti nam dopfàno. Učenost w Benatkàch nebyia a noni tak wysoce cténaa milovvànajako kràsouina attmélectwi; wud-eowé we knihownàeh a listownàch jsau slowoskaupi, pospi-chajici, casto pošmaiirni ancwlidm: naproti tomu wùdcowé W obrazàrnàch a jinych iiméleckych zbirkàeh radnfečni, siroce a zpozdile, s jakausi sobelibosti wsecko wyswétlujici. Již Pe-trarka a Kardinal Bessarione položili zàklad k této knihnwné darowànim Oboi sw>7ch rukopìsuw a knih.   Počita nyni tato knihowna asi 80,000 kusiìw, mezinimiž asi 5,000 Bukopisùw. Co f idkosti ukazuj i se Rpisy od S. Anf/mtiua de Trinitate a téhoz Wyklad na Epistoly S. Pawla. Pamatnà jest zde zemèkule od Fra Maura r. lKiOudèlanà,tehdcjši znàinautwàrnostokresu zemského okazujici; stoji na ni již i Predhori Dobré nadéje poznačeno , ačkoli tttdy jesté objeweno nebylo. Wice než toto zanimaly mné fecké niraiuorowé, zde slozené rezbarské asoš-uické antiky z neykràsiiéjsi hellenské dob) pochàzejici, jme-n°wité Ganymed, jehož Jupiter w podobè orla unàsi, toto dilo piipisuje se wiibec Fidiàsowi, a nenit ho nehodno. Pak Jupiter a Leda w lanuti postawè; Dwé Muzy; Faunus a Bachus ; Ulysses, Amor, Diana; nirtw^ bojownik atd.
Na jedné strane tohoto palàcu proti prilli wu Rio di Palazzo jsau ony powéstné žalafe, o nichž w romaiiech, w cestopisech a jinych knibàch tak mnoho strasliwého se piše. Hriiza a oskliwost pronikà owsem clowéka pfi jejich zewrub-uém iiawstiweni; tyto tmawé, kfiwolaké schody apriìchody, tyto tlusté zerzawené mreže, tyto nizké aauzké pelose, wice vakvvein než pfibytkùm podobne, tyto kriipèjemi krwe pozna-eené zdi, tytn dirky a priiducby nimiž se krew, snad i téla odpravveiiych, do mofe metala — toto wle swèdectwim jest barbarsk\7oh casùw, a owsem Byronskà pfirozenost se k tonni wyhledàwà w techto mucidlàeh dlauho a s libosti se bawiti uiocti. My slabociwni Slawjané itemeli smo tobo anglického daru
so
ulikawse odtudto čim dfiwenaswohodnc powétfi. Musini wsak wy znati, že nèmecké barbarstwi z tohoto oliledu tomuto Be-nàtskéinu mnoho ncodcwzdàwà, jestli je nepfewvsujo. Nàs aspon w Bezné pfi uwidéni tanièjsieh fisskych podzemnich sinradlawych, nezdrawyeh wézeni, a s nimi sausedujicich mu-èiren , kde škfipce, ostrymi hfchy opat rene postele, železne koné, }>ily, febfiky, kule a jiné nbawné nàs troje— nmohein wétsi hnèw a stud nad elowécenstw cm projal, nežli zde pfi Benàtskyeh zalàfech , které gain powèstn^ iidomil M. Howard za neyzdrawéjsi a ne) čistejši, mezi wsemi od ného ohlédany-mi, wyhlàsil. Dwa dndiowc zalàhiw zde wsak z wlastni jsau, které mistnost a podnebi i zplodily i obtiznymi délaji, totiž tak fecené Studnice a Olowené strvckg (Pozzi i Piombi). Studnice byly temnice, jenž dwa s tre wice zblaubi pud wodau stài) železnimi tycemi od mofe oddélené. Pfes tyto nifeže wchàzela sem slanà morska woda a s ni spolu i slabé swètlo z weoko. \V prostfedku enei dfeweny slaup, jenž wéziiowi za stolici, s tu i i postel slaužil, nechtélli we wodé stati; kazdého jitra dàlia wéznowi poléwka a kus ehleba s jejichž stràwenim pospichati musei, nechtélli aby se koristi morsk^ch inysi a potkanuw staly. A pfedee jist\* Francauz, jenžr. 1716 co špehaun lapen, na smrt odsauzen, ale pak omilostèn a zdeuwéznèn byl, pfežil w tomto ohojziweluictwi, mezi sezenim w powétfi a plowo-nim wewodé, celych 37 let. Do jednoho z techto zalàfùwdal se prey Lord lit/ron, tento aestheticky Don Juan, kdyz se w Benàtkàeh zdrzowalr. 1817. 1819. sehwàlné napùl dnezawfiti, aby hrùzu takowého položeni osobné poeitil, a obrazotw ornost swattk bàsni „ChillonskC v\ èzenu rozdràzditi mohl. yVékoli mué wsetecnost wsudy imiši jest, než netečnost: pfedee wsak ta-kowà ošemetnost zdà se mi byti koketowàui s lidskau opowr-žeiiosti, at nic ned ini o tom, že se mi kazdy na niucidlàclt wy-skfipcowany plod bàsnicky oskliwi. — Olowené stfechy byly zalàfe wre W)*sosti na podlahàch, kam slunce siine palilo. W jednom takowém pfedpekli sedei zlopowéstny Casanova w mi' milem stoleti od r. 1753—1756. za patnàcte mésieuw IczeW wétsim dilem na pùde polonahy, ant pfimo stati zde nelze. Wlastné posaw ad se neznà a nechàpà jak jemu možno bylo odtudto se wyswoboditi ! jestliže i nočnim časem prstem a boli bfewno za posteli prorypa! : jakže z wysky této zàwratné do-lii se dostal aneb do člunu skočil i — Onen žalaf kde hrabé Laškowic sedei, jest od. Francauzùw polozbofen , polozpàlen. Boku 1797 dne 25. Maje stal zde nade wchodem wsech techto
wczcni tonto Napoleonska nàpis : „Žaldre aristokraticke/io barbarstwi, zbor ene w prwnim roku w laské swobodyJ u. I oneo ntost wzdyeluini cili zdychiìw (Ponto de' sospiri) pfes kter^ odsauzeni wéziiowé obycejnè bua" ku poprawè, buiT kwécité-mu wézeni wedeni bywali, jest již zazdén. Wo dwofe Dože-ciho palàcu zasluhuji pozornost dwé modi okowanc, dosti hlii-boké, studny odi oisterny, w nichž na dno kàmen na zpùsob kotlu wprawen, kam woda z Brenty ualodichdowàzcnà, podzemnimi zlaby pfes pisek, aby se očistila, wtékà. Zdo ustawicné nmozstwi lidu obojiho poblawi s nàdobami k wàzeni wody stoji. Zniklali baufe lido w mesto proti slocbté a wiàdè: tyto studnice tak nastrojeny byjy, že woda ne toliko do techto ale ani do jinych s nimi spojenych studoic tehdàz wpausténa ne-byla, aby se lid nedostatkein wody upokojil.
Wysedse z tohoto jabyriutu na swobodné powétfi, uzfime celau Piazzetu lidstwem neséislnym se hemžiti a w prostf cdku prandi cili leseni stati.  K dostànf pohodlného hledisté wkau-pili sme se na stroj) protistojici Loyyety. Jest to male hczaun-ké staweni wedle Swatomarkowské wéze,  jehož prùceli roz-lionym il 1 ramorein , fezbami a litinami ozdobeno jest. Krasne jsau obzwlàsté jebo nifezowé lite dwéfo, od Antonina Gaje, litce w 17. stoloti, jehož jméno zde si) seti, již proto nàm pfi-jonmé bylo, že nàs upominalo na podobne, wscm Slawjanùm milé a o nàrod nàs wdezaslauzilé, jméno. Zdo stala nékdy oz-brojenà straže, dokud welikà Bada shromaždcna byla. Pfed nàmi byli dwa cerweni slaupnwé na pawlaci Dozcciho palàcu , mezi niiniž éerwené sukno zawcsenc wlàlo ; pod nàmi Ua nàinésti bylo asi 5—Gtisicuw diwàkùw huéicich a jccicich. Nekolik dràbùw wcdlo z now]Mi zalàfùw z nàhfozi Slawjan-skébo dwa starce wtézkych pautàch; kdyz stali na leseni, zje-Wil se mezi onénii corwonynii slaupy saudcc, a w tomto okamženi stalo se u tise ni weliké; ortel oton : „že Zidé tito byli Pal-sowatelé mcnicnych listuw (Wechsel) a proto jako takowi na t* let do wézeni se odsuzuji,"— Tu jek a termo opét po\vstalo-a zločinci wedeni bywse zpàtkem wrzali za swé. Podiwno bylo nani, že w této tlacenicilidu žadn^eh panen a žen widéti ne bylo! — Pfimo odtudto šli sme na tak zwaiiau Hodinowau wézi (Torre dell'1 Orologio) na strane starych Prokuracii. Budowa to iislochtilà, Ilobate omramorowanà a pozlačena, ctyfipat.ro-Wa. ty pvostfedkii wéze z wenku jest kràsny pozlačen^obraz Madony» wnitcr pak sochy anjelùw atfimudrcuw od w^cho-du, které w jistych slawnCch ducili každaii bodinu so zjowiiji
pfed obrazem Marie poklonil cinico. Na wrcbolci wéze wisi w powétfi zwon, na ktery dwabroncowi cele nazi obrowsti muzo-wé, kiadiwcm wrukàch drzenym, hodiny biji. Stroj tento jest dilo Karla da Reggio r. 1499,obnowené wsak r. 175a. skrze Ferra-cinu z Bassana, jenž za to od Obce 8500 dukàtiìw dostal, Nàs Cicerone stobctnC a rozmarny pstrohlawec, potwrzowal, že je-den z téch muzùw pfeclstawuje 9)Ilaliaaa'6 drilli^ „ Tedesca**—E perche non Schiavone l—jàjemit wpadnudo feci, wzdyt— po kracowal sem dàle — jsau tito wasi otcowé, pùwodcowé wa sebo jména i mèsta Venetie, wasi neyblizsi ze wsech stran wàs obkliéujici sausedé, jejich krajiny byly a jsau posud wase po-kladnicc a spizirny, tyto zdi a palàcowé jsau ze slawjanskCch kamenùw, wase neystarsi a neypfcducjsi rodiny jsau slawjau-skà krew, wase neyzmuzilejsi wojsko sia wjansti synowé .. . Può essere—fekl on— ma io nescio/
Na strane nowj/ch Prokuracii, kde pfed tim starà knihow-oa byla jest nyni kràlowsk^ palàc. Tu popi-wuikràtezaplesalo srdee mé radosti w Benàtkàeh. Na stropé tohoto palàcu, w oddelčni sedmém, jsau tri obrazy od Ondreje Medoly cili Slawja-na, z nichž jeden /mizetslwi, drilli^ knézstwi, lieti wojenstwi symbolicky pf cdstawuje. Ozdoby wukol tohoto oblauku jsau pràce jistého Semoleje. Cele hejno kràsiiych a nàdhenrych ei-tuw proletélozdc pfed témito obrazy duši mau : kràsnych proto, že dilo w^borné jest ; nàdhernCch proto, že tu Slawjana ti prostfed iieyslawnéjsieh malirùw Benàtskych, Titiana, Pawla Veronského, Tintoretta, Moliiiariho, Varotariho, Salviatiho, Rosy, Strozzino a jinych spatf il sem. Byt pak kràsné dila jinych misti ùw snad zdafilejši a stkwélcjsi! byla : tak Nizko mi žadne nest àio jako loto, toto bylo dilo nàrodni. Wedle slawjau-skjzch muzùw, obrazùw, pamàtek, wseeko ostatili bylo prò urne méne pamatné a zaiuinawé : procez la mista i ney radéji i neyèastéji seni nawstiwil, kde néeo iiàrodniho aneb aspoiì nasello nàrodu se tykajieiho bylo. Tam byehbyl i dno wal i noeo-wal. W kazdé obrazàrné, w kazdé Sbirro staro tin bažil a ja-stf.il zrak mùj ney wice po tom, co nasiiiské bylo, aniž sem tak snadno co pfeocil. \V takowé dobe byl dneh mùj z obaii stran, semo tamo, slad ce bey ckàn w kolébee neycistèjsich rozkoši, zde od bohyné kràsoumy, tam od nialky Slàwy. Znàint jà, že mi kosmopolitc nàmitku jednostrannosti udélaji : ale tato žaloba mne nebu de tak boleti, jako ona, kdyby mi nenàrodnost, nàrodni tupost a newsimawost nadwrhowati mèli. Malby, obra-ziìw a w^tworùw umèleckj/ch eizonàrodnich, dosti sem již
widèl a obdiwowal we swété : neni divvu že duše cizotinami nasycenà i po wlastnim tauži a pfi spatf eni nàrodniho dilaswà-tek radosti swéti. Z obrazùw tohoto Slawjana i wice sme vv Benatkàch nalezli a obdiwowali, jmcnowitè we chràme I Carmini, w okresu Dorsoduro: Obrezani Pane ; we chràiné Jezuitskem : Nawstiweni Panni/ Marie (mistrowské dilo) ; we ehràmè S. Rocha : Bah otec anjelij obdany, tamž malby na urne oltarni w niž tèlo S. Rocha; we chràme S. Theresie a S. Sebastiana wice obrazùw. W* palàcu Manfrinském, w sini F. jest Leda s tabuli od Ondreje Schiavona, utésené dilo, mekf, sbw-nat\>, obratnau rukaii wedeni penzlik.  Neybohatsi ale sklad a jakoby zwlàstni Gallerii obrazùw tohoto malif e založila rodimi <*alva?isAà we swém Palàcu, wT Cannareggio čisl. 39. kde se asi 20 neylepsich kusùvv od Ondfeje Slavjana nachàzi, mezi nimiz dwa wpfeweliké komposicii Zde sem teprw chàpal, proč wsickni welici mistrowé Schiavona tak wysoce etili; proč jej Titian za swého pfitele a pomočnika pfi limoliceli obrazech zwolil;  proč Tintoretto pfi sw^ch pràcech nstawiciié obraz Schiavonùw pfed sebau miwal a to radil, aby každv/ malif we swém pfibytku obraz Schiavonùw mèi a jeho povvazovvànim k malif skéinu olmi se rozhorlowral.  W obrazich Schiavonowych nalezàme netoliko malifstwi ale i bàsnictwi, nejen télo ale i duši.   A pfitom  na neymnozsich   obrazech jeho sedi bar* wa i po stoletich jesté tak cerstvvé a jasne w celém blesku jeji prvvni newiny a nàdhery, jakoby teprw nedàwno z jeho dilny byli wysli. A to w powétfi Benàtském, morskv/mi wlhkostmi obtézkaném, mnoho znamenà. Jà zde w fisi idealuvv a w ko-°bàni se se synem Slàwy na pfedešlost, pfitoinnost i budauc-ttost zapomenul sem tak, že mne Cicerone na uplynuly již čas upominati musei. Co mùze clowéka wice zaogeliti, co mysl a srdce, w jejich neywniternèjšich zàwinkàeh, wTice wyjasniti a ctdv7 živvot weselejsini uči ni ti jako takowéto dosi omlazujici patfeni na wzory kràsy a umény !   Mezi slawjansky'mi živvo-pisci stoji Ondfej Schiavimi nepochybné na neywyssim stupni ttokonalosti a slàwy: meziBeuàtskv/mi stoji cestne w rade prw-m'eh ■ anobrž co do barwitosti a wdékùw neyw^se. Slovvem Schiavoni jest nàs Rafael. Po ném powstala zwlàstni malirskà skola we Wlasich jmenowanà Scuola di Schiavoni, k torà se zwlastnhn miscnimbarew wyznacowala. Ondfej Schiavoni bylt mojim milàckem již w mém mlàdenectwi : nyni pak byl mi na Vpé cele wlaské ceste mojim Mentorem, učitelem, blažitelem. to bezpecnè a sprawcdlivvé die saiidit jinych, na to nedbàm,
dosti na toni, žeja pfi toni tu ncywyssi a to d vvoji, aesthetic-kau a narodni, blaženost sem poziwal. Obrazy avlaské, i ty neykràsnéjsi, opojili oko mé, okfidlili man ohraznost; ale snlee nerbali sindone, ha liejednau bolest ino pùsobili pfedsta-wowàniin sniutiiych nàrodoicJi pf ibèhuvv, anebo srownàvvàiiiin losu nasello nàrodu a jebo umélecké wzdélanosti sjinymi slastnejšhiii nàrod) : ale zde pfed klassiekymi carotwory malif ùw slawjanskyeli, wsecko toto se wyrownà, a duše pfiebàzi do sui ir eni se sw éteoi a w harmonii saina se sebau. Možno, že obrazy mistiiiw jinych nàrodu vv jsau krasne jši, ale Scliiavoniho jsau slavvjanštejši; téiiito barvvàm sme my bližši, témto posta-vvàm pfibuznéjsi; jest to slavvské sidri;, které nani tu u au-stfet) bije, slavvské nei, z niebž tyto jiskry plapolaji, slawskà usta, kterà zdo tak pronikawv/ni blasoni ta slowa k nam vvolaji: ,,Skoda vvàs SJawjané, že swuj nàrod nemil ujete a ne-wzdèlàwàte! coby z vvàs b^ti inolilo! jak v\ yborné niah'fc, jak slawné uniélre wsebo drulni mobliby ste miti ! "
HMWJl IV,
il e nàtk y : Schiavoni ; Akatlemia krasomii ; Chràmy,
Nabaženi témito pforozkošnv/ini imiéleokoiiàrodiuini slastmi , dotazovvali sme se na rodino, potomky a, obydli S< hiavo-niho. Naši kondolnici i hned do welikéboKanalu zwrlli, aW okamženi stali sme u hràny kràsného a welikélio palai u, jenž nékdy rodu (ìiustinianskéniu, nyni Sehiavoiiskéinu patri. Pan Felice Schiavimi, no) mladsi vvv/stfolek této rodiny nyni ne)-slavvnéjsi malif notoliko w Benàtkàeh ale snadwcele Italii, byl prawé, jak sine prišli, we swé dilm'ci malowavv obraz jist^ tam sedici vvàzné matrnny. Nic méne odloziw stoico mezitim na strami, pfìjal nàs s tati no) pfiwèliwèjsi vvlidnosti. Kdyfl pak usi) sol wyjàdfeni našich aumyshiw : ,.zo my jako Slavyjam-ku Slavvjaiiuvvi s nàrodni urlali a s poz draw eni m odo iiiiiolivel1 spolurodàkuw jenž na takowého ìmtélce ludi jsau, pfiebàzi-me — " tu obliéej jeho stkwiti se poéal a duch jeho plapolal ^v oslavveiii. Newodèl nàm mista we swém palàcu naj i ti, teprw li) ni b) li sme w této eiziiié wsickni doma, wsickni swoji, i 0,1 i ni). Miiivvili sme hned néniecky hned wlask) , un tu mytot° iicdokonàlc : a wsak ani feci a jaz) ku vv nani potrebi nebylo, tak dobro sobé naše city a aiiinysly, naše nei a posunky rozumèh-
Pane Sla vv Jane, limiteli slawjansky* ptàl som se jà.
On. /Veh, boluižel ! màio aneb nic: jà neinél zde k tomu zàdné priležitosti) zàdného licitele.
Jà. I jakžto, wzdyt jest zde vv Benàtkàeh nejen Ulice Slawùw ale i chràm Slawjanuvv.
On. Owsem, ale neni zàdnych Skol: u nàs to nem tak jako u Protes tanto vv, kde prey pfikazdém chiame Imed iskala k wyiiauèowàni mlàdczc se aalezà. Némci \v .Benàtkàeh jsau z tohoto ahledit maudfejši a štastitejši, tit maji zde wice prostfed kùw a pripraw k udrženi swé feéi vv liiuu wlastiivy.
Jà. Tot sa.no slysel sem i w Terstu, i tam Nettici vvše-mozné peciiji a zaehowàni swé feéi a narodnosti : Slavvjaaé naproti tomu wsecko jen od vvlàdy éekaji aneb rtahodé zane-chàwaji.
On. Slysim wsak, že vvueyuovvéjsich casich Sluwjanese prohuzowati zacinaji a fec i literaturo zvvclehuji. Kdyby jen slawjanské knihy zde byly k ilostàni, jàbyoh wlastni pilnosti vvynahradil co mi maecsi Stèsténa odcpfcla, noe se jazyku swych ótcùw.
Jà. Tedy pfedee Wy ta posud znate že slawjauského rodil a pùwodu jstel
On. Netoiiko znàm, ale lini se i pysrnin, že z hrdinského (marziale) Slawo-dalmatského k mone pochàziin. Nàs pradéd Ondiej Medola, narazen w Dalmatii, w mèste Sibeniku, z cluulycb radicùvv, obiral se w mladosti nialowàuini kufrùw a trulle!; jeden z takawych kufrùw prišel jakéiuusi ccstujicimu bohatému panu da rukau, jehož inalba tak se mu libila, zi; mladéha taha barvvitele se sebau da Benàtek wzal, kde se patom slawnym malifem stai. Tento Ondrey mei syna Michala téz inalilo, Michal mei syna Natale, Natài màsyny Jana, jen/ w Petroliradé malifemjest a- Felice, jenž jà jsem.— Prosim pak CO to slowo Medola we slawjanské feci znainenà? wzdyt to Uoktefi za latinske uzuàwaji.
Jà. Dio niého zdani jest koren lobo slowa med, ola pak éili ole jest tworici pfidawek tak jako Dodala, /tomaia aneb Itowole] sfodala, koudola, ll'ojuote, Dragate atd. 1! Sorbii w se mnohé osoby arodmy nalezaji od medu pojmeiiewané, k.p. Nlcdak, Medon&} Medalja Že"pak: to nèktefi k latinéiné na-tahuji, to jest dùkaz bud" neumélnsti, bua* obycejné nepfi-znivvosti jinych nàrodùw k .našemu, ktef iby nani wse co web Mhoa slawného jest ràdi wzali a sobé pfiwlasimTi, jako to uciniti diteli s Kopernikom, anobrž i se saniyin Husem.
Po této iozmhiwé wodil nàs pan Felice Medola sem tam po celém swém palàcu, kter^ temercela jen obrazàrna jest, sbir-ku neyw^bornéjsich dil neyskivvnéjsich mistrùw, obzwlàsté jeho pfedkuw, obsahujici. IJkàzal nani i pozùstatek z jednolio, od jeho pradéda Ondfege, inalowanélio kufru, kterj* potomci tito co swaté dédictwi zachowàwaji. Od Natale widéti zde originaly onéch dwau powéstnych obrazùw, kde stary bohatj^ Turek jednu mladici swodi ukazowànim ji pàsina kràsn^ch perei. Boj mezi newinnosti a marnooiyslnosti zenskau, kteràby i jedno i druhé neràda ztratila, iielze ziwéji a prawdiwéji pfcdstawiti. Judit, Venusajiné ženske obrazy sotwy sem kde W takowé ušlechtilosti spatril : toto ladné dràzdéni ciwùw, které po cele pleti, jako jarni ausméch màjepozemi, leti; tato opojnà, mimo sebe zàdného jiuého cile neuiajici, libost ziwota; tato newinnost ženske slabosti a neznàinosti ; tento kwét ne tak rozumem, jako radéji citem a tušenim, fizené telesnosti!—- I jeho Ewa w palàcu Barbarigùw a jeho S. Marko wské nàmesti prò Anglicana malowané, se obdiwuji. Wùbec ze wsech widén)7ch praci Schiavonùw, jak pfedkuw tak i žijicich po-tomkùw, to poznamenàni sem ucinil, že se jim zenstiny lépe zdafily, než muzské osoby. Snad to w;yraz a nasledek pfiro-zeného jim nàrodniho charakteru slawjanského, ant i oni jsau synowé holuùiciho nàrodu.
Co mi zde w palàcu Schiawonskéin, anobrž i jinde w italii, do oči padlo, byla ona prò» tota, téméf praznota, kterà w techto prostraiin^ch sinécb a swétnicech wlask^ch slechti-cùvv i méstanùw panuje. Nenajdeš turnowitinami a rozlicn^m nàfadim pfepinéné chyze, kde wkazdémkauté klawir, skfiné, postele, kanapety, diwany s wycpanynii poduškami, tucet stolùw a sedadel, dédowské stolice anebo pràwé zbrojc, pipky a témto podobnà, mèkost a Jeniwost, aneb stkwostnost amar-notratnost aspoiì newkusnost napomàhajici zawazadla:— brž kràsnà wsudy architektura, na sténàch obrazy a nékolik welik^ch zrcadel, w kautech mistrowské sochy anebo bysty, sbirky starožitnosti— jsau cela domownf auprawa.
Nedaleko od palàcu Schiavonského jest Akademie Krmo-um, kterau my, tak jako i pana Schiavoniho, dwakràtc nawstiwili sme. Pan Schiavoni zajisté jest zpràwcem aucitelem zdo w malif skc tfidé. Již we dwofe widéli sme do jedné pfi-zemni siné haufy wchàzejicich a wychàzejicich diwàkùw, 8 praudem i my tam wesli sme. W prostf edku stài na tabuli pràwé w techto duech dokonan^ welik^ obraz od Felice Schiavoniho Oóétotcàm P. Marie, shotoweny prò S. Antonsk^ chràm
vv Tcrslu. Nctoliko mladi inalili, i stari mistrowé stali a sedeli wukol odlikuj ice aneb obdiwujice toto novvé, jeste blesku ceistwoty a jasnoty barevv pine dilo. Jak hrde tlauklo vv na-dficb mojich srdeè, pfi té mysléuee: to ucinil Slavvjan! synu oašebo nàrodu wzdàwà se tato poeta! O co by molilo byti z takovvébo narodu, kdyby bylswojim, uezeizenym, aneb aspo fi wzdélàwanym a podporovvaiiym. —
K opsàni uniéleckych pokladùw, malifskycb, fezbarskych a stawitelskycb zdo shroinazdénych sotwyby kniha postacila, nercili Cestopis bézny. Jà pfimo a neyprwé k tomu Sem se bral, co jest koruna této Akademie, totiž ku swétoslavvné Assunte cili Nanebewzeti 1*. Marie nd Tttiana. Obraz tento welbty wisi W prwni sini na sténè proti sebodum, mezi ostatnimi obrazy jako slunce mezi bvvézdami. Magictymi paprysky taline k sobé oko tento malifsky zàzrak.   My dlaubo stali sme némi, nepo-hnuti, slovv k wyjàdfeui cittì iiajiti nemohauce. Tot jsau ney-lepši obrazowé, aspoiì prò mne. Ticbé myslénky zanepraznuji pfed nimi duši ìnau, ne o iiméni a malifstvvi, ani o zpùsob-nosti arcimistriivv, ale o mne a mém nàrodu, až koneené slzy z oci se kradnauci zatopéji w ustecb inceli tu otàzku: ,,Bože miiy! proc se mùj tak starodàwn^—tak weliky — téméf stomilliono-wy — nàrod takow^mito obrazy a Àkademienii nebonosi.* — Proč se naši inalili po cizicb skolàcb taulati, a we službe ci-zich nàrodùw pracowati museji ì Kdy pak powstane w Europe a w Historii slawjaiiskà malifskà škola, tak jako jest Benàtskà, aut;b francauzskà,nizozemska, iiémeckà? Zdali nàrod nàs neiiio mnohà stoleti starši, nežli wlasky * a blejak dalece jej tento již vv ki'àsoumàcb pfedbéhl a zpàtkem za sebau zanecbal !  Mùzeli se iieswornost a roztrbanost nàrodu broznèji trestati, jako tirato smutnv/m nàsledkem, že pfi ni nic vvelikébo a kràsnébo možno tieni'?" Ledwa seni rozkrwawené srdee swé okojiti niobi, zbauf ené a ranèlle zde tim stydiiym pomyslenim , že jsem i jà sy* nein tolioto kaiiiznatéjicibo nàrodu!— Proto jen bežne prebledi sem nyni poprwiùkràte celali /Vkaileniii, nebo pattern citu niébo zde stal sem se teprw pfi druhém iiavvštivveni, kdyz nzàblejsi rozwalia nastala.   Maria tato Titiaiiovva jest cele rozdilna od jìn^cb tohoto druhu, ona neni tak aeteriekà, prozracnà a vvo-navvà jako Rafaelnwa, ani tak swatà, pokorna jako Quida Renino , ani tak nàdliernà a stk vvostnà jako Pawla Veronkého a jinych: ona je Benàtcanka, bywalà mileiika Titiaiiovva, ale idealizovvanà : což gi pràwé tak vvelikébo pùsobeni propùjeuje, Ze.navskutečnost.i spociwà.  Ona chvvéje vv prostfedku w mo-dlitbé rozplyimtà ; pod ni apostole ; nad ni z oblakuw Bùb s
ss
otcwfcn^m nàrucim; wukol hejna anjeluw. Cole toto dilo jakkoli krasne jest, pfedee pfi dalšim a pilnejšim pozorowàni najdeme, že wice zcmskych než nebeskyoh ziwlùww sobé ma. To zoaji dobfe zdejši Ciéeronowé, proto diwaée wzdy hledéjina jisté sto-jistéa bledistè postawiti a obmcziti, a jà sem jim nemàlo onirz-losti tim pùsobil, že necbtéw byti slaupem na jednom piinkté za-sazenym, obrazy ze wsecb stran, w rozliéné dàlce a wrozlic-ném swètle po wazowati obycej mèi sem, chtéje tak netoliko na diwadlo ale i za opony a kulisy malif ùw bledéti. Pfijdeli wsak oko ko studené stfizliwosti, spozoriije na tomto obrazu pfiliš mnoho cerweivych kfiklawych barew. Maria ma éerwené rancho, Bùh otec cerwené raucho, ctyri z apostolùw a diwà-kùw dolu stojicich cerwené piaste, až i ta andélcata maji cerwené semtam wlajiei opasky. Ruskj/ malif Jakub Janenko ce-stowal r. 1833. schwàlné do Benàtek ku kopirowàni tohoto obrazu, což se mu i se wseobeenau pochwalau zdafilo. Odlika jest s pùwodm'kcm stejné welikosti i téhoz charakteru.
Mezi hromadami pficnàzejich a odcbazejicieih sem diwa-éùw, obzwlàsté impeitinentnycb ÀnglièamUv, sedéla zde na stolici pfed obrazem Nanebewzatky jedna pani pfi niz jeji manžel stài: ohe tyto osoby obzwlàsté mi w oéiudefily, tim wice že již weera weeer w jedné auzké ulici pfed nami do theatru jdau-ce o cestii tam wedauci se nàs plaly, odkud sme zawirali že i ony cizozemei jsau. Pani by la wysokého zrostu, cisto odéoà, kràlk\> cernoaksamitowj/ kabàtek, ostatili bile raucho majici a skrze lornétky dlauho a pilné obraz tento powazujici. (Jeji podil a sauri o malbàch techto , prozrazowali osobu wysoce wzdé-1 anali a mne zdàlo se jako we snàcb, že sem tuto osobu kdy si a kdesi widél : a wsak wéze wpochybriosti neupowàzil sem se zdc ji oslowiti, až se mi jinde pnhodnà zawdala pfiležitost.
W sini fezbàfské wprawena jest u stèny kràsnà pozlačena urna s napišem : „Dextra magni Canovae." Zde se jirawice tohoto slawného, snad pfiliš modlafenébo, aspoiì pfisladkého umélce sebowàwà. On byl malifem i fezbàfein spolu, ale ne-mél dosti sily k nàlezitémii lauéenf obau kràsoum jako Michal Angelo , proto on jest malujicim fezbàfem. Chodba wedle télo sino ozdobena jest stawitelsk^mi nàkresy slawného wlaského are bitinta Qnarengìuho, jenž jest we službe Ruského cisaf e.— Dila fezbàrskà cele jinàce na mne učinku ji, nežli d ila in al if skà, aékoli obé tyto kràsoumy wysoce wàzim, pfedee wyznati musim, že mite posledni rozkosnèji udiraji. Barwy a swétlo bjižsi jsau ziwotu, duši a inluwé, nežli kàmen a studeny mia-
mor. Oko jest neyporìstatnèjši častka téla, nevušlcchtilejši smysl,
000 neyzfejmèji jewi charakter, schopnosti rozuom a tajoosti srrlce: fezbàfowi jest ale pràwé tento ne) wèrnéjsi tliiniacduše nepfistupny, ledaže jeho patlhà zewniternà forma. Proto pfi sochàch, vvyjoia antiky, nikdy sem se tak dlauho nebawiwal, jako pfi obrazech.
Mimo rodimi Medolùw, w Benàtkàeh jesté pét slawjan-sk}/eh umélcùw, mezi nirniz ctyfi malif i, pozornosti hodni jsau, totiž : Hieronym Schiavone, Jakub Pisbolica, Redrich lìenko-ivich a Martin Rota. Hieronym aneb J fri Schiavane malif, kwètl asi dwadcet let pfed Ondfejem Medolatt w Benàtkàeh : jeden z jeho obrazùw widéti we škole Swato-Markowské lirista w zabradé Getsemaue predstauujici'.ne olejoAVymi alewo-dowjhm barwami: obraz hezk;y aie casoni zbledly; drilli}/ Ma-rii s ditele m widéli sme newim již kde. Onen drilli)* malif, žil okolo 1555. odkud podiàzel, nikde sem se dowédéti ne-niobi; že wsak s) nem našeho nàrodu byl, to ukazuje již jeho jméno. Od ného se nalezà we chràme S. Maria maggiore oltarni obraz Wstanpeui Pane pfedstawujici. Fìissli ho drži za stejného s Jakobeni Pistojau, ale beze wsech dùwodùw. Obrazy od malif e lìidricha Benkoivice widéli sme w Akadeinii: Aba-kuk s anjetem, newelik)> ale rozinilj/ obraz, jehož kopii od sainé-ho mistra iidélanau widéti i w palàcu Manfrinském w šini F.
1 we chràme S. Sebastiana jest jak^si obraz od ného, ktery Wsak spatriti inno se nedostalo. Martin Rota, Daliiiatinee ze Sibeniku, byl wlastnè jen med ir) tee, ale znamenit^; we kni-howné dožeei nalezà se od ného cela knilta in folio, obrazy l'imslrych cisafùw od Julia Caesaraaž k Alexandrovi Severowi. 1 obrazy od Titiana, Michala Angela, Rafaela, Zucchera a jinych od nèhn w medi ry té ualezaji se innohéjakw saukroniycb tak i Wefejnj/ch Sbirkàch rytin. Posledni Mikulaš a Rakwe Slawjanské (Niccolo dell' Arca Schiavone) wyhotowil z palone zemé polow) puklé dilo (Basrelief) Narozeni Pane pfedstawujici, jenž oltàf cbràuni S. Diretta ozdobujc. Malifskà škola prò Slawo-Dalmaty posud se nachàzi w olici San-Aiitonino.
\V Benatkàch se nyni jesté asi 103 rozlicnych chràmùw a chràmkùw nalezà; my sine j eli neypamatnèjsi a obzwlàsté ty naw stiwili, které se slawjanskym živvotem we swazku néjakém st°jeji : a proto i zde prwé o techto, pak o onéch mluwiti nucleine. Chràm SUnrjan'hv Swato-Jirsk}*, W okresu Kastolskéni, jest zdafilc dilo Sansorina, tohoto stawitele feck^h Milostek; on nese ha cele r. 1551, prostota se wznesenosti, ciste doli a
wkus jsau zde panujicim ràzein. Wnitfek tohoto chràmu jest bohate ozdoben obrazy od Viktora Carpacela ; zde jest i koraii-hew tohoto braterstwa wy malo waoà od Aotonioa Alicnsa. Jakob Tatti Saiisovino a Palladio byli dwa z neyznamenitéjsich sta-witelùw wlaskj/ch w iiow^ch časich : ooi a Michal Angelo za-pudili tmawau, pošmaurnau, koncitau a hrotnatau germanogo-thickau architekturu, kterà se i do WJach byla wedrala azkfi-sili kràsii^ a wesely starofecky zpusob stawitelstwi. Sansovino se narodil we Florencii, pracowal w Kime , we Verone, Pa-dowé a w Benàtkàeh, kde i r. 1570 zemfel. On stawél zde schod obruw w dožecim palaci, potom pfedešlau knihownu, které staweni sàm Palladio za neyuslechtiléjsi nowych casùw drži, pakLoggetu, chràm S. Gemignana, chràm Slawjanùw a jiné.
Chràm S. Marie Znpaniché (Zobenigo Jubanìca) a chràm S. Mojzisfi oba w okresu Swato-Markowském , jsau wnowéjàim, ne cele klassickém, wkusu, ozdobami a sperky pfeplnéni. We chràme Zupanickém chowajf se téla péti mucenikuw, Anastasia, Vicence, Antonina, Eugenia a Pelegrina: jeho ctwero-hrannà wéze nestoji primo, aie kfiwo na zpusob Boloiiské. — We chràme S. Mojžiše, jehož mnoh^mi sochami ozdobené prit-éeli z istrianského kamene jest, odpociwaji kosti dwau uce-nfch Slawjanùw totiž Bernarda Georgiče, rodilého zDubrow-niku, Jezuity a potom Kanownika, zemfelého 16S7, slawného latinskimi bàsnémi a jinimi spisy; on wydal i Sbirku Slawo-illyrskich prišlowi; druh^ jenž zde nad lewau brànau stkwost-ny pomnik mà, jest Kanownik Ivanowic, učenosti na slowo wzati-
Chràm S. Trojice wystawen od slawné Dalmato-Sibenické rodiny Zagreduw w okresu Castelském, mà sedem na mramor bohatych oltàfùw, pak obrazy od Paliny mladsiho, od Cone-gliana, Aliensa, Fialettiho a jinych. W ném jest kapla S. Gerarda Zagreda, apostola, biskupaa mucenikauherského, kde se càstka z pozùstatkùw tohoto Swatého chowà; druhàmensi éàstka jest we chràme Benediktinùw na ostrowé Jifiho Wel-kého (S. Giorgio Maggiore). Mišeii}/ cit radosti a studu stfidal se zde obapolné w mojich wniternostech : radosti proto, že i tento, o Lfhry wysoce zaslauzity, muz byl wistfelkem naieho nàrodu ; studu proto, že to teprw nyni a zde w Benàtkàeh sem zwédél, aékoli dwadeet let w sausedstwi jeho wrchu (Ger-hardsberg) w Budiné, kde muceitictwi podstaupil, sem pfe-biwal. Mimo Methoda a Cyrilla, Swatopluka, Priwiny a Ko-
cela, dwanàcte apostoli!w a prwokfcstanskéch ucitelùw dali Slawjané MacTarum, totiž : od jihu z Dalmatie: Gerardo,; od se-weru z Cedi: IVojtècha, Radiata, Radia, Ostrika cili Astriha, Boniface, Sebastiana, Bezterta čili Beztrita, Jiutyra; od w^chodu z Polska: knèziiu Adletu manželku Geysowu, Swi-rada a Beuedicla.— I we chràme S. Francesco della Vigna, w okresu Castclském, mà rodina Zagredskà hczkau kap hi pod čislem III. na jejimž oltàfi kràsnà mraniorowà socha S. Gerarda Zagreda; na prawé sténé hrob dožete Mikulàse Zagre-da, na lewé pak Patriarchy Alvisa Zagreda, od A. Gaie 1743.
We chràme S. Maria Nuova, w okresu Canal Reggio, widéti, u noli oltàf e S. Hieronyma, Hrobku rodiny Wukowicuw, s nàsledujicim, néco chwastawjhn, nàpisein: ,,D. M. Joaunes Antonina, et Michael Vucoiichì Lazari Angeli Comneni Fra-t res Marco et Angelo Marine Augelis Comneni s Constantinopo-litanis avuncnlis sibi et posteris /f. M. IL E. JV S" Pfijmeili Lazaruw dàwalo se prey této rodine tureck^m, pfijmeni Angelina a Comneniw feckjhn obycejem prò pfibuzenstwi s Ca-rihradskémi cisaf i, jejichž dcery za manzelky meli. — We chràme / Carmini maji nàsledné slawjanské rodiny swé nàdherné hrobky: Polanskà, Ciwranskà a Gorskà. We chràme adCorpus Domini jsau hroby a nàpisy Gradiclw éili Gradouicàiv. We chràme S. Lazara a S. Jana Evang. jsau hrobky Mocenikàw.
Z ostatnich chràmuw, ac téméf wsecky pamatnéjsi sme nawstiwili, jennékteré zdestujte. SàmzajistéWinkehnan wy-hlašuje chràmy Benàtské za kràsnèjsi a zanimawéjsi nežli Rimske. W kostele S. Maria di Erari jest wprawo péknà Urna s popelem Aloisa Paskalice ; wedle druhého oltàf e spoéiwà télo slawného inalife Titiana Vecelliho, jenž r. 1575, w cas moni umfel, dosàhnuw 99 roku ziwota. Geho hrob ukazuje prosty kàmen, na némz tento nàpis :
Gui giace il gran Tiziana de Vecelli, Emulator de' Zeusi e degli Apelii.
Wedle tohoto hrobu stoji inramorowà socha 5. Hieronyma od Vittoria, k niž Titian nékdy co vvzor (model) stài, a tak nà-hodau obraz swé osoby swétu, stràzce pak swému hrobu za-nechal. Starec jest to wznesen^ pùwodoiho Genia prozrazujici. VV tomto chràme mà i Canova pomnik, die wzoru onoho, jejž on arciknézné Kristine we Widni u Augustinuw wystawil. I jedna ucenà pani a bàsnifka Modesta dal Pozzo, latin. Moderata Fonte aneb a Paleo, leži zde pochowàna, inanželka Filipa Ge-orgice. \\ Konventé tohoto chràmu nalezà se statiti Archiv.
Chràm tento jest po S Marko wském ney starši ; jeho ohromni pilifowc, a slaupowé jsau cele éerwenym damaškeni odéni.
Kostel S. Jana a Pawla tak weliké a na painàtky i kapli-ce bohaty jest, že se wice mestu než jednotliwému chràmu podobà. Pfed chràmem stoji na wysokém podstawci jezdeckà soclia wùdee Bart. Colleoniho ; wniter neywice nàs k sobo tabi obraz Titiamtw : Smrt DonUnìkanskéko muicha Petra mncenika, jedno z ncyzdafilejsich dil tohoto mistra, které z Pafiže sem preneseno jest, ant je laupežne ruky Francauzùw byly odtudto wzaly. Hàdkajest méziumélci, kterémuobrazu Titianowu prednost dati sema: tomutoli, ciliNanebewzeti Marie, cili Magda-lene? Marne haštefeni! We swém druliu kazdé jest dokonalé. Assunta Titianowa jest Epos, tiché, welebné, k nebi se wznà-šejici; Petr mucenik jest Drama, cinné, nàruziwé, k zemi a k ziwotu pfiwàzané. Jest to obraz weliké; w popfedi sama scena, w prostfedku les, w pozadi male fìgury na konich utika-jici. U noli Iaupežnika leži Petr na zemi, jeho towarys wesné-hobflém Dominikanskem rauchu utikà Stranau s rezpiat^ma ru-kama, z nebe u wrcholcuw stroniuw sletuji andélcata okfid-lanà s palmati, z oblakuw wykukaji slepéje malych anjelskych hlaw. Cele tento welebné les zdà se byti ne mrtw}/m, ale ži-wfm a spoluciticim. Stromowé otfàsaji swé listnate kadefe s aužasem nad zpàchanau wrazdau, oblakowé w powétfi utikaji odtudto abynebyli swédky skutkuknebi wolajiciho; wzdycby umirajiciho a kfik utikajieiho druha ozj/wà so zeienéoi hàjem tak, že se nàm zdà jakoby sino ohias od skal so odràzojici w iišieh naSieh slyseli. Wsecko pùsobi wtisk pfijemné hruzy ; a toto tak welikanské prostranstwi wypbìuji wlastné jen tri ligury, tak mistrowné rozpofàdàni ttniél Titian do swych wj/tworitw uwesti! I pfi téch stromich jesté rozlicnost charakteru panujo a po celku rozlita nehledanà prostota. Jest to Sekspirowskà truelilo-hrana plàtné. Magdalena Titianowa jest lyra W prostfedku mezi tenuto stojtei, mezi zemi a nebem sechwéjici. — Jsau w tomto chràme jesté i polowypuklà dila cele nowozàkonni déjinstwow neytwrdsim kararskéin mramofe pfedstawujici, s ìiewyiuluvv-natt piluosti a trpéliwosti wypracowanà; osoby aneb osubky: Kristus, uéenici, knézstwo zidowské pine prawdy a ebarakto-ristiky, ale wsecko to zapàchà ne tak wlaskyni lehkym aswo-bodném Geniem, jako germanskem ncitnawnym potem. — W tomto chràme uzfeli sino welikau kocku , swobodné seni tam po lawicech i oltafich se prochàzejici a zdo so zdržujici : kdyz pak my na ni s podiwenim aspnhoršenim sme bledeli, kostel-
niči, knèzi a wlaskj/ lid opét na nas s porliwenim pat i-ili, že se nad nécim takovv fm divvinie !
Kostel Jezuit me jest ncsmirnénàkladné a nadhernv/, nikoli ale kràsny, W nowéjsim odrodilém wkusu stawcnv/. Cety len chràm plàwà w mramoru bilém, w némz opét zeleny a stra-kat}/ mramor, co kwétiny wlozen. Hlawni oltàf mà 16 tocené zlàbkowaii}/ch slaupùw z hilého a zeleného mramoru; stupiiè ku oltàfi a cela pùda techto stupiiiiw jest na zpusob rozestfe-ného koberce ze zlutého a zeleného mramoru.  Wsudy se opa-knje podobnà tràpliwà kràsohracka, s bezewkusnjhn pfeplnè-min; wsudy sladickowàni a ozdobilkowàiù, které jen smysly dràzdi, ale duši okfidliti a rozluirliti s tu nem. Neyznamenitèjsi poklad w tomto chràme jsau obrazy od Titiana Smrt S. Wavv-fince, Nawstiweni Marie od Ondr. Schiavona, Obfezàni aWstau-peni od Tintoretta a Stèli Jana odstaršiho Palniy. — Tajemstwi uesmrteliiosti duše lidské nikde sme tak ziwé a zfejmè pfed-staweuo neuzf eli, jako na prwnfm tom obrazu S. Wawfince; a co wsickni mudrci a bohoslowci temi iieyostrowtipnéjsimi dù-wody sotwy dosàhnauti mohau, to stoji zde w barwàch na prostém plàtnè pochopiteliié predloženo prò kazdé oko, které w tom wycwiceno jest, aby bylo nàstrojem duše. Obraz tento pùsobi nepohnuti alehluboké wztfeseni u diwatele. Titian kdyz obraz tento malowal byl w plném kwétu a w muzskc silo ziwota: naproti tomu kdyz obraz Zwéstowàni P. Marti malowal, k ter}/ se w oltàfi kostcla San Salva/ore nalezà, byl již Starcem téméf 90 letym.  Na tomto obrazu poznati tf esalici se riiku, hasnauci oci a zuziwaii}/ stètec. Kdyz Titian obraz tento sliotovvil a wefejnosti k diwàni se naii wystawil, nikdo na ném dilo Titianowo nepoznal; diwaci se piali: kdoby byl jeho pii-wodcein? Sediwy tento inistr slysaw tolméweiii zahofel, wrhoa stètec a paleto wzal pero, bézel k obrazu a napsal podeiì we-likymi literarni tato slowa: y)Titianus feeit, fectl/li—
We chràme & Sebastiana jsau kràsné obrazy od Pawla Veronského, zde tento malif i pochowàn leži s nàslediijiiini napišem : „Paulo Calliari Vcronensi Pictori, Naturae aemulo , Artis miracolo, Superstiti fatis, fama v deturo."— Chi ani S. Lakà se, wystawen 1146 od jakési ceské rodiny, We cerna a .jnienovvané, stoji téméf we stfedku mèsta. Pozoru hoden jest tento kostel ]>ro kazdého Skrwjana, prò tri ocene muze, kteri zde spociwaji, jenž se pokud žili ze zàwisti a etizàdosti ustaw iene wespolek kausali, ballili a pronàsledowali : ale naposled) wsickni tfi w takowé chudobè a nefesti zemfeJi, že
po smrti, prò ncdostatek, w jeden hrob poebowàni b\>ti museli. Bylt to jeden Ludwik Dolce bàsnif tragick^, druhé Dionigi Ata-nagi da Cagli slawné ozdobnosti toskanského nàfeci, tfeti Alfonso Ulloa Spaniel, déjepisee, jenž Ziwot cisaf e Karla V. a Ferdinanda I. opsal.— Jeli to nàhoda či boži prst? myslelsem, že tito neštastni wadicowé pràwé zde we Slawoceském chràme ležeji? proč nebyli poebowàni radéji we S. Markowském, w feckém, némeckém aneb jiném chràme ? Jeli to snad ouun čili pfiklad a w^straha prò nàs nesworné nàrod? »Wir miei-nigen Slawe?i.fii znèla mi zde žaloba Dobrowského w ušich, jako Litanie z hrobùw techto swàrcùw. I naši učeni, bàsnifi, kmenowé a nàfeci tak dlauho se nenàwidéti a rùzniti budau, až je wsecky jeden hrob zkàzy pochowà. Utikal sem odtudto honem cele bledé a zmaten^. —
Chtéw zbaufené zde cit ukojiti a urazené w srdei narodnosti nàhradu dati, dal sem nohaum auplnau swobodu kam mne nesli: i oetnul sem se na stesti WT kosteliku Hieronyma w okresu Canal reggio. Malby zde jsau od Trevisana, Brusaferra, Melchiora a jinéch. W sausedni tak focene škole Swato-IIiero-nymské jsau kràsné obrazy od Giov. Bellina, od Vitor. Carpacela a Vivariniho. Nelze ini wyslowiti, jak blaze mi bylo koli-kràtkoli sem se w blizkosti tohoto Swatého Arciotce nalezal, Inietto byl jeho chràm jako zde a pfedtim již wRjece, bucTjen jeho obraz. Wyobrazowàni Hieronyma bylo od jakziwa oblibe-n^m pfedmétem wlask^ch mah'fùw; nebylo wcfejné neh sau-kromé obrazàrny kdeby newiselo nékolik obrazùw tohoto Dalmatince od rozlicnéch mistrùw. W Akademii Benàtské (w sini delle publiche Funzioni čislo 6.) jest S. Hieronym od Bo-nifacia. Sàm Titian slil swau osobu w jedné soše s Hierony-mem. A oprawdu toto Jupiterské celomi nèmzsilaawelebnost trùnuje, tento orlici nos, tato postawa w niž cela stoleti pr-wotni cirkwe kfestanskéjakobj'wtélenajsau : jsau hodni pfed-mètowé welikéehiimèlcùw. Ctihodnàjestsediwà staroba, kte-rà swau zkušenost a maudrost udatné wybojowawsi, swéprù-by a zkausky witézné pfetrpéwsi, duši swau pfečistila a tini wénec té noyblazeiièjsi odplaty ziskala, totiž spokojenost s Bohom a so swetem. Tento wénec ozdobujc čelo S. Hieronyma. Pro nino tyto obrazy obzwlàstni pùwab mèli prò tuswétlo-tmu, we které Hieronym co do pùwodu mezi slawjanskjmi a latinskem nàrodem chwéje, a kterà sotwy kdy cele wyjasnéna bude. Ale jakowé to rozdil mezi Hieronyincm wlaskéch a né-meckéch malifùw, newynimaje ani samého Diirera, s jeho od
nekter^ch zboznénémi obrazy Hieronyma pfedstawujicimi ! Tam wsudy pfirozenost, okrauhlost, bJahomérnost, teplota, ziwost a eelistwost, wsecko jakoby jednim wylewem ueinèno : zde mozolnatost, hranatost, studenost, mikrologické piplàni, které wlàsky na hlawé, potni dirky na kiìzi počita a na obraz Wérné klade. Nikde sme se tak o tom nepfeswédcili jako w Italii: že Némci nejsaii tak prò stètec, jako radéji prò péro stwofeoi.
Ponèwadz sem prawé minulé zimy Cestii Gòtheho w Italii éetl, kde chràm Del Redentore w pfedmésti cili na ostro wè Ciudecca (Zidowstwo) s welik^m obdiwowànim a wychwa-lowànim opisuje: clunkowali sme se tam s nemalati dychti-wosti. Zkusili sme wsak i zde: že kolik hlaw, tolik smysluw! Drži se on za arridilo Palladiowo. Možno, že pf icina byla naše rozplašenost anebo pfesycenost, možno že i sama zanedbanà, misty oropana a neplechà zewniternà twàrnost chràmu. Dosti na tom, že wice sme se zamilowali do swatyné Della Salute, této kràsné mladé newésty, nežli do tohoto jejiho žeiiicha. Nebo nelze lépe charakterizowati tyto dwa chràiny , jako pfipo-dobnénim timto. Chràm tento nenia zàdnéch warhanùw, strop je prostickj/ a cel}/ chràm pfiliš pràziry. Za oltàfem jest Krizo-meni lirista z jednoho kusu mramoru od Mazoleniho. Zde jsau i tf i obrazy od Gian. Bellina, Panenka M. s Ježišem, které se za jeho neyhlawnéjsi uznàwaji, nàm se pfiliš mnoho barwitosti miti zdali. Wedle jcst klàster Kapucimiw, kazdy z nich mà na dwéfich swého pokojika néjak}/ nàpis, bmf z Pisma S. bittT z Pisem SS. otcùw, k. p. Jeden : Intueri non licet, quod non lieet concupiscerc : S. Greg. Druhy: wers \ Kor. 9. 25. Treti: Werš 2 Petr. 1. 10. at.d.
Chràm Maria della Salute (Canal grande, wlewo) nawstiwili sme tfikràte, a kolikràte sme se wedle na kondole wezli, stati sme z usta li oci nanèm pasauce. Stawitcl jeho byl Baltazar Longhena, nàstupce Palladia, tak jako tento Sansovina. Sta-wen jest chràm tento 1631 od cele swob. obce a sice prò wy-plnèni slibu ucinèného w cas panujiciho w Benàtkàeh hrnzného uiorii r. 1630. Cela budowa stoji tia 1,200,000 pilifcch a koltch wbit}/eh do zemé pod morskau wodau, a ozdobena jest wniter i zewniter 130 mistrow' sk^mi sochami a mnoh}/ini korintsky-mi slaupy. Zde neuràzi cit sewernà gotheina na wlaské pùdé ; stkwostnost f eckofimské antiky jest tu domačne rozwita a celemu charakter libeznosti wdechnut. Staweni toto bohaté jest na ozdohy, a wsak nese je s takowau lehkosti a nùlostnosti,
jakoky k jeho stroji oewyhnutnè pfinàlezely. Jest to slawjan-skà panna s partati a w bilém swatebnim obleko k oltàfi jdauci. Obrazùw wy boriiceli zde bojoost, škoda že nčkterc již časom a wlbkosti nemalo utrpeli jako k. p. Titianowo Sest ani Due ha S. (od r. 1511) a Sneti lirista z krize; lépe zachowàni jsau w Sakristii jebo Smrt Abelo wa , Obél Abrahomowa ixDawideowi-tez nad Goliàsem, wseelma (lila z jebo neylepsich casùvv. Na oltàfi stoji Maria Panna, kterak zlobohy morii plaši a poràzi: wsecko to fezba z kararského mramoru. W prustfed ebràmu wisi pozlaceny swicen ze stfibra (snad jen z bronco) w čas cholery chràmu tornato od Benàtskych kupcùw obétowany w cene 22,000 dwadcetnikùw. W sakristii u jedné kràsné lampy stoji tento nàpis: „Deiparae virgoli salutari oh asiaticum mor-bum per Europam saevius grassantem bine feliciter depulsum civitas universa tampadam (tak!) ex arg. decrevìt." Podobné chyby w latine w cele Italii nic nowého nejsau.
Naproti S. Markowskému nàmésti leži ostrow, chràm a benediktinske klašter «S. Giorgio Maggiore, od slawného sta-witelc Palladia. Tento chràm a cela jeho mistnost mne zde cele z nowého a zwlastniho ohledu zanimala, totiž z protestan-tického. Zdejši knihowiia jest neykràsnéjsi w Benàtkàeh. Oltàf w blizkosti Capelta maggiore jest proto pamatny, že nèkteré bélomodré strakatiny a splihy najeho m ramerò wy eh slau-pech ptàky, ryby anobrž i lidské hlawy pfedstawuji. Obzwlàsté widéti na jcdnom zfeteiné lidské télo s rozpiatyma rokama a se slozeiryma nohania: a ačkoli zàdné dfewo križe noni ku spatf eni, pfedee drži se to za saniorostly obraz umučeni Pane. Na jinych mistech se ukazuj i obrazovvé Madony, rozlicnyoh miiichùw, jinde psùw, koéek atd. Wira a obrazotwornost owsem mnoho k tomu priložiti musi : na nékterj/ch wsak lira pfirody až kit pf ckwapcni jest; možno wsak že tu i tainimuéni pfirodé ku pnmoci prišlo.— Kolem chràmu a klàsteru jsau nyni buste domy; pfedtim wsak byla zde kràsnà zàhrada w jejichz krowinàch a besedàoh schùzky a sezoni swé drželo tak rečene Oratorium, t. j. lowarystwo katolickych slcchctuych muzùw, ktefi oprawu wiry a cirkwe, téméf stcjnym časom s Luterei» a wsak rozdilnyin od tolioto zpùsobem, zàdali a pf cdscwzali* Opat tohoto klàsteru, uceny Rehor Cortese, bylpfedsedatelem w techto schùzkàch. K tumulo spolkn patfil mezi jinymi Nardi, dèjopisee, Bracciali pfekladatol Biblie do wlaStiny, Regìnald Paole Àngiican , a obzwlàsté (raspar Contar ini, siedi tic Benàtsky, ktery potom ri 1511. co f im»kf wyslanec w Némcich na
nawraceni jednoty s Protcstanty pracowal a tak rečene Colloquino! s Luterowymi wyslanci držel. Tyto strànky, zwlàsté Contarmi a Melanchtau, již se i skutečnè we mnohych punk-tech sjednotily obapolnym popauštcnim : ali Luther zbofil ncu-Stupnl wsecko. — Sewerny germansky protestantismus wT Italii nemohl a nemùze misto miti : stroskotàni soch, dràpàni obrazùw, wyobcowàru hudby ze cbràmùw tam nelze ocekàwati, kde Donatello a Angelo fezbowali, Rafael a Titian malowali, Palcstrina a Zarlino zwuky skladali! Co je nàm rozum a prawda, to je Wlacbùin cit a kràsa. S témito Oratoristy obcowal, r. 1537 i Ignac Loyola, on w Benatkàch a we Vicenci naulicech kàzàwal, prwé než se stai pùwodcem fàdu Jesuitského.
Nàs wùdce z techto okoličnosti a z inojich feci zbadawze j a protestantem jsem, obràti w se ke mne fekl : „Pane nyni wàs zawedu na jedno misto, kde se pfeswédcite, že my Benàtcané nejsine bigotni a ncsnàseliwi, nebo tam uzfite waseho — papeže!" My nemarne papeže— odpowédél sem. Načcž on : „od-pustte Pane, jà mluwim po wlasku."— Izawedl nàs do pfibytku jednoho némeckého, zde od nékterého času usazoného aneb aspoiì s e zdržujiciho,malife, kde sme onen wcera ràno,wr Akademii pfed Assuntali Titianowau, uzfeny parNémcùw (pana s pani) pfed je duini obrazem našli ani oba oči tam jakoby wlepené mèli, dlauho wmlceliwém wytrzeni stojice a led wa naš pfichod zname-najice. — Obraz tento byla zmensenà odlika wyborného pùwodniho d ila slawného Benàtského malif e Giorgio/ut Bar barellino, pfedstawujici tfi osoby totiž : Martina Latiterà w doktorskem rauclui na klawife hrajiciho; z jedné strany wedle nebo stoji Calvin w komži a cernéni piasti, w race husle drže; na druhé strane widéti niladau ziwostnau pannu, s cepcem na Idawè kytkaii bilého peri ozdobcirjhn, totiž MaterSnu9 milenku a manželku Lutherowu. Po nekolika okamženich wseobecnè panifici némoty, oliano pani obràtiwsi zrak swùj od obrazu Ka-tefiny k nàm fekla: „lLiu àcht deutsc/ies Gesielitì " Račte odpustiti, Milostpani, že protiniluwiti musini, ozwal seni se jà na to: to netti némeckà, to je prawà slawjanskàtwàf a posta» Wa, deera slawjanského nàrodu, jeji jméno Katefina z Boru cili Borskà bylo slawjanské, jeji rodicowé i otec i matka (Hu-kowic, ném. Haiigwitz) z prastaryeh sIawTjanskyeh rodili po-ehazely. pft techto slowich mérali mne wsickni ti Némci ecima od hlawy do paty, imi to za zeri držeti neniobli, co s takowau pfisnosti posunkùw a pewnosti feci promluweno. Jinà otazka jest, pokračuji jà dàle, zdali pùwodnf obraz tohotopo-
7
obrazu situicene od Giorgiana pochodi, o cemž aspoiì jà welice pochybuji, ant tento malif již r. 1511 zemfel, kde Katefina jesté teprw II let mèla a o Lutherowi nic nezuala. 1 udany obraz Calvinùw zdà se mi wice Bucerowi podoben. Puwodné prey tento cely obraz dal jist}/ ilorenthisky šleelitic Paolo del Sera inalowati, od nèhoz prey do Benàtek a pak do Kima se destai, kde se nyni w obrazàrné palàcu Doria Panili ly nalezà. S tim sme se rozcšli w prawo w lewo s chladnau wlidnosti.
IfljJLWA V-
// e n a t k y :
Palàcc ; Hoatinec Europa; Nàbrezen Slàwiìw; Zbrojaice: okolni ostrowy,
K weliké chwàle slauži to Bcnàtcanùm, že co iieykràsnéj-šiho a iieydrazsiho maji jejicb Zbirky , obrazàrny a palare temer w kazdau hudimi pooestnym otewfeny jsau: jakovvéz poklady W Anglicku a dilem i Nemcckii se weskaup}/ch mnohymi zàm-kami o pai renarli hradecb a komoràch skryté nalezaji, tak že pocestne casto relè dny ztràwiti musi, poku d sobé pristop wy-bèhà a wy bojuje. Pro opsàiii painatnostt kazdého palàcu knilia by se wyldedàwala : proto my zde z nawstiweiiych palàcu w i z widénéeli tam tisicerj/ch wéci a obrazùw jen nékteré pfiwc-ileme, které nàm w paméti obzwlàsté zùstali. Tini nechceim; zàdnému z ostatnich ceny ujati : jen že nelze w tak stkwostné kwetaucicb zahradàcli wsecky kvvitky libati a wonéti. W kaž-dém palaci jest nekolik swétnic, w kazdé swétnici na stoliku ukazadlo obrazùw a malifùw, mimo to wsudy wudie cili Cicerone.
Palar ManPrinùw ina taknwych swétnic od /1 až po K. We swétnici A jest Harf anice od Giorgiona mistrowské dilo, a mra-morowà socha Zeny se Uàrem, jenž noe pfcdslawiijc, od Co-radiniho, pod sJàrcm widéti cely obi ice], delikatnà to anesrow-nanliwà pràce; W M jest Ariosto od Titiana jeho pfi tele, bornè wy obrazen, zaéez opét i Ariosto Titiana oslawil w bàsni Orlando far. Cani. 33. str. 2. a poprsi matky Titianowy, jest to stare, skaredé, rozciiehané žensko, wzor strygy, z ne) nižši tridy lidu, což Titianowi ke eli slauži že se àtétee jeho nest)-del za takowau rodicku; W D Sneti z Križe od téhoz; W & Leda s labuti od Ondf. Sehiavona; W G Wchod do koràbuNoa-ebowa, karton od Rafaele; a Habakuk odBedf. Benkowiée. W // portret Petrarky a Laury od Jakuba Bellina; W K Sneti z
Križe od Rafaele. Tento posledni obrazek neni weliky, ale tak carodèjny, že srdee clowékowi naiì se diwajicinm ukradne. Nic tu bez w^ttaimi a to wzneseného, zàdny tali, zàdnà carka dareumà, wsecko mluwi k duši. Kazdàfigura ma wlastni, pfi-toinnému okamženi a skutku cele pfiniefenj/, cbarakter. Stetec ma jakatisi panenskau cistotu a nevvinnst. Slowem, obrazy Ra-faelowy ucinkuji ne tak na oko a smysly, jako radéji na tinsi : «ni jsau febfikowé mezi nebem a zemi, mezi Bobem a lidmi. Na tento stupeiì zbožnosti jeste se zàdny malif tak diwné ne-powx/sil a snad se ani nikdy nepowisi jako Rafael.
W Palaci liarberìfjo bydlel a pracowal nékdy Titian, zde Se 22 obrazùw od ného nalezà téméf ze wsech wékùw jebo ziwota, až ku pfetrzeiiéinu skrze smrt obrazu S. Sebastiana. Co dèjepisci o slaworuském bàsnifi Derzawinowi piši, jjse W po-slednich okamžcnich nasmrtelnémlùzkiijesté, jako obycejnépfi bàsnèni, syllaby pocitaje |)rsty swymi na pefinu rbytmiekéni padem bil a uimraje bàsnil : to plati i o Titianowi, tomto malif ském obrowi. Ruka jeho setfàsla, oéise tak tmèli, žejednu a tauže barwu na jedno misto dwa i tfikràte nakladal kj>o\vy-šeni jeji sily a jasnosti ani. se mu wezdy jesté slabà a tmawà bj/ti z d àia, což z|)ozorowawše jebo uciìovvé apratele tyto zby-teéné barwy kde možno bylo rychle wjeho nepfitomnostidolù stirali, nccliawse toliko tu prwni: ale duch Titianùw pfedee citil i pfi oslabnuti téla slast twofeni. Jeho Kajici Magdalen// zde w originalu widéti, jest auziw neopsatelit}/. Stare podàni uese tu powèst, že Titian dlauho w Benàtkàeh mezi damami wyssicli stawùw wzor prò wyobrazeni swé Magdaleny hledaw ale nikde die zadosti najiti nemoh šel w omrzlosti nad tini, na prochàzku k mof i na nàbf eži Slawjanùw : a ai zde uzf el rybàf ku Slawo-Dalmatinku tak zdrawé a pewné, kràsné a wznesené postawy téla, že ji i hned do swé dilnice pojal ajiodle ni, ma-ùrsk^m idealizowànim, tento zàzrak sbotowil, jemui se cc\f oinélecké swét diwf. Aoprawdu jest to rekyné ale se zlome-Jau silau, obryné wnitcrnau bolesti ce\fm swétem potfàsajici, jest to žena ohecnà die téla, ale kràlowna die duše, slowem jest to prawà Slawjanka.
Wmuseum palàcu Correrskébo jest bohatà Sbirka obrazùw, starotin, minci, pfiroduin at.d., kteraii Theodor Correr po swé smrti mèsto darowal. Zde sme widéli obraz Jana III. kràle Pol-ského, jed ine to slawjaiisky zde predmet. Oddàwky cili sobàs Jožefa s Mani od Rafaele pozdrawili sme zde po prwnikràte, pndndiékiàte w Milane. Rafael to zwlàstniho"mà, že kde on
7*
pf itomeu, lani, co pfed slunccm hwezdy, wsickni malif i has-nati. Proto raduno trio, ktef i sofie kocliàni w jinych p o kazi ti a naproti jiiiyni mistruin nesprawedliwi h^ti nei litéji, aby dila Rafaelowa vvzdycky naposledek sobé nechali. Takowéto postu-powàni éili crescendo lepši jest nežli na npak. Hozezuati vvšak dlužno apokryphioké od prawj/rh obrazùw Rafaelo w^cli, anobrž i praobrazy od poobrazuw (kopii).
Unaweni télesné a oinràceni docbowné umozstwini widé-nyrb pfcdniétiiw plaw ili sme se do slawného hostince Europi) k obèdu, kde se o dhodiné Table d' hótes drži. ITostiiiec tento byl nékdy palàcem Giuslinianich, a Dože w ném pf eby wal ; vv ném pelosi! a kràsuau. Dcsdemonu zawrazdil i onen seredny Othello, inaufenin z Henàtek, kterého Shakesjiear vv dramé swém zvvécuil. Nedaleko odtudto jest i palàc Capellùw , z nehož slawnà Bianca, welewéwodkyné Florentinskà pošla a tak blyskawo-nestastnao rolli brala. OpodàI trucidi palàc Mnceni-kùvv, W némz Lord Byron bospodowal a truchlohru Marino Falieri skladal. — Zde we tfclinipàtni, na némz se hezkà pawlaé k muri pne,jest rozinilà wyblidkà twàfi w tvvàf chràmu Della Salute. Na této pavvlaci našli sme onen némecky par, prsy o zabradlo opfené majici, tež sem k obédu pfišedši ant zde i b) tem byl. Po obapolném pozdraweni dali sme se do bližši znàmosti: oni se nàs, my jich p tal i kdo jsau a odkud jsau? Bylt to pan Dr. Karel Ilase, professor bohoslowi z Jeuy a jeho manželka. rozenà Hiirtlowa dcera slowutnéhoknibtiskafe, Ilartel vt Breitkopf, w Lipsku. Pan Ilase jest spisowatelein knižek : Huterus redieieus\ Cirkeirni I f istorie n Ziwota Je£isowa, kde proti Strausowi ostre hàdky wede; pani Ilasowà, jest osoba vvelewzdélanà, mnohocitalà anobrž i w malifstwi wycwicenà. Oba tito, pan i pani, byli nadto s man manželkau dobre znà-mi. Temilo okolicnostmi stalo se toto naše potkam' dùwérnym, naše rozmlauwàni ziwém a zatiimavvém, tak že nejen zde na pavvlaci asi pùl hodiny, ale i pfi stolu, kde mista sausedni sme sobé sehwàlné zwolili, cel]^ éas we wzàjemnéch otàzkàcb, roz-mluwàch a bàdkàch sme rozkosné ztràwili. Kladcme zde aspon wytah z naširh feci.
Patii Ilasowa (s kfiwobubyin ausklebkem): Pane Kollàre jak pak sto molili takovvau nowofekost (paradoxon) o Katefiué z Boru dnes ràno prednosti, že ona Slawjankau byla.
Jà. To ìieiii nowofekost, to je starà prawda: netoliko Katefina z Boru, ale i wétsi počet reformatoruvv, pfedrhud-ciìw, uciteliivv a pomocnikùw Luterowych, Ibis, Trebon,
Stupicky^ (Staupitz) byli Slawjaué ; i ta ree aneb radéji to nàfeci miscnskonémcdié, we fctereni on rcformacii zacal a konal, a kteran i Wy pani Doktorowà, nyni mi invite, jsau dar a plod nasello nàrodu; i ta pùda a zemé po niz nohy Luterowy krà-éely pfinàlczcla nékdy Wendtim, Sorbùm, Plonùm, Chuticùm a jinym slawjaiiskym kmenùm, které Nénici témto nesprawe-dlìwè odjali. Slowo Bor Borowiee znaci u nàs Kieferwald, Kiefvrbaum, odkud ncscislné počet mistnich i osobnycb jmén u Slawjanùw k.p. Borsk^, Borowsky, Zàborskj/, Pfiborsky, Meziborsky a t. d.
Pan /fase. Ale manželka Lutcrowa sluje Bora aneb voti Bora, nikoli Bor ani Borsky !
Jà. To pràwé potwrzuje moji wypowéd. Bor totiž jest we slawjanciiié Nominati v, Bora aneb po luzicku Bora jest Genitiv; pfidàmeUk tornila, ném. eoa, tedy jest z Bora t von Bora, jako se slechtické rodiny tebilàz psaly a piši posawad.
Pani II. Nu, jàsem to již dàwno slysela ano k desi i cella o Wàs, pane Kollàre, že ste Wy vveJiky pfitel Slawjanùw a nepfitel Néincùw. . .
Jà. Nepfitelem néktorého nàrodu jen blàzen byti muze : jà nàrod némecky wysoce ctim; ale jeho kfiwdy na našem nàrodu spàcbané chwàliti nemohu.
On. Co se stalo, to již tam: hiuF to tim, neb onimzpù-sobem. Potlačeni narodnosti a feci slawjanské we wychod no-sewerném Némecku, zàdny wzdélany asprawedMwost milujici Némec nescbwaluje: ale to pfedee již jednau naše.
Jà Non remittitur peccatimi, donec non restituitili- abla-tuni! —
Pfi techto slowich zawznélo cinkàni zwonce a my sedli ke stolu. W tak pestrem towarystwé jesté seni se sotwy kdy nalezal. ByJot hostùw asi 50, ale téméf kazdé dwé, z jiného nàrodu a kraje, jiného jazyka a jinj/ch obycejùvv. Proti nàm dwa Anglicane, wedle tèdi dwa .Horwati, potoni dwa MatTafi, dale Prancanzi, Pelaci, llusovvé, Amerikané a Bùh wi jesté "\'àvi lidé. Již w mé mladosti až do niiizského wéku inébo byl sem welikym ctitelem AnglicaiuW : ale na této ceste, bohužel, byl seni pfìnucen tento sobécky- kramarsky nàrod sobé zoškli-Aviti. Toj se rozumi že i zde jen a potiori (it deiioininalio. Ta-kovvau nezdwof ilost a bezohlednost ha surowost pfi stolu, my predutn ani chàpati sme nemohli, jakowati sme zde očima avì-deli pfi tomto welkokupci a Lordowi. — Lord tento mèi hla-vvu cerwenowlasau, twàf péhawau, oci wy skočile, wyfidilkii
co mìfn, hlas pistalkowité, mluwil michané anglicky, fran-causky a néco nemècky. Tito a wsickni Anglicane, které sem zde poznal, jsau nenàwistnici nàrodu SJawjanského a to sice prò Itusa. Bylat mezi jinymi ree o nynéjsi wàlce Anglicanùw s Ciiiany. Jà a mnozi jini se mnau fikali: „že tonespiawedli-wost anobrž nelidkostod Anglicanùw, ant protiubobym Ciìia-nùm proto bojuji, že se tito jedem opije (opium) o tiavviti dati nechtèji." Na čež Mylord hurtowném blasem : „tu neni ree o opium, ale o owedeni kfestanstwi a oswéty, které oboje my tém pohanùm dati elicerne/'— Hfieh a banba! zwolal sem jà, to je nekfestaiiské kfestanstwi, to je barbarske oswicenikteré ne s rozumnym poucowànim, ale se wztekliwym krwe pro-léwànim spojeno jest : tak cinili pfed mnoliymi tmawémi sto-Jctimi Nemci w Pomofanech a Polabi— ale nyni to črniti, jest oprawdowé uraženi Boba i clowéconstwa. Welkokupec bollate wida blesky, kterv/mi pan Mylord již ze zrakùw swych rozjiskf enyeb na mne stf ilei, pf edujal mu slowo f ka : „Tu neni fec ani o nàbozeiistwi ani o oswicenosti, tu je bàzen pfed Slawjanstwem a jmenowité Ruskem, aby toto w Azii pf ewabu nedostalo." I tote fantom, to jsauiiedùwodné wrtocby, odpo-wim jà; a bytby i néco w toni bylo, toste zie ukartowali swé zàinory : musejili prò winnébo lidé newinni takowé tr^zné snàsoti? Lépet winnému odpustit, než newinnébo trestat. Jà sàm jsem SJawjanem, mili Pani! a proto sméle rici moiiu, že ta bàzen Europy, zwlàsté Nonicùw a Anglicanùw, pfed Nlaw-jany jost ])Iod lidi nozdrawébo mozku a zlobiwébo srdee, ktef i tiebé a pokojné Slawjany pod iiémeckymipanowniky stojiei jen do podezfeni uwesti elite ji proto, aby jakowv/ takowé plàstik našli k potlačeni jejicb narodnosti. Tote tak, jako w oné bàjce: „ Ji s té otee kaiipil na trhu nowy džbait k wàzeniwody : pfijda domu wzal prut do ruky a cliteje džban ton synu swému dati tohoto prwé notné wyswihal a ztrestal. Syn ptajici se otce s podiwenim proc jej bije? destai zaodpowéd: biji té pfed-bézno, aby si ini tonto džban nerozbil." U rozumiiyeh lidi ale trest nekràci prod skutkcm, nybrz za nim, pakli trestii hoden jest.
Již téméf u nàklonku stolu ptal se mne jesté p.Dr. Hase; éotlli seni joho spisy a hàdky jiroti powéstiiéinu Strausowi Odpustte Pane, foknu, spisy Strausowy sem ceti, Wasich ale posawad nemàm, ackoli mi recensie a wétahy z nich, w uce-néeb Nowinàeh sdèlené, neznàmy nejsau; postaram se wsak o zaopatfcni sobé jich. „Tini milšimi tedy bude wase nestranné a nepfedpojaté domnèni o Strausowi a jeho učeni o Bohu — "
p tal sodale. Wida jà, Že již nezbvHvà času k obširno o toni rozniluwé, fekl sem jen na krateč : „éest duw tipuosti Heglowè, cest učenosti Strausovvè: jà ale radéji mam jednoho zivvého kfestanskébo Boba làsky, nežli stomillionùw Ileglo - Strausow-sk^ch saniozboznéneiW na misto onoho posaditi se chtéjicich; jà aspoiì riechci do poetu takowych bolliiw piiitàlezeti."— Tot ste ume ze srdee wyiial, tot ime jest sinysleiii, fekl pan I lase, a proto ràdbych jesté i vvàs saud o nesmrtelnosti techto nowo-mudrecùw slysel. Pane, odpowim, ten jest teutyz, ktery o jejich Bohu, nebo uiiich oboje vvjeduo splywà. Ncsmrtclnost bez osobui trwalostia individualni powédomosti, noni oesmrtelnost, tak jsau rozoui, swoboda, swédomi a cnost jen mani) a kla-my. Cnost a mrawuost sice, vv jeji prawé a ciste povvaze my-slenà , jest a ziistaiie swobodnà ode wsech wedlejsich ohlcdu w, ode vvšeho zàdàni a ocekàwàni odplaty anebo trestii, nebo mrawuost sama na sobé dosti mà nalezajic sama w sobé auplnau odine un. Ale itti a trwati pfedee (dice a musi to olititi, poné-vvadzby ji pràwé ta jedinkà newyhnutelnà odplata a vv^nnnka jeji bytnosti chybovvala, totož samopowèdomost. Ona neittùze to olititi, aby zmizela, nebo timby ztratila sama sebe. Ziti alo nelze bez individualni powédomosti a zniconi této jest h rob wseliké mrawnosti. Aby pak tato cnost a mrawnnsl na jiné lidi a pptomky pfechàzela a vv jinych žila, to nèon nemozného jest, ponèwadz ona od kazdého jediioliwce obzwlàsté iiadobyla byti musi. Na ten zpusob neniélaby cnost nikdy pew ného stani, iistavviciié by byla uà waudiowce ana autoku, anizby kdy ìieywyssihocile dosàhnauti inolila, ponèwadz so cnost amraw-ttost zdéditi a pfclcwati iiedà, iiyhrz jodeiikazdy clowék vv ni ed pocàtku a al tak dim od abécedy zaciti musi. A zkazfmeli nosnirteluost osebnosti, jediiotnika, càstky : kdože nani poloni stoji i za nowoniiidrcokau nesmrtelnost plemena, pokoleni a celostìl Kdo trwànl individualnosti po smrti zapira odwolàwaje se pfi toni na neschopnost rozpoiiiinàni se na piedesly staw dètinstwi, ten zapomeiiul nato, že clowék prwni jest hytnost ktorà se zde k sainopowédoniosti wywinula, a že tedy newy-hnutohié s tanto na vvyssi stupeu a do wy ššiho pofàdku swéta wstaupìtimusi.—• Prawéji sice né ktef i tento zonisky ž i wol tak kràsnym a duložitv/ni lv\Hi, že prey on sani w sobé již nostateénau cenii a oil mà : ale tento jednostranny saud vvynà-seji o nem jen ti lidé, ktef i zde we wsech pohodiich a rado-Stech žijice nic z onéeh jebo (ozkosti a bolestineokusili, které predee wétsi dil ciowécenstvva smisi, a k terseli kfiwow àba so.
podle zàkoniiw mrawno-rozuumého swéta, w bèhu wéénosti wyrownati musi. — To jest woda na mùj iiilyn ; to saino, tfebas jinymi slowy, i jà ucim a wéfim, fekl p. Dr. Hase s pohnutyin srdcem a wyjasnénym oblicojem, a zdàl se bfti témito mudreckobohoslownimi nàbledy mojimi cele smifen za wyse dotéené urazeni némecké nàrodni marnomyslnosti.
Nesli sme wice k obèdu do jinych hostincùw, zùstawse ti nasi Luny. kde se sice ne tak pozdè a draze, ale lépe a polio-dinéji obéduje. Woda w Benàtkàeh jest tak teplà, že ne kazdé žaludek kjejimupiti pfiwykne. Proto kladau senastùl sklenné talife s ledem pfijldle, anebo prodawaéi ledu obchàzcji wukol a led do koflikùw k ochlazeni Avody se dàwà. Chléb cili ženile jsau w cele Italii twrdé co kàmen, pfitom nechutné a nezàziwné, proto màio kdo je ji.
Pfijemné počasi zarijowého podwéceru wyzwalo nàs jesté na prochàzku pfes Piazettu na Urea cili NaòreU Slawjanùw a do prostonàrodmzàhrady. NaPiazetté, copocàtku Slawjan-skeho nàbfczi, cnéji dwaslaupowéz wychodni zuly, najednom Z nich stojilokfidleny Lew, nadrubém sorba S. Theodora, onen co znak tento co b^waly patron Benàtské obee. Kdyz seni opo-dàl techto slaupùw, téméf již wsaumraku, sdiwànim senane kràcel : uzfim na podstawcich onoho prwniho slaupo sedéti muze, stfedoibo wéku, osuinélym a zuziwaném plàstém owi-nutého, jenž na mne, co cizozenicc, obzwlàsté pilné pozorowati se zdàl. Kdyz seni ori na ného obràtil, on rukau kyna mne k sobé wolal. — Ponèwadz to opétowané, s pfisoau twàfi, s nesklonènau, pfimau téméf pysnau hlawau citili, domniwal seni se, že Bùh wi co zadùlezité tajemstwi mizje-witi mà. Kdyz sem se k nému pfibližil, on powystfew ruky, ^Povere nobile!" fekl zàdaje ode mne, ne almužnu, nebo tot zde néco nizkchoauràzliwcho jest, ale —podporo, a to s tak hrdym hlasem a s takowau neostéchawosti, kterà wsak wzdy s obycejnau Benàtskau zdwofilosti spojena byla, žeja sciniia rozpacich byl newédajeli to almuzny skrze zebràka proseni, cili di uh u skrze wéfitele zadani, anebo dané skrze nèjakébo baše a dože wybiràni. Bylt to jeden zonéch Benàtskych, nékdy bcdiatyrh, aspon mocnych a slawnych Nobili, jejichž rodiny nyni upadše zchudly, owsem nèkteré až na zelnàckau bui pfisjy, tak že pracowati nechtéjice aneb i neumèjice z darùw a z milosti jinych žiji. Tito upadlici ale p^chu swébo starého rodu a nàdhernau powédoniost pfedeslého wysokého stawu posawad nez trat ili, oni ji ukazuji i pfi samém zebrànitim, |e ne oni k dohrodincùin jdau a se uponižuji, ale zàdaji aby tito
k nini prišli, zwlàsté  zpozorujili le pocestni a cizinci jsau. K tomu cili je bucT ustne , buoT listownè do swych domuw zowau zde jim swau potfebu a žadost pfednašejice, anebo i na ceste a jinych wefejn\/ch mistech, neywiee wecerniin časem, lidi mimojdauci hlawy kywnutim, prstem, posunky aneb jinym nàwéstim k sobe wolaji a teprw kdyz tito k nim pfistaupili podporo od nich ne tak proseji, jako radéji zàdaji, nelmaiice se pfitom z mista swého. Tento panskošlechtickj/ zpusob že-bràni nikde jinde sem nezpozorowal : mttsiin wsak wyznati, že mne téméf wice proniknul a k dobrocinosti naklonil, nežli nezbedné ctwrt hodiny za wozem béhàni a škfeceni, anebo osklìwé hader, wfeduw a jinych càstek téla wytrcowànf, zau-fanliwé kwileni a témto podobné smyslùw tràpeni a dobrodin-cùw pronàsledowani. — Zahradu na konci Nàbfczi Slawjanského dal Napoleon udélati s nesmirném nàkladem, ant kameni a zemé k tornii cili na lodich z Istrie sem dowàzena bft\ musela. My wsak, mimo nekolik psuw akoèek, nikoho zde sme ne-našli.  Wyhlidka odtudto na mofe krasna ;  stromowé wysoci jesté w aoplné zelenosti : ale Benàtcané nezdaji se bjHimilow-nici pfirody, aneb wlastnè milownici pùwodce techto zahrad, jenž jejich Oboi nohy podražil. Tato zahrada jest mala nàbra-da za tak welikau ztràtu: ona jest Beliate animi bolestn^r nercili oskliwy pamàtnik postawcny zde od nenàwidèuého cizince.— Na nàbfoziti Slawjanùw (Biva de' Slavi) jà nèkolikràte wzhùrn dolu prošel sem. Mezi hodnowidnostmi, které se zde nalezaji, jsau zpomeiuit/y již Palàc z alarni od Sansovina zewniter jasné-lio a usmiwawcho slohu jakž jej nékdy feckà swoboda milo-wala; weliky hostinec kràlowsky (Albergo reale); Palàc Cra-glietto, kde znamenita zbirka obrazùw, pod cislem 383S; chràm a spirai Della Piota, se slawnun Conservatorium éili hudebnim ustawem prò panny; nèkolikràte w tedili, zwlàsté w nedéli prowozuji zde panny zpévv a hiidbu chràmowni.   Pfcdtfm zdc prwni wlasti zwmkoskladaci a htidebiiici usazeni bywali. Panny zde bydlici jsau jen jakoby polomnisky; ukazuji se wérej-né w rauchu swétském a pfi wdàwàni se dostàwà kazdà wé-no 200 dukàtiìw. Na cele tohoto starého chràmu della Piota stoji nàpis: li ir a de Slavi, nowéjsi teprw nàpisowé na kon-cich ulice maji Schiavoni. Zde jest také i chràm 5. Sepolcro, W némz hrob Krista Pana z istrianského mramoru, die wzo-iu Jeruzalemského, udélàn. Wedle tohoto chràmu, na té strane kterà ku S. Marku beži, stoji dùm prostfedni w elikosti, W némz pfebywal nékdy slawny bàsnif Františok Petrarka,
co wyslance knižat Milanskéch ku Benàtské Bepublice. Naprù-
celi tohoto domu stoji tento napis :
Quiete h. fruens honesta V. Cel. Petrarca olii diu Corti, pari Joh. Boc-caeio E. domo 8. C. (senatus consulto.) adepta aequor Adr. ol. Domi, nae divit. invalescentes merce quatib, ext. appellante aspectabat
Dlauho sme se dohéwali w tomto dome do téch pokojùw, w nichž bàsnif tento hydlel. Pficinu toho nemohli sino wysti-hnauti, až nàm u podzemi tamz bydlici kupec fekl: „Moji pani! tam nenajdau to, co snad hledaji; pfibytek Petrarkuw jest nyni paustka, a hospoda wsediùch lidi." Nani nezàlezi nic na lidech nyni tam bydlicich, ale na mistnnsti we které nékdy muž ten bydlel, odpowédèl jà. Jest to dum již arci dàwné ? wsecko w ném zpràchniwèJé, stupnè, schody, stény; a samy chyze male, nepleché : ale wyhled na lode morské a ziwot Benàtské pfeutésené. I wnuk Petrarkuw František, (syn jebo pfirozené dcery Frantisky) w Benàtkàeh senarodil a w Pawii po dwau letech zemfel, jako widéti z nàhrobku jemu od Pe-trarky ucinéného :
„Me Venefum terris dedit Urbs, rapuitque Papia,'*— Timto nàbfezim Slawjanùw muze se pésky pfijiti do Zbroj-nice (Arsenale). Pfed brinali dwa weJikansti Iwowé z mramoru k aužasu pfiwozuji pfichozibo: které r. 1687 František Morosini z Recké zemé, z wrchu Ilymeth, w blizkosti Athen, co kofist dunosi. Rozlicnà jsau podàni o nich. Néktefi je držeji za pomniky bitwy Marathonské od r. 490 pfed nar. K. Wyso-kau starowékost ukazuje colà jejich postawa. Po boku beži kfiwolaké nàpis, jehož litery jedni za runské, jini za pelasgi-cké wyhlasuji. Zbrojnice tato jest sama w sobé male mèsto: wéhné, lodénice, dèlolitna, prowazàrna, komnaty prò staro-žitnosti atd. kazdé aspon nekolik hoditi ku pfehlednuti potrebuje. Mite obzwlàsté to zde zanimalo, co se na kupoctwi wzta-howalo, antj naproti wojenskym a jakowymkoli lidowrazdi-wém nàstrojùm od jakziwa hlubokau oskliwost cittì sem. Mezi jinémi pamatnostmi widéti zde: Zlaty klic od mèsta Benàtek W cas obloženi Napoleonowi dany; kràsné model tobo Bueen-tattra, na némz Dože s morem snub olmo wo wal, Fraitoauzowé ten koràb ze zlata oblaupiwse zkazili; a clunek aneb radéji élu-necek na stette wisici, ze stromu dosti uméle wyfezané, na némz dwa cerni otrokowé z Brazilieutekli a r. 1818 od jednohO rakattského koràbu na wysokéin mofi zajati byli, z nichž jeden až posawad žiw jest. Nikde se nàm tolik slawjanské»''11 zwukùw a slow o uši neoraželo jako zde w této Zbrojnici a
Lodènici, coznowym diikazcio jest toho že europe jské welko-kupectwi, obzwlàsté morske, jest ptiwodu slawjanského od Wenetuw. Sem pfinàlezeji k. p.
1) Jména mist: Adria, slavv. Jadra,  sr. illyr. jadro das Segei, jadrifi
segeln; carn.jaderni celer, čes, jadati scrutari; sr. dalm. mèsto Jadera, Jàdra; srow. i staroslaw. njedro ladrot, j. sinus (sinus mai is).
Cantina der Keller, podzemnice w ni/, saudy, kaule, naiadi; sr. kut kuta kutina Kalina Kontina.
Dogana, slaw. Dohana Dohon, Pùhon ; sr. pnplaw, do-pìaw, pfiwoz, pfiboj lodi. VV paslyrské feci wyhon wy-hanèni stàda ràao na pastwu, dohon dohànéni weeer donnìw.
Darsena, sr. dr/.eni, dr/enie, kde se lode dr/.eji; Schift's-halter. U Daini, dar/ini dar/eti. U Frane. Darse darsi-ne s die Haltkette , Haltseil, ieté/. neb prowaz locf w pfistawu dr/ici, čes. držak , držeč, držadlo.
Gòra guruzzo alveus , pfikop f wodowod, sr. gorod, gn-rad, grad.
Molu (morsky nàgyp ku pfistaweni lodi) sr. mèi mèla mél-čina , mula, nàmèl, podmola, wymola , wymolek, /mol, /mola.
Stappa Stupnla, ném. Stapel Stappelplatz,   slaw. staw
stawalo stavvadlo. Strada Contrada s irida , strida, čreda f ulice. Tana sr. tanauti ; aneb tonauti, tiìné.
2) Jména nastrojùw: Ancora, lat. anchora, uncus, ree nyxuQa, ném. An-
ke r , rus. jakor; srow hak (sehnuly hfeb), hànka(shy-badlo), uhel (angui us, Winkel), co se uhlo? selilo skii-wilo , wse od h-nu, hl-hnul, hybàm shybàm; jako od sek sekyra tak od hàk hauka hakyra hankora, a s wy-necliànim // ankora ; od ///; hyb. pošlo i liaui haina hamus, to samo znaèi'ci.
Balla abballare imbalamento, sr. bal balik obal obwal, obaliti obwaliti.
Parca Marchetta, sr. barka, baraun , baràk ; od bar war. t,j. pfibytek, dum, brad (na zemi neb na wodé). srow, i wor i pit.
Bar cornalo, Barca rol sr. barkàf, lodnik.
Salòtto, fran. bateau, ném. Boot. sr. buda baudka, budo-wa budar, buduji; odkud i batar, wozni domek, chy/> ka s kolesy.
ììurd Bordo, sr. illyr. brod das Schifi', od breda brodili. Caravella caravella, fran. corvette, sr. korbakorab. ko-rabl; korban knrman Steuerruder, Kormanik Steuermann. Flotta, ném Flotte Piatte; sr. plì, pois, plot, od piliti, plytwati. Finanz , sr. peni/e, pois, peniadze.
Gondola Condola t.j. domek plàwaji'ci, ein Hauschen zum Schiffen: sr. slaw. kuta, kutica kutina, kontina, odkud i konta Konda Ore-Konda t. j. Àrkona. K tornato korenu patii i kot koteč koterec ; koč kotči kočar ; kocabka
(Iodica), kocanda (weliky dum). U Rusiìw znnri posod koč koča:\o<\. Co do koncowky kont-ola Kont-uta sr. stod-ola, mrtw-ola, kram-ola , korbula, rohtila, serbuljaatd. U Slawo-Dalmatiìw se i osobni jména z tohoto slowa na-lezaji: Gondola, Gundulič atd. Tato kontola gondola jest oprawdiwy domek, stfechu, dwére, jizebku, okna s oke-nicemi a wniter sedadla, obrazy, krucifix, swatenicku atd. majici.
Pavilloth ném. Flagge, sr. pawlak, powlaka, rus. powo-lok,pawlan, wlak wlakno; wlaji.
Piloto pilot, pilotin zpra wce Iodi od p/l, plot, wlo/enim i mezi 1 » —1 pilot, t. j. plt-nik, plt-ak. Tak i angl. Lodis-man Lo-des-man , dans. Loods, ném. Lothse Lothsmann pochodi od slaw* lotf, lodm'k ; a Lothsgcld s polodné, dan od lodi. Tona, nèm. Tonne Stunze, sr. tona tunka , dunico od-dunauti, dutina.
3) Jména vvétrùw: Stracco Stracco, slaw žarko borko.
Mora, slaw. bura burja. baufe, sr. rus. boran. Morella, boretta, mala baufka bauì eeka.
K témto se pridati musi i europejské Hanza Ausa Anseaticum foedus, jenž pošlo od slaw. uza, au/.a uzel , polab. wunzal, uzda, waza swaza swazek wazba, odkudi rus. so-juz, moto-wauz, bauzwa , obàsh» ob-wi^slo, powiaz, powésno, prowaz, prewiaslo powiislo, wé/.eii atd. od korene «aky, auziti, wizali. Uza Auza čili srhinesmem Anzallan-za jest? J aiuola ciliSwa/.ek kupeokych mést. Uza uzy rus. a ecl. = pauta, okowy. Efes. 6. 20. Mark. 7. 33. H we sìowé Hanza kanzew , jest toliko pndechj tak jako okno hokno wokno , ohcti woheìi atd. Sem putrii wlas. Compagno Compagnia slaw. Kompan kumpan, od kof. kopa kupa, s rbinesm. kepakouipa kumpa t. j. spolek shroniaždeni, družina , odtud kompan jeden t kopy, spolecnik, druh (jako od kraj krajan, zemé zernan); Illyr. kupiti'* versammeln. Skup Skupnost SkupUtina Vei-sammlung GeselLschaft ; sr. lat. copia.— Sem patri i cecldn. Sem patii' i germ. Lo dì amati, Latsman, Lol8e,s\n\. lod, lodnik ; ném. Wttr Waare, slow. towar; ném. Kram Kràmer, srov. chrarn chrana. Schiavina Ratbsberr; Boemia češke pastelni pfikrywadlo atd. Ze wétsi'dil techto slow od Slawjanùw, plawectwi a kupectwi zde na Jaderském tam na Baltickém itìofi prowodiwsich, již we prastare dobe k jinyni saiisedni'm , zwlaslé italskym a gerrnanskyrn. bojem a lowern se ziwi-wsi'rn, narodùin prešel, widéti odtud, že slowo Hanza Gothùm již we IV. stateti/.riamo bylo. ant: ho Ullilas r. 360 w preloženi Ewangelium M*irka 1.5. 16, uziwà, fka: ,,Manza mikila manageins t. j. Sbor čili zastup weliky lido* Toto slowo H ama Gothowé od Slawjaniiw tak pùjcili ì jako i jiné , Uliilem tež upolrebowané wyra/.y, k. p. dttlg* dluh , plats plat, siponeis župan, »kosi kuzlo, sttiakkasmokwa, their-ka dirka, marzjan mrzeti, plinsjan plesati atd.
W blizkosti Benàtek, proti nàbrezi Slaw Jan skému, stoji w mori weliky wojenské koràb k ochrané mesta : i ku pf e-hlednuti tohoto zjednali nàm pristop naši pràtelé. Jest to pxa-wà bohopusta, ze ctyr poschorli zàlezejici, 48 dély ozbrojenà;
wojsko se na ni ustawicné nalezà; welitelcm byl tchdaž p. Uraliani, admiralom p. Paulici. Pokojikowé dùstojnikùw jsau prekrasni a wsemoznymi wyhodaiui ozdobeni. Jest tain ob-zwlàstni lékowna, nemocnice s wisutymi lùzky, wyhnè atd.
Diwadel jest w Benàtkàeh patero: La Fenice, U Apollo, Gallo čili S. Benedetto, Malibran a S. Samuel. Prwni diwadlo jest ney wétsi a neykràsnèjsi, nyni wsak byly tain pràzdniny herctiw. W diwadle Apollo prowozowàno operu a sice od 9—12. W prostfedku wsak stridala sepantomimiekà pfedstawa. Wla-ské herecky, které sme slyseli, anobrž i zeny, neobycejné hlu-bokjr, hrubé, imižsk^ hlas maji, tak že i ty, které tenor, diskant aneb sopran zpiwaly, sklauzly newTédomé kde jen mo-bly k bassu. Zpèwàci wlasti nezpiwaji ale ryceji. W diwadle ^allo dàwàno tež zpéwohru Popelwàlku. Dùm byl dosti \>\nf9 ale w celém pozemi toliko dwé zenstiny ! Což sme pfi w šech Wcfcjnéch sehiizkàch a aukazich zkusili. Napowédac (Suflér) nikde w Italii neni skryté, ale zjewnè hlawau a rukama sem tam h^bà a téméf hlasité mluwi. Diwadlo Malibran, od slawné zpéwkynè tak nazwàoo, jest wlastné prò pospolit^ Hd : uiy sme w ném našli zpràwce naši Terstanské parolodé. Hudba zcic spatnà. Hrà se zde we dne pfed wecerem; w prwni don sme zde widélì Samsona obra; w druby^ den uzfeli sme nazdi diwadla wiseti ohromné obrazy macTarskéch nàkernikùw, Sobriho a Milfayho, od nichž sme daleko utikali.
Kdyz sme jednoho wecera do diwadla pospichali, zawa-dili sme o tlačenici Udu w uličee Frezzeria a S Marco, pfed domem 1721. Sloziwse wchodné 10 kr. str. i my tam wesli sme. Zlatnik Matèj Esslinger, Némec ze Sweycar, ukazowal zde diwy a zàzraky s ucenymi — blechami jichžto 40 bylo. Na širokem hladkéin stole stàly rozlicné welikosti wozy, kocàry, dèla, koràby a jinà naiadi ze zlata co neykràsnéji ustrojena Blechy se nalezaly we sklenné nàdobé majic kazdà tenaučkati hedbawnatt nit,- na zpusob chomautu a chàmiiw, o hrdélko uwàzanau. I zapfàhl neyprwé jedint do dwaukolesnika, kterà co kun s wozikem po celém stolu béhala aneb radéji spesnim krokem kračela; potom dwé do ctwerokolesnika, pak ctyry do postowského, šest do dèlostfeleckéko wozu, pfed kupecky koràh atd. Naposledy jedna mezi nimi neywycwicenéjsi wà-žila wodu ze zlaté studnice zlatem wedrem. Jednakazdà z nich asi 50kràte wice unese aneb uweze, nežli ona sama wàzi. P. Esslinger ziwi tyto blechy swau wlastni krwi, ant je dennè nèkolikràte na ruky a lokty klade kde oni i hned saji; pročež
no
obè ruce jeho pine jsau cerwen^ch špleh. Jà sem obdiwowal, ne tak schopnost techto nepfijemnych zwifàtck, jako radéji onu néineckau trpeliwost, kterà je tak daleko pf iwedla.
Wice než toto zanimalo mne w Benàtkàeh nawstiweni nékterych rukodilen, jmenowité oné, kde se rozhlàsené Benàtské zlaté fctizky na hrdlo prò kràsoau plet shotowuji. Betizky tyto sestàwaji z drobnyeh olmiwek, jejich spojowàni cili ny-towàni stàwà se nad ohném kahancow^m. Déiaji se zde i strojne jehlice na prsy na nichž zlata gondolka i s weslafi wisi : jednu z techto kaupil sem na pamàtku prò man pani. Driihau dihm sme nawstiwili kde se gondolky déiaji, a na cerno bar-wéji; pak dilnu kde se cerna sukna prò né tkaji a shotowuji tak jako wysc na ostrowé Krku.
Zpiwàni jest Benàtcanum pf irozeno, čim tež ptiwod swuj slawjanské dokazuji. Wsecko zde zpiwà, aneb aspon dudle a krika: gondolnici zpiwaji, prodawaci na trini a po uliciehzpé-wrawé hlasem swiìj towar ponukaji.— Již eizinci znauienali podobnost mezi wlaskym a slawskym prostonàrodnim zpéwcm.*) Tèsilo nàs, že to co o SJawjaneehi/o/*. Fried*L« Bretminulého stoleti psal, aspoii nyni již podle ujistowàni pfàtelùw prawda neni. **)
Most Ponte Rialto a jeho okoli, tež téméf kazdého due sme nawstéwowali. Stawitclcin jeho jest Aut. da Ponte r. 1591; jeho staweni stàio dwésté a padesàte tisictiw dukàtiìw: jeho dlauhost obliasi 66 stfewfcùw, wysokost nad wodau 19 ; na obau stranàch wedau schody 56 stupmìw majici. Tri chody éili
*) Sr. A. v. KofzebncV.vmn vnn einer Iteise nach Rom unti ÌVeapeh Berlin 1803. II. 251. j,Woher mag es rloch knmmen. dass der russisene und italianische Volksgesang soausserordcnflich viel Aehnlichkeit mifein-ander haben? — Besonders wenn man auf freiem Felde in der Ferne einen Italianer singen hort, so sieht man sich plotzlich nach Ilnssland versetzt. — Man will auch noch sonst viel Àehnlichkeit zwischen dem italinnischen und russischen Volke finden."
On totiž piše: Gesch. von Ital. Halle 1787 str. 577. toto__„Geht die
Pache der Venetianer nicht zu m Tode f so werden Lente zar Heàng-stigung des Feindes bestellt, und dazu wiihlet man gemeiniglich Sta-vonier, dencn man ein gewisses Stikk Geldos bezahlt um auf den andari) zu lauern und ihm eìne Tracht Schlage oder solche Ohr.feiffen zuzumessen, wodurch der Gegner wie betà'ubt zu Boden fallt. Der Venetianer weiss aber auch das Gegengift zu gebrauchen , und fragt nur, wann cr etwas dergleichen ahndet, den Slavonier: wie viel er fur den zu leistenden Dienst («eld bckomme^ worauf er die Simone verdoppelt, und durch eben denselben Slavonier sie dem Sendenden wieder zuriick messen lasse."
Ili
cesty Wedau pfes most, na obau stranàch jsau mnohé baudy a kràmy. Zde jest ustawicnà tlacenice lidstwa, cele hromady wsclikého towaru kràsné a pofàdné nawézeného: owoce, ze-leniny, peciwo. Tu na nosidlàch smazené dyné, které dwa pacholci se zpéwawym kfikemponukaji; tam zlutà polenta, tu kastany; onde granatowàjablka, zde pomi Zizoli (mala jablec-ka co liskowce). My cokoli nàm nowé a neznàmé bylo, kupo-Wali a okaušeli sme. Ale zoskliwil nàm toto prostonàrodui diwadlo jeden nepf ijemn^ hlas, ktery sme zde z jedné kautné ulicky fwàti uslyseli. Co ten holomek kfici, ptalisme sewud-ee: „Dejtekocky klestiti!" Nižši tfida lido, obzwlàsté lodnici, zde ì kneici maso ji a sice co lahudkti, kukterémuz cilisekoé-ky, aby ztlustly, klestiti dàwaji tak jako u nàs prasata aneb telata.
VV sausedstwi tohoto mostu mèli pfedtim Nèmci zwlàstni stawcnf, Fondaco (M Tedeschi zwané, byl to sklad wsech zboži kupeckjteh z Némec sem pfichàzejicich a tam odchàzejicich. Bylot tam asi 500 pokojiiw a komor, mimo to kaplice prò sluzby boži. Sténomalba na priìceli jest od Giorgiona, jinà od Titiana: ale slunce, powétfi a dést tyto obrazy již porauchali. Nyni jest zde c. k. cehvy a finančni auf ad. Toto staweni jest opét dùkazem, jakoNémci, kamkoli pfišli, wsudy konccntro-wànim se, o zachowàni swé narodnosti a feci pecowali: tak W Benàtkàeh a W Bimè, tak wUhràch a Sedmihradsku, tak w ruskem Petrohradé a Saratowé, tak w Americo, ant Slaw-janum néco podobného ani na um nepfišlo. I zde mi na mysl padla a srdee ranila wy^powéd našeho Patriarchy Dobrowského : 5?Die Deutschen waren hierin kliiger, als wir uneinigen Slawen !" — Majit sice i SI awjané w Benàtkàeh chràm Slawjanùw, anobrž i celau ney wétsi ulici Riva degliSchiavoni.* ale tote tèlo bez duella, ani slepéjky narodnosti a spoludrženi tam nenalezneš, .Nati to boia a pràznà jména. Bec slawjanskau w rozhen^ch nà-x*eéich sice tu i tam sly seti, ale jen jakoby kradmo, bez nàrodni powédomosti ahrdosti Némecti malifi w Benàtkàeh: Kalker, ^'istermann, Emanuel, Schwarz, Kalemberg atd. neslyimli nìkdy tak jako naši: ale onino wzdycky spoludrželi, spolupra-cowali w jedné a tež némecké škole, ačkoli z téch neyrozdil-"cjšieh krajuw, kmemW a nàfeci byli (Kalker k.p. byl Nizozemec , Sustermann z Brabantu) : sami Benàtcané pfiustawic-nfàh swadàch a ruznicech, ano dlauh^ch wojnàch, které tam s Himem a papežem, zde s Carihradein, tam némeckymi cisafi Wedli, wzdycky orni zàsadu co wezdcjsi pfislowi wsickni jed-
Ili
nohlasné w ustéch nosili; Siamo Veneziani, poi Christiani! (Budino Benàtcané, potom kf esfané): jenom našinei, kainkoli prišli, zinizeli w mori eizinuvv. Jesté w tomto našem wéku, r. 18II. byl vv Praze hudebni ustaw, pod nàzvvem Conserva-toriuui, od ceskySdì Wlady k založen a do nebo ivlasky ammecky jazyk uweden s aupln^m wymtzenim a zamdbàurtn ceského. Hanba a posméeb i takow^m ustawiìm i takowym samo-wrazdnjmi synum nàrodu! Kdy pakže to již jinàée bude u nàs ! — Slàwie, mudf eti se osmél, začni. *)
Nynéjsi evanjeličti Némci maji chràm na nàmésti SS. Apo-stoliiw. Chràm tento byl pfedtim katolick^, prinàlezewsi bra-terstwu Anjela stràzee, jehož socha jesté posud chràm tento ozdobuje. Pred 27 léty jej kupec Sebastian HeinzeJmanu od-kattpil za 12,000 frankiìw. Jest w ném obraz Salvator Mundi od Titiana, za kter^ již 500 dukàtiìw podàwàno. Počita se zde evang. duši asi 200, kupcùw a nékolik femeselnikiiw. Swo-boda služeb božich trwà již dwé stoleti, pfedtim se drzely sluzby boži w kaple Némeckého domu; evanjelicky pak knéz slul jen dwornim Bàdcem kràle Dànskébo, nikoli pak knèzein aneb kazatelem. I warhanik, p. Hugb, Wlach, i kostelnik, Škabra, Cech, jsau katolického nàbozenstwi, s obéma wsak i knéz i cirkew welice spokojni jsau. Kazatelem této cirkvve jest nyni Dwoj. p. Theodor Wittchen, rodity ze Spiše z Uher, muž učeny% bystrowtipny, a zde wubec znàmy i ctényS, kter^ nàm nejednu làsku a služIm pfàtelskau s ney wétsi ochotnosti prokàzal. Nic méne wsak tanži i on tiše po toni, aby tento Patmos čim dfiwc opustiti a do wlasti se wràtiti mohl.
Posledni dennašeho zdcpohytu obétowaJi sme nawstiw citi okolic Benàtskych. TedT sme již ze sameno webàzeni do kon-dol kazdého cizince a pf ichoziho poznali : ant Benàtcané aneb déle zde se zdržujici pocestni, ne pfedkem jak jinde, ale zad-kem čili chfebtem do nich wstupujf. Na ostrowé Murano, ma-lauinili wzdàli, jest slawnà dilnana sklo, zrcadla a sklené perly rozličn^ch barew, které pfi krumpowani a stépowàni ìnésctìw atd. potfebuji. Tato posledni pràce ziwi zde mnoho lidi, ajde rychle od ruky. Sklo zde bywà co nit tahàno, na kausky se-
*) Prawé creme w Nowinàch, že polska hrabenka Malachowska 50,000 frankiìw poročila k založeni narodni polské skoly w Pariži , kde ditky polské, we wyhnanstvvi narozené, na Polàky wychowàwàny bytimaji; zprawcowé tohoto uatawu jsau pp. Biernacki a Dwernicki. To dobfe, bratfi Polaci, ale jednostrannè: pnkračujte i s duchem času, jedno-hot wàm i nàm wsem potrebi, to jest: wzajemnost a opèt vvzajemnost.
kuno j a pak s popelom solisene vv pecich okrauhlymi delano. Delnici lito polonazi, w potu plàwajici, ob) čejne kratka čas žiji. Kdyz seni prò man Ludmilku z<lc zrcadlo a z techto porci kupowal a s pàiicm Dolezàlkem, mojim spolucestownikem, cosky mluwil : ozw alo se k nàm s welikau radosti nekolik Ce-ehuvv zdo pracujicich. Mily Bože, kdo pak ste se wy tu wzali? — „My sme z ceskyeh skelnych fahrik som pfiputowali ke braušeni a hlazeni skla, ponèwadz tito Wlachowé tomu limòni Uerozumèji." Cechowé mistfi a licitele Benàtcanuw ! jakowà to pio nàs radost. Drž iteli alo spolu, fkit jà, kdyzwàs je zde tak mnoho? čili se nemčite avvlašite? Màteli školu? I nu — poky-mrw plcccma umlknul. — Nasypali nàm tito naši krajane tolik: porci do papiruw a tašek, že sme nic jiného nezàdali než aby se na skutecné promènily.
Odtudto plowali sme pfimokBenàtskému hrobitowu, jenž jest na ostrowè S. Christoforo. W tom okamženi wezeno tam bczdusué télo asi 13—14 letého mlàdenecka. Mimo dwa kneze avveslàfe, nikdo nebyl w tom pohrebnim pruwodii, ani rodi-cowé. ani pfàtelé zesnulého. To takovvjr obycej w Benatkàch. Jakowjr to rozdilmeziBenàtsk^mi a Pestanskymi pohroby, kde cele rodiny a domy skrze mnohé nakladné pohroby na wniweé pfichàzcji, a kde solide domntwaji, zeby bez zwonéni, tran-beni, poehodni, zpéwu a kàzani, po smrti ani do nebe nepfišli. Aspon prò mne bylo kàzani pohfebni pri pochowàwàni casto neznàmych, anebo pràwé neslechetnydi, lidi wzdycky neyob-tiznéjsi pràcc meno auf adii.— Sàm hrobitow Benàtsky^ obrazen jest silnau zdi proti wlnobiti morskemu : zde newidno Juobuw J^ko u nàs, ant wsudy puda wyrownàna. Nekopaji se zde je-dnotliwé hroby a jàmy, ale pfes cely hrobitow wykopà sediau-u.ft a široka jània na zpusob -pfi kopu, kam se potom rake w Wedle rakwe klade a por àd zemi zahrabuje. Chceli kdo z nàti, kde kte-rypfitel leži, na powrchuzemé položi so znameni križe a počet.
Plawiwse se na ostrow S. Lazzaro zùstalì sme nèkolikràte u prostfed more na mei čin ach wézeti, tak nejistà jest zde plavv-ba a hlubokost vvody. Zde jest klàster Armenskih sjednoce-ftycb, mniobuvv, ktefi so wyucowànim mlàdoze swého nàrodu s Weiii^ni prospéchem zaneprazftuji. Biskupem jejich jest Su-faaš (t. j. Phicidus) jeste žijici. Pater Behof Alepson, néco la-tinsky, néco francausky mluwici, wodil nàs po wsech prostran-slvvich a tajemstwich sncywétsiochotnosti a zcrtownosti .Test i knihtiskàrna, a znamenita knihowna. Egypskau mumii, tok dobfo zaehowanau, jesté sme nikde no spatrili, jako zde:
jest to prey podle hieroglifuw, Ncmukam, syn kneze elimino Ammono wa vv Egypté, asi prey 3000 let starà; dar od j isti'; Armenky odtud sem poslany. Pannatila jest zde i tabule cili deska s indickvmii ìtàpisy, z indie seni donešcna. Mezi novvé-tistènymi knihami našli sme zde lluskoarmenskaii Mliiwniei od Minata Medici, Armena. Ney wice ale nàs zanimala armenska ree. W tiskarne se pràwé ti sklo armenske preloženi S. Augustina o Mèste bežim, z nehož wy tisi une arili) na pa-màtku darem nàm dàny. Poprošen aby mi aspon nékteré pros-by Modlitby Pane w armenéiné pfedfikal, pan Alepson, wdéc-né to ucinil, procež zde to klademe :
^Hair mer vuor hiergins es ; som» gamk ; ko vnorbe* htergiits
ev hiergri ; ànoum ko e^es/e arkajaliun ko e^i/a: ha/ nier hanahasort dar mes ajsok ev to£ atd.'4
Z této priibicky aspon o jakowosti zvvukii cteuàf hude moci sauditi. Prawdu mei nàs Oobrowsky kdyz w Cyrille a Meth. str. 61. psal; ,,Arnieuéina Constantinowì éili Cyrillowì jisté uezuàiua neh) la, ant nékteré pismeny z armenského do slawjanskcho alfabetu wzal."
Pri plavveni se ku ostrowu Lido slyseti již z daleka nen-hycejné liuéeni a jeéeni. Nàs vvodié byl tak opatriiy% že udiri nic prcdkem nepowédél, jakovvé zdo diwadlo na oàs ceka. Pfi wystaupeni na bfeh jedli sme zde po prwiukràte ziwé, pràwé z moro wytazené ustfiee (Austeni), luto lakoto wsech pomofanuw, k jcjiinuž alo pfehltmiti my nomale nàsili sme sobé uéiniti niuscii. Pfes zidowsky hrobitow jde so ko diuhé-inu konci ostrowu : jesté nialy pahrbek — ai jakovvé diwadlo! jisté ncywzncseiièjsi vv Benatkàch. Rozhnévvané inoro ukazuje se tu vv celém jeho weleslawenstwi ; winy od stfedozemni-ho mofe som so ustawicné limatici, i dlaubé i vvysoké co pa-hory, wàleji se zdo jedna za driihau so strasnym jokotom a mlečnimi penanti ke bfehu tak, žo diwaé, nechceli notné ostri-kàn byti, mikali musi. W tom okamženi boži éistonity, asi
10 lotjr cldapec, co onen potapcc w Nillerowé Balladé, do této strašne Charybdy bojuje proli vv Inani a ponàm, až o ehvv i-
11 opét wywrzen byl, co stonek , pfed naše nohy ziwy a p<> klobauku sàhajici aby aliiuiziiy za to od nàs prosil. Badi suo' mu ji dali s napomenutim, aby radéji chléb svviìj hledal déla-nini riikama, nežli wscteéuyin, Boha pokaiišejieiiu, pobràvva-min so swynt ziwotoui.—.leden z ney palliatilo jsich pfedmétuw okoli Beiiàtského, anobrž jeden z neywétsieh a iicysmélsiVh poduikiiw nowéjsich c'asti w, jsau tak zwané Murazzi, r- .1'
zed* nekolik mildlauhà, od ostrowu Lido až k méstu Chiog-gia se tàhnauci; tyto hràze jsau obzwlàsté na Palestriné (Molo di Palestrina) kràsné a wzncsené diwadlo, pnau seweschody do takowé wysky, že i pfi neyprudsi baufi zfidka wlny inorsk« je pfestfikàwaji; širka jejich u spodku obliasi asi 52. stfewi cuvv, balwany kamcnù w ctwerhiamiych asi 5—6 stfewicuw. Tato hràze mà tenaucel, aby Benatky, mèsto i ostrowy, od nàwalu Jaderského mofe hàjila a prudkost wloobiti làmala. Nàpis na nich kràtk^ ale strucny stoji:y Aere Veneto, Animo Romano (penézmi Benàtskymi, duchem Rimskym.) Tonto nàpis wyjàdfuje neylépe celau kupeckau powahu Benàtské oboe.
Jesté néco o našich znàmostech a nàwstéwàch w Benàtkàeh uoinéiiych. Hned w prwni weeer kdyz sme se w pod-taubi nàmésti Swato-Markowského w dawu lidstwa prochà-zelì, slyselismetfi, welikanské posta wy, moie pfed nami jdauci nèmcckimi jazykem ziwau rozinluwu wésti, o wéci, kde sino sotwa wlastnim usim wèfili: dobfeli slysime, cili to jest néjaké inameni? Jeden z nich pow^senyni blasoni a opétowa-nè wolal: Hrabé NN. musi byti—. I znamenali sme, že je mezi niuii foc o ìnacTarceni. Ponèwadz rozmlauwàni dlauhé a wzdy nàruziwéjsi bylo, nemohli sme se zdržeti dàle od podi-lu. Mili Pani! odpustte, Wy mluwite o wéci nàs, naši wlasti a našeho nàrodu se t^kajici; my pràwé z téch kraju w pfichà-zinio o nichž Wy fec wedete. Bylit to dwa dtistojnici rakau-ského wojska, jeden Némec Widencan, a drithy Slawo-Dalmat, totiž pan Spiridon Dimitro wie z Kotam; tfeti pak pan Anton Kaznacic z Dubrowniku pràwnik a spisowatel, jenž Odu \lex. Manzoniho o Napoleonowi, z wlaského do illyrského jazyka, ,ll|n zdafile pfewedenau, nàm zdélil. S témito dwéma sauna-fodniky tràwili sme potom w libé wzàjemnosti slawjanské vvsccky weeory. Oni nàs uwedli do saukroinych donni, kde Slne ziwot Benàtsky i w podrobnostech poznàwati se uéili. Oni mne zawedli k jeho Excellenci Wasilowi Kralewicowi, D*skupowi fecké nesjednocené cirkwe. Wàzn^ tento bélowla-sf starecok newédél co od radosti ciniti, slyse Slowàka illyr-
mhiwicfho; nebo castym obcowànim s rozliéirymi Jilio-slawy již nyni tak daleko som byl pfinesl, že na wzdory né-kter^tn cechjsmum a siowakisiniim, obstojno som niliiwil, aspon dokonàle som se usroziinièti mohl. Prawda že, ant mi ttyni dwé feci liciti se a mluwiti nàlozelo, illyrskau totiž a ^laskaii, casto jedna drithau mylila ; w postopnem wsak po-Znrowàni a srowndwàni pfewclikau pfibuznust mezi nimi na-
8*
šed, vv obali sem jakž (akž zdomàcnél. Pan Wasil Kralewic jest muz by strého wtipu a pewnélio charaktcru; jebo oči jsau myslénky, jeho brada orakulum, cela osoba slawoindicky Bramili. Beč serbskà sypala se co pfiwal z ust jebo; lid dalmat-sky welikau laskati k nému Ine. — .Jebo obli bene iberna jest tež S. Hieronym a proukàzàni slavvjanskosli jeho. Widu vvzàjemnosti slawjanské jesté seni od zàdného starce tak zivvé uchopenau a jasné pochopenau nesjj šel, jako od tohoto. — Tato okoJičnost dodala mi smelosti vvyjew iti muzi tomuto jednu bolestnaii zkuše-nost a zàdost, kterau sem dàwno vv srdci skrytau nosil. Pane, fekl sem, proč pak wase knèzstwo we chràmich Pane lidu slowo boži nekàzc? proč celati nàboznost obincziijete jen na čteni a poslaiichàni liturgie 1A wsak sani Kristus Pan neyca-stéji kazal a učil. Hlc nejen protestantska ale i katolickà cirkew jak mnoho wybornyVh feènikuw ma, ant u wàs temer zàdni nejsau. A wsak kàzani m a fečuictvvim neti d i ko že se lid pOučuje, ale i sami knèzi ney lépe se wzdèlàwaji, reč se slediti, literatura ohohacuje, nàbnzcristwi do srdee a ziwota uwo-
zuje--Stareeek se zàfivv^m okeui reč mi pfetrhnul :
Prawda, to prawda Pane ! ale naši popovvé, wtìbec, nejsau tak w zdèlàni aby s prospèchem a se slàwau we swatém feč-nictwi wystaupiti molili. My nomarne usta w u ku knèzské w zdc-lanosti a wrycwičenosti ; my sme sobé sainyhn a osudu zane-ebani : a wSak pracujeme na toni, aby hudaiicnc lépe bylo. Kdyz sme koneciiè pfed nini nad iitrpenimi a. kfiwdaini, které obzwlàsté nyni nàs nàrod téméf w cele Europe sitaseli musi, Ikali a hofekowali; ori wzaw Jezici pfed nim na stoliku staro-slawjanskau Bibbi, fekl prorock^m hlascin : my Slawjané mii-sime sobé za heslo a potè sen i wywoliti ona, na nàs tak kràsné w obojim, vv nabožnem i narodnim, w nebeškem i zemském smyslu, se wztahujici slowa Pisma Sw.£ Èén 8.18. „Nepšeujn bo, jako nedostojny strasti nynésnjago vremen e k chotjaZcfJ Sia tv è javilisja v nàs." t. j. ceskoslow. : ,,Za to niàm, že nejsau rownànynèjsi utrpeni oné burianaiSlàwé, kterà se mà zjevviti na nàs!" Tento lak ostry, ubodiiy a lihclirawy Wtip nàs newymb'" wné potešil. — Jak p. Schiavoni Felice taki tito Slawodahnatovve nemàlo se rad o wal i abrdynii stali,kdyz sem je na tu okoliénoSl pozorii) u Činil, že jeden z jejich krajanuw a pfedkuw pràwé i na dostojnost rimskéko papeže powysen byl, totiž Jan IV. Sebo-lasticus jmenowany, 73. papež, syn SwatéhO Venantia, naro-zeny^ we Slane f Salona), nàstupce papeže Severina, za papeže wywolen r. 639, jejž wsickni déjepisci wyslowiiè Slawja-
noni uazywaji. John papezowàni trwalo asi dwé léta, nebo již r. 641 zennel. On psal dwa ucené listy,jcden Škotskemu ducho-wenstwu o swéceni Welikonoèni Slawnosti, druhy Constanti-nowi, synowi Herakliowu, jenž jest wlastné obrana proti Moiiothclitiim. Papež tento dal w Rime we chràme Lateran-skéjn Oratori um S. Venetia, swého otce, stawéti. Na jeho tribune jest starà mosaika z 8 stoleti pfedstawujici podobiznu tohoto papeže Jana IV.
Jcdno z neyzanimawéjsieh a neypusobliwéjsich obeznàni mojich bylo ale s pàném Orsatem Poh'cem9 jenž jest rakau-$kfm hrabétem,Dubrownickym pak wlasteitnein cili knižetem. Wlachowé ho jmenuji Ornala de Pozza. Jest to Mladoslaw okolo 20. let, antiche téla, jemnych mrawuw, uslechtilého ducha a znanienitych bàsniekyeh wlob. On na wseucilisti Pa-dowském studia swà nyni dokončuje. Nekolik z jeho bàsni dorurd mi laska wé hned w Benàtkàeh.9 jiné zaslal pozdéji Za lo manie, že slawjanské wefejnosti nenepfijemnau wéc uciiiime sdélenim zde pripisu a nekolik bàsni tohoto nadéje plného wlastelina:
„Visokopoéitani Gospodine ! Bèc ona — Slav janstvo — a vece unutarnjì njezin sluh, fcoju slemeni vatreno prcporu-oili prid Vašemu odlazku iz Mletaka, pružila jest u sarcu mo-mu duge žile i parsi moje jakieni žarom zazgoréla tako, da ne niogoh uzdaržati nadahniita slova. Misleci za tém na dobrotu s kojomste pihnili onadar stihu ve moje, nadjah se pouzdan Vama poslati, ma kakva byla, nova moja stibotvoieiija. — Nije pesnicki lovor cilj moj, niti polivala, ali sarceno verujem, da koiževna izobraženost kod puka, jest moguce sredstvo za dovesti ga na oni stupaii slavni, gdje vrédan postaje Hazvatse vlastit. Samo s toni misli ja pišem, samo ona mene toska da Vam pošlem pismena moja, za da ih Vi pecatite u Vacuili slavjanskomu listu, ne dvounieci da cete Vi ova unija nialabua poknšanja dobrovoljno prieti, Jaco vavék ostat Vami '»uran i spravan zapovésti Vaše u svenni doveršiti Vaš podni-Ze,d sluga Orsat Pocic, Iliro - Slavjan iz Dubrovnika. U Padovi 24. Dekembria 1841.
Sla u jansi w o.
Preko neba jadre silni gromovi, A s oblaka pada na nas glas ovi
lllngo orlu na vaili jjor.i
Blago zveri u dno mora, r.rba ako njima kogod se profili Xelom ga pogleda, vece ne živi.
Oblači su bliže nas dojadrili
Ter su iz skuta a voga glas pustili :
Blago puku, Uidja sila
Kopra nije jol grozila, Er ko postaje svoje narodnosti Marzo hoče videt čas slobodnosti.
To su začule sve slavjanske Vile Sve su planine radom oglasile,
Podigla se sva Gospoda
Slavnoga našeg naroda, Sarhlji, Rusi , Iliri, Cehi. Poljiaci , Horvat, Stajer, Morav, Slezi, Slovaci.
Sva daleka sela', varos\ gradovi Vesele se, kažu njiov vez novi,
U skladu se svi raduju,
Hrui iniski se svi rukuju, Ter snrcem za vik nu svi gednoglasno : , Rudnio složni vavék, pak nam sve lasno!
Šta se dakle čeka? Došlo ni jel' vreme Od nas dasvargnemo ovo trudno breme? Zarli pustit vi hočete Da nas dušnimi svud zaplete? Da nam uzmnoža okove gvozdene, Da vozduh   sunce, život nam plene?
Oj slovska bratjo i s polja i s gora , N Volge, b Dunava i s četiri mora,
Stare mati verni sini,
Ach ! milenoj domovini IVa pomoč farcite sa svakih strana', Za utišit bolest ljutih svih rana' —
Vi nam odbacit ovi jaram težki Tretj'Ivane, Dušan, Žižka, Sobieski
Pomozite s gor s nebesa !
Sad če slavska bit mdesa! — O sunce jasni tvoja svetlos sini Da se svud proglasu slavai sej čini ! —
CAST ir.
Padowa; Vicenea; Verona 111,^1 1 1
/*     ti o w a ;    A r y // «
Oplawiwse jesté jednau koleni eelé mèsto Benàtek, aby-chom je ze wsech stran poznali, rozžehnali sme so s pfàteli i s nim Pfi této oplawé teprw spatrili sino na mnoh^ch strangoli liippokratickyr tali na obliéeji tolioto wyzilého a starnau-ciho mosta, ktery josté inizi na onéeh, kupectwim, lodémi a pfichozimi oziwenych, stranàeh od Terstu a Fusiiiy. K pewné zemi a wesnici Fusina nesla nàs postowskà Iodico. Tlnsti. slau-powé z mofo wynikajici ukazuje zde plawcùm neykiatsi a ney bezpecnèjsi cestii. Na této wodni coste j de se wedle pew-niistky Naletju, nepochybné zdo pfed nepauiatnymi easy od Weneto-Slawuw, na male wyspè založene. Z této strany, kdyz sino jesté jedeukràte zpàtkein bledeli, zdaji se Benatky co oliromiiy kamenny koràh rukau pfirody i uméni odo stoloti w mori zakotweny. Wo Fusine wystaupiwsc na hfeh pozdrawi-li sme teprw wlaskau piìdu a tak feoonaii Italii. Italie! — zwolal sem zdo opojenym blasoni a s rozprostreuyni nàruéiin , jakobych colati tu zemi byl chtél ohcjmaiiti— Italie! jednoinii krajina sily a bojiiw starorintskyeh, druhému krajina kràsy a uméni klassikiiw a antik, tretimu krajina citronùw a pomo-ranouw , otwrtému krajina làsky a fowniw osti, pàtémii krajina powéry a knézaurstwi, sostenni krajina bandiluw , blech «* stiriiw — urne wso to spolu , alo nad to jesté i néco jiného Uowého, màio zpozorowaiiého, aneb doeela uodbanébo ; Italie! krajino YVlachosla wiiw, ney starš i wlasti našich dédiiw Wene-'iiw a Sarmatiìw; Italie ! sostro Slàwy, witej! — Wo Fusine najali soie Veturina (t. j. wozataje) do Padowy, kamz w^bornà silnice wedle feky Breiity éili Medwàku w ode. Zdo so teprw °twirà podnebi wlaské pfirody; tu cele uowy nettisene raj Kràs a puwabuw*, nmé aspon se zde cely swét w jmémswétle, "ež posawad ukazal a jen bàzliwaii rukau blodàin a ebytàm zwuky w nasi feéi, nimizbych budini tohoto hlahocinného Wtisku na man duši pfcdstawiti mohl Zdà so jakoby pfiroda wsecky swé poriìziiu razionisene kràsy spolu byla sebrala a
je na loto auzké prostranstwi wysypala. Tito fikowi a olivvo-vvi hàjowé s jejich S wato-Piscimi imi potahy a wCznamy; tito s a moro s t li parkowé s jejich ztepil^mi Jetohrady a slàwochràm-ky ; tyto pfirozené kràsozahrady s jejich w;ychodnimi cedry, palmami a bàjecnjfrm hohkowci;  tyto zelenoleské ziwoploty blahowonnCm jasminem oweocene; tyto potoky a feky pod hroznowCmi odry, mezi daiiškami a liliemii, tak powlownè bez sewerného srazua hluku ply natici, jakoby wsecko toto pozorne obdiwowati a škode uhàjiti chtély; tito obcliskowé z myrtowi a z lcntiskùw po nichž uponkowit-C swlaècc a bàs-nifsky bfectan wzhuru leze; tyto wééné kwétauci a z paupat se derauci riiže; toto powétfi drahymii kadidly obtézkané, le-haucké, méké, pocestného pochlebnym lihanim witajici; toto prozracnc zrcadlo modréoblohy; tato pf froda kazdodenne swà-teenym raochem odénà, tato tichost a rownowàha wsech ziw-liiw : — toto wsecko wolà wznesenymi, téméf bych fekl swa-tfm, zwtikem: hle Italie!— toto wsecko, co widéti a cititi slastno, opisowati midno, dostihnauti nemožno — toto jest nyni mé kràlowstwi a wlastnietwi!  Nebo mé jest, cokoli ki'àsojemné smysly mé ze zewniterného do wniterného swéta pfinàseji a co duše s radosti i pfijima i poziwà, co k jasné powédomosti wT sobé pfiwodi, cim meze mysli rozšifuje, pamet obohacuje, obraznost zaurodnuje, ziwot okrašluje. Nyni na konci léta a u pocatku jesene wsecky bar wy se tu jesté w cele cistoté a stkwélosti fefawé ohniwéji; ant w Pesti již na konci jara a ti pocatku léta wsecko wsudy zaprašene, ozluklé a wyciehlé byhvà. Jà sem byl w ustawicném zàpasu, màmli se zde wice pf ['rodnem, cili umeleck^m kràsàm a pamatnostem odcwzdati. Cdf ten kraj od Fusiny až k jezeru Komo jest ušJechtila usmiwawà zalu-ada jižiicho zpiisobu, kde w diwém libezném neporàdku aurody zemé, kfowiny, stromy wedle sebe rostau, ant je to neybujnéjsi réwowi wéncuje a spolu-spojuje, délajic oblauky ozdobené zralymi hroznem, casto i pfes cesty a silnice, tak že kocàr popod né jedauci, uejednau cele stopky a ratolesti do luna pocestnich sràzi. Težko mi prišlo wéfiti, že tento kraj kazdélio dne w té kràse se stkwi, a že toto neni pauze nedèlni aneb swatebné rancho. Ohlédal scm se wsudy wukol, odkud starofecky aneb starof inisky Iid priebàzi, ant se mi tuto pfiprawy hftì zdàly ku swéeeiuSIaW-nosti boba Baccha.   Obycej, winowy kmen ode stromu ku stromu, zwlàsté po jilmàch a topolecb, rozwoditi a opletati,
ili
rozširen jest ode dawna w cele Italii, již Virgil zpivvà w Georg. IL 363. že :
Kmen se radostny W/.hùru nese w powélfi wolné rozpaustèje uzdy ;
Což mtiohem pfijemnèjsi pohled piisobi, nežli nàsihté rew rezani a k tyckàm nizkyin pfiwazovvàoi, jako w Uhràch, Woda feky Brenty (sr.praud;bfedu brod) wyhlizi zelenà,coz pochodi od zelene stàwnaté barvvy stromuw a zrostlin wukol ni rostau-eicb a wjejim zrcadlo se odràzejicich; jeji bfehy honoseji se lozkosoyini letohrady a wesoioemi, wétsim dilem slawojmoo-Kfmì, k.p. Dol Dolo, Mira, Stia, Noventa atd. Samà tràwa a pazit jest zde nyni tak cerstwà a jasnà, jako ti nàs w Màji : kdybych nebyl mèi kalendàrek pfi sobé, snadnobych se byl zm^lil w pofàdku oàstek roku a inesicuw.
Do Padowy dojeli sme saomrakem. TJ bran tohoto mesta bezdéky mi z pameti najazyk prišli ti wersowé ViryUotvtj Ae/i. I'
Antenor potuta niediis elapsus Achivis
Illyricos penetrare sinus, atque Ìntima lutus
Regna Liburnorum et fontem superare Timavi, —
Hic tarnen ille urbem Palavi, seaesque locavit Teucrorum." —
Toto mèsto bylo prwni w némz zàsady hwézdàrské welikcho Slawjanskébo muze, Kopernika, skrze Galileiho wérejue hla-sàny a do ziwota uwozowàny byly. — Ubytowali sme se w hostinci zlatokfizowém (Once d' oro). Pfi wecefi obsluhowal nàs zde sklepnik nad swtlj staw wzdélanC, jmeuem Vincono Santi, Jenž dobre matfarsky nejen rozumél ale i mlirvvil. On jest z Rima rodila, ale co wojak ztràwil mladši wék swuj w Uhràch. S radosti se rozpoininal na tuto krajinu, ale se mra-Wy a wzdélanosti nebyl wlelijak spokojen. Pamatnc bylo jeho Wyznàni, jak težko jemu, co rodilému Wlachowi, pfichàzelo 2 pocàtku maifarskč se liciti a mluwiti, ant we wlasiné , Wlastné fikaje, zàdnych illaiditeli samohlàsek à é i ó u, a žadir£ch dwòjzwucek ó ti se nenalezà : které jeho jazyk i ny-a* jesté nàlezité wyslowiti w stawu nebyl, ackoli se téméf !2. let mezi Uhry zdrzowal. Jesté téhoz dne nawstiwili sme °uu, snad we swété ney wétsi a neystkwostnéjsi, kawàrnn, Caie Pedrocchi, kterà wlastné ze mnohych lehce oddélenych Pokojùw a sini založi. \\ lastnik prey cele weliké panstwo pronai ku staweni této bohopusty. Odtud pospichali sme již we tuie do Kasàrny, k nawstiweiu jednoho, w celém tomto o-kuli slawného, horliwého S la wj alia, totiž p. Jožefa Zawersntka
(ném. Sauerschnigg!) jenž jest Setuikcm jizdy , Auditorem a tajemnfkem wojeiiskym wPadowé, narozen vv Rjece, puwod-né vvšak z Krajinska pochàzcjicf; and slowenské Baiiské, skrze Tablice zfizené, spolccnosti. Kdyz sme vvstaiipili do jebo pfi-bytku, již w pobocmm pokoji na liižku lezel tento wažn;y syn Marsùw. Domiiiwaje se že lo jebo domaci jej nepokojeji tak pozdé,  zahfimal stentorskjftn blasoni: Kdo to? „Slawjané jsau to Pane Zawersniku" feknu jà, Slawjané nesauci \Vàm pozdrawem z daleka od bratruw Slawjanùw a psani od p. Me-danice z Rjeky*" On skoèiw z }>ostele jakby stielil, odpowi : „.leli tornii'tak, biicTtcž mi witàni^tfebas o pili noci." — Istai pfed nàmi cinabri Sirokoplecn^ muž w nočni čepici a w cistern perestém cechliku. W prwnim okamženi jà nemàlo byl sem zmaten, ale brzo usmysliw sobé feknu : „odpustte Pane, že'nyni nemàme kdy nezdwofilost naši wymlauwati aneb za ni se stydéti, ale wynabradhne to jisté, jak mile cas k tomu miti bttdemc." — I hned se rozlaskawil mož tento tak, že sme sjnim potom jesté celau hodinu w narodnim rozmlauwàni strà-wili, a jediné po opétowaném slibu, že zejtra ho najdelsi cas iiawstiwime, nàs propustil. I drželt sem skutecné slowo. Màt p. Zawersnik knihownu, zwlàsté na slawjanské wéci se wzta-hujfci, jakowé smena cele ceste newidéli. Jen càstka knihroz-1 ozona jest wpoiiccch: ostatili jsau zabednény ku snadncjsimu jioh preloženi z mista na misto, ant on co wojenky dustojiiik casto putowati a kraj i by dio proménowati musi. I on mà welikau sbirku knih na Hieronyma se wztahujicich tak že celali skfini naphuiji. Jednau z nich i mne obdarowal, totiž Petra Stankowtée Della patria di San Girolamo, Venezia;1823. Pan Zawersnik mi zjewil swiìj aumysl ehwalitebnC, že po swé smrti w mèste Rjece (Fiume) zwlàstni Slawjanskau knihownu a Čitalnici založiti elice, kiifkterémuz cili [sbirà a ponici wse eo ina. Zivv micT! Slàwa mul — Mà w Rukopisu mnoho k tiskn pfibotovvoného, ponèwadz ale wse to sméle a swobodomyslne psàno, nechàwà to na pohrobky. Mluwnice illyrskà loži cela w rukopisu. Mnohot sme se badali o Prawopisech a nàfecieh slawjansktch. On radi a zastàwà podwojné // misto /, k. |>-tèilo, collo, ant prey skuteoné zdo jazyk dwé / wyslow ujo. Pan zawersnik byl drahnt ^'dS s wojskem swyni w Uhràch vv lloii-tanské stolici, kde casto s nebožtikem Tablicem towarysil a s pànom professoroni Palkowicein we znàmosti stài, procež na oba tyto muze dycbtiwé se d opta wal ; i slowenciiia i cestini1 jemu neneznàma jest. Diwili sme se nemàlo pozornosti a saud-
nosti tolioto muze a jeho zàsadàm s našimi, co do libozwuko feci, cele se srowmàwajicfm. Proc prey Slowàci opaustèji swé wy borite deklinàcie, swé urcité pohlawi, swé plnozwucné a o, k. p. duša, pleco, slowem swé muzské nàfeci a pfijimajito zzenilé iikàni éeské? Nelibila se mu zwlàsté obecnà ceskànilii-Wa, ant prey kdyz sem slysel : dobry wino, smèly srdee, wy-sokey muz, lip, pict a témto podobné potwory, newédél sem jeli wino, srdee, u Cechuw muzského, a muz žensk èlio pohlawi ì Jà neehtéw se o wéci ozahawé pustiti do obsirného wy-swétlowàni, fekl sem: Pane! pficina tobo jest wzàjemnost a jednota, nebo budemeli naše nàfeci a literatury nekonecnèroz-drobowati, i co z nàs, co ze Slowàkiìw, co z Cechuw bude % Citim jà sàm neylépe jak logickau tak i aesthetickau prednost slowenciny nad cestinali ; alev chei aby radéji néco bylo, nežli nic. Swéhlawost a odstrkawost Cechuw jà nezastàwàm, podle které Slowàkum na wzdory, kde jen mohau, wsudy swé nesne-sitelné i i piši, k. p. mliko, lito, syrowy, dàwni, anebo widi sing., widi plur. stoji sing. a plur. ; a wsak manie nadéji, že potomci a budauci nepfedpojaté pokoleni i w této wéci k rožnimi pfijde a wysibowànim poinalu nestydatého ztracenau samohlàsek rownowàhu a tim i starodàwnt muzsky charalder costine nawràti. — Ostatile musini wyznati, že se mi i serb-sko-illyrské zpotwofowàni prawé stare slawenciny, k. p. ma* misto inucha, awo misto ucho, JVtaa misto Wlach, fatiti misto ebwàliti, wuk misto wlk wilk wluk, paniti misto polititi plniti atd. naskrze nelibi, aniž ta prwni okalicenà slowa wétsi libozwuciiost prò mite maji, nežli tato posledni. To jest liché italizowàni : a wsak obzwlàsté zwucka eh neni težka k wy-sloweni! — Co se pak Wasi rady, aby se pfikladein starého Dubrowniekého Prawopisu, misto /, dwojité // psalo , t^ce ; a^koli se pfiklady tabo i w nèkterych starych éeskjteb a slo-WenskCch pisemnostech, obzwlàsté w mistnfch a osobnych jménech, nacbàzeji (k. p. Kollin, Millin; Mollar malif, Krato-chwill, NawràtiU; Millikowsky, Malty, HoH£, Žello, Rollar atd.); nic méne wsak bytnosti bez potfeby rozinnozowati ne-sluši, iieyprostéjsi a neyskrow nèjsi ortographie jest neylepsi: ackoli pfi wlastnich jménech tento zpusob psàni, kde snad již stnletimi ìitkwén a zaswècen jest, i dàle zanechàn byti muze, dilem z ucry ku starožitnosti,dilem krozeznàiii rodio podobna jména nesaucich, dilem z politického ohledu, ant nékdy prà-Wo sleebtictwi aneb dédictwina jméné wisi. — Pan Zawersnik mà i Sbirku mistnich slawrjanskych| jmen w borni Italii od We-
-
netiiw posiceli, k. p. Pad Padowa (t. ]. wodospad, kter# se zdeskutecné nalezà).—Kdyz byla reč o macTaromaiiu, tento hrdy sediwy Mars slawjausky na prwni pobled zàdného podilu na toni brati, ba o toni jakoby ani nic slyseti necbtel. Kdyz ale pfedee dàle o MacTaficb a jejich pocinànich proti našemu nàrodu mluweno; on nic jiného než s jakymsi trpkym politowànim ta kràtkàslowa fekl: ,,To kaplja u moni" *) — a kdyz tu rozmlu-wu na jin^ predmet stociti chtél: owsem, odpowédél jà, ale my nejsme mofe,my smenesworni, jcdnotu nemilujici Slawjané !
\V sausedstwi této kasàrny rozprostirà se slowutny Campiis Martius, nyni Prato della Valle t. j. ostrow, asi 528. stfew. zdéli a 312. stfew. zširi, otoccny potokem cili priìpla-wem wyzdénym, mosty a stroiny ku prochàzkàm ozdobenym. Z obau stran wody stojim j i na bf dui sochy slawnych Padowaiuìw, aneb takowych multiw, ktef i néjaké zàsluhy o to mèsto mèli aneb na zdejši uuiversité se ucili. Postaweuy jsau tyto pomni-ky hned od mèsta, hned ode ctiteluw a pfàteliiw, hned od po-tomkiiw. Co do kràsoumy cili umèleckého citu a saudu, duše zkfidlatewsi w Benàtkàeh, zde již lehceji létala. Pfi mnohych z techto sodi bawili sme se s nemalau Iibosti; aspoii nékterych zde spolu i nàpisy položime:
Pod cislem 60. jest socha Gustaiva Adolpha. Nàpis : Gustavo Adolpho quod Pata vii ex fide italic. Script. Gali-leum audivisse putatur, inde magno gentis suae regi. Gustavus III. Svec. Goth. Vandaloriiimjuo rex ejusdem successor genio loci obsecundans P. C. Ann. 1784,
Pod cislem 68. Canova.
*) To jesl co sami sfnzliwéjsi Madaii s naii'kàniin ci'téjt. Srow. Psani hrabéte Mik. Weseliniho Stawum Udvarheiské Stolice 1842, dne 27-Cervvence, in Siebenbùrger Hote, čisl. 73. ,,Prawdy, které pocty zaklad maji, jsau neyneklamliwéjsi', co na počet bohaté a wel i lo; jest, to jewi swau wladu na to, co nemnohé a male jest. — Pro nà« MaiTWy nem' wétsiho a uehezpečnejšibo neduhu a tràpeni, joko to, že nas na počet tak màio, welrni malo jest. Kalvž Francauzi 30 mil-lionùw, Anglicane 20 millioauw, jini nurodowé snad ješle wice lidstwa počitaji: MacTarùw so w obau krajinach (w Ubràch a Sedmihradsku) sotwy 4 milliony nalezaji, a to rozptylené mezi ostatnimi obywateli, jichž asi 10 mili. jest Osamotnélé, uzawfené, bez nàrodni pokreW-nosti stoji zde to pfehršti MacTarùw! ktleže mimo naši wlast — aneb radéji — ó bolesti ! mimo nékteré jeji càstky zni naše milowanà ma-terskà reč ? kde nalezneme pnbuzné mysli a srdee, kteréby společ-nymi piedky, parnatkami spwlecnych promen plnycb osudiìw s nàm» spojeny byly?<k —
Pori cislem 73. Francisco Quicciardim Gym. Pat. Alumno, hi-
storicorum sui temporis clarissimo. Pod cislem 75. Joanni Sobieskio , qui Patavii Academiam ala-mnus ingenio,  patriam rex egregiis pacis et belli artibus illustravi^ de Christiana republica oprime merito. Stanislaus Angustus Poloniae rex monumentum posuit. Ann. 1784. (Odtudto widéti , že Wlacbowé wdéenéjši jsau naproti So-bieského zàsluhàm o kfestanstwi, nežli Némci) Jiné sochy jsau: Stephano Baloreo, olim Gym. Pat. alumno, postea Poloniae regi clarissimo. — Galileo Fiorentino, suinmo Gymnasii Patav. ornamento. (W pf irodowné tmiver-sické chowà se pàtef cili hfebtowà kost Galileowa, jenž zde 18. let libomudreetwi zwlàsté hwézdàfstwi die Kopernika, lied ). — Fran. Petrarchae, ut cujus domicilio urbs claruit. — Torquato Tasso. — Tito Lido atd.
Titus Livius byl milàckeni mé mladosti, jebo historickych reci wétsi dil znal sem z paméti uciw seje we školach k dekla-mowàni Jeho od Rimanuw jemu nadwrhowant Pataeismus, snad nic jiného neni, než slawizujici latina, ani w liìnii nék-dejšich Wenetiìw narozen byl. Proto nebylo mi dosti, jen sochy a obrazy jeho widéti, kter^ch se w Patiowé mnoho nalezà : i ulici a dum, w némz tento slawnt déjepisec pf eb^wal, seni wyhledal a kazdy katit w ném pfezfeh Diìm ten jest w olici Contrada diS. Giovanni,nàpis na ném stoji: „(Domus Li-vii) Vetustatc restaurata"We dwofe zelenà se hezkà zahrada, ale z pfibytku, w némz Livius bydlel, zàdného znameni. — Doumela, r. 1413. we chràme S. Justiny wykopanà olowenà rakew Tita Livia zdržujese wmèstské Hadnici,   se mnohynii chlubn^mi ha chwastaw^mi nàpisy, k. p. „0ssa T. Livi! Patavini, unitis omnium inortalium judicio digiti, cujus prope invieto calamo invieti populi Romani res gestae conscribcrcntur. Anno 1348." Pozoru bod né jši jest w této Radnici start kàmen P°d •uramorowtm poprsim Liviowt»! do stény wezdènt,  s nà-slednim napišem; ,,V. F. T. Livius, Liviae T. F. Quartae L. Halys Concordialis Patavi Sibi et Suis Omnibus." Tentnpomnik jest wetchy, nalezen^ w okoli toni kde nékdy chràm Concordine stài. Radnice tato (Palazzo della Ragione), wystawenà leta 1200, drži se za neywétsi na zemi siìì, jsauci 256' dlaubà, 86' široka, 75' wj'sokà: tomu ale neni tak, ant ji jezdeckà sin 'di jizdàrna w Moskwè daleko pfewySuje, kterà 500. stfew. a IO. cauluw dlaubà, 133. stfew. široka jest a podloha jeji
pfedee bezé wseho pilife a podpory. — VV rad nic i teto stoji koiisko nàraimió welikosti z dfewa udélané, o némz nam wo-dié naš twrdil, že to jest onen powéstn^ trojanska krni! — Okolo dvvadeet odéncùw w ném se skryti muze. — U druhe-ho wchodtt do této Radnice jest nade dwefmi kameno^ obraz powéstného Petra Apona s timto napišem : ,, Petrus Aponus Patavinus Philosophiae Medicinaeque scientissimus , ob idque Conciliatoria nomen adeptus, Astrologiae vero adeo peritus, ut in magiae suspicionem inciderit, falsoque de haeresi postulatus, absolutus fuit." Toto posledni neni prawda, nebo hodnowérni spisowatelé, jako k. p. Spondanus, Ann. Eccl. ab A. 1316. piše, že Aponus pod processeli! zemfel a tajné pochowàn byl : in-quisitie ale i po jebo smrti pokracowala, a nemohši naj iti jeho télo a lirob, podobiznu jeho zpàlila — Pfed welikau tatito sini, jak se ku palàcu Podesty jde, widéti tak feceny Kàmen Potuptj, na némz nàpis: Lapis vitupera et cessionis honorum. Jesté minulého stoleti bylo to wrchnostenské nafizeni, že zìi dlužnici aneb nesmyslni bankrotinci, wefejné obnažentmi zà-dy tfikràte na tento kàmen se posaditi museli u pf itomnosti sbi-rùw a dràbuw, a tim neinožnost swau k zaplaceni wyhlàsiti. Ach, my wsickni jednfm hlasem zwolali sme, nikdeby tako-wéto ustanoweni potfehnejsi nebylo jako w Uherské krajine, takby se onen nescisln^ pocet mnohorocnych processuw snad umenšil.
Mezi wefejntmi stawenimi pozoru hoden jest chràm S. Antonina Padawského\ w némz hrob a ostatky tohoto Swatého, jenž r. 1195. w Lizaboné se narodil a r. 1231. zemfel, pak za patrona mèsta wywolen byl. Uctiwost Padowanuw k tomiito Swatému meni se éasto na modloslužebnost ; prosby zcbràkiiw na ulici, pfisahy, sliby, hrozby, smlitwy, làni a zlofeceni wse se deje, ne we jménu bozim, ale S. Antonina. Na jedné wefejné wywésené tabulce ctau se tato pohorsliwà slowa: „Wyslysi S. Antoniat koho neslysilìàh." Kapliee tohoto Swa-tého w tomto chràme oslepuje oko bleskom zlata, stfibra, ho-fietch swic a opisy diwtìw a zàzrakiiw nim ucinéiitch. J olio pod oltàfem w serpentinowém hrobè ležiri télo, wydàvvà prey ustawioné pfijemnau wnni, kterau wsak naše chfipé necitily, ačkoli jeden z našich spolupocestnich tam s. mši slaužil, a my tedy welice bJizko sme stali. Jazyk tohoto Swatého chowà se w Sakristii we zwlàstni sklenici, a zdo so prodàwaji zwlàstni tisténé Modlitby, které se pauze k tomuto jazyku f ikati ina ji-Mne wice zanimali jini pomiùkowé w tomto chràme, jineiio-
M'ite podobizn» slawného Kardinale Petra Bumba. Spisowé lati nšti tohoto muze, byli oblibenym eternili inolio iiezapomenu-telného licitele Stépàna Komàriho, rektora skoly Kremnické, <>u nàm zakoni je casto zpominal, citai a k c'itali i domuw da-Wal. Jà již co Syntaxista ceti sem jeho spisy, jmenowité Epi-stolae fami/, de imitatione Sermo ni s a Carmina : a že sem to Cini! w jarnfm case na laukàch mezi woiiaw^mi kwéty a dolinami okoli Kremnického, nemàlo sem se i jà byl zamilowal do cistého jeho klassikiìm se bližiciho slohu. Petr Bembo pfi-nàlezel hlawnék oném mužiim, ktef i na u wedeni lepšiho wku-su a kràsnych uméni w Europe pracowali. Cicero, Virgil a Julius Caesar byli jeho wzorowé vv latine ; on sàm tak mnoho drže! na swiij latinsky sloh, že ujistowal, zeby jej nezame-nil ani za wojedowstwi Mantowanské. Uceny Lanzi**, inOrat. contro Italos, obwinujc ho, že pio zachowàni cistoty Wlatine ani Bibbi ani [Breviar citati nechtél, a jednomu ze swych protei ctoni EpistolPawlowych, které on pohrdliwé Epistolaccias naz^wal, odrazovval. W cistoté slohu swého tak byl prisnym, že prey w pfihytku swém 40. schrànek cili pfihradek inél, do nichž swé oprawené a ublažene spisy z roka na rok pofàdué wždy dàle a dale kladi,  a teprw kdyz wsecky tyto stupite prosly, je na swétlo wydàwal. On byl rožen z Benàtek r. 1470., žil ale w Padowé prò powétfi jeho zdrawi pfiznivvèjsi.
llruhy pomnik we chràme tomto jest mramorowé poprsi Wysoce ucené Parlowanky Piskopowé, a ackoli ^Mnè w£dij poh le d arenò zenské bai nesn.esitelny'i pfedee, že se zde o jedilom slawopolském kràli diluirne zminka cini, odepsal seni nàpis taktn zncjici: „TIelenae Lucretiae Corneliae Piscopiae, Joh. Baptistae D. Mani Procuratoris Filiae Heroinae, animi celsitudine, pietate, castimonia, omni literatura et septem linguarum peritia singulari, eiim ab aliis Europae Magnatibus, tl»n vel maxime ab Innoeentio XI. P. M. peihonorifico diplomate, et ab Jeanne III. Poloniae Iler/e, datis ad eam cpisto-"S simunopere commendatae.— Domimi in celebri Patav. Ciliegio , unico post hominum memoriam excmplo, Philosophiae la'treamadepta. atd. Obiit 1084." Tato učena panna a inudraky-tt« melai doktorem bohoslowi se stati, kdyby tornii kardinal Barbarigo nebyl odporowal odwolowànini se na wypowéd Pawla Ap. (1 Kor. 14; 34.), kde se ženam zabraùnje we Zboru uciti. Pficinau swé učenosti ziìstala newdàna pfes cely ži-Wot. Pro,! jejini obrazom prišla nani na uni odpowéd Napoleo-uowa, pani Staelowé danà na otàzkn : „kteron ženskau oso-
hu on za ney wétsi drzif" — „To, fekl on, ktcrà ncywico ditok porodi4'
Nemàlo sem se zaradowal našed we chràme tomto i hrob a obraz jmencm jedné stare sleehtické slawjanské rodiny ozdo-beir^, totiž hrabéci, pùwodné Misenské, nyni Slezské rodiny Doniuské rili z Donimf, s nàsledujicim nàpiscm : ,,D. O. M. Fui Christophorus Burgravius L. Ba. de Doluta(slaw.Donin) Otho-nis F. Zulauflensium inter Silesios Dns, ad quos redire medi-tantein mors breviore via tran s tuli t in coelum. Abii non oidi, et coepi vivere cum vivere desii, mutavi aeterni tate adolescen-tiam , nihilque mihi ereptum est, nisi quod tempus erat erep-turum. — Inclyto buie Heroi, qtiem lustrata Italia et magno ubique avitae virtutis specimine relieto, Patavium reversum iebris extinxit, Anna Dtjrhfa Mater vidita, Cunradus Fr. moes-tiss. p. p. Obiit anno 1614. Vixit ann. 19." Na ptidé stoji: „Quidquid mortale habuit sub hoc saxo deposuit Ulust. Christophorus Burgravius L. B. de Dolina Silesius."— MySleJ sem dlauho nadtimto chlubnjmi hrobem: co tento wlàdyka aneb jeho rod ucinili dobrého prò swiìj slawjanské nàrod a feéi co prò wzdélanost a slàwu nàrodni ? a že cela zàsoba mé paméti a učenosti nic mi o ném ncposkytowala, odešel sem se stude-ivym srdcem odtud a s Idubokjmi wzdychànim nad odnàrodné-lau naši šlechtau, kterà bezpfikladnym sobeetwim opojenà, jen o sebe a swuj rod pecuje, ne o nàrod. Zàdného nàrodu europejského šlechta tak pokažena a odeizena neni, jako nasello; w jednom kmenu se nàm potatafila, w druhém potur-cila, w tfetim pomacTarcila, we ctwrtém ponèméila, w pà-tém pofranci'la aneb poangliciJa. — Kdy pak to lépe bude we Slàwii?—:
Stavvba chràmu $ Justiny die nàrysu Palla dio wa jest mno-hem kràsnéjsi a prawddelnéjsi než pf edešjeho a slušne se chràm tento k neypfcdnéjsim w cele Italii poèità. Pan Zawersnik nàs na jeduu pamatnatt okoliénost wre chràme tomto pozorny nei-nil; totiž pfi wchodu u dwefi chràmu tohoto zàdné okno ku Spatf eni neni, teprw pfi dalšim kràceni ku stfcdku pfichàzcji stupniwé okna na jewo. Stawitelem jeho jest Ondfej Bircio r. 1521. Arehitektura jest zde plod wznesené kràsoumy. Mezi mal barn i stkwi se muccnietwi S. Justiny od Pawla Veronesa? a Madona od Romanina da Brescia ; mezi fezbami jest Snèti z križe Krista od Alexandra Peronesa (snad Pironezaf) cele dilo z jednoho mramoru ; na fczbinàch stolic w kiìru pracowal Franeauz JUeltard Sd2. let, ony pfedstawuji historie biblicke.
I podloha cili pùda u oltàfiiw, jichž se zde 25. počiti, wyklà-dàna jest we florentinskéni slohu rozlicnymiloàsnym kamenim, k. p. ìazulem, jaspisein, achatcm, mramorem. Zde spoèi'wà i télo S. Justiny a télo S. Luk ase Evanjelisty, prò ktcrcž posledni zdejši Benedietini, jimž chràm tento i s klàstercm patfi, dlauhé a prudké hàdky s Frantiskàny Bcnàtskyhni chràmu S. Joba wedli, ktef i tež toto télo miti potwrzuji. Papež ltchof Xll.1. rozhodnul koneèné rozepfi ku prosperilo Padowanuw; me-zitim ukazuje se i w Rime we chiame S. Ltikàse hlawa tohoto Evanjelisty. — Chràm tento mà 9. kupli, a pofàd jesté se pracuje na jeho staweni a ozduhowàni, aniž se tomuto hrzo konec ucini, ant pokud budowàni trwati bude, weliké danè a porucenstwi klàster tento pfìjimati pràwo mà. Swoboda a swétlost panuji wsudy w tomto chiame : proto sem se opé-towané k nému wracowal a nikdy sem jej neopustil bez cité-ni tichébo a blahého poklidu duše.
Dom cili katedràtm chràm jesté tež neni dostawen, prwni nàkres prey pochodi od Michala Angela. S jakausi nàdhcrnau chlaubau ukazowali nani zdejši knézi bystii Petrarchowu od Rinalda a téhoz ney s tarsi obraz w Sakristii, ktery se za sau-casowj^ a puwodni udàwà. U tohoto chràmu byl totiž nékdy Petrarcha kanownikem, a odtudto kaupil sobé w blizkosti, asi 2. mile od Padowy, we wesnici Aroma, diun kde konec ži-vvota ztràwil i unirei. Wyprawowàno nàm, že cela Padowa jebo polirei) sprowàzela, že zlatoldaw pfikt^wal màry nad ni-*uiž nebesa drabymi hrano staj o wy m i kožešinaini podsità se chwéla atd. Pfi tomto chràme jest wysokà wéze, na jejiž ncywyssi misto jà, die mébo obyceje, WS tati pU sem, ab) eh mèsto a okoli w celosti spatf il. Na luto wézi tri wiidcowé wlasti utile sprowodili, totiž kosteluik jenž klice od prwnich dwefi donesl a otewfel, zwoiiar jenž historiizwoniiw wyprawowal, a stràzee wréze cili wéznik, jenž okoli Padowanskc wyswèt-^°Wal, jména widénych palàcu w, wesnic, hor a rowin pfed-l'»kal. každjr z techto penézolowcùw zwlàstni swùj plat zà-c,al i obdržel.
We chràme Servi tu w ukazuje se rakew Antenorowa, s la-tinsk^mi nàpisy : my wsak w podobnych apokryphick^ch po-Wadèch zalibeni nemajice, nedlauho sme pfi ni meškali.
U chràmu & Filipa a Jakuba ukazuje se do zdi wprawe-na kamennà kazatelnice, z niz prey Martin Luter kazal, cesto-Waw tiidy r. 1510 do Rimu, w diìlczitostech swého klàstera: ,;°z dosti prawdé podobnym b^ti se zdà, ani lobo casti mnoho
9
Nétti cùw ita Bdejsich skoku i» studowalo , jenž jeho posluchaci byti moJiIi.
Na Wseucihsti Padowskéni studowalo od nejstaršich casiiw mnoho cizozemcuw,zw làsté PoIàkuw,tak že zde jiiiénaPotockyrh, Cartor> skycli, Kochanowsk^ch, Poniatowskych a jinych bez uà a temer domàekà jsau. Odtud mèsto toto dostalo pf ijuii la dotta. } nyni jesté študuje zde rocité asi 50 mlaitych Slawjanùw ze wsech kmeniiw, zwlàsté Myrowé, Cechowé a Polari, nazwice lékafstwi a mudrectwi. Kdyby spolu drželi a w nàrodni wzàjcmnosti se wzdélàwali : jakowc siaupy a ozdoby nàrodu mohlyhy odtudto wycbàzeli ! Badil sem k tornii, prosil, napo-minai, pomoč k založeni wscslawské knihowny a čitalnice siilo!: cas pouči, na jakowau roli semeno slow m^cli parilo
Vi Padowé se narodih aneb bydleli nàsled. malif i : Butta-Ingo, Campagnola (Beiiàtcaii), Giotto (z Vespignana), Giusto Padovano, Gualtieri, Giumento, Man teglia, Miretto, Pizzuto, Squarcionc, Stroifi, Varo tari.
Ostatile zewniternost Padowy neni pèknà, ulice tèsné, domowé tmawi, obzwlàsté u pozemi, ant prò pfistieši éili podlatibi, téméf po celém mèste bézici, swétlo k okniìm pro-niknauti nemuže: odtudto peebàzi i to, že cele mèsto jest za-pawucinéno, zaprašeno , zaitecišt éno : jen w pfcdméstich néco wice cistoty a jasnoty panuje. À wsak od casti co Beiiàtky klcsaji, Padowa roste, ant nyni na 47 tisicuw ohywateluw po-éità. I kràsouma Padowskà colo jiny^ ràz mà než Bcnàtskà, bmlto malifstwi, neh fezbarstwi a stawitclstwi. W Benàtkàeh wse stkwélé a jasné jesté i W upad km zdc temné, posmaurné od pocàtku.
Okoli Padowanské jest i rozkosné i zanimawé, a zwlàsté W^bèh dn blizk^cb osad Abano a Arqua cili Arquoto, w ho? ràdi. Eiiganskycb lezicich. Ney wyssi chinili t echi o bor mà jméno Venda, Monte Venda, ncpochyhiic od Wené&WWenetuW» Na chinine toni trudile jirozwaliny hradu aneb klàstera. Abano, lat. FonsÀponi; u Livia: AquaePatavinae, jsau tepliceslawué« JižMartial, Kpigr. Vi. 42. o nich. zpiwà: „Fons Antenoreac vitam qui porri gì s urbi." A wsak našim zdanim ke mAohff® uhersk^ni sotwy se pfirownati mohau. Jest zde i lak fece'1» bahnità kaupel (bagno di fango), kde se na ebiirawé audy topi*5 bahno pfiklàdà. VV kosteie wesnickém jest nàhrobek Wàclawa Ferdinanda Popela Ara bète z Lobkowic, rodilého Ceeha. Ach jak sem se zradowal uzfew ten dlauhjr nàpis, že tu již jedna11 pfi jednom wzneseném muzi naleznu znsluhy o nàrod a f<-r ? jestli ne chw alene aspon zpomenuté: ale i zde mne nadéje zkl«"
mala, ani slepéjeéky zde o tom, w tomto nadutaii latìnao psa-néni napisu, jenž takto zni :
,,Piis Minibus Illusi, atque Excell. I). D. Wcnceslai Ferdinandi S. lì. £• Coni. Popel. de Lobkovilz, Domini in Biiinet laehst. S- A. Regiaeifùe Majestatìs Camerari!, Consiliari! Status, ac Equitis aurei lellerìs boemo, numenlum moestisstmi haeredes p.p.
D. O. M. Chare steteris Viatori slatini praeteri, cursim lege, per peti m luge; ah, quantità viator hic praeteriens praeteriit. Sic praeterit figura mundi. Jovis Austriaci Mfercurius Pentaglossus (rozumili se zde i češka *ee?) ad aquilas, lilia , turres, Leopoldi Irnper. ter Augusti, ter Orator, ernenso orbe, quem cognato purpuris sanguine, viriate, sapientia attonuit ; deruum Vindobonam redux et valetudine gratin ab itinere divertens, ubi-qae quaesitam Aponi reperii saluterà. Mie medico pedes imbuit coeno, at eluto mortatitatis luto animata iiiduit coelo. Ita per lutum , aquam. ignem, transivit ad refrigerium , empireo quam pirae mnt.urior, fastis quam fatis dignior. Trepidaverat paulo ante lellus. non tam ruiriàe praesaga, quam indignata, aut. tantis parem meritissibi laurearli deficere, aut tantum eripi Bcipubl. Atlantem. Flammantes lacrymas, madentes flammas adfudere funeri tres pupiilli, plures pupillae, Euganaeo thermas datmae olivo, nisi ha-beret, Posthac ergo bis calentes iìcbiH undas ter flebile Aponoti heu ! Magnus Viator, Luce Sanctae Luciae Anno 1655. Luce Sancti Lucae Anno 1697. Luci fìuxne natus fulsit, denahis fluxit Lux perpetua hiceat ei. Exuviae trifariam sepultae : Pars hic, pars Hilinae , pars Pragae: nempe jacere Uno non pot uit tanta mina loco. '
Misto tolioto dlauhého bonibastu, wice by nàs zde byl pronikl a ku wdéenosti naklonil kràtk^ nàpis asi w tento smysl : „Wedl nàrod swiìj ku wzdélanosti a slàwé." Anebo : „Byi horliwym, wzàjemnost milujicim, Slawoéechem ! w— Ostatile i nàs Do-browsk^ navvstiwil tyto lazné s hrabétem zNosatic (Nostiz), *\ 1791; a Slawjan Andrejewsky , neylépe je opsal : De t/ier ■ **i9 Apon. Bcrol. 1831.
Arqua, mèstecko wsi ròwné, asi dwé mile od Padowy k Òmu, pamatnyni se stalo domenil a hrobem Františka Petrarky, slawného bàsnife wlaského, jenž zde asi pét let bydlel a pak r- 1374 umfel; nalezen byw rano we swé knihowné suloženaii ua knize hlawau. Ponèwadz se w Pane Polàkowé Ceste do Italie, tìltéaé w Dobroslawé, na str. 90—91. obširne zpràwy o Peterko wi ualezajt, my zde jenom to dopinone, co tam chybi, Ì pfedee wseohecnau pozornost zaslaoži, obzwlàsté u nàs ^**WoéechuWj ponèwadz bàsnif tento ne jen Prahu nawstfwil, a s cisafem i kràlem èesk^m Karlcm IV sobé dtìwérné listy V{>pisowal, ale i tohoto pfitelem a milàékein byl, tak že Karel JeJ i titulem Falekého hrabéte porli!. K tonni i nékteré z jeho spisuw již i do costili} preložen v skrze Rchofe Tlrubóbo z Je-
leni j jmenowite O ìékarstwi protistesti'a nestésli.— Na jed-nom konci méstecka stoji na pahnrku maty, nyni od wesnica-nuw oby'wany, dum Petrarkuw, chatrnymi stéiiomalbamt, Petrarku a Lauro w kaupeli pfedstawtijicimi, wniter ozdobe-n^. Nade dwefmi do zahrady a winice wedaucimi, clan se ua-slednjici, od pozdéjsich majiteluw napsané werse:
,.Impune hinc Cererem sumas , impune Lyaeum, Intactas habeat dum mea launis opes/'
Stolice na které Potrarka scdàwal pocténa jest timto, od Pignoria slozenym, nàpisem :
,,IIospes ades , tenueinque procax ne despice Sellam ,
Terpsichore qua vix aurea majus ha bet, () quoties Vatum hac scdit clarissimus olim,
Dura eanit ad Tuecam carmina eulta lyram: X«m rigidae ad numeros tnotare cacumina quercns
Conspectae et rabiem ponere jussa fera est. Pboebe pater, quid sei'iam axi superaddere cessas?
Dignior haud currus instruet ulla tuos."
Stài nelcpy na némz Petrarka jidàwal, mà wice nàpisiiw, jeden od Jana R/todia, Dàlia, takto zni :
„Limpida servavi mensis ciyetalla Petrarcbae, Simplicitas aevi, quae fuit, inde patet/'
I kocka Petrarkowa, z niž se zde we wyklenku kostra cili skelet, nepocbybné casto obnowowait^, ukazuje, destala bàsnifuw , takto j i wersi od Aut. Qtiàr eriga slozenymi a pod ni nap sanami zwclehujicich :
,,Etruscus gemino vatcs exarsit amore,
Maximus ignis Ego, Laura secundus erat. Quid rides? divinae illam si gratin formae
Me dignam tanto fecit amante iides. Sì numeros geninmque sacris dedit il In libelli»,
Causa ego, ne saevis muribus esca forent. Arcebam sacro vivens a limine mures,
Ne Domini exitio seri pia diseita darent. Inentio trepidis eadem defuncla pavorem,
Et viget exanimi in corpore prisca fides.4*
W samém méstecku jest Studua Petrarkowa (Pozzo di Petrarcba), kteratt prey bàsnif tento prò swé spoluméstaiiV stawéti dal a z ni sàm wodu pijel ; nàpis nad ni jest : Fonti Numen inest, hospes venerare liquorern, Unde bibens cecini! digna Petrarcha Deis.''
Na drubém konci méstysejcst kostel, a proti nému hroh Petrarkuw s nàpisem od ného samého shotowenjhn :
,,Frigida Erancisci lapis hic tegit ossa Petrarchae Suscipe Virgo Parens unimani, Sate virgine parco,
Fessaque jaut tenis coeli requiescai in arce.1' iVIoritur Anno 1374. 18. Jiilii,
Pomnik hrobow^ z cerweného mramoru jest mupostawen od jeho zete Frant. Brosana; stojit on na kràsném pahorku Kugansk^ch wrrluiw a jen hnty Monte Venda jej pfewysuje; *uà pak tyto nàpisy:
,,Virn insigni Frane. Pclrarchae Laurealo Franciscolus de Hrosano Mediolanensis getter, individua conversai ione, annue, propinguilate, successione, memoria."
Z tolioto pomniku a nàpisu widno, že Petrarka dtlkgjnie-«owité dceru mol, ant se zde jeho zet, getter, Frant. de Brodino sàm zjewné jnieriuje. Ze se tato dcera FraUtiškau nazy-wala, to dokazuje pomnik hrobni, ji od jejiho manžela wTremisi (Treviso), we chràme Sw. Františka, s nàsledujicim nàpisem l'ostaweny :
„Franciscae parienti peremptae Francisci Pclrarchae Laureati Filiae, Franciscolus de Hrosano Mediolanensjs maritus P. Obiit Ann. 1384.'
Zdo se, mimo obycej, jméno matky nezpominà, nepo-chybné prò stud, že snad z nižšibo stawu byla : procož nezdà so prawdiwé byti to, co J. Ph. Tomasini, in Petrarcha redivivo, piše že z rodu Beccarti w pochàzela. To wsak nade wše-likaii poehybnost pow^sono , že dcera tato w Modulane zplozeuà. owocem zapowédéné làsky byla: procož w^powédi Wlachuw o Petrarkowi ne we wlastniin, ale toliko we wtmkém smgslu se bràti a rozumèti maji; tak piše k.p. Bočvacto „Petrarcha a juventute coelibem vitani duoons adeo ineptae Veneris spurct-t«as horret? ut noscentibus illuni sanctissimUm sit exemplar «onesti." Mezitim František Petrarka co do nirawnosti, jesté Wzdy pfodoil bratra swého Gerarda, ktor^ prey wlastni sostru za botowé penize do Rimu prodal. Františka, pfirozené dcera Petrarkowa, zanechala syna, jenž w détinstwi, 3 leta 1 mésice stàr, w Pawii zemfel, kdèinàhrobek mà s nàpisem latinskym °d swého starého otce Petrarchy slozenym, z nehož nékteré Werse zde stiìjte:
Franciscus genifor, genitrrx Frannsca , secutus IIos de fonte sacro nomen idem tenui.
Sol bis, luna quafer flexum peragraverat orbe ni, Obvia mors, fall or, obvia viia fuil.
Me Vcnetum tenis dedit. urbs, rapuitque Papi»; Nec queror , hic coelo restiluendns eram. 4
% sobé Pctrarku, podle jeho utésenych Znélek a nowyrow-"anó èistoty a libozwucnosti foci, pfcdstawujeme obycejne co |wàrného, stroj ného, we zdwofilosti a w obcowé wyteéného,
nàdhernym rauchem odèného swildika a zamilowancc : alemist-iii podani, anobrž i stari swèdkowé, kJadau jej do poeto téch uéenych, ktef i o zcwnìteriiy ozdoby nestàli; jeho odéw byl prey zamazanyin masafkym nohavvicein podobny , tak že casto swé bàsnieké neb jiné nàpadyr, dfewcem neb jinyni konéityin nas t rojem, naiì sobe poznauienàwal. —
W Padowé sjednali sme Vetnriniho až do Verony, pf esi-balébo Wlacha, ktery jedinjr na cele této ceste nas ošidil. Ze sme asi ctwrt hodiny wyse ur ceneho caso k odjezdu w omino weliké kawàrné Padowské pfi piti kàwy zustali a on pfed ho-Stincem na nas cekati musei: pfiled hrubiau tento sem okfiko-wal nàs s ueslychaiiau drzosti w pfitomnosti lidstwa. Potom z Padowy do Vicence wezl nàs na bujnych eerstw^ch dwau ko-nieh a prostranném koéàfe: ale we Vieenci, pokud sme obéd, nawstéwy pfàtelùw a pfehlidku mèsta odbawili, proda! nàs jinéniu woznikowi. Chtéwse nejen mèsto, ale i jeho pferoz-kosné okoli pésky pfehlednauti, naložili sme, aby nàs naše pfiležitost pfedešla a na urecuem miste wen z mèsta cekala : ale jak sme se ulckli spatf iwse zde ehatriiau, rozwiklanau, tés-naii kolcsnicku a pfed ni zapfàhnutau jedinau hubenau skàpu, kterà nàs dàle wezti mèla. Naši zdejši znatni radili nani onoho kJamce k wrchnosti pohnati a dostiucinéni zàdati : ale tim by sme aspon nekolik hodin byli utratili, nani pak nyni nie dràl-šibo nebylo nad cas, proto pozehnawse padauchowi tomu na zuby odewzdali sme se tise a odhodlané našemu losu až do noci, kde lepši pfiležitost smo obstarali. Wyjmauc Padowu, jinàée byli sme s italskym lidem, jak wozicim tak i wodieim a ob-sluluijicim nàs3 welice spokojni: obzwlàsté kdyz slyscli že zàdn^ z nàs noni ^Tedesco*', tu byli hned sama pfiwétiwost » dùwèinost, ant toto jméno i u Wlachùw nepfijemné nàrodni pamàtky a bolestne city wzbuzujc. Wozkowé tito berau na sobe spolu i obstaràni oho wy a hospody prò swé pocestne: col nàm obycejne wzdy lépe wypadlo, nož kdyz my sami to na sobo sine wzali, ponèwadz wozici tito w toni zkušeni jsau a sami hostinšti, dobrym cestowàoim i bostuw i woziéiiw, w'«" ziée tyto k sobé pfiwabuji, aby hojny odbyt meli. Wukol Padowy, wsi Eubano až do Vicence, opét wsudy slawjansky zpusob rolnietwi (windisebo Beete). Na rolich i W zahradàeh widi se wsudy dwanhràzdné oràni, tak že dwé bràzdy, jedna w lewo druhà w prawo wedle sebo udclanc, ostfedek ed' za" hOn zpiisobuji. Ponèwadz so we wlaské feci rolnik bJfoWo* čili bisulco, t. j dwaubràzdnik, role pak blfutcm t j. dwaubraz-
i:ir>
rja dwaubràzduicci, na&fwM pftlh» '*u «de na pamet misto staro wckého krontkàfc Fredta/ara, jenž vv Kap. iS, kde o kràli Sàiuowi mluwi, Slavvjauy viViaidi ùij'ulcili nazyvvà, kterjmiž jméucniprcy od Humi (Gromu) j meno vv ani byli. Znàmo jest, že i u Némcùw a Anglicani! w jména nasebo nàrodu „Sarlad, U'il-zen, Vili l'iieiii" rolo ika a scdlàka zoaruenaly. Bifolco ted} jest dwaubràzdmk, wendicky rolnik, Slawjam
IIXJlWA II
V i c e ne a,  a   V e r e n a.
l'i i roda mezi Padowau a Vieenci neni tak nežna a milostna jako mezi Fusiuau a Padowau, ale vvznešenejši a niobut™ né jši: wysoci platano\vé z obau stran silnice cestu na prochaz-ku proménuji. Na lewé cuce tàluiau se bory colli Euganei." Zde již reyze swobodnè na poli roste, Zelcuost tràwy a stromu jako ti nàs w mésici Kwétnu. Vicenca leži mezi dwéma wrchy w prostranim rowinè, kterà u Mdu prò jeji aurodnost zaàradau, prò caste vvojny jatkau Benàtskau sluje. Dwé feky protékaji mèsto, Bacchi li o ne a Betrone, jenž do onoho se vvléwà Narostcli woda onoho prwniho, tedy woda tohoto zpàtkcm tece, odtud i jeho jméno Betrone cili Zpàtecnik. Co do klassi-ckého stawitelstwi, jest toto uewelké mèsto téméf prwni w Italii Ono pocituje 57 cliràiuiiw, kiàstcrùw a spitàluw. Swau n> né jši kràsu a nàdlicru povvinna jest Vicenca slawnému zde uarozenémii stawiteii Ondr. Palladiowi (1508—1580), proto nàs prwni krofc vv tomto mèste ubétovvàu byl toinuto nesinr-telnému umélci, zwlàsté uawstivvcui jebo domu, w némz bydlel, DÙm tento w ulici S. Corona, neni weliky, ale trvva-lost, prostota a jakàsi finis kà krasa vv ném spojena jest. Sté-oniualby na pruceli již téméf wypàchly. U bràny na prawici stoji we w^klenku sorba tohoto stawitelského hrdiny, w priložene welikoslì. Na prwni p o hi eri widétì wném -obraa genia, jwiz se opovvàzil s germansko-gothickém po Italii rozšifcu^m oarbarstwim w Architektufe do za pasu se pustili a nad nini i «tastnè zwitézil. Palladio prwni <'»til teu oskliw y odpor mezi dalsk^m poduebim a sewerogermaiiskymi stawbami, proto "staiiovvil tyto ledowé ropauchy z kràsné teplé vvlaské pudy Wyohooi^atìj a ji anticky feckofimsky slob, w obnovvenéin a Uašemii èasu pfiméfcném rauchi!, nawràtiti.— Proto konai caste ecsty do Riunì ke skaumàni puziistalych stanitiu. Jeho
arridilo jest zde tuk fecené Olympivké diwadlo, roku 1580, podle rozmérii a. p ravvi del ed Vitruvia udan^ch sta v\ ene, \v némz se nékdy pfekJady feek^ch klassikuvv (k. j). Sophonishe) prowozowaly , a které nyni zpustJé stoji. Ono jest diikaz, jak liluboko Palladio do dueba Aiitiky wiùklaji, ne nàpodobiti, ale znowuzploditi umél. Ku prospéchu hlasii zw olii on ne polo-kruh ale elliptickau forimi aniphitheatra. 1 w ney men šich oz-dobàch umél Palladio welikost a trwalost, lehkost a krasu spojiti. Skoda že toto dilo tak malo nàsledownikuw w Europe našlo, jisté zeby se zaloby naneslyseni w nynéjsich diwadlech znaené byl) ìuncnsily : nebo Parizské, die tohoto wzoru stawe-né, Oiympické diwadlo jest prey toliko chatrny slin a polowicka tohoto. Tak màio wykonà i ta ney wétsi dùwtipnost a twor-ciwost jednoho muze proti zastaraléiiiu zwykii a nedubu, jestli potomci, nemajice chtiti a sily k jeho skiitecnéinii nàsledowà-ni, domniwaji se že již dosti nemili, kdyz jen jeho wzory leni wé obdiwowàti budaii !
Stastuéjsi byl Palladio we staweni chràmuw apalàciìw, tu nejen obdiw owateluw nybrz i posobnikiiw ninohonalezi. Wy-znati musime, že i my teprw We Vieenci umelcc tohoto pràwé eititi a wàziti sme se naučili W Benàtkàeh jsau jeho chràniy a palare, s jejich welebnau prostotau a prisnauprawidelnosti, jakoby ztracené u prostred jiiiyeh ìnnobyeb biijnyeh, nàdher-nyeh, strakatyeh budow tatti wenetoslaw skébo, zde byzantin-skébo, onde arabského a gothického slohu a wkiisu; ony jsau wenkowskà panna w towarystwi méstanek: zde ale jest Palladio doma a panetti eelébo mesta. Mestskà Badnice od Palladia obliowenà a joniekymi i doì'ickynii slaupy ozdobenà, palàc Chiericato, Tiene, Folco, Valniarano, Trisino a jiné, jsau pomniky jeho slàwy; procežjej Wlaehowé, a to ne bez priciny, Rafaelem mezi stawitelt nazywaji. On sw^m spoluniéstaiiuiii takowau chitt k péknyni stawenini wdcchl, že se tato časen! na sàlenstwi zménila a cele rodiny na inizimi pfiwedla. On by' odewdéènyeli Vieeiicaiiiìw «lo poctu Patriciùw pow^àen; psal i knihu w^boriiau o Stawitelstwi, tištciiaii zde W oleine svve r, 1776 we 4. Sw.
Kdyz sme na nàmésti w obdivvowàni Badnice pfed WO-jenskau kawàrnau stali, pfitowàrj Šilo se k nani nékolik wo* jenskych dustojnikiiw, naiich krajanu w z Ceeb a Lfher, jeirZ nàs die posta wy a raneha hned zacizozemee a wlastence drzeli» Sedieim u stolu pod bolym iiebem, padl nàm hned jeden p<;S w oéi, jenž zde lezel a pfi biti hodin a zawznèni bubnuW wo-
jonske straže skociw ku straži bežel a tuto na uréenà ji mista sprowodiw opét sem se wràtil. To délàpes tento zde již od 10 let s tati ney wétsi bedliwosti; zadrimàli straže, on ji bfechà-nim aneb odéwu trbànim a kausànim ze sna budi každau bo-dinu, kdyz se straž stridati a meniti mà, odkudž se tento pes obeené stràzmistreoi zowe.
W sainé Ratinici, kdesesaudy drziwaji, wisi obraz, Po-sleduè saud pfedstawujici, od Titiana, jehož sme tu, jako našeho dàwného znàmého, opét s radosti pozdrawili. Umèsta leži na wysokém pahorku (Monte Bornio)', kamž kràsnà pow-lowné stupiijici slaupochodba (arkada) wede, chràm a klàster Servitùw, zwan^ Madonna del Monte: oprawdu rajska wy-hlidka jest široko daleko z tohoto wrchii, tak že bystré oko pfi jasném powétfi až do Benàtek pronikà. Mnohé wznesené cestujici osoby, k. p. Kristina Swedskà, kràlowé a k nižata francauzskà, anglickà atd. zamilowaly se do tohoto Mediate tak, že je s wytrzeniin a casto nàwstéwowaly a za neykràsnéjsi piinkt w Europe wyhlàsily : což zdejši obywatelé ne bez sobé-libé p^chy wy prawuji. Ale jako so mé pf irodomilowné srdee zde kràsami témito, ney spanile jšiho kraje kter^ som jak žiw widél, rozplosalo: tak se mé kfestanské oko nemalo urazilo patfenim na rozhlàsen^ welik^ obraz od Pawla Veronesa, pfedstawujici Krista co pautnika u stolu papeže Bebofe Welkého. I zdo zustal sobé tento inistr wérivyni, genialna lehkost a bez-peénost u wedeni stétika; jasné pozadi, zlutoéerwené a žluto-bilé michàni swétla, které ticbymi modrymi stiny rairnèno b^wà aby oko neoslepowalo, olmi west harew, okazalost a iiiarnotratnost odéwu na némz wsudy cetky a blyskotky, Beiiàtskà hrdost jeho muzùw 9 jejichž podobizny obycejne od ziw^ch znàm^ch a pfàtelùw piijéeny jsau a proto newyrow-nanait ziwost d^ebaji, a obzwlàsté hodowàni a stolewàni w OeybohatSi stkwostnosti, se zlatyni a stfibrn^m po zemi kràsné rezloženym nàfadim, s pinomi pènieimi se éisemi — wsecko tuto na prwni pohled prozrazujo tohoto marnotratného syna uiezi malif i, jenž obycejne i sàm sebo, co éernohlawce s orli-( 'm nosom , mezy hosty klade. Jeho osoby nejsau francauzšti neyskowé, ani aliglieli hltonowé, ani germanšti mocihubowé; °o blàta telesnosti so zaboditi Beiiàtskà umluwitost a pompa •todopaustèla : ale jsau onino zdwofilirozkosniokowé, hedbàw-Uickowé a hlahochutnackowé, jakow^ch nowéjsi europejskà wzdéJanost mezi bohàèi a powysenci mnoho zplodila, ktef i se ne tak poziwànim, jako radéji jen okiisowànini rozkoši obiraji,
ze sampancmy nic wice než kypici pény aperly srkaj ice. Vzdv inalba utéseuà; alo myslénka uizkà, chybnà, a cele složeni tak vvelikébo inistra nehodué a kfiwé, byt pak by je néktefi ditele jebo jakkoli natabowali a wyswétlovvati oliteli. Papež sedi u stolu na prwniin miste w cele dostojnosti, ačkoli bez koru-ny, pak naslednje Kristus w cbatrné postawe, wedle nebo kardinal; na drubé strane stoji opét kardinal s wolik^nii lukny (brylemi) na nose. Mlàdenecek, spaiijelskym raucbein odéivy^ , obslubuje drže psika na loktech. Pod stolom sedi kocka, opice atd. Co chtél Pawel Veronese tinito pow^senini papeže a upo-niženim Kristar Kdyby tak pfisnà opra wdo west w colku tohoto obrazu nepanowala, témèfby sme tohoto étwcraka do kacirského podezfeni wzali d rž ice kontrast ten za ironii a jem-né ukryt^ protestantismus : nebo samodék. tamil nàm zde na mysl onen, tomuto podohiry, obraz w Nowém meste Prazském W dome u Cemych Kos zvvaném, Lukàsi Wcleiiskéimi prinàle-žejicim, kde Jakub a Kunrad z Kandelburku, Anglicano, w Praze na učeni bywSe na jedné strane utrpeni Krista Pana, na oslici do Jeruzalema w pokore jezdiciho a tritovvau koru-nau ozdobcného, na drubé strane papeže, alt na konich draby" mi zlatohlawy pristren^ch, troji korunau ozdobeii se weze, wymalowati dali: na kteryz obraz sàm Jan Plus vv kazaiiich svvych naràzel. —■ Co Giube mezi bàsntfi, to jest Pawel Veronese inezi malif i : oslazonà telesnost a ten neyjemnéjsi Sybaritisuius wéje, co blahowonn^ zolyr, z dil obau iiniolciiw.
Již z tohoto pahorku widéti na dwau kopeich dwa stare hrady Monte, Vecchio a Monte JSuoeo aneb Caputeli: ale costa do Verony tak blizko wedle nich wede, že jen asi pid hodiny obchodu w prawo udélati potrebi. Jsau oni pamatné smutuym usudem dwau zamilowanciìvv Romea a Julie, ježto Shakespeare za pfedmèt zuàmé w^teené truchlohry zwolil, a ktef i z oliali techto iiojifàtelskych rodin pochàzewse ncsuiéjice se milowatia snubiti, jedem se otràwili, načož pak i w jednom hrobé poebowàni byli. Onen stary hnèw techto dwau rodin a hraduvv trvvà prey až posawad tak, že se audowTé a ditky jedné s onemi drubé rodiny do inanzelstwi WStaupiti brozeji. Anglicane putujici wseclmy zdi techto hraduvv obrypali, berauce sobé kaménky, cibly atd. na pamàtku odtudto do swé wlasti. We Verone, w Orlanoirio della Franceschine, ukazuje se ipochybn» kaniemià rakevv, w niz prey oba lito zamilnvvanci pohrobeni
leželi--Vicenca byla rodistém nàslednjicich maliriiw : Bassann.
Magauza , Marescalca , Montagna, Speranza.
U Verony začina se cele jinà, pahorkow tà, skalnata pfi-roda. Celi lesowé Morusowych stromùw ukazuji na pilné ob-délàwàni hedbàwu. I zde bydleli nékdy Heneti čili Veneti se senouskyini Gally, pozdéji od Kimanùw pfemoženi. Nedaleko mèsta w tak rečene Haudiche (sr. nula) rowiné zwitézil Cajus Marius nad Cimbry. Alila zbofil mèsto a poplenil okoli tak, že tito kopcowé až posawad na tolioto škrtitele lidstwa se Jinè-wati a jeho jménu klnauti se zdaji. Po nèm wfitili se sem llu-giowé a Herulowé, pak. Gothowé, Longobardowé, jejichž Wlàdu Karel W. zlomil. Pod jeho synem Pipinem byla Verona sidchiiin méstem kràlowstwi italského. Zatim rodiny Ezelinskà, Sraligerskà, Viscontskà, Carrarskà pfednostenstwi w Obci mèli : až se mèsto Benàtcanum poddalo a s tornito až do ney-nowéjska spolecny los zkusowalo. Reka 'iyea Teca (lat.Athe-sis, ital. Adige Atagis, nèm. Etsch, od teko, teč, tok) proteica mèsto a dèli j e na dwé. I brana Stupii (sr. wstup wchod) jinàce i Porta del Palio, zdaji so byti rimiy slawjaiiciny. My sme byli bytem w hostinci u Zlate Holubice (Colomba a" oro). Nàdherné staweni a stkwostné auprawy; wlastnikcin jebo jest Nemec, tušim Sweycar, Kunrad Epple, proto i Nèmci zde ney wice bytuji. Téméf w kazdéni mèste ainésteeku nachàzise takowy uémecky hostince a hostinsky".   tak néineck^ narod wsudy spolu drži, tak pečuje wsudy jcduomyslné o zacho-wàni a rozšifeiii swé narodnosti a feci! My sme na cele naši dosti dlauhé ceste w cizozcmsku nikde slawjanského hostince ku pfijati slawjansk^ch pocestn^ch nenašli. Hanba nàm ne-niaudrym Sìawjanum ! jejichž neswornost swétohistorickau se stala, tak že so ji i ti neywzdàlenéjsi diwoci nàrodowé posmi-vvaji, jako k, p. Persk^ déjepiscc Me.sudi Ben, Nikbi z 13 wéku , jenž takto piše: „Slawjané jsau nàrodowé rozlicni, mezi sebau wzdy we wàlce a rozbroji; kdyby nebyii sami mezi se-bau rozdwojcni, nemohlby jim zàdny jiiiy nàrod ©dolati." — Tento Nomee mà zde zwlàstni welikau knihu, do které sino pfi pfichodu swà jména, whist, charakter; pfi odchodu nàs saud o tomto hostinci, o ohsluhowàni nàs, o chowè, o luzkii, 0 piatii atd. napsati illuseli, jak sme s tim wsim spokojeni byli? Takowé saudy wlastni rukau psané byli zde mnohé od né-meck^ch ucenych, spisowatcluw, professoruw, ministruw , urabat, kiuzat; nimiž se p. Epple chwastawé chlubil. Jà zdo 'lo této, jako i j inde do podobnych lutili, napsal seni se wnasi slawjanské feci, nehledé na to,  že prwni som by ì, ktery to "činil; powilì nèkdo, že tornii tain nikdo nerozumi; tedy od-
i 40
powidàm : f ikajili Madžari, jeni so t wy 3 milliony syhri jsau, pfi psani madarsk^ch krestnich listii w, wandrownych knižek a jinych pisem „at se prey jiné krajmy uceji marTarsky, aneb držeji sobé madarské licitele a thmiace" — mnohem wice to my, 80 millionùw silni SJawjané, fikati a éiniti muzeme slo-žice již jednau ze sebe wsecko plaziwé pokornickowàni a ot-roctwi, aby sme již wice nedàwaJi pficiny eizincum k podobnem posméclmm a deklamaciem, jakowé sobé onen pseudo-macTarsky professor na Bfetislawskycb skolàch (Greguš), z nasello nàrodu strojil, jenž wystaupiw na katedru opàlaje rukama w prawo w lewo prokfikowal : „Acnlzig Millionen Slaweti I Achtzig Millionen Sklawen!"— Musime wsak prawdu wy znati, že sme s tonto hostinccm auplnč spokojni byli. Pan Epple dal nàm za levvnau cerni i swùj wlastni hezk^ zàpfah (equipàz), kter^ nàs ke wsem painatnostem mèsta wozii.
Pf edewsim letéli sme na namesti Ura, ku spatf eni swé-toslawnébo starofimskébo Amphitheatru cili Areny, Mezi pfedméty staryeh éasiiw rukami lidskymi udéJanymi, zadnja tak wznesen^ vvraz na mne n elicimi, jako tento zàzrak rimske* sily. Zaležel ze tiechponebi, ale zemétfestnim onoho trotino již wétsi dil zboren: nic méne pfedee twrditi Ize, že w cele Italii se snad zàdnà starožitnost w tak dobrém stawu celosti a kràsy nezachowala, jako tento Amphitheater 9 nebo malické oprawy pozdejšich èasuw sotwy k poznani jsau pfi tak ohrom-ném staweni, které nejen nesmiriiau kolosalnost aie i charakter trwalosti na sobé nosi a prò wé cnost budowàno se b^ti zdà, z nàramné wclik^ch ctwcrhrané tesandoli mramorùvv. Z Coli-seum w Rime cornuto podobného, jen nékteré zbytky pozùsta-ly. Okratlhlost tato mà 45. stupniwé se wznàsejicich sedatici, kde 25,000 lidi pohodlné sedéti, a 75,000 stati mohau. Wsickni tedy obywateie mèsta Peste mohau se tam sméstknati na ona sedatila a diwati nabru w Arene prowozowanau. Wjednom kau-té této Areny stala prkennà ohrada, w niž se angliche jessdént (Englische Reiterei) prowozowalo. Jakow^ to rozdil mezi wé-likosti a malichernosti, mezi pfedestymi a pfitonmymi easy Italie ! Na protèjsi strane lazily sem tam dwé postawy, které my za 8—10 lete pacholiky drželi sme: ale kdyz sme k nim desìi, uzfeli sme na nich dwa wysoké jonàky z Berlina, jenž co zàci (Burschen) se strojnimi ranci na plecich po Italii pu" towali. Cisaf Jožef II. a papež Pius VI. widéli pfi rozlicny^ch pfiležitostech toto diwadlo Mini cele naphtèné : onomu ke et» prowozowàny byly zde zàpasy se zwifaty, k cemuž pùwodne
tento Amphitheater i urèen byl ; tento pak wy wolil toto misto k udèleni swého pozehnàni, pfi čemž i sama Arena i se-dadla klečicimi kfestany cole zakryty byly. li. 1822. pfi sjezdu europejsk^cb mocnàfuw drzàno w této Arene prostonàrodni slawnost. Tito mramorowi kamenowé byli deskami aneb ko-berci dlaženi, kolikràte se lira zdc prowodila. Wchodùw a wjf-chodùw (vomitoria) počita se zde 61 : zwlàstni scbody wedau na sedadla. Zewnitfek itemene kràsn^ a podiwu hodn^ jest prò jeho mnohé oblauky.
Jeden z onéch Berlincanùw byl posluchac Boppa, licitele Sanskrity, a wrauct milownik i znatel indické literatury. On se Welice diwil nedbalosti a netočnosti Slawjanùw k Sanskritè, ant prey mezi Boppowymi zàky sotwy jeden Slawjan se na-lezal! „Nikdo prey tuto fec alitcratnru s takowau ochotnostia pilnosti by studowati neniél, jako wy SJawjané, jejichž feé sestra aneb dcera Sanskrity jest." Prawdu mate ! feknu jà, ale kdo lobo pficioa? sàhnitc jcn za swrà nàdra a wyznejte upfhnné : pf icioa tobo ne} hlawnéjši ste wy zotrocìtelé apohlaupìtelè Slawjanùw. Na prwnipohled tak so stawèli, jakoby mojim slowùm ncrozuméli, alo pak co ostnom bodeni, zapyfiwso se we twàfi ucinili nàm poklonu a rozlaucili se s nami. Bylit to oba wzdè-lani a učeni mladici.
Odtudto kwapili sme k Radntci, kde pét sodi slawn^ch we Verone aneb w jejim podkraji zrozen^ch muzùw a klasst-kuw stoji, totiž: Catnllus, Aemilius Macer (pfitelVirgiliùw), Pliuìus starei, Comelius Nepos  a Vttrutius.  K témto pam jesté i Pomponius IL neywétsi fiinsk^ tragick^ bàsnif; a z pozdejšich Julius Scaliger a Maffei.   Malifùw zplodila Verona tak mnoho, jako sotwy které jiné mèsto, zde se narodili: Badile, Bonsignore, Brusasorci, Caliari čili PawTel Veronsk^, Canotto , Cavazzola, Falconetto, Giolfino, India, Liberale, Libri, Ligozzi, il Moro, Morone, Pisanello, Torbido, Turoni, Vini. J Dante Aligheri (1265—1321), ney wétsi italskjr bàsnif, našel, pu wyhnanstwi swém z Florencie, utočište we Verone, syn jeho byl zde advokatem a jeho potomci kwétli zde až do sestého pokoleni. Veroncané sobé, a tone bez pficiny, tu čest Pi'iwlastiUiji, že wétsi dil Dantowy Divìnae Comedìae, w je-j'ch zdfch wypracowàn byl : proto nikde sme tolik obrazùw a soch tohoto bàsnif e newidéli, jako zde. W osadé Garganè u Verony psal wlastné swùj Očistec, tak jako Peklo we Florence oa Ràj w ticbych jeskynéch hradu Talmino we Friaulsku w lune, aspoù w sauscdstwi, Slawjanùw.
Pfeb\Hval Dante u mucné a wznescné tehdàz rodiny de Scala čili Scal/fjeruw, u nichž i Petrarcha pohostinstwi nachà-zel. Zwlàsté Albani a Can de Scala byli jeho pfizniwci : obau techto hroby a pomniky nalezaji se w oné pfenàdlierné, archi-tektonskynii ozdobaini a fczbinami we slohu 11. stoleti ustrojene, rodinné hrobce Scallijerské pfed chràniein S. Maria antica. Nolibila se nàm tato pretta po smrti. Wùbec w cele Verone panuje z tolioto ohlcdu zwlàstni duch : wice se tu penéz, pràce a kràsoumy wynaklàdà na smrt a hroby než na ziwot, skoly a cbràmy. Jà aspon zdc dlauho sem se nezdrzowal : tim déle ale pfi obrazich Dantowyxh jej w rozlicném wéku ziwota pfedstawujicich. Tento na cely swét se hnewajici obličej, tyto lwi oči, staulcnà usta jewéji mužc ncbycejného, kterf uražen a iikfiwdén byw, dilem od wlastni manzelky Geinmy, dilem od protiwnc strany Bùmchi čili Q?/elfàw, cele peklo, co pu-mu ohnèm pryskajici, pfed nohy swybn nepfàtelùm uwrhnul. Ràdbych tomuto twrorci nowèjsiho kfestanského bàsnictwi jebo titerné skolské hàdky a plctky o pàdu èìowcka, o hfichu , o trojici, a jinych zastaralych degniceli odpustil a je nediihu tobo časupfipsai: jen škoda, že w tomto wseobecnè kfestanském dilli swau bàsnickau scencrii a bistorti téméf jen na samau Italii obmezil a w kfestanském pekle, očistci a nebi téméf jen lokalnim a provincialnim jest. Tini se stala jeho bàsen auzkà a mistni; jak^si protimluw panuje w celém jeho dile, w némz pfedmét weliky, barwy male, ciì wzneseivy, prost fedky nizke jsau. Kolikby byla jeho bàsen ziskala, kdyby nebyl téméf jen pauhyxh Wlachuw tam jmènowal ? ale kfestany wsech ča-sùw a nàrodùw. Ze Slawjanskcho, mezi kfestany neywétsiho nàrodu, nemài tam ani w nebi, ani w očistci, ani w pekle jedné jediné dusicky : a pfedee kdo mèi hojnèjši a pfitom ne* wì/mcj'.sizàsluhy oEvanjelium a kfestanskau cirkew jako Slaw-jané? *) Tuto jcdnostrannost zjiozorowali sme w celém unié-lcckém swétè Wlaském a we wsech tfidàch kràsoumy ; wsudy jen Wlach a Wlach! Mimo Uprawdu cisaf e, Starosidelskébo , Katerimi z Boru, Jana III. kràle Polského a Mazepu o koiié uwàzaného; a pak dobyti Zadru a Kotam, zàdného jiného
Leda ieby sme snad seni pfilonli ono podobensfwi \v Nefo, Zpgw 31, kde se Danle s Horwatem do Rimu pfipulujj'rim srownàwà , ice jako tento pfi spatfeni Veroniky (t. j verae ieonis Chrisli. na potni raušce) zadiwi a sswolàì Pane Jezu Kriste , tofoli jest tvviìj obraz atd. taK zo se on \v nebi zadiwil pfj spaiì-eni Madonny; a w Očistci, Zpèw 7-bežne zpomenatà jména eoskeho krale Otahara a Wdesiava %
p i c (»metu z celého slawjanského déjepisu, dlàtkem neb šteti-kem pfedstaweného, sme new-Ideli. A jini nàrodowé europejšti téméf jesté wétsi kràsoumnau skaupost a newdéénost w Italii zkušuji; newidistam nikde francauzskcho Voltaica, Rouseaiia, Kacina, Moliera; nikde Ossiana, Miltona, Shakespaera; nikde Klopstoka, Kanta, Schillera, Gorheho atd. Ney wice nàs bolelo . že ebraz našeho nesmrtelného Kopernika, nikde, ani jen W Pàdowé sme neuzfeli, kde pfedee Galilei jebo diwy po-prwnikràte swétu zwéstowal.
Kdyz po idiceeh tolioto mèsta sme se prochàzeli, pfiscl mi sani od sebo na uni nàs Mistiwoj (srow. naši b&sdxMùti-**j we Wykladuku Slàwy Dccfc str. 510.) s jebo nestastnau zde rozsekanau a pochowaiiau jizdau. Hoku 990. kdyz nèmecky^ kràl Otto III, tento žralok Bodricùw, Luticùw a Sorbuw, w 16. roku wéku swého pfes lìezno do Rima k obdržem risarske koriiny poto wal, w koinonstwu Sasùw pod wojwodem Bernardem jej sprowàzejicich, bylo ti sic e Slawowendickyxh jezdcùw, jejichž wùdccm byl kniže Mistiwoj, kterému woj-woda swau pokrcwnau z domu Billingùw za manželku slibil. Pfijewse do Verony powstala z dàwné narodni nenàwisti hroz-nà pùtka w uliccch mèsta mezi Wlachy a Nèmci, we které tito poraženi a téméf setfeni byli. Mezi nimi zahynul i wétsi dil oné slawowendické jizdy : sàm Mistiwoj wsak zùstal pfi ziwoté. Toto podruhowàni, paholkowàiu, pfiwéskowàni a sluhowàni Slawjanùw u jinych nàrodùw burT we wrojné, buri vv literature a kràsoumé iiikdy se mi nelibilo proto, že prò nàs i s noeti i se škodaii spojeno bevalo. Jà w nàrodni roz-éilenosti kukal sem wol newol boènim zrakein na stény techto palàcùw a domùw,  zdali snad na nich jesté posawad suehé sle|)éjc a krùpèje, onéno nadarmo wylité Slawowendické, krwe ku sputfeni nejsau; ani., jak znàmo, franeauzšti lékafowé ney-oow'cjsich casuw to pilnyni skaumàiiim na ceste pytwy ilucby ukazali, že wèlik^ do oci padajiei jest rozdil, mezi krwi pie-mene germanského, anglického a normanského z jedné , a mezi krwi plemenc francauzskcho, wlaského a slaw janskèlio z dru-W strany; ant onoho prey éernobarwà, busta, tézkà, tato nàbélawà, fidkà a lebkà jest.
Do Museo Lapidario, zalozeného od hrabé te MalTei, wedl &»S osumety, tabak ttizc smrkajici, neumèly starec , jenž to neslanem obtižn>hn wtipem nahraditi chtél, co mu na znàmo-steeh k wyswétlowàm schàzelo. Mne pak nic wice nemrzi, jako \\ šeteenost a lchkomyslnost na tak poswatnyeh mistech a
pfi tak wàznyxh wécech. Ba wéru hnèw mne pochytil, wida tyto drahoccnné pomniky starožituosti, zde tak zie opatfené a wplywu mhly, deste, wétru a wsech ziwJùw wystawené, proti nimž je pauhà stfecha s Otewfenau z jedné strany sté-nau dostatecné nebràni. À pfedee mnohé fidkosti zde se naie* zaji, ackoli nékteré kiilemi Fraiicauzùw porauchané. Sbirku etruskyxh pomnikuw nikde sme tak bohatau nenašli; tu widéti, že Bimane, co do kràsoumy, k nini do skoly cbodili, nà-bozenstwi pak a Stawitelstwi téméf cele od nich zdédili. I Sbir-ka f eckyxh a finisky^ch kamenùw, sodi, nàpisùw atd. znamenita jest. Mezi neypamatnéjsi patri nàhrobek Diogcncsùw.
We knihowné zdejši kapituly našel Petrarka listy Cicero* nowy a Niebuhr (Nebor?) Institutiones Gaji na podwojném palimpsesté listùw S. Hieronyma. — We chràme S, Heleity di žel wyobeowàny Dante 1320. swau akademiekau Disputaci o žiw-lieh, zemi, a wodé, w pfitomnosti mnohyxh posluchacùw.
We chràme S. Anastasio neni cole zàdirych lawie, kdo elice sedèli musi stolici objednati a zaplatiti. Mezi stfcdnimi slaupy wiseji oponyjako W diwadle. Powéstny bàsnicky improvisator Lorenzi, mà zde pomnik s podobiznau. W katcdràlnim chràme, jehož pocàtek až do 8. stoieti sahà, padla nàm do oci obzwlàsté puda, na niž se z kamene wylozenà welikà Hwézda a Meste nalezaji, tento erb éili znak story eh Illyr uw , ktery^ se i na jejich penizech nachàzi. Jak a kdy som prišel?— Nazdich cliràmuw z wcnku nalezà se w Italii obycejcné toto welk^mi pismeny w kameni wyryté nàwèsti : „Bispettate la easa di Dio" (ušetfite domuBožiho). A we skutku màio kde u chràmu ne-cistotu widéti.
Nawràtiwse se z této pfchlidky domùw, ptal se nàs nàs hostinsky^, ci sme i hrobitow Veronsky1 nawstiwili? Sotwy že sme: nikoli, odpowèdéli, rozkàzal i hned jesté jed nari kocimu libratiti a tam nàs zawezti. A wéru wdéeni sme imi byli za to nàwésti. Nebesa! to je hrobitow, jemu roweiì sotwy se na zemi nalezà. Mne jest jisté drahy^ aniily ziwot anatéto tak. pri" jemné ceste stai se mi jesté libeznèjsim : a pfedee téméf mne, jako i mé druby, zàdost napadla zdo umfiti a podio wànu byti. Na smrt a hroby jisté nikdo tolik ponéz, tolik pràcc a wtipu, okrasy a kràsoumy newynalozeno, jako zde. Jest to ctwero-hran ozdény prò 10,000 zomfolycb, w jehož stfodku obycejne hroby cistotné a pofàdné rozpolozeny, u sten pak neystkwost-nejši pfistfeši, dorické slaupy a arkady, kde se hrobky rodio a jednotliwyeb a ziiamenitéjsieb Veroncanùw s mramorowynu
pomniky a s rozmanitymri latinskimi nàpisy nalezaji Cprawda že s rozlicnyhn psàiiim k. p. uxsor atd). W kautcch chràmy a kaply? pod nimiž kostnice. Ale wsecko toto neni, jako w ji-tty-ch hrobilowech, nybrz tim neywyhlcdanéjsim umélectwim a wéru téméf s marnotrateustwiin wypracowàno. Cena mist jest uložena. Misto prò jedinjr hrob w tom porti ku stoji 50 zi., misto prò brobku rodiny ti wnitfcku 100 zi., z wenku 200 zi., w kauté u chràmu 1000 tolàruw. — Plan k iiému udèlal sta-witel Barbieri : dilo již z polo wice hotowo. Hrobitow sana roz-dèlcn na rozlicné tfidy : jedna prò ditky do l.roku; druhàpro wojàky, tfeti prò nekatoliky, ctwrtà prò samowrahy. Po 10. letech hroby se znowu kopaji a kosti do kostnic kladam Naklad na cele to dilo, asi 2 milliony zi. wede samo toto bollate mèsto. — Jeden Anglican tak se zamilowal do tohoto hrobi-towa, že, aby w ném ležetimohl, zde se zastfelil.
Pf ichozi we Verone nemàlo se nad tim diwi, wida an kuézi cili tak zwani opatowé (Abbé) zde wefejné po ulicech na woziku dwaukolesném, pfed nimž jeden kùii zapfàlmut jest, se wezauce sami koné swého zprawuji a sice w celém swém knézském cor ném odéwu. Pocet techto knézùw w Italii jest nescishry, oni tak swobodny^ ziwot wedau, že my casto Avlast-nim ocim sme newéfilì. Nejen w kawàrnàch spolu hraji, ale i na trini mezi oberivi Iid se michaji kupujice wseliké potfeby ziwota. Wozici a furmani zprawujice a pohanéjice zde doby-tek, ncjdau jak u nàs na lewé ale na prawé strane cesty. tak £e bie nesau ne w prawé ale w lewé ru e. Zeny zde ne ccrny, jako w Benàtkàeh, alebilyzàwoj noseji. Na kràmich a domich éétli sme ncjedno ceské jméno k. p. Streìjcfk (Streycik) krejéi, Wurlèc atd. Wubec na cele naši ceste wsudy tolik Ceduiw, C(> hudebnikùw, femeslnikùw, zahradnikùw, umélcùw, lé-kafùw, w'ojàkùw sme nachàzeli, že se jest co obàwati aby se uaposledy wsickni Ceebowé po sire zemi nerozlezli a wlast niàtktl neopostili. Néco jinéhoby bylo, kdyhy sàm jejich nà-tod nepotfehowal již zàdnfch délnikùw a wzdélawateliiw!
CAST III.
L o m b a r d s k o.
Jezero (iarda a astrow Seraiione ; Slawoslaw/iost'.
Z ViTony pfes Castelnuovo a Peschieru do Desenzano, asi 8 mil, prijeli sme o nešpofich; i zde jest nemecki hostinski, Mayer, rozhlašeni sw^m ,,.Iìichiihiwim^ široko daleko. Na tomto poli ztcpal r. 209. Claudius li, tranci se do Italie Ale-marmy. Zde sè W neywètèi kràse1 ukazuje jezero, we staro-zitnosti latine lìe/mens (sr. Pònàk, péna, Crezpeniané) nyni (iarda, od méstcéka téhoz jména il jeho bfehu stoj i cibo (sr. Grad Grado), takzwané; asi 8. mil dlauhé al. široke; o némz Vir gii, Georg, li. f. 100 zpiwà:
„0 wlnénitii a jekein morskyin co d mei se Benàku!"
Tato w^straha Virgilowa jesté i nyni tieni zbytecnà, nebo 1> Tyrolskich hor a audoli t\ lyz dujici vyétrowé jezero toto tak. rozbufuji, že i zkušeni plawei tehdàz nari se neopowazuji. — Dika Bollii, že pfi našem pfichodu sem ta ney wétsi tichost panowala, nebo tato pfizen poéasi zpiisobiki mi tak rajski roz-košni wecer, jakowy sem sotwy k.dy jesté slawil. My totiž na-jawse bez odtahu dwa siine muze, co plawce s lodickau, p*l ceinž jeden z nasincuw, wyborny hudebnik, nezapomnél na kytaru a ita Jàhwici slawného, zde rostaucibo S_aafo Vino : pi»" w ili sme, dobrau bodinu, na pulostrow Srrmione. (Sirmio, sr. Srem) k nawstiweni zde palàcu, kaupele a jeskyné Catullo znàmého fimského bàsnif e, jcuiuz nékdy, co swénm milàcko-wi, cisaf rimski August tento pulostrow darowal. Na bfchàeh tohoto jezera jizuych, widéti již umèle zasazené a proti zinH-opaline chrànéné hàje citronowi* b , pomoraucowyc b , sinok" wowycb, granato wych a oliwowich stromùw; ktef i nàs M-bym, w lichèni wanotu k nàm posilanyni, zàpachem z dalek'1 wita li. Ostrùwek Lecchi, kteri Dante opéwà, ozdobuje téz toto jezero, on byl nékdy slawni ikolau theologickau; uèil papež Adrian VI. Sotwa že sme pfirazili ku bfehu, zàstflp osadnikùw zdejšich nàs obkliéil, rwackujieicb se o òcst, kdj> našim prùwodéim bode. Ponèwadz nikobo uraziti sme nechteUj
tedy šlo s nami wice wcsetych jonàkiìw, každ^ swici a sirku k cozzati swétla w ruce nosa. Z celo této roz li coosti stala se skrze newinnau zertownost naposledy jedna upf iumà a w^eselà spolecnost. Byl utésen^ prawé romanticki wccer, zàfiwé hwézdy a pliiy^ inésic oad hlawami našimi, jenž nočniho casti snad jasneji switil než slunce dennim casoniw Lomtync; chod-oik wede zahrariami a winicemi z nichž libo woiiué zàpachy oli-Wowyrh, fikowycb , rozmarinowycb a jinych stromùw akro-win po celém ostrowu wecerni wànek tise roznàsel. Již tyto Wuné opojuji ducha a ciwy obzwlàsté pfichoziho od seweru, tèmto dariìm pfirody nezwyklého. Kaupel Catullowa zàlezola ze tfech pf iby tkùw, totiž ze šatuicc, kaupele a potnico. Nedaleko od této wstupujc se se swiccmi a pochodnémi do podzemniho sklepu, na jehož sténàch jesté mdlé siepe je freskowé malby znamcnati, a toto bylajeskyné cili chladnice (Grotto di Catullo), kde Bimane w lotnich teplych dnoch sedàwali, brami, é te nini neh rozinlauwànim ras tràwiwse. Wo mladosti mé w Bystfici mèli sme we škole mezi ewiceninri pameti i nékteré bàsné z Ca-tolla, z techto se mné ona XXXI. Ad St'rmt'onem Paetùnsulam tak libila, že sem soji no)lépe naučil. Zde na jejim rodišti tak se mi ziwè w mysli wzkfisila, že pozàdàn od mé drilziny nèkolikràte som ji pfedfikati musei. Ziri pak takto :
vPaeinsularum ? Sirmlo } insularumque Oselle, quascunque in liquentibus stagnis, Marique vasto fert aterque Neplunus; Quam te libeitter . quanique laelus inviso! Vix ini ijise credens Thyniam atqae Bithynos Liquisse campos, et videre te in tuto. O quid solutis est b«atius curis? Cum ruens onus reponit, ac peregrino Labore fen.si venimus Larein ad nostrum , Dosideratoque acquiescinius lecto. ride est, quoti unum est prò labori bus tanfi». Salve, n venusta Sirmio, atque baro gnude : Gaudete vosque Lydiae lacu« undae : Ridete quidquid est domi cacliinnorum."
Tato klassfckà bàsen, obzwlàsté jeji posledni wers, do tako-wébo rozmar.li a weseli nàs na této rozkosné wyspé pfiwedla, w jakowém sem snad nikdy jesté nebyl a sotwy kdy wice »udu. Nebo odtudto kràceli sme s hudbau a se zpéwem, a to s'ee ceshosloweiiskyrn, k. rozwalinàm palàcu cili villy Catullo-wy, anana samem krajišti ostrowu nad jezerom stoji, zdi a l*umy mechem a tràwau obrostlé majic. Jaky^si tajny aužas mne «He protràsal, pfi té myslénce, žo zde Cattili bydlel, chodil,
bàsnil; že se mi w jeho zahradé prochàzime, z jeho stromiìw aréwi, byt i snad již wdruhém neb tfetim kolenu, owoccjime. Na tyto zdi my sme se posadili, a tu wykwétla sama sebau z techto zbofenin neocckàwanàSlawuosl Slàwy,jak smeji potom pokfestili a kterého jména dobrym pràwem zaslauži. Zpiwàno zde Zpéwanky téméf wsech kinenùw a nàfeci slawjanskyTli, neyprwé ccskà: „Sil sem proso na sauwrati", ktcrau p. Doležalek Wydjorné i zpiwati i kytarau sprowàzeti umél ; zatim nàsledowala sJowcnskà: „Nitra mila, Nitro, ty ivysoka Nitro" potom : »€jé£e je to jarnjé zilko pod fiorami." Na to polskà : „Jesce Pol s ha nezgiwja"; a nékolik Krakowjakùw nani znà-m^cli; pak ruska, z Dobrow. Slowanky zuama ,,/Vluè chi— zinkautioha S toboju bndel chrarn." Koneéné illyrskà: ,,Tkoje rodjen Star jati, rodjen junak" atd. ze které posledni pisné nékolik wyHiskùw naši slawoillyrsti piatele nàm na cestii dali. Naši plawci a wodiri, die postawy a twàfnosti prapotoinci Wenetiìw zde bydlicicb, stali m ezitim Co u wyjeweni wukol nàs, neslysawse snad jak ziwi slawjanskych zpéwùw a zwu-kùw; že wsak se jini bbily, patrno bylo z jejich pozornosti a ucastnosti, kterà tak wclikà byla, že se pfi nàslcdujicim zpé-wu sami dobrowoloé ke kfiru pfipojowali, a za pfedzpéwcem sloky làmawé opétowali, taksilnym biasem že se Baldo a wsecky Tjrolské hory ozywaly. Jeden z nàs totiž, ackoli od nekolika let sotwy okusil wina, nyni wzaw pohàr cili koflik onim, již starymi klassiky (Plin. Hist. 14. 6. Virg. Georg. 2. Cassiod. 12. 4. toinuto sluje vinum Acinaticum) slawcnynn a posawad jesté zde rostaucim, libochutnym Swatowinem Vino Santo naplnény a zde natrhanym jasmiitem, oliwowim, waW finem a jinym kwitim wéncowany, zacal takowéto Slawo-kolo; jehož posledni dwa werse kùr pokazdé opétowal:
Mime.
Tento nohàr neìiavvy Vino Santo na zdrawi: Slàwa a»n , slàwa mu Tomu wi'nu Swufémus Kùr : Slàwa mu, slàwa ma Tonni wiiiu Swatému.
Tenta pohàr péhawy Catullowi na zdrawi:
Slàwa mu, slàwa mu
Catullowi rimskemu. Kur: Slàwa mu atti.
Tento pohàr péhawy Wyspé této na zdrawi : Slàwa mu, slàwa mu
Tomu Sremu wlaskému. Kurt Slàwa mu atd.
Tento pohàr péhawy Pénàkowi na /.diavvi:
Slàwa mu, slàwa mu
Plesu tomu Gardskému. Klir : Slàwa mu atd.
Tento pohàr péhawy Wendurn wlaskym na zdrawi ; Slàwa jim, slàwa jim
Wenetum zde bywalym. Kuri Slàwa jtm atd.
Tento pohàr péhawy SJàwé matce na zdrawi : Slàwa ji, slàwa ji
Naši matce Slàwii. Kur: Slàwa ji atd.
Tento pohàr péhawy Slàwy synum na zdrawi : Slàwa jim , slàwa jim
Slàwy synum liorliwym. Klir ; Slàwa jim atd.
Tento pohàr péhawy Dubrowskému na zdrawi:
Slàwa muì slàwa mu
Patriarchìi našemu. Kur: Siàwu mu atd.
Tento pohàr péhawy IVJladonowi na zdrawi:
A t »žije , at, žije
iMladon drahy, at žije ! Kur : At žije atd
Tento pohàr péhawy Mickiewici na zdrawi: At. žije; at žije
Mickiewic naš, nt žije ! Kur : At žije atd.
Tento pohàr péhawy Pogodinu na zdrawi : At žije . at žije
Pogodin naš, at žije. Ar«r; At žije atd.
Tento pohàr péhawy Ljudewitu na zdrawi: At žije, at žije
Gaj nàs mily, al žije. Kur: At žije atd.
Timto zpusobem slu pisen jeste i dale, jmcuowité na zdrawi Mecenati! w slawjanskych : (Kolowrata, Raczy iiskiego, Draško-wice, Tdkòiiho, Thuifa), na zdrawi obranciìw Slowàkuw (Hoié Chalupka, Caplowic, Jožefi, Tornasele, Ondfislaw) a mnoh^ch jinych. Potoni, wzavvse na pamàtkn po kamenku z tolioto palàcu a ratolistky oliwowé, bf cetano wé a jiné, které slastne až domuw sme donesli, brali sme se odsud a wsak tak, že zpiwàno a kytarowàno u pruwodu s wie a pochodni nejen ku bfehu, kde sme se s témito dobrymi ostrowany obdarowawse je rozlaucili, nybrz jesté i na sanie biadine jezera až k hostinci, kam sme se teprw pozdé \v noci nawialili. Obywatelé tohoto Sremu, wétsim dilem rybàfi, tak se spolu radowali s nami, jakoby byli citili, že i w jejich zilàeh jesté starowenctskà krew tece, a že tedy naši bratfi jsau; proto pfi odehodo diw že za nàmi neletéli oswccujicc nàm z bfehu clunkowàni naše pokud sme jim a oni nàm z nei nezmizeli. To byl peybjazenéjsi we-cer nasebo putowàni : nebylodne, ha temer hodiny, kdeby sme se nan nebyli s radosti rozpominaii. Tato Slawoslawnost nàm byla tim milši, že byla at tak dim naiwnà a samorostlà, mimo naše nadàni a ehténi sama sebau zniklà, beze sehwàl-ného pfedsewzeti a pfedbèzné priprawy jen exteraporizowa-nà, tak že my sami ni jako plodom okamženi pfekwapeni sme byli. Naš tfetispoluecstownik, maje némecké jméno a madžarske wychowàni, podstaupil zrle auplné promenéni a znowu-zrozeui, a zamilowal so eele do zpéwu a tim i do swèta a ziwota slawjanského. Ostatile wy Aristarebowé a Kritikastrowé nezapomeiìte pfi tomto wyjowu na to, že sme my nyni byli nejen wùbec synowé Italie, stoj i ci na wlaské zemi a pod wlaskym nebom, otoconi ze wsech stran niorem télesnych i duchowTiich , ])firodnyob a kràsoumnych ùziwùw a slasti : ale ze sme i obzwlàsté byli (Ines hosté fimskéhn Anakreona- Ca-tulla. Rino zbudilo nàs ze sua jeconi a péne ni jezera Ponàka, proménau počasi mezitim zpusobené: wlnobiti tak. siine bylo, že prauhowé wody a choniàce pén až ha naše okna stfikali.
H1AWA lì.
Urea eia ; Caravaggio; Cusano; Adda cili Adam reka.
Do fìrescie (lat. Brixia, sr. Bfoh Bfežie) dojeli sme pràvvé o poledni, kdyz na wezi 6,t. j. nasich 12. hodin bilo, ant zdo hodiny po staroswétsku jdau, jako wsudy we wyehoduicb
krajinàch, z lèmajice s rànem a ausvvitem hodiny od 1—21 politati. Neniéwse aumyslu dlauho se zde zdrzowati, newzali sme ani zwlàstnieh pokojùw w hostinci, ale toliko vv ohèdnici služili sme se.  Zde sme našli již dwa Anglicany, ani rozwa-leni, co inedwédowé, na kanapéji a na stolicech mappy a kiiihy w rukàch meli. I zde ta sama wzdelanà surowost a so-beckà p^oha nas zarazila, kterau sme již casto na cestujicich Angličanech zpozorowali. Nejen že se nepohli z mist swyxh a wsecky stolice zaujali pio sehe a swé wéci, tak že my kde sednauti sme iiemèli : ale dowoliii sobé i hnusot, které i jen zpomenauti zdwofilost brani. K toniate hrubianstwi a osobo-wàni prišli tito zerzawowlasi ostrowané nepoehybné tim, že jim, co Anglioaniim, posawad cely swét pochlebowal a že u ku izecich dworiìw, kazdy tulàk a ledakdo, jak mile se za Anglicana wydawalI, bned utocisté ano i j)octu a poklonil na-chàzel. Odtud tato John-Biillskà nadutost. Pri wsem pospiehà-ni, wyinold seni pfedee to na niych spolupocestnych, aby sme i toto prò ione netoliko   jako  Slawjana,   ale  i jako Protestanta, welice palliatile mèsto jak naloži prebledi i.   To se i stalo tak, že donni cas k toinuto wynalozony nočnim cesto-wànim sobé wynahradili sme. Aniž sme wéru litowali času zdo ztraweného,   nebo našli sme kràsy a poklady pamatné nade wsecko orekàwani.
Prwni nàs wybéh byl na onen br\*k éili br esìstè, pod nimž Brescia pràwé tak leži, jako we Styrsku mosto Brezcìe a w Horwaì-sku Zar/reb, Anobrž relè toto okoli jest bfebowité a paborkowité. Z tohoto bfehu, na némz brad Mirabella, widno Wéze mèsta Cremony, které r. 003. kruli Longobardskému Agi-hilfnwi Slawjané dobywati pomahali. Dwa potoky Garza (sr. borica) a Mèla (sr. mèla, mèi, mèlkà woda) swlazuji mèsto weScil. Za to màm, že se sidla Slawo-YVenetuw od Jador-skcho More po cele borni Italii, až hluboko do Ilolewatuw (éili Ilelwetùw), kdo jeste posawad jejich runiy ziworeji, r(>zprostirala. Diwoci cisalpensti Gallowé cili Wlacbowé k nini St- Writiwsi, nalezli již rozwinuty ziwot, rolnietwi, kupec-*wij plawhu, mèsta, hrady: jejichž jména austy gallskymi jen ^alioko zinénénà posawad jesté zde pozustàvvaji.
Zdo na této iitcscnc wysiné stojicini tak se nàm zdàlo, jakoby toto bylo ono weselé misto, na némz r. 1158. Ceche wé J kràlem sw^in Wladislawem, pud cisafem Bedf ichem Rado-"raduni proti Milanu cili Medulanu tàhnauce a od Veroiiy ku Brescii pfitrhše, mèsto toto oblebli rozhoslice se zdemezipfe-
krušnem oliwowim a fikowim, tak že se jim, rile slow letopisu vv, widélo jakoby w ràji byli. Ctrnàcte dni tu ležavvše obywatele we zdech mesta skryté k bitwé pobizeli, kdyz ale tito polena potkati se obavvali, Cechewé cely kraj poplenili. Mezitim dostawse zpravvu Bresciane že se i cisaf s wojskem bliži, poslali posly do tàboru Ceského, ktefi biskupa Daniele prosili, aby kràle Wladislavva k tomu naklonil, aby jim tento milost u cisafe wyjednal, zacež Wladislawowi weliké dary pfinesli. Wladislaw to i ucinil, nebo skrze jeho pfimluwu byla méstu temuto milost dàna. Zde spoji wse se wsecka wojska tabli pfes feku Adwa k Medulanu.
W Galleru hrabéte TW/pozdrawil seni opét s nevvyslownau radosti naše rodàky Schiavony; od Natale jest zde: Madonna s ditétem, od Felice : Rafael s mileukau swau Foruerinau. Tento posledni obraz wyhlàsilbych jà za mistrowské dilo nasello Felice. Wlaského Bafaele nikdo kràsneji malowati ne-mohl, jako slawjansky Rafael : takowi umélci mohau sobé wzàjemiié rtice podàvvati, byt je i dwa svvéty, casnost awéc-nost, déiily. Nèmec Diirrer wypodobnil Rafaele se wsi swé* domitau nèmeckau pilnosti a drobnosti tak, že se i ti wlàsko-wé a potni dirky na jeho križi pocitati daji; Pawel Yeronsky' rial jeho charakteru upypawost a nàdherii pysného uinélce; jini malif i zbožnili, jini jinak zpotvvofili tohoto tworciho du-cba: ale znowustwofiti umél ho jen Felix Schiavoni. Obraz tento Bafaele milenku swau malujiciho pfedstawujici, jest neywérnéjsf Studnice prò jebo ziwotopis a spolu i škola prò wsecky malife. Oby — tato zàdost ziiikla zde w srdci meni — óby tento a wsickni od Schiavonùw nialowairi obrazowé se sjednotiti a do nàrodni slawjanské obrazàrny složiti molili? aby mladym našim inahfiini wsech kmeniivv za wzory slaužili ' VV tétéz obrazàniè jest i od Rafaele obraz IVzkriseuého Ansia se znamkami ran pfedstawujici- Pfiklad, jako se i strašne a bolestne wéci barwami jeniàliiého malife pfijemnjmiì prò ori i srdee uéiniti mohau. Ostatile, ze wsech obrazùw Titianow^eh a Rafaelowycb, které seni posawad widél, nazwalbyeh onobe protestantickym tohoto katolickym malifem kfestanstvva. « obrazech onoho wsudy jest živvot, sila, cinnost, déj a hyba-ni se, tak že i jeho stromowé žiji a listi na nich se tfese amln-wi; w obrazech tohoto wice paiiuje trpnost, ml celi wo s t, stàio a welebnost. Proto i Titian, die swé powahy, malowal Krista téméf wsudy w cinné postavvé a dobé, co uéicibo, uzdravvo-jiciho , hodujiciho , kupce z chràmu wy hànéjiciho , saudieiho,
cestujiciho , diwy twof iciho : Rafael naproti tomu wice trpi-ciho, swàzancho, raiiéiiého, ukfizowaucho, zemielého, na nebe wstupujiciho a oslawoného: tak že tito dwa jeden dru-hého jakoby dophiuji a teprw oba jeden kfesìanskomalifsky celek zpùsobuji.— W katedràlnim chiame spatf oje se blankitn^ križ (Croce ó? orofiama), ktery prey ten jest, jenž se cisaf i Constantinowi w powétfi byl zjewil: pak malby od Moretta. — We chràme S. Afra, žena cizoloznàpfedKristem od Titiana, a Proméoéni Krista P. od Tintoretta. I zde nàs opét tito dwa iiewyrownani Benàtcané cele we swé moci maji, hrajice se srdcem diwacùw co s inicem a poràzcjice k zemi pauhaii swau pfitomnosti wsecko wukol sebe, co se pfed nimi nekori. Nic nàs nezbawi tohoto osudu, jediné làska k niin. Jaky to ziwot a pfedee jakowàprostota askrownost naproti tulipànowitym figuram Pawla Veronského. Jako Benatky panstwi mèli nade wsemi hornowlask^mi mésty, tak Titian a Tintoretto panu j i nade wsemi jejich malifi. Pfed témito Titanymlceji nejen wsickni Brescianšti malif i : Bonvicino, Ferminola, Foppa, Gam-bara, Moretto, Muziano, Romanino, Rosa, Sabatti, ale i jini, kterych sme na posawadni naši ceste, w Padowé, Vieenci, Verone poznali: samému toliko Rafaelowi, kde se ukaže, ode-W zdàwaji berlo.
Neypamatnèjsi pfedméty w Bresciijsaur. 1820. nprostfed mèsta wykopané starozitnosti, na nichž, jako w Pompeji a av Herkulané, od mnoha stoleti jiné domy stàly. Jestto totiž cely, dobfe zachowamp, weliky a nàdherny chràm Jlerkala, wy-stawen prey od cisaf e Vespasiana, pliiyT- soch, fezbin, obrazùw a jinych, obzwlàsté nafimskénàbozenstvvise wztahujicich, swàtosti a nàdob. Zdo manie stélesnénau inythologii fiuiskau. Jakowy^to rozdilmezi pauhjmi opsànim ,   tfebas i klassick^m, a mezi skutecnyin zocenim staropohanskych chràmuw, bohùw, knèzùw a jinych swàtosti a obycejùwl Wice nàs toto k onoho, »lezli ono tam k tohoto wyswétleni wede. Pfedee sme se zde Violili zdržeti od projeweni té zadosti arady, zeby lépe bylo, k%fey se tyto zde wykopané sochy, oltàf e, nàdoby, nàpisy a Jiné starozitnosti z mista, kde nalezeny jsau, neh^baly, do u°vvého Museum ncpfenàscly, aniž podle umélccké saustawy do jinélio pofàdku se klàdly, ale kazdà aby se jen na tom mi-nerbala, kde stala: toby nani nejen o wniterném uspofà-(|àni starni-fmskyc b chràmùw jasné pfedstawy posky tlo , ny-M i kazdého sem pf islého diwace niuselby nepojnienowateln^ cit Pionikuauti, anby se, rozplynut wauzasy minulosti, prochàzel w
tomto spodnini swètè, sama budowa chràmu, 200 zsifi, zadi-wujeoko, s jejhni ohromitvami ryhovvairjmii slaupy z hilého mramoru, koruithickcho slolm; wedau do ni schody wy sok o asi 60 stupnuw. Wnitfek mà 3 sino a tri oltàfe. Chràm tento slauži prozatim i za Museum, vv némz se nejen wsechny zde nalezené, ale i jiné od Bresciamiw darowané, wzàcnostiasta-rotiny sehowàwaji. Dlauho som hodokvvasil w techto stkwost-nyxh radostech uméleekvWdi wytvvoruvv. We stfedku stoji Victoria alata, se stf ibrowrawf inowjmi vvéneem, neyvvybornéjsi dilo fecké kràsoumy a ney wétsi z posod znàmyxh starozitnySdì litin ; potom Juno , Volcanus, Volcanus Augustus , Volcanus Mi tis; Mulciber; DiiManes; Divus Trajanus, Fata Augusta, FataDivina, F Fatalia, Hercules, Sarcophag; mnozstwi wselik^eh Votivirpch tabulek, jako i dlaulié pufadi byst cili podobizen fimskych cisafùw a cisafovven atd. Zde w této smésici starého i nowého swéta w tak auzkéni prostranstwi, cftil sem neyziw éji rozdil mezi pohanskati a kfestanskatt kràsouniaii. Onauo jevvi wsudy, nejen ti Rekiìvv a Rimami vv, ale i u Indùvv, Starosla-wùw a Egyptcanùw, snažnost to co dnchowniho a newido-mého jest skrze cbràmy, sochy, obfady a wyHvvory stèlesniti a tim sofoé nedostatek nàbozenskych prawd a myslének wy-nahraditi: tato naopak Medi telesnost zdochowniti, zbožniti, idealizowati. Onano tàbne bohy k lidem z nebe na zem : tato lidi k Bobu od zemé k nebi. Pohanstwo a cely stary^ swét až ku Kristu obsaliowal a wzdèlàwal jen smysly : kfestanstwi ob-jewilo a osvvitilo w duchu nowé, kràsné, pfedtim neznane kra-jiny, mysl a srdee. Pohanskà kràsoiima nudi w jejich nesnir-telnjhdi k zemi upewnény^ch pamàtkàch podiw a aužas, ale srdee nechàwà studenymi : kf estanskà kràsouma naproti tonni s jejimi k nebi se pnaueinii pfedstawami, obzwlàsté w malif-stwi a stawitelstvvi, fetidi làsku, wiru a nadéji, ona jest ree hwé :d, kterà mluw i a plapolà do swatyné pobožne inysli nad-pf irozené wéci a newystiblà tajemstvva. — Ale kdo vvyslowi nasi radost, kdyz sme zde i jcdnoho, a to welikého, z našich rodà-kiìw a synùw Slàwy spatrili* Dàvvnot se již z podstawku swého usmiwal na nàs tento zàkonodàrce Europy : procež pfistaU-piwse k nému witali a pnzdrawowali sme ho srdeéné na tomto neocekàwaném miste. Pod poprsfm stkvvi se jeho wlastni, cisaf ské, obsahotézké, již na wseobeené pfislowi pfesié heslo : 9»Summum jus, somma injuria", nimž mocnàfc a wladàfc siine ji ohfimowal, než déla a zbroje odhùjcùw. Byl to Uprawda, naroz. r. 483. W serbské Macedonii we Wedfine; otec jeho slul
Iz/o/i (cili \Y5H0k, t, j. Wychod slunce), matka Bfyk&fea čili Vilamm*  Istokowu sestili mèi Zetùnir.-, kràl Dalmate - Hor-Watsky za manželku. Nemalo nàs wsak zde znewrlila zpràwa nasello Cicciona, že pràwé tato b) sta jesté wlastnietwim tolioto Museum neni, ale jen antikwarské zbožj sem s nékter^-mi jinymi na ukàzku a ku prodaji poslane, a že slabé sily mla-dého tohoto ustawu sotwy dopustéji zàdanau wysokau ceuu služiti. Jestli kdy, nyni seni sobé zàdal bohatym byti, abych poklad tento odkaupiti a do nékterého slawjanského Museum, W Pnize aneb w Petrohrade, darom zaslati mohl. Nebo jen tamby mezi swojimi stài a nebyl cizincem Nanmské cisaf stwi powysen byl r. 527. a tu slawjanské jméno Uprawda zlatiné-no w Justinianus. Srow. o ném. Wykìad ku Slàwy Deere str. 313. Na témz miste swého narozeni dal stawéti mèsto Insti-ninna Prima, od Turkùw ny'ili Ciiistandil, wBiilharsku, zwa-né asi 8000 obywatelùw majici. I jeho dwofané Belizar, Chil-wut, German, (Čcrman, snad Cerwen?) Slawjané byli. On wystawil i slawny chràm S. Zoiìe w Cariliradé. Sigortius Lib. 19. p. 122. takto 0 ném piše: „Hic est inagnusille Justinianus, quem merito posteri juris conditorem, libertatis constitutorem, barbarormnqoe profligatorem ìinguis scrìptisque conscntienti-bus celcbrarunt." Newdécn^ swété, myslel sem sani w sobé,— obzwlàsté ty ncwdecnà Europo! Slàwia ti dala tri ncyzname-nitéjsi zàkonodàrcc, niniiž se wsickni w zdélani nàrodowé zpra-wuji, které učeni wyklàdaji a obdiwuji: a ty to neuznàwàs! našemu nàrodu zàsluhy 0 clowécenstwo odpiraš l  Nebo jako Vprawda pùwodcem byl Itimského ; tak Basii Mncedonsky 9 cisaf Carili radsky byl pùwodcem Wychodniho éili Beckého pràwa, wT knize od ného Basilikon zwané; tak/^y?£ow Slaw «-surbsky šleclitic, byl pùwodcem némeckého pràwa W knize Saské Zrcadlo (Sachsen Spicgcl). Otec cisafe Basilia slul Bekla; w. zàpasich uziwal podrezàwàni cili podtinàni noli nohau (torà nòdoeZav); déjepisec arabsky Hamza wyslownè jej Slaw-Janem b^tiprawi; on powysen byl na cisaf stwi r. 867. —-{tepkow, nèm. Repkaii, starosorbskà sleehtickà rodina, kterà jestè w 17. Stoleti w Sasieh, wosadé lesbici pfebywala.Ebko #8 Ekart llepkow, sbotowil mezi r. 1215—1335 spis: Saské Z»'cad/o, zàlezejici ze tfech knih a mnohych clànktiw o prà-wich méstsky^ch, trestnich, lennieh atd.  Obsahuje ono i netterà staroslawskà pràwa a obycejc.   Sàm Spisowatel prawi vv pfedmluwé: „Tato pràwa za staryeb casùwnasi pfedkowé SL'in donesli « Ackoli tato Sbirka praw a saudùw jen osobni a
saukromnà byla, pfedee we kratke dobè rozšifila se nejeo po wsech némeckych ale i slawjansk^ch krajinàch, ant mnohé sady i z fimského Uprawdowského, i zfeckébo Basilowského pràwa pfijala. Slowiitiv^ Mcnkenius III. w Pfedmluwé, VXl. takto saudi o tomto muzi : ,,NobiIissimum inter veteres Ger-maniae, praesertim Sax. Jurisconsultos nomen est viri generis splendore et juris scientia ciarissimi Epkonis de Bepkau, Spc-oulum Saxonicum, quod Latino primum idiomate componere tentaverat, germanico enarravit. Idem Cbronic. Magdeb. latine conscripsit." Se jménem ltepkow srow. Repicha (matka pol-skyxb knižat), Repieky, a mista Repive, Repany} Reporyge atd. Samo Rpko jesté slawjanskau koncowku ma, jako Fric-ko, Janko atd.
I w Anglii jsau blawni pràwa a sattdy , jmenowité Porota (ang. Jury, ném. Geschwornengericht) a Spolevué rw veni (universal, fulejttssio, Gesammtburgschaft) slawjanskébo puwodtt, a prešli tam bud* bczprostf cdne skrze Welety YVilty tam osadlé, bud prostfed né skrze Sasj', jenž nékdy se Slavv-jany sausedili. Srnw. Palavkého Gescb. Bolim. II. p. 39. a Ca-sop. Muz. 1837. 1. str. 70.— Tali ble nejen wkupectwi, nff brž i w pràwnietwi:
,,My držeii rožen, cizi snédli peèenku."
Kdyz sme pfi techto myslénkàch a rozmluwàch wen ze swatynè této wysli: jà jesté jednau postawil sem se pf ed prù-celi jeho. Siine topato srdee mé hrùzau, bolesti i hnéwem nad onémi diwokjhni svvétohromci a barbary, jenž toto zaficen» zpùsobili; oni se ini zde pfed ocima jakokrwawi Stinowé Inni-tali. Nebo jak museli tu seredny Atila a Hunowé, jak ukrutni Allemanni, Gothowé, Vandalo wé, Herulowé, Longobardo wé hospodàfiti! kolik bojùw a poražek, kolik paloni, bofeni, pu-stošeni, se zemi srownàni zde pfedejiti muselo, pokud tak weliky^ chràm zarumowàn byl ! bytby se i to pfiwzalo, že chraiu tonto puwodnè, ne na rowiné, ale pod bfcliem aneb w dolin*3 pozdé ji zasypané, stài. — Pozehnàni a slàwa wsem pokoje mi-lown^m nàrodùm : kletba a potupa wsem krweproléwacum ? mesi, troskotatelùm a cizozemcùw podmanitelùm. —
A wsak ne jen z uméleckého, n^brž i z nàbozcnského oldedu Brescia mne zanimala: zde totiž bydlei Arnold a Arnol-disté. Cela borni Italie muze se powazowati co most Beforina-cie, kterà u jiznych Slawjanùw, neysilnéji w Bulharsku, skrze Bogomily znikši, wzdy dale a dale k seweru se pfestehowak1 do Benàtek (kde ustawicné hàdky s papežem ; Interdici a kletba;
Oratorium); do Padowy (kde 1305 Petr Aponus, od wèro-saudit čili Inquisitie co kacif vv obrazu zpàlen) ; do Ferary a Flo-rencie (kde Savanarola 1452—1198 co kacif zpàlen); do Lukky (kde Petr Bruys, Brusiani, 1147 zpàlen co kacif); do Brescie (kde Aroold a Arnoldisté) ; do Piemontu a Savoye (kde Vallcn-ses, že se w audolicb sia avvali) ; do Francauska, Provence , Langucdoku, (kde Albigenšti, Waldensti, Pikardšti); do An-fjlieka (kde Lollardšti, Wiklefsti), do Cedi (kde Hus, Hieronym) , do Helwetie (kde Zwingli), do Nemec (kde Luther), W Rusku se Bogomilstwo zjewilo pod nàzvvem Bazkolnikiiw a Duchoborcùw. Wsickni tito od Bogomilùw Slawobulharsk^ch powstali, wsickni se w podstatnych wécceh srownàwali jen S malimi proméuami w učeni, dostawse jména hned od mist, hned od znamenit^ch uciteluw swj^ch, jako k. p. Katareni od mèsta Dalmatského, latinsky Cataro, slawjansky Kotar), Paulttiani (od licitele Petra Pawlice), Fratricelli sr. bratfi atd. Obsah jejich učeni byl: Trojici zapirali; obrazy, kfiže, mše, umizstwi opowrhowali; Panne Marii nàbozoau čest neproka-zowali;  kfestu bez p red bézného poučeni žadnau muc nepfi-wl astilo wal i; Evaitgelium w takowé wàznosti mèli, žeje ob-jimali a libali; w nàbozenstwi inaterské feci uziwali; wzkfi-šeni jen w duchownim a we mrawném smysiu brali za powstà-ni z telesnosti a hfichu k pokàni a ku kfestanskému ziwotu, nesmrtelnost duše wsak wéfiliatd. Již r. G80. žaluje snem Va-rikradsky we itwrtém sezeni proti Slàwùin, že se obrazàte w nàhozenstwi stile ji, a že na tento sném, jenž obzwlàsté na uwedeni a cténi obrazùw pracowal, ani pfijiti nechtéli, aby ku podpisùm nebyli niiceni. Srow. Condì. Tom. IL 18. W 11. a 12. stoleti (10(i0—1110) powstali w Bulharsku Bogomili, jejichž načelnikom hyì Basitine, neyprwé lékaf, potom nmich, Jenž asi 52. let we mnisském odéwu po swétè chodiw a uče-ll> toto rozsifowaw, r. 1110. pod cisaf eni Alešem Conuienem, w Carihradé upàlen byl. On mèi 12. Apostolùw, čili pomoc-n'kùw, mezi iiimiž Anna Cnmnena jednoho Diblatius (srow. j'hoslaw. dibla *pištala, dudy, diblac pistéc, hudebnik) jmc-mije, a pfeweliké nmozstwi pfiw rzencùw. Jméno BogomihW °dwozuji néktefi od „Rog milu} nàs", které prey casto opé-t(>WaIi: našim zdanim molili b^ti Bogomil a Basii wlasni jnié-n;i jedné a teže osoby, a sice tak, že j ed no bylo jméno swét-s*é, drubé klàsterni, čeniuž naswédcuje i totožnost pocàtee-uich liter w obau jménech B, kterà pfi podobné ziiiéné od oniichùw obycejne zacbowàna byla jako Simeon a Sabba, Con-
stantia a Cyrill at<l. Bulhafi byli ku kfestanstwi skrze slawjanské apostoly, Cyrilla a Methoda, pfiwedeni r 813; Simeon jejich panownik pfestaupil r. 912. k fimské cirkwi, potomci chwéli se hned mezi w^chodni, hned mezi zàpadni cirkwi a z tohoto cbwéni a treni ocele a kremene wyskocila jiskra Bogomilùw. Zonaras piše již o Basilowri : „tofiun fere orbem sua peste implevit." t eia osada Bogomilùw usidlila se w Thracii w mèste Philippopolis. W Bosné, kde Bogomili Patareni (od dalin. mèsta Patara) sluli, tak se tato sekta rozinolda, žeikni-žata k ni se pfiznàwali, jako k.p. Ban Kulin (i 171), Bau Ni-noslaw (12S1) a jini. Zde mèli i wJastuiho biskupa Daniele r. 1180. W Dalmacii tak se r. 1201. Bogomilstwo rozšifilo, že odtud weliké wefejné spory powstaiy mezi Latinniky a nimh Arnold z Brescie byl zàkcm powéstuého Àbelarda mi!enee He-loisina, jenž sam r. ì 122. na cirkewnim snému w Soissoné za kacif e wyhlàsen a ku spaleni swého spisu o Trojici odsauzen byl. Roku 1136. nawràtiw se do swé wlasti, kàzànùn proti hicrarebii a jinym zlozwykùm wseohecnau pozornost wzbudib Papež Innocenc ti. klcthu na ného i Arnoldisty mrštil: proto odebral se Arnold do Swey car, kde w Curichu (wlasti Zwing-liho) 1114. sméle kàzal. Po rozlicn^ch osudech posléze w Cam-panii jat, co kacif a bufic do Riinu weden, zde zpàlen a po-pel jeho do Tibru wrzen byl. IJJawni chràmowé Bogomilùw èili Katarcnùw w Italii byli : we Verone, Vieenci, Brescii ? Milane, we Spoleto, Florencii, Scusane a j inde. Wsickni swùj pùwod w^slowné z Bulharska odwozuji. Pamàtka jejich udr-žela se posawad w feci wlaské a franeauzské we slowé cili pfezdiwce Bngeroue, frane. Bouf/re t j. Bolgar, Bugar, jenž znaci pùwoduè kacire , pak i nešJechetnika , ueznaboha, ano i smilnika a zločince, od bfichùw témto Meni , ac falesné a jen z nenàwisti, pfipisowanych. Ponèwadz némecti déjepisco-wé zde spolehliwi nejsau, ant ràdi wsecko jen sobé a swémii nàrodu pfipisuji, (jako k. p. samého Walda, kteryzby se pf'" rozenéji dal od slawobulbarskébo IVlad odworiiti) : proto od-wolàwàme se zde na swédectwi francauzkycb bodnowérn^eJi spisowatelùw, jmenowité ocitébo swèdka, Domin ikaiisk.éh<> mnieha Jenna Beno ita, a onu spolocnost, jenž wydala knilui: Abrégé de C hisloire des Eglises Esclavonues et Vaudaises & Baset 1787. #) Možno že sàm 52. roky po swété putujùù?
*) Jean heìtoit, Bis forre de* Àlbigeoi* et de Vaudoìs , ParisifiQl • *a^;0 piše: ,,En 1176 les Atbigeois furent ainsi nmmués parca qu'ils babi-toient dan« les environs d' Alòi, ville du J.angtiedoc. On lesappelloit
Basii, Bogomilùw puwodce, we Francauzsku byl a zbor Val-densk^ založil Dotceiry mnich, Jean Beuoit, potwrziije, že vvyznawaei této sekty, již dàwno pfed Waldem w doliiuich vvlasko-francauzsk^ch byli, kde se pfed pronaslcdowànim u-kr^wali, procež naz^waje pankbartem otce swého ncznajicim.
auHsi Manichéens , Gazati et Bulgare». IIs s'y etoient uieme aquis une si benne reputation, que les habitans les appelloient Bogomili, s' est à dire les lìien-airnés de Dieu. A l' occasion de guerre» saintes qui se faisoient; en orioni., ìls sortirent de la Bulgarie pour venir s' etablir en Fr&nce.*< — Sr. Abregé de V hisloire des Eglises Esclavonues et Vaudoises. #/r„ Vi. Predml. „L' Eglises Eselavonneset l'Eglises Vau-doises sont deux branches de V E^lise universelle, qui ont le mieux conserve la nature de la mòre-racine, qui ont toujours été vivaces et toujours fertilisées par les bcnignes influences que leur divin cultivaleur y a versées. En e ile t, soi ties les unes et les autres de 1' ancienne Eglise d Orient, conine de leur souche commune, elles ont constam-meiit retenu la saine Doctrine de P Evangile , et elles ont subsisté, (jnoique sous differenti noms, jousqu' a 1 epoque de la grande llefor-mation, et moine jusques a ce jour. Str. X. C'eglise evangelique et non Remarne a toujours existé : dans la parile orientale de l' Europe rhe/. tfS Stores, tes Bulgares, les Moraviens et les Bohemiens; dans la pallio occidentale, ohez ceux qu' on appellés Albigeois, Yaudoig, Picards etc. C étoient. des grandew riviércs, toujours noumes par les eaux salutaires , découlautes de V unique source de vérité étrenelles, e'est à dire, de la Ps-role de Dieu; e' etoient de branches ferliles , qui ont rendus plus ou rnoins de fruit, dans leurs différentes snisnns. Str. 55. Nous ne dirons rien ici touchant les imputations d1 Arria-nisine et de Manichéisnie, dont on les chargeoit. Il suft'it d' observer qu'il est asse/, constate, que ceux qui dans le XII. si è eie furent appellés Vaudois en Fi-ance, étoient des de scendati» de Chrélìens de Bulgarie:, par ronséquent que Ips Vaudois. aussi bien que les Krères de Boh ènie et de {(foravie, étoient issus d'une ménte snuche, savoir de |' Kglise Apostolique grèque, Aprés cela, on ne doit plus otre éton-né, que les Vaudois . d' un coté . et de l'autre les lìohémiens et les Moraviens, se soient regardés de tout teme Erères, comme professant une nienie Religion, et ne forniant qu"1 une meme Eglise. L'accusa-tion de Manichéisnie n"5 est pas mieux fondée qne celle d' Arrianisme : c' étoit uniqnement pour le rendre odieux a* tout le monde et pour justi-iìer les persécutions qu' on leur suscitoit. Str. 65. Leur occupation et leur nourritnre journalière étoient la Parole de Dieu, la Prióre et le chaat de. Cantique, moine au milieux de leurs travaux , tant. de la campagne, que de la maison (Udo tu nepoxna sla\vjansl<y charakter?) Str. 101. Les Vaudois se sont toujour nommés Frèrei (sr. Fràtrìcelli W Italii, Bradi cesti), lant dans leurs disconrs puhlics et pardculiers, que dans leur Ecrits. Il paroitra par cet exposé , que ces anciens Chrétiens évangeliques ont fraye le cheinin, non «< ulement nu Wicle-lìsme et nu Ihissilisme, mais encore à la grande Kéfonnation , dont Luther ci Calvin ont été les principali* organ«.*'
Tak i Sw. Bernard, opat Clarevallcnsk^ we 12. stoleti, piše : ,,Každe kacirstwi uni swého puwodce; Nestoriani maji za otce Nestora, Arriani Arria, Manicheo wé Mana: ale sekta Wallen-skych cili Waldenskych puwodce swého jmcnowati ncnini" Tento wzàjemny swazek mezi Bulhary a Waldensk^mi we Francauzsku trwal jesté w 13. stoleti, kde Waldensti swého knèze a jakoby biskupa Battetemi ho, z mèsta Carcassone, poslali do Bulharska, Horwatska, Dalmatska a sausednich Lfher k nawstiweni taméjsich tajnyVh Bogomilùw a k utwrzeni jich w evanjelickéin učeni. K Anglicanùm prišlo Bogomilstwi na trech cestàch , pfedné již skrze bulharského Basila aneb jeho apostoly, ant již r. 1100. w rukopisech wseucilisté Cambridge-ského kacifi Wallensti se zpooiinaji a r. 11G0 sném Oxfort-sky^ žaluje na množeni se kacifùw a Waldenskych, a ustano-wuje, aby bicowàni a wyobcowàni byli; potom zemépisnym sausedstwim, ant lobo caso od r. 1259. až do 1380. Anglicane francauzské wojewodstwi Gnienne, wsaosedstwi Waldenskych a Albigenskych Jezici, drželi ; naposlcdy skrze slowutného YVal-denského kazatele Lo/larda r. 1320. jenž w Londyné kàzal, od nehož zde Lollardisté sluli, ktef i na Wiklefow i nowchopokra-èowatele našli. SlowemBogomilowébyli rodicowé Patarenùw w Bosné a wr Serbsku, Katarenùw, Fratricellùw a Wallen-sk^ch w borni Italii, Waldenskych a Albigenskych we Francauzsku, Lollardistùw a Wiklefituw w Aoglicanech, Husitùw W Cechàch : a tim w nepf etrzeném f etézu pradédowé a pùwod-cowé Beformacie Lutherowy. Proto nezle piše Conrad Vim-pina, jeden ze ziw^ch swédkùw a neywétsicb odpùrcùw Lu-therowych , w pnjcdnàni 0 kacirstwi : „ze Luther swé učeni pùjcil od Elusa a Wiklefa, a tito že je pfijali od Waldenskych. Luther nic nowého newynalezl; on jen ty hludy zwcfejnil? ktcr^ch se dàwno pfedtim pfidrželi Sismaticti Ilekowé, Waldensti , Wiklef, Plus a Taborite w Cechàch.66 Sàm Calvin to W latinskem swém, we francauzské od OlivetanapfelozenéBibli»? tisténém liste wyznàwà: že jeho pfedkowé Waldensti byli a z Piemonti! do Picardie prešli. I Cechowé s Waldensk^mi Bo-gomily \y tube a nepfetrzené wzàjemnosti byli. Již prwni dé-jepisec Cechuw, Cosmas, zpoininà scktu tuto Bulharskau, 1. str. 49. kde o založeni Prazského biskupstwi a jcdnoho klà-štera mliiwi, tato slowa papeži Janowi XIII., wlastné wsak teprw Bebofowi VII. r. 1080. w usta klade: „Verumtamen non secundum ritus aut sedam Bttlgariae gentis (t. J. Bogomilùw), vel Biisiae (t. j. Wladìmira nedàwno kfesténébo), aut
Slavonicae lhiguae (t. j. Cyrillaa Methoda) : sedmagis sequens instituta a decreta apostolica" Sani Petr Waldo, die swéde-ctvvi welikého T lui mia, jeho krajana, a Hajka Ceského, dlau-ho po slav\ janskych toéstech putowal a w Cechàch i bydlel r. 1176. Srow. Ihiiauus, Hist. C. 6. p. 125. „Petrùs Waldiis Io-cuples civis Lugdunensis anno circitcr 1170 Valdensibus nomea dedit, is qiiaestoris iminus exercuit, domo ac bonis relictis totum se Evangclicae professioni devoverat et prophetarmn at-que apostolorum scripta populari lingua vertenda curaverat. Pàtria relieta in Belgium venit, atque in Picardia multos sc-ctatores naetus, cimi inde in Gerinaniam transiisset per Vandalica (t. j. slawjanské) civitates din diversatus est ac postremo in Bohemi** consedit, ubi ctiam hodieii, qui cani doetri-uam amplectuntur, Picardi ea de causa appcllantiir." Uceni Waldowo u Thuana poznamenané jest téméf doslownc to, které bylo Basilia Bogomila a Ilusitùw. I Stransk^ (Resp. Bob. str. 271) piše, že 1176. nèktcfi pobožni, z Fraiicauzska aNé-nieeka wyhnaiii niuzowé, uccnici Petra Walda, do Cech pri-Sedie a w okoli mést Zatce a Lami se usadiwse ninobych k reckèmtt oùradu se pfiznàwajicich Cechuw sobé ziskali a naklonili. I w pozdejšich. casich Aeneas Sylvius, Siedila, l)u-bravius, Ballon a jini pfichod jejich do Cedi casto pf ipomina ji pod jménem Janinikàw, Adam/tute, Pi kar dato atd. pfipisu-jice jim z nenàwisti wseliké bludy a hrieby, ačkoli tobo zapi-rati nelze, že jako wsudy tak i zde, jcdnotliwi lidé aodrodo-Wé i w této pobožne a prawékfcstanskc společnosti na seest-Uosti pfijiti inolili. Jejich ncyhlawncjsi knezi w Cechàch byli, «Ile Zach. Theobalda, Martin Mor awee a Jindfich Lubnaeus r *^31.j rozeni Ceehowé. Pozdéji se sice Taborite a Cesti brat fi techto Waldenskych Bogomilùw jakoby odzehnàwali, to wsak Sc dàlo wètsim dilem jen z bàzné, aby, jako tito, pronàsledo-wàni nebyli. Bownyni zpùsobem i Albigenšti Bogomilo wé, potom jakž pod papežem Innoeencem HI, z pocàtku 13. stoleti, 2 mèsta Alby a z Franeauz wylmàni byli, obratih* se k otcùm sw#m Slawjanùm, jmenowitè k Bulharum; DalmatùmaHor-yatùin, kde sobé i biskupa zwolili a proti papezencùm zmii-j^se branili, sr. Micraelii Hist. Feci. L. 3. Ci. p, 230 Nèktefi jméno Bogomilùw Katar eni odwozuji od ree. xa&ctooìt.]. jjjsti, jenzodpowidàaogliekéinu Puritani'.—Ostatile oBasilowi a Bogomileeh, o Arnoldowi a Arnoldistech, jako téméf i o wsech tttkfeceivych kacif celi, nemusime sauditi podle tobo, jako jejich sauwékowiiici, a zwlàsté odpùrcowé, o nidi psali, jenž odinlado-
11
stì w rozlicn^ch pfcdsudkàeh wychowàni a osobnymi nàruzi-wostmi pojati by wse , tyto kacif owané muze wsudy i u po-tomkùw wnenàwista w potupu pfiwesti se usilowali. Prawda jest wétsim dilem co ìiestranny Arnold, Aircheu* und Ke-tzer* Misi.!, str. 392. a nasi piše:  ,,IIistorie ukazuje, že ti muzowé, jenž od tehdejšiho pokazcného knéz s t wa za kacif e drzàni jsau, nic jiného nebyli, než swédkowé prawdy a swé-tla. Pokrytci na Wychodu (w fecké cirkwi) diteli i w toni swau pfepiatau borliwost ukazati, že z pfateliìw lékafe Basilia , jenž Bogomili silili,  nowait sektu uciniri diteli, samébo dobrébo Basilia r, 1110. ziwébo zpàliwse a ostatni co ney-wztekleji pronàslcdowawse. Zlobivvost tak zwanycb Orthodo-xùw tim se neyzfejméji sama wyzrazuje, že se w zalubàch a swédectwicb swych proti kacifuin nesrownàwaji nestydice se jini wéci nikdy neslyehané pfilcpowati. Ale zde knézstwo je-diné o to pecowalo, aby jejich fenieslo nctrpclo skody, jako tam w Efcsu Demutria zlatnika : nebo tito kacif i swédcili a učili proti powéte, falesné diramo wn i službe a proti inrtwyiti skutkùm nàboznosti. Proto byli onino jejich nepfàtelé, fika-jice, zeby Basii byl cele Satanom posedly, procož na hranici s nim pospichali. Tak i w zàpadni fiinské cirkwi pfi Waldenskych neinusime se ptàti Orthodoxuw, co to za lidé byli ^ Nebot neni tobo rauhàiù, toho hfirhu, té ohawnosti a nesty-datosti, toho bludu a omylu, kterychzby papežšti spisowatcle lenito lideni nepf i wlas taow ali a to sice s takowyTO bleskeni prawdy, zeby sme snadno oldamàni byti mohli, kd) by nàs jiné jasné protidùwody nepfesvvédcili.  Srownàwàmcli wsak ziwot, uceni a skutky téch tak zwanycb Orthodoxuw a pra-wowèricich knézuw, s učenim a obcowànim techto dobry^h lidi, tu nàm belino z oci spadne. Nebot sami kacirowatelé a inquisitoli to wyznàwaji : že to byli lidé prawowcf ici, pobožni? statecni a dobfi, w fcccrh skromni,  wodéwu nepysni, W kupectwi nenmoho se jednajici, w pokrmu a napoji mirui? lež, klam, kfiwopfiseznictwi nenàwidici, we mrawich cisti? jejich zcny stydliwé, a wsickni Bihlii cili Pisina Swatà mi'11" jici i znajici. — Ponèwadz se ale pfi tom i knézské skaupos» a lakomosti, ctizàdosti a prostopàsnosti dotykali, proto z poni" sty museli b^ti kacirowàiii, zalarowàni, paloni, stinàni, W*" seni, topen i, aby cele swaté knézstwo ku zkàze nepfislo ' Kdoby wice o techto Bogomilech cisti zàdal, tobo odsilàme ku nasi studnicem: Anna Conmena de gcstis Alexii Conni. L-— Zonaras Tom. II., Euthymnis Zigabcnus PanopI.P. II., (>ost*
m
Harmenopulus de Opin. Haeret. p. 109. Baronius Ann. 1118. a obzwlàsté Job. Chr. Wolf, Professor Wittcb. Ilistoria Bogomi-lorum in 4. An. 1712.
Z tohoto wscho dà se již pfirozené wyswètliti onen ukaz, proc w borni Italii, jincnowite w Brescii, Beforniacie Lute-rovva tak pfizniwi pfizwuk a ohlas našla, že icdwa tini ney-wètsim namàhànini potlačena byti molila (Srow. Thomas jVT Cric History of the progress and suppressioit of the reforma-tion in Italy. Edimburg and London. 18 7). Z tohoto widéti alci to, jak. jednostranué a nespraw -edliwé ti déiaji, ktef i celali Beformacii jen Lutherowi pfipisuji a ji pauze co dilo Né-nieckého nàrodu powazoji. Zàsluby Slawjanùw z tohoto ohlc-du jsau i starši, i hoj né] ši, i dražši (Basii, Hus, Hieronym ziwot za to služili) nežli Nénicùw; Slàwowé orali arozsiwali, Luter a Némci jen žali. —
Z Brescie do Modulami jest asi 15 mil. Asi wprotsfedku cc-sty leži méstys Caravaggio, wlast dwau malif ùw Polydora Caldaryhor. 1195. aMichala Angela Amerighiho. Onen prwni byl zednikem a nàdeiinikem w Bimé, a pfi této pfiiežitosti i uce-nikem Bafaelowym ; wznesl se na znamenity stupeiì dokona-losti, až r. 1543. na ceste do Bimu od swého služebnika za-wrazdén byl. Drilli^, jinàée i Merigi da Caravaggio zwaiv^a od onoho fimského Buonarottiho rozdilny, pamatn^ jest w bistorti wlaského malifstwi tim, že tak feéenym ldcalistùm na odpor pracowaw, wice k nàpodobeni pfirody wedl, ackoli sàin pfi tom nejednau k nizkostein zabìaudil. Mèstecko Cosano, asi 4 mile od Modulami wzdàlené, již siine upominà na saused-stWo némeeké, obzwlàsté Tyrolské , nebo zde poprwnikràte spatfili sme lidi, zwlàsté zeny, wolata cili hrwoly majici. Zde 1°!° *e^'d Adda, kterà od Tyrolska, na chinimi Wornmském, [diže Bormia z daupéte pfes skalosténu 50 stfew. se wyfinu-•ìlc5 atidolim Veltlin až do Komo jezera prudee se wali, umé-sta pak Lecco z ného zase wychàzejic u Bettieo do Padu wpa-dà. My uzfewse ji spojenem hlasein zwolali sme : Slàwa Odo-an'*\ slàwa Bernardu\ tém rytifùm ceskyin : nebo „Ti jinocliowé jafi , ty wzory bohaty'rù S končali jsau se wrhli do této ì-eky wiru !" (Wocel.)
j^lyz zajisté r. 1158. némeeké a éeské to wojsko k Medulànu tà-llv° na této fece wsecky inosty byli rozsekàni; nadruhémpak Jl"ehu Medulàncané na bfehu stojice do wojska stfileli. Pro hlu-)(>kost a prudkost wody nikdo nemobl pfijiti k nepfatelùm. inolio dite wsak Odoleu cili Odolan syn Stfezkùw, a Ber-
11*
narri, sya Sobèslawuw, pustiwse se na konich do feky, seni tam u prostfed feky we blubinàch jejich tàpajtce, pfedee slastne na druhybfeh se pf eplawili *). Kràl Wlàdislaw dal se hned za niini tež i ostatili Cechowé, tak že j irli jen nekolik prò mdiohu koni ntonulo. Cechowé i hned dfiwi nasekawse most zde stawéli; cele noci i s kralem WìariisJawcm pod siryiii iie-bem na holé zemi ležire, ant se ustawiéné proti Medulàncanùm autok na né ciniciin braniti illusoli. Tu Turist, purkrabè Mòlli i cky, zabit a Diwa rytir sinrtelné we hiawu raiièn : Cechowé wsak zwitézili, koristi nabrali a 70 znamenitejšich zaja-tfch pfed kràle pfiwedli. Dne 24. Cerwence dohotowili must : ale že welikà tišeii byla, most se zkimai a mnoho lidi, neywice Uhruw, se utopilo. My i hned pospiehali sme k samyni bfeluim Ady;  s jakyin srdcem sme my na bfehu této feky stali pfi onéch historickyeh rozponiinkàch , které nàm teprw ncdàwno Pan Woeel bàsnémi swymi tak ziwé w paméti nbnowil, a na né pozornost naši pfedkeni napnul, to sobé kazriy Slawocech soadno pfedstawiti milze. Nejen že sme, tfebas i žižne nema-jice, z wody této pili, ale i kràccli sme wzhùru riolù onuinél-èinu a brod bledajice, kde se asi pf erbori ten stati niobi. Nebo ačkoli jà s charaktereni cisaf e Bcdfieha Hudohradého nik dy scio se suiifiti nemohl; ačkoli sem jeho neliriskau pomstu a ukriit-uost naproti Mcriulàiicanùin wzdycky zatracowal ; ačkoli seni se wzdycky stydél za tari u častnost, kterati Cechowé na této Wojnè brali: nieméné wsak osobné uriatiiosti. jednotliwych In" din i pfi této nespraweriliwé wojnè, sprawedliwost a iiznalost oriewzriali za slušne sme rirželi, — Wice ume tèsila zde u iné-sta Cassano r  1700. dne 27. Dubna ziskana slàwa slaworuské-ho hrriiny Stnearow//, jenž zde nad Moreaiicni zwitezila Fran-cauzum wsecky mèsta i pewnosti w homi Italii odebral, zacez i litui kiuzete Itatimkého obriržel. Ostatile Ariwa feka ma welikau podobnost se slowenskym \\ alieni.
Ifl;r,A.l*>\ III-
M e d u là n ;  M n n % a.
Okoli Mcrinluiiské jest opétziwèjsi a kràsnéJši : žlaboivc 11 wodowodowé z Ariw \ swlaluji lauky, což jim bujnau a staW" natali zelenost propojcuje. Samo mesi o Mediolan, whisky Jw"
*) Vinrent letopisec, ov\ty sw edek; pile : rnediis fluctibus sic rot»r
vidiriius."
*auo,prostiràse na rowiné u feky Oiony,m\ niz nepochybnè i jméno (Instalo Medziotan, MeaVuotan, sr. Mczibor, Mezefic', Me-zilesi, Mezihrad atd. I feka (Mona Ùtmm Otjaua kofenem i formali slawjanskà jost, srow. wysc pfi pomenu té jméno če-skcho Od ola na, Slawo-Weoetowé byrileli zde pfed (Jallya In-Silbry., jenž se asi 590. pfed K. w tyto krajeuwàzali. Dèjepi-sowé wyprawuji, že mèsto toto asi 10 k.ràtc obteženo, asi 20 kràte wybojowàno a 1 kràte téméf cele zbofeno bylo , i jiné polironiy morii, oline a zcmctf escili snàseti illuselo: a wsak Wezdy se opét zotawilo. Rimanimi sitilo za éasu Poinpeja Ito-ma seconda, pozdèji i Nowé Atheny. Zrle bylVirgil naučeni, zde se naredil Valerius Maximus, Statius, Virg, Bufus a jini klassikowé. Zde stal slawny palàc Trajanuw wsausedstwi ny-nèjsiho chràmu S. Jifi, zde chràm Jupiteruw na toni miste kde nyni ehi ani S. Maurice. Cisaf Constantìn uweril zde r.313 kfe-stanské nabožen stwi. Sw. Ambrož byl zde biskupein \ 397. Jakowé to pamàtky ! —
Za cele ctyry riny nasello |mbytu vv Modulane téméf usta-wienè eeskosloweusky sme inluwili, nebo tolik krajaniìw , Slowàkuw a Cechuw, nikde sino ne našli jako zde. Již pfi prwnim wyjiti z hostince do mèsta šli pfed nàmi wojàci, ztur-canské Stolice rodili, zde wefejné sloweusky mluwici a zpi-wajici. Jakowà radost je prouikla kdyz sme se k nim tež slo-Wensky pfimluwili, Leži jich zde cety pluk. U Lkràtky čas potkali sme zde i jinyeb znàinych a wlastencùw, jenž nyni zde aufad polnich knézùvv zastàwaji, jmenowité Dw. p. Fiorerà, Pestami, katolickcho, pana Bukwu, eyangcliekeho a p. Haršaniho reformatského duchownika. Tito opét pfiwedli k nam j jiné swé kollegy, Dw. p. Wojtéeha Brarticha rodilého z Mibétowé, pfi Bakooiho pluku, a Dw. p. Bobrovvského rodicene z Orawy, jenž jest mezi itimi ueystarsi a jakoby otee wsech. Z Cechuw pak nàs zde pozrirawiìi Dw. p. Jan Raspar, ze Cbrudinii, jenž lùvHy, Nowiny, drži, p. Wisek, p. Jan ^abst, p. Karel Raulik, ueitel ccskc feci u Jebo cis, Wysosti, Ateiknižete Beinera, jehož syuowé Leopold a Arnost cesky s© itčeji. Toto kolo pfàteluw nejen nani naše zrirzowàni zdo z\n ijeninilo, ale i dwéfe nani otewfelo ke wsem, jiuàce w cas praznin téméf nepfistupn^m, pokladum a hodnowidnostem ; il,it se nain tito rodaci naši k tèndo službam ochotnč pro-PUjčili,
i Bozldàseny- Dóni Medulànsky, ktery po chràme S. Petra w Hi ine a S. Pawla w Luuriync za ney wétsi vy kfestaustwé
se poklàrià a od MeduJànéanùw za 8 divv swéta se drži — na mne neucinil ten dogem, ktery jini cesto watelé wypisuji, anobrž již jebo boia pfitomnost zde oko mé urazila a widéloseini jakobycb najednau byl wyobeowan z Italie. Cože elice , fekl sem, tato storiella gerinanskosevvernà daubravva a ledovvna, zde na jìzné vvlaské pùdé a w tcplém tomto podnebif — W blizkosti zdà se toto hftì ne chràm, nybrz mramorowà nio-hyla a hromada bez sauméru awkusu: z daleka naii blede, fekneš, že to ohromil^ zde zkanieiiely perskocinsky slon, s wysokau wézi na hfebete, se slaiipowitymi nohaini a s nesci-slnySni titérnyini sperky a ozdobami. Jakowy to rozdil mezi clrràmy Bcnàtsky^mi a mezi tanto gothickau zrutau! I gothické chràmy maji swau kràsu a cerni, ale jeriiné na gothické pùdé , w gothickém powétfi, mezi gothiekymi borami a špica-tymii jerilemi, u prostfed gothického Jiriu, kde zrostly : w Italii jsau cizozemci} wy bilanci, pankbarti wice litost než libost wzbuziijici. Jako tureeké mesity u prostfed nàbozenstwi kfe-stanského, tak gothické chràmy u prostfed negotbiekych nà-rodùw nikriy seni wystàti nemohl. — Cili snad jest tento go-thicky dóm satyricky pomnik gothické ukrutnosti, zde r. 53°. pod gothickém kràlcm Vitigem zpàchané , kde od Gotbùw 300,000 Medulànéanùw zamordo wàno; a opét r. 1162. kde odBed-ficha Rudobradébo cele mèsto (wyjma 3 cbràmy) zbofeno, se zemi srownàno, pùda jeho, naniž stàio, zoràna a na Znam e ni wééité kietby soli peseta byla? — Na kuMf pfipad byla to nestastnà myslénka, gennanské surowé ziwly do Italie pfe-nàscti, a Michael Angelo, Palladio, Sanso\ ino již proto nesmrtelné zàsluhy sobé ziskali, že wedralému se Gothicisinit boj wyhlàsiwse stare klassické feckofimskc formy kfisitiano-wym casùm pfiiizpùsobovvati zacali. Nepatfi gennanské du-bisko do pomorancowého a oliwowcho hàje italskébo, tak jft" ko ani citronow^ aneb wawfinowy stromck do snellii a ledo pùlnocnfho. Jako mezi pfirodau a jejiini plodinami obdoba » jisty^ zàkon paniije: tak musi byti i mezi kràsoumau a na* rorimi, majili nani obé prawau rozkoš w duši pùsobiti. Chrain tento ale neni wyraz nàrodniho ducba a citu, noni domaci sa-morostlà kwétina, ale wnucenà, eizopasnà o jiné stromy sC otàcejici, chrastina Uwedeni a rozšifcni gothieko-longobai^ ského StawitelstWl W Italii nebylo dobrowolné, ani od sanse-dùw pfàtelskym zpùsobein wypùjcené: ono upom ina na na-sili a krweprolit!, na podmanéni a drancowàni. lidstwa zbofeni a w prach i w popel obràceni kràsnySrii anticky^ch i?c'
kof fmsk^ch buriow, slowcm na ftrmanariky, Winithary, Ala-richy, ALhoiny, Odoakry a jiné nàrodoborce, a tini kali čist^ aesthetieky cit a ùziw. Proto seni ani Benatkùni jejich Ca-rihrariské, ani Jtiinu a Pariži jejich egyptské kràrieze nikdy odpustiti neuiohl. Pyramidy a obelisky jsau jen prò Fgypt a Wychod. Proto se kràriez jejich obycejne i sama sebau tresco. Obelisk Liixorsky% z Egypta do Pafiže s nesniiruymi pràcemi a nàkladky prenesen^ a w cizi putte postaweny, se nyni roz-pukl a naklonil. Sewerni časti wétrowé a priwalowé, dést a sneli, rychlà zména zhny a tepla zniafili toto dilo, které doma we wlasti swé jesté na tisice let trwati molilo.
Tato ncspokojciiost duše jesté se zwétsila, kdyz sme we-šli do wnitf cku této mramorowé temnice, kde pozadawkùm kràsowédy jesté méne zadost ucinénn. O biledni paiiujc zde tuia a mràkota, kterau jen swice na oltàfi borici probleskuji. Pfi-éina tobo jsau auzkà okna s malowanyuii skly, skrze jejichž hmotné barwy swétlo slunce jen sporo pronikà. Kdo se ko-chà w surowé ohronmosti, we stkwostué nàdhefe a w ttà-klariné marnotratnosti : ten tu hojnau paslwu prò oči i srdee nalezne. Jest to Staweni celistwé, z paubého bilébo mramoru, 454 stfewicùw dlauhé, 270 široke, jenž ser. 1386. skrze sta-witele Jindf icha Gamodia cili Zamodia, rodil eh o ze Grnundu, sta-wéti počalo a stawi se až po rinešni den, Sloh a dueh kazdého téméf stoleti wryt jest do této strakaté budowy. Wéze jeho r. 1772. od Fr. Croce sbotowenà, jest tak wysokà, že nejen cele mèsto a okoli Meriulànské, ale i sauserinich krajin hory a mèsta, již bollili bystrjmi okem spatriti se mohau. W kaiité chràmu sediw chyzee wybérci, jeinuž se jistà taxa služiti musi, cbeeli kdo na stfeehu a wézi wstaupiti, tyto pak pcnize ob-ràceji se na staweni chràmu. Asi 200 stupiui w wede na stfeehu, kterà tež cela z welikyxh béloniramorowych balwanuw zàlezi, tak že dfewa nikde newidéti. Stojimeli na strese tohoto chràmu, uwidime cely les wézi, wizek, slaupuwasoch Wukol sebe, tak že nelze nàm bez wùrice wymotati se z tohoto hbyrintu, nebo na 400 jehlancùw čili pyramid strmi zde k nebi a wy^se 5 tisicùw soch chràm tento počita. My sme, a to dvva kràte w rozličii^eh dnech, wylezli ač na neywyssi paw-lač wéze, kde dalckolderiy ku mfiženi pfipewnény jsau k lihemu do dalekosti patfeni. Drahny čas pfcbéhuc, pokud oko k zàwratné této wysoéiné daitfanliwosti a smelosti nahude, a zdàlo se nàm pokazdé, jakoby sme na baione w oblacich plàwali. Tato nebeskà wyhlidka smifila mne ponékud s lauto
bo 110 p ustaii Hledišli dolu na chràm, jest to strnište pine ostrych jehel a spie k oebì nbraeenyeh. 1J ledisi i k levviei, k zapadli, tu Alpy s Piemontskaii a Savojskau krajinau; hledišli pfed se!)e, tu vvallisky, nrisky% grisensky kraj a reki ilelvctie dilem i Tyrolsko; hledišli ku prawiei, k wychoriu, tu cela borni Italie pfed zrakein tw^ra se rozwinujc. Neywyssi wrchy w Europe uzfiš zde na jedenkrate blizko pfed očima, totiž w Pieinontsku aSavojsku: Montblank, lil o nt-Ceni.*, Monte Rosa; Bernardin a Sw. Bernhard; a w Ilelwetsku Moute/noro, Sim-plon9 Gotthardsberg, Panna (die Jungfrau), Viescherhoru , P/iugsttrauerhorn , Meng , liaiger atd. Newèrutno, jak lato sainowirinost starohistorické znàmosti oziwuje, Pfes Mont-Cenis tabi nékdy Ilanibal ukazowaw odtudto wojsku swému kràsy Italie; i Pompejus, Pipin, Karel Weliky, Napoleon ko-nali tuto krkolomnau restii. Pfes Bernardin 0088' zwysi klestil sobé Caesar cestu do Gallio. Wrch S. Bernhard (Mons Penui-mis 10,327' zwysi mà swé juiéuo od S. Bernhard» deMenthon, savojského šlechtice, jenž zde w 10. stoieti hostinec wyslawil? w némz posawad swètsti knézi bydleji a pocestne pfijimaji, majice zwlàsté k tomu wy e wi celiceli psùw, ktefi zmrzlych aneb zasnézenych lidi hleriaji. Simpiou naz^vvaji klassici Sci-pionis Mons, nepochybné téz na painàtku tohoto slawného Bimana. Auwaly a doliuy techto hornatin slauiily nékdy Boho-milum z Bulbarska wybnanyin a w Italii pronasledowanfm za utocisté, od nichž oni jméno Vallenses t. j. auwaliiiei, riolinané dostaii, a swé učeni odtudto i do Franeauz a Sweycar rozši-fili. Chlumowé tito zdaji se z počatku jen oblakowé byti we wysoké obloze, a teprw kdyz se oko rozhledi, rozeznàwà na nich jejichbàné, rohy, slaupy, stèny, rokleajiné càstky. Bé-tost jejich snellii tak se lesk ne, že uelze dlauho na jeden punk t putriti. Pfed oblice jem techto welikànùw, a w této wézné wy* sokosti clowék se tak welikym bftì citi. Ach jak cbatruà a malickà ukazowala se nani tu ta rozumcm obdafenà Stwof e-nička, jiniž lidé fikaji, kterà se pod nami w ulicech Meriio-lansky^ch, co mrawenci hemžili, strkali a rwali! Mezi niésty? jejichž jména a položeni nàm nàs wùrice odtudto jmenowal P ukazowal, obzwlàsté dwé man pozornost patitali, tak že p1'1 nich riéle, než pfi jinych, seni se bawil. Jcrino z nich jest Lodi asi 2, drubé Pavia asi 3 mile od Mcdiolanu wzriàli. Proč pak kukate tak dlauho na toto mèsto? Ptal se mne jerien z pfisto-jicicb CechUw. Pane, odpowim, toto mèsto Lodi (lat. Laus vei Laudes Pompeji), jest i prò mne i prò Wàs rowné pamatne;
prò mne en protestanta, prò Wàs co Gecha: zde zajisté byrilel ten biskup Jakob, kter# Husowi, W ascimi krajanu wi, jakoby polifebni čili radéji pferipohrebni reč w kostele Kostnickém di žel, a sice z textu k Bimanùin 6. f. 6. ,/Wériauce že stary clowék naš s nim spolu nkrizowàn jest, aby bylo umrl we no telo (uteha li Tato baufliwà, ztfesténosti a kfiwych wykladuw Pisma Swatého, pina kàzen, nemàlo ke konecnéniu odsauzeni a zpàleni Husowu prispela, nebo ona cisaf e, posawad jeste Wzdycky se klàticiho a wàhajiciho, cele zmàinila a pfemluwi-la. Tento Jakob Biskup Lau'densk^ byl totiž z fàdu mnichuw Dominikanskych, jimž inquisitie do rukau dàlia byla. Tato fec mne wcera w Ambrosianské knihowné nàhodau do rukau a oči prišla, kdyz sem bežne pfeblidal Acta Concilii Constantiensis, wydanà od V Abé. Chceteli ji čisti, najdete ji tam w Tome XIV. na str. 1323. pod nàpisem : „Jacòbi Episcopi Laudensis oratio insupplicium Ilussi habita."— Na Paviu (lat. Ticinum, Papia) proto tak litostiwé bledim, že zde w žakifi lkal, psal a krwàcel jeden z neyctihodnéjsieh muzùw, totiž Bo'èthius (An-cius Manlius) , ràdce gotiiského kràle Tbeodoricba, jejž tento poriezfiwjr a wztekliwy starec r. 521 zde we wézeui ukrutnè zawrazditi dal, jako osoceného, že prey s cisai em finiskym Iztokem (Slawjanem, lat. Justinus) w tajném porozuméni stài. W tomto zalàfi psal on orni wybornau knižku: De Consolatio-ne Philosophiae. Zde sidlili i kràlowé Longobardšti od Alboina a Bosamttndy až do Desideria, jenž r. 771. od Karla \V. jat byl a jeho kràlowstwi konec ucinén, W desàtém pak stoleti, okolo r. 921, toto mesto MatTafi s bezpfikladnau diwokosti téméf do kofen ztroskotali.
Ostatile jako w Benàtkàeh o Swato-Markowské wézi, tak i o této mramorowé paušti rozlicné powiriky , romanlieko-tragickébo obsalui, se zdo wyprawuji. Asi prede riwéma lety «amilowal se jeden wojensk^ dùstojnik do kràsné manzelky zdejšibo pekafského nòstra. Tajemstwi se wyzradilo a urazeny ttuoižel pomstau hrozil. W zaufalstwi umluwili se milenei, že Wylezaticc na stfeehii chràmu ze zàbradli se dolu iiwrbnau. W uréitau hod imi oba se i skutccné dostawili. Dàmu wsak spatri wsi tuto strasliwau smrt pfed sebau, popadla hrùza a iiialn-royslnost, tak že milenei swéinu ujiti ditela: tentobeže za ni Po pawlaceeh a schodech naposledy ji tihonil aneribaje nakfik a prosby, otociw okolo ni swà ramena, sfitil se do propasti, kde na dlažbe oba rozplestcni nalezeni byli.
Staweni chràlmi tofio snad nikdy dokonceno ueburie, ant k tomu cili 80,000 skudi rocitych dùcliodkùw lucono, ktefi dàchodkowé prestati maji s dostaweniin chràmu. Jen na prù-celi tolioto chràmu porucil kupec Petr Carcan 230,000 dukatuw. Ponèwadz chràm tento nesinirné klénoty na zlaté, stfibfc a drahyeh kamenech obsahuje : proto kažriau noe nekolik nila-dych knézuw stràzi w ném drži. U prostfed kosteia jest podzemni stkwostnà hrobka Sw. Karla Borromea, r. 1581. zemfe-lého, nékdy Kardinala a Arcibiskupa, nyni patrona Medulan-ského. Bakew w niž télo jeho leži, jest zkrystàlu, tento pak opét w drewené obàlce. Na hofe mezi dwéma pilifi chràmu wiseji weliké obrazy, ziwotopis tohoto Swatého pfedstawujici, jmenowité kterak swé knizetstwi Doria prodàwà a w jednoin dni 80,000 fcolaruw inezi chudé rozdéloje a pak lid kàzanini wynaiicuje. Zemfel w 46 roku ziwota. Tato smrt zarmautila cele mèsto a zwlàsté celati jeho nàdbernau bollatali rodino-Proto ačkoli tak focena kaiionizacie, cili wyhlàseni za Swatého skrze papeže, obycejne teprw po uplynuti 50 rokiW, se riéje; pfedee nyni Pawel V. wyminku uciniw, jižpo 30ietech Karla Borromea w poèet Swat;ych preložil, kde jesté matka tohoto Swatého žila, a radost okusila, jakowà se nikdy zarine kfe-stanské žene za podil nedostala, totiž, že pfed obrazom wlast-nilio syna swého kleéeti, moriliti se a jej we wsech chràoiirh wzywaného wiriéti molila. Na stèué chràmu tohoto ukazuj*3 se i jedna, oskliwost wzbuzujici, mramorowà socha S. BarthO" lomèje, kterak orifenà kùze jeho na plecech mu wisi. Pori n1 stoji tento nàpis : „Non me Praxiteles, seri Marcus finxìt Agra* to." Znatclé pytwy obdiwuji tuto acsthetickau ohawu. —
Kostel Sw. Amroze, u bràny Vercelly, we 4. stoleti na zficeninàch chràmu Minerwinapostaweny, naplnil nàs pfi prw** nim wkroceni swatail itetiwosti. Jest to neystarsi a neypi'W;* nèjsi kfestansky chràm w Modulane, prosty, wotchy^, stoleO-mi porauchany: ale wàzn^, dralvych pamàtek a weliky^ch pripadnosti plny. Ponèwadz pud nim kosti mnolrjfch prwotnich kf ostami w a mucouikùw spociwaji : papezowé noehtèji depostiti aby oprawen byl, proto jest rilažba jeho starà a spatria-Stfecha jest olowenà. Bràna chràmu ztruchnèlà, jeji dwe*e jsau prey jesté ty samy, které S. Ambrož pfed cisafem Theo-dosiem hnéwné zawfel, nechtéw jej do tohoto chràmu W|)11-stiti, prò ukrutnost kterau r. 390 nari obywatcli mèsta The-saloniky zpàchal. Kdyz totiž tito w jedné baufee jeho ministra Botherika zawrazdili,   cisaf Theodosius rozkàzal w prvv»1
vvzteklosti 7,000 osob wionyeh i newiiinych \v pf chèli u tri boriiti zamordowati. Kdyz se potom Theoriosius rio Medulànu nawràtil a pfi Slawnostech YVelikonocnichj do shromazdéni kf e-stanùw jiti chtél, Ambrosius nejen rio kostela wjiti jcmu|[ne-dowolilj ale i zjewné z cirkwc wylaucil, až pokudby cisaf z toho pokàni neucinil. Ten trest cisaf bez odporu porinikl za 8 mèsicuw cine pokàni. Potom teprw pfi Slawnostech Wànoc-nfch, po limoliceli asnaznych prosbàch, ori tohoto kfestanského Catona do chràmu a spolecnosti jinych kfestaiuiw pfipustén M Na pamàtku této pfiparinosti a z wnukniiti Ainbrozowa nstanowil cisaf Theoriosius aby se tak rečena executie, cili pràwni wykonàni ortele cisarského, zwlàsté kriyby se to tre-stu na ziwoté tekalo, teprw po 30 rinech we skutek uwo-zowala. Tèlo S. Ambrože spociwà zde pori oltàfem. Pipili kràl Italie, zemfety r. 810, leži tež zrie w kamenné rakwi, jako i jeho mauželka Bertha a syn jejich Bernhard. Na prawici n oltàf e jest staropohanskà morila z kowu ; mertén^ nari Mojzisùw i zrie se ukazuje, tak že na naši ceste aspon tri exemplàfe z ného sme wirièli. Ostatile dwéfe chràmu tohoto jsau cele zfe-zàny a zrypàny od pobozirpch pautnikùw tfisecky a kaiisecky z nich domùw co swàtosti beraucich.— W tomto chràme b^-wali fimskonémecti cisafowé* železnau korunau korunowàni.
Na namesti Piazza dei Mercanti stoji kolosalnà socha S. Ambrože snàslediijicim nàpisem: „Civis advena simulacrum suspicito, Meinoriam venerator Sancti Ambrosii, Ecclesiae Do-ctoris, Mediolanensis Pontificis et Patroni coelestis, qui pie-tate, eloquio, scriptis, vi animi invicta veterem lirici integri-tatem tenuit, promovit, asscruit, Sacris hujusce patriae ritibus oouien indidit, inagnum episcopalis curae et vitac sanctitatis cxeiiiphun se praebnit orbi universo. Dedicatimi 1833." I na biskupském palaci jest starà socha, S. Ambrože se železnau boli w ruce pfedstawujici, na pamàtku jeho pfisnosti k Theo-dosiowi.
Co se obfadu Ambrozského t^ce, domniwal som se, že nèjak^ poristatny jest rozriil mezi nim a fimsk^m : tomu ale neni tak, tento rozriil zaleži toliko vv nékter^ch nepatrnych Zewniternostech, kp. w jinacejšim stani a obracowràni se kné-Zlrw u oltàf e, f&àni jinych zpéwuw a modlitcb pfi mši, w rozdilném zwonéni, w potopovvàni pf i kfestu, w serimiden-n«m postu a obzwlàsté w prodlaiiženi masopustu cili faŠanku o ctyf i riny wMeriulàné; cim se stàwà, že w popolni stfedu, kde se jinde masopust skoncil, z celého okoli a casto z dale-
kfch mést katolici fimského obfariu sem pfichàzeji, aby jeste o cele ctyri day déie fasankowati mohli.
S. Ambrož naredil se r. 340 w Triefe. Kdyz prey jeste co nemluvvnàtko jerioau we dwofe w kolébce lezel, roj wcel sedi na jebo oblicej, jako nékdy na Platonu w, a wcely wzhàzely i wycbazely z ust jebo a pak opét odletély. Jebo otce držel to zanàwésti o welikéin jeho urceni vv budaucnosti. Roku 377 kri) ž barbarske nàroriy do Italie wpadli, utekl se S. Ambrož rio 1<-lijrska. Nekolik z jebo nàboznyeh pisni, z latiny ori J. Tra* nowskébo preložene, zpiwaji se i w cvanjcl. eirkwieh, k p. Ad* vratni: Moeny" nebes stwofiteli (Conriitor alme sirieruin); Wa-nocui: Prozpéwujmu pisen nowau (Grates nune omncs) ; Tè Bože cbwàlime (Te Deum laurianius) atri.
Kostel S. Stépàna jest na toni miste stawen krie se prwni bitwa proti Arianùm stala. Poriàui jest, že prey kdyz S. Ambrož mrtwà téla wérieieb ori kacif ùw rozeznati neniobl, na jeho modtitbu se ])rey i lui ed arianské obliccjcm k zemi, ostat-ni pak k nebi obràtili. Nekolik kroéejùw odtudto jest kostelik S. Bernardina wystavvcn, pfi vvehodu rio ného, hruza, posa-wari neeitènà, nàs pronikla; nebo stényjeho zaleže ji ze samyeb nirtw^eh lebùwakosti téch, jenž w oné bitwé byli parili. My sme se riomniwali že to jen sen, aneb inameni nei, aneb né-jakà bàehorka : ale pak wlastnima rukania sme se preswéricil» o skutecnosti tohoto chràmu smrti. Illavvy, w nichž jesté né-ktery^ch i zuby, luiàty, clànky a jiné mrtvviny casoni oéernélé a jakoby ucarièné, jsau do zdi a sten w celém chràmu wpra-weny a pfed nimi mfiže z riràtu, aby uneseny byti nemnhJy. Na obau stranàch oltàfe jsau rivvé pyramiriy tež z kosti a hlavV-W iewo narie dwefmi widéti stary^ némecky buben a pra-porec, co prey kofist Arianùm wzatà. S wice zrie i we due liofeji, a nikde sme tolik kajicich a modlicich se, ohzw làste zenskébo pohlawi, newiriéli jako zrie.
Chràm & Marie dette Grazie nàlezel fàdu Dominikanskemu, jenž zrie klàster mèi s tribunalem Inqtiisitie. Ktomuto au-fariu patfilo asi 80 mnicbùw, 60 sleehticùw a 1">0 boliaty^h kupcuw Medulansk^ch. Krio jednau rio jejich rukau npadl j nikdy nezwériél krio jej obzalowal, anebo proc rio zalàfe wsa-zen byl: ny%rž on sani na sebe žalovvati musei, nechtélli .-W smrti w techto temnyrh pelesech wézeti aneb škripce a JiB* muky poristupowati. Wlasy nàm dubkem wstàwali slysicini zrie na miste wyprawowaué pfiklady nabozenskébo tfeSténi» R. 1773. byl jeden knéz, wysokého rodu. jeriiné proto, že S.
mii četi prwé nežli bulhi z Biniti w rukau mèi, na pianar wy-stawen, zneswécen, pak mu odiati byli ti tri prstowé, w niebž bostii držel, a koneenè byl obešen: nic mu neprospèla wymlu-wa že bulla již na ceste byla. Tato Inquisitie dala r 1300 ionu Wilàe/mmu, dcera Pfemysla Otakara I., krale ccského, o ni ž p. Patacàf we Spisu Lit. Raim nach 11 al i v n im J. 1837. na str. 72—75 zpràwy podàwà, neyprwé, po 29 letecb z brobuwy-kopati a pak zpàliti jako w kacirstwi podezf ciao, a wšak bezc wsech dukazùw, na pauhau toliko, škripcenii a bramici wy-ttuccnau, zalomi Ondreje Sarami ty, jenž se zboznowànim Wilhelminy obohatiti aneb znesmrtelniti chtél. Powàzimeli že již r. 1080 Cosmas sekta Buiharskau zpominàa pfed ni Cechy wystfibà; že r. 1176 Walri Cechy nawstiwil a Waldensti wukol Lami a Zatce se iisadili a swé kazatclc mèli; a srownàwà-meli jeji tiehyS, riobročhmy% swaty ziwot a učeni s učenim Waldenskych Bohomilùw: nemùzeme na tumyslénku uepfijiti, že tato Wilhelmina, pùwodné Felix (Blažena?) zwanà, nic jiného nebyla, než to co pfed ni a s ni ziwsi Martin Morawec, Jin-dfich Lobnaeus a po ni Konrad Stékna, Jan Milic, Jan Hus, Hieronym a jini nesčisliii Cechowé.
Mimo tuto Wilhelmfntt, jesté na dwau punktech se dè-jiny Medulànu s depilami slawjanskymi st^kaji, totiž r. 536 pori Belizarem, a roku 1159—1163 pod Wladìslawem kràlem češkem. Boku 536—515 slaužili jczdcowé z Antùw a Slawjanùw sebrani we wojskii Behzarowé proti Gotbùm w Italii. Belizar Slawjaii z mèsta Cermene roriily, načelnik wojska pori dsarem Uprawdau (Justinian), Mediolan od swefeprych Go-tfottw, jenž zrie pfi wybojowàni mèsta 300,000 muzùw zaškr-tili,oswobo(lil; celali Italii a wsecka mèsta jini ori jal; Vitigisa,kràle ^otliskébo, w Baweiié jatého do Carihrariu weril, a Gothùm wubec tak i milym swau šlechetnosti, i strašnem swau uriat-hosti sestal, že jej prosili aby jejich kràlem byl, sebe i swé I nièni j emu odewzdàwajice. Belizarale, die swédectwi Pro-Kopia, nechtél to dopustiti aby, pokiiri Uprawria žije, on kràlem jmcnowàn byl. LI prawda cisaf tak sobé Belizara wàzil, že l^nui ke cri i pametni peniz raziti rial s timto nàpisem : lìeli-Sffirm* gloria Rama-norma. Wétsini a pfirozenéjsiin pràwein 'nohliby sme my vieti : Belfear stàwa S/awjattuw, kri} by jen tento swètoslawn^ brriina néco ke slàwé, ne ciziho, ale swého wlas tn ih o nàrodu, z jehož krwe pochàzel, byl iičinil. .   0 ^ počtu cisaf ùw fimsk^ch nalezà se jesté i wice Slawjanùw, k.p, Justin IL syn Viglcnice, wnuk Justiniana cisaf e;
Leon V. a Alexander, synowé Basilia Macedonského ; Constanti!! syn Leomiw, Roman syn Constantimiw, Basilius a Constantin synowé Romanowi atd. Ale naš saud o techto a jiin podobiiych synech Slàwie cele se sro wnàwà s tini, co p. Ivan Kukuljevic, w Danici 1842. cis. 4. o nich piše: ,,My se mùzeinenimichlu-biti, nebo wysli z našeho narodu a ukazuji tim kolik zpùsob-nosti, kolik ducha a moci w nàrodu tom skryto leži. Ale jako cizincùm a celému okresu zemé mnoho dobrcho ucinili a jméno swé proslawili: tak prò wlastni swùj nàrod ucinili màio aneb nic. Temer wsickni welici inuzowé z našeho nàrodu, cim na wyssi stupcii se pozriwihli, tim wice zapomenuli na swùj nàrod, odcizili se pod cizi wlàdau, i jako panownici byli nàm cizi. Oni byli wsim, jen !ie wJastenci, znali wserbny city wzdélanych lidi, jen ne làsku k nàrodu. Oni byli swéto-obcané, kfestané, jen ne nàrodnici, ponèwadz nepccowali o wzdélanost toho nàrodu a jazyka, jehož byli audovvé. Coby byl nàs nàrod kdyby byl zploriil weliké wlastence, a ne weli-ky^ch lidi!— Naše budaucnost zàwisi jediné od tobo, aby nàrod welik^ch a oprawdiwjfoh nàrodomilownikùw mèi. Nebu-demeli téch miti, nikdy prawé slàwy nezaslaužime." Ó by tyto prawdy obzwlàsté bratfi Cechowé — po celém swété se rozlézajici a we službe cizych nàrodùw ke skodé wlasti pra-cujici — k stdci pripustili !
Ceské wojsko widime tf ikràte (bobužel, wzdy jen co Sancho Pansu) stati pfed Medulànem, r. 1158 pod kràlem VVladisIawem; r. 1161. pod Theobaldem jeho bratrem; r. 1162. pod Bedfi-chem jeho synem. Pfi techto taženich stkwi se neykràsnéji charakter Daniele, biskupa ceského: on zajaté knéze a panny odkupowaw aneboprosbami wyswobozowaw domùw je posi-lal. Naproti tomu jak nekfestanskau radu, cisaf i dàwanau, slysime z ust Anselma, biskupa Bawcnského, wychazeti, fkau-cilio: „že jest slušne aby Meriiolan zboren byl.u Žel! že tuto barbarskau radu cisaf Bedfich !iposlechI, a jesté wétsi žel, že Cechowé prwni byli, jenž obcn na toto mèsto metali! Pomato a pokutu prowozowati na bezdušn^(di skalàch, domich, palà-cech, chràmich—jest neroznm: boriti a znicowati newinne klassické pamàtky, slaupy, pomniky a jiné starozitnosti a zu-statky kràsoumy — jest uražcni ciòvvéccnstvva. Mimo 16 korin-thick^ch slaupùwz bilého mramoru, co rumy z kaupeli cisaf e Ma-ximiana, nyni pfed cbràmem Swatého Wawf ince, a pak tf i k°-stely : S Marie, S. Ambrože a S. Maurice nic z tohoto Drubo-Biintt cisaf Bedfich Budobrady^ stati nenechal ! Jakowà to ztràta,
jakowà hanba ! — Medulànéané ncmohli nikdy na ztràtu swé, jim od némcckych cisaf ùw, jmenowité od Jindficha III., Lo-thara a ney wice od Bedficha Budobradého, wzaté neodwislo-sti zapomenauti : kdož pak jim to za zie miti ìnùze*— Kdyz jedoatt manželka tohoto posledtuho, Beatrix, dcera Burgund-ského hrabéte Reinalda, do Meriiolanu ze zwèdawosti, at ne-dim ze wseteénosti, prišla, Ud nad ztratau swé swobody jesté rozjitfeny, posariiwse ji opaené na osla a ocas misto uzriy do rukau ji dawse po ulicech s posméchem ji wodili: to arci wyHrznost a uraženi cisarské welebnosti. Cisaf Bedfich ale za to zbofil cete mèsto, a kdo z obywatelùw, winnych neh ne Wiim^cb, ziwobyti swé ochràniti chtél, pfinucen bylsmokwu (iikj pod ocasem onoho osla wstreenatt zubami wytàhnauti: i to zločin a uraženi clowécenstwa, a ncwiiue na ceni se wice borsiti, ci na hfišnicich, ci na trestateli.
W refektorium tohoto klàstera jest na sténé onen swéto-slawny^ obraz od Leo/iarda da Vinci, jenž se wùbec Listanowcni iVecere Pane jmenuje, ale bludné, nebo wlastné Predpowé-nim %rady Jidàtowy slauti by mèi, ant wsecko, složeni, po-bybowàni, charaktery, posunky a skutkyk tomuto sméfuji a sama YVecefe zde jen co pfiležitost k tonni a wedle jši wéc jest. Tešil sem se dàwno pfedkem na spatfeni tohoto diwu malif-ského. Ale bohužel w jakowéui stawu nalezl sem jej ! nenit to obraz, nybrz jenom zboreniny obrazu, w zaprašenem, wlhkém, wice storiolc a stàji, nežli poeti wé sini se podobajicim pfibyt-ku. Màt tato sténomalba již swùj wlastni obsirny, wselikych Sttintn^ch osudùw plny, ziwotopis. Již powstàni tohoto obrazu zplodilo nmozstwi rozpràwek o osobàch skuteén^ch w oblice-
techto apostoluw pfedstawenych, jmenowité w oblieeji Jitlàse že preyskryty^ leži Prior tohoto klàstera, jehož Da Vinci z poinsty tain zwécnil. B. 1515. chtél František I. celf obraz ze stény wyjinauti a do Francauz pf eložiti, rož se ale nczda-l'do. Néro pozdéji zpùsobila hlaupost ìniiichùw tomuto obrazu Oewynahraditelnau škodit ; nebo tito chtéwse dwéfe swého re-fektormm zwétsiti nad nimiž se pràwé obraz tento nalezà, dali Weliky kus s nobami Krista Pana a néktcr^ch apostolùw odrezati a tim zkomolili a zhanobili tuto nàdheru kràsoumy. Boku *^26 dal mu jakysi Meriulansky mastickàf posledni pomazani, ant so cbwastal, že znà tajemstwi zbledlé barwy ocerstwiti, *a které sibalstwi 500 lir ode zde j sich Doininikanùw dostal. W posledni francauzské wojnè proinénili Fraiicauzi tuto sin na ^onirnn a thn dowrsili tito w zdelani Omaro wé pocet hfichùw
proti obrazu, ktery zaslaužil aby we zlatem palàcu cbowàn a swcjcarskau stràzi predi zbaubci obhajowàn byl. Schodem asi 10 stupiiowym wystupuje se na prkenné pfed nim nyni wy-stawcné leseni : tato pfizen wsak ne kazdémii se propùjcuje a stoji zwlàstni obdarek. Ale odmèna za to jest stonàsobnà. Na wzdoru otcimskynilosùm, sila, ziwotakràsa pùwodni, ktcraii da Vinci tèmto obrazùm wriechnul, nemobly byti zniceny ! — Již skladba a skupenstwi osob prozrazuje mistra: we Stfedku Kristus, wukol ného 12 uceiukùw ne osamotnèle sedicich ale na 4 ziwé hromàriky cili tfiriy, kazrià po tri osoby, se sau-mérné rozdélujieich. Umélcc tento umél kazriému apostolow» obz wlastni ràz dati, ktevf i na wycichtych barwàcb cele poznati se dàwà: Jakuba wy zu amena wà slechetnomyslnost; Filipa ohniwost a prudkost, nebo podpirajo se obèma rukania na stùl, zàdà odhodlané zwèdéti, kdoby ten zràdee byl; JtdàS mà oblicej w némz neywyssi zloba a zpronewèfilost hnizrii a oš-kliwosti i hnéwem srdee proti nému naplnuje. Illawa Janowa pina milostnosti, okrauhlà, krotka, prawéslawjanskà; Petr a Ondfej maji rodinnatl podobnost, kterà na prwni pohlcri zwé* stuje že bratfi jsau; ostatili apostole zjewuji zptisobem wla-suw, raucha a jinych znakùw kinen a kraj zidowsky, z néhoz pochàzeli. U prostfed techto hwèzri leskne se bozskà osob» Kristowa w newymluwné tiché welebnosti a jasnosti. Dika fizeni božimu, že tak mnohé a stare k o pie tohoto obrazu mame, z nichž nékteré dosti wérné wiastnosti pnwodu wype-dobnily. Leonardo da Vinci, narod il se w inèstecku Vinci 'l Florencie r. 1444. zemfel r. 1519 we Fontalenbleau w nàriiéi Františka kràlc i'rancauzského. On byl snkem Michaia Angela? a mužem wysoce ucenym.— Jeho obrazy prozrazuji hluboké studium psychologie a pbysiologie. Pfi patfeni na tento obraz? zwlàsté jeho leby a twàfe, napadlo nàs to pokušeni my sliti) zdali tento Leonardo w néjakeni swazku a porozmnéni nestàl se sauwékCin jemu Janem Glogowskym, jeni pràwé tubo casa prwni byl, co Leboslowi na AkadeiniiKrakowské, a tak tedy dàwno pfed Galloni, liciti zaéal a r. 1501 i zwlàstni knihu craniologia" s wyobrazemini hlawy a jeji éàstok, tiskom na swétl° wydal? To jisté jest, že i Leonardo psal nejen Anatèmi* lidsk<~ ho tUa^ ale i Physiognomiku, Leonardo mnoho hlaw a twai'1 prwé reysowati probowal, nežli se mu jedna zdafila, pfi ni» potom zùstal.
Obrazàma Medulanskà, a spora i Akademie wéd i uménn jest w palàcu Brera feceném, w némz pfedtim Jeztuté bydlel»-
Kazdé nawstiwem obrazàrny byl prò inno swàtek a radowàn-ky. Tato Sbirka obrazùw a sàdrowyVJi odlitin patfi k neykràs-néjsiin w Italii. Tri stare a tri nowé, teprw shotowené a kn Wybràni anebo prodani wylozené, obrazy swahili a pfedpojali i zde tak mail pozornost, že byrb se k ostato ini téméf newsi-mawym a nesprawcdlivvyin byl stai, kdybych sobé nebyl již w Benatkàch urnimi, jednostrannosti se warowati. Proto aspoii tolik panstwi sem nad sebau obdržel, že sem wse co k widéni oylo farine a trpèliwé prebledi, ale kniilàckùm oblibenymi potom, po wykonané pràci, opét dwa i tfikràte se nawràtil. Ori-dàwky cili Sobàs panny Marie s Jozefem od Bafaele r. 1504. jest prwni perla w této Sbirre; toto byla koruna mych kràso-OninyVJi uziwtiw w obrazàrnàch wlaskych. Kràsa awàznost w tuhém swazku jest charakter wsech obrazùw Bafaelowych, ftie zde tkwi jesté cosi tfetiho což nelze wypsati, co se widéti m"isi. Zde sem eitil, cu ostrowtipny Lužicaii z Kamenice — I^essing— onau wy^powerii fleti chtél : „žeby Baiaci i bez ru-W malifem byl."— Bafael zemfel w 37 roku ziwota, jakàsi màjo\và mladistwost rozestfena jest po wsech osobàch jeho °Waznw, newy uùmije ani starcùw.  On sloho swého nikdy a nikde nezmerni, wsudy jest tenryz, na obrazech w Benàtkàeh, We Verone, w Brescii: wsudy mlariyS spanila, diwotvvorny, i10"« kazdy jebo obraz jest malif sky zàzrak. Co tomuto obrazu J^tè nad to zwlàstni cerni dàwà jest to, že se Bafael se swau m'Jenkaii zde do tohoto komonstwa postawil. — Drnby obraz P&uiatn^ w této Brere jest Zw&tottmm' p, M. od Jana Sanzia, °tce a prwniho licitele Bafaelowa.   Srownàwàni techto obra-ZllW ori otce a synaaslakowàni onéch k ras, které se u toho jen 00 paupàtka, u tohoto již co rozwitàrùze zjewuji, pùsobilo mi 2^vl;ištiu radost. Tfeti obraz zde mne obradowawsi byla Vetms °n Felice Schiavona.   Tito Schiavonewei mne, co vvérni pfà-a upfjiimi spolmonaci, na cele této ceste sprowàzeli wsu-(jy kroky mé mi oslazujice a okrašlujicc.   Tato Venus cele se "e'i od jinych tohoto druhu. Powazujemeli ji w blizkosti, zdà Se? jakoby cela toliko jednaii. jedinaii barvvau malowàna byla, nfznainenàme na ni ani swétla ani stimi: ale cim wice se od jù odrialujeme a k tomu prawému stojišti, z nehož powazowàna "ftì musi, se bližimc, tim wice se wsecko okrauhli, od p!o-[% plàtna odluštuje a jakoby dwihà aby nàm w austfety šlo. Takowy^ učinek umi prawy mistr zpùsobnjhn uzitim barwy a sWétla wyrarowati!— Hledali sme zde pilné i néjaké obrazy °d Lukóse Schiavona, malife Medulanského, jenž byl liciteli
lem Hieronyma Delfiona: a wsak nic nàm pud oči nepfišlo; w saukromych sbirkàch hudau ncomylné jeho pràce, ale techto je \v Modulane nesmirnc nmozstwi. I tento Lukàs byl dojista synem nasello nàrodu, snad i auriem rodiny Mcriolské. Zde se nalezà i pruba čili prwni wykres hlawy Kristowy od Leonar-da da Vinci prò wyse zpominauau Weéefi čili Zrariu; a od Pawla Veronesa Narozeni Pane, Swatba \v Kàni a Umywàni nohau , wsecko w jeho obycejnéin blesku a tresku plném slohu.
Z nowycb, zde w pfedsimch k wyhrani a ku prodani wy* lozenych, ploriùw malif skych libili se mi tež tri obzwlàsté, totiž: Potopa od Karla lieiosa, welikansky obraz, smodo myslénky mluwné barwy ; potom howorek an zemiraje meč pomsty swémusynu proti Tiirkùm odewzdàwà; osoby a obli-čeje to wéru wice serbské nežli grccké čili hellenské, tak že Cohstantin Sarlatorozenec mezi stai širni a profess. Fallmerayer mezi nowymi spisowatcli nezle maji potwrzujice, že nynèjsi Now ofekowé wctsim dilem potomci Slawjanùw jsau ; a wsak mlad^ tento nojmenowany malif wscmoznau pozornost a podporo zasluhuje. Powédomost stolctého snàseného otroctwi a wrauci làska k nàrodu swéniu switi se jasné z basnauciho již oka. Tfeti obraz pfcristawowal predmet ze slawjanského ži-wTota, totiž Mazepn od .Francauza Plorare Verneta : kràsny tento a mlady polsky šlechtic pfiwàzàn jest na hfebet diwého k oné an s nim pfeS paustè i lesy ewàlà. Nekolik plachych wlkùw skače za krnwinami jakoby nalaupež cekali. Wjdiorn^ to ob raz a polrieri jeho elektrizujiei. Vernetowé francali zšt i proslawili se již dàwno, jmenowité R'areJ, wyobrazowàniifl koiiùw, toto mislrowstwi zriédil i Horac. Tento snèzny bélon* jak Inde, jak uslochtilé zwife! Jin^ bàzliwy anebo stfedni malif, byli)} tohoto kwétaucfho mlàdencejisté na néjakovvao tmawobarwao škapu posadil aby tim spandali postawu onoho powysil.
lì Aoibrozianské knihowny tež jest znamenita sbirka obrazùw , jmenowité: Tri kralnwé čili Mudrci od Wychoriu od nasello O/i ri reje Schiavona, rozuiity obraz wypraeowany s jakaUSI zlatostkwélau čistntau a nèznan rukau. Widéti zde i obrazy od Néinrùw , k.p. Huberta, Diirera, Holbeina, Kranacha? Mengsa, a wsak màlokdo se pfi nidi zastawi, jsaiit oni zde, tak jako onen gothirky chràm, cizozemci; jejich obrazy nejsau plodem tohoto powétfi a porincbi, ani techto sten a zdi, i"11 techto swazkùw a pomérùw ziwota: sloweni oni nejsau zd<3 doma. 0(1 jinyeb obdiwowaoé malilinké kwitky, inainwan4'
na slonowé kosti od Jana Breughela, inno se nejen nelibdy co malichernà uiuclcckowàni a pràzna mozolowàni, alese mi i zoskliwily proti), že malif tento pfi nich oslepnul.—Kràsounia «leni prò détinské lautky a bawidelka. Mne wice tešil zriecho-wany wlastnoruéni karton (nàstin) ke školo Atbenské od Ba-i'aolo, potom kopie Meriicejské Venule, Laokoona Vatikanske« Ito, Jlorkulesa Farncského a jinych.
YV bihliothcce sainé ukaznji se co fidkosti: Kukopis Ra-finìho preloženi Wàlky Zidowské od Jos. Flavia, asi 1100let stary a na stromowé kùfe psany; dila Ambrozowa; iisty na silèni Tridentinsky se wztabujici od Karla Borromaca hned eele psaiié, lmed podcpsané; spisy Virgilowy s Petrarkowymi wlastnorurnimi poznamcnànimi na krajech; jeden codex cy-nllsky, palimpsest Ciccronowy feci prò Scaltro, nari nimž Carmen Seriulii; Uliilowo Evanjelium Matauše, Bukopisy Leoparda ria Vinci atri. Jeden vveliky^ foliant obsabujo pùworini Hsty
tureckého cisaf e Bajazeta poslane papezowi Iiinocentiowi Vlit a Alexanrirowi VI. s pripojenem latinskym tlumocenim. Zisk sotwy milze pfàtelstwi na wyssi stnpeii mezi auhlawni-!m jinàce nepfàtely sraiibowati, jako zde. W jediiom psani Balzerà od r. 1492 na Innocentia stoji: „N. veniens rieclaravit, 90aliter cupitis et ainatis et iibique magni facitis res sacras et a(liiiirabilis divini et magni Prophetae (Mabomeria) et Domini •«80 Christi." — Nyni ma Modulali jedinkého na slowo wza-t(dio spisowatele, Alexanrira Maiizoniho, asi 50 let majicibo, JL'bož roman: Promessi Sponsi, welice se cbwàli.
Z riiWadel zricjsich téméf jen jerino sme, a wsak pilnè ro\vali, totiž La Scala, které k neywétsim akneykras-Pejsin, w Europe pfinàlezi; jest w ném 6 pater cili poschorii a kazdé z techto ma 42 lože, tak že asi 4000 riiwacii pohoriiné Smèstkiiati se milze. Ozrioby riivvarielni sotwy wy^se již wy-stiiupiti inoliali, nežli zrie, kazrià nowà opera, mà i cole nowé dekoracc. Diwadlo trwà ori 8—12 horiin; kde wsak mezi ope-^0 i balèty se prowozuji. Dwé wéci se nàm zrie pfedee neli-[Ji'y, prerine nmozstwi huricbnikiiw totiž 100, tak že hliik «0dby celyzpévv pohlcujc aniž co z tohoto slyseti neriiinli ro-Zl»nèti; jeriiiozpéw (solo) méloby jen nekolik liuriebiiikuvv sprowàzeti, kùr tfebas wsickni; potom ntzriwofilost a rozpu-stilost, kterà vv celém obecenstwu paiiuje; ticho jest zrie jen tody kriyz se arie zpiwaji, pod recitativy chodéni a mluweni téméf jak na ulici. — Pan W. Bfezàk, tušim Cedi, kapelni Wtistr pfi zdejsini Bakonském regimente, složil nékteré ze
12*
ISO
slawjanskych, zwlàsté illyrskych, nàrodnich inelodii do not, které se tak wseobccné zalibdy, že w tomto tbeatre casto s welikau pochwalau obecenstwa brawàny byti musely. Luit-pold, knize Baworské , slysaw je zdo brati, tak se do nich zamilowal, že jo sobe i hned pfepsati dal a se sebau domuvv wzal.
Mezi wytvvory nowéjsi stawby a fezby zasluhiije pozornost bràna: Arco delta Pace, od Napoleona r. iSOlzacata, na pamàtku witézstv\ i u Marenga. Slaupovvé a oblaukowé jsau utèseni, ale mezi konémi zde postawenymi a mezi konèmi w Benàtkàeh na pruceli chràmu Swato-Marskowského—jakow^ to rozdil ! — Slawnà sorba Tbesoowa od Canovy s ohrazem Na nolconovvyin, nyni weWidni se nalezajici, byla prò tento oblauk urccna.— Nedaleko odtudto jest Circus cili Amphithea-ter na zpusob Yeronského, z kameni tosauého sezrièn, prò 30,000 riiwaèuYV, prò konicwal, zàwod vvozùw atd. Circus tento i wodau naphién byti mùze prò lodni bojo. Malicherny wsak jest u pfirownàni k Veronskému.
Již rečeno, že w Modulane wojsko leži w némz se mnoho evaoj. Slowàkùw , Cechitw, Morawanùw a Slezàkuw nalezà. Pfedtim evanj. wojsko nemèlo nikdo zwlàstniho duchowniho pastyfo; teprw zwécnély cisaf František ustannwil pio Evan-jeliky, jak Augspiirskébo tak i Flelwetskébo wyznàni, zwlàstni polni knéze w Italii piacene od stato. Z evanj. strànky jest Dwoj. p. Bukvva, Slowàk z Nowolnadské stolice, prwni w tom aufadu. Sluzby boži konaji so kažriau nedèli ràno o 7. boriine. \V neyblizsi nedèli, bylat tušim 17 po Trojici, i jàt som nawstiwil kostel ten, riosti prostrami)/ a cist.y, we vvojonské Kasàrné. Krio wyslowi man radost, kdyz soni se tu w tomto eizym rialekém swété, uri walného sluoniazriéni, nàbuziiym mne znàmym zpéwem : Bože wérny, Božo!— w milé niater-ské zlatozwiiéné feéi pozdravvena slyself Posadil seni se uprostfed wojska, mezi mé krajaiiy. Dw. p. Bukvva spatfiw inno pfišel ke urne a chtél nino wselijak k tomu donutiti abych prey jà—kàzal.  „Oripustte , pf iteli, fekl jsem, jà cestii ji abych oripoéinnl, vviriél, slysel, poziwal— nikoli abych riélal a nilu-wil: ode ninoba let slysini sebo mliiwiciho, chci nyni i jiné mluwioi slyseti; a vvšak prosim wàs tak swé wéci konejto, jakoby inno zdo nebylo." Dw. p, Bukvva wystaupiw na ka-zatelnici feciiowal o mirti*      nejistoté a potfebé pamatowà-ni na ni. Pan Bukwa jest feénikeui borliwyni, myslénky mà hojné, pfiklariy ze ziwota vvojenského wàzoné: jen škoda že
p čist o tu a prawidèlnost reči slowcnské, anobrž o eelau Mluvv-liici inatereiny tak malo pečnje! — Neni možnafečnikem byti bez dokonalé znani o.s ti té reči, vv e které inluwime. Ty ney-vvznešenejši a ney diiležitejši myslénky tratéji wsecko ceno, oblečemeli je do spinawého aneb roztrhaného rancbà. Co k ras-ného, prawidelného a cbyby pràzného jest, aneb at sepospo-lité wyslowiui, co umytébo a uccsaucho jest w feci, to citi i obecny lid a wzdélàwà nim i swé srdee i swau kràsòchut. Mezi kniliami p.Bukwowyini widéli sme némeckého SchiUera: to dobre! madTarskébo Kišfalndiho : i to dobre! rozliČne vvla-ské kniliy: i to dobre! ale ani jednu češko slo wenskau, wy-jinauee dwé neb tri auf ed ni: to zle!! M> sme wsecko toto, což nam na srdci Ježclo, Dw. pano Bukwowi i upfimnè wy-znali a fekli: i mamet narieji, že tuto naši upfiinnost na z lan stran k u wyklàriati nebude, Musimet již začiti s našim narodom a jazykem jinaČe hospodafiti, obzwlàsté myjeho duchowni vvùdcowé a licitele: necbeenieli aby zù sta wal na wéky w baiiebném détinstwi co powrhel jiuyeb nàroduw.
Mrawy a zwyky zdejši slechty welmi se podobaji tyniz polské sleehty : iiiicno, bučno— a w paty z Unno! Miiozstwi sluzcbnikuw a béhaunùw, stkwostné raucho, nàdherné equipari' a tohoto wseho chwastaWé pfed swé tem ukazowàni — toto jest panujici tón Medulaucanuw. Pod wecer se cely Corso heinzi wozmi a lamini, malo kde si) seti rozmlaUwàni aneb spoleénosti, wsudy mlceliwost a samoswojnost a odtud wy-plywajici rilauhochwiluà kratochwil. Na prochàzce u Corso ukazowàno nàm inatku, kterà již swau tfeti deeru jistcmu, na wenkowè u mèsta bydlicimu, slechticowi prodala a po case opét každau zpàtkem wzala.— Ostatile na stkwostné tabule, innuba jidla a caste hostiny nedrži zdejši šlcchta tak mnoho jako k.p matfarskà: jsau zde zwlàstni kiicbafowé, s nimiž cele dom)' a rodiny zawàzek (kontrakt) na niésic, na rok odela ji tak, že hud" oni k nemil obériowati pfichàzcji, bucT on jim do domu jidla posila. Odtud pochàzi, že w nèkterycb domicil ani ohnište ani kuehyné neni. Ne) škareriojšt, téméf w cele Italii ruzšifenf, obycej jest ten, že zamordujeli kdo koho, z jakowckoli pficiny, tfebas i zjewné, takowého utikajiciho wraha nikdo nejen nczastawuje a nelapà w bèhu, ale kazdy mu jesté \\ aiitéku poinàhà, aneb jej i skrywà. —
Jednobo due w ulici ucylirinatcjsi k wvVhodni brànè we-daiiei , uwidimc zdalcka w austfety nani jdauciho muze, wy-soké postawy ; lidé ostami se ačkoli s welikau šetrnosti, od
ného ost^chawé oristraiiowali, my aie a naši oratele znajiee jej pokojne a s pozdrawcnim bJizko wedle ného prešli sme. Byl to c. k. ritmistr, ze stare, slaAvné slawjanské rodiny po-chàzejiei, hrabé P.... e, jenž nekolik riniiw pfed našim pficlio-dem to nostésti mèi, že odo wztoklého koné pokausàn byl. Nedlauho potom éetli sme wsak w Nowinàch tu pfijcmuau zpràwu, žep. JozefLalic, tež Slawo-Illyr, oritela notar w méstecku Wrbowsko w Horwatech, muze tohoto stasine wy-hojil znamym swym lékafstwim, ze zrostliny Itone (Gentia-na cruciata) pfiprawowanymi, které od swého testa zdédil, a za jehož objewoni od Bakauské wlàriy i znamenitau odine nu 10,000 zi. i rocitau doziwotni penzii 800 zi. obdržel. P. Lalic široko daleko wolàii bjKvà do cizy^ch krajin k leeoni pnriob-ny^ch chorob, a wsudy se zdafii^m prospéchem. On udèlà z oné zrostliny odwar (riecoct), wlcje to kdyz se nemoc jewiti poèma, do ust pacientowi, nacež tento se notne w> poti a wy-spi: a s tini je konec wscmu nehezpccenstwi. Mnohot sem již w IJorwatsku slysel n panu Lalicowt a tési! se nemalo nad tim, že i tato cest, wy naloženi jisrého léku proti wodeMzni, této snad neyhrozné jši nefesti ciow ècenstwa, našemu narodu za podil se dostala.
Wenkowsky dùm sezahradau, Murkety Sùnonettg, asipul hodiny od mèsta wzdàlcny, pamatny jest bozpfikladnyni ohla-som, antozwena hlas Jirisky 40kràte, zwuk wystfeloné pistole GOkràtc opètuje. — W Linterné (cili l'inferno) tež w blizkosti mèsta jsau rumy letohrado Petrarkowa, kde 1355 po smrti Laury pf ebj/wal, znélky skladal a rozprawu : De remedm utrìusque forttma*, psal —KJàster Chiaravalle lezi tri wlaské mile pfed porta Romana: zde jest hrob rioteené kacirky ceské Wilhelminy.
Monza (lat. Monoetia, za starodàwna Mognntia, sr. Moline) méstecko, jest od Medulànu asi '2 hodiny wzdàleno, my wsak na parowoze za 13 miniity (a tak tedy asi zacelau ètwrt hodiny) tam preleteli sme. To byla mà prwni wozba pàrni-kowà na suebu, mà neyrj cblejši cesta w ziwot è. Tuto rych-lost i potoni na zàdné železne draze sem nespatfil. Stromy, zahrady, wéze, wesnice nkolni jen zasuniély a pak opét zmi-zely. Neypainatnéjsi jest zdo chràm Jana Infestitele, pio jeho starozitnosti a drahé poklady. Dóni tento od kràlowny longo-bardské Thcodolindy založen byl, jeji podobizna zde stoji. Sakristie pina jest ncnccncnjfch klénotùw, zde jest k.p. pur-puropsaii^ Graduai od Behofe I. kràlownè této darowan)',
strihnin slepiče s kufàtky; naprsni križ, n hfehen teto krà-lowny, welikà ciše jeji, z uiž obycejne pijelà, cela z jerino-ho koso Saiiru. W samem chràme w oltàfi jest ona lustori-cky pamatnà Železna korana Lonf/ofxirdìw. Ko spatfeni této wyhledàwà se zwlàstni dowoleni od zdejši wrchnosti; a pfed-hèzué složeni 5 Frankiìw. My wsecko toto urinili sino, jà ale slyse, že se tato korona s križem k polibeni podàwà, ostychal seni se co starokoty protestant k oltàfi tomu pfistaupitì, abych inyni kaeirstwini, ostatnim nàboznym diwacùm a libacùm, k pohoršeni ucslaužil, procež zùstal seni puzariu opfen o pilli. Zpo-zorowaw to jeden mlady knéz pfistaupil ke mne wlidné a po-jawniiie za ruku, fekl: ,,Wy jste jinowérec? mi to nie neriélà, podTte jen, oripauštime wàm i kl e kani i polibeni!"— Po ob-drženi techto oripustkùw šel seni až k samemu oltàfi tini po-léseiiéji, že tam již i nekolik Anglicanùw obojiho pohlawi stàio a cckalo, ktef i tézncbyli z tolioto oweince. Snéti auka-zowani tohoto swatonstatku riéje se se mnohymi obfady a okolnostmi; niše se cte, febfik se donasi a k oltàfi pfiklàrià, dwojité dwéfe welikyini klicemi scodmykaji, a uékolik; kné-zùw a kostelnikuw wynfmaji a k zemi spaustéji tento do sti težk^ kfiž, w jehož stfedku wprawenà jest ona koruna, wr koruné ti wniter jest zelezny kruh, die powésti z jednoho lùe-bu kfiže Kristowa ukowany. Koruna ta zlatem a drahokameny ozdobenà, jest asi 3 caule široka a tak auzkà, že Jenna temeni sedéti illusela, ant se dospélà hlawa w ni nosméstkna.— We dwofe chràmu ukazuje se we wyklenku stény kostliwec Hek-tora Visconti, na némz jeste i ktiže. Asi ctwrt hodiny odine-steéka jest letni sullo mistokràle s rozkosnyni parkem, milo-hràriky a s wézi prò wyhlidku na rozprostirajici se zde raj Medi dan sky^ totiž kraj Brianza jinenowanjK W Monze cesto wal i nas naši pfàtelé slawnyni wineiii Asti zwanyni, od jeho wlasti w Piemonti!, jenž jest rodisté znanienitého wlaskcho bàs-nife Aliieribo; wino to jest barwy nàzluté, ebuti sladkoostrc. Zde ncktefi z nasici» éesk/ych pfàtelùw ucinili to poznamenàni, proc se prey iiiluwi Slawjanc, proc ne Slawahé Slawené, ani prey to prwni neni nàrodni. Ba neynarodnejši, fekl sem jà, wzdyt i sami Cechowé fikaji rozpiat, pfepiatost; a osobni Biirjan, Kucian; hruhian , bocian; a jako se fikà Bos Rosian Bosianka, Serb Scrinali Scrhianka, Weljan Weljanka, tak ì Slaw Slawjan Slawjanka, at o kfestian, mèstian aneb stasene kfestan mestali a jinych seni pàtficich niléini. Již i pfedtim jinde na naši wlaské ceste, a wsak obzwlàsté zde widéli sme
ukaz, na zdejši Staro-YVenety nàs ziwè upom i naj i ci : totiž, naše h'ornnné "citi kohanti stromu, které se zde Kuhani ho-kané (sr. kok, kokoš, kohaut, kokot Jingam) naz^waji. Jsau to stromy cili bfewna z kùry olaupanà, w zemi upewnénà a wysoko primo strinici; na jejichž wrcholku wiseji sàtky, stuzky, lakoty a jiné wéci, které ten riostàwà jenž nahoru wyleze : cehož obširnejši wypsàni wiz w nasicli Zpéwnnkéch I. str. 428, a we Slaw e Itohy/n str. 172. 286. Ponèwadz se tento staronàbozensky obrari a lira s nini spojena jen u Induw a Slawjanùw (cistych neb ponèmcenych) nalezà: slušne jej i w borni Italii, ant dàle sotwy sabà, za rumy a pozùstatky Slawo-Wenetiìw držeti nnižeme.
I z Benàtek i z Medulànu diteli sme zatnciti cestu do Flo-rencie a Biniti: ponèwadz ale my, pio kràtkost caso, pasy toliko od méstskycb wrclmosti sme mèli, nikoli od si. Consi-lium a Wlàdy: zdejši pak Guvernatorowé k podepsàni tako-wych pasùw do ciz^ch stàtùw zplnoinocnèni nejsau, a Jebo c. k. Wysost mistokràl Rainer, w némz naši nadéji sme skladali, pràwé nekolika dny pfed našim pfichodem, do Widné odjel; odtudto pak do Widné psàti anaodpowéd dwa snad i tfi tydne cekati, težko anobrž prò nàs, jtmž auf ad cas wryinéfowal, nemožno bylo: odewzdali sme se, rž ne bez bolesti, do nepro-ménitelnébo osiidii. Jà jmenowité kojil seni se nadéji budaoc-nosti, že se snad pfedee jesté nékdy pfiležitost nasky tue k uspo-kojeoi i této wrauci tuzby, tak jako se nadafila ku spatfeni Benàtek; že již byli tam krom tobo Sìàwowé a Cechowé, kte-fi nàm opsàni taméjsich kràsot a pamatnosti podali, aékoli p. Pabìeky welmi skaupé a p. Kopitar jesté skaupéji ; že celau Italii najednau chàpati a cititi nelze, ant to prò tak kràtk^ ras pfimnoho jest i prò ducha i prò srdee lidské; a naposledy že cim hlaiibéji do prostfedni a domi Italie, tim méne siaWJan-sky/cb ziwlùw, riunùwajmen mistnich se nalezà, ant Wene-towé 1 oliko homi Wlaehy až k ilei wetsku a Tyrolsku zanjimali: jà pak bez slawjanské narodnosti ani W ciziné žiti a prito-wati neebei.— A bytby se ti i to stesti nikdy již za podil neri ostalo, Bini a Vesuv spatf iti : riéknj Bobu, za to co ti posawad dal a popfàl; pfestan na tom, že si zde tak nmobynii no-\\ ymi city duši swau nachowal ; uziwej a kochej se jesté w toni co maš; co nelze, tomo dej w^bost. — Zmuzilé odwo-leni, ustopnost a opusténi zàdaueicb wéci, casto neni menši cnost, než pfes wsecky pfekàzky se prolaniujiei odhodlauost a neumorne hleriàni pokladùw*
lìrianza; Como ; Leceho ; Veitlin. IJwahy nad tlorno-WIachy.
Jako mladi lidé widauce že se již Masopust ku konci chyli pospichaji jeste wsemozné posledni jeho dny a noci, plesy a rozkoše užiti : tak my opustiwse Medulàn chwàtali sme ku spatf eni ostatnich jesté kràs a wzàcnosti Italie. Spolu s mirni w jednom welikém kocàru j eli dwa knézi a dwé pani z Medulànu. Jeden z onéch knézù w byl wazny^ muž wzeslého wéku, drže w rukau Breviar Ambroziansky ; on nàm o stawu knèz-stwa a nàbozenstwa we Wlacbàcb neywèrnéjsi zpràwy podal, mluwiwdosti dobfe latine. Jiny byl mlàdenecek asi 11 let)/, jmcnem Francesco Caimi, a již kanownikem S. Ambrože, se znamenitimi ročnimi dùchodky: jebo otàzky i odpowédé, anobrž cele chowàni se bylo jesté détinské. Rodimi jej pfiméla k tomuto stawu, majic dèdiené j)ràwo porauceti nékobo na tuto wynosnau kanonii. Tento a onyno dwé pani neumély jen wia-sky. Mladši z nidi mluwila wlastinu delikatné, slowy pfede-nyun, w hedbàw a sarlàt zawinutymi. Podélowali nàs téméf nàsilné titn dobf i lidé wsemi wlaskymi labiìdkami, které pfi sobé mèli, zwlàsté salami a ocukfen^m owocem. My sme se totiž jejich wdaskym obycejùm a zpùsobùm wsemozné propùj-cowali, což nàm jejich dùwéru a pffzen ziskalo. W tomto to-warystwé pfinuceni sme byli ustawicné whisky, tfebas jak zie, mluwiti. Mèli sme wsak tu w^hodu, že nàs tyto spolu-cestowatelé na wsecky kràsy a paniatnosti rajského okoli ììrianza (Brigantia, sr. Bfeg Bfegaty Brehowat)/) pozorny ucinili. Okoli to zaleži z rozkosnych paborkùw cili bfehùw a nižin mezi obéma ramenama Comského jezera. Neywyssi chluni, Villa Brianza s hradem a wézi, slaužil lombardské kràlownè Tbeodolindé za b)dio. Wsudy innozstwi weselych wenkow-skycli domkùw a letohràdkùw, jenž se Kapucinky jmenuji proto, že nawzor kapucinsk^ch klàsterùw budowàny jsau a mnohé chyzky ku pfijati hostùw maji, ktef i se zde casto a hojoé nachàzeti daji, od jedné kapucinky ke drubé putujice a poliostinstwi poziwajice. W mèste Como (Chuni Chi um) na-rodil se Plim'us mladši, weseloherccky bàsnif Caecilius, dCa-niiiius jRuftts, jenž déje Trajana opéwal. Na wrcholci cblumu, pod nimž mèsto Como leži, jsau pùwabné zbofeniny hradu
Baradello (sr. bardo brrio). Cajus Plinius \y liste Caninowi Ru-i'owi I Lib. 3 Ep. takto piše : „Quid agit Comuni tuae nieae-que deliciae? quid suburbanuni amocuissimum 1 quid dia por-ticus verna seuiper? quid Platanon opacissimus ì quid Euripus (wodowod) viridis et gcmmeus'? quid subjeetus et serviens lacusi—■ quid balncum illudi 9 quod plurimus sol implet et cir-cumitf—Si te possidcnt Felix beatusque es ! atd." Studnici pak Coniskau takto opisuje L. IV. Ep. 30. „Fons ori tur in monte, per saxa decurrit, erupitur eoenatiuncula inanu facta : ibi paululiim retentus in Larium Iacum decidit. PIujus mira natura: ter in die statis auctibus ac diminutionibus crescit decre-scitque. Cerni tur id palam et cum summa voluptate deprehen-ditur. atd." Tento listje zde, do wlastiny pfelozeny, namra-morowé tabuli wyryt.
Nyni se již wysoké wrchy a skàly pfed nami otwiraly, na obloze širil se cerny mrak, prudky- witr se strlmul : my pràwé dojeli sme do Leccba, mesta u jezera Como, nàramny-mi skalisky obkličencho. Bylot o nešpofich : ponèwadz zde wecefeti sme meli, jà pouziw času, šel sem na zdejši wézi, abych spatf il stroj Ambroziansk^ch zwonùw a zpusob zwo-neni, kterj/ se mi w cele Italii tak nepfijeinny hfti zdàl. Nebo wlaské zwoneni jest jakésihrncowàni, podobne našemu biti na zwon w čas oline. Zwony zdejši maji wedle sebe weliké dfe-wené kolo o než prowaz otočen jest, jehož jeden konec dole u wéze se tahà bez pfestàni, tak že se pfi tom ccìf zwon, čim wzhùru tim doliì, pfcwracuje, což neharmonicky Zwuk piìsobi. Toto se naz^wà ambroziansk^m zwonénim. Wyldédna oknem nyni z této dosti wysoké na kopci stojici wéze, coseni spatfUf Wsemohauci Bože, diwadlo sotwy kdy widéné! Cele mèsto a okoli tmawau noci zakryté, wichfice unàsela cibly i stf echy, bleskowé hromonosni kf ižili se bez pfestàni : pode mnau chràm pln^ lidstwa wccerni nàboznost wykonàwajiciho a pfi pocàtkubatifedomùw utikajicriio : i jà, ač sein nàdestnik mèi, pfedee prò pfiwal a wichfici nemoha ho ožiti, znacné promokly do hostince sem se wràtil, kde moji druhowé sanie prawé wlaské j i dia, jakoby na rozžehnanau , pfiprawiti dali. Mezijin^mi neylépenàm chutnala Pocon wct,e///,t.j.wlaskà z kukufice udélanà kaše na niz mala smazenà ptačata. Jest toto labridka wsech Wlachùw. Wyznati wsak miisime, že Wlacho-wé wùbec w jerieiri a w piti mirni jsau ; na kuchyni a ria bfièhu jim tak mnoho nezaleži, jako na kràsnych stawenicb, na sochàch a obrazich , na diwadlech a operàch, na sbirkàch
pamàtek a starozitnosti— totot jest jejich kažriorienni pokrm; i obecny a newzdèlany lid o tonato ni) sii amluwi, w tomto swau rozkoš zakiàrià. Sochy, rytiny , obrazy w méstech aneb na policli a silnieech od wselecnikùw poranéné; Stèny chrà-mùw, niostuw aneb jinych wefejnych budow od surowctiw zohaweoé aneb zacarbané, jako bohuzel temer wsudy av Uhràch — to sme wr Itaiii na cele ceste nespatf ili. Lid, i sama luža, wsudy citi zwlàstni uctiwost k w^tworùm kràsoumy. — Wùbec sedlàk a rolnik w cele Italii jest zdwofity, weselého oblice je, hlawu primo nesauci, swobody a clowécenstwi sobe powérioni, zi w o tu se radujici a wetshn dilem maje tny : ne jako naši zotročiii cbucTasi a manowé. Ale jak to jinàce i IiaHì muze? Wlaské pfislowi prawi : „Sedlàk jest jako wawfin , cim pilnéji sepolcwà, tim wice woni a owocc prillasi; ita-proti tomu ceské pfislowi fikà: „Scdlàk jest jako wrba, cim ji castéji obraubàs, tini se hustéji obali." —
Od mèsta Lecco až do Inšpruku jeli sme s diiižanci cili postowskym wozem. Naši Wlachowé a Wlachyné pofàd jesté drahny kus cesty s nàmi putowali. Od pocàtku naši cesty až posawad meli sme to neypfizniwéjsi počasi : wdnesninoc ale, mezi 3 a 4 Ripieni, zdàlo se, jakoby se wsecky strašne ziwly protinàm byly spiki) .Wichf ice abaufe trAvala od 5 wecerni hodiny do 1 po piìlnoci. Zdejši silnice auzcenade bfchcm Komského jezera se tàhne a jest jedna z neypamatnéjsich, nebo zdejšim k jezeru pfiléhajicim twrd o skalnem wrchtun s welikau piaci odziskana anebo w né wzriorné wlàmàna a uméle wTprawena jest. Casto jest pnìchod skrze dlatthé skàly prolàmàn, které prolomy jmcnuji se zde galeriemi, ony jsau co tunel anglicky. PraAVcno nàm, že již lombardšti kràlowé a jmenowité i Karel W. na této silnici pracowali. Mezi silnici a jezercm jestohrada cili zeri lokte zwysi. Až do Vareny stastné se probil nàs pos-tillion pfes lijawce, pisek, kameni a ruceje (prudké potok} ) z bor na silnici se auprkem walici. Ale mezi Varenaii a Rela-neni zustali sme wézeti. Silnice zde tak. kamenim a piskcm zanesena byla, že cele kopce pfed nami staJy a k oné s dupo-tem a ržanim se zpinapcc dàle nechtéli. My již pfedtim od Vareny \\ etšini dilem j)ešky sme kràceli po zdèném tom zàbradli pod slehy vvétru nad jczerem ant po ceste pro bahno a wodu nelze bylo. A wsak i tu dwoji ncbczpcccnstwi nàs obklicowalo : zbùry letali nàm nad Iriawami skalni lawiny, to jest, wètrem a pmvalem oderwané, strhy a dloniky skal z wysok^ch nad nàmi strmi-cich hor ; zespod otwiralo swtìj jicen jezero pod nàmi hrozné
se penici, zmitajici a wJnobitiin tirato naše boty i saty casto i obliccj opleskàvvajici. Jeden eli) boy krok na této zdi, bylby nàs we hrobé wln pocJiowal. Na stesti oswècowalo nani usta-wicné bl^skàni tmawau tuto paut. Jakowé to straSnokràsné diwadlo! jakowà to newidanà a newy licitelnà noe! Jezero plapolalo co phosphorské more w nàramnem koryté mezi ri wojim pohofim, z nehož sobé bromo wé wzàjemné otàzky a odpowè-dé dàwali dlauhoolriasnym jekotem jakoby jejich zpéwny kùr pfichod saudného due wital. Villa Pliniowa s jeji riiwotwor-nau studnici, chwéla a stkwèla se pfed očima našima co po-wétrn^ brad, z nehož se stinowé welik^ch techto Rim ami av promykàwali. Krùpéje deste stfilely z oblakùw na biadimi plesa, co kaulky a broky na celo nepfàtelského wojska. Naše pani we woze tak nafikaly, že, zwlàsté mladši z nich , ledwa sme ukojiti molili w zauialcm piaci ; rinihà ustavviené wolala : „Guai à me! o Dio ! Giesu Giuseppo Maria!" Jà wsak, Avyjina tu i tam okamzity pfestrašek, wice osiidii jinych než mého se ty-kajici, u prostfed Avšech técbto poltroni tak klidn^ a nepferié-šen^ byl sem, jakoby seni jisté byl pf cdkein znal, že pod moc-nau rukau boži jsaueim nic se nàm nestane. ,,Skoda, fekl sem k pfiteli Dolezàlkowi, škoda že tu Byrona neni, totby byl ho-(\nf pfedmét prò jeho hrùzu a zaiifàni milujici Muzu." — ,„,Ba škoda, odpowédél on, že tu neni List aneb Globuli pfi-tomen , aby tyto zwuky a city w huribu inverili.""— \V tomto položeni upéli sme až do switu, kde o pàté hodiné nàs Cou-duktor z méstyse Bedano saudee s nekolika chlapy, motykanii a jiirjhni nastroji opatf ené, dowedl, ktef i nàs z tolioto ba-hnitého a pisecného hrobu wykopali a protrhanau cestu kolik tolik k dalšimupokracowàni wyrownali a proklestili. Pfekràs-ny to byl pohled ràno na zàjezerni ty wysoké wrchy, mi se z nich nescislny počet wodospàduw zde na zpusob stéibrii^eh pàsuw, tam na zpusob neybélsibo mléka do jezera walil. Samo jezero utésené, stkvvélo se nyni jako laskawé oko matky zemé. Toto byla ona baufe, kterà av técbto dnech téméf celali jižnau Europu zàhuhné probéhla, Aririatickc mofe avIuo-bitim tak zdula, že w Benàtkàeh na namesti a rio chràmu Svv. MarkoAvskéhonakonriolàchplawiti se illuseli; we Francauzich bezpfiklarinérozwodnéni fek zpusobila; wUhràch, jmenowité av Pesti, stfechy riomùw unesla ase zemétfesenin riosti znač-nfm spojena byla. My wsak pfi této baufi slastnejši sme byli, nežli nàs welectén^ krajan kràl. Raria a Doktor Bene, Professor na Université Pestanské, jenž w cestovvàni swém italském
na Apeuinàch od toto wichf ice pfikwaéen byl, tak že wùz jeho pfekocen a màlem do propasti nwrzen byl. Anraz odtud na boku donosi tonto slavvny iékaf jeste až dom lì w.
Jezero homo, jiuàee u staršich zemépiseuvvi Chimi, Clium-ské, latinsky Lacus Larius, do stalo jméno od mesta nad nim Icžiciho Vhum, snad Chlum, ant skutečnč u chlumu cili wrchu loži; anobrž cely tento k tyrolskjmi a hclwetskym horàmzabi-hajicf kraj a kaut Medulànskcho wéwodstwi jmenuje se Co-masko, Chamsko čili Cltlumsko-, vv nàfeci krajinskem slujo chlum posawad làom, Homec, w jinych / w // ménicich Chimi, jako w/k a wuli. Znamo jest že jméno Chlum, Chlumec, Chlumsko, nesoislny počet wesnic a mest na sobé nosi. W Serbskn se nalezà nejen mèsto Chimi Ilum Podhum, ale i cele kmzectwi Zac/dumi^. Pràwé tak i zdo jest mèsto Chlum (Chum Como), okoli C hI umsko (Comasko), ih/umske CA umske (Lago di < omo). IV Cemohof i jeden z ney w) ššieh wrchuw sluje Kom, Welky h om a JVIaly hom. Jedno zv pfedhofi tohoto jezera jmenuje se ternoluo (snad pùvvodné Cernowo) ; feka z ného wytekajici Breiia (Breggia); okoli Serbelloni, mistni jména Vete so (sv. Wolos Wolos), Stavi/to, Leno, Nesso atd. Od mèsta Lecco čili Lecho jede se skrze Varerai, Belluno (sr. Bélany), Koreuo (sr. Kofon), Koliko asi pét mil pofàd mezi jezerem Comskym z lewé , a wysokynii wrchy z prawé strany : teprw zde se ot-wirà hlubokà, široka, 8 mil dlaubà Bolina Dol (zkazcné Teli Telimi, Vallis Tellina, zkràccué Veltlin, sr. luž dele delni misto dole dolni) niz feka Advva teče. Z Chlumu jrie tu cesta do Dolini/, anebo po wlasku mluvvé z Camallo Tellina. Od Benàtek tedy až do této Dolini/ wsudy slawjanskà jména a siepe je Wenetiìw. Tonto fetéz slawowenetsky prodliižuje so jesté i dale w sausedni zde krajo, tamažhluboko do liei\vetska, tuto do Tyrolska. Sanie jméno Ifelwet Uelwetia jest našim zdànim to, co lloiowat Itolo wala HolwH, das Alpenland, od hole die Alpen, a koncowky wat wiat wct ; tak jako Horowat llorwat Horvatia, Dalmat Dalmatia; wrchowat, leso wat atd. Srow. Slàwa Bohijnè, str. 288. o koncowkàch wat mat. Sem patfi i polské po-wiat, powét, wéta, t. j. vvlast, panstwi, kraj. Dol se w Del obycejnau zménau hlàsek a e pfczwukowalo, jako toply teply, dole dele, pope] pepel, rosa resa, nos nes, ho spod a hespoda, Gostimi! Gestimil, fiodrici Bedrici, Smo-linci Smeldingi, Vs oloti Weleti, Dolina Dolina (Tclina) atd. Tak se vv sauscdnim Tyrolsku a Kortitansku neywyssi pohofi posud nazyw à siawenské Itole (ném. Tauern). I w Helwetsku
jest mnoho wesnic a mést, rek a wrchuw slawjanskà jména nesaucich, k. p. Nealaw, Po slaw, Gradec, Kremenice, Les, Polesie, Duhin, Biela, Belic, Belenec, Celin, Cerner, Cer-lice, Delo, Luk, Lugenec, Luzany, Capina, Samolik•", Wet-rou, Brusiti, Meč, Mutenec, Konice, Polic, Bumplicè, So-biasko, Delin (sr. Tellin), Prosto, Delehy Daleby, Rudeiiec, Siwerles, Stawiak, Tasna (dolina sr. tesna), Turich Turice (nyni Ziirich), VVilthausen (sr. Welcti, Wìlti, rodistè Zwing-liho), Wisoje, Vespran Vesprovan, Wiudisch čili Vindonis-sa, Korwantia, Kostnice (kde Hus upàleii) a jinà; potom jména zdejšich wod a jezer, jako Wmdìckè jezero a jemu sauscd-ni IVode-Mike čili ìiodenské od wody tale zwané, feky Tečin (Tessen), Muesa (sr. Mža) atd. Dale w okoli jména Vindelici (u Ilieron. Vindici), Vindomagi, Vendimi, Avendone atd. Sem naležeji i jména starohelwetskych roduvv, k. p. Meč, Milich, Nesen, Werny atd. W kantoné Waliském, 3 mile wzdali od hlawniho mèsta Sedtmrt (ném. Sitten), jest cela osada slawjanskà, slawjanského nàfeéi uziwajici. W téinz kantoné nalezaji se mèsta a osady : Gradec, Grmia, Griion, Haremence, Teš, Vetron, Vernaméry, Vyspa atd. Ceìfm Veltlinskym audolim ozywalase nàm w austfety slawjanskà jména mist, k. p. Da-lebio Dclebio (sr. Duleby), Trahona (sr. Drahon), Chi, Brus, Capina , Zuplan (wrch) , Fusina, Tiran, Verv (staroslaw. fetéz) , Senio, Samoliko, Prosto, Kolda (sr. Koleda), Starle/, Malenka (feka, odtud Malcnkcrthal), Madre Modre (dolin), Duhin (kde Svvejcafi r. 1525. cisaf ské wojsko porazili). I jeden chlum pohofi Orteleského čili Stelvia jmeftuje Se tirante tiraolio, co se se slowensk^m brale (skalosténa) srownàwà. Reč Veltlinčanuvv jest porušene wlaské nàf oči. Pfedtim se nalczali W této doline i protestantické, dilem ze starceli Bogomilùw a Waldensùvv, dilem z nowéjsich Evanjelikùw a Rclbrmàtiìw sestàwaji i, ohee, chràmy a skoly: ale r. 1020. zdejši fi msko-katolioti obywatelé, pod wùdcowstwim diichownich ztfestén-cùw zawrazdìli a do nohy wyplenili wsecky jinowéree. Zdejši dtichowenstwo stoji pod biskupem Komskyin čili ( hliim-skyni. Nejcdnau je na iewici dòliny a prosmyky naskytuji, nini iž hluhoko do Svvejcar wyhleriy se otwiraji na taméjsi sné-hochlumy a strane.
Veltlin jest jakoby zàwirka Italie; zde již podnebi jizné a sewerné w ustawicném se nalezaji zàpasu. Prvvé wsak nezby sme Wlacliy cele zancchali, za slušne držime jesté zde wyiiat-ky z našeho pilné wedeného Denniku položiti, obsahujici po-
m
znameitàiii, saudy a iiwahy o nékter^ch wècech, tak jak nani je misto a okamženi pokazrié do péra wiiuklo. Mluweiii a psani o Italii nenia konce, tu se ree širi a množi tak, jako se srdee širi a pow)šuje pobytim w Italii, Nesliišno haniti ten zàpal a wyzchyt ducha, ktmy na tomto kraji pfirozené a neùcliylné t lavi, to caste opétowàni a wraceni se k tymz pfedmétùm. Duchowni ziwot Europy a tim celého clowécenstwa zde se rozwinul ; kazdà pùT zemé jest tu swétoriéjiimyin punktem; pf i roda tak. slarikà a mékà; prò kràsoumy škola jeriinà, po kteréz nawstiwcni neiikojnà tuzba každcho we lunoté ne-utopeného clowéka wzdycky tàhnauti bude.
Ackoli slawny Diderot radi, aby kazriy, kdo elice o pannarli a pam eli psàti, misto cerni delnice do jitfenky swé péro zamoril : my wsak pfedee bez rozpaku powime, a wsak beze wsebo osobnibo aneb nàrodniho aurazu, co nàm na sirici leži. Ženske pohlawi we Wiachàch wùbec neni tak kràsné, jakoby se to w tak pékném kraji, w tak libezném podnebi, w tak uméleckjhni riily ozdobeném swété ocekàwati nudilo. Wy-gimky jednotliwé arci i zrie se nalezaji, a wsak firiké. Možno wsak, že my, k bile pleti nawykli sewcreane , nespra* weriliwi sine naproti témto cernookvmi a snédotwàrivjfrn Wla-cb) ném. A wsak mlarié Wlachyné jesté jakž takž jsau milo-wàni borine, ant neriostatek bèlosti a spanilosti wdèkaniitéla, wzriélan^mi mrawy a wraucimi nàrnziwostmi wynahrazuji : ale stare zeny nikde sme škareričjši a hnusnéjsi newiriéli, jako zrie, obzwlàsté w Benàtkàeh. Obliéej zluty a scwrkly ; wlasy kràtké, seriiwé, rozeechrané; hlawa boia, nezakrytà; oci wparilé , cele télo wyciwené: sloweni kazrià star ena jest zrie straširilo. Naši pfàtelé, lékafi, nam fikaii, že pficina toho jest nemirnost we mlarišich lctech.
Powoznictwi cili furnianstwi w Italii rozriilné jest ori nasello. Wozatajsk^ wùz, jakkoli rilanh^ jest, mà pfedee jen dwè tlusté, wysoké kolesa w prostfedku; u pferiku jsaumezkowé aneb mulice zapràhnuty , a sice ne jak u nàs po dwé wedle sebo, ale po jerinoin pfed Sebau, nékdy 4—5. Towar aneb zboži tak se umèle naklàdà na pferiek i zadek w ozn, že téméf rownowàhu piìsobi. Nicniéné wsak prwni niczek u wozu wzdy ney wice trpèti musi hned na bfichu, hned na bf ebete; on nè-kriy takowvmi nàklariem , k. p. scncin, tak cely zakryt jest, že se ani ne widi, Kde rownà cesta, bez wrsku, tain tento drilli wozùw dobry a lebky jest, ant trenini koles o osy zrie wùz tak obtèzowàn nebjhvà, jako maje ctyry kola. — W mé-
stech wlaskych jest i rilažba ulic roztliJnà od naši. Dlažka jsau okrauhli dosti mali a wsak pewné wpraweni kameno wé, jenom na kolejcch wozùw wlozeni jsau dianzi a široci kamenowé, po nichž kočar, co po železne d raze, tiše apohodloé beži.
Làska ke kràsoumàm wseho riruhu, \v Italii wubec rozši-fena, nejednau swodi lid a umélce i k rozlicnvhn klamtun a ši~ dirstwim; i znatel beriliw^ pozor dati musi, aby podweden nebyl. Tak Stanislaw Poniatewsky, kral polsky, kaupilzane-smirnau summit penéz, jednu w Italii rozhlàsenati Sbirku an-tick^cb rezanycb kamenùw ze 1200 éisel zàlezejici. Tato Sbirka dostala se potom do Anglican jistému p. TyreHowi; zde naloženo a dokazano, že kameni to neni anlické ale poristreené <lilo nowéjsich wlaskych umélcùw. Cestnéji a wdécnéji zacho-wali se Wlachowé ke drubému Polàkowi, totiž ko hrabèti Jow Skotnickérnu, jemuž co welikéinu zàstitniku kràsoum a dobro-dincowi umélcùw we Fiorenti!, we chràme S. Croce, wkaple Medici, kràsny hrobni pomnik postawen, od rezbàfe Riedito sbotovvenj/. — Odkud patrno i to, že na kwètu kràsoum we Wlachàch i Slàwowé podil mèli a maji.
Znacny rozdil našli sme i mezi wlaskau a nèmeckau titu-laturau : prostota, kràtkost a prirozenost onéno wice se nàm libila, nežli nemotornost, nadutost a pùldruhostrewicnà rilau-host a složitost této. ^ignare" to jest titnl w Italii wùbec pa-nujici, dàwany wysokymi i nizkym, zfidka jiny titul slyseti : ant naproti tomu každ^ némeckyr koci, hostinsky, služebnik, ano i listy , diwadelni cedole, prodawaci nàwésti znà-mym i ncznamjhn, jednotliwym i celému obecenstwu usta-wicné sanie Hochgeboren, Wohlgeborm, Jfacftwok/geboreii, Edelgeboren, Hochedelg* boren, a Bùb wi jesté jakowé gebonn w uši sypaji. W némeinè bywà clowék kazd^m psanim které pfijme, w kazdé spolecnosti kterau nawstiwi pràwé na to neycastéji upominàn, co jeho neymensi zàsluha jest, totiž na rod a narozeni, což wlastné zàdnà cnost a cest noni, ale jen dar nàhody. Anobrž jak casto nestydatau lož fikaji wocimno-hym osobàm tyto némeeké titillo ! jak mnozi wlastmìni zuslu-hami aneb stéstim wysoce postaweni lidé, dùstojnici, wiìrico-wré, radcowé, panownici jsaun/zkeho rodu, aneb nedoehùri-cata, a nebfahého anobrž casto i nepoctiwéko narozeniì Nomu-sili tyto w ušich swrbéti pfi slyseni Hoc h aneb TVohlg*boren, jenž jiin co ironia neb satyra ziti: proto tento germansky, té-mèfbych fekl necudny a oplzty, babàm do porodincùw patéici princip titulatury, totiž rod a narozeni^ slušnem pràwem od
nowéjsi wzdélané Europy do zncwahy prišel. K iitowàni jest, že Cechowé i zde za Nèmci pokhisàwati a tento némeeky ziwel we swau ree a obcowu uwesti ebtéji tluinaéice to wBlahorodi, Wosokorodi atd. Jak mnohem kràsnéji a prawdiwéji znèji stare naše titide: Slowutny, Slawny, Mnohowàzii^-, Welectény, Wy borné zaslauzily, Poeti wy, Wzàcny, Welkomozny atd.
\V nàbozenstwi Wlachuw jest, co do wzdélanèjsich lidi, mnobo pauhého rukodélnictwi a swatoskutccnictwi, co do obecného lido, mnobo powéry. Arci že dila umcleckà, staw-by, malby, zpèwu, zde se službami božhni wsiidy tuze sdru-zenà, mnobo pùwabného anobrž i wzdélawatelného maji : a pfedee wyznati musini, že se ini we ebràmieb, bytby i od saniceli kràsoum wystawéni a malowàni byli, kazdy nàbozn^ ho k us pokus nelibi; a proto nikde sem wraucnéjsim a srdecnéj-šim Evaujelikem nebyl jako w Italii, a nemohlsem se dosti nadi-witi na onéch Protestantech, zwlàsté uéenych Angliéanech a Nènicech, ktef i zde swau wiru a cirkew opaustéji. SiimGòt/te žaluje nàdherné we swé ,,ltalieiiische Boise'4 na prostotu evali-joliekych služeb božich, zwlàsté na maly po<;et swàtosti a obfadùw, dàwaje \v toni prednost a chwàlu jinym kfostanskym strankam : a pfedee dobf e swétu znamo jest, že p. Gothesàm, pfi swém pohodlném nàbozenstwi ani téch malicko swàtosti swé cifkwe 11 ezacl io wà wal.
Ostatile i w nàbozenstwi i w pokrmich Wlachuw našli sme mnoho slawjanského, dilem od oteùw Weoetuw zdédé-ného, dilem od jinych sausednieh Bratroslawùw pùjceného. Nad Indy, Slawjany a Wlaeby noni nàrodu nàboznéjsiho a pf i-tom arci i k powèfe nàchylnéjsiho.— Starà Slawjanùw làska&z kaši, kterau již Mauritius a Leo ehwàlili, i do Wlach se pfe-sidlila a žije zde posud pod jinénem polenta od pals pultis, t. j. kaše. „Kaše mat naŠe" f ikaji Slawjané : tak i u Wlachuw jest polenta (kaše z jeené, kukuriéné a jiné mauky) neyrozsifenéj-ši a neyoblibonéjsi jirilo, zwlàsté u lidu, tak že misto chleba zastupuje a wsudy na trini i we kiàmieh se prodàwà.
Bec wlaskà, tato kwétina hesporidskà, ne) kràsné ji se mluwi w Benàtkàeh, snad to wplywem slawjansk^m, tak jako Misenské a Saské nàfeéi, neypèknéjsi w Némciph, wyniklo wplywem našeho nàrodu. Lonibardské nàfeéi wlaské jestbru-hé, noéisté , (raucauzštinau. protkatié. Ciinmorskà ree, ac již pomisciià, panuje jesté w 7 osadàch na pomezi Beuàtském w delegaci Vicenské, a we 13 osadàch w delegaci Veronské. A wsak nechàpàm wtìbec, jako se néktefi i do samého tolioto
13
* #
wlaského slawtka tak wblàzniti mohau, že wsecky jiné jazy-ky wedle ného opowrhuji. Jeden jazyk neslusuo loktom riru-hcho morati; mài; i wlaskàfec swé zlozwuky a neretti Chatra wlaskà, niluwé tuto ree, wice syci a sipi, cieikà a cwilikà, nežli mluwi: i sami wzrièlanci jen stau ney wétsi pozornosti ji jakowao takowau fecnickau wyraznost, pfizwuèiiost a clàn-kowitost propùjcuji. W zenskych ustech rozplyne se nékdy na kaši, ant ji kosti, totiž spoluhlàsky chyhuji. Proto urne ita-lismy i w serbatine nikdy nèchutnali, obzwlàsté ztràta zwuc-ky eh a ž, k. p. urna misto inurba, itwo misto urlio, sam misto cowtk misto cl&wéà atémto podobne nirzàky. YVlastina mluwi se tèmi neyprednèjsimi ustnimi nàstroji: rtoma, zuba-ini a koncem jazyka -, nèincina temi neyzadnéjsimi : hrrilem , cipkem, podnebenini : slaw Jan ci na stoji w prostfedku mezi obéma. I diwili sme se nemàlo, jako se nàs wyborny cesky bàsnif Zriirari Polàk, zde do této kasowité whist iny tak zanii-lowati niobi, že sobé wedle ni ceštinu zoskliwil a we spiso-wateistwi, k nenabyté škode naši literatury, pokracowati cele prestai. Zdali p. Polàk nikdy neslysel uno polské pfislowi?
,-Dabel Ewu po wlasku swodil, Ewa A daru a po eesku , Bùh je po némecku InoraiI , Anjel po madVi-sku z raje vvypiidih'4
Jedna toliko okolicnost aneb radéji nemoc nowùceské wyswèt-lila mi, aspon z càstky , tento ukaz,  totiž nowooeské iikaui, které cele naši ceskoslowenské feci a narodnosti zàbubau brozi, proto, že liejen Slowàky od cestiny odstrkuje, aie celali ree a narodnost ceskau zženilau, ebabau, jinym nàrodùm hnùsnàu cini tim, že ji jakysi kwiliei, kwiéici a pišticicharakter wnu-cuje. Noni zde inistn obširne o tom mluwiti; krom tobo již jinde (k. p. we Krokii 1. 3. str. 3 j , we Wykladé ku SI. Dcefe) sme dosti o tom i psali i s Cechy ustné nriuwili: ale, jakzku-šenost nei, bohužel wsecko na danno. P. Mirko vvsky pfi swém, jinàce znamenitem , pfeloženi j lomerowy lliariy shlerial jakoby scbwàlné wsecky ceské zlozwuky a obawy feci, k.p. wu-ci, wùbèt, wiichranu, wiibdar, wnkres, aneb Strila, w eira, tau berli, linost, lip, min, trista, odwlikl, tibli. odpornem, složino, okusino, uspokojina, bfhctu, kftu atd. Tak i jini Cechowé, kde jen mohau neykràsnèjsi hlasky a aneb o aneb e zawrazriiti, to jisté riclaji, promèmijiee je w huhnawé, ne-libozwucné i aneb ?'-. tak že w jedné periodé sto i i y y se na-
le zìi a Sotwy 5—IO jinych samohlàsek *) Cechowé prawda s ohe to ani pfcdsrawiti we stawu nejsau, jakowau bolest slo-weiisk^m ušiin toto finkàiii a iikani piìsobi, obzwlàsté kde ani prosoriicky potfebné neni. My ciance takowé knihy kazdého ta-kowého spiso watel eoo wazuj cui e za ne/rritete wi'e.ké narodu, nebo tim trita swalry swazek jednoty mezi Slowàky a Cecby. Cestina již nyni nestoji sama, ona mà swédky a sokynè, ona již neni wyhrarìnjmi a libowolnym jinénim samych toliko Cechuw, ale spolecnymi rownopràwnym pokladem i Merawanùw a Slowàkùw, anobrž stoji pod dozorstwtm a kontroli celého wzàjemného Slawjanstwa, procež ila tyto okolicnosti wsudy ohled bràti musi, chceli žiti a kwésti. — Chwàlim Slowàky že se k. cestilié, chwàlim Horwaty aKrajiiicezc se k Illyrciiic, chwàlim Malorusy že se k Wel k o ruš ti né pozriwihli; zelàiii aby se jesté i Luzicané a Slezàci, bud* k Čechuni bmt k Pola kom pripojili a tini pocet nàfeci a riìznin w našem nàrodu umèn-sily : ale starši ty a wzdélanéjsi sestry bmftež ku mladšim s prawé (Ili wé a spaniloniy siné. Màt i slowencina swé neduhy, zlozwuky a nekonecné rhznoinluwy; nechceme aby ona za spiso wni zwolena byla, ale elicerne slnwenskan cesti nu a ce s kan s/owenéiuu\ kteràby sewespolek pronikla, obohacowala, okra-slowala. Nikdy by Éernolakismus nebyl znikl, kriyby nèkte-fi Cechowé nebyli tak swéhlawi a ku Slowàkum nesprawerili-wi, aspoiì bezobledui- Srownàwaincli takowauto cestino se wla-štinau, tedy owsem zaloby pana Polàka, Zawersmka, Hollé-ho a již pfedtim Polàka Luk. Gor nického, Cas op. Mus. 1830. III. a jinych nejsau pràzné. Ono pfislowi wlaské: , La lingua 1 o-scana, in bocca Romàna" jà byeb i na naši ree WZtàhl. lieo ceskà w iistech slowensk^ch ! — Né ktef i Cechowé arci tuto m oro watt rami cestiny péknym jménem atticismi/ ceského za-hojiti aneb zakryti elite ji : ale kdo znà attické nàfeci, ten se nari tim smati musi, ant wi, že w tomto utéseny rozmér wsech
*) K poznaeeni této češke klopnosti k literé i i y y poéal kdosi bajka skladati w Basledujici'iil slohu: ,.Chytry Jiri kdyz \v ty dny pfi ci//rh rybnicich swi'/.i pici swym kìisinm ži'i hyl * chytil siti / bilych niii. tisir pi di' i zšini zdy!/, ctyri / jiwipijici ci/.ky atTl/4 —Takowa Ma-ho/.vvučnost podoba se cele onéni inatTarskyai weisiìm, ti Bereg^za-ziho str. 212.
Lovóldozok, szokom, not(on no oroniom; OlÒm okrom: tóltòm solo-to ozonom: Oròmoniból ofszòr, só't tobbszor kosxonòm, Ih'ìvonn onfott ^yongyòd, iirokòs osztonfkn.
vokaluw panuje, aniž kriy atticismus opowàzil se obétowati nèlaerym vokalum k wuli, rozriil pohlawi anebopnčtu jcrinot-riého a množncho, jak k. p. Cecb: dàwni, dàwni, dàwni, cizi, cizi, cizi, a inplural. opét jen tak. We wlastiné prawé na opak, temne e i. u w feci zaneri bàlio, wyobcowàno, naproti tomu zwucné n o wsudy rozšifeno, rož ji tak zpéwnaua bàs-nickau cui; a kdyby tolik konsonantiìw nebyla utratila, inolila se i fečnickau a muri ree kau stati.
Druhà chyba a obtižnost w cestino (i w polstinc) na kte-rau mi na telo ceste piatele a Slaw ornilo wé jak w IUyrsku tak i we Wlachàch zalowali, jest uno naduziwàni genitivo na njuni jinych pàriùw a odtud powstàwajici nedostatek oratorického numera. Jsau we staršich ceskych kiiihàch cele sariy, anobrž stra-ny, kde minio Genitiv,  téméf zàdny jin^ pad se nenachàzi, ani Dativ, ani Àccusativ, ani Vocativ, aniLocativ, ani Instrumenta], ant je Genitiv, co Saturnus swé ditky, wsecky polliti!. Obzwlàsté mezi Genitivem a Accusative^ jest w cestino ustawicn^ zàpas a spor. Odtud tisiceré graminatické nesnadno-sti a pfekazky, zmatky a zlozwuky, protiniluvvy a nedoslednosti. VV Dobrow skébo ceské MIuwnici wice stoji o Genitivu mudrowàno a napsàno , nežli o wsech ostatnicli pariceli : a ko-neéné zùstàwà ctenàf pfedee wr té neywétsi pochybnosti. Do-browsky* zàdà, pfiklarieoi Polàkùw, aby pfi wsech zàpora^ch sadàch (negative Sàtze), Genitiv stài: to ale zarina jinà rečna swété nemà,   a již proto toto jednostranné pravvidlo stati ne-mtiže. Dobrowskystawilswàgrammatickà prawidlawétsinidi-leni na sestid due ilibli, a pfedee i tato noni w upotf ebowàiu Gè-* nitivuw dùslcrinà, tak. k. p. Èatich 34. f. 4. stoji: „Neinocné nehojite, zlàmané neuwazujete a zaplasené zase nepfiwodite", krieby die Dobrow skébo stati mèlo „nenioenych, zlàmaiiych , zaplašenjMi." Anobrž w samem New. Zàkoné jakowé haupà-ni, skàkànf a ehwéni mezi Genitivem a Accusati vem, k. p. Rim 7. ir. 16. „Jestliže co* neehei to cimili ; a opét jlr. 17. Ne jà lo činini; a opét i,'. 19. 20. Nečinini dobre//o, a ponèwadz cehoz jà nechei atd." Non il i to swé w ole a zmatek feci, aneb aspon zbyteené suptilnickowàni, hlaubàlkowàni a oriplasowà-ni cizincùw od naši reči? Tak stoji w LibuSiné Saudè se zà-porem hned Genitiv: ,,Kakóbych jà wod// nemutila", hned opét Àccusativ : ,,U neburiii wani suditi swad#", aneb: „Ne-chwalno nam w Némcech iskat prawdw." Tak sam Dobrowsky piše w Mluwn. str. 333. ,,Zàriiu ho donni ccfého neziistalo" — woflir man aber eben so gut sagen kann : „Zàdny dum ce-
ly neziistal.'4 Tak Usiti téh'wati smutnè mà prey stati s Accusai, ale potešitipote solvati smutuych s Genitivem : job zde mezi onim a tónto néjaky poristatuy logicky aneb grammatica rozriil? Nalezàli se vv nékteré feci takovvé wtipàckowàni? latina uziwà i pfi solari i pfi consolari,  nèniciiia i pfi trosten i pfi vertrósten Accusativa Tak nenàwidéli w costine se klade Genitiv (k. p. duše swé), we staroslawské pak Àccusativ fàttstt swoju). Jak pocbybué jest ceské : Sulla dobyl Rima (cast?); jak méité slowenské : Sulla dobyl Rim (ruziimi se cely). — Gas jest tedy aby sine feé naši oswobodili od tohoto p fili snèllo poeto Genitivuw uwedauce do ni rovvnowàbu a saumérnost pàdùw. Roznianitost se libi, jcrinotwàrnost jest omrzla. „Ri-detur c horda qui semper Indit eadem." Co p. Hanka, w Casop. IX. str. 166. k obranè tohoto pfedmilenstvvi k genitivo psal, to noni dostateené k tomu, aby sme se proto od Européanuw, anobrž i jiivych Slawobratrùw, k.p. Illyrùw, dilem i Rusùw, wzdalowati meli. W obeeném ziwotè lid welnii dobfe a Diandre genitivo uziwà, totiž jen tam, kdo on càstecny^ (partitif) jest, kde se pfi ném porirozuniiwà kus, troehu, malo, néco castka, pochtjbuast, k.p. newidél si matky? t. j. troehu, kolik tolik z ni, znak a šlepeji, zdaleka, tinawé a nejisté; ale naproti tomu: newidél si marku? t.j. celali, uplné, zfetelné , zhlizka, z oci w ori. Tak: podej mi ruky t.j. kus, na kratk^ cas, k néjaké male pomoči; naproti tonni: podej mi ruku t. j. celau, pewné, smelo.  Proto jà novvejši spisowné costine stesti pfeji, že toto genitivné jariiio graminatikùw ze sebe svvr-hujc a tim se ku prò Stonar o dni inluwé zpàtkem wraci a k. ji-ii^m wzdélanym europejskym feéeni znacité pfibližuje a pfi-podobnuje. S iimenšenim tobo iikàni a geiiitivusowàni cestina mnoho ziskà na libozwuénosti a riokonalosti.   Toto wsak, co sme zde fekli, nebud na ujinu a banu éestiny si} sano, jejiž zlaté klassické wlastnosti, jmenowité casomiru, neporušenost kofenùw, kràtkost slow a wyiazuw, nckonccnau wzdèlanli-wost, cistotu, jasnost a pronikliwost jejich zvvukùw, jeji po-chlebnau pfituluost k sirici, jeji zpusobnost ne jen k. bàsiiictwi, ale i k feénietwi a jiné, iiimiž téméf wsecky swé slavvské sestry pfevvysuje, my lépe než kdo jiny znamo a wysoce wàzime : ale pràwé proto zàrialiby sine z jej ilio kràsncho ranella wsecky spiny a spleby odstraniti.   Tu jde ne o pochwalu lobo, co již mà nàie fec, ale o nabyti tobo co ji jesté chybuje. Potom cestina pfednosti aozdoby wsech curopejsk^eh feci sama w sobe spoji, dostojnost spanielské, hohatost anglické, blu-
bokost némeeké, lehkost a zertownost francauzské, sladkost a labodu wlaské.
Mezi slawjanskau a wlaskau feéi mnohé jsau s ty ci tosti a swazky jak co do tàtky, tak i rodo forma, tak wsak že slaw-ské wétSLin dilem starši a piiworini, wlaské mladši a od nas pujcené byti se zdaji; ponèwadz se, nakolik znàme , jesté nikdo o to nezasadil, my, co nàm na naši ceste w oci padlo, zde sdélujeme:
I. Co do làtky feéi
1. Stejnost zwukùw:
esce ci', cena (čli cena), cibo (cibo), ciaskuno (časkuno).
dz*ggi: oggi Cèti odži, hodie), oggeto (odžeto, objecf); sr. slam,
džban, džber. hadže, Hodža atd. / Ij'glj'* figlio (jti filjo), orgoglio, foglio, tagliare. n-gn : agnello (cri anelo), degno (deiio), ogni (ohi), signore (sinore), hsce sci: lasciare (iasare), scemare (šemare), scinda (simia). zsge gi,ju: genio (ženio), giardino, giusto.
2. Stejnost kof emìw :
baj bajka bajkàr bàjeti; wlas. sbagio, sbajatlare, sbajaff'one. bel bèiy, bélohlawa, bele dwory, t. j. kràsny; wlas. beilo, bellone, bellezza.
berla, barla, brle- wlus. pirla, pirolo , piroli. berli'n (bfewno, Vogelstange) ; wlas, berlina, berlesca. Bòs, bésny, bésnost ; wlas. besso, bessa , besseria. biàto : wlas. beletfa.
Boh Buh Bih, Bohota boholny, božič božiča (; wéstéc), božsko-wali (s frommeln), nabožnieek , pobožnustka ; wlas. bacchettone (sr. bahme), frane bigot, bigoterie (sr malorus. Big*Bog.)
bohalsiwo zbo/.i'; wlas. bogu, bogaggio, fratto bagage; bagatelle (chat r né zboži )
bri'ti, bfifky, britwa bf ititi; brus branditi ; broj brojiti zbroj;
bran braniti zbran; bir zbir birda bilie (t. j. ozbrojenec); wlas.
Sbirro, sbircia, brloh brloziti ; wlas. berlengo, berleggiare, bruk brk brkati; wlas. bracco, biida budka , wlas. bottega.
cac cacka cata, čac eač čača eaeka,  éaeany , cek cech cet ceta ,
cetka cetina cefule (cedule) ; wlas. zecca, zecchino. Dodola jméno bohyné; wlas. Dondola jméno rodin. dràpati; wlas. strappare, tarpare, hod, hodowati ; wlas. godere, goduta, hrba hrnmada ; wlas. groppa, ném. Grappe, chodi'i, serb. oditi; wlas. anelare.
kal kaly (- pékny), kaliti (slow, c liciti), kalota; wlas. a frane.
gala,galant, galanterie. Kok kuk , kokoš kokot kohaut, koka kuka (slepiči wejce), ku-
kané kokanè (slepiči hni'zdo); wlus. cocco (wejce), cucagna (hra). krpee   skorne ; wlas. scarpa.
kulti, kumstwo kmotr ; wiat, coma ; coniane.
kot , Uiti ina; wlas. cantina.
mai/enka ; wlas. moglie.
niwa; wlas. novale.
nowce-, wlas. nummi.
očankati ; wlas. incantare.
pačiti se ; wlas. piacere.
pàs , pojas, paska, pasmo pasmice, paamowati pasmowàiu, odpjatì
p nu ; wlas, passamano, peljati odpelati ; wlas. pigliare.
pera, plur. pery {slow. -rty)odkud prawiti ; wlas. parlare; mluwiti,
jako ode rty , reo fečniti. pinta (mira); wlas, pinta.
plod, slarostaw. polod; wlas. biada (plody polni),lat. bari, biadimi, pohan pogan pohaneny (nekiest.au) ; wlas. pagano, pràce; wiat. prace (Gartenrabatte, sr. robota), pražiti praž, paraž pražma; wlas. bragiare, bragie, prawo ; wlas. bravo, prawiti ; wlas. parlare ; sr. pera, primo p ramo ; wlas.  prima di me (prede mnau). pak pukance, puknuti, rozpuk otiti; wlas. bugaoce (ro/.puknuti audu zi man).
put plt plet (Fleisch), puteny putena (fieischlich, geil), putenost (Geil-
heit) ; wlas. putana = smilnice. raka , rakew 5 wlas. arca , archa. robota; wlas. roba (towar, zboži). ručag ; wlas* ruscello.
run runa (u Slowàkùw ;rnw, bràzda we winici), runiti (bràzditi) od rygi ryti row ; wlus. ronare (das Feldbauen).
sad posaditi, posada; wlas. posada posata (das Nìedersetzen eìnes Vogels).
samar, saumar (; osel) ; wlas. samaro» srpserp; wlas. — fra», serpe, sreta stret ustrety; wlas. sorte.
stan sfànek stanice stanowistè, zìistàwàm ; wlas. stanza stanzia , stanziare.
stanu ustanu ustàwàm, ustaly; wlas. stanco, stancare, stena sti'nka stinka; wiat. stinca, straniti odstraniti ; wlus. straniare,
strawa sfrowa wtrawice,   straWuji; wlas. stravizzo, straviziare
(slowo strawa i Uunovvé již ode Slàwiiw wzali). strela ; wlas, sfràle.
striga strigaun ; wlas. striga strega, stregone, stupy; wlas. stamp, stampare, skefiti se, Jskwrna; wlas. schernire, scherna. itèp ščep, osti'p, tep cep ; wlus* zeppa.
tarča terč, tre od trčeti, trkati; wlas. targa} targhetta, ném. Tartsche. tep tepati ; wlas. toppo.
trapiti trampota ; wlus. strapazzare, strapazzo, tfibiti (čistiti) tfebny (cisty); wlas. strebbiare, trtj ti tac trtali; wlus. tartire.
twaroh twariizek twarozina ; wlas. formàggio (sr. twof jm a formo).
ty rati ; wlas, tirare.
Tur (buh wojny , da\vor? tabor), Turice, turnè (u Dalemila)) , turnaj, turina turizna, skràcene trizna * lira a slawnost bojowni ke cti Turowi ; wlas- torneo, franz. tournoi, ném. Tnrney. Turnir.
wdowa , wlas. vedova.
wrece Avor worek, zàvvor od wru zawru ; wlas. borsa borzetta ;
boracchia bursa. zàk; wlas. zago.
župan, špan, lat, stredowéké scabinus; wlas. schiavino. Snad i slowen. opewadlo, lui opus, a wlas. opera? Sem patri i  moj mùg wlas. moi; tvvoj twiìg,  wlas. luo tuoi; jà wlas. io.
II. Co rio foretti feéi 1. Stejnost koncowek : ina*   šestina   wlas. sestina, sedmina    — settina, desetina —■ diecina.
jména misi s tauž koncowkan : Lipina    wlas. Fusina. Žilina      — Mutina. Bukowina— Polesina. Slawina.
ska sko: Lipsko wlas. Bergamosco.
Chlumsko — Comasco.
Slezko — Cremasco.
Horwatsko       — Pomponesco.
Husko —   Tedesco (sr. Nenieìsko).
Polsko Polska Gerardesca.
iSoniosca. ow owa: Krakow    wlas. Padova.
Lubétowà   — Mantova.
Dubowà    — Genova,
Kràlowà.
£: Pariz  wlas. Parigi.
jména km e ani a nàrodni: an in on : Slawian   wlas. Italian-o, Morawan   — Veneziano, ftusin       —   Dalma tino. Serbìn      — Fiorentino. Slawon     — Sassone. Cakon      — Grigione. I: Spaniel     — Spagnolo. Goral. Moskal.
anda: wojanda wlas. solanda, kocanda — locanda, palanda   — polanda.
ala età ita otri
lopsla	wl'tS.	bajata.
od |) lata	—	balata.
k o tu nata	—	cagliata.
podstata	—	carrata.
os w età	—	bacchetta.
klevvéta	—	calcelta.
sketa	—	bajetta.
teta	—	lieetta.
nesha	—	bombolita.
lolita		carpita.
dobrota	—	pinzotta.
gednota	—	ballotta.
sirota.		
stodola	_	bietola.
mrtwola	—-	bambola.
tobola	—	cagnola.
smola	—	fragola.
2. Časteči!^ Genitiv :
Dej mi chleba, wlas. del pane.
Wody wina masa ryby
dell' aqua. del vino, della carne, del pesce.
3. Zwelicujici :
télo télisko, wlas. corpo corpaccio,
doktor doktor isko, wlas. dottore dottoracelo.
4. Zdrobnujici :
chyza chy/.ina chyzica chyzka, chyzeeka chyzulka ; wlas. casa
casina casilKza casuccia casetta casucciola. chudy chudìeky chudina chudas ; wlas. povero poverello poverina
poveretto.
5. Dwé zapirky (negationes) nedélaji potwrzcni : Jà nedelàm nic ; wlas. io non fo niente.
6. Prwni a druhàosoba indicat. množ. poetu, a druhàosoba
praet. množ, poetu: gsnio smo (u Slovvàkuw a Serbùw) wlas. siamo gste ste — —
riiilnjemo — —
milujete milowali ste dà, dame, date, daliste
sete, siete, amiamo, amate, amaste.
da, diamo, date, dasteidd.
7. Passivimi :
Di-se, wéfi-ie, si)ši-se, hodowalo-ae"1, prodà\và-se. Dice-si f crede-si, sente si,   godeva-si,      si vende.
Jako u Slawjanu rati, tuje se znanicnà nejen fiihlen ale i homi, tak i u Wlachuw sentiri-. Srownej i /me/mi Kocel a wlas. Cousalvi; Košut Kosmat^ a wlas. Cossutios, Cosmati; pak naše jména: Pan, Stopàn , Scdmipàn, Zemcpàn a wlas. Frangepan, Caccopan, Marzipan atd. Srow. i wlaskà na sla-wenciiiu siine upominajici jména rodin : Balco, Doino, Draghi, Costoli, Codagora, Crastooa, Crosti, Cubriaii, Malco, Rados, Zurbaran atd. Jako w latinsko-wlaské feéi mnohà osobni jména na o, k. p. Cato, Cicero, Angolo, Tasso, Ariosto, Paolo, Rinaldo, tak i ti Serbuw a Slowàkuw, k. p. Milo, Rado, Tóso; Jano, Juro, Ondro, Samo, Balo, Stano, Blalio, Blažko, Palo, Wanko, Slawko atd.
S tornito se mohau srownati i slaw jansko-latioskà slowa, z nichž mnohà jisté od Slawjanùw k Rimanùm prešla, k. p. holub potjnh colomba palumba (Wiz pojednàni oholubé wPfi-loze II.); dotn dum domus; pastyr pastor; kos pod, hospodàr hospes; ttit scutum ; pora tépory teprw tomj)us tomporis; paut P'c\t pons pontis; s-wizi swczi vegetus; wo/WzYz vagire ; stjbiti snubiti nubore; orati arare ; rote rus ruris ; rub srub obraba rubez (rus. * hranicc ) od srubiti, rubati (* zimmern), (at. urbs urbis (urbs tak se mà ku rub srub, jako arca armus ku raka, rame); ko-ster kosteJ, ko-struy o-sfroy (rus. a starosl. * hrad) od strit, stroj strojiti, taf. strues, ca-strmn castellimi; ow owa owo ilio (olle) illa illud; a passiva ljubljus amor cili amos amoso atd. Desitisyllabné terciuy we wlaském bàsiiictwi, zwlàsté u Danteho, jsau, wyjma rymy, rowny našim neystarsim druhùm wersiiw, k. p. w Libushié saudu, w Kralodw. Rpisu, w serbskych nàrodnfch zpèwich. — Ostatile srownej s timto i to , co již na str. 107—108 o wyra-zcch kuneckych ze slawenciny do"] wlastiny, fraiieauzstiny a némciny pfeslych powédèno.
K témto mluwnickoslownick^m duwodum pfistupujf jesté i zeinépisni; nebo wétsi dil j men mést, wesnic, hradiìw, fek, wrchuw w borni Italii jsau slawjanskélio piìwodn, jak sme to již w belili tohoto Cestopisu priložite podotkli, a nyni zdo jesté w ohlaweni pfedstawujeme :
li. Bebé Uebion (Baba), Bohio , Belano, Belluno, Biella, Bcnak (Pe nak)f Breme, Brenta, Brescia, Brian/.a Brigan/.a (Bregunica) , Baran.
C. K. Carpì, Colico, Como Chum , Corenno ,  Crema Cremona (sr, Kreml .vkiemen) , Krk Kerka.
C. Cecina (Cecina) , Česana (Česana).
D. Dol, Dolo.
F. W. Kusina.
G, Garda, Garza (gorica) , (Jrado.
./. Jader Jadri a ; Jakon Jakin (Antona), Janova (tienua).
L. davčno (gezero), Lecco, Legnano, Livenza (reka) Lugano (jezero, Ing Lužice), Lugarus.
M. MaUhera, Malainoka , Mantova (sr. Man, Ma nei a Manata), Me-dak, Mediatali, Mela, Mira, Malina (nyni Modena, sr. čes. Mulina).
N. Nalega , Nitra (ge/.ero).
O. Olona (reka sr, hud" legi liana, bucT Olen golen).
P. Padova, Pa pia (sr. pop.) , Parenzo (Poričie) , Plawa (reka), P*le-
sina, Povera JI. Havena , riubano,
iS\ Z. Savoj (sr, Zàboj Zawoj), JSila. Sir mio (Srem), Soča (Isonzo), Spina . Zerbio.
T. Tellina (Dolina), Terč Treč (hrad u Mediol. od Cechuw zboreny), Ticin, Tessin, Tr«bia, Trebiš (Treviso) Tarviso.
U.V.ÌV. Uderzo, V arena, \enda (bora), Venezia, Vicenza, WìJin (Utine).
Dwoji jest domtiénka o pojiti Wenetùw adriatickych; jedili, k. p. Cato, Livius, Plinius, Ovidius, Jitstiuus, Trogus, Si-lius , Marcianus a jini odwozuji je od Henetùw cili Wenetuw Paphlagonieky/ch, jenž se pod wild ceni Àntenorem po Trojanske wojnè seni pf ostello wali asi 1000 let pfed Kristeni ; jini, k. p. Strano, odwodi je od Wenetiìw Belgickych. Nàm se oliano prwni doninènka prawdowitéjsi byti zdà, ant charakteris-tika Henetùw u Horaera cele na Slawjany se bodi a srownàwà se s tati, kterau pozdeji Scyinnus Cliius o Illyrech Jaderskycb napsal. Srow. Hoinerowu lliadu od Wlckowskébo, str. 207.
Zews na Slàwy hledi:— na ty Slawany klisodojné, Mtkojedy, krotke* to lidi, wsech sprawedliwèjsi,
A Scymnus Cbius, u Lucia str. 17.
Illyros piissimos ferunt, justosque , Hospitibus bonos, civilem amare societatem. S'udire vitae et moribus cultissimis.
1 slowa ajménaPaphlagonickàu Straha, Geograph. L. 12. zacho-Avanà, od s tranim eli fecké koncowky od niellacele slawjaiiskà jsau, k. p. Bagas (sr. Bog, Bolniš), Biasas (sr. Bés), Lokes (sr. Lokeš), Ratotes (sr. Rat aneb Rad, Radota), Zar (sr. Belizar), Manes (sr. Man), Gasys Ologasys (sr. gost gast) atd. Bud" jak bmf, Polybius w^slowné prawi, že se „\Venetowé tito jazykem od Galltìw rtiznili jestli pak ani feckého ani latinského jazyka ne-byli ; jestli tolik slawjansk^eh poziistatkuw w prastarychjménech mist, bor, fek, jezer atd. anobrž i tolik wplywu na cizé
sausedni feci, starali fimskau a nowau wiaskau, zanechali : tedy ani pochybowati nelze o jejich slawjanskosti. Slowa slawskà naljnh poljub čili painmbn, jak sme to w pf ilozeoém pojednàni ukazali, již li neystarsich latinskych bàsnif uw uziwanà nalezàme , k p. u Plauta, asi 200 let pfed Kristem *, odkudž widéti, jak dàwno již Wencto-SIàwowé w Italii bydleti as La-tiniky sattsediti museli, a jak prawdiwé jsau zàsady Safafi-kowy we Starožitnostech o pfedkrestanském bytowàni Slà-wtiw w Europe. Naši neystarsi déjepiscowé, Nestor, Bogu-chwal, Dalemil a j. to wyslowné potwrzuji , a sice tak, že tento posledni sidla Slawjanùw netoliko na borni ale až na prostfedni Italii, až do Kima, rozprostirà w Kap. I. takto prawé :
Mezi jinynii Srbowé Odtud kde/, hydlé Hekowó Podle more sie usadichu /iž do Rima se rozjdodichu.
Slowem déjiny i zemépis, fec i obyceje a tisice jinych diiwodùwaokolnosti to nepodwràtnè potwrzuji, že již we prastare dobé, pfed Rimany a Kelty , nejen weelé borni Italii, w Benàtsku a Lombardsku, ale i w Helwetsku , Tyrolsku, \v éasti Bawor, w Reto, w Noriku Wendo-Slàwowé bydleli, a že strom ziwota wlaského mà swiij koren w pùdé Slàwy.
Srownàwàmeli toto polatinéni a powlaseni Weneto-Slà-wùw w Italii, s ponémeenim Wendo-Slàwùw w Némcich , tedy weliky mezi obojim nalezàme rozdil. Latinici aAVlachowé to ucinili bez auinyslu a schwàlného pfedsewzeti: Némci to ukartowali schwàlné a zaumyslné ; u téch tam bylo to wice dilo nàhody a geographického satisedstwi a smišeni : u técbto bylo to wice dilo nàrodni nenàwisti, sobeetwi a jakéhosi za-peklenént; ti tam newedli proti feci a narodnosti zàdné wojny a krweprolitf: tito dlauhotrwanliwé boje, križne wojny a wrazdy ukrutné, jako Gero; Wlachowé nikdy nehledali wy-kofeniti nàrodni powédomost u lidu, newtiskali do slawjan-skjrch mést nàsilné swéo^ady, nebrali jim domy, role, mèsta: Némci, die swédectwi historie, wsecko toto cinili. Wlachowé pfijimali Slawjany do ceciniw, do spolkuw inalirsky^ch a umè-leckych, anobrž i doneywyssich aufadùw a dùstojnosti, za cisaf e (jako Uprawdn a jiné), za papeže (jako Jana IV. z Dalmatie ze Slana*j-641 ), za biskupy, knižata, bezrozdilu: Némci naproti tomu zàkonem a pfisahami odstrkowali Slawjany od femesel a cechuw. Wlachowé nàm odnàrodnili jen màio kme-nùw a krajùw : Némci i mnoho kmenùw i mnoho krajin. 11 la-
ehowé to ucinili tise, nezpozorowané, wlidné : Nemci klopotné, haufliwc, diwoce; ti tam se onim skutkem nikdy nechluhili : tito zde se nim chwastaji co nèjakym triumicm w bistorti i w Nowinàeh, cekajia zàdaji aby sme se my jim zaii jesté po-dèkowali,   a se samymi pozùstatky a starožitnostim onéch néstastych kmenuw nesty date sibalstwi a sìdif stwi prowoziiji, jako s podstrccnyim a draze prodàwanymi Prilwickjmn mediami. \\ lacbowé to již dàwno ciniti prestali: Nemci i w pfi-tomnosti to jesté délaji i prò budauenost laskominy magj a osi-dla kuji — Ncmùzcmc se pfi této priležitosti zdržeti od pro-jeweni té zadosti, zeby k zelàni bylo, aby nékdo obširnau a dokladuau Htstorii odnàroduowàui Slawjnnuw tv Europe, obzwlàsté pak Némcem jìch w Germanìì sepsal od neystarsich, do neynowéjsich casùw. Studnice k tomu musei) by se arci vvétsim dilem w europejskjrch, jmenowité w némeckych ar-chiwech hledati , a wsak i podaje, powésti a zpéwy, obzwlàsté u pozustatych jesté Luzicanuw, Kasubuw a jinych užiti a proto cesto wati.   Pfi tom wsak muselaby se mrawtta vena tohoto, w bistorii swéra jediného, skutku nestrannymi perem a s Herderowskau humanitnosti ukazati; wyjàdfiti by musei spisowatel,  co jest w étsi cnost : cizych pràw šetreni cili selfenf?  co kràsnéjsi zàslnha o élowééenstwo : ci boje, krwepioléwàni, otroceni, potlacowàni, zkàza a smrt, jako na strane Nèixicuw; cili pokoj a pracowitost, rolnietwi a kupec-twi, domačnost a radohostiwost, swoboda a ziwot, jako na strane Slawjanùw'?— ant mnozi Némci p ora d jesté se tónto ohawnyin déjem hrdé wychJubuji, powaznjice a zwelebujice jej co néjaké nàrodni hr din stwi, co witèzstwi gennanské energie a sily, co dùkaz prey šleehetnejšiho némeckého din ha, a Pub wi co jesté (srow. AHgem. Zeit 1811. Beil. 113.). My arci jinàce o tom saudime, držice to za herostratickau slàwu, za neywissi skwrnu w bistorii europejskyVh nàroduw, za hano-bu lidského pokoleni, za poslapàni ncyswétéjsich pràw òlowé-censtwa, za zneueténi kfestanského, k tomu co prostfedku bezbozné uziwaného, nàbozenstwa, za nàrodni, politowàni hodnao, zaslepenost, za barbarstwi a iaupcznirtwi, za kràdez a wrazdu na nc\wyššim stupni, za hczpfikladnau okrutnost naproti newinnému, tichému, praeowiténui, pok oje inilowné-mu bratru a sausedu, za kterauby se aspon oswicenéjsi potomci již hanbi ti meli.   Komu ze Slawjanùw nepéni se srdee pfi takow^ch zlocinstwich, kolio oko zùstane suché pfi tako-wé strašne nàrodni tragedii* Jà aspon, již co mlàdenecek, ko-
likràtkoli dèjcpis tohoto nàsilného odnàrodnowàni a ne m cen i sem citai, krew a srdce za nekolik dniiw ukojiti sem nemohi a nemohu posawad. Kdyz jsem w Kronice Mataušc Pafizského to misto ceti, že kdyz Mongoli r. 1213 z Asie do Europy wpadli, wsudy prey pfed sebau to rozhlasovv ali, že prišli ,,/jrojjler furorem Teulonieum sua (t j. Mongolttw) modesti* tiuiperau-duìrì* hned se mi ta myslénka namanula, že tu Mongolowé ne-pocbybnè toto potlacowàni a odnàrodnowàni jinych, obzwlàsté Slaw janskych, nàroduw ! pfed očima mèli, tak že powést a zaloby o tonraž k ušiin térhto diwochùw pronikly. A tak hlu-boce uražcncho nàrodu neostychaji se néktefi (k. p. MacTafi) jesté až posawad bolestne dotekati a nowé ràny jemu delati! Sàm dobry Herder, ačkoli in theoria to cinil, pfedee in praxi se ncmohl cele od tohoto germanského, Slàwiìm kde jen možno kfiwdu a škodit ciniciho, neduhu uzdrawiti ; i on jednoho z neypamatnéjsìch muitìw našeho nàrodu, totiž Komenského, tohoto Horlislawa die jména i ducha, nèmeckému nàrodu pfi-wlastnuje, srow. Hriefe zur Befòrd. d. Uumun, Riga 1793. Saud. V. p. 31. kde piše: „YVenn i eh Einen Mann uiisrcr Natimi (derni warum solite man Bòhmen und Mabren nicht zu Dcutschlandrechnenl) mit dem St. Piene(slawny francauzsku spisowatel) vergieichen mdehte; so wàre es Comenius, und dies gevviss nicht zu seinem Nachtheii." Tak hle nejen kraje, feé, kmeny ; i slawné muze nàm berau : Husa nàm w zal Pd-litz , Komenského Herder. — Pruska wlàda polir ichu ! jesté i nyni, ac jen skryté a tiše pokracujc w tomto barbarskem di-le germanizowàni ubolvych Luzicanuw a Kasubuw. Sàm Frid-rich li. od Némeùw Welikymi zwany^, byl hrozné tonto (Tàbel-stwim posedly; on wida u pocàtku swého kralowàm r. 1710., že wùkol Berlina a Postupina wétsim dilem jesté Siàwowé bydleli a fec swau mi invili, powolal z jinych krajuw 12,000 némeckych rodin ku germanizowàni techto Wendùw tak, že ty némeeké rodiny sclrwàlné wsudy mezi slawjanské osady, anobrž doniy a rodiny podrobne rozdèlil; Némciìm wétsi prà-wa a swobody dal, auf ad y jen Némcemi obsàzel a tak pfes čas swého panowàni za 46 let téméf uplné slawjanskau feé a narodnost w téch kraji eh zniéil a wybladil. I kdyz Slezsko do-stal, jeho prwni péce a pràce byla ta, že nekolik tisiclìvv némeckych rodin tam rozhostil, aby tito, co kobylky a hausc-nice, strom slawjanské narodnosti ohbr^zaly a sezraly. Kašii-bowé w Pruském wojsku pfi učeni se néméiné trestàni a ža-lafowàni anebo odniènowani hywaji. Kdyz nynèjsì kràl Pru-
skf W Lužicech ccstowaw k ceskym hranicem prišel, prwni jeho otàzka ku prùwodéim a witajicim lio byla : „Bylili Noni ci éili Slàwowé prwncjsi a starsi obywatelé w Cechàch?4 Z této reci snad no zawirati na aumysl a zàmér Jesté nyni w técbto našich dnech, jakysi Némcosil to Polàkum pod Pniskau AVlà-dau stoji« ini za zie mèi, že na snémé Poznanském o „A< ìde LmtdesQprachen" iniuwili, a že swau ree a narodnost prey obecnéinu dobrému celého kràlowstwi ( t. j. Némciun) obétowati nechtéji; srowT. Allgem. Zeìt. 1811. cislo 183. Anglickonémecké lidomilstwi pracuje jednim a tfmà éasem na wyinanéni Zidùw a cernochuw a na podmanéni, ha možnoli wyplenéni SJawjamrvv, aby pak mizerné jejirh riìzni-ny a pozustatky onino pojohnbulliti tito podeutsehmichliti molili.— Ptàmeli se nastuduicize které tato zpupnost a osobow-ac-nost Nèmcùw wyptywà, a na pndidla; kterà je k témto ne-sprawedli western wedau, tedy neylilawnéjsi jsau: na jedné strane pfilisnà skromnost a popustiwost, nekoneénà nizu west a odtud wyptywajici slabost našeho nàrodu; na drubé strane duma a nàobraza Nèmcùw, to jest, to pfiliš wysoké domnéni, které oni sami o sobé, o wlastnostech a zàsjuhàch swého nàrodu inàji. Marnomyslni a samochlubni jsau Cimine a Fran« eauzowé : ale nad to Némci. Nyni jesté w našich técbto oswi-eenych casich prowozuji oni hnusné modlarstwi a nestydaté, hohorauhàni se swym narodom, jako k.p. ztrestény Hnhmer, W knize „Deutschlands Borni' in der Gegenwart und Znkunft" kde Némce nmz^wà „centruin clowéconstwa, stfedisté colè Wzdélané zemé, prwotinami lidstwa, narodom taknwau pl-lìostt wloh a darùw od Boba ozdobenym , jakowau zàdny\mf — prwniini slauhy a nàstroji wyssiho pofàdku— knčžimi bo-žibo kràlowstwi — némeckà pfirozenost nosi prey na sobé znak ney wyssiho duchowniho panstwi — Nèmécko jest prey urèeno ku ennstituénimu kralowàni nad oniiu obei, kterà Eu-lopau sluje — tento kràlowsky nàrod ma prey neywyssi zprà-wu a wùdeowstwi miti, ant on neyduebownéjsi, heyslechet-uèsji a noyurozonéjsi, we wsech càstkàcli neywzdèlanéjši, 'ìeyscbopnéjsi w Europe jest, ozdoben kràlowskyuii dary, u Bob a w ney wétsi milosti stojici mezi wsemi nàrody, které historieznà.''— To hlejestrozhlàsené némeeké swètanstwi ! to sw étoohéanskà làska ! Tak lilo i ten uhohy* nàrod zidowskfo jenž se za milàèka božiho držel,našel swau opiciMy by sme proti tomuto smradu wlastni chwàly nic neméli, ant proti blàznùm sami bohowé nadarmo bojuji—kdyfoy on Némciun kotrbu noomra-
cowal a mozek nepodpalowal k pàchàni k nebi wolajicichkfiwd naproti jinyin narodom. Než podobna samozaslepenost a sebe-pfecenèni jsau pùwodem tobo, že Nemci jiné, podle jejich zdani nižši a od Boha opowrzené, nàrody nepokojeji, potlacuji. wsecko germanizowati a némcckého toho stesti ucastné uciniti chtéjice. To je blud, nejen potupy ale i odporu hoden! — Prawdu piše p. Solowjew, w ruskem spisu: Moshwan 1842. cisl. 5. „1 tiskom ldàsaji i ustne mluwèji Némci, že plémé slawjanské neni zdolné k tomu, aby samo sebau jestowalo, že jest làtkowinau a materialom, k jehož obdelani powolàno jest plémé germanske/' — Nu ale kteréze jsau prostfcdky proti tomuto zlému% —Wzàjemnost, oj)ét wzàjemnost, a opét jen wzàjemnost ! Kfì pak již jednau w Europe toto nàrodosàlcn-stwi prestane, lìec, obyceje, literatura, dèjc pfedkuw, anobrž i sama jména krajuw, wesnic a starych roduw zdržuji nàrod s carodéjnau moci od ciziostwa : a bytby nékdy nàsilnym okolnostem néco i popustiti musei, pfedee w jàdfe nàrodu po-fàd nàrodni rozpominky atuzby tleji a wybuchnau s hroznym hfimànim kdy akdeby se nikdo neuadàl. Sàm ud nekolika sto-leti již w Saském Starohradsku znémeen^ slawjansky rolnik (Altenburger) po ztràté feci drži se jesté pewné sw^ch zwy-kuw, swy^ch ber a swého odéwu, a nenàwidi swého odsla-wenitele. A sama jména SJawjanùm wyrwan^( h, nyni slaw-nych mést: Berlin, Branibor, Breme, Drazrlany, Lipsko, Luhek, Winary^ Stotin atd. wééitym budau w déje* a ze-mepisech pomnikem tohoto germanského neélowértwi a zne-clowécowàni jinych. Tato mèsta jsau slawské Nioby, bolesti azaufànimnad sw^mi zamordowanymi ditkami zkamenélé.— Anobrž i ona mnohà slawjanskà, w tomto pohlcowàni Slawjanùw polknutà, jesté posud jakž nàlezi nestràwenà, slowa w némeiné, zwlàsté w Sasku, jak we knihàch, tak i w prosto-nàrodni mluwé, žaluji. a wzdycky zalowati budau na tuto nàrodni welkowrazdu Hodnà wècby byla aby nani nékdo tyto slavismy W némeiné tak sebral a sestavvil, jako to již Leska a Dankowsky ucinili se slavismy w marlarciné. My k tomu zde aspon nàwésti dati a pocàtek uciniti ebeeme abecednim po-fàdkem :
Bei* ker piskor ; BUI te h ploh ; Hrànclien beranek : hm-iteìu pochen , bauchati; Bulle, sr. John Bull (u saskyeh Anglicanùw ) wùl ; bur-zeln purzeln burcowati; Diirmel dar mei n dareba dareiunik ; lìol.elz de-het smola ; fauclien faukati ; Gerii t zen druh sliw u Zhoì'elce rostauci'ch; glufrth glwpiteh hlaupè hlaupsky; Qranitz hranice; gruupet krnpaty; grob groòiau hruby hrubjan; Grappe hrba (slow. * hromada) ; Hnllunke
holomek ; H un he Anke hanka od hnauti sr. shybadlo; Uansa Ansa a uza waza wazba swazek ; J anche juchajicha; Jan sen juzina, od juh gih ; bruisciteli kràceti ; kreischen kxìoct i ; Kìirschner krznàr od kora korazno koža; knms kumis kwas kyselost; ^«A* kus ; kweilen kwiJiti ; Kioewelen %toeftchen fcwéty cwety, zwlàsté bezowé ; latte h en <len Fusa krumm latschea, wlaoiti ; Louise lodni'k ; munisciteli mačeti : Metzger magar me-sjar; JS/e , jVe <V<? (misto Nein) ne ; Nischt nic, ništništo; S Intern noz-dry nosdiry ; (w Polabj) oko; Peitsche bič; Pttschufl pečet. ; pluh ; pipeln piplati ; VImpanili pupawa, pupen (Leontodon Taraxacum); Piatte Flotte plt plutew ; Plautzchètt plucka plice; pomati pomalu ; Posten posun posunky ; Funi, Brete Putti t Erette Strasse (w kraji Bodri cu w) pani:; Qwark twaroh;' (\uarz skwarec ; Banke, ranken ruka reka t. j. rucicky , wètwe, tiponky u rostlin nimiž se co riikami chytaji; Iletschke (w ukob' Lipska) fečka ì:eka ; Riz, Rizenpulver (w okoli Bodri-ciiw) t. j. Pnherhorti od roh riz rožni, roh ua prach; ruschein rubati (pois, bybati se, posp/chati); rt/tschen rutiti se, ficeti ; Waur Wuare to-war (možno, že syllaba /o již u Slàwuw wynechàna, tak jako u Shvwà-knw porisko misto topoiisko) ; Siedel siedelu selo sedlo seliti sidliti ; slep-pen slepiti wysiwati; Stieglilz stehhk ; Streit strel t en stret ustfct stret-nauti, polab. stridje- plitka boj ; Svip šib libati ; uscititiken Scltluckern sliwky, slow. sljuky; Schmel/eu smetana ; Schoppen Schoppenstuhl župa župan . Schiips skop ; Sckrauòe srub wrub rub ; hchiìller fi'dky ; (Taufe) topa potopa, kaupej ; Tresse Tressen tfasne tfi'sné od treseni; Ireincften /r esciteli t risiti pr.seti ; frudeln truditi ; Vampir aup/r ; Zeisìg cižik čižek ; Zie che téha cieha ciecha ceycha. Sem patreji i slawjanské, zpiisoby mluweni we Starohradsku (Altenburg): es geht Regeu dést jde misto et regnef. Srow, jiné rudnictwi se tykajici nazwy we Wykladu ku Slàwy Deere str. 220.
Co jsau krùpéje krwe na rukàch a rauchu laupcžnika po spàchané wrazdè : to jsau tato a tomto podobna slawjanska slowa w némeiné. Jejich ochroptély zwukwolà: „Kaine! kde jest Abel bratr twtìj? Mas krwe jebo wolà zo zemé k nebil" — Skoda jen zenékteri Slawjané sami w tomto bludu a hrichu Nomee utwrzuji. Tak pile spisowatel knihy : „Slawen, Russell , Gcrmanen , Leipzig 1842 " o Luziehych SJawjanech na str. 7. a 213. „Cozeby prey i neywraucnéjsi obrance narodnosti nàrodku asi z pùldruhastatisicc duši zaležejicimu a wsudy Wukol Némci obklicenému, jiného zelati mohl, nož aby okamženi jebo rozhodouti t. j. germanizowàni brzo prillo. Wendo-wé Iuziéti jsau prò Slawjanstwo ztraccni, tak jako Lutici, Dre-wané a jini slawjansti kmenowé w scweru Némeeka. Proto se sainyui Slawjanùm (kterymi?) snaženi nékter^ch mladycb inuziiw w Lužiceeh, usilnjicich so narodnost swau zasaditi a Zotawiti, nie jiného byti nezdà nož lira a žert (to jest i neprawà i ukrutnà w^powéd !) —Od obau techto sauseduich Wlad (pruske a saské) nic jiného k zadani nepozùstàwà, nož aby germanizowàni Slawjanùw w Lužiceeh jcjim pokojnem chodem krà-
četi ncchaly,'* Podiwnà rada, ncdinili zrada, raditi hfisnikowi aby i dalo hfešil, zlodèjovvi aby pofàd kradl a wrahowi aby nejen narazil ale i cele dorazil. Pan spisowatel zde klin klinom wyràzi ajedno zio drubym napraw iti elice : onponukà Prusùm a Sasùm slawjanské Serby w Lužiceeh co korist a òdménu za to, aby se se zàpadnitni Slawjany proti wy^cbodiuni Slawjanùm wojonsky spojili. Než kteryze Slaw Jan mà pràwo, nefku ccif kmen, ale i jen jedno mesto, anobrž j e dnu duši narodu swému wziti a cizozemeum prò jakowaukoli priéinu, a pud kter^mkoli zàmyslem darowati anebo popustiti? My z naši strànky a s nàmi nepochybné wsickni upf imni synowé Slàwy wefejné a slawné se proswédéujomc a protcstujcme jak proti této radè onoho nejmenowaného Slawoceeba, tak i proti nà-sledowàni ji od Némcùw! — Jitujice srdeené že w oné, tak. mnohy^ch kràsnyeh prawd a my slciiek pine, knize takowé škwr-uy a samowrazdné zàsady se nalezaji.  Lidské jest z blanditi a zhf esiti, alo satanske w poznanem hfichu pokra co wat i. Jeu Jidaš i p o napo menu t i pfijatémod toho, jejž zkaziti chtél, twr-došijnč we zradé a zlobé swé až ku wlastni propasti pokra-cowal. Naše krestanskà rada jest celo jinà, totiž ta, aby se bratfi Némci již jednau na pokàni dali, aby aspoiì nyni již pillili IX. a X. boži prikazani, aby potomci w oswicenyoh casich inaudfejši a clowéétéjsi byli, nežli jejich pf edkowé w duchowni mràkotè, w péstnim pràwé ziwsi. Co suro west a hlaupost dàwiryrh tuiawyeh stoleti zawinìla, to najde odpušteni ; nikoli ale to , co oswéta a wzdèlanà zaiimylnost zie ho pàchà. Ze Luzicanuw již màio jest, to tim siluéjsi podnét k jejich uchrà-nèni. Co pak ma arithmetika s pràwem a. s inrawnnsti spoleé-ného ? Doku d kde i jen jediuy Slawjan žije: do tu d tam ce# nàrod. Našim zdànim neylépe hy ucinili naši Luziéané, kdyby pfiklad Slowàkuw nàsledujicc k oeské literatiife a feci se pripojili : timby i oni mnobo ziskali i Cechowé. Chwalitcbnéjsi a pfirozenèjsi jest Slawjanowi stati se Coehein, nežli Nemcem. Jestli so Horwati k illyiiim, jestli se Musini k. Welkoriisiiin pozdwihli a pfiwtèlili : proéby to Luziéané, na počet menši, uciniti nemohli? Oni jsau krom toho ney bližši bratfi a san sedè Cechuw, oni nékdy sku terne i k ceské koruné pfinàlezeli, oni jsau éeskymu osadniky , wyhnanci a lliisity z busta proini-cbàni. Mezi scrosti nau w Lužiceeh a. cestinali sotwy jest wétsi a podstatnéjsi rozdil, nežli mezi siowcncinau w Uhràch a cestinali; av Lužiceeh jsau jen asi 2—3 podnàfeci, u Slowàkuw pak téméf 5—C. Kazdà menši a slabši castkaSla.wjanùw
at se k literature wétsi a silnejši, sobé stejnorodé, càstky do-browolnè pfipojuji. Slowenské nàfeci jest z logickébo i aesthe-tiekého ohledu dokoualejši, než ccskc : ale Cechomorawanùw wice jest téméf dwakràte než Slowàkuw Moznéjsi a snadnéjsi wéc jest to, aby se dwa millionowé Slowàkuw poceštlli asponw literatufe, než to, aby se ctyri millionowé Cechomorawanùw po-slowencili. Obét \v takowychto poinérech a okolicnostech uci-nénà neni ztràta ale zisk, ona jest obét pf inesenà na oltàf mat-ky Slàwy. Pamatujme na ono Dobrowského, stesti i nostésti, nemoč i lékarstwi našeho nàrodu tak stritene a uhodné obsa-hujici, orakulum: „Ncmci byti opatrnéfèi9 nezli tny ueswomi Slàwowé/ wzdyt prottieni/ a odličnosti we wesnicech nelze za doriche, attiche a jonické nére ci drieti/" Kyzby tuto, nikdy dosti opakowanau b^ti nemohauci, wypowé<l wrabei ze stf ech w cele Slàwii bez pfestàni kazali, anobrž samosw ojnym a hlu-chyui rozdrapowatolnni našeho nàrodu wr uši hfimali! Chran-nio se rozkatowàui našeho nàrodu na nescislné càstecky a knionky, narecicka a nialokraniàfské literaturky : dostit to již weliké nostésti proli, že jest rozeetwrecn.
U*
1)1 L III.
IHiAWt I
Tyrolsko; Stelvio; Mais; Inomasti s Samic«.
Pln techto a témto podobnyxh myslének opaustél sem Italii a wstupowal do T} rolska, kde tyto myslénky a city bolestne, bohnžel, jeste jen nowau. potrawu nalczly. Bùh wi, co z toho bude—fekl sem sàm k sobé : — zase cestuješk tèm, jejichž ne-nàwìst Slawjanùw wzdycky si nenàwidèl a nenàwidis posawad. — Co mi wsak w této ostude jakowé takowé polehcem pùsobilo, to byly dwé okolicnosti, totiž jedna onano w Benàtkàeh nàm danà Kralewicowskà nàputiùce: ,,Nejsau rownàny-nèjsi utrpeni nudatici Slàwè"— kterà ustawicné wusich my^ch znéla a co anjei tésitel mé kroky sprowàzela; druhà pfizniwà okoli cnost bylata, že myslénky tyto nezùstaly némé a wdusi wryté, iiy^hrz že sobé pruduch uéiniiy w rozmliiwé s jednim ndadym, mnoho s tranne wzdélanyoi, a wlastni zdraw^ saud o wécech wynàsejtcim Nemcem, jemuž jméno Emil tener lein. On se w mésteékn Morbegno k našemu wozu pfipojil, byl io-zen z Wurteinberského kraje, z osady Wol Ischio gen, kde jeho idee kazatelem on pak jeho pomočnikom byl. Pro dokonceni swé wzdélanosti poto wal w Italii. Schiller byl jeho krajanem a mi-làckem; na Gotheho se hnéwal, že prey tak weliky dneh, wlastné pfedee tak màio iidclal, on jej nazywal némeekym Epikurem; W inarsky dwur pie) cele jeho Genia oehromil ; jeho romàny'jsau skoly nemrawnosti, jebo truchlohry jsau bez éinùw a jednàni, nezdafilé nàpodobeni Shakespeara: jebo domaci ziwot prey pohorsliwy .»jebo smrt, které se prey co cha-bec bài, smešna.— .là nemoha se zdržeti wskocil sem mu do reci, fka: pane! jà naproti tomu wclikym jsemctitelem Gotheho. I proc* fekne on. Mezijinyini zwlàsté i proto, že Go-the, Herder, Grimm a Adelung byli wlastné prwni, jenž w G er manti proti antislawskym pfedsudkum pracowati poéali,
narodni slepau nenàwist porazili a prawé clowééenskyhn citimi i nàhlediim cestii klestili. Newim jak tu zàslidui pràwè Uothe-mu pripisujete, fekl p. Feuerlein. Jà ji pripisu ji co ocityswé-dek, saused a z càstky spoludèlnik Gotheho w Jené, kde seni se casto o toni s nini osobné sinlauvval a jemu na žadost i nekolik slawjanskych nàrodntch pisni preložil. Anobrž 011 se i slawjanskymi nàfečim, jmenowité ceskéinu a serbskému, učil a sice we wzesìcm již wéku.
Již sme se wezdy wice bližiii na chlum Wormské jho čili Stelvio (sr. Stlp, Stolb, Slup) zwany ; cesta wcdla kfiwola-kem , tak fecenymi galleriemi, nad ni mi ž pewné stfechy, aby snèziny èiliiawiny pnccstnych netrefily a cestii nezasypaly; Silnice tato, Napoleonem zaméfenà, Frantiskem dokonanà, tak zàwratnà a pfedee tak bezpecnà, dùkazein jest toho, jak lid-sky dùwtip i tu neyohromncjsi pfirodu pfewlàdati a ji k tomu notiti umi, aby kde nechee pùsobiti a wydàwati aspon trpéla a slaužila. Stastni moenaf o wé, že na takowà dila s wà jména pri-pnauti mohau! Jen inalokde krčma aneb bostinec liduprazny, nebo zdejši hostinšti od wlady 300 zi. stfibra ročne dostàwaji, jen aby zde bydleli a pocestnem ku pomoči byli. Tu již nebe suro wé, powétfi chladné, skaliska nahà a cerna, rozpadliny a rokle propastné, pf froda stroha a skaupà. Wéru se nediwim, fekl sem, že zde Winkelmann jeda z Italie do Némec, do tézkomyslnosti ttpadl a smyslùw pozbyl : jà sàm se téméf w podobnem nebezpeéenstwi nalezàm, a nikdybych pocestnym neradil aby z Wlach do Tyrolska putowali, nebo to jest z raje do očistce. Najednau oetli sme se w Siberii, snéh pfed nàmi, nad nàmi i pod nàmi; kde pak snéhu nebylo tam kauienité more. Nikde sme tak miceliwi nebyli jako zde, kazdy^ jen do sebepohrižen- Netoliko mluwiti ale i dycbati se tu clowék obà-wà, aby tuto wéenau tichost nerušil, tuto pfirodu wehrobé po-chowanau nenepokojil. Neuzfiš tu, nedimli placa tka w powétfi, ale ani éerwicka ani bylinky na zemi. liuéw Stwofitelùw musei toto siculi tak roztroskotati a rozmetati. Tatry slowenské jsau tež wznesené, ohromné, ale jejich pohled mà cosi wese-lého a pfiwétiwého : Tyrolské hornatiny jsau strasti^ skalo-skelet, jsau smrt bez masa a kuze jen bilau plachtau snéhu odénà. Kdyz takto téméf zkaméneli u prostfed técbto kame-ouw asi za 5 hodin mimo kameni a snéh nie smenewidéli, mimo wrzàni wozu a tluceni srdee našeho nic jiného sme nesly-seli : tu Irle pfichàzi nàm w ustfety muz wysoké a wàzné po-stawy, poloswétskym poloknézsk^m ratichcm odény, kališek
u làhwici rosolkau cili rumom naplnènau vv rukau nesa s pri-wètiw^m nàs vvitànim a nukàuim. Tato čast wrchu slujo VI-piano dello Stelvio, na levvé strane cesty stoji kosteiik a wedle ného pfibytek duchownika. My pouziw.se tohoto radohos-tinstvvi, nawstiwili sme neyprwé chràm, jenž zde od vvlàdy pio pocestne, prò hospodské a prò délniky cestu tuto opra-wujici wystawen, od mistokràle Rainera oltarnim obrazom S. Wawfinee, od mistokràlovvny jin^mi swàtostmi obdarovvàn jest. Asi 60 duši hlàsi se k této fare Knéz se jmomije Canonicità Vhilippvs de ÌSesini: jak sme se zadìvviìi, kdyz sme do jeho pfibytku wesli a o ti nani swau rodimi t. j. dwa syny a dwé dcery, predstawil a to beze wsoho ostychàni! Muž tento jest nyni wdowcem : we mladosti swé oddal se stawu duchow-nimu, pak wystaupiw z ného oženil se a z plodil 7 ditck; z nichž jeden syn w mèste Bormio, zpràwcem Nemocnicc jest, tež w manzelstwi žijici ; druby syn pràwé se tež ženiti zaniy-šiel. — Manželka Nesinihopred nekolika léty zemrela : po vvy-staweni tohoto kostel i ka zde, nikdo neniohl nalezen byti, kdoby zde aurad knézsky zastàwati a bydleti chtél. Sani Filip Nesini starec nyni 70 lety^ se k tonni odhodlal : na zwlàstni prinduwu rakauského dwora dal papež k tomo pfivvoleni^ aby tento muž, co hfwnìf knéz a nyni co vvdowec a otec, zdo aurad tento konal. Màt rocitébo piato 611 zi. 10 xr. str. Jeho matka byla hrabénka z Mooru, jeho babà knézna wlaskà.
Asi ctwrt hodinky od tohoto kostelika jest hostince Santa Maria de Stelvio, z pabrbku jebo na lewdei otwirà se pronika-wf w^bled do Svveyearskych zelenyeh stràni a dolin, phvych sweycarskych stodol a pastyren, dob) tka a kraw. Ach jak okfàlo oko a srdee mé timto pohlodem. Stài sem zde co Mojžiš na bore JVé/jo/f pred krajinau Kananejskau, mlékem a medem oply-wajici. Jesté asi pul hodiny cesty tumyto, tu slaup s nàpisem hranice mezi Lombardskem a Tyrolskem ukazujici. Tento chi uni jest neywyssi punktna této coste , a tato (-osta iieyvv) šši woz-ni cesta na cele zemi, totiž 8663 strewicùvv nad moreni po-wy^sona. \Vùkol a wukol strmèji ledowi jehlancowé nad obla* ky, mezi oimi neywyssi jest Orteles zwany, na jehož temono teprw nedàwno jeden lovvec poprwmkràte se wydràpal, začež i od arciknižete Jana odinénu dostal. Tu snéh a led wèkuje: cas nmohostolety^ bèzwlàdné se rozbijel o ohromnà cela técbto tytanùw. Sem hle, reki sem k mojim druhùm, sem do techto hlubiu a roklin aneb na tento chlum Ortelosky patri gotbieky Medulànskv> chràm s jeho ozrutnv^mi balwany, ropauchy a kon-
èaury , s jeho tuiau a studeuosti; zdeby stài na swém miste a we sw^eh zi wleeh : zdeby našel swé podobizny, druhy a od-powèdoé okolostojicnosti.— Tyrolskj^ kraj, Medulànsk^ dóm a Klopstokowa Messiada do jedné wrst wy nàlezeji: wsudy ozàb-lìwa wznesenost a diauhochwilnà kràsa. — Dolo jede se jesté strmejšini sràzcm, tak že silnice s galeriemi zdaji se na tutohorosté-nu jen en wlastowicihnizda pfilepeny. Traini jest prwni wesnice tyrolskà, pakPrad, Scbuldern; wsech domy astfechy, již santi w sobé spatné,byly uiiati wichf ici,k:tcrà nas u Komu prikwacila^eele rozcechràny a zbof eny. Ode 38 let nepamatuji zde podobne bau-re. Nafeéi némeeké zde chroptawé: twàfe podlauhowaté, po-sunky licomérné, lid mizerny a blby-, zpusob odéwu newkus-nf, obyceje otroeké. VV Italii rozšifen jest mezi wsemi stawy cit rownosti a powédomost swobody; i ten žebrak almužnu prosici hlawu primo nosi a w oci rowno bledi: jiiiàce zde,již w prwnich wesniceeh klobauky a cepiče pred našim wozem z daleka dolu brano, plaziwost a otrlost s otewrenau hubau tkwi ita oblicejich. Nani saniym se we woze na cele ceste nikde tolde neziwalo a ìiedfhualo jako w Tyrolsku. W méstecku Mais ziistali sme pfes obédy ; sotwy že sme zescdli z wozu, hostinsk^, dobroniyslny muž, più stryrkowského zdwofilkowàni, wedl nàs na prwni poschodi do prostranné siné ku sténàm, kde w ramieli za s Idem, na zpusob obrazùw, byla se wsemi kraso-pisnymi cirycarami napsàua jména téch cisafùw a cisafowen, kràlùw a kràlowen, knižat a knézcu, ktef i co hosté a putujici swau pfitomnosti tento hostince poetili, zde obédowali anebo spali. Rok a den jejich pfichodu a odchodu swé domite zazna-menàn. Zde mezi jinymii stala i jména našeho ncyjasnéjsiho nyni panujiciho cisafe a cfsarowny, ani na ceste ke korunowà-ni do Medulànu zde noelehowati ràcili. W pfedsini wisi zaprašena a ostimela podobizna Suwarowa JRùnwského, prwni to i posledni Slawjan, kterého seni w némeck^ch krajieb a pfi-byteich spatfil. Jak pak tento sem pf ichàzi ? ptal sem se ho-stinského. ,,Oo nam a celemu slawnéniu dworu Rakauskému w cas francauzské revoluce znanienitau pomor a služIm prokà-zal." Nu,  odpowim jà, tato Wase wdéenost wéru wrši cti a nàsledowàni od j inceli hodna jest. Odtudto až do Inšpruku té inéf každj^ dum obrazein, nékde i tremi ctyrnii, néjakowy^ch swaty^ch ozdoben jest : škoda jen že obrazy, aneb radéji ma-zaniny tyto, tak welice oko uràzeji a wkus lidu psuji. Pew-nost Einsterminz, kde sme weeer pfi mésicku jeli, jest opraw-dowé strašidlo , auzkosti a hrùzau pocestného naplnujici. Od-
tudto jcli sme, chwàla Bohu ! celaunoc, wètsini dilem wedle feky Imi, pfes Ried, Landek, [just, Nassereit òli Nazoray kde sme ràno snidàni diželi. Zde pohled na zenstiny temer ke smicliu miti: cernè, široke a wysoké čepice co fešeta na hla-wè ,,Schwatzer - llaubeir4' zwané, od méstecka Sehwatz, kde se shotowuji, dàwaji jim diwokau nelepau postawu a zenstiny nezpùsobné ku pràci éinèji, ant pfi kazdém sehnuti hlawy cela ta wéze spannanti aneb hrdlo zardausiti hrozi. Mezi wesnici Plattcn a mcstcckem Ciri spatrili sme na laukàch pasty^fùw, jenž owce a koné pasli, majice nad sebau cerwené iiàdestniky, jako u nàs mestane a méstanky, aut pràwé teh-dàz poprchàwalo. W blizkosti Cirlu, asi budino od Inspruku, jest powéstnà strmà skàla cili zoo* Sw. Martina; asi 200 stfe-wicuw od zemé jest w ni dira a pfed ni dfewen^ križ, na pamàtku oswobozeni cisafe Maximiliana I., jenž zde bone kam-zika tak nebezpecné zalezl, že méw nad to podkowice na botarli zatupené, skrze sedlàky na prowazich clolù spustén b^ti musei. Z této pripadnosti nadelali Tyrolcané nmozstwi wseli-kyrh neehutnjrch zàzrakùw a pùwérciwy^ch rozpràwok.
inomosti cili Insbruk leži nad fekau litem, jest hlawni mèsto Tyrolska. Stawitelstwi jest cele staronémeckého slohu ze stfedowéku. Wrchowé okoltri cele snébein pokryti. Prwni co zdcpfichozimu w oci bije, jest to weliké nmozstwi klàste-ruw a mnichuw ; potkàwali nàs na ceste cele zàstupy Servi-tùw, Ligorianùw, Kapiiciuùw, Frantiskànùw, Pracmonstra-tensuw a Jesuitiiw, což sme ani w Italii nespatrili. Jesuitské Collegium a Frantiskànsk^ klàster zaujiinaji cele ulice. 1 Cechuw sme zde drabny počet našli; mezi nimipàn Kuràk, professor Pathologie a Physiologie, nàm pfàtelské sluzby wohlé-dàni mèsta prokàzal ; znamenaw jeho kràsné dary dueha i ne-malé wlastencctwi pfišeptal seni mu polozertowné poloopraw-dowé : „Cizi proso ohànis a twé wrabei piji."
I zdejši chràmy a obrazàrny, anobrž cele Tyrolsko bollosi se pefim slawjanského umélce. Jméno Martina lloltumiUi Polàka, od swé polské wlasti tak. jmenowanébo, wsude se zde cestne ozj^wà; kde a kdy senarodil, nelze bylo dopiditi se ; okolo r. 1630. zdrzowal se on w Tyrolsku celycb 30 let, neyprwé co komorni malif arciknižete Leopolda a potom kni-žetebiskupa a kardinala Karla z Madruce. Malowal w Inomosti, w Hallu, W Trienté a w Brixené mnohé utésené obrazy, až po ticinéni mnohyrh dobrocinnych ùstawùw kuprospéchumia* deže (rozumi se: némeeké!) w polednim mèste i zemfel a po-
chovvàn byl. Arcidilo jebo obdiwowaného stétee jest vv Inomosti vv oltàfi Servvitskébo chràmu , pfedstawujici Snubcni P. Marie s Jozefem : jebo umélecké wynalczeni i okotésné roz-fadéni skupin, zpràwnost kresleni a stkwelost barew zatem-nuje jakoby wsecko ostatili. W Kapucinskem chiame byl od ného S. Felix. Spitalsky chràm S. Ducha mà od ného spanila obraz, na némz S. Anna, P. Marie a dite Jeziš. I zdejši Museum anobrž i mnozi domovvé Inomostanùw ozdoheni jsau pé-knyini obrazy tohoto, prò nàs ztraceného, syna Slàwy. Mnohé obrysy a malby tohoto umélce zahynuly w olmi pfi shofeni nékdejsiho Jetniho sidla Ruhelust w Inomosti. W déginnoslaw-ném mèste Trienté (lat. Tridentini! , kde cirkewni sném drzàn) nalezà se od našeho saunàrodnika wv^se 20 obrazùw w rozlic-ivych chràmich, totiž w Dòme: Nanebevvzeti Marie, Mordo-Wani ditck betleheinskych; S. Krištof, S. Dorothea a Marie. We chiame S. Magdaleny : Wecefe Simona malomocného ; we chràme S. Františka: Bolestna matka, S. Klàra, Neposkwr-nèné Početi, S. Antonin Paduansky, Odpustky Portiunkulské; W Kapucinskem chràme: S. Kfiž w oltàfi a Kfizowàni w Sakristii; we chràme S. Marka: S. Angustili a jini Swati. — We wsi Male we Slunecném audoli (Sulzthal) jest od ného Narozeni Marie : w Castioné S. Wawfinec (vvytecny obraz) ; w Brixené we farnim chràme w oltàfi Tri kràlowé od W^chodu dite Krista nawstévvujici; w kollegiatnim chràme dvvapfevvy-borné obrazy: Zwéstowàni P. M. a S. Magdalena pfi Wecefi P. Kdybych byl éarodéjnikein, bylbych wsechny tyto kràso-unmé poklady pfekauzlil do wlasti jejich puwodce, aneb jiného Slàwii posud wérného kraje. —
We farnim chràme S. Jakuba jest slawny^ pautnickvt obraz pomočile P. Marie od Luk. Kranacha. Silnà kwétauci bar-witost, autlé wedeni stétee, prawidelné kresleni : ale we skladbe zàdnà poezie, w pfedstawé zàdnà idealnost, Nèniecti ma-lifi, rozstipily pfiliš swé sily : tak Kranach byl malifem w ole ji, W miniature, oswétlowatelein (Illuminirer), medirytcem, dfe-Wofezbàfom atd. Tak i Diirrer chtél vvseumélcem , zlatnikom, fez bareni, malifem, spisowatclem bfti Odtud jakàsi nesaii-stfcdnost plànu, rozvvàzalost figur, rozvvlàéitost barew, pfi vvši stisk los ti prostory a pfedmétùw, pfi wsi mikroskopické pilnosti stétee w jejich malovvaninàch. Co neypamatnéjsi ukazuje se zdo chràm Frantiskànsk^; i zde mne pfiwital a potešil naš Polàk , nebo kaplicc wedle knižeciho kùru jest od ného ma-Iovvanà, kde dwa obrazy vv ole j i na plàtnè, dwa na stènè a
malowanà diitina (Kiippel) obzwlàsté utésené a palliatile jsau. W prostfed chràmu stoji, wo dwaufadàch, 38 broneowych wehkànskych litin cili soch od llohofo Ldfflera shotowenyrh, jmenowité : Chlodowig I. kràl francauzsku ; Gottfried z Bouil-lona; Alberti, a IL; Friedrich III.; Rudolf Habsbursky; Arthur kràlBretansky ; AlzbétaknéznaUJierskà atd. Nalewé strane chràmu w kuté stoji pomnik Ondreje Ho fera, s jeho so-chatt, w prawici korauhew w lewici pištol drže. To tot bylo, co mne netoliko w tomto mèste, ale w celém Ty rolsku ney-wice zanimalo. Hofer byl asi 40 let hostiiiskjhn, chudyin, ne-patrnymi clowékeni; r. 1808—1810., kdyz Francauzowé do Tyrolska wtrhli, powstal Hofer na cele swych krajanùw a bo-jowal zinužile proti Francauziun a YY lachùm, prò zachowàni swazku mezi Tyroly a Rakausany. E. 1820. byl od Francauziiw jat awMantowé od wojenského saudu ku smrti odsauzen iza-stfelen. Hofer jest muž, ne slowa, ale skotku, on jest obraz toho, jak néniecky nàrod, anobrž i jeho newzdélany obecny lid, wsudy spoludrži, nikde se k cizincùm nepfipojuje, ale k sobè-rownym. Powazowàni obrazu tohoto wzbudilo we mne cit; studu a mrzutosti nad našim, wsudy se od swy^ch odtrbàwajicim a ku cizincùm se pfilepujicim nàrodem! Otce Dobrowsky, wzdeclinili sem, hle i tento muž zde potwrzuje prawdu tvvé žalo!>y, kterau si w liste SlowTàkowi Rybaymu psal: „i\éma' bf/li mattare jiii j nežli my nesworni Slaw Jan é /ii Kde jsau naši Hoferowé1? Busowé maji Mulina a Pozarského, ale Cechowé, Polàci a jini Slawjané maji jenom délitelé, trhatelé, rùznitelé, rozdrobnowatelé nàrodu a wlasti.
Kdyz sine ujednoho ze zdejšich cesky^ch pfàtelùw na we-cefinkàch, cili abych nowomodné mluwil, na soirée byli, jà pohràwaje leccos w pobocni chyzi na klawife, uzfim na hud-binàch (musikaliich) ležeti knižecku, kterau wzaw do ruky, spatf il som, cobych zde nikdy nebyl hledal, že to byl mùj spis o Wzàjemnosti\ wniter na obalce byly napsàny nèmecké wersiky ; dosti nemotorné, ale pine ziowolnélio wykladu a jizliwého podezfeni. Pod nimi stàio jen ukouceni jména nigg, (nepochybné slawské m%9 nékterého rakaiiskébo bàsnif e) poznamenàno. Jà wynaw cerusu z mé listownicky, dal sem tam z pàtra odpowéd w nàsledujicich, onem i w poetu i w rozméru rowiiy^ch, wersich o Wzàjeninosti :
iNetyka se ona trumi, bere!,
Nenièni lui ropu w llusii : Ale plete jenom wénec sr perei
Wéd a unien matce ISlàwii Àby mirod jeji pùlswétowy Zacal ziwot ke eli lidstwa nowy.
Pozustatktìw bjhvalého slawjanského ziwota zde již jen malo wyslakowati sme molili, Na celò naši tyrolské ceste, ač mine sme pozorowali, pfedee nikde runùw čili slawjanskych zabo-nùw (wendische Beete) zociti sme nemobli, tak jako w hor-nicb Wlachàch a potom zase wBawofichaw Rakausich. Jména wsak slawjanskà mist, bor a fek zhnsta se w Tyrolsku jnale-zaji, k.p. Bludnica (Bludenz.)-, Brehunica, Bystrica, Cerna zerT (Tscbernwand) , Grodno (Groden), Kamina, Kladenec (< aldonalz), Kles, Lana, Likatia (Vallis Lecb), Mala, Mattai windickà, Meran, Primer, Pustodol (Pustcrthal), AViltow atd. Samo jméno Tgr-ùi9 làtkau i formau slawské jest ; skofenem tyr čili tur srow. Turško, Styrsko, Turec, Tura Lanka, Stara Tura, Turopole atd. s koncowkau ol Némciun cizau, sr. Wrchol, hrbol, hlahol, cbohol atd. Pfàtelé nàs ujišto wali, že se na benàtsk^ch hranicech wukol Grodna, w Grodenském audoli jesté posawad jakési nàfeci slawjanské mluwi. Jà ale neinél sem zde chuti k cestowàni a zpytowàui, ant mi w celém Tyrolsku jaksi hrozné se nudilo aotupno bylo, tak že sem po ničem wraucnéji nctaužil, než aby sme se z jeho hrobowjfch dolin a wrchuw čim neyspise wywadili.
Co mne w Inomosti ney wice tèsilo, bylo to, že sme zde, a to beze wsi obtižnosti, dostali pasy do Baworska; kainž i hned s prwnim postowskymi wozem pospichali sme. Tu sme opét zanimawé towarystwo pocestni nalezli s nàmi až do Mni-chowa jedauci. Bylit to dwa učeni Francauzowé pntowawsi po Helwetsku a Tyrolsku, oba roženi z mèsta Lyonu, jeden àntonin Gortjon, professor w Lyoné, star asi 50 let, druby tieni'. Banmers, mlady0 literàt W Pafiži žijici, asi 25 let star. Onen prwni mnoho nàm wyprawowal o tamejšich Waldenskych, tento zde mnoho o Polàcich w Pafiži žijieieh a jmenowité i o p. Mickiewicowi professorowi Slawistiky, kterého prey osooné znà a jehož ctoni nèkolikràte znowochtìwosti nawsti-wil. Oba na zàdost naši zpiwali, anobrž nàm i do not složili, rozhlàsenau Marseillaisku„Allons enfants dola patrie le joiir de gioire est arrivés atd." Nikdy zàdnà melodie mnau silnéji ne-hnula jako tato z franeauzsk^ch ust zpiwanà a naše tak focena Ràkociho nota. Neni diw že takowé diwy twofila w bistorii francauzské a milliony rozplameiìowala, tato železnici), ener-
gick^ch, émosmétych zwukuw pina pisen tifino*, wojenskyeìi bubnuw, bfinkot mèéuw, dusot koiìstwa, rachot del, siceni krwe, stonàni zemirajicich, slowcm cela bitwa tu zpéwem zìwè wyo-brazena. P. Goujòn mluwìl o Waldenskych a Albigenskych s tali ney wétsi uctiwosti, jejich pobožnost, stateénost, mirnost a pracowitost ncmohl dosti eh wal i ti: ale i z pronàsiedowàni jieh strašliwé seeny ličil. Jist/y mnich Armami, duchowni wùdee wojska proti nim, zeptàn jsa od swych wojàkùw, po čem by prey kacif i od prawowéficich k rozeznàni byli aby ziwota techto ušetfiti molili? odpowcdél; „zabite jen wse! wzdyt Bùh tam swé pozna ! " Načež w mèste Beziers wsecko obywatelstwo bez rozdilu na 50,000 dusizamordowàno. Které tf estoni že jestborši či kacifuw, či prawowércuwr—Waldensti tito maji fad a zffzenost Ceskych bratrùw, maji Synod co neywyssi saud, a počituji nyni 15 obei se 22,000 dušemi.
H1AW1 TI.
Baworsko; Miliernvald; Wilhelm; Mnichow ; Lechowské" pole; Augšpurk,
žarnice jest posledni wesnice w Tyrolsku; chwàlaBohu! wzdyclmul sem zhluboka, že tato krajina již za chrebtem jest; to jisto, že jà jak ziw nebudu hledati ji zase nawstiwiti. Wo-lim do Trantarie než sem; kdo pak kdy tento suchy, n emiro d-ny, hnéwiwy^mi wràskami pfirody poskaredeny, nelepymi ženštinami obydlcny kraj krasnem anebo wznesenym nazwati niobi?— Jà cesto wal w ném jako mezi pracaty. WytecnàTy-rolkyné a malif ko, Angeliko Kaulìnannowa ! odpust mi medie, že, neznaje pfetwàfeni, takupfimné o twé otciné mluwim. A wsak ty sama žila i zemfela si radéji weizinè utikawsi již we mladosti z técbto stosàhowych hrobisk do usmiwawé ziwo-tocerstwé Italica Anglie.— Mittenwald jest prwni méstecko w Baworsku kde sme i polednowali. HI edice z prwniho pàtrti w hostinci oknem na ulici spatrili sme duchowniho, ant s kostel-nikem, lucermi pfed nim nesauciin, pospichal ku zpowidàni a pfiprawowàni nemocného ku smrti. Za nim kràcel cely zàstup lidi obzwlàsté žen modlieich se, a čim dàle tim wice zàstup ten rostl, nebo kazdy^ na ceste j dauci k némii se pripojil, Knéz mezitim wsel do domu nemocného, ant zàstup ten pfed domeni zùstal pofàd modlitbu konaje a pak wrracujiciho se du-
chowniho opét sprowodé. Tato ttéastnost spoluobywateluw na losu nemocného welice mne pronikla a wzdélala; ona mne ziwé upominala na podobny wystup w meni wlastni m auf ad è, ačkoli co do anni) shìw rozdilny, ant onoho wice nàboznost a spoluutrpnost, tohoto wice bazen a zwédochtiwost pficinau byla Kdyz totiž r. 1831 wr Pesti strasliwà nemoč cholera se zjewila, z počatku jak wsudy tak i zde panowalo to domncm, že co mor nakaziiwa jest a kazdému se sdèli, kdo so k tako-wému neduziwci bliži aneb jeho se dotykà. Prwni jenž rychle w ni zemfel, byl jisty radili pan, jenž bezc wsech nàbozn^ch obfaduw, s tao neywétsi spèsnosti skrze dràby a serhy z mèsta wywezen a pohrobcn byl; kterjhnž tnichliwym neopatr-nym diwadlem cele mèsto se naj>Iašiio a zbaufìlo. Drilli^ aneb lieti pffpad cholery potkal jednoho cvanjclického nèmeckébo kupce, jenž pràwé w sausedstwi welikého hostince k Bile Lodi bydlel.  On w holcstech sw^ch zàdal potèseiii iiàbozcnstwa ,
procož poslal k. tehdejšhnu nèmeckému kazatelowi K____i s
prosbau, aby jej spolu i s wclebnau Swàtosti nawstiwil. Ka-zatel ten, jinače muž w konàni aufednich powinnosti piliry, wymlauwal se, okazowànim na swau cernali rodino a mnohé jesté neodchowané ditky, kterjmiž prey zachowàni swého zdrawi a ziwota podložen jest. Onen neniocn^ slysaw to, poslal ke mne jakožto ke slowenskéinu kazatelowi, zdalizbych jà jemu tuto posledni službu a làsku prokàzati nechtél, ant krom tolto prey kcmné wzdycky zwlàstni dùwérnost miwal. Jàpo-slaw i hned kostelnika k némeckému kollegowi, zdali on to dowoli, ant owecka jeho jest* dostal sem odpowéd: že nejen proti tomu nic noma, ale mne jesté o to prosi, elicili aneost^-ehàmlise, abych powinnost tuto wykonal. Mezitim se po wèst o tomto pfipadu téméf již po celém mèste byla rozšifila. Jàbez rozpaku, wymyw, jak obycejne na radu lékafe w epidemi-ckych chorobàch, usta a nozdry octowau wodau, wysel sem Wen z domu na tak fecenau krajinskaii silnici (Landstrasse), kde sem w ten cas hospodau byl : a ai zde již ceka] zàstup ne-pfehledn^ diwàkuw a zwédawcuw, ktef i cim dàle som šel, tini wice se množil. Cele to nmozstwi hrnulo se za mnau ako-stelnikem až ku domu nemocného, kde celau ulicizaujaloaob-lehlo cekajic dichtiwé co se se mnau stane* zdali nepadnu mrtew na zem pfed lužkem onoho s kfeci a dàwenim zàpasi-ciho* Dwùr i okna pfibytku, w némz nemoniy lezel, hanfem lidu obsazena byla. Jà mezitim pokojné a opatrné , a wsak i smele a s ìiplnau pfitomnosti ducha powinnost swau wykonaw,
opét od lidu toho až domu jakoby s triumfcm weden sem byl. Tato ma odhodlanost mèla dwoji weliky užitek: ona znaènè porazila aneb oslabila panujici \v mèste predsodek o nàkazliwé powaze cholery, cim se moozi rowné osmèlili takowym ne-stastnym ku pomoci pfijiti a ziwot jìeli ochràniti, ktefizby ji-nàée opusténi a saniyni sobé zanechàni, nepochybné byli za-hynuli; druhy nasledek toho byl, že sam tento mùj nemoeny jesté retowàn byl z nebezpecenstwi ziwota a pak uzdraweny ke mné prišed srdecne mi dékowal, do poeto slowenskyeh atidùw jméno swé zapsati dal, slowensk^ zbor i školu obda-rowal, a žije zdrawy a stastny až do diiešniho dne.
W Baw ofich sme se již plawili jakoby w piwowém mori : kam sme prišli, wsudy hned ohroinné konwicc piwa nàm prineseno. Kdo to okem newidi, ani w efiti nemùzc, jak mnoho Némci, zwlàsté zde, piwa wylokaji. We Wilheìmé, kde sine jen na pùl hodiny w eéereli, Némci wedle nàs sedici, 3—A i wice takowych nàdob do sebe wlili a to, jak se zdàlo, beze wsi obtižnosti.
Jà mezitim cim hlaubèji sme do Baworska wchàzeli, tini tmchhVéjsimi myslénkami a city, w srdei meni na wzdor wse-mii ututlàwàni zniklymi, tràpen sem byl. Cesta wedla ples mnohem zelenéjsi, rozmanitéjsiakràsnéjsi pfirodu, pfes roz-kosné dolinky a pahorky oziwené; jà ale, ktery jinàce prw-nim obdiwowatelem a welebìtelem podobn^ch iikazùw seni byl, nyni studen^m ba téméf hnéwn^m okem na wsecko toto silhal seni. Zbadawse to moji spolucestowatelé, zwlàsté naši ciper-ni a ustawicné zwatlajici Francauzowé, poskytowali mi do-bromyslné ale neprospésiié wselijakà tésinskà jablecka. Ko-neené ptal se mne p. Goujon, zdali mi na zdrawi néco chybi ì Chwàla Bohu, odpowim, sotwy kdy sem byl zdrawéjsi, jako na této ceste. „Musi se Wàm tedy naše towarystwo nelibitiu — Za stastného se poklàdàm, že we spolecnosti tak wzdéla-nyeb a weselych iinizùw cestowati molili. Odpustte, kazdy clowék mà swé slabé strànky a ehwile! a kazdé srdee mà swé struiiy radosti a struny žalosti, dotimeli se nékdo aneb nèco onécb , élowék je wesely, paklt techto, clowék je snuitny'. A ble mne w Baworsku bohuzel tento posledni los potkàwà; proto ani seni welice netauiil po nawstiweni Baworska a je* dine pfàtelùm a Mnichowu k wuli sem to ucinil. Již nyni wsickni na mne nàsilné dotirali, abych jim to smutné tajcmstwi zjewil Nu, pane Goujone, feknu jà, Wy ste nàm dnes w)-prawowal pfibèli nàòoienské ztresthiosti z déjin a z krajùvvr
TIS
Waseho francauzskcho nàrodu, jà Wàm budu wyprawowati podobny pfiklad narodniztreslénoxli, ,,Možnyli jest, ptàseon, i nàrodni fanatismus až w takowé wzteklosti?" O Wy stešta-stni pànowé! že we Wasem Francauzsku tuto diwokau šelnni jen z powésti, nikoli z wlastni zkušenosti, znàte. Nàsledkyje-jiho zufeni a bésnèni asnad zàdiiy^ nàrod w takowé mire zkit-sowati nenmsel, jako nàrod slawjanskjK Itoku 630 uteklo se asi 10,000 od Munii w a Avari! w pronàsledowanycb a rozpyle-nyeh Slawjanùw s détmi i s manželkami z Panonska do Baworska ke kràli Dagobertowi. Wybnancùm témto nestastn^m wykàzàna byla bydla zde w Baworicb, než sotwy že se tu osa-dili, w jednu noe byli wsickni lestnéa aukladnè od Frankiìw a Baworùw zawrazdcni ! A my se snad ble po jejich krwi a prachu zdc brodime. Powézte, neni li to dostatecnà pficina, že mé srdee na této pudé wfe a oko mé se kali1? — A we skutku tak nàramnà žalost a ozabawost mite obklicila, že téméf zpàt-kem se wràtiti a neykratsi ecstau donni vv pospichati sem chtél. Nestastny nàrode ìnùj, musimli kam se koli obràtim vvsudy a bez pfestàni nad te bau jen k w diti a Ikàti? Z Uher sem utikal od bolesti mafXarosàlenstwa, prišel sem do Styrska : tu bolest, do Krajinska: i tu bolest; zaletel sem až k mofi, do Benàtek a borni Italie, i tam mne neinilosrdnà rukà nàrodni bolesti popadla a wsudy sprowàzela; fekl sem:   aspon wy hluboci hro-bow é a doliny nebetycnyt h bor Ilelwetskych, Tyrolskych a lìawnrskyeh mne pfikryte! než ai ble i zde wsudy ràuy a bole, wsudy odnàrodnéni a wrazdèni, Stwofenli si, nàrode mùj, k w éené nefesti a potupé cili k \\ elikému blaliu a slàwé % Bu-dešli se wèéné jen baditi a plaziti, točiti a prowijeti mezi ji-nyiui nàrod)r%— Patfimli na minulost : tuslzyl Jdedimli na pfftomnost: tu žluc! Wsudy zloinky a kausky, rùzniny a rozbitiny, pycha a nenàwist bratrùw. O jakbych rad wdech-nul kazdéniu tvvéniii k menu a synu tento wfely plamen wzà-jeinnosti a swornosti ktery w sidri meni plapola.   Na stèsti li tosti wà noe prišla nani ku pomoci zakry wajic wzdy tmawéjsi zàclouau  pfedméty a pamàtky tohoto krwawého diwadla. Putowàni w noci nikde mi tak witané nebylo jako zde. S prwniui zàfenim jitra na w^chodu wcbàzeli sme do pfed-niésti mèsta Mnichowa. — Postowni palàc jest pràwé proti sidlu kràlowskému: kdyz sme z wozu sestaupili, prwni oby-watel tohoto mèsta, kterij nàm w ori padl, byl Kràl Bawor-sky Ludwik, ant wcasnè ràno wstàwaje, piše a bàsni, pro-chàzi se a okneni ty tyz powykukàwà.
Ma prwni piace we Mnihowé byla nawstiwcni slawné a prò SJawistiku tak pamatné Knihowny. Ponèwadz ale w cas praznin zavvfeua byla, potrebi bylo zwlàstnibo dowoleni ku spatf eni ji, owsem pak jejich fidkjfah a bedliwé chrànénych Rukopisùvv. Jeden ze famuliiw zavvcdl urne tehdy ke Custo-sowi, jenž dosti daleko w zdàl en bydli, totiž k pànti Janovvi Ondfejowi Sclimelferowì, Doktorowi w libomudreetwi a aodu Akademie nauk. Wstaupiw do pfibytku našel, sem zde dwa muze u stolika sedici w knihàch zahlaubené a spolecné se ce-musi ucici s welikau pilnosti. Po pfednešeiii mé zàdosti, pfi-staopili oba tito inuzowé bliže ke nmé ptajice se mne jesté jednau s jakymsi flùrazem o mé jméno. Kdyz seni je wyslo-wil, obràtiw se p. Schmeller ke stolu wzal tam jakansi knihii a pfišed s ni ke mné ukazuje prsteni na titul a jméno jejiho spisowatele, ptal se: „Jsteii wy tento Jan Kollarf" Jakovvé bylo moje podiweni kdyz sem zde uzfel Slàwy Dcera a dwa Mnichowany ani ji citali! Owsem, feknu, jà sem ten sam: ale jak se, tato knilia sem dostala a co tu dèlà? ,,My smeji spolu i s jinymi ceskynii knihami z Prahy dali donesti, a nyni se kazdodenné jednu hodinu cwicime w restine." 1 našel sem av skutku na onom stole i wice cesk^ch knih, jmenowité MIuw-nici a Slow nik Dobrowského, Thama, Trnkowa Cwiceni, anobrž i Wacl. Jandyty Grammatiku ceskau ap.Dankow skébo dila. Onen driih^ mlad^, asi 26 let^ muž, byl pfedtim iicite-lem baworského prince Ludwika, nyni pak jest dworniniwy-chowawatelem tfech cernochùw vv Egypté kaupeiiych, o nichž nižeji obširneji proniluw ime ; on se jmenuje Karel Tacek, jeho déd , rozeny^ Cedi, pf estehowal se z Prahy do Bareitu co uinè-lec a hotowitcl mathematickv/ch nastrojtiw, on udélal ty nà-stroje, nimiž W. Ilumbold Ameriku méral a zpytowal; jeho pak otee byl hudebnikem d vv ornim we Mnichowé. P. Tucek je w^bornjr, uéenjr, mnohostranné vvzdélany muž a obzwlàsté stastny mluvv ozpytec. Slzy pfed nàmi w yléwal tento Panémec, že nose vv sobé reskaii krevv pfedee cesky nemili. Proto spojili se s pattern Schmellerem ke spolecnému uéeni se cestiné a pak i jin^m nàfecfm slawjansky^m. Pàti Tuéek to éini z wla-steneetwi a z làsky k nàrodu, p.Schmeller ze zwédavvosti co ochotnik. a zpytatel némeckyeh nàfeci se slawjaiicinau pro-michairych, ku kterému cili i wydal již knihu: Bayerisches Wòrterbuch, w némz se nalezaji mnohé baworsko od Slawjanùw zde pozustalé krajomluw y, k. p. Lam Lom; (Steiiibriicb), Mom/(Sack Korb Beute!, sr. inošna), Nà& (schleebtes Messer),
Pattern (platno )atd. Skrze tyto dwa muzo byly nàm již dvvéfe ke wsem pokladùm a 1 ajcnistwim Mniehovvskym (itewreny, Jeden ecly/ weeer, až téméf do pùl nori, ztràw il som w lumi rodili) p. Sclunellera w pfàtelsk^ch rozmluwàch aw uccnych rozhadàch. Milostna dcernška Schmeller o wn, jméneui Emma, cesto-Wala nàs wsemi Mnicbowskyiiii lahùdkami. Pan Schmeller, co horliwy philolog, tisi cere otazky mi pf cdklàdal o slawjanské feci a jejich nàiecich. On uemohl dosti eh va* àliti a obdiwo-wati obzwlàsté hojiiost, rozinanitost a zwucnost ceskych ry-mùw a upozornil nino na jednii wéc, kteréz jà sani dobfe po-wédoin som nebyl, totiž že so prey, podle jebo schwàlného wysetfowàni a srownàwàni, sotwy 2—3 (?) stejnorj mné Znèl-ky we Slàwy Dcefe nalezaji, a ze prey ceské rym)r jemu innohem kràsnéjsi a dokonalojši se byti zdaji nežli wlaské, ant prey w técbto casto cele dlauhé bàsné ustawiéné jon na o, to, no, se rymuji tak jako némeeké na en, což prey, i pfi ne)-wétsi zanimawosti obsabu, pfedee oko i ucho unawuje. Pane, dim jà, ryin neni bàsiiictwi, poozie i bez rymu možna.—Arci že, fekl on, ale my s pànem Tuckoni jesté malo costine rozu-inice pfedee se poeticky kochàme w jejich reniceli. Naposledy oba tito pani prosili mne abych jim wysloweni éeskébo /• ukàzal: to musite do Prahy jiti, odpowèilél jà, my Slowàci to ani neumime, ani neinilujome. Ke konci pocala mne zertownà Emma hraw^m wtipem skàdliti co nepfitele Némcùw, ant ji prey pan otec t) tyz néco z obsabu Slàwy Dcery wyprawowal. Odstup, fekl jà odušenejšim okem a lilasem — odstup, roz-tornilasloéinko ! takowé ncclovvèetwi ude nino; jànejsemne-pritelem Néineùvvr, ale jen nepfitelem némeekého nepfàtel-stvvi ke Slawjanùm, jejich nàrodni nonàwisti k našim pfed-kum, téch kfiwd a dilem ukrutnosti, které na Wondoeh spà-eliali, a obzwlàsté néinécni našeho lido a nàrodu. VV samyeh Bawofich bydloli pfedtim nuiozi Slawjané a nyni neni ani jednoho. — W Ravvofieh Slawjané* fokla slecinkase satyri-eky^m ausméchem. I areiže, fekl p. Schmeller, mnohy^ch osad jména jsau bezodporné u nàs pùwodu slawjanského, k. p. Winden, Windach, Vindo (n) ni AVertach), Branenburg, Bu-rin, Crayburg, Cuzimir, (Zìisniershausen), Dolnitz, Gleiritseh, Gioii, Hauritz, Ledi, Planck, Tichel, Trabitz, Treswitz, Trausnitz atd. A k témto dùkazùni, doložfm jà, mohau se pridati i Modlitby a Zpowéd slawjanskà w Rukopisu Frisin-skéiii, které nepochybné prò zdejši Slawjany slozeny a ur-éeny byly. Tu cila kosa kàmen. — Wsickni sme nemàlo lito-
15
wali, že p. Profi .1- F. Fallmera)er,  znàm^ swyini spisy o Slaw janeeh \v Recku , zde pfitomen nebyl odebraw se pfed nekolika dny na cesta da Turecka a Kecka : onby nani jisté piijemnost tohoto weéera jesté znamenite byl osladil a po-wysil.  Ole w lastiiiho psani p. Fallinera) era diteli jej prey nèktef i poselili Athencané, kdyz do jejich mèsta pfiputow al, ukanieiiovvati proto, že 2Y)Xa(Jogcili Slawjany z nich a z jejich déduw iidèlati chtél. A wsak na drubé strane s potešenim si)-šeli sine tupowést, že i lieekà Wlàda professimi a stolici slaw-jaiiskych nàfeci na Athenskéin wscucilisti zaraziti hodlà : tak již, mimo Kusy, budau rty fi slawjanské kathcdry w Europe, totiž w Pafiži kde p. iVIickiewié, w Berline kde p. Cy-bulsky, we VVratislawé kde p, Celakowsky, professore wé Sla-wistiky jsau. Kézby i naše dobrotiwà Bakanskà Wlàda opéto-wané tozby a prosby swycb Slawjanùw z tohoto ohledu wy-slysela a této welewàzné praktirké potrebe rim dfiwc wyho-wéla, pod je již spràwau ne) wétsi poret Slawjanùw wsech nàteci se nalezà. Jà sam temer kazdodenné ocitym jsem swèdkem takowé potfeby; ant we spitàlech Pestansko-Budinskyrh, jifi auf ed nini naw stèwnw ani nemocnych, tisickràte služIm tlunia-ée konati seni musei a musini posawad, mezi pacienty slaw-jansky^mi a lékafi, zwlàsté niladynii na Poslanske Universi té štiidujirimi MatTary, Némci, Serby a Polàky.  Kdyz pak se techto lékafùw ptàin : proc se naši, jim tak potrebne, feri nc-uceji? odpowidaji, zeby to mileràdi éioili, kdyby jen k tonilo tak pfiležitost mèli, jako maji k jinym, ne tak welice potrebnem, fecem k. p. francauzské, anglické, wlaské, prò než wsecky w Pesti zwlàstni licitele jsau. Jak ninohy neduziwec stai se již smtihiaii obèti, ne tak nonno i,  jako radéji tohoto nerozmnèni se s lek a reni !  Jak muohy lékaf by i štastneji i spèsnéji bolesti ulewowal a zdrawi nawracowal kd) by se s pacienty nejen z dalcka skrze nejisté posunky a znaky, ale z blizka skrze zfeteluà Slowa smlauwati niobi! At opràwnirirh, aiifeduirich, wojsku a jinych mirini. —
Knihow na JVlnu howskà, jako wùbec znamenita, tak obzwlàsté prò Nlawistu naneywys zanimawàjest, jmenowité prò dwa drabocenné pokiad) livkopis Wtisinshy a Ztowek Zemépis-ny popis slawjanské b nàrodùw obsahujici asi z 9 stol e ti. Sotwy sme se nasyiiti mohli ohdiwowàni, pfehlidàni, wysetfowàni a pfenisowàni tèrbio klénotùw. Cedex a Hukopis Erisinsky my suo! sobé pfedstawowali co wetcby^, zetlely, kde nèkde poskozeiiy, aspon zuziwan^, a sotwy éitatclny : tonni ale neni tak, cely Cedex tak dobf e jest zachowàn, ja-
koby teprw pred nekolika roky psàn byl. Na hf ebete Codexu vv prostfedku stoji toto napsàno j »Abraham Ep. Fris. 957—994," Pod timto pak: „Cod. Fris. 220." Cedex Ionio jest we otwerci w niocné psi kiiži swàzàn i na takowé p san. Slaw jansky onen text stoji ne na konci, ale temer we stfedku , na str. 78.a 159. Drulry Cedex latin s k^ pod cislem 560. z 11 stoleti, ma na poslednieh dwau listech opsané „€foitates Staramm", které llormayr w Archivu 1827. cisl. 19 wydal, Dobrowsk^ pak, Lelewel a jini wyswétlowali. Misto Bèhèmnre stalo pùwodné Bethemare, pozdéji ale to / jest wj skrabàno. Minio tyto, nalezaji se w této knihowné jesté i nàsledojici slawjanské knihy a spisy: I) Jozci'us Flavius cesky Rokopis ze 16 stoleti, pod risi. 3.— 2) Rokopis cesky, pod cisl. 12 waksamité swàza-ny, avo dwanàcterci, modlitby katolické obsabujici. Pocàteki Milost durlia S. raciž byti s nami. Konec : „Ktož tuto modlit-bu rzika, ina odpustkow tolik, kolik u toho kostela mrtwicli ležy u kterebož j) rzika." Na prawici wazby Stoji : „Jaroslaus Baio de (M)artinirz est possessor priinus libri Anno 1520." 7* polskych lc.ni.li jsau : „Sporz}danie dnia i nàbozenstwo krotkie codzienne." Modlitebnà knižka Therezie Kunigiindy, manzelky Maximiliana Emanuele, wéwody Bavvorského, deery JanaSo-bieského, kterà konec ziwota av Benatkàch ztràvvila. Pisafem této kràsné knihy byl Stanislaw Baczynski 1677. pod cisl. 6. Drilli^ polské Codex, pod cisl. 7, jest:  ,,Inventarz szkatuly Xi žecia Krzystofa Riidzivvilla, Anno 1631." Na strane 49 stoji pcniz zwany* rviorimekii, pfi némz wyklad ném. * halber Crosrhen." Na técbto pcnizcch stài nepochybné obraz Perlina, *ak jako na ìndick^ch. Ruské knihy jsau dwé: Cislo 6. Psalterium Moscoviticmn , a kniga o exerciranij , ceremonial je atd. °d roku 1715. Na této stoji poznaineiiàno : „Von Dr. Martius (dem Valer) in Erlangen als weilandRcschcrung einesEinquar-tìrten des Russisi ben Itceres, gcschcnkt an J. A. Schmeller Apr. 1833., und von diesem zur Bibliotbek gegeben."— Pod & 1. jest Codex Cyrillicus TheOphilacti, Bulgariàe Episcopi (sjednèifeeného, proto jest av Rusi zakàzàn), jest to pfeklad 4. Evanjelistuw. — Pod e. 13. Kosmographia siireé wsemirno opisani je zemlje in 16. — Pod é. 7. Kratkoje osnowatclnojc uce-nije nemeékago jazyka illyriceskoiuu Nacionu (sic!).  Dàle : MliiAvnice Bohoricowa od r. 1755. — Masch, Alterihumer d. Obotriten. — Potocky, Voyage dans la Basse Saxe.— Repkow od r. 1442. Cod.germ. chart. c. 296. Justiniana stare Rpisy atd.
Pinakoihcka a Glyptothcka Mnichovvskà zaslnhuji samy vv sobé aby kazdy lunènomil zwlàstni «osto k nawstiweni jich pfedscwzal. Již jako budowy jsatit ony umélcckà d ila w ney* čistejšim wkusu a w neyuslechtilejsim blahoméru. Kolikràt-koli sem je nawstiwil, w zàpasu sem byl, čemu wétsi pozornost obétowati nàdobéli čili obsabu. Staweni obrazàrny, w niz okna na strese jsau tak že zhùry svvétlo padà, temer wice sem obdiwowal, než samé obrazy.  Kdo wlaské Sbirky obrazùw widél, prò tobo w némeckyrch Sbirkàch nebude mnobo nowé-bo a wàbného. Tamt jest pùwod a pramen, zde jen odwod a odtok. DrazcTanskà obrazàrna wsak mnohcm wice se mi libila, nežli Mnichowskà : tam mnobo wlaskych? zde mnobo néme-ckycb obrazùw. Mà pak némeckà malirskà školacosi pracného a potuplnébo, cosi zasmusilého, mnoho ceniceli barew, smut-ko vv^ch satùw, tmawy grunt, špinavvau tèlowau barwu, dra-slawost pfechodn od svvérla ke stimi, robatost zàhbùw a ras, posta wy neokrauhlé ale rozsocbaté, koncité; vv nèmeckém ma-lirstwi zridka najdeš physiognomii, jenom kus hezkého masa bez wjrrazu a posimko, bez ziwota a dusewné hry w obličeji: což na toho, kdož bezprostfedné z Italie pfichàzi, kde obrazy jako wlaské nebe jasné jsau, nepfijemné učinkuje.  K tomu prišlo i mé vv této wéci nemaléjiž poewiceni a zkušeni. Zpo-éàtku patfil seni na obrazy jen powsechné a bézoé; méraw okem jejich welikost a širokost, hledéw na hezkost jejich rà-mùw, na počet osob a jejich skupciistwi, preslepil sem casto neypodstatnèjsi kràsy. Pričioa folio byla dilem tékawost cc-stujiciho nowàcka, dilem osobni skromnost a ncdùwéra, kterà mi Apellosowo „Sewée ! ne w^se kop) ta" wsudy priseptà-wala: evvicnost aie wzdélala a zostfila zrak mùj tak, že maje wsecko na snadu nyni i pfi podrobnostech wézeti sem zùstal, nyni již i clànky rukau a listy na stromich pozornost oiaii \m-taly, anobrž srownàwal a mistrovval sem již i wlasy, jilce na zbroji, jedootliwé càrky, kresleni, stinovvàni, podsary, swétlo-tmu a to co den s wétsi sewrubnostia traulalosti. Toto oboie-zilo a ìuneusilo z načne rozsah mojich uméleck^ch radosti, ale jejich obsah znamenite rozmnožilo a prečistilo.   Pfi obrazich od Hubensa (posledni saud), Titiana, Sedona (S.Magdalena), Karla Dolciho (Krotkost S. Anežka s berànkem, Magdalena, Ecce Homo, Kristus dite) bawilisineseizdes kràsocitnyni ko-chànim. Od našeho Schiavoni ho jest S. codina, we wéwodské Leuchtenbeiské gallerii : libojenmé, okotésné dilo.
Neménè kràsna jest i Glyptolheka, owsem, cu do uniéle-ck^ch pfedmétuw, jesté pamatnéjsi. Obsahujct ena saustaw-iiyni a éasoslownym pofàdkem rozpolozené poziìstatky àliti-ckych soch, jmenowité egyptskych, fecky^ch, fimsky^ch a 110-wéjsich mistrovvskych kusùw. Mezi feckymii ney wice na se pozornost ornaci jeden Torso, t. j. komolec, socha bez hlawy a auduw, mlàdeoce k historii Niobe pfiuàlezejiciho pfedstawujici , kterau kràl BaworSk^ we Widni od jistého Wlacha za (JO00 dukatùw kaupil. DJàtko fezbàfské sotwy již dàle jiti milze! Mezi fimskymi jest broncowà ženska figura, kterau u Rimu rolnik pluhem wyoral, a kràl Baworsky prey skrze Thor-waldsona kradmo od ného kaupil, ant w Rimské obci pfisnè zakàzàno podobnà umélcckà d ila prodàwati a do ciziny wy-našeti. Tak ble kràsouma i swùdkyni byHi milze!
Prawé vv técbto duech byla i wystawa umcleckych plodin \v jednem staweni u Bazaru. Mezi obrazy zdo éerstwé shoto-vvenymi obzwlàsté dwa mne pfitahowali. Jeden pfedstawo-wal pfedmét z ceskyeh déjiu, totiž IVlaslu, kterak sobé od jedné wéstice badati dàwà; w pozadi skaliska, Wlasta sedi na zemi, wéstice na skàle, wedle ni kniha, za ni jes k y né wniz ohen plapolà, w popfedi ceské hory. Malif tento siuje Albert Zimmermann, žije we Mnihowé sliotovvil obraz tento r. 1811; Spolck umélecky kaupil obraz tento za 000 zi. str.—Kdybych byl tak bohatyhn, jak jsem horliwym nàrodoinilem, bylbych jisté tento kràsny^ obraz odkaupil pio nékterau slawjanskau obrazàrnu. Druhy nbraz zde byl hràc w karty od Fliiggera : jitro svvità, žena s ditétem stoji zahràcem, tento surowym pohledem manželku plaše we hfe zaufanliwé wézi. Ziwé wy-obrazeni toho, co sme ondy w Karlowci skuterné widéli. Ney-slovvutnèjši z nyni žijicich malifuw Mnichowsky^ch jest Kaulbach, vv jehož dilnici sme Forai ku Hmmuw\vìdsti\ò IVJ ad'aru wuhecha, a karton Zbofcni Jeruzalema pfedstawujici, ì jiné, dilem již «lonialowaué, dilem teprw malowatebné, pfedméty obdiwo-Wali. U jiného, jehož jméno jsem propamatowal, widéli sme nàkres obrazu veského Otakara, conàdennika pfi staweni arci-chràmu vv Rezné, pfedstawujieiho ; to wsak bez ladu a skladu.
Zdejši Bazar, wlastné pfistrešicili podlaiihi, wnéinzkrà-my a kawàrny, jest od neyslowutnèjsich niistruw sténomal-hami ozdobcn. Pfes cely den, zwlàsté wecer zde, mnozstwi lidi procbàzejieirh se. Obrazovvé ti predstawuji chwastawé pfedméty z Bavvorské historio : k. p. cislo XII. Wolenec Maxim. Emanuel wybojowal Bélohrad r. 1033. Dwa mezi témito obra-
zy uražeji oko Slawjana zwlàsté Cècha; jeden pod é. IV. Zho-feni mostu nad fekau Innera u Miihldorfu s utikajicmii presen Cechy r. 1254 od Sturmera, s podpišem : „Tritt mieli nicht, Ich leids le in nicht." Druhy pod c. Vil. kterak YVojwoda Baworsky' Albrecht opomità ceskaii jemu podàwanau korunau r. 1110, od Ililtcnspcrgcra. Oba tito obrazowé, zde wefejné wy-staweni, sniéfuji celyni jejich slohem k opowrzeni a k posmé-chu ceského nàrodu. Jà obràtiw se ke kolu cetuyeh nàs spro-wàzejicich pfàteluw, fekl sem : ,,Nu medie ale, kde že jest zde onen obraz z historie Baworské, od r. 030, kterak Ba-wofi, 9000 newinnych, s di tka mi i ženami k nim z wyhnan-swi pfislych, Slawjanùw pfijimajice mezi sebau usazuji a pak w jedné noci zradné a ohawné wsecky zamorduji? — I krà-souma i narodnost museji byti sprawedliwé a nestranné.
W dilnici powéstného fezbàfe Schwanthalera widéli sme, pràwè w pràci postawenau, sochu Uermnna cili Arminia nad Kimany witéziciho, urcenau na pruceli Walhally. Kdo pak, fekl sem pfi této sose ke sw^m druhùm, kdo, kdy a kdežo našim slaw'skfjn Àrminiùm— Sàmowi, Lauritasowi, Swato-plukowi podobné pomniky stawèti bude?— Kdyz pak nàm toho nelze, jakoNémcum, óby sino jicb aspon srdcem askut-kcm etili, jicb w làsce k nàrodu a ku swobodé, we sleehotué hrdosti a w tuzbé po Yvelikyeh cinoch nàsledowali, a tak we-denim našeho nàrodu k občanske dokonalosti a slàwé to ukazali , že hodnà wéc jest prò Slawjanstwo néco ciniti a zan se obètowati. — Mimo to byly zde wzorypro slitinu Guttenberko-wu, Schillerowu, Gotheho, Jana Pawla Ridderà a Mozar town, z nichž onyato dwé již ulity byly, tyto zde pràwé liti seinély. Po mnohém obdiwowàni a cliwàlenf técbto arcidil, jà obratiw so ke wiidnému p. Scbvvanthalerowi a ostatnim pfàtelum, fekl seni: „Boli mite, že zde jednoho z neywétsich duchùw nénio-ckyeh, anobrž z noyznaiiionitéjsieh inuzùw clowéconstwa nowidim, totiž Pier d era I" On skrciw pleceuia, nic neodpo-wédél. 1 jinde som Herdora od Némeùw nejen zanedbaného ale i kaeirstwim narcenébo zpozorowal, totiž narodnim kaeir-stwim. ,,Das junge Deutsehland" hnéwà se na Herdora prò jeho znàmy sprawedliwy a kràsny^ saud o SlawjanecJi w tdeen zar Phités. dar Gesch.dèr Memchheitì jsau nénierké krajiny a oboe, kde tisténi tohoto klassického mista o Slawjanoeh skrze censuri] zakàzàno bylo. — W litné Stiegolmayerowé lila se pràwé kolosalnà socha Bawaric, zwysi 5 1 stfew. podsta-wek pak jeji 30 stfew.; wedJe nilow; oua wlewiei drži wé-
nec nimž slawné Baworciky korunowati ma. Arcisocha tato ohrumuà pfi j de stati do tak feceue Siuè Slàwy (Ruhnieshalle) na non lauku, kde se roèità Rijuuwà slawnost (Qctoberfest) drziwà; wukol ni pak budau sòchy slawnych Baworcikùw. Kdyz sme my zde byli, byla pràwé druhà éàstka této slaw-nosti s konicwalein a jinymii lirami drzàua, pfi niž, na wzdory desti a blàtu, zàstupowé lido pod nàdestniky se bemžili
Dnes ràno, ant byla uedèle, nawstiwil sem i zdejši evan-gelicky chràm; jest to okrauhlina (rotonda) prò oko hezkà, ale ev. službam nepfiméfena, ant ohlas w ni ree kazateiowu poldcuje. VV* prwni eh rocech w tomto chràme téméf nic nebylo si) seti z feci prò ohlas: po potfebow ani rozlion^ch prostfedkùw, radil jisty prosty mi) nàf, aby prey kamennau diazbu chràmu prkny zakryli. Toto ney w ice udusilo ohlas. Radowal sem se nekolik duuwr pfcdkcm, že jediiau opét po dosti dlauhém času, budu zde miti pfiležitost pfi evanjelickych službaeh božieh pfitonmyni byti a evanjelickymi zpusobem se wzdélati : ale již z daleka, pf i pfiblizowàui se k. tomuto chràmu, zlioréena mi byla ona radost, nebo huéela mi wr uši i zde ta sama inelodie, kterau w Pesti, a téméf wsudy jiude j)ii nèiue<'kyeh službaeh božieh, ustaw.iciié slyseti musini, totiž: Boèe wéruy, Bo£eI kterau zde warbanik bral beze wsech pfechàzok cili transicii, tak že cirkew zadj cheenà sotwy stacila za nim pospichati. I cekal sem a tešil seni se, že snad aspon druhà piseli jinymi pfi-jeiniiyiu iiàpéweni zpivvàna bude: ale zklaniala urne nadèje, nebo zawzuélaopét pisen podle melodie : .Jido jen na Boha se spoféha 1,4 Tato mrzutost wr) pudila ume i hned ze chràmu tolioto; w srdei swém dékowal sem zde wrauené Tranowskému a jiiiyni našim evaiijeliekyni slovvenskyni pfedkiùn, ktery nani takouy poklad roznianityeh melodii iiàboznyeh zpéwùvv zaiieebali, že již sama tato rozlicnost srdee i uši wzdélàwà a cit nàboziiy ustaw iene oéerstwuje. Slowàci maji na sta, na tisiee nàboznyeh melodii a zpiwaji pfi kazdé slawnosti, w kaž-déin swàtku, ba téméf w každau nedèli jiné a jiné pisné: ant ubozi Némci w Uhràch, w Bawofieh, w Sasku a wsudy usta-Wièné téméf jen dwé tfi, ty sani) melodie geyduji. Jakowà to pokiita pio osi; jakowà škoda prpnàbozenstwi. Onezpévv-ni Nèniei, myslel seni, a wy jesté nàs zpéwni a hudebny' nàrod wsudy néméiti se usiliijete?
Na Karolinške prostrauiné stoji obelisk 100 stfew. wyso-ky; jehož napisy jsau, kseweru: „Tfideeti tisieùniRavvorùin, jenž w rnskéwojné smrt nalezli;" k jibu: ,,Postawen odLud-
wika 1"; k wy^chodu; „Dokonàn 18, llijna 1833."; k zapadli : „1 oid zemf eli prò oswobozem wlasti."
Mezi chràmy, jesté nedostawonynii, jsau pamatné polki* cky w pf cdmésti Au ; prò wyborné malby w okoàch ; pak cbràm S. Bonifàce, w némz malif pràwé na Steno sceny z bistorte uwedcni kfestanského nàbozenstwi doNémec, malowal, tak že tito pfedmétowé cety chràm wukol a wukol iiaphiowati budau. Na jednom obrazu jest Fritigil a S. Ambrož, na dru-hém S. TJiekla, na tfetim S. Colombai!, pak S. Otto atd. S. Bonifac mà cele onu aiišklebiiau, slawonenàwidnau twàrnost, kterà se w listu jeho, kràli Ethibaldowi psaném, tak wyhazné zwécnila, kdyz psal: ,,Winedi, foedissimum et deterrimuin ge-nus hominum." Kdy pak u nàs nastanau dnowé, w nichž my našim slawjanskyin blahozwestùm podobné Basiliky stawéti biideme?— Zdali toho nàs Cyrill a Method, prò jejich nenenà-widéni anepodinaiiowàni zàdného nàrodu, prò jejich rozumny, poucowàni w materciné uziwajici, zpiisob apostolowàni a pisem S. prekladali i, nezaslaužili wice, nežli wsickni némeéti, ne Apostole, ale jen Slawonémeitelé a swobodowrahowé* — Chràm Ludwikùw nawstiwili sme obzwlàsté prò jeho oltarni, od slawného Petra Corneliusa, malowany obraz, proto že tento pfiležitost zawdai tomuto umélci k zanechàni Mnichowa a ku pfestéhowàni se do Berlina. Cornelius pfedstawil zde po-krytstwi W podobé mnizskych hlaw, což se kràli Ludwikowi, zwlàsté prey na postiwani dwornibo stawitelského feditele, jménem Gartnera, nelibilo: kràl, cbtéje obraz hotowy spatf iti, šel s Gàrtnerem do chràmu; to slyseCornelius pospichal tež za itimi, pfišed ale ku dwefim chràinownim, po klcpàni dostal od stojiciho tam koinoriiika odpowéd: „že prey nyni nikoho tam wpustiti nesmi." Na cež Curnelius: „ wzdyt sem jà ten, co chràm tento malowal." Wim dobf e, odwece onen, ale pràwé proto Wàs wpustiti nesmim." Tento wy^stup tak rozhof ril Cornelia, že šed pak ku kràli, kdyz tento zàdal aby to zménil, on fekl : anebo to stati musi tak jak jest, aneb jà jdu proc. Nacež i skutecnè o swé propusténi prosil aMnichow opustil. Podobny^ osud prey mèli zde i jini muzowé: lékaf Schonlein, mudrec Schelling a jini. Wùbec aufednictwo Ba-worské welice nespokojeno jest tim, že mu plat recite ukra-cowàn by^wàodkràle, ktery^ zwysek pak k napomàhàiii kràso-umn;jrch wyHworùw a budow wynalozen by^wà.
We kràlowském palàcu wéje wsudy klassickjf, zwlàsté nèmeckonàrodni duch, w fezbàch i w malhàch. W trùnni sin
jsau polowypuklé fezby z Pindarowych zpèwùw; \v obèdnici jsau pfedstawy z pisni Anakreonowjfah, k. p Amor krmi holubičku, Amor rani Anakreona; w pfijunaci čili vvitaci sini jsau sceny ze smutnober AeschyJowjVh ; we psari sini ze So-phoklesow^cb; w oblečnici z Aristophanowy^ch; we spawacim pokoji z Theokritowych ; we knibownè kràlowniné ze spisu Lud. Tiecka; we psaci sini teže obrazy ze Sclullerowycli bàsni; we spawaci z Gdtbebo; w salone z Wielandowjrch ; w trùnni sini kràlownino z Klopstoka; w obèdnici z Biirgcra. Swétnice w pozorni ozdobeny jsau obrazy z Niebehmgùw od JoIiaSchnor-ra. Naši pozornost zde ney wice na sebe obracela ona Saga, jenž zde w uhelni swétnici w lewo nade dwermi wyobrazena jest a jejiž odlika w naši Slàwé Bohyni pod čisl. 3. se nalezà.
\V diwadle byl kràl s rodinau pokazdé pfitomen. Operti Càr a Tesar, tak stkwostné prowozowanau, nikde sme ne-Widèli. W této opere jest blawni cliarakter neyslabsi nebo w Petruwi zde nic slaworuského neni. — We kràlowské a prin-eowské loži byly dwé wéwodkyné Welebradské (Meklenburg), dcory, any do Mnicbowa prò nawstiweni pfijely. Jsaut to prawé cistoslawské twàrnosti, aniž mohl plìwodni typus pfi-rody, michànim s krwi némeckau, posawad zmaten a setfen byti. Wyznàm upfimnè hfich nàs: pokukàw'ali sme na né lornètkami s neinalati nàrodni radosti. Iludba w tomto diwadle byla tak znamenita a dokonalà, jaké som jesté sotwy kde slysol, a co mne neywice tesilo, byla ta okoličnost, že we zdojšim Orchestrti zàdnycb Cecbùw sme nenašli. To maudfe ! zwolal sem, nebo to slubowàni w ciziné a opaušteni wlastniho nàrodu mne se pfi Cesidi nikdy nelibilo. ,,Sčoby lycba nezna-t* , treba na swoim jiolu da ščo, swoim philiom oraty (chcošli bidy noznati, tfoba na swém poli, i to jesté wiastnim pluliem orati)", prawi jedno wyborné rusinské pfislowi: „Tedy nejste snad milownikem budby?" fekl pfitel Doležalek, sàm wy^boriry i znatel i milownik budby. I arci a to upfi-mn^m a welik^m, o Cerniste so již tušim na této ceste dosti pfeswédciti mohl: ale, pfi wsem tom, wyznati musini, že se on pfi Cesidi dwé wéci nikdy nelibily, totiž jejich pfilisnà na* chyìnost k kadite a ku zdrohnélym jmènum. To hlllboké pohf i-ženi ha zato])oni nàrodu coského w mofi mitziky, které jini tak wydiwaluji, jà nechwàlim. Tato làska k httdbé zodrodila so u Cecbùw již téméf w hudebnau nemoč. I liudba mà swé meze jak u jednotliwcùw, tak i u cely-ch nàrodùw. Již Plato a jini to poznamenali, že hudba jako na jedné strane zjcmnttje a wzdèlàwà, tak na drubé snadno nebezpečnau by/wà, ant uà-
rod wyèiwujc, inèkkym, zzenilym, chabym, kotroctwi nàchyl-nfm čini; čehož pfi klad na cikanich mame, jenž w Uhràcli neylepsi hudebnici a neyhorsi bojovvnioi jsau. To ustawicné huslickowàni, traubeni, piskàni, cinkàni a zpivvani odvvodi duši od wznesenéjsich pfedmétìiw, city pfepinà a pfedràzdi-wàaclowéka ku podnikàni welikydiaobtiznj'ch skutkùw iie-schopn^m čini. Jà se obàvvàm, aby Cechowé swé wlastenec-twi a swau narodnost naposledy sami, \v noy wlastnojsim sni) sin toho slowa, neprohrali a nepromuzikovvali ; již nyni bomžoji wsecky jejich Nowiny, rozniluwy, scJuizky a spolky jen zpràwami o hudbé, o koiicertich, o akadeniiicli, quarte-tecli avtémto podobny eh wèceeh až ke hnuscni. — Drubé co mi u Ceciniw nechutnà, jsau ona tak mnohà, w nowéjsich casich zobycejnélà, diminutiva obzwlàsté zdrobnèlà a zmalicher-nélà jména rodin, jako: Mysliwecek, Morawecek, Kožišok, VVofišek, Gelinek, Kofinek, Darilek, SedlàcekPolàcek, Srbek, Wleek, Jakiibek, Filipek, Riižička, Rybicka, Ilorčička, Dro-bàtkoatd. kterà jmenečka (ostatile čest osohàni newinne je zdé-divvšim) cosi détinského a titerného, na slabost a zženilost tipo-minajiciho, slovvem na weliky, zniuzily a hrdinsky nàrod nc-slusného do sebe maji, a wice se do pokoj e chùw aneb psani zamilowanciiw bodéji, než do ziwota.
Co ale neywice nàm naši cestu sem odplatilo a man pozornost zaneprazìiowalo, to byl p. Karel Tucek a jebo etyfi Cer-nochowé afrikanšti, jejichž ode dvvoru ustanowenym učit eie m a wychowàwatelem on jest, a které r. 1838 wéwoda Bawor-sk^ Maximilian, w Kaifea w Alexandrii co otroky odkaupiw do Mnichowa pfiwedi; z nichž wsak jeden již zemfel, tak že jen tri w ustawu toni jsau. Jména técbto Cernochùw jsau : Djalo, Ahafede O alle, Musàlam, Avan.
Onen prwmi Djalo Djondan Are, 19 rokùvv stary, mezi wsemi noyzpùsobnéjsi, poehodi z Nubie, z nsady Delhujhi. vv knizetswi lokoken, které pod wlàdau kràle Takelskébo stoji; on jest wniikein taméjsiho dédicného kràle IVofter Mat zvva-n elio. Nàrod jeho sluje J amale, jeho fečDoa i Tomaie. Mravvy i feč tohoto mladika ukazuj i nejen na dobré jebo wychowà-wàni ale i na znaciiy^ stupeii wzdélanosti jeho nàrodu. Rarwa jebo kùze jest ceriiostkwauci, wlasymèkké, tenaucké co wlna. On mi wlastni rukau napsal nékolik pfislowi, zpèwanek a modlitcb WT jeho nàrodni reči, ktere ìiizcji sdelune. On nani wyprawowal mnoho i o nàbozenstwi, nirawieb a obycejich
Tumalskych; ani nèmecky wsickni tri, zwlàsté ale tento ney -starši, j iž dosti dobre mluwi.
Druhy Ahafede Dalle. asi 17 let;y pfinaleži ku kmcui Un ratina Galla. Jeho rod iste jest Bodži, \v okresu H amba, w krajine Uhan. We wlasti swé byl z pastwisté odwàben a od swého laupežnika wGondofe otrokokupci prodàn. Z této Gall-ské feri shotowil p Tucek již auplnau Mluwnici a bohaty ety-mologicky Slownik.
Tf ety Musàtam Motekutn jest z Metemu w Dar-Fure, asi 14 let stary, jesté mnoho détinského do sebe mà. On mluwi zwlàstni nàfeci, z nehož p. Tucek již dosti znamenit^ Slownik shotowil, jako i Sbirku powésti a pisni.
Ctwrtjf Avan neymladsi, asi 12 roku majici, byl we 4. roce we wojnè jat a co otroce prodàn. Jeho nàrod slujc Benha wi.
W feci técbto Afrikanuw mnohé zwuky našim slawjan-skjhn pfibuzné sme našli, jmenowité rozdil mezi twrdymi a mékkymi zwuckamid cT, ti, ce, z ž atd. Zpéw a melodie jejich jsau welmi prosté, wétsim dilem smutné a uchu Euro-pejskému podiwné. Zde kladeine nékolik, od Akafeda zpiwa-i\fc\i, napsanych i tlumoceiryoh pisni, jak w pùwodni tak. w naši feci :
1.
Wanin korize Opiòak mumlawy
Mnka cubadà : Strnm obji'ma :
Darzi rorize Starec posetily
Durba kadada. Mladici uanilauwa.
2.
Caba ati mnrte Dfewo, kleré si raubal,
Naman bačizin Ni komu nedej nosili:
Liki ali fucTte DIuh, ktery si pnjJSII ,
Nani ah bazì/.in. Nikonui nedej piatili.
3. TVojenskà.
Ai Akidi mainan onadan del inglia kloiaden : Kiki Elki Adgilule hindeked maga gonna, Gona i dna , gona gona harke ke-ndeden, Donduka e Elafe ma idewi kahnana en.
Jakuli plači tam na wrchu hory:
Ach kniže Adgilul (adgshlawa) »»y sme boraci (obyvvalelé hor), JsfeJi i M,y horaci, porlte s nami,
WtrhneSi kràl do krajiny, nečini rozdilu (neuìsetii nikoho.) Pronikawé a prostosrdccné jsau obzwlàsté modlilby técbtosy-
g
miw pfirody, ktervmi oni co pohané we mladosti doma se naučili. Dwé z nich zde we wérnéin preloženi kladeine:
Modlìtha mitzàw : ,,Boze zemé, mùj pane, ty si nade mnau, jà jsem pod tebau. Kdyz nestésti ke mné pfijde, jako strom slunce zadržuje, tak ty zadrž nestésti ode mné a bucT mojim stinem, Jà k tobé wolàm We due, jà k tobé vvolàni w noci kdyz tam mésic vvzchodi ; neztrat urne, jako jà tebe neztratim, kdyz wstàwàm. Bože, mùj pane, ty slunce s tfideeti prauhy : pfijdcli nepfitel, nedej cerwa swého na zemi usmrtiti, obrali ho. Jako my cerwa na zemi, vvidauce jej, usmrtiti mnžeme jestli elicerne a ušetf iti jestli cheeme ; jako my cerwa na zemi našim krokem slapàme, miižeš ty, ehcešli twvmi krokem nàs usmrtiti. Bože, ty nosiš dobrého i zlébo we swé ruce : pane mùj, nedej nàs zavvražditi, my twoji cerwowé prosiine o ziwot. Clowék, jenž se dobré a zie znàti nenauéil, tebe neroz-hnéwà, naucilli se ale jednau, a pak je znàti nechee, tchdàz jest zlvmi, uciii s nim co chceš; nenauéilli se dfivve, nane ho ty Bože, mùj pane! uc ho ty, nebo byt i feci Jidské nerozu-mél, twaii ree znà." —
Modlitba wéherm\ „Bože, mùj Pane ! ty si mi dal w po-koji tento den prožiti : dej mi w pokoji i tuto noe ztràwiti. K tobé se utfkàin, nentikej ty ode mne. Dej mi se wsemi zdra-wè spociwati. Bud* inilostiw niym ditkàm, inilostiw mé žene, pfidržuj mne k dobremu. K tobé se, ó Božo, utikàm, nentikej odemne ty Cerny tam nabore. Dej mi potfebnau ziwnost rowncj man cestu, prodluž mùj ziwot. BucT inilostiw my m stàdùm a rozmnožuj je : dej at žiji w pohodli a rozbojnuj man majotnost. 0 Božo, jà nicebo nezàdàin od jinych, dejž at zmé-ho wlastni ho žiji, wzdal odemne zlodéje, werT mné k dobremu."
Pro Mythologa pamatné jsauw técbto kràsirych modlitbàch dwé wéci a vvyrazy, toliž ,,slunce s 30 pramony" a jméno Cernjr} odkud widéti, že kazdy nàrod podio swé bar wy i swé hohy sobé pfedstawuje, srow. Bél-Boh a Corno-Bob. — Ostat-né Wéwoda Baworsky Maximilian elice, na prosbu a nà-wrh p. Tuéka,|tyto l'Cernochy po danem jim nàlezitém wy-chowàni, zpàtkem do jejich wlasti poslati, aby tain byli licitele a apostole wzdélanosti swy^cb nàrodùw.
Jeden den obétowali sme wybéhu ze Mniehowa do Aug-špiirku, kamž se na parowoze jedo tak, že weéor opét zpàtkem pohodlné prijeti Ize. Augšpurk slul we starycb pfedgor-maiiskjreh éasich die kronikàfùw Vi^delica (srow. Wiml Wend),
die mistnich nàrodnich powésti '/Jzaris Ci&erù od jakésì prey hohyué Yjiza Cisa (snad Zica, cili Zizliki?). Zde jest mezi rekami Lechem a Wertachau tak fecené Leehowské pole, nanémz cisaf Otto I. r. 956. Macfary na hlawu porazil. Asi 80,000 Ma-tTarùw tàllio na Wy-boj alaupež k Aiigšpurku, jejicb wùdeowé boali birmi pluky k bitwé; ale Otto wfitil z nich wbitwe cele hauly do rozwodnéného Lecba; wesiiicané a roloici pronà-sledowali utikajici MadJary, jaté po hromadàch do jambàzeli a tam ziwé zemi zasypali.  Dwa macTaršti wojwodowé, Lehel (znàmy jebo bojowànim proti Cechùm) a lìolosndes, zjiinàni, pfed Otta Avedeni a rozkazem tohoto na stromé u wy^chodni bràny (Osterthor) obešeni (sr. Laborce a Sobora) byli. Z colobo wojska jenom 7 muzùw ušlo a do Uher se wràtilo. Až posud zdo od rolnikÙAV pfi oràni nalezeny bjKvaji rozliené zbranè a malo koiiske podkoAvy, z nichž zaAA7irati Ize, že nynéjsi drilli nizkych a malych maoTarsk^ch kuni, s MatTary z Azio do Eu-ropy pfišol a posud se w Uhràch udržel ; we h'awnim pakgothi-rkóm chràme Augspurském Avysoko na stono ukazuji so nékteré koristi, marTarsky prapor ec, kopi atd. Tanto a Mezibor-skau poràzkau swefepost MacTarùw zpitoméla tak, že jim pfe-šly napotom laskominy po laupezcch a wybojcch av Germani]. Jedno z neypamatnéjšich staweni prò urne, bylo zdo biskup-sky palàc, w némz r. 1530. dne 25. Cerwna, skrze Dr. Kri-stiana Bay era w pf itomnosti cisaf e Karla V. a mnobych knfzat i biskupùvv Augspurské Wy^ménicteno bylo, tak hlasité, že i posluchaci wenku stojict slyseti molili.   ZlatA^ sài cili Badnice nyni w osumélém stawu se nachàzi. Prwni ale naše nàvvstéwa byla up. Gust. Kolba, redactora Wseobecnych Nowin. Pan Kolb jest nizkorostly, malomluwn^ ale saudny^ a hàkliwA^ muzik. Jeho saud o Madaromanii již pozornost mau na né j obratil, kdyz fekl: „MauTafijsau preyzàkonem wlastni malickosti aje-stoty k tornii odsauzeni, aby byti* Slàwùm a dilem i Némciun Qbtržni, jejichž mnozstwim swau nàrodni chudobu ohohatiti a swau malickost zwelieiti chtéji." Již minartech Aviselaotàzka: y?proé p. Kolb we swych Nowinàch tak casto kde jen možno l'ioti Slavvjanstwu newrazi a broji?" ale ncchtél sem z mé strànky byti prvvnim, jenzby av toin pocàtek ucinil, abych snad bez zawdané mi priležitosti pràwo pobostinstAvi w cizym kraji a dome néjak nourazil. — Sàm ustaw a zwlàsté budovvu, kde tyto swétosiré a tak siln^ AVplyw na celau Europu majici Nowiny wydàwàny b^vvaji, my sme sobé wétsi a wznose-nèjsi pfedstawowali : jest to chaterny domek, av jehož dwofe
zewniter ncauhlcdnàale wniter strojne priprawepa tiskarna. Po dosti obširne rozmluwè s pàneni Kolbem a Altcnhoicrcm, jebo pomočnikom-, o macTarském wlastonectwi a slawjanské narodnosti, dal nàm p. Kolb listek na p, Edwarda Wied emanna redactora Časopisu „Ausland." WpHbytkn tolioto pana potkal nàsv zwlàstni wystup. Pan Wiedemann sedei u prostfed Nowin a Casopisùw zahrabàn   Kdyz wstal, podiwnà jeho, w Nèm-eieb newidanà postawa, jaksi rozpaéné na nàs ucinkowala. Màt fausy co Polàk, ruskau copici na hlawè, na cizmàoh cili botech ostrohy co MatTar.   Listek jemu od p. Kolba dodany sice ceti, ale bue? jen bežne, bucT naše jména tam nezfetelné psàna byla. Sotwy že nàs pfiwital, hned se p tal; co prey MatTa-romanie délà?— Potom obràtil ree na slawjanskau literaturo, zwlàsté ruskau a ceskau.   P. Wiedeinann totiž rusky dobfe umi, néco i polsky. I wyprawowal nani s pozdwizenym néco hrdè obocim tento Podiwin: že prey slawjanskàliteratura nyni nebezpeény obrat prò Nénice bére, že prey on nedàwno w ruském Cas op isu ,,Syn oteccstwa" ceti Pojednaiu o W zajemno-sti, které prey tam preloženo a puwodné od jakébosi Kollara sepsàno jest. To prey nic jiného neni, než tenky zàwoj, kte-r^m spojeni wsech Slawjanùw dociliti a zakryti chtèji. Proto, že on psal proti tomuto zwlàstni Poj ed nani w Časopisu „Vier-teljahresschrift." Z literni wzàjeninosti jest prey toliko jeden krok k občanske jednoté. — A prawda, a prawda, ale newim co pane Doktore ! fekl jà s nedoèkawosti, kdyz on takto slowa roztàcel ; než žert na strami, tedy Wy sto puwodce onoho be-zejmenného powéstného Pojednàni* To mne welice boli, že z péra tak wysoce oswiceného spisowatele néco takowého wy-jiti mohlo, a že ty samé zàsady a prnjewy jesté i z ust tak wzdélaného muze slyseti musini. Wzdyt naši bratfi a sausedé Némci ustawicné se hnèwali a horšili na posawadni literarni neuéinnosti Slawjanùw wyty^kajice jim tisickràtc, zenièimku wseobeené wzdélanosti Europy a clowécenstwa nepf ispèli : a nyni, kdyz se Slawjané teprw ze sna probuzowati zaéinaji, opét Némci proti nim kficeji jejich duchowni cinnosti se obà-wajice, ta neynewinnèjsi dila jejich ocernujice, wsody poli-tické ohledy a spiky cenichajice, a je tim pfed celali Europau w podczfeni uwesti hledajice. Literni wzàjemnost Slawjanùw a nebezpeéenstwi Europy: jakowéto nàsledkowàni ! Ney wice podezfeli jsau ti, co kazdébo maji w podezfeni? aneb at pro-stonàrodné mluwim : „IIIcdà jinych ožehem, kdo sàm w peci liba." Kdože ze Slawjanùw psal aneb mluwil proti Wasim Bur-
schcnschartùm, Tumirum, Walhallàm,  Zolivcremum, Kòl-ner-Dom Baiivcreimim, anebo proti VVašemu Deutcher Bund, J unge DeutschJand, Linke Rhein Uferfrage, llermanns-Denknial a temto podobnym, sjednoceni Némccka za cilmajieim, auka-zuni ? Prawda jest, wyznàm to upfinmé, že, jako Wy, tak i my se na plawbé do Kolchidy nalezàme k wydobyti zlatébo ratina nàrodni w zajeinnosti a jednoty, ale Wy ste již dale, než my; prawda jest, ženeebceme na wéky k literarnima aumèleckému malokramàfstwi odsauzeni bfti, že nynejsi mlady^ swét slaw-jansky wsestraa/u,(hidiowni i niraw né,uméJecké i občanske wy-winowàni swého nàrodu zàdà, Jdedà a napomàhà; prawda, že se nejen sjednotiti ale i sjediniti žela: ale bez deniagogickych reydù w, bezbaufek, bojuw apodwratuw, jen na ceste oswéty asprawe-dliwosti. .Ioli to hfichfl nàrodowé maji nejen powinnosti ale i pràwa, a točim wétsi onino, tim wétsi tato, lpročže Wy takowymi raraonskymi, z možnosti a bàzné wàzeivymi, dùwody proti nàm W) stupii jote. Pfi duchowni a literarni činnosti nesluši bledeti na nàsledky, nebo ty časem nemohau jiné než dobré byti, ano ona wede ku swétlu a swétlo k poznani prawdy. Wsaki uNérn-cùw již dàwno od času Lutlicrowa panoje takowà wzàjemnost w nàfeéich a jednota wr literatufè.Pàni Grimmowé uméji a študu-ji wseckanémeckànàfeči;akolikspisùwpfeloziliNémcizeswed-skébo, danského, hollaiidskcho nàfeci a naopak ? Co tedy Wàm wolno, proč ne nàmi Jà a se mnau mnozi jini Slawjané, citali wéru to Wase jednostranné a nàruziwé Pojednàni, kde se se sw ym stinem pasujetc, wT onom étwrtletnim Časopisu ne-jinače, než s opowrzenim: nebo znejte, ten proti némuz ste tam s tak neehwalnyini zbrojemi wystaupil, stoji zde pfed Wami, jà jsem ten Kollàr ! — Pan Wiedemann newédél kam kudy z konopi pfi této neocekàwanosti, počal se s paternjhn ziiiatkem mysli i feci   wsclijak wymlauwati a stai se sama wliduost a wysluznost k nàm.  Trefìli a ranili sme tušim pràwé jeho Arhillskau patu. — On nàm ukàzal etcnau od ného ujigjickau knihii, O Uherskcm kràlowstwi od jistého Pagata, plnau chwàly a pfedmilcnstwi k MacTarùm, a wzteklé nenà-vvisti ke Slawjannm. Tento Pagetwzal sobé prey Mattar ku za manželku, on mluwi maefarsky i swé ditky macTarsky wy-<%>wàwati dàwà, ačkoli o feci madžarske w této knize ne-pfizniw^ saud wynàsi.   On a jini jebo krajané pfiwedli do Uher, zwlàsté do Sedmihradska, wice mladyrh Anglicanùw do slcchticky^ch macTarsk^eh domùw k učeni se macTarciné a ku wètsiinu spfiznéni obau nàrodùw, Tohoto pak wseho cil
jest piombiti proti Slawjammi, zwlàsté lì usimi. P. Wiedemann potwrzowal, žo na probuzeni nynéjsiho MacTarisjnu znamenita podil a wply w Anglicane maji, — To widéti i ze Iži a spicchi:, mizerné 4 dily tlusté, knihy powéstué anglické potlukacky a babizny Miss Pardoe, a juvycl» jejich fanatickym antislawis-mem planaucich krajanùw. I lobo sme se zde dowedéli, že cesky chràm w DražcTanech, kde ztresténec Stépàn knézowal, Augi i cannili zde bydlicim dàn jest, jichž asi 150. duši jest. Ci skuteené tam již wsickni Cechowé wymreli a cestina wy-hynida? —P. Wiedemann podotknul i to, kterak nadàwno znà-mj7 ijltramacTarsky cili j)anmadvarsky Jiorliwec, p. Pulsky, po Némcich pittowaw i Augšpurk nawstiwil a jini mnoho tež o témz nebezpecném jakémsi Slavismi! a Panslavismi! nahleptal a bulikùw na nosy nawésel, odwolàwaje se pritom tež na miij spis „0 literni Wzàjeumosti." Nacezjàrekl; „pokud p. P. et Compagnie slaw janskà jména na sobé noseji, potud nemaji hlasu proti našemu nàrodu, potud ani odpowèdi hodni nejsau." *)
#) Pfi kladem' uhelniho kamene w Koh'né (KÒln) dne 4. Zàfi, 1812, k dostaweni tamèjsiho chràmu, držel kràl Prusky feč, plnau duwodùw a podnètùw ku sjednoceni wsech nemeckych kmeniiw, knizetscwi a kràlowstwi w jeden nàrod a swazek, kterà feč 8 welikau pochwa-lau pfijata a w nesciRelnych wytisci'ch ì Nowinàch rozsiiena byla. Wydawatel lllyrskych Nowin w Zahfebe, 1842, ei's. 77. str. 306. podaw tu ree w preloženi, pripojil k ni nàsledujici' uhodné pozname-nàni: ,,\Venme Nemcùm, že tato kràsnà ree, srdcem kazdého hor-liwého Némce hnauti musela. Než neni'lì w ni Pangermainsinus, ne-di'me skryty, ale zjewné wysloweny? Tedy Pnngwrmanismus neni hrich, nybrz neypeknejsi cnost., které pomniky stnweji, nebo wsecky némeeké Nowiny fi'kaji, že feceny chràm bude pomniketn némeeké jednosli a bratrské làsky. Ale nechlby tato slowa mutali* mnlandis néktery Slawjan powedél, nechlby Slawjany pfi podobne priležitosti ku swornosti a bratrstwi probuzowal ; nechlby tu feti nektery slaw-jansky mnenàr držel a na minio ,,néniecky'' wsudy „slawjansky' fekl*. eiby se wsickni némecti Nowinnfi proti takowéiliu postnpku ne-pozdwihli a celau Europu k wojnè proti Slawjaniim nezwali? Zdali nàm, Biìh wi jakowé, prò Europu xàluibné nàmery nepodmetàwali, jediné proto, že my Slawjané s literaturau nase rodile bratry seznami ti zàdàrne ? nebo weru o politiconi Slawjanùw sjediinccni leda Neslawjamim se sniwà. Tu byl i hned kfik a lerino , pokoj Europy byl w nehezpeeenstwi! Tedy Cìernianismus, Anglismus, Magyarisiiius i kazdy ismns jest chwàly hoden, jen ne Slawismus ! Podobnau pangermanskan feč držel i Ludwik kràl Baworsky. r. 1842. w mèsici Hi'jnu, pfi otewfeni Walhally a opètowal ji i pfi kladeni uhelniho kamene k Sini Oswobo/.eni w Kelheinie, fka: „Tiihému sjednoceni wsech nemeckych k menu w at slauži' toto staweni; SjcdnocenéNéme-cko zàdny cizinec nepfemuže atd." Toto sjednoceni bylo tam i obrazne
P. Wiedemann nàs i nyni po meste wodil, pozdéji pfitowary-šil se i p. Kolb, a oba neopustili nàs teprw w parowoznim dwofe, kdyz sme na wùz sedali. Radili nàm nékteri cestii do llezna ku spatf eni Walhally nastanpiti, jà ale zpccowal scinse proti tomo, dilem proto, že sem ji pfed nekolika teprw roky již widél; dilem pak a neywicc, že sem sobé nàrodni mrzu-tost nad néineckau nestydatosti a nesprawediiwosti uspofiti chtél, kterà tam do swé Walhally i slawjanské muze, k. p. Kopernika , wojenského wùdee De wice cili Dibice Zabalkan-ského n sadila a je sobé pfiwlastniti elice! — Suum ciiique. „ Naše to jest, tak prawme a tak toho hàjiti hlecTme." Winkelmann, Hackert malif, Tischbein, Trippe!, Angelika Kaufmannowa a jini žili, pracowali i lirafeli w Italii w cizi službe, mezi cizim nà-rodem , a pfedee sije Némci pfiwlastnuji a swojimi jmenuji; tak i našinci naši jsau a budau bez ohledu na misto jejichpfe-bySvàni a umfeni. Jestli nàm Katefinu, ruskau cisafowiiaii, berau a sem kladaiiproto, že z némeeké krwe poebàzela : jak nàm mohau Kopernika, Déwice, aneb Repkowra, Stupického (Stau-pitz), Bernewiéka (Berlepsch), Borskau (v. Bora), Libenického (Leibnitz), Sitenského (Ziethen), Zwérinského (Sch werin), aneb Maléanskych (Maltzan), Malctickyxh (Maltitz), Milctickyxh (Miltitz), Kamenickyxh (Chemnitz), Kokorskyeh (Kòkeritz), Konériekyeh (Kònritz), Sedliekycb (Zedlitz), Starosedleckych (Starschcdcl) a jinych, i krwi i jménem nàm priiialežejicich, odjimati? Nenilito smèsnànedoslednosti—-AleNemce opodob-nyxh wéeeeh dùwodmi pfeswédciti olititi, znamenaloby Maufi-na umiwati; a psàti o tom, byloby cernitilo marne wyléwati.— P. Tucek slysaw jméno Libenického cili Lcibnice zarazil se nad tini w tom dom ném, že w nàrodni lasco snad daloko jdu, proto fekl: jakž pak, tedy i onoho swétoslawncho mudree, Leibnicc, poslawjaniti elicete? Jà nikoli, ale déjiny, joho jméno a on sàm. *) Anobrž, at o Luzicanowi Lesingowi mléim,
ziwymi osobami pfedstaweno. Starà panna se zlatau korunau pfed-stawowala Germanii : wukol ni'staly 32 jiné panny pfedstawujici 32 knizatstwa a kineny Nemcùw. Kdyby Slàwowé néco podobného ucinili: wsickni Anglicane, Némecti a Mauaršti Nowinàfi by od sfra-vchu zimnici dostali. *) Že sani Leibnic powédomost swého slawjanského puwndu w sobé nosil, widetì mezi jinym z jednoho, mezi jeho pohrobnimì papi'ry nale-zeného, spisu, W némz osobni' a mistni jména slawjanskà s jeho jménem sauhlasujici pilné shromnzdownl, ktery spisek se u G E, Guhrauer», Goti. Wilh. Freiherr v. Leibnitz Biographie, I. Th. Breslau, 184'/. na str. 4. wyti.stén nalezà, kde toto stoji';
i Kràlowcckj/ modrec Kant zdà sebjHi piiwodu slawjanského, jakž se již Némec Krttg domysel. Polàci maji tež S.Kanta (sr.
,.Fx Libro Stierii nescio an . . . an alio haec olim excerpsi : Muc quoque portine! magni nominis B. Mynsingeri, dueatus Brunsvic. et tùnnel», quondam Cancellarti ad lì. Joh. Leibniz-io in študent, n. 194 addiictum: (Jur (dixit ille nobiiis) iìam Doctor, cum jam sim nobiljs? Opta* scire? dat Doctor veram nobilitateti!,— Frid. Archiep. Salisb. familiae de Leibnitz factus 1315 Obiit 1338. cum sedisset annos 23. — Gottgelasst. Fried. v, Schonberg, Dynast in Ober-und Nieder Bieberstein , Ti isleneg und Lenbmtx. — Kais. Burg zu Gratz , eine lat. Grabschrift} dabei stehl : Venerandae vetnsfali Imp. Caes. Maxi-milianus Angus! us cinerea et ossa Hom. cum vitro integro numisma-teque antiquo apud Levlmievin eftossa Bue reponi jusiit an. 1507, — Libuniz prope Wureenam. — Leibmtzer Thor zumerà, vide Zo-ptens Geranische Chron. ad 1658; da er meldet, dass dabei eine Feu-erbiunst entstanden, — Arx Lipnicia in Bohemia, Hist. Feci. Slavon. L. 1. C. 6. p. 19. — Faniilia et arx Leibnitz in Styria Kitterus Ge-neal. II. — hipniz Oppidom inter TJohemiam et Moraviam non longe ab Iglovia, vide Tnb'ul. Moraiiae in Atlante minori. — In Carinthia Lenbneck sita ad fin unni Lisar qui se in Dravum eif'tmdit. — In d. Blanischcn Landcharte voti Obcrsacbseu und dem Lande Hall linde Leipnitz unvveit Torgau nordwestwàrts, noch nieht zwei Meilen von Torgau. Iteni Lehbnizen , ein Stiidtchen zar linken Hand der Mulde, eiwa 1 '/2 Meilen unter Diirhy. — Lnbanitz pagus oder districtus bei Wurzen; vid. Albinus Meiss. Chron. — YYilda (snad Wilna?) i Jan. 161)9, Der Osmianskische Powiat hat vergangenen Sonntag} Morgens 2 Fahnen des Feldherrn , beatehend aus Litthauisehen Wallachen, die in Lip/iig, in den Win t erquartiren gelegen, uberfallen und niederge-hauen. — In dedieatione et praef'at. Adami Boboritii de latinocarniol.
. . . literatura ad proceram (?)..... 1584 edita memoratili" defun-
ctus Franciscus Comes a Timi liber Baro in S. Cruce. Dominus lÀpnizii et Teutschenbrod , unus Laibnitiu» mihi laua — Leibnìlìus mini ze-lus—Z techto poslednich slow widéti, že Leibnic nejen ke slaw-janskému nàrodu se hlàsil, ale že w tom ì slàvvu (laus zelus) hledal a zaklàdal: dàle odtudto widéti, že i slawjanské Mluwnice (k. p. Bo-hoiicowu) mèi aceti. 1 jméno .swé za slawjanské držel, ačkoli neznai zdali od ljub Ljubenice Libnice , čili od Ijpy Lipnice pochodi : ponèwadz ale piedkowé jeho, die Guhrauera i Leubnitz se psali a ponèwadz w zàdném jméné nenalezà se p (Leipnitz) wsndy b (Leibnitz) , proto piìwod jeho od Ljub Ljbeniee jest hodnowérnèjsi, než od lipy. Gufar tìner takto o ném piše, str. 4. ,.Wiewohl der Name Leibnitz oder Leubnùtz auf slawische Urspriinge der l'aiiiilie mit Wahrscheirc-lichkeit hinweìst und Leibnitze von ritterlicbem Stanile hohe geintli-che und weltliche \\ùrdeu ini Mittelalter bekleidet haben, so he<jiniit die geschirhlliche Beihc der «rweinlichen Vorjahren des grossen Leibnitz ersi in seinem Vaterlande Kursachsen, im Zeitalter der lleformn-tion , mit. Christoph Leibnitz, welcher die personliche Gunst des Kur-furslen August besass , der ihn zum Amtmann il» Altenburg, nachher zum Schiisser in Pirna eingosetzl.  Christoph hinterliess einen Sohn
katKaut, Kontski) jenž byl knézem a professorem bobomlu-wectwi, we Krakowé r. 1473. sr. Časop. Mus. 1837. IV. str. 420. Obzwlàsté pak mezi nàbozenskynii bàs nifi a skladatelj nemeckych Swatozpéwuw welikémnožstvvi slawjansk^chjmcn se nachàzi, k.p. Bogatzky (Slezàk, složil 411 ném. pisni), Bogislaw (Pomofan), Konow (Braniboran), Derzaw, Denike (Zitawan), Jesenitis, Ilewelke cili Ilawelka (Priišan), Koic, Libidi, Liskow (Liižican), Maukiš (Mišnaii, složil 34 pisné), Mudre (Lužican, složil 99 pisni), Opic (Slezak, otec némecké-ho bàsiiictwi), Piec, Rodigast, Swidnicky (Schweidnitz), Stadi atd. I naš nàrod muze fici: „Hos ego versiculos feci, tulit alter honores."
HLAWA III
Solnohrad ; Išel ; Trauna, (imund, Lìnee , Wideìi, Ebersdorf , Bf etislawa, Wysehrad.
Na ceste ze Mnichowa do Solnoliradu (Salzburg^ opét se naskytu}i slawjanské zàhony (windische Beetc). Reka Sala tece na ìiranicedi Baworska a llakauska. Prekrasne okoli Sol-nohradskc pfewysuje wsecko opsàni. Do mèsta wjizdi se branau, skrze pfirozenan, nàramné welikau skàlu, protesanau, kterà spolu méstu z jedné strany misto zdi a ohrady slauži. Naš bostinec byl proti ctwcropatrowému domu powéstného lékafe Filipa Theophrasta Bombasta Paracelsa, kde se na sténé i jebo obraz s latinskym nàpisem Spat roj e, že z de r. 1541. zemfel. W tak zwané Obilne ulici (Getreide Gasse) nawstiwili sme diim a prihytek, cili pribytecek, kde se Mozart narodil; z wenku na ném wyobrazeoa jest iyra. Osenidesàtletà wdowa Mozartowa sedéla pràwé pfi stolli, kdyz my ji naši uctii sme pfinesli. Wyprawowala nàm, jak snažne ale marne se Solno-
Ambrosìus , Stadi- und Bergschreiber in Àltenburg. Dieser natte Anna , die Tochter eines Patrieius zu Leipzig, Heinrich Deuerlin von Kònigstein zur Frau. Dies waren die F.ltern von Friedrich Leibnitz, desVatersdes Unsrigen." Tento Bedfich byl professorem Mrawouky na Université Lipské a nàs Bohumir Wilim narodil se w Lipsku 1646. Již Dithmar Mezihorsky piše, L. 3. Ljubnnici, hodie Lubenitz. We Styrsku jest slawoslechtieka rodina Leubnitz od wesnice Ljnbenice, 4 nule od mesta Hràdce, tak zwanà. W Polskua weSlezsku jsau Lubenieti čili z Lubenic, sr. Synap. Cur. II. str. 7.)2. Lubenicms byl polsky déjepi-sec. 1 w Cechàch jestwes Libenice. Znamo jest, že Leibnic nebyl milow-nikein nèmciny psaw swà di fa radéji w latinske a francauzské reči, ačkoli toho času nèmeckà feč již dosti wzdelàna byla; snad to bylo pfirozené wnuknuli že to nem' jeho rnaterčina.—
hradéané, anobrž celf swét nyni usiliijc brob a kosti Mnzar-towy najiti, aby je tam prenesti inolili, kde se mu nyni pomnik stawéti mà.   Stari brobàfi wy taf eli a novvi neznaji tobo mista, nebo zàdnjrm znamenim poznaceno nebylo !— Na toni miste, kde se zàklad prò pomnik Mozartuw kopal, nalezeny jsau, dosti ldnboko w zemi, dwé fimské mozaikowé podlahy, jedna nade druliau ležiei, a posawad wclmi dobf e zaeliowané. Jedna pfedstawujc hlawu Medusinu.   Kolik stoleti praeowalo na zasuti técbto pysny^cb ozdob Juvavie ! Wùbec w celém tomto okoli, obzwlàsté w zahradàch, mnobo f imskjrcb starozitnosti, zdi, pomi liku w, nàdob atd. Nedàwno w sauk romite za-bradé u Solnohradu wykopàno tež niozaikowaii podlahu, kterau kràl Baworska prò Glyptothekn za 6,000 zi. odkaupil. Mne wsak Solnobrad z jiného, totiž znàrodnibo, obledii zanimal.  Odtudto již w šestem stoleti, pofàd až do dewàtého, paprysky kfestanskébo nàbozenstwi k jiznym Slawjanùm pfi-chàzeli. Zdespociwaji kosti apostolùw SJawjanskyVh S. Amanda, S. Rnpcrta (we chiame S. Petra); biskupowé S. Vitalis, S. Virgìl, arcibiskupowé Arno, Adalram, Luipram, Adalvin, anobrž i sàm slawny Anonymus Salisburgeiisis, jenž psal De Conversione Carantanorum, zde ziwi byli, odtudto na obra-ceni Slawjanùw pùsobili. Jen škoda, že zdejši mnichowé, Be-dictini u S. Petra, ačkoli k neyucenèjsini mezi nimi poslàn sem byl, na mé otàzky màlokdy odpowéd dati mi we stawu byli. Co Slawjanského, bmfto pobanstwi aneb kfestanstwi, buiTto hìstorie dàwnà anebo pfitomnost, to se jicb netkne. Kdyz sem zadal stare Rukopisy Anonyma (nebo original aneb ncys tarsi Ruknpis do Widné odnesen), zawedli mrie k Jungmannowu Slowniku, že prey mimo ten nic slawjanského nemaji. -— We blizkosti hrobu a pomniku S. Rnperta a S. Vitale, jest pomnik Micbalii Ilaydtiowi, skladatelj cirkewni Imdhy, postawcn. Pfi pomniku S. Vitale se zwlàstni uctiwostf a wdécnosti sme se bawili proto, že blabozwést tento zbébly byl w jazyku slaw-janském.
Na ceste mezi Solitoli radcm a Islein potkali sme jcdnobo wandrowného femeselnickébo towaryse, jenž ceìf swùj maje-tek, balik, boty atd. na malém, teme ustrojenem, železnem dwaukolesnicku wezi, tak (elice a rychle, zeby tento zpusob putowàni i u nàs nàsledowani zaslaužiJ.
Méstecko Išel, jest, jak wubec kaupelni mèsta jsau, W lèti kdyz mnobo hostùw w ném Wéselé, jinàce lidupràzné a cbaterné. Pfirodaw* jeho okoli mà owsem malebnau twàrnost ;
aie wsecko ukazuje, že zdejši k aititele jen prò bohàce a wel-može jsau: a to budi w cistolidskcin srdei jakysi nepokojn^ cit. Jsau wsak i zde pfedméty a j ména, jenž w oci a w uši slawjanské .libo padaji, k. p. palàc Hrabète Kolowrata, Wrbny; Dolka t. j. weeerni odpocinek od knézny Lubomirské; Potoria t. j. letni hràdek od brabénky Potocké atd. Jak weliké pokro-ky zde Lucba a Siloskum ucinily, o tom swédectwi wydàwà nàpis na làznich: „0mnia ex sale et sole!"— We Gràfenberku by opét molilo stati : „0mnia ex aqua !" My po kràtkém pf e-bledu byli sme tohoto mista siti a pràzni.
Nemohii zdo zamlceti jediiu ìiepfijemnan okolicnost, kterà mne od Solnohradu až do Lince, Widné a Peste, co neja-kà zlobi wà pfišera po wsecb bostincecli a Nowinàcb pronàsle-dowala. W Solnohradskycli Nowinàcb, w cisle 197, na str. 792. b. r. stala, newim z jakowé studnice wàzenà, nàsledujici zprà-wa, w nénieckém jazyku : ,,Petrohrad rusky jest ney wétsi pijan kof al ky. Paloni a prodawàni kofalky jest; zde, jako we wsecb ruskyeli méstoch pronajato, tak že somma rocnibo pro-11 ; t j m 11 7 millionùw rublùw obliasi. Pauhé rozwàzeui kofalky ze Skladu po ulicech do krčem stoji 200,000 rublùw, wydaw-ky pak na zàtky a pecetni wosk na 70,000 rublùw. Pronà-jeiniùk, kupec, drži k ostfibàni Petrobradu, aby odjinudtam kofalka nepfišla, cele wojsko ze 2000 piacendoli osob zàleze-jici. Aufednicb platilw skladà rocité 1,200,000 rublùw." Tuto slawjanskéinu nàrodu k neweliké chwàle slaužici powést, tenuto slowy tistènaii, srne potom citali téméf we wsecb, nàm ziiàinycb eiiropejskycli, zwlàsté nemeckych Nowinàcb, a to sice s nemalaii tajnau i zjewnau radosti nad timto barbarstwim. Kézby jen Nemici, myslel seni, tak ry cidi a orliotni byli i w rozsirowàni dobryeh wlastnosti nasello nàrodu, jak rychliaklo-potni jsau k rozsifowàni zlycb ! Otàzka jest: pijeli se wice w Petro wé, w Ruskih a we Slawjansku wubec kofalky, ciliwe Mnichowé, w Bawofich a wubec w Némecku piwa, š nap su, a wseliky-ch lihùw I Necbci wsak timto wymlauwati a za-krywati tento owsem ohawny^ a pauiijici o>byèej Udu slaw jan-skébo. Nemùzenie se zdržeti, aby «boni zde nezwef ejiuìi zpràwu o tom z Liptowské Stolice od p. BéJopotoekého nàm listowné sdè-ienaii, ant takto psal: ,, Donešen mi jest stary Protokol dwau dèli in Liptowskyxh, Pawlowé wsi a Bobroweeka od r. 1582., z jebo listin a clànkùw patino, že pfedkowé Slowàkuw pàlen-ky nejen nepili, ale ji ani neznali, piwem toliko se ceste waw-še. Lid slowensky pak mnohem lépe se bez ni mèi, zdrawéj-
ši a silnèjsi byl, delo žil, nežli nyni, ant tento škared^ zwyk jjiti kofalky se wsudy co mor rozšifil. Zwlàsté Tatransk^m Slowàkum se ne bez pficiny namità, že ku piti kofalky pfiliš nàcbylni jsau a ràdi se opijeji. Mnohy pospolity clowék jest tohokfiwého domnéni, zeby ani sily ku pràci nemél, anicho-diti newlàdal, kdyby prey pàlenky nepil, proto néktefi již i swé ditky pàlenkau napàjeji, aby prey silnèjsi byli Na jar-marcich a trzich sobé Slowàci obzwlàsté ràdi pohowéji; tain se màio kterà kaupé zawfe bez oldomàsc (zpropitného). Tfez-wy^ zàdirp nechce jiti z jannarku domùw, baza banbu by sobé to poklàdal, kdyby se neoslopal. Kdyz saused sauseda, kmotr kmotra, swager swagra domùw z jannarku wolà, obycejne tu odpowéd dostàwà: „Pockejžejen, pockej, musim seprwé napit, wet snad nepùjdu jako blàzen tfezw^ domiìw!" Pfi piti znikaji obycejne wady, rwacky a pracky, a nejeden jde s roztlucenau blawau a s potàcejicimi se hnàty domùw. Mnoby^ se dopaušti w opilstwt zločinu, nad nimž se wytfezwèly sàm hrozi. Kdyz se z jannarku jde, wedle cesty widéti mnobo opitych spicich a w zimè nejeden, nebywàli retowàn, i zamrzne. Zàdné nàmluwy, swatba, kfestiny, odpustky, se-tkàni se pfitele s pfitelem nebywà bez piti kofalky. Na tako-wéto opilce na jarmarcicb cibaji werbownici (wojàci), je pod-wàdéji aby jim rtiku daii, aneb je uskokem mezi sebe berau a pak za nowàky (rekruty) ke plukùm posilaji. Nejsaoli k wo-jenskému stawu zpùsobni, za wysokau cenu se wyménowati museji, ant ubohà manželka a ditky doma nemaji coby jedli. Pf icina tohoto nef àdu jest ten skodny, we hlaupych blawàch zakofenény^, pfedsudek: že pàlenka clowéka silnejsim cini Kdyz je clowék nàpojem rozpàlen, tehdàz se owsem zdà byti silnejsim, ale, že kdyz ochladne tim slabši lyywà, to pijàkwè-fiti necbce, až cele na téle i duclm ocbabuje a tf eseni audùw dostàwà. Neaurodnà pùda, twrdàmozolnà pràcea bidnystaw, w némz se slowensti sedlàci nalezaji, dopomàbaji tomuto zlemu. Bidny^ clowék jen tudy, kdyz je opily, zapominà na swau p^otu, swé kfiwdya nàtisky, ale wytfezwew, dwoj-nàsobné je citi." — Jà se w Pesti kazdorocné stydéti musim za opilstwi Slowàkuw horiiàckjteh, ktef i z hornich stolic co kòscì, ženci, dràtenici, nàdennicina doliti stranyjdaucc a tam nécope-néz ziskajice, w Pestansky^cb pak krcmàcb se ožerauce, po ulicch mèsta se potàceji a wàleji, zbowadilym kfikem zpiwaji a jiné šerednosti pàcbaji. Chasa ulicnikùw za nimi jdaucich dé-là sobé zerty a posmèchy nejen z nich, ale z celébo nàrodu,
k iiemuž tito niécmnici pfiualcžcji. Wrelmosti, šlechto , kaza-telé, licitele a jini wiidcovvé lido a nàrodu nasèllo : jak weliké pole z àsini i a ucinliwosti jest to jesté prò wàs! Aékoli wy-zoati musini, že béda nàrodu, ktery jesté \\ podabn^ch suro wostcch a zhowadilostech leži, kde jebo wzdèlàwateléjesté proti takowyni pfekàzkàm anepfàtelumbojovvati, psàtiamlu-Witi ìiiuseji. Takowy nàrod jesté nedozral k té cri, aby do chràmu oswéty a wzdèlanosti weden byti mohl. A wsak jesté neni wsecko pronadéjeno. Cas j est ale již, a to wéru swrcho-wanf, aby nàs lid i ku mrawné i ku nàrodni powédomosti prijdaa ušlecbtilejšim sainocitcm oziwenbuda, ty dwé, jej tak welice zohawtijici, nefesti ze sebe složil, totiž opilstwo a jmenowité koralko wàni, a pak ono otročke pfed jinynii se cerwicko-wàni, jimž nàm sami cizinci tak casto uši wytiraji.
Z Islu jeli sme wedle feky Trauny (sr. Trawcna?) k jezeru Trauenskéinu a odtudto vv parolodi do Gmundu. Na pa-rolodi, kterà nàs odwezla, pfiplul z Widné do Italie putujiei, prusky^ kniže, synowec panujiciho nyni kràle. Dymku wiistech maje, boty zuziwané a kabàt dosti osumély nebyl k rozeznàni od ostatiiich pocestnich. Mne srdee zabolelo, pfi poldedu na loto kniže, pocbàzejici z domu a z rodu, jenž swau wlàdn a wy^sost odtud mà, že se stal nàsilnymi us ur pat or em slawjan-skycb krajin a kmenùw. — Nalewém bfehu jezera leži Traun-kireben, kde Màster prò innisky; zde se poecstivym wypra-wuje powést o nowém Leandrowi, kter^ prey z prawého bfehu pfes toto široke a bufliwé jezero k jedné ninišce, bevale swé milence, plowàwal. Wice podivv eni zasluhuje lira pfirody na prawcui bfehu, kde nàramné, doobiakùw strinici skalisko, t■;wàf i a blavvu Lud wika XVIII, kràle francauzského,wy podobuu-je. Na této parolodi pripojili se k nani a k naši cesto do Lince i dwa mladìéti Cechowé, B—f a U—f z Rimu a z Italie do-miìw se wracujici, jenž, zwlàsté onen prwni z nich, i z do-br^cb domùw bftì se zdali. „Cnostnapeci iielihà" myslel seni sobé a proto i d ornili wal seni se, že to budau mladici i w domaci ceskoslawské literature a feci zbèhli, ant na (ak dalekau eestii do ciziny se již opowàzili. Ale minio panila jména jed-noho neb dwau coinè jšieli spisovvatelùvv cesk^ch , kterà wPra-ze nahodile slyseli, jiného nic neznali. Byli ste již w Mora w è * ptal sem se jicb jà; Nikoli! rekli oni. Byli ste weSJowensku? jjNikoliP'— BylisteweSlezk.il, w Lužiceeh, w Italici, w Polsku* „Nikoli, nikoli, nikoli!" Mily Bože, jak pak inùzete do ciziny putowati neznajice swycb wlastnich ncyblizsich! to
jest wéru bezcilné, nedimli pfewràcené, cestowàni, B—y ukazowal my Danteho w puwodni wlaské feci, jejž prey w Italii kaupil : to dobf e, fekl jà, ale cetili ste Kràlodworsky Rokopis, aneb Jungmannowy, Preslowy, Uankowy spisy? Wsecko toto jen ze slabého slyseni a jakoby we snàcb bylo jim znàmo aneb radéji neznàmo. Jak pak miìzete wlaské feci se učiti, neuméjice dokonàle wlastni; jak cizonàrodni knihy cisti, neznajice co se we wlasti dola? — „1 nu, odpowédéli naposledy žalostnem hlasem, Pane, ne my, ale naše zném-cilé skoly a cele naše nestastné a pfewràcené wy elio wàwàni jest toho pficina : my se owsem stydime že Cechowé jsauce pfedee cesky dobfe ani mluwiti ani psàti neumime, — Proc tedy wàs lid a nàrod nezàdà na slušne ceste od sprawedliwé Wlàdy nàrodni skoly a nàrodni wychowàwàni 1 —
We Gmundé jsau welikanské solni sklady, odkud se sii! w sudech do Cedi odwàzi. W Tberesiné audoli (TheresientbaI) asi étwrt hodiny od mèsta nad Traunau, jest znamenita dilna na pfedeni wlny, kamž sme weeer ke znàmy^m a pfàtelùm wjflet ucinili.
Ze Gmundu do Lince jeli sme železnau drabau welmi po-WTolné. W celém Horiio-Rakausku wyskytaji se opét, ackoli stfidawé s némeckymi, slawjanské zàbony (wendischeBeete), slawjanskà jména a slawjanské oblieeje. Jesté w 11 a 12 stoleti kwétly zde na prawém i lewém bfehu Trauny éetné osady slawjanské. Zde byla ,,Pars Slavauorum", zde „Slavinia" zde ,,CoIouiezza" cili Chlinec. Jméno mèsta fVah zachowalo posawad pamàtku staroslawského boba IVelesa. Nyni se tito Slawjané již dàwno ucastn^mi stali toho neywétsibo dobrodi-ni a blaboslawenstwi, které se, die zàsad a kiiib nékterych Némcùw (sr. Kobl, Ueber Gallizien), kmenùm slawjansk^m na této zemi za podil dostati milze, totiž uplnébo znémeeni. Styd" se zdrawy rozuine lidsky^ za takowau boliorauhawost.
W Linci, pràwé u kassy diwadla, nalezli sme pana Lud. JŠediusa, kral. radu a professora na wseucilisti Pestanskéin, wracujicibo se zpàtkem z Bonnu ze schùzky Pbilologùw a Pae-dagogiiw tam drzané. On mi prwni, z dopisuw od swyxhdo-màcicb, tu smutnau zpràwu sdélil, že powèstny lékaf Martin Suchani w Pesti pfed nekolika dny zemfel. Welice mne zar-mautila tato neocekàwanà smrt pfitele o mé zdrawi a ziwoby-ti wysoce zaslauzilého, ano i Slawomila ucinliwého a prawdy i sprawedliwosti milownika neustupného. Pfi mém odchodu mèi tak feéenau rùzi na noze, kterà se na zanét (brant) prò-
menila. Pokoj jeho prachu?, slàwa jeho ducliu ! — Po diwadle šli sme i s pànem Sediusem do našeho hostince, kde mnozstwi wzdélanyxh Lincanùw, zwlàsté profes-sorùw, k nàm prišlo : temer do pulitoci mluweno a hàdàno se zde o Uherské krajine, o madaromanii a jinych dennich pfed-métech; ney rozhorcenéji mluwili tito Rakausaiié proti uherské zfizenosti (constitutii) proc prey nedopaušti, aby, jako w Ra-kausich, i sedlàk swau nemowitost mèi ì
Na parolodi z Lince do Widné ucinilsem znàmost se d wé-ma Polàky z Warsawy, totiž s p.' Františkem Zakrzewsk^m a jeho synem Valentem, wzdélanym mladikem a horliw^m wla-stencem, jenž nekolik polskych a irancauzskych Casopisuw pri sobé méw ceti. Domniwaje se, že mi poklonu uéini, pfeèetl mi z Časopisu: Revne Slave, Paris 1840. str. 70. z pojednàni Hieronyma Napoleona Boiikowskébo nàsledujici misto, které zde w doslowném preloženi sdélujeme: ,,Lid polsky, wT okoli Tater, aby wyjàdfil tu uzàjemnau prizeiì a nàklonost, kterà mezi tenuto dwéma nàrody totiž Polàky a MacTary panuje, uziwà tohoto pfislowi :
,,Wcj£Ìer , Polak , dwa brataìiki I do korda i do s/.klaiiki/'
Narež jà : pane ! to bylo nékdy, ale nyni to již wice neplati : ter! se casowé a s nimi i aumyslowé a nàrodowé prométtili! — Wegrowé powazitji a potlacuji tetT Slawjany, jako swé nepf ately. Skoda jen wàs bratfi Pelaci, že mnozi inezi wàmi tak neslavvjansky sobé pocinaji. Pfièina waseho nestésti byla ne-wzàjemnost slawjanskà, wy ste deželi radéji s Francauzy, s MacTary a jinymii cizinci : proto ste museli padnauti. Wy ne-cheete by^ti rozomni Wseslàwowé, proto zustanele zfrancauz-stéli Paslàwowé. — Pan Zakrzewsky^ odwolàwal se na mnozstwi nàfeci slawjanskyrJi a obtižnost jim se liciti : nacezjà wy-ìiaw z wacku malati, w Pafiži 1841. wyslau a we Mnichowé kaupenau knižecku, pod nàz wem : Slawianin od Ant. Starszyii-skiego, ceti sem mu tež nàsied. misto, na str. 13: „Franeya, ktéra pierwsza z narodów curopejskich, przewagq. podnieso-nych nauk w svvojéj mowie, najwiecéj przez cdukacya potra-fila zcentralizowac sie w tak potožile Paiistwo : niema tej na-turalnéj co Sfawiaiiija jednorodosci. W kazdéj Prowincyi a nie-inai w kazdym departamencie, po kilku znalešc inožnaj patoa czyli osobnycli rodzajów gmimiéj mowy."
We Widni obdrzew listovvnau zpràwu o rozstonàni (ac ne nebezpecném) mé deerecky, pospichal sem cim dfiwe domùw,
tak, ze mimo p Caplowice nikohoscm nenawstiwil. P, Caplo-wič byl prwni, z jehož ust zpràwy o drzaném w Pesti e vanj. wseobecném cirkevvnim snéiné, sem slysel ; kterak on ne snem ale boj MacTarùw proti Slowàkum a jejich feci byl ; kterak chràm evanjelick^ kfikem a surowosti zwlàsté mladych Ma-tTarùw a juratùw poskwrnén byl, jenž se až k oltàfi nestyda-tfm celem tf eli atd. Krom toho jà we Widni, kolikràtkoli seni byl, neràd sem se dlauho zdržo wal, casto ani sàm newéda , proc?
Jesté odpoledne najal sem zwlàstni pfiležitost, chtéje wéasné ràno w Bfetislawé hfti. Ctwrthodinkyod Ebersdorfu, pfi usti feéky Swechatu do Dunajo, stoji na lewé strane cesty pyramida, na ctyrech kaulich spociwajici, asi 14 stfewicùw wysokà, wystawrena ku pamàtce rozbitého zde tàboru Polské-ho r. 1683. a oné schùzky, kterà se inezi kràlem Janem So-biesk^m a cisafem Leopoldem, po oswobozeni Widné od Tur-kùw, zde stala. Pomnik tento wice ochlazuje než zchf iwà srdee diwacùw, ant špleha newdécnosti na ném lpi. Nàpis na ném tento se nalezà: „Anuo gloriosi imperii Leopoldi Primi XXVI, die 15. Sept. duo longc maximi Europae Monarchae, idem Leopoldus Caesar Augustus et Joannes III. Poloniae II. liberata prospere obsidione Vienna, acto in fugam ingenti barbarorum exercitu, occupatis eorundem aeneis tornientis commeatuque, reportatis praeterea opimis spoliis, hoc loco inter suorum victricia arma invicem gratulabundi convellere, magna utrinque Electoris, Ducum, Principum ac Magnatimi comitiva." Pozoru hodno , že w napisu tomto pfi Leopoldo-wi stoji cele slowo Caesar, pfi Janowi ale jen pocàtecni li-tera li, Leopold kdyz z Widné pfed Turkem do Lince s ro-dinau utekl a odtud Janu kràli Polskémuopomocpsal, dlauho se rozpakowal, mali mu dati titul Majestas, cili nic. Po oswobozeni Widné, wTràtil se Leopold na tfeti den z Lince do Widné. Cisaf s Radami swymi dlauho o tom rokowal, éi a jako mà Jana kràle pfiwitati? Tu spanilomyslné kniže Lotarinské pozdwihsi hlasu zwolalo : ,,bez ceremonii, sotew-fen^m nàrucim pfiwitati si uši toho, jenž nàm fisi ochrànil." — Nacež oba mocnàfowTé sešli se s komonstvvem na tomto, asi 1 mile od Widné wzdàleném, miste. Kdyz Leopold cosi zti-eba o wdéenosti zpomenul, rnuj bratre, fekl mu Sobiesky, rad jsem, %e sent Wàm tato malau ucinìl slu&bu : tu wzaw kràlewice Jakuba za ruku pfedstawiw jej cisafowi, f ka : lo jest maj syn, wychowàwàmi ho na obrana hresìaustwa. Leo-
polo* na to ani slowa neodpowèdél. Jan tim tknuty% obràtiw koné odjezdil. Cisaf dowtipiw se pozdèji že kràle urazil a že mu jesté pomoc Polskà potfebnà, psal s wymlauwànim se list kràle wicowi.
Tento nàpis na pyramidé zdàl se nékterému wdécnému ctiteli Sobieského (nepochybnè Polàkowi) pfiliš kràtky^ a skaopy, proto napsal tam olùwkem jiny obširnejši a stkwè-lejši, a wsak wsetecnau rukau opét již téméf zmazany , nàpis tohoto z neni :
Joanni Sobiesco Dominatione Polonico, LUthuanico, Liberatione Austriaco, Pannonico } Profligatione Ottornannico, Thracico, Religione Christianissimo Pietate Catholico, Zelo et obsequio Apostolico , Inter Reges sapientissimo, Inter Duces praestantissimo, Inter Imperatore», ci Ira fabulas
Solo nomine tremebundo, Solo noaiine hostcs prodiganti. CUI
Gloria militaris Regnum peperit, Clementia lìrmavit, Meritum perennabit:
QUI
Raro probitatis et constantiae exeniplo
Propria deserens, aliena defendens, Docui't quo pacto sancta jura foederum Ineantur , excolantur, perliciantur, Ottomanicam Lunam Fulgentissimo Crucis vexillo Aeternam Kclypsin minitantem Ita propere fortiterque a Christìanorum finibus Elimi navit Ut unum idemque fuerit Venisse, Vidisse et Vicisse. Inter ìnnumeros igitur Christiani Orbis plausus , Inter vindicatae Religioni» et Imperii Iaetitiam , Inter cruentae Lunae exlrema deliquia, Agnoscant praesentes, fateanfur posteri Non tantum enascenti Evangelio, quo promulgaretur, Sed etiam promulgato, ne profligaretur, Ut rotti que fuisse hominem a Deo missuin ; CUI NOMEjv ERAT JOANNES.
WBfetislawé pobyl sem jeden den plny" nàrodni potéchy a nadéje, nebo otoèen sem byl mladistwymi ratolestmi Slàwie, zwlàsté Tatranské. Pan Professor Palkowic, kterého již ode 20 let sem newidél, a pan Ludowit Stur, powySiili mi jesté wsemozné tuto radost a položili mé, ku konci se chydici, ceste jakoby korunu na blavvu. Oni mne uwedli do skoly a kola Mladoslawuw ku cwiceiu se w materciné pràwé w toni pf i-bytku shromazdéivjfrdi, w némz prede étwrtstolctim i jà co zàk a posluchac sem sedàwal a Tydennik od p. Palkowice wy-dàwaiiy^ citàwal. Slowensti a Scrosti mladici byli zde spo-lecné sbromazdéni : ti mne ceskoslowenskym, tito serbskym jazykem pozdrawili. Po pfelysaném recnowàni nékterych, jak bàsnickych tak i prostomluwnych praci w obau nàf ecich, obrà-til sem jà nékolik slow awy^strah, které mi již dàwno nasrd-ci lczely, k témto mladem bratrum : že se srdecné tešim, nejen jà ale se mnau wsickni Slowàci, z téch chwalitebnych swé-dectwi, které jim, nad zàky jinych nàrodùw, co do pilnosti, mrawnosti a fàdnébo se chowàni, jak p.p. professorowé tak i jini obywatelé mèsta tohoto dàwaji; že jich ale prosim a na-pominàm, aby již nyni we mlàdenstwi swém obzwlàsté na Avzdélànf swého osobného charakteru }>racowali; onécb, slawjanské mlàdezi wyty^kandch, chyb totiž chabosti a slabosti, wrtkawosti a otrokomyslnosti, slowem bezcbarakternosti se warowali: naproti tonni aby sobé zwolili stàlost a setrwalost w tom co we mladosti dobrym a kràsoum bftipoznali, paina-tujice na to, že neoi ehwàla dobre zacati, ale dokonati. Toto otcowské napomenuti, fekl sein dàle, neni zbytecné, smutnà zkušenost mi je na jazyk klade, nebo množi z našich Mladoslawuw, o nichž sme se, pokud we škokicb byli, domiviwali, že nékdy Tatry z kofen wyrwauce je na nepfàtely ficeti budau, sotwy že prach skolsky z bot wyrazili a do ziwota wstau-pili, ocbladli a ochàbli, tak že se spinilo na nich to pfislowi: ,,Plora rodi a plod myš." — Narodnost jejich bywà proraén-liwà, jejich inlàdeneckà nadšenost a horliwost slamoolmiwà, blyskawé zlato jejich làsky k nàrodu zfidka wydrzi prùbu w obniwé peci skutecného ziwota. A pfedee nic z nàs nebride, pokud sobé newychowàme pewné charaktery a špartanskau ci-nosilnau mlacT, kteràby uméla prò nàrod i hlad a žižen trpeti a nepodlehla ani chlebu ani žene, ani prosbàm ani hrozbàm, anibezejmenndm listimi, kocicim muzikàni, roztfiskàni oken a témto podobnem. Nyni nàm potf ebi, ne tak hlaw,kniha učenosti, jako radéji srdei, skutkùw, charakterùw: jen tini bude ìnrawiiy^
samocit we wsech nàs powysen a staw našeho nàrodu zlepšen. VVarujte se zaufàni nad iiàrodem ; chraiìte se i pfi tuposti a newdécnosti nàrodu fikati, že on neni hoden aby se jemu anebo zan nèkdo obétowal. — Ostatile wase bcslo bucT wzàjemnost, cokoli cinite, cinte tak, aby se wase city a myslénky, wase spisy i skiitky, slowem cela wase ceskoslo-wenskà narodnost av mori weskerého Slawjanstwa kotwily* We wsech nàrodnich snažnostech, anobrž we wsech lid-skych wécechj pfiwiknite za mladi sobé wzdy neywyssi cil a wzor k dosaženi pfedklàdati : skaupà skutecnost z takowého idealu krom toho to co \ni\is a mnoho jest odcesne a zmafi. — Po técbto a témto podobnyrh slowich lauéil sem se s nimi polmutx/m srdcem, zanechàwaje wybornému ustawii tomuto mé neykràs-nejši želani a zehnàni.
Nazejtfi nesla nàs parolooT na wlnàch slawodritzného Du-naje dàle. „Tyto naše Ubry jsau pfedee jen pozebnanà krajina!" — fekl jeden z mycb saucestownikùw pfi opétném witàni a uzfeni mijejieieh pfed očima našima bfehùw a okoli Diuiaj-skv/ch — ; owsem, odpowédél jà, ale ach nastojte ! to pože-zehnàni hydli zde jen na poli, we winicech, w horàch a w pustinàch, nebo z mèst, z wesnic, z domiìw a spolkuw lid-sk^cli již uteklo wylmàno jsauc bésem marTarosàleiistwi. — Cebo som se wsak bài, neubàl sem se: i zde sme našli celau rotil z onécb Johnbulluw, jenž nàs co aupirowé na cele ceste pronàsledowali, ant se, zwlàsté nyni, co blechy w kožichu po cele zemi rozlézaji, nedadaucc se wypleniti, kde sejednau we-bnizdili. Za prawidlo ustanowil seni sobé dnes, mimo mùj obycej , hrdau ndceliwost, ačkoli i tito, jako ostatili jejich krajane, necisté Imby o wse sobé olirali, co slawjanského bylo. Kdyz wsak jedna mladà Anglicanka s neynowéjsim Bulvero-W^in Ronianeni w ruce wedle mne stojici s jakv/msi narodnim cbwastànini, fekla : „nejsaiili, prey, nàs Fulton a Watt di-kùw ode wsecb nàrodùw a nesmrtelnosti jména hodni za toto wynalezeni parolodi? —" neninbl sem se zdržeti, abych nebyl pnznamenal: „odpustte, Mylady! chyba làwky, ani amerikanskému Fultonowi,ani waseum Wattowi a nàrodu nepatfi cest wynalezeni, ale jen obnoweni, upotfebeni a zdokonàleni parolodi. Již prede tremi sty léty, totiž 1513. ucinil we Špa-nieliib luimorsky kapitan Don lllasco (snad pùwodein tak Siawjan, jako Jan Lobkowic; srow. Blažko) de Garray prù-bu a to zdafilau s parolodi na mori w pfitomnosti cisaf e Karla V. a innoby/eb jinych wznesenych osob, o éemz hodnowérné
dùkazy podnes se w archivu mesta Salamanca chowaji. Nalezaji se i bàsné a zpéwy Španielske z toho wéku, tento wy-nàlezek oslavvujici. — Wystéfila nemàlo oci tato pani nad tanto , jak se ji snad zdàlo, slawjanskau neotesanosti. Anglicane chteji sami nejen wsecka mofe a wsecky plawné feky, co sud porteru, wylokati; ale i celati pewnau zemi, co pudding aneb beufsteek, polknauti a ztràwiti, uziwajice k tomu jinych men-ši h nàrodùw co omàcky a salàtu. Staweni mostu mezi Pesti a Budinem, dàwà jim witanati pfiležitost do Uher hromadné pu-towati, zdc seosazowati apodzàsterau kupectwi a délàni mašili jinau hru prowoditi. Jednomu anglickému Lordòwi tak se madfarské bundy (kozichy) zalibily, že mnozstwi jich w De-breciné nakaupiw až do Londona ku prodàwàni wezl.
Pod Wysehradem, k mé neywètsi radosti, bawiia selocT naše tak dlauho, že jà dosti času ziskal sem tyto wàzné zru-tiny nawstiwiti. Déwin, Nitra, Wysehrad a Salabor cili Bla-ton jsau dejinné neypamatnéjsi mistnosti slawjanské z pf edma-tTarskych casùw. Zdejši opatstwi a klasterBenediktinùw S. Sté-pàn nezalozii, ale jenom obnowilapotwrdil tak jako w Salaboru. Podobno, že i cesky S. Prokop zde Slawjanciné a slawjanské» mu obfadu se wyucil.R. 1335. byli zde tri slawjansti kràlowé: Kazimir Polsk\/, Jan CeskdaNemanaSerbsko-Bosensky^, shro-mazdéni a od Karla I. Uherského kràle cestowàni. — Nyni tu pusto, némo, smutno. Než mà duše, at prawdu wyznàm , cizokrajinskj'mi dilem poklady, city a mysléiikami tak pfepl-néna, dilem bolestnimi tepy a wrazy tak unawena byla: že domàciho sobé ziwé wsimatia nade wlastnim, blizk^m plakati již nestacila ; i sama tužba srdee mého, mé domaci milàcky cim df iwe spatf iti, nepokojila duši a rozplasowala pozornost. We-éer o hodiné 8 pf ir azila locT ku pfistawu Pestanskému, kde již na bfehu pfàtelé na nàs cekali a nàs witali. Po uplynuti asi dwau mèsicuw nawràtil seni se štasten a zdràw, co Mandici Odysseus, w Itino mé drahé rodinky, pfinesa domùw mnozstwi pozdrawùw a odpozdrawùw pfàtelskych. Mezi doneše-nymi nowostmi zwédawost domàcich i pfàtelùw neywice na sebe tàhla jedna mala hezkà, wr Benàtsky^ch diinàch schwàlné k tomu cili kaupenà, u prostfed plowàni na Jaderském Mori mofskau Wodau naplnéna sklenicka, kterau kolkolem do ruku brano , ocima obdiwowàno, nosem ow onowàno ajazykem oku-sowàno.
Pro tak dlauhau cestii bude se to nejedném snad kràtky^ éas zdàti. Tobych jà sàm wT mé mladosti, anobrž jesté jen asi
pfed]] 10'—12 lely byl fekl : ale nynèjsi parolodè, parowozy, železne dràhy , rychliky, dostawniky, diJižance a témto podobne prostfedky tak polehcuji cestowàni, že kdo času, mista apriležitosti techto opatrné užiti umi, a pfi tom, jako my, i pozdni wecery, wcasnà jitra aneb i cele noci, ku pomociwe-zme : ten za t^deii nyni déleujde, než jindy za dwa i tfi3 aniž pfi toni potfebtije byti cesta jeho pauhj/m pràznyjm cwà-lanim a powrehnim na pfedméty kukànim. Jako wsudy, tak i zde, milze se cwicenim zwlàstni zkušenost amistrowstwiW kratkem času nabyti. TecT sein pfiplowal z Lince do Peste we dwau dnech, k cemuž sem pfed šesti lety na wodé i zemi ce-lyeh šest dmìw potfebowal. Jakow^ to rozdil! — Mezitim nebudeme se prawotiti s tim, kdoby snad toto naše putowà-ni, ne tak neonati cestaii, w pfisném smyslu toto slowa, jako radéji nàrodni a kràsoumnau prochàzkau nazwal.
Ostatné cesta tato, na niž se pfàtelstwi s nàrodnictnim, pfiroda s kràsoumau ustawicné rtikowaly, nesmirné dobro-cinné nàsledky prò mne mèla: otta mne télesné i dusewné omladila; pfirodu w téch neyrozmanitéjsich, neyuslechtiléj-šich i neystrasliwéjsich, twàrnostecb mi spatf iti dala; swét s taroki a s sic ky^ žasnaucim ocim copfitonmy^ pf edkauzlila ; meze mé zkiišenosti znamenite rozšifila; srdee se ziwotem, rozlic-nymi nepfijemny/mi okolnostmi zhorcenyzm, uswornila; nàrod naš z now>7ch stran mi ukàzala a nowau laskati k nému roz-nitila; božskau silu \\éd a nauk ziwéji než kde jinde cititi mi dala; niuj wkus a cit, skrze newidané wytwory kràsoumy, znaené zménila a zjeninila; obraznost tèmi neywnadnéjsimi zàrody otéhotnila, tak že i na ceste i po nàwratu delano ne-scisloé plàny, nàwrhy a pocàtky, k jejichž wywedeni sotwy jesté jeden nowy^ ziwot by postaci!, a ackoli uskutecnéiti jicb, bobužel, nej)ochybné opét w mofi obtizného aufadu a mrzuté wsednosti utone a dilem již i utonulo, pfedee prò urne ne-pfeplacenau cerni mèli a maji proto, že duši mé onu newy-niluvvnau a f idkau slast zpùsobiJi, die které aspoiì na cas z Wazby nutnébo osiidu wytrzena a do wiastniho sw obodného ziwlu jifeložena byla Jako wlaskà réwa, tak poezic potrebuje stromy a ratolesti, aby se na čem zaklàdati, okolo cebo winauti a propletàwati mèla: inudrec i w tésné chyzi a wr tem ném zalàfi mudrowati a saustawy z hlubin wnhfeku čer-pati iniìze, jako se Kant od rodisté swého Kràlowce sotwy 5—6 mil wzdàlil; ale bàsnif musi swét widéti a proto cesto-wati, nebo bàsnictwi jen tam se zacinà, kde pohodlnost,
mlccliwost a zahàlka pf estàwà a naproti tomu kde podnikawost a odwaha, urbani a tieni, bojazàpas sii, cbozenia konàni, slo-wem kde ziwot panuje. Clowék wiibec tak jest nàchylny k nehy/-bawostialhostejnosti, tak se rad zprosti wsebo co nèjakau nàtubti a obétpozaduje, tak snadno pfiwykne k malicliernosti a chater-nosti: že wsemozné proziny a podnèty prò swau lepši pf irozenost hledati a sàm sebe bedliwé straziti musi, aby neutonul wbahné jalowé samospokojcnosti a wsedni zobecnélosti. Duch a smy-sly tak se lehce zatnpuji naproti pùwabum kràsy a dokonalosti : že schopnost k citéni jicb wselikyin zpùsobem by sme u sebe chowati a zostfowati mèli; kazdébo roku byloby tfeba aspon jednu delši neb kratši cestu konati, kazdého mésice wznesené pfedméty pfirody, hwézdnaté nebe, kràsné kraje, zahrady a kwétnice nawstèwowati, kazdébo ty/dne na mistrowské obrazy, sochy a jinà arridila kràsoumy wlastnim okem putriti, a nèjakau ladnau pisen aneb hud busly seti, kazdébo dne nekolik stran w nékteré maudré knize citati aneb se wzdélairymi Udini obco-wati a mluwiti, každau hodinu nékolik rozumnych myslénck we hlawé wzbttditi aneb do ni wnésti. Lidskà duše jest co Jozef wEgypté, w cas hojnosti pamatuje na cas nauze, Ine a shromažcTuje, stawi stodoly a potrawny, schowàwà zà-sobu prò budaucnost, a pak, kdyz w cas potfeby jeji rodi-nakni pfichàzi, rozdàwà ji ziwnost a dary, totiž: myslipfed-stawy a myslénky, paméti wéci a slowa, wtipu podobenstwa, rozsudku miru a wàhu, obrazotwornosti làtky i baru y, citu teplotu, rozumu zkušeiiost a zàsady. ,,Kdo newidél kostela i peci se klani"— fikali naši pfedkowé welmi maudfe. A proto netoliko bàsnif uni, ale kazdému, obzwlàsté néjaky/ tézky a omrzly/ auf ad wedaucimu, clowék o wi ku piani by bylo, abyr kazdorocné nèkam cestii dèial, to nejen seziwotem a swétcm opét smifi ale i nowy^ch sii propùjcuje; a co Ilufeland o kau-pàni prawi, že kaupel jest druhà mladost, to našim zdànim a zkušenim jesté wice plati o cestowàni, že cesta jest omlada obzwlàsté wzeslejsiho v éku , a posila anobrž noworoda ohro-silého téla. Nic méne wsak wy znati musini, že sem rad byl, že sem již opét doma byl : nebo jako cestowàni tak i domaci stesti wraurné miluji. Ktcrému nàrodu občanska ziwot chy-buje, tam se mezi jeho syny a dr crani i, rody a rclednii sr-decnà làska k domačnosti a ku pfirodé tim silnéji wywine, aby nàbradu dala za ncdostatek ucastnosti na stesti a slàwé politického ziwota.
it i li O II IT
KU
CESTOPISU.
Mil L II II I I.
A.
Memorabìlia de Abbatia S. Adriani M de Szalavar,
enriscripta per Doininiciim Janke, Abbatem Szalavar. A. 1771—1801.
1) Anno 708. jubente Carolo Magno omnis ilio a Pctovio ad Dravi, in Danubiani se exonerantis, ostinili torrarinu traete» Nalisburgeiisis Ecclcsiae Jurisdictioni cessit.
2) Citinia Murae, Arabonis et Szalae amnium Bribini a) Ducis fiduciae Ludovicos Pius, Caroli Magni filius et successor, coni misi t
•)..
Ihibinus Moraviae d x, exorta se.litione patria pulsus ad Ludovica»! confugit, cujus virtuti et lidelitati ipse conlisuu omnem illuni terrarum trxctuin ei gubernandum et custodienduni tradidit. Filiutu hahuit He/.e-loneni j Ecclesiae Veszprimiensis Fundatoreiii, et ipse putaiur Paren* am-plissiiuae gentis Ciliae Comituui.
3) Bribinus, excitis Salisburgo opcrariis et artifìcibus, struxit Castellimi in Szalae fluininis palude, et Mosburgum Vel Szalabiirguni appellavit.
l) In eodem Castello Bribinus, seu Priviua, Basilicain in honorem Dei Genitricis M(ariae aedifìcavit, quam Luipramus Salisburgensium Episcopus Anno 850 consecravit, exuviis S4 Adriani Martyris illustravit, et in eadem Adelvinus, Salisburgensium Archi-Episcopus, Servatoris nostri natalem Anno 865 soleinniter exegit. b)
b)
B. Adelvinus seu Adalbinus ex Coni i tutu Thaur familia oriundus pjat, G-us Salisburgensium Archi Kpiscopus, et ti-us Abbas ad S. Pelrum, ciun-que eo tempore iidem essent Monachi, qui Canonici f et ipse B. Lnipra-mi Praedecessoris et Abbati» sui vestigia seculus, viros ad propagandam iìdem idoneos (Salisburgo  eduxerit, ne dubitandum quidem, quin Ma»-
17*
Luigi lienedìctinos cotistituerit. Post 12 regiuiinis annos sancì o liuti quievit anno 873.
5) In eodem Castello cxtruxerat Bribinus etiain Ecele-siam alteram in honorem SS. Petri et Buperti, ac tertiam io honorem S, Joaiinis Baptistae, quam idem Luipramus cum Ecclesia B. V. Dei Genitricis consecraverat, c)
Fallitur Timonhw, curii lib. 2. de Hunno - Avaribus Cap. 12. IWos-burpum a S/.alaburgo discriminat, dum palet eundem locnm duplici hoc notuine iudigitatum fu'usse, ac ex ipso situ oplime erui. —
6) In saeculi 9. historia Conversionis Carantanorum et Pannooiac ioferioris sequentia locorum nmnina, Abbatiae Sza-ladicnsi fondata, leguntur :
Saeculo 9. Saeculo 11. Saeculo 19.
Salapinti       - - - Szalapingi piscina    -   - S/.ala-Apali \ « i
Busincza - itessenien   ----- Hesaenyó       J "5 §L ^
Ghelsi    -   - - - (ìihelsen     ----- (ìelse j & ^ |
Beatus Kirchen - -   Kerchen..... Kerecsen I S go<S
Ztradachi     - - -   Jestrech..... ? I Jst | J
Fiskcra   -   - - - Fyki    -   -   -   -   -   - ? ^ " a ^
Strelez    -   - - - Stelcz    ...   -       . ? c -
Karrcha   -   - - -   Karus.....- Karos le___
W ernie   -   - - - Wrigh   ------ Vor \ « x g
Hrabahisreit - - -   lteick...... Hajk 1 "~
Stepelibert    - - - Stiger   ------ Es/.tergàl J £||
7) Praeter haec monumenta nihil reperitile, nude status, ac conditionis Ecclcsiae S. Adriani uberior notitia hauriri pos-set. Florcbaiit quidem et aliae Ecclesiae, sed nulla Ecclcsiae S. Adriani in Mosburg, et S. Michaelis Archangeli in Ilezils-burg, vel VVeisbrun, seu Weszprim con ferri potuit, quo etiam factum, ut D. Proto-Bex Stepbanus cum christianam rem in regno restitueret, voluerit et Szaladiensi S. Adriani, et Vesz-piiiniensi S. Michaelis sartam, tectamque servare Epigraphen.—
8) Anno 889. juxta Beginonem Abbatem Pruniiensem, Luitprandum Antistitem Veronensem, et Joannem Aventi-nuni, Hcet hi de causa adventus Inter se band concordent, Mungali gens pagana e Scyticis regionibus Maeotide et Tanai has provincias invasit, sensim totam Pannoniam inundavit, sacratas Dee aedes destruxit, ac totam Beligionem Christianam pessumdedit.
9) Equidem Geysa (qui Patri suoToxon itiHungariae Ducatu aline 931 successemi) post plures regiminis sui aniios omnium primus Haptismum suscepit anno 970. et Beligionem
Catbolicam libere docendam indulsi!, perfeeta tamen Gentil Converso» Stephano ejns (ilio reservata est
10) Mie igitur Stephanus natus est Strigonìi anno 976, baptisatus a S. Adalberto adolescens, dom jam de matrimonio cum Gisela, Henrici S. Imperatoria sorore, ioeundo tractaretur, a morte Patris Geysae ducatus gubernacula suscepit anno 997. Cupam biennali bello vicit, et Coniitatum Schimdgiensem oc-cupavit. A Sylvestro 2-do Pontifice coro nam accepit anno 1000. Monasterium S. Adriani de Szalavar postliniìiiio restituit anno 1019. priinumque ejusdem Abbatem Petnim, latino or , cuoi omni prerogativa instituit (ut videre licet in ipsis lite-ria fundationalibus); neve pia Ejus intenti© futuris temporibus frustraretur, sine regio consensi! aliquid de bonis fundatis alienaci severe vetuit. Imo anno 1024. novo rursus Privilegio, omnes Abbatiae Subditos a potestate et Jurisdictione omni mimino Judicum exemit, solo Rege, vel quem Abbas elegerit, potestatis executione exercitatum, neve prò comparandis ne-necessariis longius proficisci Keligiosos oporteat, qualibetheb-domada die Lunae in villa Barami, et indie Veneris in Szalavar fora, scu nundinas publicas instituit.
11) A tempore S. Stepbani Begis usqtie ad annuni 1080. nulbmi reperire licet documentimi, ex quo seti Abbatum series, seu Abbatiae Conditio illustrari possit. Anno nominato tredecimo Calendas Januarii S. Ladislatis Box, anno regni sui secundo, Simigli inspectis Uteri s fundationalibus de anno 1019, etcon-liiinativis de anno 1021. omnia rata et tecta babe re voluit ad supplicationem Stepbani Abbatis,
15.
Zutittka o hradé a opatstwi Salawàr s ként w ùwwsenich srìémuw kràtowstu:i Uherského.
XVI. Sloleti.
Anno   1557. 22. Loco Conventus de Szalavar peragat interim executiones Capituluin Veszprimiense. 15 63. 53. Abbas mittat duos Conventuales Szigethi-uum prò Testimonio iidedignos.
Anno 1575. 17. Ejus desolati loco in Comitatibus Simegiensi, Szaladiensi et Veszpriinieiisi procedat Capi tulli in Cas tri ferrei.
1588. 46. Ex Protocollo Abbatiae et Iiteris faciat Ex-pcditiones Capitulum Castriferrei, autCon-stituto Abbate, Convcntus restituatur. (Toto obnoweni opatstwi stalo se, die cbrono-stichuna dweficb klàsteru, r. 1594).
1596. 39. Szalavar Abbatia conferatur Ludovico Ujlaky, Praeposito Castriferrei.
1598. 38. Conventus Abbate pròvideatur, restauretur, sigili uni sibi conficiat, et expeditiones faciat.
XVII. Stoleti.
Anno 1601. 29, Castellmn de Szalavar necessariis lìrmetur.
1618. 35. Praesidium de Szalavar, Canisae opposttum, natura loci paludi bus circuinseptum, Austria muniendum recipiat.
1625. 20. Ad ejus munitionem depntantur omnes Co-mitatus Cis-Daniibianì.
1647. 45. 60. 71. Abbas Stephanus Rohonczy deputatur ad Commissione!!! Jauriniensem; deputatur ad reincorporanda Bona in pignore ad Au-striain possessa. Capitaneus de Szalavar a Piscationibus abstineat, et Abbati dedamnis satisfaciat.
1649. 99. Abbas de Szalavar deputatur ad Censurai» Rationum de Proventibus publicis.
1655. 3. In Szalavar equites 15, pedites 100 te-neantur.
1662. 22. Ad munitionem Castelli et fortificationeni con-vertatur subsidiuin contributionis militaris.
XVIII. Htoleli.
Anno 1731. 8. Abbatia Szalavar restauretur, aduiinus quin-quo religiosas personas teneat, et expeditiones faciat.
1802. 18. Abbatia Szalavar a Praelatura (ìoUvivzeusi independens reddatur.
P Ìli LO Hit II.
Elyiiiologicko-historické Pogedn&ui o slowé H O L, U B, s potuhnil na Slawo-Wenety w Italii.
(wyìiaté z obširnejsiho začateho spisu pod nàzwein : Proehuzky w znhrade slavvské feci).
I. HOLUB U SLAWJANÙW. Pois. Goìeb Golebica* Golemh Golembica.
Dobrowsky^ klade holub mezi dwausyllaboé koreny, taki Linde a Bandtkie; podle našeho zdàni wsak zàdného slawjanského slowa koren ze dwau syllab nezàlezi; wsecky takowé zdànliwé koreny daji se prawidelné rozložiti a na jednu sylia-bu uwesti, a wsak i dwausyllabni korenowé néjaky^ logicky^ aneb physicky piiwod a w^znam maji, jehož Dobrowsky ne-udàwà. Jarnik, Etymologicon str. 140. odwodi golob, golobica od f/ol holy t. j. naif, bez peri ; Šiško w (Vergleicluntg der eur. Sprachen) mluwi : ,,že prey ptàk tento jméno dostal bud" odimi, že z wejce cele holy a naìiy wychàzi; bud' od modré cili siwé bar'.vy, kterà diw^m holubuin wlastni jest a w restine fjolabjfj sluje." Než znatno jest, že již we wejci mladé holaube neni holé, ale cinyrim óili paperim odono, pakli ale holy Jar-nikowi a Šiškowi tolik zuači, co neopereny% tedy to piati ne-toliko o holubich, ale wsecb plàcidi, aniž zrcjmo procby a jakby se odtudto prò sanie toliko holuby toto jméno bylo molilo utworiti. Ruské pridawné slowo holuby j neni puwodni, ale od samostatného slowa holub powstalé, tak jako neyinnoz-si nazwy barew, k. p. wràna a w rany, mys mysi, ruda ru-dy, snéh snehowy snéziiy^, popel popelowà popolata pojielnà, duha duhowà, nebe nebeskà atd. A dejme tomu, zeby bollii» ■ od holubt/j pocbodilo, otàzka wezdy zustane, odkud opét holub/// znik a koren wzalo?— Jungmann we Slowniku pod clànkem holub toto piše: „slovaciae holub et halah, radix pe-
regrina, conf. colu-m ■ b a, ubi rhincsmus, conf. mad\ galamb, forte compositum ex ga, conf. scandio, lómr*Taube." I wiz-mežc zdalizby nebylo možna toto peregrina na domestica zmeniti; my aspoiì jistau kojime se w trnu nadéji, kterà se na wlaské naši ceste až w jistotu a w newyratné preswèdceni zmenila.
Koren slowa ho-lub, ho-lubice jest ljub, ljubice odkod Ijuby , Ijubezny, l/ubost, Ijubaw (làska) ljubiti, poljubili, lobi zat i, ulybka (rus. usmàni); cesky: liby , libezny , libost, libiti, polibitij libati^ libacka (Flitterwocben) ; jenž zname-nà : capere, desiderare, amare, basiare, osati ari, amplecti, coire, fetare, fecondare*, sr sanscrit. iubh, lubha, lubhyali làb-hitttrn ; lat. tibet, lubet, libido, libare, praelibo , illibatus ; lupa, Inpari9 lupanar; angl. /00, /ore,- anglosas. /w/*, ho-land. lifdé, staroném. , /ez're, nowoném. £z?£e. — Pfed-ložka A, Ao, A«, yo, y, A, #0, ku, jest znàma, mia se udržela we limoliceli slowicb : k. p. ha - wran, ho - mole, ga -razda, ko-rinautiti, Ko-cel atd. a jest s predložkau s, se, san, serb. sa, rus. so, ree. avv. lat. co con. puwodné totoznà, ani; A* k * ,v, sr. //-erz, C-or, S-rdce; holub jest tedy co s-ljub, sauljub, spoluljub. We slowé holub yolcb jest sice / twrdé , we slowé pak ljub, ljubice mékké, oboje wsak lil netoliko casto se zaméiìuji, alenékterà slawjanskà nàfeci, k. p. ceské, rozdiiu mezi /al ani iieznaji, anobrž / we slowé ljub jediné potahino na nàsledujici i éili /, ju mékké jest, které ju tež jen w nékterych nàfecich se nalezà, w j inceli pak co ciste se wyslowuje, k. p. briucho brucho bficho, cjudo cudo , cju-ju cujem ciji, pljuju plujem pliji : a pak w nékterycii nàfecich slawjanskych s rhinesmem se wyslowuje jako a e , k. p. dub d$b debu; odtud lub, (ubica tjub) ljubica a lab Iqb libica, holub sal^b. Wice podobnycb pfikladiìw marne, kde jedna a tàz hlàska w témz slowé w rozlicnyxh nàfecich i mékce i twrdé se wyslowuje, k. p. ceské wnuk 11 nékterych Slowàkuw wiiuk, w nutrì a wiiutri wnitr, nuchalihucItati, dalo, d'/rito , dàle d'àlej, lahna tjahnu, maso mjaso tak i lab , ljub, holub. Poloslawsti Walachowé a Biilbafi to zacàtcciié / wynechà-wajice fikaji/wA, jubit, jubavo, misto l/ub.
Ze holub, Imi juh smysl Ijuheni a milowàni', lUnini a ce-Ime dm éili bozkùwùai mà, to potwrzuji ty neystarsi a neyob-bbenèjsi nàrodni pisné a zpiìsoby minw eni. Sr. Slovar Aead, Ruské pod ci a nk eni:
Lobzai, oblobyza't* cjelowat. Lak. 7. fi. 38. „Oblobyzaše noge jogo (libala nohy jebo)."
Lobzanije » cjelnwanije, pfiwétstwowanije. Luk, 7. ^f. 45. „Lobzaiiija mi nedal Jesi." 1 Petr. 5. jfr. 15. „CjcIujte drug druga lobzanijem Jjubwe." Lomonosow lobzanije jmenowité o holubich uziwà, fka: „1 cistych golubic lobzanije— Ljubwi jawljajut tamo wlast.44
Ljubi/ * sil naj a ljubo W.
Golnb = inogda umalitelnyja sluzat wmésto nazwanij pri-wétstwennych k tomu i drugomu polu. Golubcik moj, Golu-buška moja.
Golubec = rod osobliwyja pljaski w kotoroj prygajut (skà-kaji, misto promènuji) črez nogy nazwanyj po primeru pésni, W kotoroj slowo golubec casto powtorjajetsja.
Srow. Olesko, Piesni ludu, str. 405. „1 wykresu hohib-cia — Ci nezwablu molodcia."
Prigolubiwm* laskat koga, prigolubit ditja. Tento kràsny^ WyVaz, pfiholubit, misto objimati, obtuliti casto se uziwà obzwlàsté w Maloruskj/ch zpevvankàch, k. p. u Oleska : str. 194, Oj ty mowys mij lubohku, isčo ja tebe lublu, A ja tebe, mij luboiiku slowamy holubln. 2t8. Oj znati, znati, kdo koho iubit;
Bli/ko sidaje i prihohibit. 355. Ta kto/, mene požahije, kto mja prihohibit,
Nimaš toho milenkoho, ščo ho aeree lubit. 381. Peršes mene iminìùln^ satana mi mowila. 444. We/.mi mene priholnbi k sobi.
Wyrazy Liub , Lahko9 Lahka} Lubonko9 Lubeuka, Lubi-ca a holub j casto saujmennà a totoznà jsau w t^chž a jinych slawsky^ch pisnich a znamcnaji inilence : jako naproti tonni Ne-lub, Seljub nemilownika, nemilowance ; srow.
Olesko, str. 362 Oj ne jdy luhko ne jdy holubko.
31. Mntodeeko hotubečko ratug mene z more. 217. Oj ty chlopeino sivvyj holubočku ! 284. So ty mene moja rnaty za neluba dala?
A neluba hirka huba, hiiša od pel unti. 358. Oj cy harasd cy neharasd, my s nelubom bude?
V
Celakowsky^, Slowanské pisne : I- str.   94, Ach čr.oz ty gol/ib'cik ne vvesel sidis ?
poterjal golubkn bojarskoj sluga. I- str. 116. Vdoli po ulicé molodcik,
Vdoli po širokoj golubcik casto pocha/àwnl. ti. str.   88. Ty moj sizeìiknj ~ moj béleiìknj golubcik,
Na kogo menja goiubku pokidaješ (rus.)
II. str. 182. Kukvo nam l/ttb'v zaljubit (Bulhars).
(Jakau seni milenku zamilowal), I. sir.^75. Ja se urobun w bilau holubicu. II. str.    9. Jen se na ume nehnéwej miìj zlaly holaubku. II. str.   13. Mùj zlatcy holaubku podej mi swau ruku.
More by sme wywàziti ìnuseli, kdyby sme pritožiti chteli wsecka ta mista, z našich nàrodnich pisni, kde je feč oho-lobu a hrdlickàch, temer wzdycky w potahu na làsku a wéci ku milowàni pfinaležejici, jako jest wérnost, newinnost, ti-chost, krasa, nežnost, òistota, stud, manzelstwi, libàni, ob-jimàni, milowàni plodu a ditek, pfàtelùw, pfibuznych, wdow-stwi, tanec atd. Pod obrazem holubuw pfedstawuji se nežne ììàdra panenskà, k. p. w oné serbské pisni u Celakowského /.
Tu biasé zaspala dévojka,
Pod glavom joj snopak deteline,
U niedrima dva bela goluba.
Holubice slauži za pfiklad manzelské wérnosti i po smrti manžela, sr. Oles. str. 444.
Aj za horoju za wysokoju Tarn sedit holub i s kolubAoj'u, Oj eidjet oni taj cilujut sia Siwymi skrilciami obijmajut sia; Nadletiw orel z cornyji chmary Itozbiw, rozihnaw holuby z pary ; riolubka sedit, /eliImo hude, Ščo wže s holubom žili nebude. ,,Si\va holubko w ščo/, ty d u ta ješ, Cy ne na wrodu ščo krasna majes?*' Ščo/, my po wrodi,  po molodosti, Kolyne maju ni vv kim milosti. ,.Oj maješ bo ty sim par holubiw Wyberaj sobi, kotryj ti lubyj" Oj najže bude dwajciat i ctyry, Nema takoho, jak mij buvv milyj.
Této podobnà, ne wsak manželku, ale inatku wérnau wyubrazujici, piseli ruskà, jest u Čelak. II. str. 103, kterau zde W ceskéni preloženi zkràcenau postawime :
Jak to na dubku, dwoje holaubku
Milowalo se, celowalo se,
Kfidly siwymi objimalo se,
I priletel tu sokolik jasny,
Ilolubn ranil, zabil siwého,—
Tu se rozlau/i zelem zawika
llolubifka siwà prò holaubka
Promluwi mlady sokolik jasny; „Neplae i neplae siwà holubieko ,
Siwà holubieko, prò swého holaubka
Ja ti zalet j m k mori sinemo Prinesti lobé hejno holubu Wyberes sobé holul a siwého.'-PromluvvJ siwa tu holubička : „Nelet sokole k mori sinému Aniž hoh ke mne hejno hofubù ; Witi mi jiny sie bude wénec Wsak holubàtkùm nebude otec."
Z té pficiny, prò rnanzelskau icérnost, Egyptcané wdowtt pod podoban cernè holubice wyobrazowali, ant Ulrich wdowy, wice se wdàwati nesméwse, službam nabožnem se obétowaly. We slawjanskyxh zpèwankàch zajisté zàdny^ ptàk se tak casto nezpominà, jako holub, a to wzdy w zamilowaném smyslu, co obraz, co podobenstwi, co zrcadlo làsky. My jen nekolik dùkazuw bez pracného hledàni, jak se nàm namanati, zdepfi-Wedeme z wydanyxh posud Sbirek. W Oleskowe Sbirce : str. 308. Prilitajut hahtboukii
Kažut So nima diwoìikì. 3!3. Po nad horu wysokufu holuby Iitajut. 354. Oj dež taja kernyeouka zòo holubka pila,
Oj dež taja divvčinonka sčo mene iubila? 379 Sedit hotub nad wndoju. holubka na kladci Ska/i meni moja mila , ščo tobi na hadci. 384. Siwyj holub, siwyj holub siwyjsa holubka : Milyj otec, mila mati, milyjsaja lubka. Dwa holub i wodu pili, dwa kalamutilh Bodaj toti neskonali čo nas ro/.lučili. 384. Ja milemu iskazala: pomahaj Bih lubku!
A win druhu obijmaje jak holub holubkn. 4()2. Polelila siwa holuboùka ta, wid holubouka prie
fW této pjsni se slowo holubouka 21 kràte opétuge!) 4t4. \e hudite holubi na chati
Nebudite milobo w kimnati. 401. Za rikami, za u odami
Pje holubka f holubami, Poletila od baluba Kotoromu boia luba.
Tak i w pohhych pisnicb tamž: str.  115. Na wysokiiu d^bie golxbeZ'ek siedzial:
Kochajiny sie stale, aby nikt nie wiedzial, i56. LataJQ. gorbie f jeden niema pary:
Jak že eie mam koehac kiedy.s bardzo stary. J61. Z tam téj slrony wody lata goli\beh'k
Me widac, nie slychac gdzie moj kochanecck 166'. Siedz;} sie golene na debie, skubaja mech, Kto nie kocha Macieja bodej zdech. Wc Sbirce Zeyoly Pault'ho, str. 111.
W Porembie, w Porembie Pasla panna gofybie.
Popow , Bosijska Erota :
II. str. 73. Letit sokol iz ulicy Golubuska h drugija : Sletalisja, cjelowalisja. III. str. 14. Letal golub po doline sani workujet, On si zìi swoju golubusku šukajet.
Srow. Morawské pisné od Susila :
str. 13. Wyleléla holubenka z bi'lého stada. 83. Milowali sme se gak holubuw para:
Kdože nas rozwedel neeh ho Pan Buh kàrà. 97. Na horàch, na dolàch cosi se tam bela, Holubhiky bile, nebo shahy lezà.
Zpèwanky SlowensJté zaplaweny jsau cele jmény, obrazy a wy^razy od holubuw pujcenjhni. Již pfi tak zwaiiém Waja-ném cili Swato-Jànském olmi, opéwaji se holuby, srow. I.   16. Jano Jano Wajano:
Priletela holubicka wcas rami. 18. Na roztoce, na potoce dwa holùbhy woda pijii,
Tak se oni showàrajii koho oni sltičit majii 30. BurT zdrawa dušička, siwà holubicka,
A odpust že som Ti bozkau twoje lička. 94. Na Mosowskéj wézi dwa balubi sedja, Ludja jim zàwidja že sa ràdi widjà.
108. Už jinde hrkutà moj mily holubec.
109. Siwà holubir.ha po Dunaj i plywà,
Z welikej kibosti rada žalost bywà.
Mìlowali sme se ako kulubicktf
Ro/.laueili sine se ako lastowicky.
Tak sme se šuhajko my dwa rozletéli ,
Jako té holubi keò™ mezi né streli. 121. Zostah zdrawa zostaìi holubieko moja, 198. Co že sa ti, Mila, mà làska nelubi,
Wsak sme sedàwali ako dwa holubi, 300. Màm jà jednu holubickn ona weeer kwili
Choo" domow :/: pfjide k tebe Mily, li.    6. Mà on doma tri deerky
Pékné jako holùbky. 16. Wyletéla holubicka '£ wysokého okeuečka. 113. Holubicka siwà Ijetala. 245. Wnn jà déwoe kràsné jako ta hrillièku. 294. Z ust bych ti dàwal pit jako holubiulku, 381. Otworze mi mila holubenko siwà. 398. Widéla aero meno holubka siwého.
A niuželi smutek nad ztracenau niiletikauproiiikawéji wy-obrazen byti, jako w našich Zpèwankàch w zrcadle holubuw, k. p.
1. str. 347. tlura, fiora, bielà hora, Na tej hore bielà skàla, Na tej skàle holub sedi, Bli/i sa mu strelec mlady. Ach ty strelec neslrilaj ma, Maly osoh wezmes zo miia, Nozicky mi zmerawely, Kridelka mi oprsaly} Krew mi w zilàch zmeravvela , Zpràhly wsecky kosti tela, Siuulek zemdlel wsecku silo, Bo som ztratil moju Milu. II. str, 238, Sedim jak hrdlicka na »uchém konàri
Smutné si zpiewajic w swém welikém /jali. 287. Truchh'm jako w hore siwà holubicka. 295. Sedim jako samotna hrdlicka, Wolàm i kdes mà holubicka» 370 Za borami na doline Siwy holub wodu pije. Pije miitiiau w welkom žjall; Ze mu Milu Némci wzali.
Pozn. K porozumeni tohoto werse srow. Krman, Agenda Ecc. 1731. str. 73. kde toto stoji: ,,Shisnà wéc jest, aby wdow-ci lehkomyslné nezapominalì na manzelky swé, wsak i to ne-roziunné ho wàdko, kdyz towaryse swého ztratt, smutek po ném nese, zwlàté o hrdliv ketch (holuhtch) se cte, že kdyz to-warysuw swych zbaweny bywaji, na pusta mista a do roz-sediin skalnich se oddàwaji, kdyz pak z nich wyletuji, ne-usazuji se na misto zelené, ale na dfewo suché, aniž piji, lecby prwé nožickami swymii wodu zakalily,  wzdycky pak sumtnym blasoni swym tauženi swé pronàseji." 1 jako obraz ne w urnosti jest holub, srow. Zpéwauky L Holubicka siwà neurobi skody, Sadne na kolajku napije sa wody. Srow. Woicickiego Piesui Indù, 1. 73.
Na tej mobile, wyrósì ci dabecek, Na niej bieluchny siada golabeéek.
„Pozu. Dusza, niewinie zabitego, przybiera zawsze po-staé bialcgo gorgia podlog wyobraziri Indù naszego."
Pfijméni holubice dàwà se nékdy i pokrewnym a prate-'&m9 ano i mm'skam (prò cisto tu ), wdowàm a sirolkiìm, k.p.
Ni bélaja fjolubuška, Sestrica. Cel. I, 100. Ach te.šcehko hobibohko. Oles. 496. Druzkam golnboekam. Popow. II. str. 34. iemicka golubka zalilatsja slezami. Pop. III, 7.
Udowiéice gotubičice ! Wtik. I. 82. Za goroju wyhokoju golubi litajut: Ja otca, mati neza/.nala, a muza nemaja. Cel. I. 156.
I we staršich slawskyxh zpéwich bolubi casto se zponri-naji w potalm làsky, tak že nékdy obsabeoi a osnowau celych bàsni jsau, jako k. p. Orewm'ia Ruskija Stihotworenija : str. 46. 47. Dobrynja po walusnm strÈljajet siv.ych golubej, U mnlodoj Mariny Ignatjewny (J neje na chorosom wysokom teremu Sidjat tut dwa sizyja gòlnbja Ca'ujutsja oné , mihijutsja , Ztdty nosami obnimajutsja atd,
A komu neni znàmawe Kralodworskèm Rukopisu ona pisen o Zbyhoftowi :
Poletava holub se dfeva na dievo,
Zalosrivo vrkà hore vsemu lesu.
Ach a vdobny Zbyhoiì chvati holubicu atd.
Wsecky tyto a nescislné jiné zde nepf iwedené slawské nàrodni pisné potwrzuji prawost nasello zfidloslowi, že totiž ho-lub ho-lubice, tolik jest jako ko neb sau-ljub, ko neb sau-Ijubice; némecky Ge-lieb, Ge-liebter Ge-lieb-te-, latinsky coamor y co-amans ; ponèwadz pak / a n casto se zamèiiuji (k. p. lebo alebo, nebo anebo ; lice nice ; znamenie zlamenìe ; slunce, sol, Sonne; libare, ném. nippen, ChildKind atd.) tedy sem patii i s-nub, s-nubiti, s-uubenice, které se ti Slowàkuw krom tobo po dnes skrze s-lub, slubenice, slubenica, zaslubenica wyslowuji; s nimiž stejné jest ném. Ge-loben, Ver-lobte, Ver-liebte, Ge-lubde; lat. nnptiae (sr. libacka Flit-terwocbcn), autiere, connubium, jejichž wsech kofen jest ljub,
Nemuzeme pfi této priležitosti mlečnim pominauti, ze i w (léjepisuSlawjanském holub nèkolikràte co znamcnity aiikaz se zjewujc. R. 946. ruskà knézna Olga oblezené mèsto Korosteii skrze holuby zapàlila, jimž na kfi'dla a nohy sirku a jiné ohni-wé wéci pfiwàzati dala; srow. Nestor, Lietopis. — 11. 1683. dne 18, Rijna, kdyz Sobiesky Turky pfi Widni pfeinozené W Uhràch pronàsledowal, u Parkqnn dnem pfed swedenau ne-štastnau bitwau posadila se bilà holubice nèkolikràte pfed jeho prò ti nepf iteli maširujici wojsko : SrowT. Briefe des AoniffS vou. Poten Johan Sobieszky an die KÒnìyin Marie Kasimirc wàhrend des Feldzuys von Wien, Ileilbron 1827. str. 111. —' R. 1709. kdyz se o manzelstwi ruského cesarewice Alexeja s Brunswicko-Linebursko-Blankenburskau knéznau na brade W©
Wolfenbytlu jednalo, bilà holubice wietsi do Museum posadila se na zemekuli na to misto, kde ruskà riše wyobrazena byla. Na tuto pripadnost složil slawny^ Libenicky (Leibnitz), lud v tute pfitomnjr, nàsledujici epigram: sr. Leib. opera G ene vae 1768. Tom. V. str. 309.
Augurium Columbae 1709.
Blankenburgiaci nuisaeo in Principi*; orbem
Signat olivifero laeta columba pede. Bine Scythia in eampis, illinc Àtlautis in undis,
Scilicet et natos utraque regna colent.
„Na dwore starceli Riisuw, piše Karamzin /. 10., byli ho-lubince, nebo Rusowé (owsem wsickni Slàuowé) milowali tyto ptàky již od starodàwn^ch casti w," Odtudto widéti, jak ze ìdolo» nàrodu wàzen jest ten wyraz Komenského w Hist. o proti w. k 14. str. 126. kde mluwi o sprostnosti našebo ho-tubici ho nàrodu. I Rusowé we staršich časich maso holubi jisti se ostyxhali, což néktcri pfipistiji tomu, že u krestaniìw Duch S. w obrazu holubice se pfedstawowal ; my pficinu toho \\f-še klademe, znajice, že we starozitnosti i jini nàrodowé holuby, za swaté jeméwse, nikdy nejedli, aiiiž je kdy schwàl-né zabijeli, jakož o tom swedei Xenophon, Diod. Sicuhts, Clemeus Alexandrinus, Htjgiuus a jini. Srow. i holubi w Benàtkàeh , Cestopis str. 71.
II. HOLUB U RÌMANUW a so imi spfiznénych, jim pod m aneliceli neb sa usedni eh nàrodu w.
Od slawiaiiskébo lub, ljub, ljuba, ha-ljub, go-l^b, po-ljub, piìjcili Rimane swé co-lumba, pa-lumba, Columbus, palumbus, palambes. Pfedložku ko Latinici sice tež maji, nikoli ale pfed-ložku pa f po f což samo již swèdectwim jest slawjanskosti slowa palumb, pa-lub, poljub. Ze slawsko-latiiiského golub, Galumba, powstalo celtické a waiiské kolommen, kolomen; bretanskè koulm; islandski? koinè, skottské kolom; skaiidinawské lórn-r (s wynechàtiiin pfedlozky go, ko) ; albanske kolum -, cìkanské golumbos; samojedské guljtu Ze slawsko-latinského pa-ljub, patumba powstalo spanjelské palomb, a walasko-ru-munské po-rumb, které u obojiho nàrodu lioluba znaci netoli-ko iesnibo, ale wubec kazdébo, nebo latinske columba tlumo-
ci se we spanjelskyxh slownicich skrze patoma, w rumunsk^ch skrze porumb.
Jako u Slàwiiw holub chybnè odwozowàn ode wselijakyxh neuhodnyxh kofentìw, tak i u Latini kuw slowo columba a paiamo a. Varrò R. R. 3. 7. prawi : ,,Cnlumbac a columiaibus adpellantur, quod proptcr timorem naturalem somma loca in tectis captent." — Mnozi piaci jesté piassi a bazliwéjsi jsau, aniž se tak zkrotiti daji jako holub, aniž hleda holub wsudy neywyssi mista. Jesté smésnéjsi jest odwod Schelleràw, Leip. 1804. I. p. 1971. ,,Columba vermuthlich a xofaipfiàv miliari, na-tare: und dass die Tauben sich geme baden, ist bekannt!" Husy, kachny a jini wodni ptaci se jesté castèji kaupaji. — PalumbesodwodiIo. Voss od nàllt-adui, vibrare, moveri, palpitare ; jini od nèleict, nsXXoq fuseus, lividus, srow. naše pla-wy, plawak, siwàk. I toto našim zdanim chybné jest. Rimali sobé pfi swém columba a palumba nemuze pomocti, aniž prawé cesty naj iti, neobratili se ke Slawiìm ; procby pa-lumba jury kofen mèlo než co-jumba, ant jedno znamenaji? Pa-lumba jest naše Po-ljub, Po-ljiibek, Po-Jjubiti amare, osculari.
Jako sme we slawjanské Poesii smysl kisky a Jjubeni we slowé holub wsndy spatrili ; tak to samo nachàzime i w latin-skyxh pfirodozpytnyxh, mytbologickych neb bàsnicky^ch spi-sech, ant holub w fecko-fimské mythologii Wenusi poswécen byl, a wsudy, bud* w jejim tnwarysstwi mezi nymfami a družicemi, bud* we spfeži wiiz jeji wezauci, jej spatrujeme. Nebiide nezanimawo nékteré swédky o tom slyseti. Sr. Ful-gentii Mythologicon, Lug. Rat. 1742. p. 670. „ln Veneris tu-telam coiumbas poniint." Job. Se Idem de Dite Syr IL 3. „Sa-cras Veneri coiumbas fuisse pueri sciunt. E jitsdem Deae qucm-admodum ministrae babitae fucrmit: docet optime historia fila de columbis circa Erycem montem in Sicilia volitantibus." O techto holubich erycejskyrh wiz Athenaeum Deipnosoph, L. 9 p. 393. edit. Casaub. ,,Ad Erycem Sicilia e montem stati quidam sinit dies, anagogas vocant, (prolcctioncm, exituni) quibus ajunt Venerem ad Lybiain discedere. Nullae lune circa eum tractum columbae apparent, tamquam abeuntem pe-regre Deaui conntatae. Nono post die quod tempus katagogia (reditus) noininant, columba ex mari una provolat et in deae templum se recipit, sequuntur inox aliae. (Eryx bylo méste-cko w Sicilii slawné cténini Wenuse, odkud i jeji jméno Ve-nus Erycina). Àutocrates tradii .levimi, cum virginem, nomine Pbtbiam, in Àegeio deperirei, io columbae iìgwam ver-
sum fuisse.*' — Tfž L. 14. p. 655. „Cyprtis (sr. Venus Cy-pria) habet eximias coiumbas, Samia formosos pavones." I na ostrowé Salamini, jenž Wenusi swaty^ byl, bylo nescislné mnozstwi holubuw ji ke cti chowa.no, rownéz i w meste Pa-phos. Sr. Andrene Hajer, additamentum ad Seldenum : „Ru-pertus ostcndit fabulam de columbis, Veneris sacris currum-que ejus gemmeum subeuntibus et suscepta domina avolanti-bus, vel una ovo insidente, post aliquot dies Deam Syriam escludente ,  or tam a Semiramide, Venere illa sive Astarte Dercetae fdia traxisse, nipote de qoa historici tradnnt ad lo-cum fuisse expositam (nude erìgo Veneris e spuma mari») et columbarmn alis fotam, coagulato lacte expastorum mapaliis surrepto ab iisdem nutritam et post ìnortem columbis conse-cratis honoratam." W feci Syrské a Babylonské znamenà Se-mirancis (sr. frane, ramici) boi ubici, zwlàsté lesni, colomba montana, ant wéfeno, že slawnà Semiramis po smrti w ho-luhici promèoena. Calepini Dj$tionar. p. 271.    Coiumbas esse in tutela Veneris , ideo factum putant, quia foci ni semper in-dnlgent.4' U Homera sinje Lada čili Wenuse matita holubuw, tak i il Statia Theb. IV 255. ,,Quos Pharis volucrumque pa-rens Cythereia Messe —", ku kterémuz wersi Lactantius naslednjič! poznamcnàni pripojil : „Quae causa sit, quod Venus columba delec tata sit taiis est. Venus est Cupido, cum quodam tempore, voluptatis gratia in quosdam descendissent campos, lasciva contcntione certare coeperunt, qui plus sibi gemmante colligeret flores : quorum Cupido adjutus mobilitate penna-rum ,  posteaquam naturam corporis volato superavit, victus est numero. Pcristera enim Nympba subito occorri! et adju-vando Venerem superiorem effecit cimi poemi sua. Cupido si-quidem indignatus mutavi t puellam in a vem, quae a Graecis Peristera adpcllatur.  Sed poenam hoiior miiiuit. Venus nam-quo consolatimi puellae innoccntis traiisfigurationcm , colma-t>am in tutela sua esse mandavit." U téhoz Statia I. Syl. IL 10ì. mluwi Cupido k Wenusi:   ,,llic nostrae deuevit fata co-Inmbae." Srow. téz
Catulns 27. 9. Ut albulus colttmbvltts Dionent,
l^irgil, Aen. VI. Tino maxirnus heros (Aeneas) materna» (Veneris) agnoscit aves.
—    Eccl. III. Parta meae Veneri sunt miniera, namque notavi Inse locum, agriae quo cn.igessere columbae. Ovìd. Met. XV. 598. Perque leves atiras juuctis invecta columbis (Venus). —   —   386. Cytherejades t.j. Columbae.
Amor, li. 269. Quiit etiam tardone licet missaque colmala Te meniorem dominae testilìcere tnae. II. 650. Oscula dat Cupido blanda columba mari. Pelroth C. 85, p, 542. Domina inquani Venus, si ego hunc puerum ba-siavero, cras ìlli par columbaeum donabo. (normanni nota: „Apposite, nani columbae et pa-lumbus Veneri sacrae erant".) Pf operi, II.   15. Exemplo junctae tibi sint in amore coliwtbue, Masculus et totum faentina conjugiurn. Tibul.   1.   7.   Alba Palaestìno sancì a columba Syro. fiorai. I. Epist. 10. 5. Annuimus pariter vetuli notique columbi.
(Columbi zde s starci chiipni, zamilowani:) Maritai, 12.   66. llasinm tain longum quam sunt nupliae colnmbarnm, 11. 104. Da columbalim mihi bugia mille,
Ilasia mecapiunt blandas imitata coiumbas. \%.   66. Ne violes teoeras praeduro dente columbat Tradita si Cnidiae sint libi sacra deae.
Pozn. Z tohoto posledniho napisu wideti,že obétow ani holubuw (columbae) kiièzim Wonu sinym zapowèzeno bylo proto, že ji swaté by iy (tak i u Itusììw jedeni holubuw) : ackoli obétowà-ni lesiuch holubuw cili hfiwnàkuw dowoleno bylo, jako widéti u Proporce ,1.5.
Sed cape torquatae Venus o regina, pahmbae, Ob meritimi ante tuos guttura secta focos. Plin. 10, 34. Pudicitia columbi» prima et neutri nota adulteria ;
conjugii folcili non violarli: commuaemque sei-vant domimi.
10. 35. Palumbes. Cantus omnibus similis atque idem, trino confìritur verni praetereaque in clausula gemitìi. Iisdem cast i t as tanta est, ut adulteria morte puniant.
I rozlicnà pfijmeni a pfisudky holubtìm u fimsk^ch basni[fiìw dàwanà ukazuj i na làsku a Wenusi, k. p. O vid. Met. 15. 386. Cytherejades columbae. Statius Syl. 3. 5. 80. Dionae columbae. Ilorat. Carni. 1. 39. 18. Molles columbae. U Pianta Cas. 1. 50. Asin. 3. 3. 103. jest palomba co pocblebowaci slo-wo, ano i tolik co milenec, chlipnik; Plaut. Bach. I. 1. 17.: „Duae unum expectatis palumbem." Plaut. in Poeti. 3. 3. 63 : „Nos tibi palimibem ad aream usque adduximus." Apul. Met. X. 219. „Teneo te meunipaliimbulum." Jako u Slawjanùw jest casoslowo holubkowati, holubiekowati, pf iholubiti, tak i u Latinikuw cotumbare neb colambari, srow. Senec. Epist. 115. ,,Qmd si quis faeminae cirro crispatae, la bris columbat ur." We cimi mieli, na oltàf idi , a penizech fimskycli, Wenusi poswéce-nydi, wsudy se spatruji obrazy holubic. Bimane stawéli stkwostné holubince, jejichž stèny bilau barwau oliceny byly,
ponèwadz prey holubi luto barwu obzwlàsté ràdi maji. Srow. Paladius ap. Calep. p. 271. „Columbarium laevigatis et deal-batte parietibus."
Ze wscho tohoto , jak widéti, tri prawdy wyptywaji : predite, že prawost naši ctymologiae, holub od ljub, nejen duch slawské ale i rimske Poesie a Mythologie stwrzuje; po drubé, že liimané swé columba, palomba ode S/awìw a to rhiuezmujicich (l$h lumb), a aiz'/jieich ne oizujicich (pa, ne pozdèjsi po, fikawšich)ptijcili, a pak že slowo palub, paljub nékdy i uSlàwiìw w uziwàni bylo s tim rozdilem, že holub byl domaci, swaty, obraz cistoty a wérnosti manzelské, palub (nyni dup-nàk) lesni, diwoky, obraz chlipiié, snidile nefàdné làsky. Holub, columba jest tedy podle nynéjsiho zpiìsobu mluweni to, co saullb, san mil, cose spolu ljubi a miluje; pai umbcs jest to, co polib, polibek, pocalek, pocalunek, pobozk, bubicka, co se liba a celuje. Srow. Lei a Po-leL — Odtudto ale i to patino, jak diìlezitau služIm prawà a stfizliwà etymologie bistorii našeho nàrodu prokàzati a jakowé blesky swètla na jeji tinawé strànky hoditi milze. Nebo odtudto pfirozené zawirati lze : že Slawjané již pfed Piantoni, asi 200 let pfed Kristem, jisté w Italii bydletia s Latiniky w sausedstwi a we wzàjem-né stycuosti žiti miiseli, ant cele nelatinskc, ode Slàwiiwpuj-cené, slowo paljub pa~l$b pa-lumba, již u Pianta uziwané nalezàme. To samo potwrzowati se muze i o slowé holub t/ohb columba, že, ačkoli se jak spojka ko, co, taki koren lab tib (lubet libet) i w latine nalezà, pfedee spolu s palumbem, od našeho, rolnietwi a holuby od jakziwa iitilu jicilio apéstujiciho, narodu k bojownym a z laupežeži wsim Srarof unanimi pf ešlo.Kde rolnietwi a s nim spojené lesnlctwi: tain holubi a paliunb. — VV rolnietwi a w kupectwi wice slow a znàmosti Latinici ode Slàwuw, než tito od onèch wzali.
III. HOLUB U GERMANUW.
Zwucka l we slowei ljub (lio-Iub) dwoji proménu w Europe podstaupila, netolikoonu, již doteenau, zeseweslaw-skofimské feci w po taliu uà manzelstwi w // zmenila u wyra-rti nnbere nubtiae cili nuptiae, s-nnbiti, snubi/, snubenice, misto lubere luptiae; ale mimo to w gcrmaiiskych nàfecich zmenila se zwucka / w potami na ho-Iuba w d, t. Duini Taube.— U UJphiJu gothického (r. 360.) jmeiiuje si; holub Ditbo ; u Ot-frieda (i\ 840.) Dubu a Diubai u Notkera (r. 1022.) Tuba ;
18*
w anglìcké feci Dove. Milowati čili ljubiti Ijubost jest u IJI-phiia liubs ; u Otfrieda lioù, lino ; augi. Love ; odkud patino , že Dobo D jaha Tnbu Dove powstalo z lub, ljub, love obycej-nym zwucek / a d zaménowànim; jako U/ysses a Odvooevg, /acryina a daxnvfia, /acio /acero a dàxut, òaxvw, /uboky čili s pfedložkau h-/uhoky h-/obhia a serbs. r/ubok Rubina, ✓Vebr; sansk. rftib mibki; sr. /ief, /aule; /opiti, tak i óib ho-/ub a ném. Tub Taube, s nimž se i ceské //ub-iiàk rfaup-nàk lépo srownàwa, nežli s «hibem aneb s daupétem. Tato wzàjemnost mezi / a d i w Sanskritu se nacbàzi, sr. fr. Bopp Veraleich, Granine. Beri. 1833. ì. S. 16. : „Bekannt ist der YVechsel zwi-schen d und /. Auch im Sanskrit stebt oft ein wahrscheinlich urspriinglicbes d dem / verwandter europaiseber Sprachen ge-genuber z. B. dip Jeitcbten dipa Lampe, ist launoi, launaq ; dèlia ist gntb. folk (Lcichef), dasan da«, deset, litli. lika (wiennlika? undeeim) gotb. lif. (in elfi zwdlf, gotb. tvahT)." Srow. i sans. dak urere, splendere, a slow. liaotati.
Tento némeeké Wyraz Dub Taube, a skandiuawské/<iw*-r, dukazem jsau tobo, že ptàk tento puwodné bez pfedlozkyÀo, co, pa, jmenowàn byl lub ljub.
IV. HOLUB U ÌIEKUW.
U tlekliw slìije bolub neQigsQÒg , holubiee nentgenà , kteréz slowo složcnojost z negigiZg * praestans, eximins, a sqoq * amor. Již Aristoteles toto zpozorowal, piše : „n€Qtgeijà naoa toiuc-iogwq zqccv , xvuOL yan dXlijlccQ" My wsak. prwni slowo ne ntQioaòJg byti prawime, ale negigùg od a ormo čili<m)xw, *g«w, ač-pràwé oboje Trec-ioowg i nsgigojg jediio znamenaji, totiž praestans, eximius, exeinplaris, excellens. Druhà càstka slowa asQigec-ov jest'/ipoc;, Eros, Amor od ègaoi amo, so kteryin se srownàwa naše jaro, jarost, jury t. bujny, silny, mlady, milowàni hodivy. Zdà se že zastarala pfedložka ka, ho, ho; lat. co 5 con, nékdy i zweliceni a powyseni sui} sin znamenala, srow. wran wrana cerny a ha-wrau cernè jši, tak jako nyni pfedložka arci anebo pre, pfeinaudry^ pfemaiidrost, pfeslaW-uy, odkudz naše ho we slowé holub odpowidà feekému nzoi we slowé TtsgtgeQcn ; feeké pak: Eros jest naše ljub. Perist -eros jest tedy Arci!juh , arcimil.
Drubé jméno Imbiba n Bektiw jest phabs, phassa, pbah tos, puwodné od cpvw (pvTtvw, rpvoiq; lai. ilo, feo, leto vel Poeto, battio (u Cirer.), iutuo, faetus, fecuudo fecundus fé-
mina; slaw. byti, buda, bytnost, obywàm, bawiti se, zà-bawa, bàbé (*dité), baba, babice, Inibiti ; md.bìm9 bhawa, bhawana. K temuto prakofeni patii i fecko-lat. baziare, ba-ziom; slaw. bozati, bozkati t. j. libati. Artemidorus Oncicocr. L. II. 20. prawi, že „<pdaoai znameuà meretriccs, nsnigsoai pak casto tue celerini matky", srow. holub a poljub, columba a palomba. Se slowy phabs, phassa, phallos, phattion, u Aristophana PI. 1011. battìon, zda se i jméno mesta cyperské-ho Paphos we swazkii stati, Wenusi poswécenébo apaphick^-mi déwkami powéstoého. Sàm Zeus nawstiwil panini Pbtbiu w meste Aeliajském Aegium, w podobiznè boluba, Anakreon Batylowi milàcku swému poslal bombici kaupenau od Aphrodity, bobyné làsky, sr. pfel. Kozuaybo str. 14.
0 mila holubinko! odkud odkud letiš?
Co za prelibati wùni Dmes wukol w powétfi' ,
1 jakowy twiìj lifad ? „Anakreon mne poslal
Ted k mlad k u Batylowi, Mne prodala mu Kypris" atd. Theokrit, Idyll 3. piše ;
„Jà ale dam spanile ine hncdky panence holuuhka (jfaauai)."-
Aristoteles stanowuje jen jedno plemeno holubuw, ale Patero druliiiw, totiž Perislera, luas (sr. bebr. lonas) , Phabs, Phusso a Trtjfron cili hrdlicky. Ale slysme dàle Aristoteiesa o bolubicb pišicdio, vv jebo Histor. 9. 7, „Columbi in qoihusdam intelligeiitiam etrationem buinanam repraesentant; ncque enim cum pluribus coire patiiintur ; ncque conjugium, jam inde a primo ortu initum deserunt, nisi caelebs aut vidua. Quin etiain laeininae parturienti mas adest et cui tu omnique officio fungi-tur. Saepe etiam faeminam pigrius eiintem ad nirtiim propter partus laborem mas pcrciitit cogitque intrare. Ita magna ex parte columbae mutuo degunt amore. Mare uno contenta et turtur et palumbes vivit, nec alterum recipit. L. 6. 2. Peculiare illud columbis etiam est, ut in coitu, nisi ante mutuo oscu-lentur mas non ascenda!. Scd junior sitati senior interest: senior enim primum coitimi osculo exorditur, scquentem et sine osculo agit; et junior quoties libet coire, toties osculatile L. 0. 2. Columbae incumbunt ovibus ambo, vicissim, interdiu mas, iioctu i'aemina; perforant ovum pridie ejus «liei, quapul luni excliidunt; et fovent prolem ambo, ad certuni lempiis, eodem modo, (pio ova. Coeunt intra aiinum columbae, quip-pe quae semestres nosse incipiant Veiierem.44 Srow. Athenaeus Oeìpnosoph. L. 9. p. 394. „Nec vero ad intentimi usque deserunt columbae aut masculns faeminae, aut faemiuas mares, sed
altcrutro mortuo supcrsles viduain agit vitam. Daimachus nar-rat apud ludos colombai-uni esse meliuiim (thitf) colorem." Mythologie feckà nas uči, Že w koinnnstvvé Aphrodity čili Wenuse naslednjič! biìzkowé a družico byly : Kras (Amor), Anteros (Gegenliebe) , llimeros (Sehiisuchtliebe), Pèristèros (Grosse Liebe), Pathos (Verlaiigen, Cupido sr. pytàiii). Sr. Vol-mers Mytbol. pod člankem: ,,Peristera, grieeb. Mytbol. Eine Nymphe in dem Gefolge der Venus» von Amor in eine Taube verwandelt.4'
V. HOLUB U HEBBEÙW, 1NDUW.
W Sanskritu sluje holub kapóta, našim zdanim od korene kam kama amor, cupido, obycejnau zménau retnich m a p (latriti, /latriti, sìòp collimila, sto/dea, stežka, ste//////a, tre/yet tremula). Od indického kapóta pošln lat. Cupido, jako od kama cupio. Naše ljub, lib, lab , ho-lub, paljub, ljubica ma se sanskritskjhn lubh tyz smysl i koren : oboje wsak jest opét jen derivatimi ze staršiho a prostejšiho korene Sanskrit. le la odkud las, amare, amplecti; leta, cupidus, ainaiis ; slaw. Let, Polet, laska lelkowati: tak jako naše rad, radost, radowati asaoskr. ram rata od ra pocbodi, Wiz Slàwa Bohyné str. 214. I hidicko-arabsko-latinské Nelumbo, Nelumbium, ji-nàce Lotos, jenž jest kwét Iàsky a plodnosti, zdà se hftì w sauwisu s korenem a se slowy ljub, poljub , holub, palumba. Wiz Slàwa Bobynè , str. 247.
W Hebrejske reči jmeuuje se holub Jona, odkud i jméno Jonà (Jonàs), Jonan, Jan , Jean, Johun, Anna, llauna , Anuanias atd. Srow. lìuxtarfii Lexic. Hebr. p. 315. Kdo neu-mi hebrejsky, tobo odsilàme na wyswétleni slow hebrejskyVJi a kaldejskySdì k Biblim pfidanych, k. p. ke Krmanowu a Pal-kowicowu wydàni, str. 391. kde stoji: Jones holubice; Jo-hanan, Jan milostniček, milàcek, Anna milostna, Annaniaš milost Hospodinowa; sem patì?i Jonala laska neb milost boži, Jonadab milostiwost, laskavvost. Holubice, obzwlàsté liluiau-ci a plodici, byla w celém wyxhodu obrazom oziwujici teplo-ty w pfirodé. Pfed stwofenini wznàsel se Duch Boži nad wodami we zpiìsobu lihnauci holubice (srow. Rabina Cbagija u Wettsteina p. 268); kdyz zemé po driih^kràte wodau byla pfikryta, bylat opét holubice Noachem wyslàna, kterà nad wodami se wznàsela a skrze pfinešenau ratolest a pak jejim wenku zustànim, nawràcenau možnost ziwota na zemi zwé-
stowala. I w hebrejske Poesìi jest slowo holubice wyraz za-niilowany a pèstèn^, sr. Pisen salam. 2. 14.   Holubieko ioli ukaz mi oblycej swiij. K. 1. 15. Oci tvvé jsau jako holubici." Pozoru hodno i to, že se u Zidiìw holubiči obété wztahowaly Ha pohlaivi, porod, ociiìowàni, odtud sestinedélka dwé ho-lubàtek neh hrdlicàtek w obét pfinašela, 3 Mojž. 12. 6. Luk. 2 24. tak i w jinych Zenskych nemocech. Odtudto dà se sna-dno wyswétliti i ta horliwost, se kterau Jeziš prodawace ho-lubic ze chràmu Jeruzalemského wyhànèl, aby z ného pelei lotrowskau necinili, Math. 21. 13. Ti zajisté, kdož holuby cho-wali a prodàwali, pfinàlezeli obeeny^m douménim do poctu zlo-déjuw, swodnikàiv, hràcùw a témto podobnych zlopowèst-ìiyxh lidi tak, že ani jen swédectwi pfed saudem o nečem dàwati nemohli, sr. Joh. Seldeu de diis Syr, IL 3. Samaritani, od Ziduw nenàwidéni, die zaloby técbto etili prey na hore Garizim Imbibici pod jménem Achima, Ahìma co bozstwi. Achima ale pochodi od ahab aheb amavit, které opét s indi-ck;ym kam sanwisi a libost, làsku znaci ; tak že holub, yolu-bica, ljubica, Lei, Po-Lei, columba, palumba, Duba, Taube, Cupido , Eros peris(eros peristera, phabs, kapóta, jona, achima jeden a tfz smysl maji.
Z toho widéti, jak pfihodné a malebné nàzwy umélinasi pfedkowé a twofitelé feci wécem pfirozenym, zwlàsté ži-wocichum a ptàkiìm, dàwati; jednim slowem wyrazili celau l)Owahu neb aspon neyhlawnéjsi wlastnost ziwoéichiìw. Tak zizaly, hmyzy a zeméplazy: k. p. mol (od mieti), hrobàk, chrobàk (hrabati hf ebsti), cerwotoc, howniwàl, ucholak, ucho-lez, letka, brauk (brk*), wcela wucela (zwuk), ebraust (chfest), pijawice, stenice (sténa),  ploštice (plosky), bau, senka (waus fauz), stonoh, swétluskaatd. Tak jména sawc&w : s-Ion od sklonéni slonéni se ku dfewu (der Anlehner), med-wéd inedjed , ostrowid, welryb ,  nosorožec, jež (sr. jehla) , lenoch, mraweciiik, tchof (od sinrdutého telili dediti), lis liška (od lisati se, lichy^). Anebo jinéna ptàkuw, od barwy : pstros, straka, strakoš; labili (sr. albus, jakoby albirfbelut), čer-wenka, wràna, hawran; riab (gran) jerabiee, jefàb, w-rabec; sinogarlica, lirdlička (od siwého obojkn wiikol hrdla), žluto-blàwek, žlutonožka; jména od zpéwu a pèni : piskle, penice, pénkawa, pinka, pfepélice, slawik; jména od zwuku letem neh hlasem wydaného : wucela wcela, wukac bukac, kwi-cala, krkawec, kukacka, krehar, sy^korka (syceti), kwocka, kiocka ; jména od poslawy : kfiwonos, brkoslaw, stehlik (sii-
hìf), kulich (odkulowitosti) ; odpotrawy : mršak (krsàk), ko-nopka ; od obycejihv : strakopud , wiohlaw , tfasof i tka , po-tapka, pustowka, kozodoj, netopir (nocoptak) ; odbnt'zdém: wranohnizd, lcdnàcek, skalnik , strnàd ; od hnéwn a drawosti: Slip (supéti, sapati), Imiak (srow. lat. Janiare, raniti), kàné (kaniti, geifern, ziirnen), snad i so-kol, rend. zakol (srow. klàti) ; od bnjnostì a chlipnostii kokoš kolutu t, od Uisky a Iju-bostì: holub, paljub.
8 L O W N Ì K

SLlWJlRSEfCI HliLCOl
JMENOWITÉ MALltóW, RYTCUW, ÈEZBÀRUW, LITCUW A KRASOSTAWITELUW
od neystarsich cWìw až k iiynejsimu wèku, s kratkem ziwoto-pisem a udànim znanienitèjsich, zwlàsté nàrodnich, wy^tworuw
WSECH KMEMJW,
v
od
«luna K o U à r a.
Wyswètleni nektery'ch mnèleckych wyraztiw:
busta, » poprsi, z iecko-lat. bustum = z hh'ny pàleny obraz.
krajolik, krajolika (od kraj a liciti: illyr. slika - obraz) krajewid* Landschaft^
krajolikàr * Landschaftrnahler. (sr. Majolika?) krediti = reysowati, kreslìc = reysowm'k, sr. kres okres okršlek, càia carka. miniatura = maly drobny obrazek. mozaika * malowani barwitym kamenim. nàhledina, ndzor Ansicht k.p. hradu, mesta. odlika , poobraz = kopie.
podobizna* portret, podobizm'k - Portret-Mahler.
podìary i Gruntirung.
poloioypuklé t halberhaben, Basrelief.
pfichut, pricliutenstwi 3 Manier, Laune.
»malt i Kmailmaierei.
socha = statua ; sochar soinik * statuarius,
sténomalba , nawdptii', nàmaziwnà inalba 5 Fresco.
tichotina, ticholika , nehybina- Stillieben.
rez rys rysina ryzowati reysowati, obrys, obraz.
wzor wzorek Modeli, wzorkowati modelliren.
zìwotolika, lidolika , = genre, ecena ze ziwota.
SLOWMK SLAWJANSKYC1I UMÉLCÙW.
A. Umélci Siawopohansti.
MDie bcs eh runk testen, meistentheils wcnig ei-freulichen Kunstanfango einos VolfeeB , miissen dem Geschichtsschreìbcr eben su wichtig wie die vollendcten, grossen Kunst-werke seynJ. D. Fiorillo Gesch. d. zeichn. Kiinsle in Deulschl. XI.
Bolehostšti krasostawitelé, rezbari a sošnici; sr. Vita Otlon. L. ili. 5. „HoIogasti (Bolegasti) clericus farnim intra-vit, illic cltjpeus operoso artifìcio auri laminis teetus, Deo H ero v ito consecratus." Tak i w Hawelbcrku.
Braniboršti litciakreslici; sr.Beckmanns Beschreib.d. Mark Braiidenburg II. p. 398. 400., kde piše Beckinanii, že z wendickyrh hrobuw wykopal „Urnen, eine metallcne Giesskan-ne, ein gutgegossenes wildes Schwein ; dass auf eioigen Urnen Umrisse von Lo ven, Baren und Adlern mit einem Stifte ge-zeiebnet worden sind." Tento wepr jest indické. Varaha-ava-tara Boba Višini ; i u Dithmara L. VI. se aper marjnus, co piì-wérciwost slawjanskomodlarskà, zpominà. Wiz Slawa Bohyné str. 254. Sem patri i tak zwany obrowsky slaup a oltàr na skale nedaleko Auerbachu, dilo slawjanskjfch rukau.
Cesti, jmenowité f(rat o hr aderti litci; Wiz Dobrow-skèho Slawin str. 416. „Wer erklàrt uns die beiliegende Figur, die einen slawischen Gòtzen vorzustellen sebeint? Die Tracio Wenigstens ist àcht Slowakiscb. Die Figur ist von Bronzo ge-gosscn und ward im Koniggràtzer Kreise in Bohmen gefunden."
Karentšti (lat. Car enfia, na ostrowé Rane) krasosta-nriielé; Savo G ranim. I. 14. „Insignis hic vicus trium praepolr lenti um fanorum aedi ficus erat, ingenuae artis nitore visen-dis.<4 — Rezbari, tyž : „Factum quereli simulacrum, quod Rugiacvithum vocabant, in ejus capite 7 facies, totidemque gladios cum vaginis ejus latori artifex conciliaverat. In aede proxima Porevithi simulacrum colebatur ; Porenutii statua qua-tuor faices repraesentans atd/*
Kyjcwsti sošnici; JSestor pfi r. 980. opisuje sochu Pernnown od Wladimir» na chlumu postawenau, že byla dfe-wenà, se stfibrnau blawau a zlatimi fausy; tam byly i modly Chorsa, Dažboga, Striboga, Samargla a Mokoše.
Lutieti malif 1; Ditmar L. 7. „Lutici redeuntes irati dedecus Deae sttimet illatum querttntur. Nam baec in vexilis formata a quodam Herimanni inarchionis socio lapide trajecta est. Et cum juxta Wurcin Mildam transire voluissent, Deam cum egregio 50 militimi comitatu alteram perdidere."
Nowgorodsti sošnici, Nestor pfi r.980. piše, že Dobrina dal nad fekau Wolchowem sochu Perunowu postawiti.
Orekundšti (ném. Arkona, na ostrowé Rane) kra-sostawitelé: sr. Savo O ramni. L. 12. Medium urbis plani ties habebat in qua delnbrum (chràm), materia lingneum, opere elegantissimum visebatur." Maliri, tjz : ,,Extcrior aedis am-bitus celamine renitebat rudi atque impolito pictarae artificio varias rerum formas complectens." — Rezbari, tfz: ,,lngens in aede simulacrum (socha) Svantoviti ut artifìcis industriam Rugianorum ritum in cultu capitum aemulantemputares,"
Pois ti. W dome Gnézdenském jsau dwé prastare so-chy z piskowého kamene, do oltàf e wczdéné; w lezici posta-wé, se hlawau pozdwizenau, proti sobé postawené, s od-padlymi již nohami a rukami. Wseobecnà jest powést, že to Lei a Polei jsau, z pohanského chràmu sem na pamàtku pfe-nešeni. (I we chràme Kruswickém nalezaji se inalby, bofeui slawopohanskych model skrze Mecislawa, pfedstawujici).
Ratiboršti sošnici;vKonrad Potko, w Kronicc Sasiiw takto zdejši sochu bohyné Ziwy opisuje : „Ta media slula Siwa, mela ruce na chfebté. W jedné ruce držela zlaté jablko, w drubé hrozen se zelenym listem , jeji wlasy wiseli až klyt-kàm."
Reteršti krasostawitelé, fezbàfi; Dithmar,Chron. L. 1. „Est urbs in pago Riedirerum, Redignst nomine, in eadein est fanum de ligno artificiose «ompnsitum: bujus parietes va-riae deorum dearumque imagines mirifice inscujptae, exteriits ornant, interius Dii stant manufacti, siugulis nominibus in-sculptis." Adamus lirernen. L. IL 12. „Civitas Retine, sedes idololatriae ; templum ibi constructum est daemonibus magnimi? quorum princeps Redigast. Simulacrum ejus auro, lectus ostro paratus." Sem nàlezeji i nékteré z tak fecenyxh Bodrickych, r. tG87—1697. w Prilwici na zficeniiiàch Retry od pastora Bedficha Sponholce w zemi nalezenych a od Maše opsanycb
starotin, slitin a model; ant my je s Levezowcm wscchny za nówokttté a podwrzené wyhlàsiti za dobrymi pf icinami , ne-niužeme. Sem patri i kamennà socha Cernoboga, nyni w Bam-befku pfed hlawnim chràmem ; a oltàf Krodiivv w Goslàru.
Il oh lieti fezbàfi a stawitelé; Rohlice mesto w Mišni nad Muldau mezi Lipskem a Kamenici, u Dithrnara Rogalice, nyni ném. Rochlitz, Zde stài slawopohanskjr chràm, w némz madia se zlatym muzskym audem, t. j. Siva s lingam ; Srow. Slàwa Bohyné str. 286; na swalinàch tohoto chràmu wy sta wil cisaf Jindfich T. cili Ptàcnik, chràm kfestansky S. Petru za-SwécenyS Srow. lùianth Prodrom.Misn. p. 256. Fiorillo Gesch. d. dèutsch. Mabler. str. 453.
Slezšti; obraz boha Tyra Tara (sr. Turice trizna) na-lezeny w bornim Slezsku, nyniwe Wratislawi w Universitské Sbirce starotin, jemu podobny^ nalezà se i w Bodrickém VVe-lehradé cili w Meklenburce (Wiener Jahrb. II. 67.)
Sorabšti litcowé a fezbàfi ; Il rtram, Nachricht vom Piistrich , Sondershaus. 1811. ,,Ptìstrich, ein soròisch^wendi^ scher Giitze, dessen metallenes Bild io Rotenburg gefunden und in Sondersbausen verwahrt wird " Wiz dàle Slàwa Bohyné str 313. Di*Amar L. 7. „Domesticos colunt Deos. Audivi de quo-dam iaculo, in cujus summitate ma/ius erat, unum in se fer-reurn tenens circulum, quod cum pastore illius villae , per omnes dèmos singulariter ductus, in primo introitu a portitore suo sic salutaretur vigila, Henìl, vigila!" Sem patfeji co rez-harskà dita, i kytary cili hausie onech tfi, k Chanu Avarské-mu od balticky^ch Slawjantiw wyslanych, poslùw.
Stargradšti, we Wagrii, sošnici; sr. lìangert ad Hel-moldum : „Stabat Prove virili forma in colunma, corona caput redimitus, oblongis atque erectis auribus, altero pede tin-tiuabulo insistent, ocreas etiam indutus, dextra ferrum ru-brum tenebat, altera vexilli contum quatiebat."
S t é t i n š t i krasostawitelé, fezbàfi, malif i ; Vila S. Otto//, L. lil. 31. „lucundum erat spectaculum, cum simulacra mirae magnididinis et scalploria arte incredibili pulehritndine caelata. etc.—64 „Centina, mirabili cultu et artificio construeta; in-terius et exterius sculptnras habens, de parietibus prominentes, iniagiiies boininuin, volnenim et bestiarum tam proprie ex-pressas, ut spirare putares ac vivere; quodque ranim dixerim colorcs imayitiuni extrinsecaruin nulla tempestate nivium vel imbrium fuscari vel diluì potcraut, ita agente industrita pi-rlorum   Coruna etiam grandia taurnnun agrestia deaurata et
gemmis intexta potibus apta et cornila cantibus apra, liniero-nes et cultros, multamque sitpellectilcm prcciosani, rarani vi-su, pulchram in ornatu, ad honorem Deqrum silurimi ibi con-servabant." L. H. 13. „Cum eft'igies idolorum ab Ottone de-struerentur, sacerdotes aiiream imagineni Trigelavì idrati extra provinciam abduxerunt. Trigelaus, tricapitum habebat simulacrum , quod aurea cidari oculos et iabia contegebat." Ant S. Otto tyto zlaté tfiblawy spoluspojené, ale od tela odtrzené, do Rima papeži Honoriowi IL poslal, na dukaz obraceni techto slawjanskych pohuniìw ku kfestanstwi : možno, že tam posud k nalezeni jsau, snad we Vatikanske bibliotbece w tak feeeném tiMuseo profano' , kde se pràwé pozùstatky pohan-skycli model, zbroji, nàdob atd. zdržuji.
Winetsti krasostawitelé, fezbàfi, litcowé. Mesto to mèlo kràsné chràmy, jeho bràny potazeny byly pozlačenem broncem, na jizné bràné spociwal lew.
Wol insti cili Julia št i fezbàfi-, Vita Ollon. L. lì. 1. „In Julin idolorum statuas auro et argento decoratas atd."
K témto se pfipocitati mohau jesté i rozlicnà umélcckà dila a pozùstatky : urny, nàdoby, meco, nože, spinky, penize a jiné ozdoby, wétsim dilem ze slawjanskych hrobuw, wykopané; srow. Schrdter Fridcrico-Franciscianmn, Ludwigslust 1821, Sbirku Uroz. p. Františka Kubiniho wNowohradskéSto* liei; Professora Zipsera w By strici; Ur. p Mik. Jankowice a Museum w Pesti; Museum w Praze , w Petrohradé, we War-sawé, w Berline ; Sbirky a archivy knižat Bodricko-Wele-hradsky^ch (Meklenburg), Putbuzskych atd. Kdyz se wsecko toto spolushromaždi a zwefejni, mimo Reky a Rimany, sotwy kterjr jiny kfestansk^ nàrod bude se inocti i tak mnoby-mi i tak znamenitimi uniélcckyhni pozùstatky z polianskych casiìw honositi, jako Slàwia. Ostatile srownàwàmcli mestarsi slawopohanské modly, sochy a chràmy s indi-ckymi, tedy z podobnosti obau zawirati nutno, že Slawjané néjaké znàmosti w malif stwi, fezbàrstwi a stawitelstwi již z Indie do Europy prinesli.
B. IJ m elei S1 a w o k f e s t a n š t i.
1. Wiìbec; pfedbéznà déjepisnà poznamenàni.
R. 531—538. dal cisaf U p r a w da (Justinianus), pùwodcin SJawjan, w Carihrade slawiiy^ chràm /ofie stawéti, ktery k neystarsima, mimo chràm S. Petra w Rime a S. Pawla w Lon-
dyné, i k neywètsim a neykràsnéjsim chràmiìm kfesranskjhn pfinàlezi, jsa 27 stfewiciiw dlauhy^, 210 široky\ Zaopatfeni a pfiwàzcni làtky a stawiwa trwalo 7>/2 leta, samo staweni 8y2 leta, pfi čemž denné 10,000 zcdnikuw pracowalo ; 452 centnyruw zlata wynalozeno bylo, kdyz zdi jesté jen 2 lokty nad zemi stàly. Oltàf zàlezel ze zlata, stfibra z roztlu-cenyxh perei a jioych drahokaoienuw; tak i swaté nàdoby, kalichy, konwe atd. byly z ryzébo zlata a stfibra. Tito kali-chowé mèli 12,000 sàtkùwcili prostéradelpcrlami a diamanty protkanyVJi, pak 600 réwowit^ch swicmìw prò blawni oltàf a 7 zlatrych kfizùw, z nichž kazdy 1 centnyr wàzil. Slaupowc chràmu bočni byli z porfyrua egyptského mramoru; ctyfi ohromile pilife nesly kupli, kterà we zpiìsobu malpeli kostek zlatatt mosaikait obložena byla. VV kupli jest nàpis : „Bùh chràm tento založil, proto nebude zkazen!" Ale již 20 let po wystawcni kuple ta zemétfesenim stroskotàna a cele staweni znaené porušeno. Pfi obito weni, které jesté Uprawda dožil a zpiìsobil, stala se kuple o 15 Joktùw iužši.—-Kdyz Uprawda r. 538.poprwni-kràte do tolioto hotowého chràmu wstaupil, padna na klekàdko s rozpro stf elimina rukama zwolal : ,,SlàwabucT Bohu, jenž mne za hodnébo držel k wykonàni takowého dila!  Salamaune, jà jsem tebe pfcwitèzil."  Téhoz due bylo 1000 wolùw, 1000 owec, 600jeleniìw, lOOOswini, 10,000 slepič zabito, 30,000 mèfic obili a 3 ccntnyfe zlata mezi cliudé rozdàuo. Stawitel tohoto chràmu byl Authemiusz Trattesi on byl prwni jenž se osmclil dotimi na oblaucich stawéti.  A wsak pian a obrys k nému sàm Uprawda shotowil; on stawèl jeste i jiné budowy w Carihrade, k.p bràny, tak rečene Uprawdowské pawlaèe, chràm Jeriisalemskjr, anobrž cele jedno pfedmésti, die ného Uprawdowskymi zwané. Srow. Nic. Alemanni, Notae in hist. Arcan. Procop. Venetiis 1729. ad Cap 18. ,,Justinianus archi-tecturam ita callebat, ut multorum acdineioruin ichnographias et sciagrapbias ipse d elinea ri t et nioduin artificibus praescri-pserit : de tempio S Sopbiae, de regiis aedificiis Hcraeanis et portu testatur Procop. L. 1 aedif de civitate Dara L, 2. de tempio Deiparae Hicrosolymis L. 5. etaliis". Srow. Procop. de aedif. C. 1. 2. ?JJustÌnianus Constantinopolitanam Ecclesiam, quae Magna dicitnr, aedificavit, non modo suis sum p ti bus sed labore etiam fogeni* et praeclara animi contentione. Mandata confecerunt ar-tifìcesfi. Ncscislny jest počet chràmuw, palàcùw a jinych budow od ného av Carihrade a jinde wystaweny^ch, tak že Prokop oetak jejich opsànim, jako radéji jen wypocitànim celau knihu
napluil (de acdificiis); i nàwrhy a nàkresy od Uprawdy k nini pfedkem umélcùm dané wypisuje Prokop.  Uprawda byl pù-wodce a ucitcl tak fcceiiébo hyzwUinkeho slohu we stawitel-stwi, ktery odtud powslal, že w ném fecké a slawské formy a ziwly spojeny byly. Jebo cbarakter jest pokoj, prostota a ivelikost (wlastnosti slawjanského narodu). Odkud se wyswét-liti dà i ona silnà usta wi ena nàchylncst slawjanskych knižat, k. p. slawobidharského Borisa, Uastislawa, Swatopluka, Kocela, ruského Wladimira, serbsk^ch znpanùw a jinych, ku Caribradu, k fcckému obfadu a k tomuto chràmu Zofie. Sàm Priwina dal w tomto Slawo-Uprawdowském cili byzantinskcm slohu swùj brad a chràm (Salavàr) nad Blatenem stawéti. Tento chràm Zoiìe byl wzor tohoto slawofeckébo slohu, odkudž se potom do Italie k Longobardùm dostal a časom po celém kfestanstwu se rozsiriw až do pocatku stfedowéku panujicim bylu kfcstanùw, anobrž prešel i k Arabùm Podle tohoto wzo-ru a chràmu Zoiìe stawen byl chràm S. Marka w Benàtkàeh, S. Vitale w Rawené, dóni w Pise atd. Karel Weliky^ uwedl tento stawitelskjr slob do Germanie, Wladimir do Bus, kde chràm S. Zoiìe w Kyjewé tomuto nejen slohem, ale i jménem rowny. Z tohoto slawofeckébo Uprawdowského slohu a chràmu Zoiìe naredila a wzdèlala se nowéjsi kfestanskà fimskà architektu-ra, surowost pak nemotornost a končaurnvvitost germansko-gothické jest   nim  znacné zmirnéna a zjemuènà Pozdéjsi osndowé zbawili chràm tento jeho pokladùw. Mabomed 11. uči-nil z ného tureckau Mosci -, Murat Iti. wynalozil 50,000 duka-tùw ku pozlačeni obrowského pùlmèsice, o némz Turci fikaji, že 100 mil daleko w mori blesk swùj rozšif uje. Znàmo jest, že mezi Turky wseobecnà wira panuje, že chràm tento newyhnutelnym nsudem (po 400 letech) opét ke SJàwùm pfejde. — Srow. Prokop. de aedif. 1. tìammerGenoìii d. Osman, O Uprawdowisr. Ce-stop.str. 151.155. (Uprawda byl prwni, jenž r. 5C0. i hedwàbo-cerwy čili jejich wejicka a morusc, skrze dwa mnichy, z Indie do Caribradu prinesti dal k wywozowàni hedwàbu; a od této Carihradské osady pochàzeji wsecky europejské bedbàwni čer-wy, dilny a morusowé stromy, ant z Caribradu do Italie, do Francarne,Spanielska, Némecka, Anglicka pfesiy. Co pak koli kdy kde kràsného a znamenitého od Slawjana, ze slawjanské krwe a duše pošlo, to jest naše, to jest zàsloha a čest Slàwie» jako zde Uprawdowské čili byzantinské krasostawitelstwi il bedbàwnictwi.   Ujnawda nejen die téla s celali swau rodinaii byl Slawjanem, ale, nakolik to jeho položeni a auf ad dopau-
stèly, i die ducha a srdee, aut podle mnohyxh mist a nàwèsti u Prokopia (k p De bello Gotb. L. 3.C. li.) Slawjanum, swymi krajaiiiun, byl laska w, smini we pf ateist wi žil, jim nejen kraje a brady k osazeni, ale i pciiize a dàry dàwal a posila!. Uprawda jesté i jako cisaf slawjanskau ree ne) radéji niluwil, swau slawjanskau wlast milowal, slawjanskym krojem se odiwal a slawjanskyni obycojem ziw byl (Prok. bist Are. C. II. „AdBar-barorum (Slavoruni) moreni se coniparavit sermone, babitu, ingenui." Agathias L.3.,,Justinianus Bederiuani patriam mirifico ornavi! ; muro eam circumdans quadrangula figura singulis an-gulis tunini imposuit". srow. Salavar). Jako jebo otec Iztok, matka a sestra jeho ììrilcnica, tak jeho pfirozeny syn slul Zini s , Zie, srow. Zir, Zirko, Kromézir atd. I wojwoda Upraw-dùw , nesuirtelny Betonar f nojen sam osobné slawjanské jméno mèi (Bély a zàfe), ale i jeho kiiìi HUan tìtatan, o némz Prokop L. 1. C. 18. piše: „Bclisarius equo vehebatur belico-sissimo, qui toto fuscus corpore anteriorem capi tis partem a sumnia fronte ad nares exiinio candore (bélost, odkud bélau) insignenti habebat; eqiiuui ejusmodi vocitant graeci Phalion, barbari (t.j. Slavi) Òalan (chyba burT we wysloweni, bud" we psani, misto Bélan). I kùii Zrinského, Perwan, koncowkau an tornato podobny^ byl.
B. 680. Slaw jané jižni stitéji se wzyHvàni obrazùw, ku suému Carihradskému, kde se o lom jednalo, ani pfijiti ne-chtéwse aby ku podpisu nuceni nebyli. Srow. Concil. Tom II. fol. 18. „Expectavit totius Concilii servilis nostra suggressio onines adjuvare: ne, si tantum pars, quod agerctur, agno-scoret, partem lateret. Maximoque quia in medio gentium , tam Uongobardorum quam S fan or nm, plurimi confaniiilorum nostrorum esse noscimtur, qui de hoc curiose satagero non de-siinuit." Ondfej Wengersky, Slavonia Reformata, str. 6. pfi-dàwà k tomuto niistu toto poznamcnaui : „Apparet ex hoc loco, Slavos adirne ilio tempore aversatos fuisse imagines ; nani ad illud Concinnili, quod prò Imaginibus plurimuni eia* borabat, vcrebantur accedere."
R. 810. P ri w i n a, kniže prvvé Nitranské potom Blatenské, co milownik malby a nàsledownik slawofeckého stawitelstwi, r. 810., sr. Anonymus Salisburg. u Kopitara str. 75. „PrivÌno misit Luipranimus archiepiscopi» inagistros de Salzburcb muratore* et pittoris."
R. 860. Boris, kniže Bulhaniw, co oblibowatel malir-stwi; Sr, Stymeou Lof/ol/iefa up. Stritter 11. 571. „Bogor Bul-
19
garoram princeps, Methodii pietoris marni ac peuicillo judt-cium futuramquo rctributionem in suis acdibus depingi cura* vit." Cedrenus ibidem : „Cum Bogoris princeps venalione su-pra modum dclectaretur, iis cupiens non tantum cum renatimi exiret fini, sed etiam in otio; novam domum aedilicavil et monachimi Methodiuni bistoriis eam totani exornare jussit. Hoc itaque amore captus moiiachum quendam ex nostris llo-manuiii pictorem Methodium accessit. Libi autem virimi corani habuit, divino nutu ac providentia Nolo, inquit, depin-gas bominum in beilis caedes aut bestiarum ferarumque jugu-lationes, sed quod videntibus solo aspectu terrorem injiciat, ac quod pictis coloribus in stuporem agat Is vero, nibil pe-rinde terribile esse ac secunduui Dei adventuni, lume illi gra-phice omnique artis conato pinxit, atipie bine justos praemia laborum percepturos statuit, Mine scolorimi reos male gesto-rum fructus decerpentes judice nimirum ad intentata propellente supplicia durilisque a se repellente. Ilaeo princeps absoliita tabèlla, ut oculis eonspcxit, divina edoctus mysteria, intem-pesta nocte baptismatis muiius conseqiiitur."
B. 877. dalKocel syn Friwinuw w Kocelowé (ITezilsborg, čili Wesprini), stavvéti cbràin S. Michala Archangela. 0 Ko-celowi srow. naše Poj ed nani w Zofe r. 1840. str. 275 (Rod Cilsky Celsky Cilie drži se za jebo potomkùw: snad puwodné Ko-celsky Ko-cilsk^f tak že pfedložka ko odpadla).
R. 987. Wladimir, Welkoknize Ruské, kdyz r. 987., jak^si nejmenowany?', od ftekiìw pfislany mudrec, jemu elisali Pisem SS. wyswètlil, a pak Obraz ukazal posledni sami pfedstawujici, kde sprawedliwri do raje jdau, lifišnici pak do wécného zatraceni. Tim pobledem Wladimir tak proniknut byl, že zalkal hluboce fka: blaze sprawcdliwcmu, beila zlemu. 1 naklonén byl timku pfijati kfestanskébo nàbozenstwi. Srow-Nestor pfi témz roku.
R. 996. Wystawen cbràin čili kapla S. Wojtéclia w Ostf i-homè w Uhràch. Pod oblaukem bràny byl obraz S. Marie sedici, z modrébo mramoru raucho majici, a Kristana rukau drži-ci Na lewici stài Stépàn kràl s anjelem meč držicim a se stremeni ; na prawici biskup Wojtécb s knèzom kadidclnici držicim wedle nich tež stroin. — Kràl Stépàn mei na ruce tento nàpis : „Suscipe virgo pia, niea regna legenda, Maria." Panna Maria tež na ruce : „SuscipÌ0 servanda tuis si jura Sacro-rum sumat Àdalbertus sicut petis."— S. Wojtécb tež na ruce: „Anmio Virgo tuis jussis ac exequar ut vis."— Rumy tohoto chrànikii S. Wojtécha zachowàwaji se co swàtosti w uowé
weliké Basilico w Os tribolile. (Sr. J. N. Mathes, Veteris arci s Strigoli. Monumenta. Strig. 1827.)
B. 1081. Cesti Wywodowé poslali darem Pasowskému biskupu Altmannowi, klàster gothwicky w Rakaiisich wy-SwécujicimU, Obraz Panny Marie ku podiwu krasne wedle reckeho zpàsobù (sr. Uprawda) nialowany.
B. 1181—1202. Srow. S/owo o ptuka f/orowé, wyd. W I lanky str. 12. „Igor jedet po Boricewu k swiatej Bogorodici Pirogowscej." Slaworus Pirogošt pfinesl obraz matky boži z Konstantinopole (sr. Uprawda a chràm Zone) doKyjewa, kterà pozdéji do Uspenského chràmu w Moskwè prenesena byla a Wladimirskà Bohorodice slowe.
R. 1129. Cesky kniže Sobéslaw dal stény chràmu klàstera Wysehradského ornalowati (depingi fecit). Ilàjek jinenuje pfi tom malife Pomika, jehož jini neznaji, tak jako i pod Neklanem Miroboje.
R. 1348. W Cechàch, w Praze malifsky rad cili škola : Wiz Fr. Palackého, w Časopise Mus. V. str. 169. „W bistorii malirstwi stfedniho wéku w Europe cini se také chwalnà zminka o ceské škole malirské, kteràzto jak od némeeké, tak i od jinych tehdejšich škol podstatnè se délila; mezi hlawni znaky jeji pocità se uslechtily ràz oblicejùw swatycha swétic, ciste kresleni ale téméf jednotwàrni a bez plastické ukonce-nosti; nedbalost we formàch rukau a nohau; naproti tomu pfi -rozenà lehkost a gracie w zahybowàni odéwùw. Z pozùstalyxdi pamàtek widéti jest, že již i pfed cisafem Karlcm IV. w Cechàch malirstwi prospiwalo-, pod timto panownikem ale tak zkwetlo, že pfed husitskau wàlkau malif i w sewernich kra-jicb Europy obycejne z Prahy naučeni swého naby^wali. Zde pak již r 1318. zaraženo bylo zwlàstni bratrstwi malirské, S. Lukàsi ke cti, kterézto až do minulého stoleti we swém fàdu se udrželo. S malif i w jednom pofàdku byli také fezbàfi, so-chàfi, na skle malif i, krumplifi, illuminatofi, listar!, š ti tari, zlatotepci a sklenàfi."
R. 1101. Sténoinalby w Praze. Sr. Hàjek r. 1404. „Ja-kub a Kunrad z Kandelberku, Anglicane mèli swùj byt u je-duoho hospodàfe, kteryz slul Lukàs Welensky, jehožto dum byl na Nowém-Mésté, u Ceniceli Kos na pfikopé, I zadali jsau toho hospodàfe, aby jim dopustil, že chtéji dati sobé Mazbaus zmalowati, a on prò ozdobu domu swého tak ucuiil. I rozkàzali nainalowati po jedné strane Pašiji Pana Krista a po drubé obcowàni Papezowo. Neyprwé an papež jedé slawné na
19*
koni we zlatohlawé do mima a kardinalowé za nim, téz na ko-nich drahymii odéwy pristren^ch. Na (Indie strane an jede Pan Jeziš, pokorne do Jeruzalema a učeuici za nim pésky bosyma nohama. Opét an papež ma trénàsobni zlatau korunu a pan Jeziš hlohowau a trnowau. Mistr J. Plus éastokràte éiniwal zmin-ku o tom malowàni na kàzani."
R. 1495. W Polsku w Krakowé malirsky rad. Srow. Powszechny Pamietnik nauk i umiejetnošei, Krakow 1835.11. str. 311 „Ješee z r. 1197. dochowuj ? sie pfepisy rady uiiej-skiéj dia cecini šklarskiego, malarskiego i gotšlagierskiego (zlatotepeckého), jako razem poi con) eh w Krakowie, któ-re w r. 1581.król Štefan Batory wlastnym podpišem zatwier-dzil; oddane sq. w nastepnj^cych wyrazach:
,,Kto mistrem ostaé chée, bedzieli miedzy ma lui-ami. šk la fini albo gotslageramì, ten sì^ najpieiwéj w rechu opnwied/iec, ktemn té/, dwie lecie u jednogo misti a robic ma, i kazdymistf stuk albo remi osto swoje dokazaé ma, jako jest obraz Panny Maryey z dzieèi^tkiem , wtóre krucyfix , tfecie Jefego swietego na konin, które stnki inisifowie ogledne maja, ìosly on jest biegty w nance swojéy.— Którykolwiek skliaf maluje na sklie, on w ogniu skta nie wypali, tak žebi tfymalo farbt» , ten ma byé karan šoscia groszy na zbroje/'
W Krakowé w kostele P. Marie nalezaji se nad welkyni oltàfem tri rùznobarewnà okna z caso Kazimira VV, jejich malby pfedstawuji pfedméty z Pisem S. jmenowité ze ziwn-bytu Krista P. Wy^bornà to nàrodni piace.
K neystarsimfezbàm, asnad k casùm obraccni Slawjanùw na kfestanstwi, pfinàlezi knoflik cili radéji rukowét ze stare biskupské holi (Bischofstab), jenž u pocàtku tohoto stoleti we Slezské Wratislawi, pfi wykopàni fondamenta jednoho staweni u Matiasowského chràmu, nalczeiia byla. Jsau na ni mnohé a kràsné obrazy Swatych, oheriihùw a ziwota Kristowa wyfezàny, wsecko s wyswétlenjmii cyrillskopiseinnimi. rter Jahrbìicher III. (»7.)
2. Obzwlàsté I.  M ali fi a kresliéi:
A fi a ni ek, Jm, miniaturni malif, posud we Wtrlni žijici.
Alexaudrow, Slaworus, historicky malif našeho stoleti. Roku 1805. obdržel welikau odinomi Akademio Petro« hradskc.
Alexejew, Slaworus w Petrohradé, z držo wal so dlauho w Italii a byl w Benàtkàeh ueeuikem Canaletto wym , w jehož inaiùru znamenite perspcctivné nàzory Pctrohradu malowal. f 1808.
Alexic, Nikolaj, Serb .malif, ueenik Arsy Theodoro-wìee, jesté žijici; malowal posmrtni podobiznu Sabhy Teke-libo, welikého Meeena serb.
Al i m p y Swaty (jinàce i Olympus) ney starši rusky malif, ni nich Pecersky, wyuéil se malif stwi u Rekuw , malowal obrazy prò mnohé chràmy, a to beze wseho piatii.
Ambrozy, Waclaw Bernard, Slawocech, nar. r. 1723 "("1806, w Kutnéllofe, nàmaziwny i olojny- malif; jehopràce jsau jasné a libezné, barweni ciste cele die wkusu benàtské skoly, Wobnoweni starceli obrazùw mèi zwlàstni zpiisobilost. Cisafowna Maria Tberesia uciiiila ho dwornim malifem.
Ambrozy, Josef, syn pfedesléb o , miniaturni malif, žil w Praze r. 1733.
Ambrozy, Anton,mladši bratr pfedeslébo, w Praze, "j" 1788., již w 10 roku malowal sceny z Ovida s wrelikau po-cbwalau, ale zemfel kdyz neykràsnéjsi nadéje wzbudil,
Angjelowic, Illyr z Rjeky, wyucenec Benàtské malirské akademio, mladik žijici.
A n is imo w, Slaworus, kwetl 1814. malowal nàrodni sceny s uslechtilym wolenim a s utésenim wywedenim.
Awraamowic, Dimitrij, Serb, Nowosadcan, malif naiadi, nadéje plny: malowal Petra Joanowice, arcibiskupa Bèlehradskébo.
Baie, Lizar, Illyr, ucitel kresleni w Zombofe w Uhràch.
B al b i n, FUip, Čech, w Kralowé Hradci odr. 1559—1563.
B al b i n, Jan, Cedi, malif w Kralowé Hradci, okolo 1582,
B a n r i c, B o n r i č, malif, pracowal w Solnohradé a Pa-sowé; odkud byl neznàmo.
Bara no w, Slaworus, slowuf ny malif nàroditich scen a dojiiw, vv našem stoleti.
Bati o WS k f A. rozcny Čech, w DražcTanech usedly; r. 1092 r> I dio ného M. Bodeneker podobizny.
Bazi k, Ferdin. Cedi, malif a mestali W Praze r* 1094.
B e I o p o t o c k f , A ai par, Slowàk, knihaf we S. Miku-kisi, ueii se r. 1813, 14, 15, we Widenské akademii krcs-liti, kteréz prace posud ma.
B è I o p o t o e k f , Miroboh Frantiseli, Slowàk Z Lipto-wa zRužouiberku,byl 3 léta w Praze, nadéjny umélec w inalbé, w kamenopisu, w sosnictwi; kreslil obrazy k pytewiùiuu Atlasu od Doktora Wàc. Stanky r. 1810. pak ku Pfirodopisu
Ben dum, Filip, Cedi, kwetl 1713. zemfel 1750. we Slezsku; malowal podobizny, dèjiny, nocnf kusy s pochwa-lau. W kaple S. Barbary u Mauetinu jsau od ného oltàrni obrazy ; Jana Nepomuekého atd.
Beneš, Cedi, kanownik Swato-Jirskébo chràmu w Praze; malowal r. 1312. padesàte historickycb miniatur wodnimi barwami w modlitebné knize knèzny Kunbuty, deery kràle Otakara a opatkyné klàstera S. Jifi, Kniba ta prey posud w cisar. knihowné.
Benkovich, Bedfich, z Dahnatska, il Fed erighetto di Dalmazia, malif, žil okolo 1703—1740., učil se neyprwé w Benàtkàeh, potom w Boloni ti Carla Cignaiiiho, kde slàwu dobrého umèlce ziskal. W Benàtkàeh mnobo malowal, pak i w Modulane a we Widni. Jeden z neykràsnéjsich jeho obrazùw jest oltarni obraz we chràme Madonna del piombo w Boloni, kterf S. Ondfeje a jiné Swaté pfedstawuje : pak S. Petr z Pi-sy atd. Sklàdàni zdafilé a pfirozené; barwy jasné, stiny siine. Jebo ziwauci obrazofwornost zawedla ho nékdy k rozpu-stilé in ammosti.
Berka, Frant. Codi, w Praze.
Bcrkowa, Coska, reysiije tuskati podobizny s welkaii umélosti, tak že je i umélci obdiwuji.
Bielsky, tri bratrowé: tran, Alexej a Jepm miiMii, niellici Bona, Valerianiho a Peresinottibo, okolo 1780 w Petrohradé kde podlaby, déjiny a podobizny malowali
Blaže k, Frant. malif kwétuw, r. 1838. we Widni.
BI u m a, Wàclaw, Cedi, žak W. B. Beinera, j 1791 ; wysoce wàzeni umélec.
Bogdan, Jahub, Slowàk, wiz o noni Cestop. str. 5. Z jeho ucenikùw proslawili se Fr. Wilb. Dietrich a Jan Fr-Grabi. 1 jiny Ondre j Bocdan (tak!) w drubé polowici 17 stoleti , malif, jenž se w Basiti wyucil a w Rime ninfei, snad k této rodine patfi.
Boli use, Litoméfieky, Cedi, r. 1259. vv knihowné è es k elio Museum elio wà se od nèho kniha, okràsleiià iiinohy-mi k textu patficinri wyobrazenimi, které ohniwau barvvi-tosti pfekwapuji.
Borojewic, Mikulàs, Serb, W Gospici w licanskéni regimentu plukownik, ocbotnik w malirstwi, malowal kra-joliky 1842.
B o r o w i k o vv s k f9 Slaworus, slavvn^ podobiznik našeho wéku. 11 1804 stal se audem Akademie krasnimi; malowal obraz cisarowny Kateriny II.
B o ž e t é e b , Cedi, ctwrty^ a posledni opat slawjanského klàstera w Sàzawé, r. 1038., wftèènf malif a fezbàf; z kamene i slonowc kosti obrazy hotowil- Swùj klàster, chràm a jiné budowy w ìiowém znamcnitéjsim slohu stawél i iiniohy-ini ozdobaini okràslil. U kràle Wratislawastài we weliké pfi-zni. Kdyz pfi jisté slavvnosti koruitn, kterau biskup Cosmas kràlowi na hlawu postawiti mei, on pfedchytiw postawil, chtél jej Cosmas z opatstwi složiti; na pfimlowu wsak nuio-hych wlastencùw jen tu pokiitu nm naložil, aby križ, takwy-soky jak sàm jest, shotowiw, na'wlastnich plecech do Rima nesl a we chràme S. Petra složil. Bozetéch wykonal s kajicno-sti co mu naloženo. Kronika Sàzaw. in Scrip. Ber. Bob. T. I. str. 100. piše o ném: ,,llic pingere venustissime mciiunit, fingere vel sculpereligno lapideque, osse tornare p t rop tirne novit."
Brailow, Rus, rnaluje krajo.vidy, a jest w této tfidè jeden z neypfednéjsich malifùw.
B ran d el in sky, Ihjneh, Cedi, 1721. kreslil brob S. .lana Nepomuekého , ryty od Eliàse MiHlera; malo\\ al ita wàpné.
Brandi, Petr, naroz. 1660 w Praze, -J- 1739 w Kutnc-IIoir, jeden z neywyHeènejsidi malifùw, ačkoli nikde necesto-Wal. Malowal podobizny i déje tak mnohé, že téméf nemož-nyni b^ti se zdà, aby to jeden clowék w celém ziwobyti sho-towiti niobi. Pfi této lehkosti jsau pfedee dila jebo prekrasna jako k.p. S. Wàclaw, S. Hieronym, Jan Nepomurky a mnohé jiné. Roku 1693. d. 21. Listopadu se oženil, w Matrice u S. Martina stoji o ném toto w ceském jazyku: „1693. 21. Nov. potwrzen ženich poctiw^ mlàdenec pan Petr Jan Brandi, wzàct-nébo malerského kunstu : newésta poctiwà panna Alena Frati-tiska pozùstalà dcera po neboztikowi paini Janowi Bartolo-ìnejowi Gloszowi, mésténiiiu a tolikéz malori kral. nOvvébo mèsta Prazského.
Sfflffi Slawjansti
ili e dee k j?", malowal r. IS18. welmi zdafile zwifata.
Brodsky^, Alexander, w Pesti jesté ž rji c i malif, naro-zen weSlowenském Almaši, kamž o tee j eli o z Trcnčanske stolice prišel. Maiuje owoce, zwlàsté hrozny, pràwé Zeuxisow-skau kystkau; r. 1840, mofsky kos.
B ro k o w, Ani. Cechoslowàk, wimk Jana Ferd. fezbàf e; byl malif i bàsnif na dwofe Karla VI, ~f 1721.
Brylow, Re.dfieh, Bus, historicky malif, jesté žijici, wzdélai se w akademii Petrohradské.
Brylow, Karel, Bus. bratr pfedeslého, nar. 1800 w Petrobradè. W Rime malowal r. 1S28. kopii skoly Athenské w ducbii Balaelowé. Neyslawnèjsi dilo jebo jest : Posledni den w Pompeji, weliky^ obraz die mladšibo Plinia, jenž se nyni w Petrobradè w Eremitani chowà.
Byékowsky, Titas, nyni we Mnichowé, snad Polàk. R. 1841. malowal S. Viktorii, kterak 16 stoleti w mèste al-mužnu prò chudé shirala
C1 e m e n s, Bozttécfi Jos., Slowàk, z lipt. Sw. Mikulàse, nyni w Praze, maiuje podobizny, mà mnoho kràsivych zàmy-slùw a dèjin w nàstinecb. Maiuje prò cesky Budeč obrazy nà-zedni, jenž metbodu wyucowàni Amosa Koinenskébo pfed-stawuji; jest i daguerotypec.
Ciò, malif w Praze, chwàleny^ w protokole malifùw od r. 1318.
Cobaf, Karel, Cech, nar. w Praze; malowal nawàpné a umél wàpnu trwalost obzwlàstni dati. ~\ 1750. w Praze.
Colombo, z Rjeky, wyučenec Benàtské akademie,nyni w Rime.
Cwicek, Mate/, dworni malif knizetc Braniborskébo okolo 1628. malowal podobizny, dèjiny a jiné pfedméty.
C y inb a I, Jakub, akademicky^ malif we Widni, r 1821. podobno Cech. Wice o ném neznàmo.
Cap s kf, hrabé, Polàk, generalmajor, malowal pfekràs-né podobizny. zwlàsté w miniature.
Cejč, Cech, rodity ze Zàtce okolo 1770, slàwu ziskal W^bornymi poobrazy čili kopiemi.
€ e eh o wie a, Simun, Polàk, zd rž o wal se 19 Jet w Italii? malowal déje i podobizny, jmeiiowitè Kapichy, Lipského, D$-bowského, které i w medi ryfy byli. -J- 17 75. \V(ì Warsawé.
Cecbowic, Polàk, rodem z Wielicky, malif za pano-wàni Augusta III. On wyuciw se we Wiacbàcb, prwni byl? jenž lepši wkus w malirstwi do wlasti prinesla stastné rozšif il.
C e n é k, František , Cech, malif našeho wéku, jda pfes most, padi do wody a utopil se; malowal podobizny Antonina Dolezàlka a jeho manzelky Johanny, rodiciiw p. clirektora ustawu slepych.
Cerinàk, Cech, dekoračni malif, jenž prò diwadla wr Rakauskyxh krajinàeh malowal; w Praze okolo 1808.
C e r n i n o w a, Maria, hrabénka, milo wnice kràsoum, okolo 1818 kreslila a ryla die inaleb Tenierow^ch a S. Buur-donowych.
Cerny% Crn^, Jan, Cech, Pražan, sauwékownik, Crlikùw s nini w témz protokole se zpominà.
Cizek, Martin Lak. Cedi, okolo 1730. malowal w Praze.
Crlik, Tomai jinače Tornai ko, Cedi, jmenuje se w protokole malifùw Prazskych, r. 1348. PracowaIv na Karlowé Teyné: néktefi se doinniwaji, že tento Toniàs Crlik a Tonias z Mutiny jedna a taž osoba jsau. To jisto že w jednom case žili.
C u tka, Slowàk z Liptowa, byw se spisowatelem tohoto w Bystrickych skolàch r. 1811. a 12., wynikal mezi zà-ky w malif stwi; potom sestal učitelem wMytné, wNowohrad. stolici.
DaCiekyS Daniel, w drubé polowici 17 stoleti; malowal krajowidy a podobizny.
D an i 1, Konstantin , Serb, malif, jesté žijici.
D a n i 1 o w, Slaworus, perspekti wni inalif našeho caso, r. 1802. stai se audem Petrohradské Akademie kràsoum. Jeden z neywytecnéjsicli umélcùw.
D a r š i c aneb 1) arsa, Blazej, Slawodalmat z D libro w-nika, malif i rytec okolo 1548., wr malirstwi byl wice samouk em a ochotnikem než učnem a mistrem, nic méne wsak ninnile zdafilé podobizny z jeho ruky se nalezaji. Zhotowil i zwlàstni mappu čili kauli Swéta (Appendini).
D a r š i c, Mi kidaš, syn pfedeslého, ačkoli od narozeni né-11137, stai se wyucowànim otce w^bornim malifem a fezbàfem w Dubrowniku. Prostfedkem kresleni, obrazowàni a zraku udélil mu otec znàmnsti wsestranncho wychowàwàni, jako-Mfch jini prastfedkem sluchu dosahuji, tak že s wefejnymi aiiredniky kontrakty delal, kupo wal, prodàwal a celau domačnost swau sprawowal. Neywétsi umélci wzdàwaji s podi-Wem chwàly jeho uméleckyiii dilùm, nimiž Dubrownfk ozdo-ben byl, jen škoda že castymi zemčtfesenimi , olinomi a wàl-kami již téméf cele na inizimi prišli. (Appendini).
D e m bo wska, C. Polka, kreslila obraz „Smierc Glin-skicgo" \v Ilistor. Zpèwich od Nèmce wice wydanych, we Warsawé 1819. pod čislem 16.
Détfich, Čech, žil w Praze okolo 1348—1375,, lat. Magister Theodoricus, bylvdworoim malifem cisaf e Karla IV., jenž mu i wes Mor imi w Cechàch darò wal. KarhìwTjhi cho-wà asi 40 obrazùw od ného, obrazàrna ita Ilradcanech jeden, dobf e zachowanyS pfedstawujici Karla IV, jebo syna Wàcla-wa a arcibiskupa Prazského Ocka ze Wlasima.
Dobyasowsky^, Frant., nyni we Widni, malif; w Pesti r. 1842. byl od ného Saul a Dawid; pak Abraham, Gèni P. Marie.
Domek, Frant., Morawan, kreslil obrazy ke Wpadu Mongohìw do Morawy od A. Sembery 1841.
DrawcckyS Gabriel, Slowàk, cisarskjr ritmìstr, malif; malowal kwéty, zrostliny, zizaly atd. Roku 1771. byl za auda cis. umélecké Akademie we Widni pfijat.
Dub, Hynek, nyni we Widni, malif; w Pesti 18 41. byla od ného Swàbkyné ohàiiky na mauchy prodàwajici; Mo-dlici se žena.
Dne he k, Cechmalif okolo 1348.
Dušik, Adam, Cech, malowal okolor. 1581.
Dus no w, historicky malif w IMoskwé r. 1835. jesté žil. On mà i syna malife, jenž sew Petrohradské Akademii wzdo-lal tež w historickém malirstwi; a deeru kterà bezké podobizny maiuje.
Durkowic «Sili Gyurkovits, Aut., w Pesti malli
•    V. V    V • • / f
jeste žijici.
Durkowic, Pawel) Serb, rodem z Baje, malif; malowal katedralni chràm we Wersci, i podobizny k. p. arcibiskupa Stratimiro wice ; Milnše Obrenowice.
Erazim, Cech, w Praze okolo r. 1384.
Feodor, Ivanowic , Slaworus, historicky malif i medi-rytec, pochodi z kalmycké hordy na cinské uranici, kde we wojnè r. 1770. asi w 5—6 roku wéku swého jat a pak w Petrobradè kfestèn a wycbowàn byl. W Rime byl 7 let, pak se dwornim malifem stai w Karlsruhe, Hlawni jeho dila jsau : Paris od Hektora mezi ženami nalezeny^, Daedalus a Ikarus, Bacchanale, Ziwotopis Spasitele w protestantickém chràme w" Karlsruhe, a jiné. -f- 1821.
Fersow, Peter, krajolikowy malif w Petrobradè; r, 1780. malowal tain prò diwadla.
Fontana, Battasàr, Morawan, u konce 17. stoleti; malowal chràm Ave Welehradé a w Ilolomuci.
G a wr ilo wie, Stépàn, Serb, malif; malowal nekolik obrazùw podle rytin ; dobré uspofàdàni i wy wedeni; posud se w Arcibiskupském dwofe widéti mohau.
Gladysz, Polàk z Poznani, z pocàtku tohoto stoleti. 11. 1800. byla od ného w DrazcTanech pfi wy^stawé podobizna dohledace Galerie Pecbwella a jeho manzelky, které weliké chwàly dosjy. B. 1803. byl w Pafiži, kde malowal pio francauzské Museum, k. p. Hieronyma od Correggia , morskau baufi od Veni età.
Glowacki, Jan Nep., Polàk z Krakowa, r. 1839. we Widni ; malowal Wodopàd na Tatràch ; krajolik Tatransk]r z doliny Zakopane ; Maguru, w Pesti r. 1840. Wodopàd w doline Koscieliska; kraj ti Krakowa we 24 obrazech a mnohé podobizny.
Glowacewskà (Golowacewska), Cyrilla, ucenìcePetrohradské akademie, okolo 1770, malowala podobizny zdafilé.
Glowacewskoj (Golowacewskoj), Cyritl, Slaworus, nar. r. 1735. w Koropé, zemf. 1825. w Petrohradé, byl professorem Akademie. Jeho obrazy siediti stastné woleni forem, cisty wkos. On byl wzdélanjhn a ucenj/m mužem.
G o z z e (Gocic V), Pawel, Slawodaimat, w Dubrowiii-ktt knéz a malif, kwetl w prostfedku minulélio stoleti. Za-opatfiw sobé weliky pocet rytin a obrazùw neypfednéjsich mistrùw , wTétsim dilem sàm saukromné ku dosti znaené do-konalosti w malirstwi se wycwicil. Malowal i podobizny, mezi nini iž ta, Blahoslawa Staybo, pfedstawujici, neywice wy-nikà (Append.).
G r e g o r o w s k f, 31. V. (Gregorovius), we Kdànsku žijici; r. 1835. malowal ruské locTstwo we Kdanském pfistawu
Hàjek, Benedikt, Cedi, cisterciàk we Wysokém Brode , malowal colibo (quodlibet) r. 1766.
Hajnicek (ném. Hejnischek) z Bareutu, krunipif zlatem ; ozdobil swjmi dilem audiencni sin kràlowského hradu w Podstupiiné. Kresleni jest praw ideine a pine krasochuti. Zemfel okolo 1750.; byl snad potonikem wyhnancùw ceskycb.
Ilanik, Frani., kreslitelsk^ mistr, w Praze okolo r 1740.
Ila niš, Jan J ir i t Cedi w Praze1]- 1708.
Manus, Jan , Slowàk z Kremnicc, malif nyni w Schedine professorem poboznych škol a učitelem kresleni, Malowal podobizny a kwéty ; byl učitelem spisowatele tohoto w malifstwi.
Harownik, Fahian, Cech, w Praze r. 1160. kreslil sedem scen prò Weselohru : Nàdhera.
Ha wel, Samuel, Cech, w Praze 1720, jeho malby wy-šly i w rytinàch.
Hawrànek, Uustach, Cech, r. 1774. w Praze, kres-lič a knéz, zemf. 1775. Zanechal swaté a evanjelické déjepi-sy tušem reysowané. v
Hawrànek, Cech, jesté žijici, maiuje krajoliky.
Heb, Mie/tal, Cech w Praze 1664.
II e i ns eh (snad Hàjnis), Jan Jih , ze Slezka, malif w Praze r. 1678. Hledal Skretu nàpodobiti, owsem pfewy^siti. Oltarni obraz u Jezuitùw w Nowém-Mésté od ného pochàzi a mnoho jinyxh obrazùw w Praze. Jebo obrazy jsau mnolrymi figurami tak pfeplnény, že hlawni osoby mezi nimi se hledati museji. Zemfel r. 1713.
II elicli, Vincenc, česk;y wy^borni malif we k wasi a oleji, malowal tichotiny a kwétiny : iimfel we mladém wéku.
Hellich, Jos. Wojtéch, Cech z Choltic, nar. 1807. Již co dite weden byl od otce, inilownika hudby amalby ke kràso-umé; 1824. byl žakem Prazské Akademie; 1832. odebral se do \\ridné; 1832 nawràtil se do Prahy. Malowal Madonu ob-staupenau S. laikašem a S. Cecilii ; ol>raz na oltàf S. Jifi, obraceni kràle Orisa. R. 1836. cestowal pfes Mnicbow a Benatky do Rima, kde 2 V2 byl. Odmalowal Madonu di fuligno a Galathcu podle Rafaele? skončil swé VVzkfišeni Krista a Alž-betu s Marii. Odtud 1839. pfes Florenci, Pisu, Janow, Modulali, Sweycarsko šel do Pafiže, do Londyna, aby i ze zdej-sicb iimélin koristiti molil. R. 1839.wràtil se do Prahy. Malowal Patrony ceské, S. Ludinila s mladym S. VVàclawem ; Galileiho w zalàfi; Simona Lomnickélio bàsnif e; Amosa Komeiiského ; Wécného Žida. Jest ustanowen za arcbeologa umélin ceského Museum.
v
Hladky, Wàclaw, Cech, zemfel w Praze r. 1807. Hlawàc, Cech, w Praze, u konce 17 stoleti, zi wsi, dobry^ umélec.
Hodi k, Cech, malif apisaf, r. 1376. jisal a malowal knilm Pontificale prò biskupa Litomyslského. W poòàtecnich literàch nalezà se tam 42 utésenych obrazùw, k. p. Swéceiii
wody, Kfest, Prùwod, Swéceni zwonùw, hrobitowa, kneze, korunowàni atd.
H oliar, Wàclaw , Cech, z Prachna, nar. 1007. w Praze, kde jeho otec, z Labského Kostelce rodila, pràwnikem byl, malif a rytec pfewjHecnyS Ze ku protestantické strànce nàle-žel, musei po Bélohorské wàlce 1620. wlast opustiti, we Frankobrodé nad Mohanem byl Matéj Mcrian jeho učitelem w mediryteetwi. Potom pracowal wLondyme u Tomàse Ilowarda hrabéte z Arimdeliìw. R. 1669. cestowal na kràlowsky^ rozkaz do Afriky k odreysowàni mesta Tanger, jebo pewnosti a okoli. Na zpàtecni ceste pfepadli algirsti Korsafi locT, kterà wsak zmužilosti ìnarinàfuw, wojàkùw akomonstwa, mezi které i Hollar patfil, stastnè se z jejich laupeznjWdi rukau wyswobo-dila: Hollar zwécnil tuto strasliwau scemi w pfekràsné rytiné. Tento neunawély umélec byl pfedee tak skaupè odméiìowàn, že w nauzi žil, do dluhùw upadl a za stèsti sobé poklàdati musei, že na zàdost wéfitehiw w Londymè, wpfibytku a ne w zalàfi, co 70 lety starec umfel r. 1677. Až k aužasu jest jak mnoho pracowal, nebo počet jebo rytin pfewysuje 2400. Jeho manželka a syn, jenž w 17 roku umfel, tež w tomto uméni pracowati. Jeho dila dyxhaji swubodu a lehkost : jeho wyobraze-ni chràmuw, klàsteriiw, zborenin, jeho zwifata, žižaly, hle-niy^zoTowé, kozesioy a jinà raucha jsau mistrowskà, dosud nedostihlà dila, w pfedstaweni lidskych figur nalezaji se tyt^z chyby a neprawidelnosti. Pod jebo podobiznau stoji nàpis tento: „Actcrnum vives proprio tumulatus in aere— Hollare; nec norunt haec monumenta mori." Obsirnéji wiz o ném Mo-natschrift des vat. Museum in Bdhmcn 1S29. Jan. S. 52.
Honzatko, Eraut., Cech, nièstan a maj i tel domu w Praze, malowal I7S2.
Plora, 71 L., w Pesti podobiznik, jesté žijici.
II o r c i c k a, Frant., Cech, w Praze, malif. r. 1818. malowal podobi/nu Ignàce Cornowy, Purkyné a bistorické kusy, r. 1820. byl direktorem Galerie a dwornim malifem u hrabéte Kollo-redo kde dosud žije. Mistr pbysiognomické charakteristiky, ant se studowànini ceskonàrodnich oblicejow obiral. Od ného jest: S. Jifi na koni, Pnsledni saud na swr. poli Malostranském. Wy-nalezl feck.au enkaustiku, ale neoznàmil.
Hrdlicka, Matéj, w prwnipolowici minulébo stoleti, pracowal w Cechàch ; r. 1716. se oženil.
llutsky^, Simon, Cech z Kfiwoklatu, Starsi cecini ma-lirského r. 1600; malowal koné a sedlàka an z ného padà, s
nàsledujicim éesk^m nàpisem: „Pàn Buh snmtnà srdee tési: Mne mà ze wsech ncymilejsi."
Hauska, Ji ri Rudolph Jan, Cech wPraze r. 1697.
C h o d o w i e c k f , Bohu m ir, re d. we Kd ans ku, 1718., bratr nàsledujiciho, malowal krajoliky, lowy, bitwy a jiné.
Chodowiecky, Daniel, Polàk, nar. we Kdandsku 1726. malif w miniature a medirytec newyrowoany, pracowal w Berline, kde i 1801 zemfel. Jeho rytiny w Basedowé elementarni knize zpusobily mu slàwu wydmrného mnélce a jeho rodina de Calas jest prawé arci d ilo. Byl i slawské pfedméty, k. p. Busti zajati 1758.; tri listy k dèjùm Petra W. ; šest scen z Wendickyxh; 12 listùw z Braniborskych ; šest z PolskyVh dèjin.
Chota, Cech, malowal kusy z cesky^ch dèjin, zwlàsté o Wlasté.
Chotkowa, IzaheUa, hrabènka z Rothenhausii, naroz. 1775., kreslila krajowidy u Karlowyxh Waruw w Cechàch a jiné, die wlastnibo nàlezu.
Chwàtal, Mart. Ferd., Morawan, nar. w Némcicech r. 1736., zemf. we Widni 1808. We Prazské obrazàrné jsau od ného dwa obrazy, jeden pfedstawuje domaci zwifata ana z jedné misy žerau, déwce s prutem drži je w pokoji ; druhy^ chlapce sediciho u prostfed domàcich zwifat.
11 j a n, Ondfej ; Iwanow, Ni kita ; W a s i 1 j e w, Sergej , Slaworussti malifi ; od nich jsau tak rečene Tabulae Capo uhm ae , s obrazy ruskofecky^ch Swaty^ch, o nichž wiz Às-semanni Calend. I. 1.
Ili e, Cesljar nazwàn, Serb, malif z neypfednejšich, umfel z pocàtku tohoto stoleti : malowal wétsim dilem chràmy. W klàstefe Kowil jsau jeho d ila, tam i w oltàfi od ného cela liturgie Jana Zlatoustého. On malowal i pùwodni podo-biznu, déjepisce Baice; w Perowé Sebi jest od ného Ikono-stasion; jeho arcidilo jest S Barbara u Pakracu.
I n d r i k o wie, Jan, z Budina, malif krajolikiW, jesté žijici ; shotowil i kràsné owocné a kwétné kusy.
Isa ilo wie, Serb, inalif, malowal obrazy we klàstefe S. Jjf ilio.
Iw an, Cech, z Kapueinského fàdit, die jeho kresleni ryt obraz Marilù na Hradčaucch.
I wa n e 11 i, ìiehor, Slawodalmat w Dubrowniku, mnich a malif na pocàtku minulého stoleti, wynikal obzwlàsté w ininiaturàch. We Stayowském dome widéti od ného ùièowàut Kriata a slaupu, obraz asi na pid* weliky, co odlika obrazu od
Karla Maratty ; pak Magdalenu, bedkowànim pera, kterà mu ncsmrtelnost ubezpecila. (Appendini).
Iwanow, N., Slaworus, miniaturni malif w Petrobradè, u pocàtku našeho stoleti. Byl audem akademie a kolleguim Badau.
Iwanow, Ondfej, historicky malif w Petrobradè j estè žijici, spolu i professor u akademie.
I w a n o w i c o w a , Katefina, Serbkyné, rodila z uherského Bélehradu, r. 1819. malif ka znamenita, jesté žijici. O tee jeji Lazar Iwanowic byl mestali a kupec w Bélehradé Již av détinstvvi tàhla ji nàklonost k malirstwi. Do Peste poslàna od rodicuw, zde učitelem jejiin byl Pèsky (snad Cech) ; odtud šla do Widné, kde w tfetim roce do cis. Akademie se dostala. Podobizny od ni pisatel tohoto s rozkoši obdiwowal, jmenowité : hlawy dwau starcùw; podobiznu cisaf e Ferdinanda; Jeji Avlastni obraz, ticholiky.
Jablonsky, Martin, Polàk zGIogowa w Halici rodila, ale Ave Lwowè osazeny: historicky malif, naAVStiwil Warsa-wu, Krakow a Widén. B, 1820. malowal podobizny Halickych pànùw; pak Krista na hofe kàziciho; do Samboru malowal IVarozeni Pane ; w Dominikanskem chiame Ave Lwowé jest od ného Kristus na kfiži : wsecko welikanské obrazy swédéi-ei o piivvodnosti a umélosti jeho.
Jakiš, malif, av Opoli we Slezsku, jesté žijici: jehož žiAvotopis neznani^.
Jan, Bedfich Aug., Cech, r. 1808. malowal miuiatury a podobizny.
Jan, Jakab, syn pfedeslého, malowal neyprwé w Ose-ku, potom w Praze kde r. 1707. zemfel; malowal dèje, kwé-ty i podobizny.
Jan, Jan Quiriti, syn pfedeslého, slaAvny architekto-nicky a historicky malif, narozen 1739 -j- 1802. av Praze. Byl w Hollandsku, w Nizozemsku, Ave Francauzsku. Malowal Jana Nepom , S. Stépàna; podobiznu Kašp. Bojka a mnohé ehràmy na wàpné Bylt i spisowateiem, k. p. 0 ney staršich česk^ eh mal ir celi atd.
Jan (Jalin), Ondi*j', Cedi z Oseku r. 1700. kreslil S. Komada, Ottu; klàster Osek atd.
Jan, zJilowé, Cech av Praze, zak Mikulàse Rohlika, okolo 1318.
Jan z Prahy, jinàce Aliaps, r. 1135. ozdobowal Biblie inalbami.
J anca, Wawrinee, Krajinec, nar. w Prosnici, malif, ač neučen^, wsak tak znamenit^, že pozornost cisafowny Marie Theresie na se obràtil; r. 1771 ceunau odmenii ziskal : r. 1801. professorem akademie a Badau se stal, až r. 1812. zemfel Illawni jebo dila : Panorama Widné*, krajowidy; zahrady,
Jane a, Valentin, bratr pfedeslého, r. 1742 nar. tež vv Prosnici. R. 1801. byl pomoenym učitelem bistorickébo kresleni na akademii Widenské. "j- 1811*
Jan dà ček, Matej, Cech, w Praze 1700.
Janek, Frant. Krištof, Krajinec, narozen we Hradci Styrském r, 1703. učil se u Mat. Vanguse. Malowal déjiny, obzwlàsté radostne slawnosti, které krasnimi krajowidy a bu-dowami ozdobitiumél. W malyxh obrazech pfedstawowal umélec a dilny f czbàfùw s poznatelnymii podobiznami. Pracowal we Widni, kde pfisednikem cis. umél. Akademie byl. W Prazské obrazàrnè jsau od ného : Kristus s Bohem Otcem we siàwé ; krajowidy s horamya hrady. jf 1761.
Janek, Jan, Cech, nachàzi se w protokole r. 1348
Janek, ìlluminowatel vv Praze; nadebazi wr protokole malirského bratrstwa 1384.
Janenko, malif w Petrobradè, kde z pocàtku tolioto stoleti audem akademie byl.
J a n e n k o, Jahub , podobno syn pfedeslého ; r. 1827. nawstiwil Rim, r. 1831. wràtil sedo Petrohradu. Než opét po drubé putowal do Benàtek ku kopirowàni Titianowa slawného Nanebewzeti Marie, kteryz obraz 1834. zdafile dobo-towil.
Janko wie, nyni w Pafiži, r. 1840. byly w Pesti od ného kraje a zboreniny u Ncapolu.
Jarkoj, Slaworus, w Petrobradè, r. 1775. audakademie; malowal prò cisarsk^ dwiir; byl tawny čili smalto w^ malif (taw* Email, Scbmelz, od tati tavviti.)
Jašek, Frani., malif krajowidùw a krojùw nàrodnicb za našich casùw, we Widni bydlici, jest malifem areiknižete Ludwika, wydawatel znamenite malebné cesty skrze Uhry a okolni krajiny. S welikau pilnosti pfedstawil nosivva Uhriìw, Sedmih radčaivuwr, Hranicarùw a jinych w 70 listecb. R. 18 5. nàbledy z borni Italie.
Jcgorjew, Alexi, Rus, r 1803 w Rime ; shotowil: Herkiila na rozeesti; Cizoložnici pfed Kristem ; lirista na ceste k utrpeni ; Dcera, aita Otce swého w zalàfi svvyma prsoina ziwi; Kaina utikajicibo; Mordowàni ditek Betlehemskych.
Jone, Jan Bohmnir, potomek Sorbiiw Misenskyrli, pu-wodné snad Jenio Janiš, naroz. w Zadnim Jesenè, 1759. + 1820. av DražtTaiiceh, byl ryteein i malifem, Ryl krajowidy saskych Sweycar, které mu slàwu ziskaly. R, 1S00. stai se wDrazcTaiiech dwornim malifem. Malowal ozdoby prò Diwadla.
Jenik, Qridf., nyni we Widni, malif; r. 1842. w Pesti pfi wystawé: konè s chrty; krajolik. Gastein; obrazy z cestowàni.
Jcnzck (?), Jan, Cech, w Praze, w protokole od r. 13 18. jeho jméno napsàno.
Jicinsky, Aut., cesky zbèhly, než bohužel brzo zem-fely, malif nasello wéku.
Jinowsky, Jožef, z Presowa, nyni we Widni; malif; pfi Pestanské wystawé r. 1841. byli od ného: Sedlàcky ohlapec z Doloibo Styrska; Cymbalista; Ptàcnik ; Wybiràni wcel; roku 1812, krajolik (aquarell) ; Lowci atd. We Widni: Déwce pred kanàrkcm; Ctyry letory; Cikan s cymbaly; Praž-skà mlékarka; Ruskà owocnice ; Okoli u Prahy.
Jifik, Cech, wZebràku, malif, z jeho dil neznàmy, Dlabac piše, že 1560. od sluhu zawrazdén byl.
J o a n o v i c, A., Serb, kreslil 1841. podobiznu Wuka Step. Karadžice ; manzelky Jif ilio Cornelio matky nynéjsibo knižete Alex. Jifiho.
Josifa Nicolai, insti malif i 1340—1351. ma'owali wr Mozkwé cbràin archanjelskyS
J un (ném. John), IVojféc/i, Cech, probošt w Jindficho-wé Hradci, arciknéz kraje Taborského ; reysowal kraje a mèsta ceskà, k. p. Budèjowice, Pisek, Plzen, Prachatice, Ra-konice atd. Podobiznu p. Juna na kamenotisku, barwenau, shotowil A. Macbek.
Johann, r. 1491. zemfel we Znojmii naMorawè, kde we chràme S. Mikulàse i pochowàn leži.
Jurk, Cech, r. 1348. w Praze.
Kadlik wiz Tkadlik.
Kalaus, Max., Cech, malowal okolo 1770. J. Berka ryl die ného prò Schallerowil Topogr. nàzor mèsta Plznè, a Batter r. 1775. podobiznu biskupa Jana Dobro wského zllolomuce prò Koziskowy : Abbildimgen bolim, m. mahr. Gelehrten
Kalbicewr, rusky malif, od Fiorilla chwàleny. R. 1803 obdržel zlatau medalii za malowani bitew.
Kanescnkow, Jsnnolaj, Slaworus, w Petrobradè. R. 1791. byl audem malirské Akademie, a jesté 1804. žil a malowal, U Fìisslyho sluje Kamcsenkow.
K a r a fi a t o \v a, Fnielina , Morawanka, nyni w Pest i ; Pfi WySstawé r- 184L byl od ni krajolik z Tyrolska
Karas, Wéholaw, Horwat, rodeni z Karlowce, malif , nyni vv Italii, neyprwé we Florenci, nyni w Rime k doko-nalejšiiiiii wzdélàni se, cestujici; nadéje pinyuniélec. Idolowi historické obrazy a podobizny. Chwàli se jebo Madooa, jeho dobrodinci, hrabèti Rcwickému, e. wyslanci we Florenci obé-towanà.
K a r é e w s k i, Polàk, krajolikàf, zdržo wal se r. 1831. w Rime. Jeho obrazy nasly welikau chwàlii, ani charakter pfirody wérné chàpati umèl ; i jebo barwitost kràsnà a celost dokonalà.
Kasclowsky, Avgust Bohud'ar, nar. w Pndstupimc (Potsdam), učil se w Berline, kde i r. 1836. prwTni odmerili ziskal, obrazem zàwod dwau pastyfùw na pištale hrajicicb pfedstawujicim. Jeho sloh jest welikostny\ Malowal i bistorické pfedméty.
Kast u sic, Petr, Slawodalmat w Dubrowm'ku ; malif we mladšim wéku pfiwiastiiil sobé jakysi nedbaly casto nizky a malicherny sloh, kter^ se wsak casem a zdrzowànim w Italii zménil na kwétauci a stkwélyS Potomstwo obdiwuje posawad jeho podobizny pfedstawujici Staye, Kunice, Zainanu atd. (Append.).
Klas, Karel Krìst., naroz. w Sasku, nepochybné Sorb ; noi! se u Jana Casanovy, reysowal rowné zdafilc die starotin i die pfirody. Jeho mladši bratr wyuòil si; krajolikowàni.
KI a u d a, Karel, Morawan, k wetl r. 175 I.
Kleéinski, Frant., krajolikàf, pfed nékterym caselli r. 1838. we Widni žijici, Wyborné umélec.
KI i m š, Ferd. malif cesky, wyborné w nawrhowàni de-jinowid, méne malowal, od ného jest Horymirùw skok. Zijc pfi kamcntisku w Némcich we Wiesbadcnu. Skoda hlawy w cizi službe 1
Knézek, Ondf., Cech, w Chehu r. 1791. malowawsi.
Knézek, Pawel, Cech, w Chehu r. 1698., malowal prò taméjsi inéstsky chràm 1 evanjelisty, 4 cirkew ni otce a jiné swaté.
Koloni e, Karel, žil r 1779 we Widni, malowal podobizny k.p. hrabéte Maurice Lasky. Ohrazowal i we wosku.
Kolowrat, Frant. Ant, hrabé No wohradsky, Cech? ìnilownik a ochotnik w malirstwi ; založil Sbirkti obrazùw il rytin neyznamemtèjsich, kde se mladi umélci kazdébo ctwrt-
ku ovviali. Po jeho smrti odkaupii tuto wzàcnau Sbirku kniže Esterhàzy a preložil do Uher.
Koruna, cesky vv Praze jeste žijici malif, rodiiy z HoJomiice; ehyli se k živvolikiini (gemimi) : Rozhostcné ci-kàny ; Baba na zf iceiunach,
Rosina, Ondf., Slowàk z Mosowec, nyni barvvii platna w Kremnici, učil se se spisovvatelem toboto w Kremnici malowati s nemalym prospécbem.
Kos are k, M., z Budina, malif; r. 1841. pfi Pestauské wy^stavvé byl od ného olcjovvy obraz: PIràc w sachy.
Kotula, cesky malif w oleji, zàk Bergleruw.
Kowàf, /. K. Čech: Roku 1746. malowal ziwot Ignacc Lojoly av kaple w Ktttné Hore.
K o z 1 o w, Gabriel Ignatjewic, SlaAVorus, historicky malif, od r. 1762 Professor na Akademii Petrohradské. Malowal mnobo arychle; neylépe se mu zdafily jinotajitelné pfedméty a ozdoby. f 1791.
K račun, Serb , malif , maloAval chràm w Priwinowé , HI awé a kaplici Karloweckau.
Kram o lin, Jozef, Cech r. 1730. av Limburku naroz. "f 1805. w Karlowych Waficb. Co malif Avstaupil do jczuit-ského fàdu, prò ktery mnohé chràmy a Collcgia maloAval.
Kr a inolili Wàclaw, mladši bratr pfedeslého, historicky ZAvlàsté biblicky malif > zemfel 1799. av Limburku.
K r a m s t a, (Cbramosta i ), Slczàk z Priboru, nyni w Berline, historicky malif.
K r a t o c h av i I e, Jan Wojtécb , Cech, c k. dworni malif w Praze r. 1713.
Kf iwànkowa, Jose fina. Češka, malif ka podobizen r. 1838. we Widni.
Krkwatsky, Jan, Cedi, meštan a malif w Praze r. 1713.
Krocin, Jan Frant., Cech, narozen av Praze, kde i malowal r. 1690.
K r u m p e f, Hieronym , Cech , av Praze av 14 stoleti.
Krtis, Antonia, mladši, historicky a podobizni malif w oleji a Avodnicb barveàch.
K r u s, Jan, starši, cesky historicky malif, žije vv Litomé-■icicb, restaurujevobrazyavklàsteficb.
Kuhata, Čech, žil we Chriidimi r. I6S6.
Kuhata, Dawid, Čech, tež we Clini dimi naroz 1686.
20*
zemfel w Jlromèf(zi. Nanebewzeli P. M. w oltàfi Clinici, jest oil ného.
V
Kučcra, Frant, Cech, nar. wLobkowicich 1807., uéil se \v Praze, r. 1833 nawstiwil Mm'chow, maiuje krajoliky zdafile.
K u I i c h , Jan, Čech, jeho maozelka Katefina byla, 107 7. we chràme S. Martina pochowàna.
Kulidi, Jan, syn pfedeslého w Praze. Usadil se zde 167*. a byl 1700. malirského cechu cili fàdu pfedstawe-nym. Zemfel 1719. na mor. Z jeho bistorick^cb inalbiti jsau nékteré w Praze we tfech chràmich. Jeho stétee je swobodny a tlust>j.
Kùn, Kuon Martin, malif w Praze r. 1318.
Kun co, Prokop, byl r. 1345. Staršim cili zpràwcciu malif skébo fàdu w Praze, dwornim malifem Karla IV. malowal podobiznu tohoto risaie a jeho mauzelky prò kaplu S. Ki\teririy na hrarlé Karlot^nskcm.
Kuniatko, Frant, Cech, nar. w Libochowicich, malowal w Praze r. 1750. zwlàsté oltàrni obrazy.
Kuniewski, J. X , PoJàk, mal ir, našeho wéku, kreslil slawnau hiidebnickau poiskati rodimi Kontskych, otce, dcera a ctyri syny.
Kunickà, Maria, naroz we Swidnici we Slezku, znamenita malirka, zemr. 1664. (Schles. Curiositàten).
Kun ka, Cech , w obrazàrné Scottskc jest obraz od ného.
Kupecky, Jan, Slowàk, nar. 1667., -j- 1740. \\\z o ném Wyklad ku Slàwy Dccfc str 307. Ponèwadz ze wsecb stran prosbami o podobizny obklicen byl, tak. rychle se naučil malowati, že w jednom dni i 9 hlaw dohotowil Rukàin zwlàstni péci obétowal w obrazich. Mnozstwi jeho obrazùw wydali Apogei a Prcisler w knize: Joannis Kupecky, in com-parabilis artificis ùnngines et picturac. Norm 1740. lei. Kupeckého podobiznu nmozi malowali k. p. Vogel, J. Hard, Bal-zer, Rossbacb, Elias Plaid, S. Leittier atd.
Kupecky, hristian Jan Bedfich, syn pfedeslého,ukazal w autlém wéku tak ncobycejnau schiumosi wT malirstwi, že mnoho od ného k oéekàwàni bylo, ale již bobužel 17 roku wéku swého, 1733. zemfel.
Kutsky, Matej, Cedi zKfiwoklatu, we službe arci-knižete Ferdinanda w Praze, "f 1594.
K wase k (ném. Kuwasseg!) malif we Hradci (Griitz), okolo 1824., malowal krajowidy, s wèruyiii skaumànini anà-podobém'm pfirody.
K vv è t ti a, Daniel Alexander Z., Čech z Plzné , r. 1614. obdržel vv Praze pràwo meštanst vi. \V katedralnim chràme, vv kaple Sw. Wàclawa zpoininà jej jeden nàpis co obnovvitelc jednoho rodozoaku.
v
Kyniž, Petr, Cech, vv Pražskcm protokole r. 1340. mezi malici jmeiiowàn.
Kyprensky, Obrest (?), Slaworus, chowanec Petrohradské akademie kràsoum, nawstiwil Francausko, Italii, Némce. Professor C. Vogel vv Draždeiiech malowal r. 1823 podobiznu tohoto umélce, ktery wysoky stupen dokonalosti a slàwy dosàbl, ale r. 1837. zemfel. Jeho podobizny a blavvy stkwéji se kràsnau barwitosti a nežnosti. Meusel zpominà i malife Kijprinskowa jenž r. 1804. obraz, scemi z pohanslvvi ruského pfedstawujici, k wy^stawé poslal : snad jedna osoba s Kyprenskym.
Labensky% F. X., malif a stràzee ct's. Galerie vv Petrobradè nar. 1765. Wydal 1806. in 4. nàkresy obrazùw woué Galero se nalezajicich.
L a d i s 1 a w, malif, w Praze, vv protokole od r. 1318. pozuaincnany\
Lasinsky, Jan Adolf, malif krajowidùw, podobno z polského rodu, ìiarozen w Koblenci 1801. Malowal stare hra-dy, wéze, zbofeniny, bory, skàly, baufe s newyrownanau umélosti. IIrabé Kacyiiski (Hist. novvé kràsoumy I. 255.) cbwà-li tohoto umélce welice.
Lasinsky, Anff. Gasi, mladši, narnz. vv Koblenci 1812., malujé historie a krajowidy; Oswobozeni Petra; Wilùna Tel-la smrt a jiné.
Lasinsky, Wilim, maiuje krajowidy a stawitelské nàbledy.
Lazebka, Cech, r  1348. mezi malifi w Praze zapsàn.
Lebedow, \iichat, sia wny rus ky krajolikàf ; ucil se w akad. Petrohradské, cesti»wal do Italie, kde w Neapoli r. 1 837. w cholefe zemfel, stary 25 rokùvv. Nàrod ztratil na ném, jako téhoz času i na K y p r e ti s k é m a O r 1 o w s k é m, tri z neyznamenitéjsich umèìcùvv.
L e g a š e w , Ànt., Slaworus , by vv manciù destai swo-bodu a ucil se w Petrobradè malirstwi s welikyin prospéchem. l'ozdéji šel s wyslanstvvini do Ciny na 12 let, kde se jesté, snad vv Pekinku, zdržuje.
Leke\vic, Simon, Polàk, malif, od ného se nalezaji obrazy w llimé, we chràmu h SS Jana a Pawla, a S. Stani-
slawa Polského (de Polacchi), na nichž obzvviàstè hlawy krasne pozornost wzbuzuji.
Leksa L ex a, J os., Cech, vv Praze wydal r. 1820 s Antoninem Wildem obrazy pod nazwein ,,Optiscbe Zinimer-reise", které chwalné pfijaty byly.
Leska, C, Edw., malif a kainenotiskaf w Berline, snad potomek ceskyrh tam usazen^ch bratruvv; r. 1834. byl mezi žaky akademie. Maiuje podobizny, lithografowal milenku Titianowu a jiné.
Leski, N.) Polàk, w Nèmcewicowycb Hist. Zpévvicb jest o l ného obraz pod cislem 30 : Stépàn Carniecki pfes feku s koném plowauci.
Lesfan, Jan, malif, r. 1841. pfi Pestanské wystawé byla od ného Venus kaupajici se, obraz olejobarwy ; pak dwé panenky s bolubici.
Lewicki, J., Polàk, kreslil obrazy w knize Les Cos-tumes dtt peuple Polonais par Leon Zienkowicz a Paris 1841. in 4.
L e w i c k o j, t) i mitri Greijorjewic, Slaworus, malo wal podobiznu knižete Alex. Galicina; Alex. Lanskébo, kuézny Daskovvy atd., které i w rytinàch wysly. 11. 1700. stai se audem akad. *j- 1804 ;
Lhota, Ant., Cech, z Kutné Hory, naroz. 1813., malowal : w Martinické kapli u S, Wita Posledni saud fresko ; S* Františka; domaci déje.
Lhota, J., Cech, malif w Praze nyni žijici, shotowil Widéni na Wysehradé; kniže Oldfichu w rakwi.
Li bay, Lud., Slowàk z Bystrice, r. 1838. we Widni, malowal Slowenského chlapce ; Wàpeuici we Zwoleiiské Stoli ci a jiné.
Libich, Frant., Cech, ze Zakop, kreslic, ucil se w Praze; r. 1803. destai za wykres Amora a Psycbe zlaty peniz odménu.
L i eh oécpsk f, Jiri, Cech, w Praze, okolo 1715.
Lisiewsky, Jiri, Polàk, narozen vv Olesku r. 1674., malif, malowal w Berline zwlàsté portrety, na nichž znamenita barwitost. Jsau od ného i rodiuné sceny a kusy widèni hodné. Zemfel we wysokéin wéku.
L i s i e w s k y, J ir i liedrich lleiuhold, syn pfedeslého , narozen w Beri/né 1725, W 21 roku stal se dwornim malifem Anhalt-Desawského dworu, zde malowal obraz prince Eugena Desawskébo na koni. Kun ten se prey prò lOkràte opétowané stani koneené zbésnél. B. 1768. malowal w DražcTanech, r.
1779. byl dwornim malifem wojwody Welehradsko-Zwéiin* skébo a -f 1791. vv Ludwigslusté.
Lisiewskà, Anna Dorolhea, mladši dcera Jifilio, nar. w Berline 1722., malifka portretùw a historickych obrazùw, z nichž weliké komposice shotowila. B. 1760 sia do Pafiže, kde za aiida kràlow. Akademie zwolena byla. Znàmat jest i pod jméiiem jejiho manžela Terbtiš aneb Derbuš. Zemfela 1782.
L is i e vv s k. a, Julia, dcera Jif ilio Bedf. B., malovvala podobizny a ziwotokusy (genry).
Lisiewskà, Anna Rosina, starsi dcera Jif ilio, naroz. W Berline 1716 ; již vv 10 roku malovvala knčžnti z Anbalt-skébo Sorbiste we Stétinè; wdala se w prwnimmanzelstwi za D. Mathieua, malife. Po smrti tolioto 1755. by mela w Sorbisti, kdo prò Salon des beante s asi 40 zenskych obrazùw kràsné malo wala. R 1760. wdala se za assessora p. z Gascùw; r. 1769. stala se audem akademie DrazcTanské ; t 1783. J. Haid a J. E. Jerike ryli die ni. B. 1765. pozvvàna byla ode Brunswick cho dvveru. I jeji dwa synowé a jedna dcera obétovvali se malirstwi: starši syn we Zwéfiné, mladši w Berline. Kegistfik jejich obrazùw uwodi Meusel pod jménem Gašc.
Lisewskà, Bedfiska, naroz. w Berline 1772., plodnà na podobizny a ziwotokusy, od ni byly jesté r. 1838 podobizny w Berline pfi wy^stawé.
Liška, Jan KrCstof, rodila ze Slozska, malif, kvvctl r. 1680., ucil se u swého testa Mieli. Wilmana. Malowal utè-seny obraz Pow^seni kfiže Kristowa, w oltàfi chràmu oer-wenokfizowych rytifùvv we Praze 1660—4692. \V obrazàrné Prazské jsau od ného : S. František od anjeliìw drzany, a muž ua cizi ženu padajici an od jiného, bobkowim owénceného, proklàn byvvà. W kostele klàstera Sedleekého byli od ného, obraz patroimw coskych, L. Lugarda, Stcpàna, Benedicta a Bernarda. I w obrazàrné DrazcTanské jest od ného weliky dé-jepisny obraz jak jeden wojàk Juliowi Caesarowi hlawu Pom-pejowu prillasi.
Los e n ko, Iwanj Slaworus, ucil se 1759. w akadomiì Petrohradské, cesto wal do Pafižea Rimu, po nàwratu byl professorem a direktorcili akademie, -j- 1773. Jeho dila jsau,* Petrovvo loweni ryb ; obraz knézny Rognedy ; Hektorowo lau-éeni od Audromachy. Stài we weliké slàwé, zwlàsté co do kresleni.
E uh i e n e c k % ìlohudar, bratr nàslcdujiciho, narozen xv Krakowé 1653., ucil se u Jif ilio Stura. Woleuec Branibnrsky
312 Slavvjaušti
Avyjmeiiowal ho za feditolo malirské Akademie vv Berline. Jeho dèjepisné a krajowidné obrazy weliké chwàly dosly, zwlàsté onen, kde tri mudrcowé pod stromem sedéji. Unirei 1700. w Krakowé a pfiznàwal so k sekté Soeiniamiw.
L n b i e n e e k f, h'rìslof, naroz. we Slétùié, 1659. pocho-dil ze staropolské rodiny, -f 1726 w Amsterdamé. Malowal podobizny i déje, silnem slobem, ale s bedliwosti a libau barwitosti
L u b i n Sk f, Aut., Morawan, we drubé polovvici 17 stoleti, wybarny malif.
L u b 1 i n sk f, Mart. Vitti, nar. 1613. w Lešnici we Slcsk.it, zàk Skretùw; tento umélec kreslil rozlicné nàwrhy, které od Amblinga, Kiliana, Hainzelmanna a Kiissela wmedi ryty byly. On byl knézein av Holomuci kde r 1690. zemfel. W Iloiomu-ci malowal i fresky a mnohé oltàrni obrazy. Zaslauzi costuau pamàtku co umélec.
L u di k, J. W Prazské obrazàrné jest od ného krajolik se skalami, stromy a mostem.
L u n d a, Cech, av Praze, okolo 1318.
Luza, li., Cech, av Praze, kreslil chràm na Bile Ilofe U Praze.
Machàcek, Josef, Cech, historicky malif, žije w Koline , byl we wojenském stavvé a chodil pfi toni do Akademie«
Macliek, A/tt., Čech, nar. 1778. wPodlazici, Chrud. kraji; obrazy od ného jsau vv Déjinàch cosk^ch av kameno-pisnè wywedenych obrazech r IN21. w Praze, jmeiiovvité : Pfichod Cecbùw do Bojohemu; Woloni Pfemysla zaAvywoilu; Ucil iste av Budci atd.; podobizny Jungnianowa, Preslowa, Gajovva a g. Jeden z vv^tecnejšich uméjcùw, pracuje pofàdac-koli již star. Pfedstavvil w obrazicb poslatipnost knižat a krà-lùw ceskych od Sàma až do Ferdinanda 1. kterau posud u sebo chowà.
Maj oš, Gahr., Cech, w Praze, okolo 1637.
Mal o vv oc, Emanuel, svvob. pàti, Cech, reysowal ceské hrady ryté od W. Berglera.
M a l o vv c o w a, Jose/ina, manželka pfedeslého , reyso-wala brad Slatinow 1S02., jojz A Horziger av medi ryl.
Maiy, cesky malif krajolikùvv, bylprwé klobauciiikein , nož wlastni pfirozeirypud obràtil jej k malirstwi, w némz brzo se wyznacil.
Ma n os, Ant. Pražan nar. 1781. malowal krajoliky: rey~
inalai. 313
sujc wy^horne stromy : cisaf Ferdinand kaupil od ného obraz K ari ii w Tyn.
Manes, Jos syn starši, malif podobizen našeho wéku, w Praze
M a n e s, Wàclaw,bratr Antoninùw,Cech; byl vv Rime 3 léta vv kamcnopisnych Déjinàch ceskych r. 182-1. jest od ného obraz : YVoieni Libuše za knéznu ; malowal : Uték do Egypta ; Soptici Vezuw.
Manewec (Manowec?) malif, ucitel J. 11. Huberta né-meckeho malife.
Mar ček Mareček (chybnè Martscbke Maetschke) Krì$H<m ; žil we drubé polowici 17. stol. w Lipsku. Malowal obrazy, z nichž nékteré i w rytinàch wysly. Byl butT Cech, bud* Sorb.
Markow, Slaworus, nar. 1810., učil se w Petrobradè a w Rime 1830. Maiuje dèjiny^.
Markowsky, Wdclaw, Cech, nar. 1784. w Praze w kamenopisnych od Machka wydaivjfch Déjinàch CeskySdì r. 1821. jest od ného deset obrazùw, k.p. Smrt Libusina; Založeni Prahy; Witézstwi Wlas ty nad Samoslawem; Kfest Bori-wojiìw; Mlada w Rime; korunowani Wratislawa atd. potom Jan Nepomuck^; Husitické kàzani atd. Mnoho malowal z wà-lek husitick^eh, kde zwlàsté w brnénich swau mistrownost okàzal.
Mar ti nek, Jan lìern. Čech, w Praze 1721.
Martino w, Iwati, malif a kamenopisec w Petrobradè, naroz. 1762. Malowal kràsné krajowidy a diwadelni ozdoby Wydal r. 1821. Sbirku 30 lithogranckyxh obrazùw, malebnau cest« z Mozky do Ciny pfedstawujici, in 4., kterà 230 rublùw stoji. Tež 36 nowych prospcktuw Pctrohradu.
M a s o w s k f, w Haliči 1S00. naroz., učil se we Widni, pak byl w Bimé a konečne professorem kresleni we Lwowé; malowal podobizny.
Mass ance, G. Filip, w Praze, r. 1661., malowal Ja-naNcpom., r. 1666. oltàf.
M a s s e y, Jlcxius , Slaworus, w Petrobradè , žil za ča-SI* B. Zaccharilio, s nimž dwa obrazy cis. Sbirky w Petrohra-shotowil.
Masaw (?), Ulrich, žil 1630., w Praze, kde Zigmlindo wtt kaplu w dome obliowil.
Maskow, malif bitew , w Petrobradè žijici. B. 1814.
malowal bitwu proti Napoleonewi uLipska. Sila a saumérnost oziwuji jebo dila.
Mat lieo wie, malif driibeže w prwni polowici niiiiulé-ho stoleti. Jeho jméno stoji w Katalogu obrazàrny swob. p. z Ilaklùw.
Ma t tei, Petr, Slawodalmat z Dubrownika, bàsnif a malif, iicenik slawného Blahoslawa Staye ; chudoba mu iic-dopustila cestami, antikami a pfirodau znamenite wlohy tak wzdelati, jakby bylo nàlezelo : predo wsecko wàzil wétsim dilem z wlastniho duwtipu, odkudž casto chyby w kresleni. Nic méne jebo obrazy pine rozmaru a ziwota oblibeny byly a mnozi diramo wé se nimi honoseji, k.p. katedralni chràm (S. Bernard), chràm Benediktinùw (lilawni oltàf); chràm de Me-leda (SS. Blažej a Benedikt) a jiné melisi malby w tak focene Kràsné kaple. Pfi tom i bàsnil w obau recedi we wlaské a slawoillyrské. Unirei w bidè a w nauzi we špitali r. 1720. (Appendini).
Matwejew, ìwan, r. 1701. w Nowgorodé n*rozeu; r. 1719. poslal jej Càr Petr do Ilollandska k uceni se malirstwi ; pak nawstiwil Ilim, r. 1732. wràtil se do wlasti. Malowal podobiznu Cara Petra, kterà se za neypodobnéjsi Petro wi a za neyhlawnéjsi dilo tolioto umélce drži. Pak malowal cisa-fownatt Annu s maiif eumeni, a jiné osoby. I diramo wé w Mozkwé a w Petrohradé maji obrazy od ného. Dožil jen 32 rok. -f 1736.
Matwejew, Theod., syn pfedeslého, malif krajo wi-duw, jeden z neydùstojnéjsich umélcùw, slob jeho piiwodni, siliiyS ràzn^; shotowil Mont Cenis ; Neapol; Tivoli atd. f 1826.
Mechow (ném.Mechau) nar. 1748 wLipsktt, potomek Misenskych Sorbùw ; malif, ucil se w Berline u Bernarda Bode, a r. 1770 w Akademii DrazcTanské. Byl Bachanalku die J. Carpionino, shotowil krajoliky a historické obrazy die wlastniho nàlezu. W Prazské obrazàrné jest od ného kraj Monte Oreste s déjem ze ziwota Cincinatowa.v
Me n g s, Ant. Raphael, nar. w Cechàch, w Austi nad Labem w Litomér. kraji r. 1728. z otce Ismaele, jenž se W Kodani w Dansku narodil. R. 1740. nasledovval otce do Rimu, kde již dùkazy mistrowstwi vvidéti dal. Kràl Polskyr, August 111. ucinil jejvpo nawraceni z Rimu dwornim malifem. Po case opét šel do Rimu, pak do Madridu. Byl stastnyhn uconikeiii Rapimele a Correggia. W DražcTanech jest od ného Na liebe wstaupeni Pane. Psal i knihu o malifstwi. I rodistém češkem*
malif i. 115
i službau poiskati patii, aspoiì z castky, Slawjanùm. Matka je-h(i byla zo Zitawy z Lužic, maužeJka jméiiem Quazzi (snad Kvvašf). Jeho krosliny odkaupila cisafowna Katerina za nàr amile siimniy. On obohatil obrazàrnu Petrohradskau kupowànim obrazil vv, radil pfi ustawech umèleckich. Malowal cisaf ownu Katerimi vv alegorickém obrazu.
M e r k u rije vv , Iwun, Slaworus, poslan od Petra W. do Italie. W Petrohradskéni chiame S. Simeona, jest od ného Simeon dite Krista na loktcch držici, obraz ploy w^razu a blahomérné složitosti. -f w Moskwé pod panowànim cisarow-ny Amry.
Meršiko, Petr, Cech, w Praze , w malirskcm protokole od r. 1348. chwalen^.
Méstecky (Miestezekf), Jan. Čech, z Wizowa (By-dzowaf), r. 1679.-vv Bine malowal.
Method, narozen w 9. stoleti w Seluné w Macedoniì, jak se domysleti lze z rodicùw slawjanskych, ant již zde we mladosti jazyku slawjanskému se wyucil, a Slawjané již w 6. stoleti po Macedonii serozložili, mesta Selunu dobyli tak, že nejen w jeho okoli ale i w samém meste znamenita castka oby-watelùw sJawobulharskym jazykem mluwila. Že Methoda Cedrai a jini spisowatele hnedBekem, hnedltimanem nazjnvaji, to se tak slyseti ma, jako kdyz se Pawel Apostol, ačkoli ro-zeny Zid, pfedee Bimanem aneb rimskem meštanem, anebo Uprawda (Justmian), Basii, Belizar a jini, ačkoli roženi Slawjané ■ pfedee Reky neb Rimany naZyHvaji. Method tento byl nejen slawjanskyin apoštolem, ale i malifem, on wyobraze-iiim posledniho saudu Borisa, panownika Bulharùw i s jebo Oarodem, ku kfestanstwi obratih
Micka, J ir i Frant., Pražan, we službe knižete-biskupa WUrzhurského ; roku 1717, malowal w Bamberku obrazy prò chràmy.
Miekš, Mi e t se h, Mietzsch, Iirist. Bohumil, naroz. w DražiTanech J 742., snad z česk^ch bratr ùw, f 1800., byl kresličem, malifem i ryteem.
M i c li a i 1 o w, Alexander , miniaturni malif w Petrobradè, za našeho wéku. Jeho podobizny dosàhly slàwy wysoké «lokonalosti.
M i c h a i 1 o w s k f, Polàk, jesté žijici w Pafiži, oddal se ■malirstwi teprw w dospelem wéku okolo 1833. a wsak vv kràtee k dokonalosti pfiwedl, zwlàsté w malowàni zwifat. Hrabé Bacynski dàwà mu w této tfidé prwni misto.
316 Slavvjanšti
v
Mikulaš, Jak., Cech, VV Praze r. 1318.
Mila, Pawel, wlastné z Milé aneb Milsky (nèm. Miib-lau), starosorbskà rodina w Mišni, jejiž dédictvvi just tamèj-ši osada Mila* Nar. 1798., malowal w Rime die Titiana. swa-tau a svvétskau Làsku, Krista a Samaritanku ; a pak podobizny wznesenyVh osob.
Milec, Slowàk, nar wBfetislawè, malowal obraz Pawla Bilnice, nadziratele cirkwi ev. a proi'essora,.našeho wéku.
Mil et o wie ky čili liarloloméj z Miletowic (ném. Miltwitz), malif ze Kdànska, zwlàstni schopnost mèi we sklà-dàni déjepisnych obrazìiw. Wnitfek chràuuìw a jinych sta web umél wyborné pfedstawovvati anobrž mnohymi figurami oži-wowati Jeho sloh je plynny a pfirodu zdafile nàsiedujici. Zemfel r. 1655.
Milic, Jan Mich., podobiznik we Widni 1770. učil seti Martina Meitena. Ilaid, Nilson a jini wydali jebo obrazy w rytinàeh.
M i 1 i n k o vv i c, Sophron. Illyr, učitel kresleni w Ilario vv ci w Plorwatsku.
Minič, Dominik, w Praze, roku 1797. ještč chlapec a dèwce s owocim od ného inalowané nalezaly.
Miropolsk^, Leonti, Slaworus, aud akademie r. 1791. jebo inalby nàm nejsau znàmé.
M i r o s 1 a w , Cech, mnich, podobno Sàzawsky, r. 1102 ; on malowal obrazy a litery we kuihàch, jmenowité w Rukopisu Mater Verborum, kde sàm pod literau P a obrazem P. Marie wyreysowàn stoji s nàpisem w rukau: ,,0ra prò illuminatore Miroslao A. MCil.u Avsecky tahy a ozdoby barevvné jsau s pewnati jistotau wyvvedeny.
Miško wie, Mojzis , Serb z Banàtu, nyni w Pesti, wyborny malif na hedbàwè; malowal Zrinského bitwu u Si-geté ; Krista av Getseinané, ant ho aujel posilnuje atd.
Moračiiiski, Jan, Polàk, ze Zytomife, nawstiwil, 1839. akademii Mnichowskau prò cwiceni se w malirstwi.
MoraAva, Mate j, malif i rytec z Polska, okolo 1650., We Sbirce hrabéte Sternberk-Manderšeida jsau ctyry kusy od ného.
Morawsky, Male)r, lat. Moravius; psal r. 1176. bib> lii, w nižto se pékné nàkresy jebo rukau reysowané nalezaji. Tento exemplàf jest nyni w Neapoli we knihowné klàstera Monte Olivero.
Mrko s, IFàelaw, Čech, kreslil r. 1797—1802. prò ryt-ce krajoliky.
M r iiàk, 11 y nek, Cceh, w Polsku, pfi školach normale nich rcysownik.
Mriiàk, J os., Cech žijici; w Kamenopisnyxh Déjinàch Ceskyeh r. 1S21. jest od ného obraz: Proroctwi Libuše; minio to malowal Mojžiše, Smrt Abelo wu; Prosby O t cen ase atd.
Mu t i na, To mas, Čech, z Mutiny rozenv^, neystarsi olejni wyteény malif òeskyS Na konci minulcho stoleti naloženo w Karlowé Te) ne w Cechàch olcjowé obraz) ; na jedilom z nich jest nàpis :
„Qois opus hoc fìnxit? Thomas de Mirtina pinxit, Quale vides , leotor, Halvsini 111 iti« autor.4'
Néktèfi di žeji jej za Wiacha poslého z Modeny, jenž latine Molina sloje. Wlach Federici udàwà mesto Treviso za jeho rodisté. A wsak znàmà staroceskà codina Mutata, wes Muti-na, jméno otce Rabiš Rubi sin, a sami obrazowé w Cechàch nalezen i, jsau dostatecnymii duwody toho, že patii našemu slawocoskému nàrodu a že rozdihvy mùze hfti ode Wlaské-ho podobné jméno nosiwsibo ale pozdéji, 1353. živvšiho. Po-ziistàwà po ném oltarni obraz P. Marie mezi ceskymi patrony lì'itela w e tu a Palmatt'empr edstawujici. S. Wàclaw jest cele w narodnim ceskem duclui a slohu pfedstaweii, w pancife , w prosit anici, w cerném plasti drže korauhaw a štit w rukàch. Tento kràsny a pamatiry obraz, byl až do r. 1780. w Praze , odkudž na rozkaz Marie Theresie do Widné prenesen, kde se w Belvederu nalezà. Dàle Ecce Homo, Madona a jiné. Wiz Triaslitnil 1812. I. r. str. 61. Žil asi 1250—1297.
v
M y s 1 i b e k, Cech , malif, restauri!je obrazy.
Nàko, Jan, Serb, malif; r. i S12. w Pesti : Stroskotàni lodi u tvvrze St. Maln.
N a w r à t i I, Jo*., akademick^ malif w Praze, naroz. 1768., Obé tO wal se krajowidùm s prospéchein. Nejen wtc kvvaši (Quache), než i we sténomalbé takowé nàlezy iicinil, že se i wodau mfti mohau a pompejskym obrazlim welice se podobaji,
Nccer, Kaspar, Čech, narozen w Praze 1636. Oženil se we Francauzsku s dcerau jednobo kupce, osadil se pak w Haagu vv Holhmdsko. .leden z neylepsicb malifùw; umél lesk atlas« a vvlašeni tiirecky;eli kobercuw wyborné nàpodobiti.
Nejebse, Jan, Cech, r. 1839. we Widni ; podobizny.
New t a (či New e t Rus, w Petrobradè, malif jeste žijici. Kwéty 1838, Pfil. 44.
Nicolai!s, Cech, z Chotébofe, malowal w Praze we 14 stoleti. Zpominà se w protokolu 1348.
Niger, Amor., Cech, Starši malirského bratrstwa w Praze 1445.
N i k i t i n, Iwan, Sla wo rus, syn p o dtaj eniniku vv P etra W. od tohoto w 14, roku do Amsterdamu k učeni se malif-stwi poslan. Jehoarcidilo jest kfizowàni Krista w kaple Amč-kovvského palàcu.
Niki t i n, Mikulaš , bratr stawitele tehož jména w Pe-trovvé malujici.
Ni k ono w, Michael, učil se 1792, w akademii Petrohradské, kder. 1792. pfi wjtetawé odménu obdržel. Malowal podobizny.
Noseck^j, Wàclaw, pf ijmim Wàclawicek, zdr-zowal se neyprwé w Jihiawè na Morawé, potom w Praze : malowal déjinné pfedstawy, stfedni ceny.
N o s e c ky% Siard Frani., syn pfedeslého, narozen w w Praze 1693. I kdyz do fàdu praemonstratského wstaupil pilnowal malirstwi; zanecbal četna dila nàmaziwnà i olejnà.
Nosek, Noska, Wàclaw Jindfich, Cech, w Praze okolo 1697.
N o w à k, Cech, wzdélany^ na Widenské akademii, malowal podobizny i na maziwé a zdrzowal se r. 1793. w Cho-towinè,
Olescynski, Aut., Polàk, professor na akademii we Florencii, malif a rytec jesté žijici. Wydal Rozmaitošci pol-skie, kde sceny a podobizny z polsk^ch dèjin , pfekràsné ry-té a s barwami tisténé. Dàlc podobiznu Kosciuskowu.
Opic, Ji fi Emanuel, Cech, naroz. w Praze 1775 ; malif i kreslič. Malowal podobizny, zwlàsté ale prostonàrodni sceny, jmenowité z Pafižskcho ziwota; dàle Tal3or Kozàkùw na elisejsk^ch polich u Pafiže 1814.; Zpominky na Karlowy Wary ; Sceny z Lipského ročniho trhu : wsecko wyborné prà-ce. Opic, Jif i, r, 1809. malowal w Praze podobizny w ole-ji. Opic, J., snad t^žs predellini; kreslil nàsledujici, zeži-wotopisu Lutherowa wàzené, w knize Lebcn und Weike Dr. M. Luthers, von F. W. Gentile, Leipzig 1841. na rytinàch se nalezajici, slawjanské pfedméty a osoby: 1. Mèsto Jutroboh (nèm. Juterbock), ctyf i mile od Witoboru (Wittenberku), an W ném 1517. Tecel odpnstky prodàwà.  2. Karel Mileticky
fili z M i 1 c t i c (neni. Miltitz}, slawosorbsk^ šlechtic, papež-sky wyslanec, an 1519. wc Starohradé (Altcnhurg) s Lmheroin rozinlauwàni drži, tohoto k pokoji napominà, a Wolenci Saškemu Bedfichowi Zlatau Riiži darem od papeže pfinaši. 3. Jan Hernewicko (nem, Berlepsch), wiìdce onéch zakukle-n\*ch rytifuw, jenž nàwodem wolence a knižete Saského Beneficila^ Lutheraod papeže i cisaf e do kietby daného w leseTu-rinském u wesnice Waltershausen 1521. dne 4 Kwètna z kočam uchwatiwsc na brad Wartburk prò bczpeonost doprowo-dili. Bod Bernewickùw pochodii od Morawskoslowenské hra-nice. 4. Oddàwky Katefiny fìorské čili z Boru s Lutherem r. 1525. dne 12. Cerwence, wykonané skrze Jana Bugenhagena.
Orel, Ondre j, malif, jenž w Londyné we službe kràle Jindfu ha Vili. stài.
Orlow, podobiznik, w Petrobradè jestè žijici, jehož mia k neynamenitéjsim pfinaležeji.
Orlowski, Alexander, Polàk, pfešel ale wcasné do Petrohradu, kde tamejši akademii nawstéwowal, r. 1S12. stai se tamže dwornim malifem. Prosiawil se neywicc malowànim bitcw a koiìùw. ~f 1837. Jeho podobizna nalezà se w DražtTa-tiech u dworniho malife Vogla.
O r lo I i n, Serb, malif i mediry tee, malowal hlawni chràm w Karlowci, ale zemfel pf ed dok on cenim dila. Shotowil w ry-tinàch podobiznu Lazara, inetropolity Nenadowice a j. (Serb. nar. list).
O s o 1 s o b è , Jan, Morawan z ITolomuce, zemf. w Pesti 1831., malif déjepisn^ znamenity\ Wiz o ném Wyklad ku Slà-wy D cere str. 309.
Pa eie, Iwan, Serb, naroz. 1771. w Bajši, bàsnif a malif nyni w Budiné žijici; mà mnozstwi obraziiw wlastni rukau malowany^ch, slawjanské, zwlàsté ruské, polské, serb-ské kraje a kroje pfcdstawujicich.
P ali s k à, Swobodnà pani, milownice kràsoum a ma-b'fka. Mark ryl podle ni Cimona. a Pera.
P a 1 k o čili B a 1 ko,Ani, Slezàk, malif, we Wratislawè, otec naslednji cibo Frant. Ànt. a Frant. Karla; bydlel we Widni a w-Rfetislawé ; malowal swaté bistorie, spolecenské obrazy •'ili sceny z towarysstwi lidského, w malickyxh figuràch, z nichž nékdy 50 i wice na jeden dosti m&lf list umistiti aslič-nè wypracowati umél. f 1754.
P a 1 k o , František Anto?iin , starši syn pf edeslé-ho , jeden z neyslawnéjsich malifùw podobizen a dèjin; je-
ho ohniwà barwitost, zpràwné kresleni, znamenito rozpolo-ženi swètla a stimi wzbudily podiwcni ; byl we Widni dwornim malifem knižete Esterhazyho. We chiame S. Salvatola, jest od ného oltarni obraz S, Frant. Xavera a Ignàce : w ka-tcdralnim chràme S. Stépàn , oboje wysoké ceny. W Prazské obrazàrné jest od ného Jan Kf estitel.
Palko, Frant. Karel, malif i rytee, naroz. 1721. we Wratislawé ; uéil se malirstwi w Bfetislawé u staršiho brat-ra; we Widenské akademii ziskal obrazem Judit» a Hololer-ncs welkau odinomi; w Italii oddal se zwlàsté Benàtské ško-le; po nàwratu bydlel w Bf etislawé , kde mnohé oltarni obrazy malowal, z nichž se w Bf etislawé u Trinitarùw , w Preso wé, w Tàté, w Brné, w DražcTanech a jinde nalezaji. R. 1752. stai se kràl. sasopolsk^m dwornim malifem. Propolskau nàrodni kapln w Rime malowal S. Kazimira; w Praze w jezuitskem chràme jest od nèho sténomalba; -j- 1707. w Praze. Z jeho umy i dueba plny^cb rytin jsau : Kristus a Samaritanka u studny; Madona s ditétem; Adam od Boba ziwot rlostà<= wajici.
P a lk o w, Slaworus, malif prostonàrodnich scen, okolo-r. 1814.
Panie, Jan , Petr a JVàclaw, tri cesti malif i, w Praze, okolo r. 1348.
Panie, Mikal., Serb, malif w Pesti, našeho wéku, kreslil Marka Kralewiée 1827.
Paperic, G ustaw Bedfich, narozenw DražcTanech, ne-pochybné z pfedkuw slawosorbsk^ch (sr. péro, pàper. paperi). Malowal krajoliky.
Paudic, Baudis, Kriltof, naroz. w Nizosaskuokolo 1618,, zàk Bembrandùw. Shotowil nékteré kràsné obrazy prò Bezenskébo biskupa a Wojwodu Alberta Zigmunda z Bawor. Paudic éili Paudic malowal s Neriinberskyni umélcem, jmé-neni Poster, o zàvvod a ztratil odinomi. Z onirzlosti nad tini i ninfei oplakàwàn od innohych. Ostate kritiky w kràsoumé wice škodne nož prospésné byvvaji. Noni j isto, zdali Paudic a Baudic jedna osoba jsau: lo jisto, že druhowé malby u nich rozlicni jsau ; onen malowal obrazy a dèjo, tonto zwifata a mrtwé ptaky. Jméno a koncowku ic swédci že byli potomci Slawjanùw.
P a z a u r e k, Matej* Čech, malif w Dobfanecb, kde 1729f. P ceka, Jakub,   Čech, zpominany^ w Prazském protokole 1445.
P ceka, Matej, Čech z Kiatow, okolo r. 1560. vv Praze u slawného Jana Tàborského, u nehož ceské knihy zpèwùvv psal a kràsnymi malhami ozdohil.
Pekel, cesky malif podobizen*vvodiiimi barvvami, w Praze. Kreslil kfidau podobiznu p. Lad. Cclakovvskcho na kan ion.
P eri in, Ondfej, malowal w Praze okolo r. 1692.
P v, r o u tka, Frant., Cech, we Widni, malif ; malowal 4 càstky roka na percolane, ku spatfeni w Pesti pfi umelccke w^stàwé r. 1841.
P esina, Frant. Ondfej, naroz. 1723. \v Cechàch w Ne-pomukàch ; malowal s pochwalau ole jem i na vvàpné, obzwlàsté kwèty.
Peš ina, Jan, lltjnek, z Cechorodu, malif a mèstan w Pr aze, kde r. 1700. do manzelstwa wstaupil.
PeSky% Joz, malif wPesti našeho wéku, kreslil Serijske kniže Lazara,  Cara Dušana, Kastriotìce atd.
Petr, IVuelaw , Cech, narozen w Karlovvych Waficb 1712., zemf. w Rime 1829. Jeden z ney slawné jšich malifùw Zvvifat; umél netoliko télo, barwu, kùzi, swaly, ale i po-Wabu a nàruzivvosti zvvifat, k. p zufivvost tygra, welkomy-slnost Iwa atd. wyborné a ziwé pfcdstawiti. Crbrazy jeho zvvifat nalezaji se netoliko we wsech hiavvnich mèstecb Europy, ale i vv Americe. Množstvvi wlkùvv shotowil prò Anglicany proto, že tohoto zvvifetc wice tam nestàwà. Jeho arcid ilo jest ftàj9 kde wukol Adama wselijakà zwifata. Byl Professorem akademie Sw. Lukàse w Rime.
Petràk, Afoys, malif podobizen, r. 1838. we Widni.
Petfik, Cech, stirar cili malif stitùvv w Praze 1318
Petrus, dwa umélcovvé téhoz jména, jeden malif, dru-fezbàf, asi w prostfedku 14 stoleti w Praze. Spooiinaji se W malirském protokole r. 13J8. Malif mèi pfijmeni Ven-trosus (Bfichatj*?).
Petro wie, Zf'w/io, rodem ze Zemlina, malif akademi-*kf-, dare wal na Maticu scrhskau 10 zi. stf.
P h i J i p p n s, Cech w Praze okolo 1348.
Pietro vv s k y, Ant. Max , naroz w Bydgosci we Pru-s,(,b, ucil se vv Berline r. 1836., kde i mnoho k w^stavvé "lalowal.
PigulskyS Jožef, Polàk, malif okolo 1755. w Berline malowal podobizny.
PI ach o, Michal, we Widni, roku 1811. kwétiny we sklenici.
B v
Ples, Jan. Bedfich , Cech w Praze okolo 1065.
Pleš, Jan Arnost"Constantin, naroz. 1752. \v Mišni: potomek Slawosorbùw. Učite! kresleni w DražcTanech. f 1815.
Plešck (nem. Plaeschke), Man/-., naroz. we Wratisla-wè. R. 1838, malowal déwcc s kwitim, ano w lese zaspalo.
Plon sky, 71/«///., Polàk, kresJié, malif i rytec. Ryl zwifata a pitwofice (karikatury) r. 1802.
PI uh, Cech, reysowal a ryl obraz ku knize Zrcadlo šle-chetnosti, w Praze 1817.
Podeke (snad Rodéka), Jan Binhostaw, w Praze okolo r. 1723.
Pokorny% Cech, z Podébrad ; w drubé polowici 18. stol. w Rime dila hlawnich mistriìw odlikowal: kde snad i umfel.
Polàk, Leopold, Pražan, rodem Zid, W Rime žijici malif wziwolikàrstvvi téméf swétoznimiy. Malowal : Neywyssi-bo Purkrabibo ; Ztracenau Kasajku; naložene psani od holek za mfizaty; Spici de wce s berànkein ; dite ukolcbky. Cisaf rusky mà od ného obrazy.
Polàk, Mart. Bohumil', od wlasti swé Polské tak zwa-nf; neznàmo wekterém meste narozeny, w 17. stol., asi 30 let w Tyrolsku se zdrzowawsi; jeden z neydokoiialejsieh malifùw. Srow. Tyroler Kiinstler-Lexikon, a Tyroler Ahnanach 1803. Obširne ji o ném éti : Ccstopis str. 216.
P o Iliràf, Fah., naroz. wr Aušti nad Labem , miniatur-nik w Praze; ozdobil podobiznami ajinfmi.okrasamistkwost-nau knihu zpéwuw we farnim chiame Tepiickém r. 1560.
Popel, Anton, miniaturni malif w Praze okolo r. 1755.
Popow, Slaworus, w Petrobradè nyni žijici, wj nasci jaky^si nowj^ zpusob rycblého malowàni, die nehož i ncinalif WT nekolika hodinàoh weliké obrazy shotowiti iniiže, kteréz ani wlhkosti, ani pracbem neb dymem lesku a pùwabu netra-téji (Kwèty 1813 e. 1.).
Po s tei, h urei, krajolikàf, rytec, naroz. 1768., roku 1808. liciteli m malirstwi na Prazské akademii, stai se zdeza-kladatelem prwtti krajolicné skoly, a byl jeden z neyznauuni-té jšich umélcùw: malowal nàhledy braduw Warlika a Baby; okoli Prazské a jiné kraje ceské.
Potockà, Laura, Polka, w NèmcewicowyNdi Histor-Zpéwich jsau od ni et} fi obrazy reysowanc, cislo 7. Kazimir
«
W. čisl. 18. Konstantin Ostrogski, čisl. 29. Žal nad zgonem Step Potockiego, čisl. 31. Krni Michal.
P rasi c, Mihul., Cech, meštan w Praze okolo 1391.
Prek, Xawer ? Polàk, malif našeho wéku, kreslil 1825. podobiznu X. Fr. Siar čy riského, kanovvnika Vt arsawského, a bibliothckàfe nàrodni knihowny jmeni OsJoliuskych we Lwowe.
Pri byl, Frant., r. 1838. we Widni; malowal Wenusi nad smrti Adonisowau truchìici; Krista we hrobé.
Procinsky, Jakub, Polàk, r. 1838. wo Widni, podob izn i k.
Proci» àzka, Frani. Xar. Aut., naroz. w Praze 1740., zemf. tamž 1815.; malif, w Prazské obrazàrné jest od ného : Baurliwé more se skalnatimi bfeby inorské nàbfezi s budo-wami; krajoliky s borami a zbofeninami. Malowal i na w'àpné.
Prodi àzka, Jan, r. 1839. we Widcnskc Wy^stawè s podobizna knizctc z Colloredo-Mansleldu we wosku.
Prochàzka, .lift, Morawan, naroz 1719.; lékaf a professor pytwy we Widni, spolu i ochotnik vv malirstwi, malowal krajoliky, kwèty a owore.
Prokow čili Brokow, J<m, rodily ze Sedmihradska (?), fezbàf, udélal wzor k soše S. Jana Nepom. a nekolik ji-ivych sodi w Praze se nalezajicich, k. p. Mari i s ditétem a dwéina anjely.
Prokow, Ferdinand, syn pfedeslého, učil se u česke-ho fezbàf e Quiteinera a pf ewysowal uménini otce; od ného jest 7 sodi na mosté Prazském, které ze skromnosti jm enem otce po-znamcnal, jako i jiné sochy. On byl i do Widné a Slezska po-zwào. Zemfel w Praze r. 1731., wéku 13. Z jeho bratriìw pomahal mu Antonin spolupracowati ; drilli^ pak Jozcf byl u cisaf e Karla VI. dwornim bàsnifein a ochotnikem mab'rskyui.
Prosil, ////, Cech, fàdu Benediktinského, zi! a malowal okolo r. 1774., naroz. w Litomysli.
Proš, Wàclaw, Cech, naroz w Praze; malif, malowal lowy, bitwy, konè atd. Zdrzowal se za čas i wc Fran-kohrodé nad M. Jeho obrazy jsau rozsifeny a oblibeny pio do-konalau znamost zwifat, zwlàsté koni. Zemfel 1762. weSwa-bachu. W Prazské obrazàrné jsau od ného cwàlawc konè s krajolikem.
Proš, Magnus, syn pfedeslého, malif zwifat; pracowal 1776. w Norimberkii, kde celau knihu lowitebn^ch zvvifat w maléin folio wydal.
324 Slawjansli
Pucinin, Matwejew, Slaworus w Petrohradé, uccnik taméjsi akademie, cestowal w Italii, wRimé; malowal. Wzkf ir seni Pane, Alexandra u Diogcnesa. Byl professorem na Petrohradské Akademii. -j- 1797.
Pustola, Petr, Cech, w Praze okolo r. 1318. and m a-lirského spolkii.
Qua d al, Mart. Verd., Mnrawan , w^beriii malif zwi-fat, zdrzowal se od r. 1797. až do 1801. w Petrohradé, zemfel w Lendine.
Q u a s t, hodny cesky malif na porcelané a tawé (smaltii), W Praze;  mà tež i syna malife.
Bah, Hynek, Cech, naroz. w Ncchanicich u Bydzowa, fàdu Jesuitského, zemf. r. 1787. wc Welehradé. Již we mladosti kreslil na stény obrazy. Malowal mnobo, obzwlàsté prò chràmy.
Babuski, Jak., Cech, rodily z Mostu, žil w Praze r. 1800.
y
Badati s, Moti., Cech, znameniti mal ir, jenž r. 1594., w Kràlowéhradci žil ; o z dobil piekràsnau knihu zpcwu iiiést-ského chràmu Kràlowéhradeckého rozlicnymi podobiznami pisafùw a biblick^mi déjinami.
Ila d da, Wojtéch, historicky malif we Znojmé na Mo-rawé, malowal oltàf e i obrazy, r. 1809.
Ragusa (Ragusinus), Felix, Slawodalniat z Dubrow-nikii, miniaturni malif, kwetl w prwni polowici 17 stoleti; pracowal i w Budiné u dworu kràle Matiàse, kde byl pfedsta-wen^m odpisowaciiw a malifùw knib (Belii Not. Iliing. 111. 225).
Ragusa, Francesco da, Dubrownican, malowal roku 1618. w Rime , pakw Brescii oliami obrazy.
Bajski, Ferd., umélec posawad žijici, maiuje prosto-nàrodni sceny.
Bakowic, krajolikàf, nyni w Petrohradé žijici a s welikau chwàlau malujici.
Bambaužek, Mat ani, malif a méstan we C h rudimi, r. 1593. malowal Krista. ant ditky pfijimà a zeli uà.
Raniš, Anqust, Polàk, naroz. weKdànsku, déjepisni malif, shotowil oltarni obraz prò tamojši Dominikanski kostel, jenž kfest KristUW kràsné pfedstawnjc. Jeho wkus a sloh rownà se ncywétsim mistrùm a bljži se obzwlàsté kVan-dykowi. Zemfel 1670.
Raška (Raschke), /. F,, Slezàk, z W. Hlohovva, okolo 1812., malowal wyborné podobizny a dèje.
Rawski, Kazimir, Polàk, z Rawy w Ilalici, narozen 1795. malowal podobizny.
Rektofik, frant. Water. Jos.y Morawan, naroz. vv Rino i 793., ku statili službo wzdolàn, nyni foditol expedice u gubernium vv Brné ; malif i rytec wyborny : od ného jsau 5 listùw s owcemi a krawami; 5 listùw krajolikùw se stàdem a chalupanii; kraj s owcemi; frane auzš ti wozatajowé na ceste.
R i t, Rus , chowanec Petrohradské akademie, zemfel u konce ininulého stoleti.
Rob lik, Mik., Cech, vv Praze okolo 1348.
Rojowski, Jan Jak., naroz. w Augšpurku, usadil se W Praze r. 1700.
Romanow, Slaworus, malif, za casu Petra W. (srow. Museo Fiorent. IV. 179.)
Rota, Martin, Slavvodalmat ze Sibomku, malif arae-diryte , pracowal w Rime, w Benàtkàeh i we swé wlasti. Jeho arridilo jest posledni saud die Miehalangcla od r. 1569. On pracowal podle Titiana, Rafaele, Zucchera, Pennisa a jinych. Wydal w Benatkàch in folio podobizny fimskych cisa-rùw; tež i mappy Dalmatska, a dwé podobizny cili rytiny slawného Ànt.^Wranice (lat. Veranzius).
Bui)in, Cech,w Praze okolo 1318.
Bus, Hynek, Cech z Trutnowa naroz. r. 1736., ucil se u otce z vv liste nialowàni podobizen a zvvifat.
Rybis (Reibisch), bedfich Martin, naroz. 1782., we Stassfurté u Déwina, ucil se we DražcTanech kde i učitelem kresleni se stai. Wydal r. 1831. Deutscher Rittersaal ; potoni pamatnosti k. saské Zbrojnice a Sbirky starotin. (Ryhts Reiòi.sch jest staroslawskà slechtickà rodina w Misui, w Lužiceeh, we Slozsku. Jeden z nich, Sebastian Rybis, ziwot wojwody Sas, Maurice ti Peste ri 1542. retowaì).
Ryska, Frant., kroslic, r. 1840. kreslil plàny ku sta-Weninàm, we Widni.
S ach aro vv, N., rusky malif za casu Petra Welikého.
S a 1 m o w a, hrabénka ceskà, zàcka Manesowa, malo-wala kvvètiny, krajinky, dobf e. Newi se zdali jesté pokracuje.
S e d 1 c a n s k f, Jan Jakah, Cech, moštan Prazské , zuauienity kroslic a kràsopisaf. Ozdobil zalmy Streycowi, zh-tymii barwami, kvvétinaini a okrasami r. 1590., kteràz kniha We Strallovvské knihowné se ebovva.
.S ego d i na c, Serb, malif, malowal w Nowém Sade chràm S Jana. Obrazy jsau krasne ale w pomoru na vvelikost chràmu, pfimalé.
S e m i a u o w s k i, Frani, Xar,, Polàk, r. 1838. malowal we Widni krajoliky, k. p Solnohrad.
Schiavone čili wlastné Medola, Ondi., prìjmim Schiavone, naroz. w Sibeniku vv Dalmacii r. 1522 -j- 1588. w Benàtkàeh. Jeden z ncyznainenitéjsich malifùw, wiz o ném str. 83. W Prazské obrazàrné jest od ného Modloslužba Izra-elitùw na paušti; We Florenci i vv obrazàrné Pitti , jest od ného pét obrazùw pod čislem 69, 70, 71, 152 (KaiuaAbel), 380: w Benàtkàeh w palàcu Galvagniiw jest 20 neylepsieh jeho obrazùw.
Schiavone, Tftnronym aneb Jtri, kwetl vv Benàtkàeh okolo 1512., učil se malirstwi u Jakuba Squarciona. We Sw. Markowské škole w Benàtkàeh jest jebo obraz : Kristus w Getscmane.
Schiavone, Luk., malif w Modulane, znàmi co noi— tei Hieronyma Deliinona, witecného krumpife vv hedbàwé.
Schiavone, Natale; Wiz o ném str. 85. R. 1841. byli pfi Pestanské vvystawé od ného : Podobizna panny Sodlowy, zpéwkyné; Pfàteistwi; Ctweràcké diwce ; Panna we snu od muze ocibanà; FUawa Pomonina ; Myslici Panna. Dàlewe Widni: Venus a Cupido; Sybilla; Odaliska; Obét Abelowa ; Judit; Sw. Magdalena; Winoborka; Swod; Pokušeni; Spokojc-nost; Titian a Violanta ; Podobizna welkoknizete a nàstupce trùnu Ruského.
S c h i a v o n e. Felice, Wiz o ném Cestop. str. 81.
Se hranil, Cech, w našem wéku; maiuje podobizny.
S i mie, Pawel, Serb, Nowosadcan, malif, jesté žijici.
S k re ta, Karel, Cech, Pražan, zemf. 1674 vv 70. roku, od sauwékyeh češkem Apcllesem jmenowào. VV čas 30leté wàlky o debrai se do Wlach, kde se neyprwé w Benàtkàeh nekolik let, pak w Boloni, we Florencii a r. 1634. vv Bimé zdržovval. VV Boloni podàwàn mu aufad učitelski na tam è jši Akademii : kteri ale nepfijaw do wlasti se wràtil a stai se no) slawnéjšiin češkim malifem. Cisaf Ferdinand III. powysil ho do stawu slechtického pod jménom Sotnowski zeZawofic. Jeho dila nemaji nic divvokého a nuceného ani pochleboého a loksawého, pina jsaoce prostoty, pfirozené kràsy a antiky. On se umél proméniti hned vv Carraecia, hned w Michal Angela, hned \v Rapimele, hned vv Titiana, hned vv Pawla Ve-
ronského, Imod vv Dominiehiniho. Guido Bheni wsak byl jeho neywètsim milàckem. Toto nàpodobcni wlaskych mistrùw tak stasine bylo, že casto i neyumélejsi z natele nebyli we stawu mezi jeho a técbto obrazy rozdilu ciniti- Jisty cesky slechtic, a znatel malirstwi, dal Skretowi jakysi obraz shotowiti, tento malowal jej slohcm Carracciowym. Slechtic nejsa tim spokojen s opovvrženim obraz Skretowi wràtil. Tento ned baje na to napsaw na skrytém miste obrazu swé jméno poslal jej do Wlach , kde wùbec za dilo Camicia drzàn byl. Po nekolika letech cestowaw slechtic cesky^ do Wlach, we Florcncii, ne-vvéda, tento obraz za drahé penize kaupil tim cilem, aby we wlasti swé Skretu zahanbiti a o tom pfedswédéiti mohl, že on jen wlaské pùwodniky odlikuje a naslednje nic wlastuiho wy nalezli neuniéje. Jak welice ale zapyfiti se musei tento ci-zotobaž ni k kdyz mu Skreta jeho jméno na tondo obraze ukazal ! — Chràmy Prazské pine jsau obrazùw tohoto pilného umélce. We farnim kostelc Svv. Martina jest od ného Jan Evanje-lista, vv jehož osobé Skreta sam sebe we 40 roku pfedstawil. Malo wal: i nàrodni pfedméty, k. p. Sw. Wojtécba, Zawrazdé-ni S. Wàclawa; Bohusl Balbino olejnyini barwami atd.
Skreta, N., syn pfedeslého, malif; nedostihnul wsak otce swého vv dokoualosti a slàwé kràsoumy.
Skreta, Maféj\ Cech, malowal r. 1685. prò kniže z Lobkovvie wr Raudnici
Slowàk, Mikulaš, malif w Praze, ktery se mezi [138—1445 rokem wy zna menai.
Smicheus, A «fon, Cech, naroz. w Praze 1704., zemf. W Launech 1770. CestowraI w Italii, od ného jest sténomalba chràmu Augiistiuského vv Proco wé.
tJ V
Smif (ném. Smirsch), J mi, Cech, we Widni, malif, owoce a inrtwé drùbeze; jesté žijici umélec.
S mi lek, Jan otec, a Jan, h'rit. syn, oba vv Praze, od r. 1630—!7 2. od nich jest podobizna Karla IV., potom roz-licné erby a zwifata.
S m u g I e w i c, Frani., Polàk , roden* z Warsa wy, malif za panowani Augusta, proslawil se historicko-nàbozensky-nii obrazy, okolo 1765.
Sobico, Jan, Ceeh, Pražan, okolo roku 1810; illu-minator.
Sobolewsky, rusky padobiznik z prwni polovvice 10 stoleti.
Sok o Io vv, chovvaocc Petrohradské malirské akademie, f 1791.
S o I a n s ky% Čech w Praze, okolo r. 1318.
So u k op, Matej, meštan staroprazsky okolo r. 1111.
S por k, Jan Rudolf, hrabé, Cech, biskup Adratsky^, suffragali arcibiskupa Prazskébo, wy^borni kreslic; po učni pozùstaly tusowané kresliny vv 7 swazcich we Strahovvské kuihowué.
Stachowic, Mìchal, Pokik, nar. w Krakowé 1768 , zemr. 1825. professor malirstwi w Krakowé, od Polakùw narodnim malifem aneb malifem narodnosti zwan^, a to pra-wem, nebo malowal wélsim dilem pfedméty ze slawonàrod-nich a polskyrh dèjin wzaté, k. p. Sobotky cili Oheiì Swato-jansky; Solnice Wielicské; Snémy Warsawské; Bitwu Bole-slawa III. s Jiodfichem V. ; Bitwu pod Bycioao ; Hrob Oycyz-ny; PowTstàni cili pfisaha Košciuškovva; Witézstwi na polich Bacslawskych ; Tabory polské atd. W bitwc pod Bycinau jeden polské wojak siiaw čepici z poleblébo Némcepsastéka-jiciho ni straši. 0 ostatnich obrazicb piše Pawel Cajkovvski „ze na nich od podkowck iskry sypiacych do cupryny juna-ctwem najezonéy, wsystko jest polskie." Obrazy tohoto nastra nalezaji se obzwlàsté w Krakowé, w kostele Dominika-nùw: Mucenici Sandomieršti (narodni predmet); w kostele Frantiskanském, u Beformatùw; a ney wice w sini Jagiellon-ské. Obširnejši jeho Zivvotopis wiz vv Bocuiku Tow. Nauk XII. w Krakowé 1827
S t aie, fan, Serb, rodem z Mitrowdc, iimfel we Widni, okolo 1821. na učeni se. Ačkoli jesté mlady byl, wsak zwlast-ni schopnosti w malirstwi se vvyznacil.
Stanislawljevvic, Jan, Serb z No wa Sadu, nar. 1816, učil se malifstwi w Pesti uPeského: zdržovval se vv Rime od r. 1839. kde 1811. dne 24. Ledna zemfel. Malowal Oswobozeni apostola Petra ze žalafe, za ktery obraz od Welkoknizete ru-skébo w Rime bywsibo 25 dukàtiìw dostal. Počal tež odliko-vvati prò toze ruské W. kniže 13 obrazùw Rapimelo wich, za 5000 rublùw w Rime. Do Pesti poslal kràsny obraz Pan-theonu fimského. Skoda nadéje plnébo mladika!
S t afina, Frant., Cech, Malo-Pražan r. 1728.
Stay, Mafiosiaw, Slavvodalmat z Dubrownika, malif, nawstiwil Pafiž za času Liidvvika XIV. ftim, Neapoli, Boloni ; vvràtivv se do wlasti w domečku wen z mèsta bydlel ko-chaje se vv samoté a we kràsàch malby.   Obraznost jebo jest
kwètatici, weselà, iislechtilà; formy feckého wkusu. U jeho vvnukùw nalezà se mezi jinyori obraz pfedstawujici hrdého starce an chlapeckowi (Milkowi) w kline jeho sedicimu kon-cetiny kf idei obstf ihuje. Obraz tento plny wdékiìw a sily wsickni umélci na prwni pobied za dilo Carracciowo wyhlasuji. Tarn se nalezaji i podobizny jeho rodiny: Benedeta Primi, Pierfranceska Staye a jinich. VVe chràme S. Maria di Castello jest od ného znameniti obraz we wclkém oltàfi. (Appendini)
Stroiriski, Jan, historicky malif 18 stoleti w Piatici.
Strychyf, Jo.s\, Cech z Kozolupu r. 1802.
Stryla, Jan, Cech, malif w Praze r 1348.
Su chi, nzojtéc/ii, r. 1S40, we Widni, podobiznik.
S u 1 k o w s k à, En., knézna, Polka, w Némce wièo wich Hist. Zpéwich jest od ni 8 obrazùw, a sice éislo 1, 4, 8, 9, 13, 14, 20,y26 zpolskich dèjin.
Sum, Cech, wr Praze nyni žijici, maiuje sw. déje.
Supera, fhadeus, Cech, w klàstefe Sedleckém byli od ného S. Benedict, Robert, Alberik, 14 pomocnikùw ajioi SS.
S w e t e c k f, Martin, Cech z Litoinéfic, malowal roz-licué wèci prò chràm Kapucinski wr Raudnici.
Switil, Josef, dekoraéni malif, w drubé polowicì 18. stoleti.
Swoboda, Edward, w Pesti, r. 1840. Srdccbol; we-zeni sena; ženska s larwau; dfhnajici prodawac sàdrowich figur.
Swoboda, Jan, Cech, naroz. w Turnowè 1737. Od ného jsau sténomalby chràmowni w Pfistaupiné a w Tismicicb.
Swoboda, Rudolf, we Widni. R. 1841. byli od ného w Pesti pfi wistawé: Zwifata we bromadé : kràwa a koza u studny; opatstwi Tihait u Blatenského jezera; Zbofeniny hradu Cesnek. •
Sycha, Cech, mistr a malif w Praze r. 1445.
Sikora, Hugo, ceski malif sta web, krajùw; mnicb praemonstratski, u Litoinéf ic faràrem. Ochotiiik-
S c e p à n k o, Cech, okolo r. 1445. wr Praze.
S e dri n, Iwaniv , Bus, professor a direktor Petrohradské akademie, krajolikàf jesté žijici.
S e d r i n, Sylwester, syn pfedeslého, tež krajolikàf.
Sewujew, Wasilij, Bus, historicki malif a professor na Petrohradské akademii, nyni žijici.
Š i m u n e t i, Illyr z Rjeky, wyucenec Benàtské akademie, našeho wéku.
330 SJawjansti
Šir, Frant., ceski posud ney schopnèjsi kreslitel na kameni, w Praze, rodili z Nowého-Mèsta w Jihlawském kraji, kridau kreslil: pp. Purkyné, Presla, Salafika, Jana Musa. Neustàwà posud zwlàsté podle Francauzùw se wzdélàwati.
Sic citta, Wùjtéch, Cech, naroz. we Chiudimi, podobiznik r. 1789.
S t é p à n e k , Cedi, Pražan, okolo r. 1318.
S tur, J urinu, malif w Krakowé, okolo 1605 , ucitel Theod. Lubieneckébo.
Taborski, Jan, Cech z Klokoéské bory, r, 1552. w Praze, slawni mecbanik, hwézdar a malif. Psal a obraz m i wyozdobil mnohé knihy zpévvùw k.p. wLauucch, wTeplicech, W Ceském Brode a j in de.
Teycek, Marlin, Cech, malif, našeho wéku, dostal dwakràte odménu, kreslil mezi jinimi obraz Saturna pfirodu co pannu odhalujiciho ku VVnešeiiosti Pfirody od Zdir. Polàka.
Teyn aneb Jan % Teyna, Cech w Praze okolo r. 1318.
T h e o d o r o w i c, Arsa, Serb, žil i zemfel, co malif , w Nowém Sade 1825. Neyslawnéjsi serbski ziwopisec; malowal mnohé chràmy, jako : w Bàji, w Novvosadé, w Alma-si, w Budiné, wZeinliné, w Mitrowicech, w Aradii, w Beckereku, we Wersci a jinde. Od tolioto umélce ney wice obrazùw se w nàrodu nalezà -, on malowal i podobiznu Dosithea Obradowice, Baice atd.
Tiasny, (snad Stastni?), Mataus, z Prahy, malif ži-wotokusùw, nyni w Brné.
T k a d 1 i k, Fnnt., nar. w Praze 17S7., malif ; w Prazské obrazàrné jest od ného Nàwrat S. Wojtécha do Cech
T k a d 1 i k cili K a d 1 i k , Frant., Cech, klassicki malif našeho casu a ucitel w temž uméni ; rodili z Budnan u Karlo-wa Tina, zemf. 183 (1) na suebotiny w 57. roce. Jeji Maje-statnost, eisafowna matka Karolina poslala jej na wyssi wzdé-làni do Rima, kde asi 6 let byl. B. 1836. byl ode Stawùw za feditele Prazské malirské akademie zwolen. Reysowal pfisné, malowal cistotné; mezi jinimi jest od ného podobizna Do-browského ; S. Ludmila knézna ceskà s jejim wntikem Sw. Wàclawem pfi službaeh božieh ; Kristus wluné Sw. Marie. Wiz W^klad ku Slàwy Dcefe str. 308—309. Muozi mu wytikaji pf ilišnau nàboznost a wàzanost ku mnichùm : nic méne w katolicko-nàbozenskich pfedmétech zùstane on wezdy jeden z neypfednèjsich mistrùw.
T o maš, z jehož štètee obraz S. Jana Evauj. a S. Wita cisaf Mathias prò Prazsky hlawni chràm welmi d rab o kaupil y a na oltàfi postawiti dal.
T o maš, Čech vv Tf eboni, malowal roku 1612. pohfeb knižete Petra Woka z Rožmberku tak, že wsecky tam pfi-toinné osoby z podobizen k poznani jsau.
T o m à š, cesky historicky malif, učil se pode Tkadlikem, nyni we Widny podobiznuje.
Tomeysl, Antonia, češki malif podobizen; rodily z Ivonopistè, w prwnich letech došel obliby, nyni žije znuze-ny. Genialni clowék.
Top era, Ma din , Cech, w Praze, okolo r. 1695.
Tovvora, Aiti., Cech av Praze, malowal pfibytky a nékteré oltàf ni obrazy r. 1787.
Tfebecki, ignee, Čech, naroz. 1727., malowal w Praze pfezdafilé podobizny w miniatufe, -j- 1780.
Trešnak, Čech vv Praze, od nčhož slavvny hrabé Aut. Spork r. 1721. malowàn byl.
T ver s k oj, Miku/., ruski malif dèjin, nyni žijici.
Ugrumovv, Rus, malif a professor naakad. Petrohradské; jesté žijici.
Valvasor, Jan TVeiga't, Swobodni pan w Krajinsku, kreslil nékteré kraje wojcwodstwi Korutanskcho, jejichž ry-tiny se nalezaji vv jebo knize: Topographia Cariuthiae 1688. w Norimb.
Wacek, Gastaw, Cech, z Kostelee nad Orlici, našeho wéku, vv Praze, malowal Patistewnika 1812. : oltarni obraz Panny Marie korunowàn.
Wàclaw, Čech, w Teplicich jest od ného pékny nesporni obraz
Wàclaw i k, Čech vv Praze okolo r. 1318.
W ar ne k, Alexander, ruski malif, nar. 1780. w Petrobradè.
Warnek, Eduard, syn pfedeslého téz malif tam.
Wasilewski, IV., rusky- malif pod Petrom Welikim.
W a ti e n uš, Jan, rodily ze Styrského Plradce, zdržo-Hal a oženil se w Praze r. 1698
Wecefik, Wàclaw , Čech, žil w Žatci r. 1719, malowal oltarni obraz Jana Nepmn.
Weleba, Wàclaw, Čech, kreslič w Praze, kde ser. 1777. narodil.  Wyziiacil se vv pfekràsnich krajolikàch-
W e 1 i s 1 a vv , Cech, malif w 13 stoleti.
VV e n e c i a n o vv, ruski malif a aud akademie Petrohrad-ské, jesté žijici,
Wesel, Jakob, malif we Kdàusku okolo 1765., pracowal i w Berlin e i we swé wlasti.
Witek, Cech, zdrzowal se we Widni r. 1795. W Cechàch vv Pofižanech jsau od ného: S. Pawel, S. Timutheus, S. Jan. atd. Které mezi 1764 a 1765 malowal.
W o d fi a n s k f, E., Cech, w Praze, kreslil Jana z Boha, a ctyry witézoslavvné bràiiy wystavvené Janowi Nepoin.
W ojàk, Jan, Cech w Mai op raze, kde r. 1615. se oženil.
Wolawka, Pawel, Cech w Praze, kde w dome Jana Alše, Rady nowého mèsta Prazského, do knihy album aini-corum swau wlastni podobiznu s nasledujicim nàpisem malowal : „Koho stesti wywysuje, — Nenadàle zbohacuje, — Ten ho bled* sobè wàziti, Kdos, odkuds, cos byl? pomnéti. — Na budaitci pamàtku, podobu obliceje swého, zahodiw se do pfibytku pana Jàna Alše, sedè za stolom, maje zrcadlo pfed sebau, sem tecT wymalowal, jsa tak uméni inalifskébo mi* lownikem a maje jméno Pawel Wolawka, rodem z Drasko-wic, a to léta 1598."
Wolkow, Theodor, ruski malif a diwadelnik, malowal diwadlo w Mozkwè, nim založene r. 1746—1761.
W r ah e c, Frant., Cech, roz. z Ceského Brodu, we mladosti byw stràzcem zahrad a roli otcowskych procitila w ném nàklonnost ke kràsoumé, nebo zde již co samouk wyobrazil okoli swého rodisté ku pfekwapeni swého otce, kteryz joj proto na malif stwi dal do Prahy. Malowal oltàrni obrazy. I w Bfetislawé malowal na wàpné i w oleji. Oženil se s malif-skau dcerait, kterà sama dobrau malifkau byla Zemfel r. 1779.
Wratislaw, Frant., hrabé z Mitrovvic, neywyssi dè-dicni Kuchmistr kràlowstwi ceského, pan w Dirne a Zalši, znameniti déjinni, krajolikàrski i podobiznicki malif. Cesto-wal téméf po cele Europe a nawstéwowal uméiecké akademie ku zdokonaleni se w malifstwi. Potom se usadil vv Cechàch we Staici wT Taborskem kraji, kde se posud po ném drahné obrazùw nalezà. t|i 1815.
Wrbek, (Verbeck), Jodok, Morawan we službe hrabéte Popola z Lobkowic r. 1682., malowal podobizny.
Wmìanski, malif wPraze podle jeho kroslin ryl Aut. Birkhart.
Zahradniéek, Jos., nyni we Widni malif ; vv Pesti
r. 1840. bylo od ného pàleni nhli ; mlym; r. 184-1. krajolik ze Styrska, a kralowského jezera u Berehtesgadeti.
Z b i s 1 a w cili Z b y š e k z Trotiny, Cech, malif okolo 1350—1360., malowal prò arcibiskupa Arnosta z Pardubic a pio Jana, Disk. Litoinyslského nabožne knihy na bélpuchu, pfedméty biblické, jenž swau auprawnosti, zewrubnjmi kres-leniin a harinonii barew nic sobé podobnélio w tom case nemaji.
Z ori Ilo, J., Polàk w Néincewicowich Hist. Zpéwich jest od ného obraz pod cislem 17. Zygmunt I.
Z u m z a n d a, Cech z Jindf ichowa llradce, podobiznitel wodnimi barwami.
Znkowa, Jan, podobiznitel we \*. idni r. 1838.
ZitawskyS Seòast/au, Cech rodily zJicina, fàdu prae-monstratského, jako faràf w Auhonicich dal taméjsi chràm okiàsliti a malowal sàm dwa obrazy prokoraubwe téhoz chràmu. Zemfel 1710.
v v
Žižka, Cech w Malopraze r. 1754.
ŽI u tic k^ Mikulaš, Cedi w Praze r. 1445.
II. R y t c o w é.
A f'anasiew Slaworus , ryl w medi podobiznu déjepis-ce Karam z ina.
lì a r t h o 1 o m a e i d e s, Ladi slaw, Slowàk, nar. 1751. w Kleno wei zemf. 1825. w Ochtiné, kazatel ew. cirkwe; reyso-vv al a ryl w medi zwifata, podobizny a mappy ke knihàm ce-skoslowenskyhn od ného wydanym, jmenowité kuPIistorii pfirody r. 1798. kde 10 rytin; pak ku Geographii 1798. kde 6 mapp, a ku Jos. PMavii O Walce Zidowské 1805. kde rytina mèsta Jeruzalema a mappa Palestiny od ného. W) ryl i swau wlastni podobiznu wydanau wT knižce Memoria Lad. Bartho-lomaeides, od jeho syna J. Lad. w Pesti 1828.
R e r k a, Ant. ; bratr Janùw, r. 1790 ryl we Widni pomnik Jožefa II.
Borka, Jan Nep., Cedi, w Praze, medirytec, nar. r. 1758. ryl dèjo a podobizny asi 83 kusy, k. p. Fr. Faust. Prochàzky ; tir. liwézdoliorskébo (Sternberka), Pf eni) sia Otakarall. wMiliné; htiim cili medili staroslawskau w Kràlobradském kraji naleze-ttau w Dobrowskébo Slawiné; mistrowskà pràce jeho jest «ozmluvva Peleowa s bobyni Athéne w Nejedlého pfeloženi Biady 1802.
Berkowec, Cech, zàk Prazské Akademie kràsoum, usadil se pak a pracowal we Widni
Bersencw, Iman, Slaworus, nar. 1762. w Si borii zemfel 1790. Ryl Jana Evanjelistu die Doni mieli ina, Pok usitele die Titiana.
Bès, Rudolf, Cech, we chràme Ursulinok vv Praze jest od ného narozeni Pane.
Blažko aneb Blažek (Blaschke), z pocàtku pfitomné-ho stoleti we Widni; ryl ràny S. P'rantiska die Bubensa; Uz-draweni pacbolete skrze Ježiše; S. rodimi dio Bafaele a mnohé vinéty prò Almanacby. Z nàrod nidi pfedmètùw podobiznu Karla knižete z Détficbotynskycb, kardinala a biskupa Ilolomu-ckého 1570f 1636.in oster. Plutarco Wien IS07. B. 3. (Rod z Dé-tfichowa teynu (Dietri chsteinuw), drži sedie staratisi in za potomka slawného Morawsko-SIowenského kràle Swatopluka jmenowité jeho syna Swatopluka (ném Zvveiitobolch Zwctoboeh), jejžr. 898. Baworsti Némci wMorawé jawse se sebau do Knrutan pfewedli, kdežmur. 898. dne 31. Srpna w meste Rantcsrlorfc, kràl Arnulf rozlicné statky a pausi wa k.p. Kerk (Gurk),Brezu (Friesach), Zilìcu cili Selcu (Zeltschach) kolébkii Détfichoteyn-skyxh darowaltim cileni aby jej k mlceni a k odfeknuti se pràwa na Morawu pfiwedl. Srow. Pojednàni : Der Grossmàhrische Kònig Swatopliik, Almherr der Dietrichsteine, in Wiener Jahrbucher d. Liter. 1818 B. 2. S. 14).
Bohàc, Tornaš, Cech, univcrsitsk^ rytec we Widni, r. 1764—1842: ryl prò Swobodnébo pana z Wunswic rodimi Kri-stowu. Pod Ježišem, Mariau a Annali eie se nàsledujici cesky nàpis : ,,Swatà Anno pritT k mé smrti s dcerkati i se wnucàt-kein, at nejsem zatracen," Byl i Jana Nepoinuckébo na praž-ském m oste.
Bonifacio, baiali** (snad puwodné Dobrodéj), medi-rytec ze Sibeiuku z Dahnatska nar. 1550, pracowal w Rime, kde r. 1586 obrazy na medi shotowil, které masiiiy, od Domin Fontanyho pfi postawenj wclikého obelisku potf ebowané, pfed-stawuji. Na jedné rytiné: Pastyfi pri Narozeni Pane, dio Tb-Zuccara, cte se: Noci Bonifacio Sebenicus fecit Ryl i koné a zwifata kràsné,
Borowskjr, G., okolo 1799. we Widni. Jeho rytiny wsak w Morawé se nalezaji.
Budinsk^, Joz., Morawan, našeho wéku, krajolikàf.
Budzilowic, ryl w dfewé rozlicné obrazy prò knihu Schweitzerischer Robinson v. Wyss 1842.
Cullar, w Pesti, ryl Miloše Obrenowicc.
rytcowé. 335
v
C t ih or, Jan Jaroslawj Cech w Praze ryl i 00 i. mappu kràlowstwi ceského.
v
Cadecky,  Ferii. Praemoostrat w Praze, ryl w medi okolo 1715.
Càslawsky, M.Jfri, Cech,mezi 1670—1700. w knize Pfedrahy Pok lad —jest od ného obraz Kittoé Ilory, i jinde ryl.
Cernin, Dan. David, wT Mei o man ci a we Wratislawé, ryl thesini pbilosophicam pio Otta Oliviera Podstatského ria niz 7 krajiìw Morawskych co bohyné wyobrazeny jsau a jiné wéci.
Cernili, Jan, (ném. Tscherning), syn pfedeslého me-dirytcc we Wratislawé. Dila otcowa jsau mezi 1631. až do 1678; synowa okolo 1715. Ryl erb kràlowstwi polského a mnohé chràmy i podobizn)r,
Cepelka, Frant. kroslic a medirytec w Praze, kde 1811, se narodil. Wyznacil se obzwlàsté we zrostlinàch, stro-mich a zwifatech.
Drda, Aut., Cech, Prazské Akademie zàk r. 1822. ryl Popisi Marie; S. Jifi; S. Jožefa $ podobizny Ant. Jaros. Pucbmajera atd
Drda, Josef, Cech, r. 1801. ryl w medi antické Torso (lllioncus) we Moichowské GJyptothece.
Dwofàk, Adolf, Cedi, rytec w oceli, r. 1838. we Widni. Dwofàk, Daniel, Cedi w »raze okolo 1701, ryl Mater dolorosa ; Jana kf e s ti t eie a Swaté.
Dwofàk, Samuel otec, Cedi, jenž r. 1629. \v Praze pracowal a tam i 1689 zemfel, wjrborny umélec. Ryl podobizny, S. Jana Nepom Ziwot S. Wàclawa na 41 listecb atd.
Dwofàk, Samuel syn a ucenik pfedeslého ryl Jana Nepom.; Jesus amabilis; Familia S. Wenceslai.
Emiikow, Slaworus, ryl podobizn) i krajowidy. Gerazimow,  Dem, zemfel 1770, ryl podobizny ru-skv7ch welmozùw a jiné. v
Giogowsky, Jifi, Cech, w rytiné jednoho jemné ry-tého lesu we Strahowské knihowné stoji : Georg. Glogow-sky inv. del. se. in 12
G o I o k t i n o w, Slaworus , jeden z neydùwtipnéjšich , nyni žijicich, rytciiw co do krojowidiìw; kiassickà jest jebo V) lina Kristus s uceniky na ceste do Emaus
G rek.o w, Mexander, kreslié a rytec w Petrohradé, nar. 1750. Ryl cisarownu Katefinu IL, Weliké kniže Pawla Petro-wice, nàzory Petrohradu.
33(5 Slavvjanšti
v
II avvio, Jos., Cech, w Praze r. 1 802, kreslil a ryl krajoliky
Ploroik, ErmmuSt pracowal 1550 wNorimberce, snad Cedi, ryl vàsy a sochy.
I Ir e be c, Bwron,, Cech, we službe hrabatze Sporkur.1744.
IIus, Peter, Cech aneb Morawan, r. 1571. sliotovvil ry-tiny prò Humanae salutis monumenta od Aria Montana.
Chotkowà, Isabella, hrabénka, r. 1775. ryla kraje Kar-lowarské a jiné pfedméty.
Iwanow, 6r., žil u konce minulého stoleti a u pocàtku pf itomncho. Ryl Narozeni Pane ; Wodospàd a krajowidy.
Iwanow, M,, w Petrohradé jeste žijici. Rytiny od ného jsau w Paniétinàch akademie r. 1822.
Iwanow, Timoth., medalif r. 1770. wPetrohradé zpù-sobny umélec.
J a c h i m o v i c z, Theodor, snad Polàk r. 1842. we Widni, ryl chràmyr, klàstery, ideale.
J ano ta, Jan Jih:, zpùsobny medirytec, naroz. 1747. W Cechàch, pracowal we Widni okolo 17 70. Nàkladcm kniže-te z Lištan (Lichtenstein) cestowal a ucil se w Italii, po nàwratu pak pracowal podle obrazùw7 jeho nàdherné galerie. Umélec wjfboniyS
Jareš, ryl we Widni r. 1824. S. Paunu.
Jašek, Pro kop, Cech, Benedikt in wBfewnowè, a pak Snperior w Polici r. 1706. ryl zde welikànskau sochu Sw. Panny.
Jelinek, Jozef, Cech w Kutné I-Jofc, kde minulého stoleti žil. Na jedné rytiné cistotu Jozefowu pfedstawujici stoji : Jos. Jelinek fec. Kutbergae.
Jirš, rytec i fezbàf forem w Praze r 1720.
K a c o 1 o w, Geigt (?), w Petrohradé, za casu Eatefiny. Byl podobizny, hrady, krajowidy.
Karkowsky, Michal, žil a ryl mnobo obrazùw Swa-tich pod Petrem W. w Rusi.
Kauko, /. b., zpominà se od Frenclaw Katalogu S b ir -ky hrabéte Sternberg-Manderšeida. I. 741. Ryl : Maly bube-nik, vv DražcTanech 1755.
K ob y lic, Kob lit z, ryl obraz 4 zenstiny s d i té tem podle Guerci na. Wice o nem neznani o.
Kojinsk^ (Coinsky), Eustach, we Widni, ryl podobizny.
Kolo (Koblo), //., Cech, w Praze, kde u pocàtku minulého stoleti žil. We knize Sy ntagma hist, gen. domus Wo-racziczkianae 1716. jsau tri podobizny z této rodiny od ného.
K o 1 p a k o w, Slaworus, žil minulého stol. Ryl càrownu Natalii, matku Petra Wel. ; podobiznu hrabéte Watwajewa a jiné.
Kolpasnikow, A,, Slaworus, zachowàna od ného podobizna knižete Alexandra Kurakina.
Koterba, Karel, naroz. w Tèsine r. 1800. Mà ucast-nost na Galerii dil Belvethru we Widni, wydané od C. Haa-sa ; dàle ryl Hermana a Tusneldu die Angeliky Kaufinannowy ; Madonnu; wAlmanachu: Gedenke me in, Wien 1814., jest od ného kràsnà rytina llozwity.
Kysel, E., medirytec okolo r. 1650., w anglické zemi sice bydlewsi a wsak pùwodem nepochybue Slawjan. Od ného jest kràsny^ obraz Oliviera Cromvella na koni.
Kysel, Melchior, Cech w Praze, ryl die Skretow^ch nàkresùw S. Františka z Pauly, S. Secundinu.
L e wicky^ (Lowicky), Mri, žil r. 1732. we Wratislawi. Ryl swàrné obraz Krista, Marii a Jožefa pfedstawujici.
L i b e n i c k f (Leibnitz), //., kamenopisec ; kreslil a wydal skupinu : Nechte ditck jiti ke mné.
Malek, Fr., ryl we Widni Psa sediciho an papir wT pys-ku nese.
Marci, Jan Jindfich, Morawan, nar. wr Jihlawé 1722.
Mark, Marek, Quiriti, nar. 1753. w Litawé na Mora-wé; ucil se we Widni ; r. 1793. byl audem akademie, r. 1811. zemfel. Nepocitaje mnohé jcdnotliwé vinèty a obràzky asi 20 w^bornyxh rytin zanecbal, mezi itimi : Maria se spicim d ite tem ; Zuzana w kaupeli; Diogenes a Alexander ; Herod ias; Cleopatra; Venus a Amor; sceny zlliady Homorowy; Rimšti cisafowé ; Napoleon; hrabé Jožef Tlnin atd.
Ma s Io ws ky^, umélec našeho wéku w Petrohradé. Ry-tiny od ného jsau w Pamètinàch cis. akademie 1S\0.
Merzalow, G. J , die Fiorilla w Petrohradé, minulého stoleti pracowaw si. Ryl podobiznu neznatne niéstanky.
Mik o vini, Slowàk, r. 1777. ryl nàhledy mèsta No-rimbeiku 37. listecb, in fol.
Mocky% Viti cene, Cech , w Praze r. 1716.
Motycka, Front , Čech, wr Praze r. 1S07., ryl hrady: Kopidlno, Lipntce, Raby, Michalowice.
Nowotny, Čech, krcslié a rytec, minulého stol. Ryl: Welikau tipu we Wysoké Wsi o Marànnské làznè : znamenita rytina! pak hrady Litice atd.
338 SJawjansti
O J oš éinsk f, Slaworus, rytec w oceli, ryl podobiznu A. F. Kokorinowa.
Ouchtowsky, Slaworus, ucenik a potom i and akademie Petrohradské. Poku 1814. byl w Pafiži, kde sobé slàwu umélce ziskal.
Outkyn, Mi àula», fcditel rytecké skoly w akademii Petrohradské a sice prWni slawjanského nàrodu, ant pfed nini cizozemci feditele bywali. Ode Wlàdy poslan byl kn zdoko-naleni se do Pafiže a do Anglicka. Ryl podobizny Metropolita Michala w Petrohradé, Karamzina, Suwarowa, knižete Ku-rakyna, Katefiny II atd.
Palcow, C», kamenotiskàf w Berline jesté žijici ; kreslil podobizny a déje.
Panin, O. S., Slaworus, o némz wizFiorilla wnialych spisech.
Per laska, Dominik, w Pesti jesté žijici, ryl Arkonu \\ noci we Wy^kladé ku Slàwy Boere; Polàka Chlopiekého; Milutinowice serb. bàsnife.
Petràk, Aloys3 ryl podobizny we Widni 1S42.
Pesek, Karel, rodily w Zitawé 1795, žije a pracuje posud wDražcTanech, potomek wyhnancùw ccskyhh. Byl krajoliky; swétozory; okoli Teplické w 21 nàhledecb; okoli Zi-tawské; Berlinske.
Pések, (ném. Peschke), Karel, rytec w Berline, nepo-chybné cesky potomek na konci 'K. a w pocàtku 19. stoleti.
Pieteš, Kristian, žil a ryl r. 1650w Kràlowci, stfedni umélec, snad Polàk.
Pobuda, W., ocejirytec žijici a prò knihkupce pracu-jici ; ryl 24 obrazùw k Wielandowym spisùm r. 1840, rodimi Cernohorcùw a mappy.
P o dolin s k tf) z pocàtku tohoto stoleti. wt Petrohradé , asi 1805.
Poletnfk, Po I etnie h, Polic ni k, ./. F. ryl od 1750 —1780. w Pafiži, mezi jirrymi : cisafownu Katcfinu II. 1776; Milek mstitel wsehomira; Milek odezbrojenj atd.
Popcl, Jan, Čech, nyni žijici, wybnrny fitec w oceli, od ného jsau obrazy w knize: Prag u. scine IJmgcbungen 1841.
PoradskyS Poratzky, w galerii Widenského belve-deru jest od ného ry tà wenkowskà zàbawa. Umélec našeho wéku.
Pucherna, A., kreslic a medirytec w Praze roku 1803
až 1810. ryl hrady: Hlawacow, Karlùwteyn, Konice, Kolo-déj, Libochowiee, Lobkowice, Wysehrad atd.
Puvarsky, ziwotopis jeho neznàmyjest, ryl dvvè hla-wy wychodcaouw a bystu wyxhodcanky.
Radziwill, Anton, kniže z Olyky a Néswiezc. R. 1815 bylk. pruskym Mistodržicim we Welkowojewodstwi Poznan-ském; jinàcc bydlel w Berline. Učil se w Norimberku ryte-ctwi od hrabéte Piallerà. Z jebo rytin jsau : Kniže prusky Jin-drich, Ferdinand, hrabé Mailer, kapebnistr Ilunnoel, baron Sydow, kniže Met terni eh, Bedr. Anciilon; 8 rytin kn Gotheho Faostu atd.
Ragusio, Paolo de, zlatnik a pcnézorytec, zDubrow-niku; konal swé uméni we Florencii w prwni polowici 15. stol. Na jebo medaliich se cte : opus Paoli de Ragusio.
Razwieska, honstancie, rozenà knèzna Lubomirskà, milowoiee kràsoumy, zaoàsela se i rytim we drubé polowici 18, stol. We Sbirce br. Stcriiherg-Manderšeida byla od ni ry-tina utésenà, bradatého starce pfedstawujici.
Regulski, F J., Polàk, we Warsawé, meda!ir cili pe-nézofezbàf, okolo 1795.
- V
Ri w o la, Stick., Cech, w Praze tuze dobry medirytec, r. 1716.
Rybicka, Josef, Cech, rytec, nasello wéku, ryl hrady Zebràk a Točnik k Wesnc r. 1836. ; Annu z Krakowa we Lwow-ském Slawjaniné 1837. a Swatopluka w Almanaehu WcsnalS38.
Rybicka, Karel y otec pfedeslého, rytec do uccie a medi.
Sedlecky, Haltazar Zigmund, nepochybné Cech, medirytec a ucenik Ondf. Pfeffela wAugspurku. Jebo Jelùty zpusob rytby cbwàlu zaslauži. Jesté žil r. 1767. w 71 roku jeho wéku.
S k ài a, Cech, medirytec našeho wéku, ryl obrazy we krizow^eh Kaplickàeb na Petrine u Prahy.
S k o r o d u m o w, Gabriel, Ros, wyuéenec Petrohradské akad. f 1792.
S o ko lo w, N.j Rus, medirytec, pracowal w Petrohradé r. 1750.
Soavìc, C. A. Cech, w Praze, r. 1758. ryl AnjelaStrazze prò Paolanské bratrstvvo.
StojskyS Bttstadi., Cech w Male Praze r. 1740.
S t r a h o av s kf, Bar toteme j, medirytec Ave Wratislawé, ryl rozliéné podobizny, 1721—1757.
340 Siawjansti
S u lima, Pawel, Bus (?) medirytec okolo 1S04, ryl obrazy ku slawjanské Mythologii od Ondf. Kaysarowa.
Sycha, Jif/, Cech, w Praze , ryl titolow;y list ke koize Balbinowè Plistoria SwT. Hory 1005.
Stétka, Slawiféck, Cech, w Praze, rytec žijici.
Teplàr, Atti., Cech, jesté žijici, kreslil podobiznu P. J. Safaf ika, W. Hanky, hrabéte Boscisewskiego a j.
Tolstoj, rtisky hrabé, rytec medalii.
Trmal, Zdenko Rudolf, Cech w Praze, ryl Jana Infestitele.
Wacka, Jozef, Cech w Praze nar. 1676. j 1795; poctén byl pomnikem w Nowoprazském hrobitowé.
W e s e 1 y Wojtéch, zdrzowal se jak se zdà wllorwatsku a Dalmatsku, ponèwadz w jedné horwatské knize in fol. ti-tulni list, s rozlicnyrni osebami a figurami, nyni we Stranow-ské knihowné w Praze od ného zhotewen jest.
Wladimirow, *S., Rus, w Petrohradé, medirytec jesté žijici. Ryl r 1S25. podobiznu knižete Miloše Obrenowiee.
Wusin, Dan., w Praze 1601—1682. ryl die Skrety,
Wusin, Jan Fr., wPraze téhoz casu; ryl podobiznu ci-safe Josefa I.
Wusin, Kasp,, medirytec w Praze r. 1695.
Z a r n k o, Jakuù, Polàk medirytec ; shotowil mezi jinym ziwotopis S. apostola Jakuba na 16 listech.
Z à s t e r a, Frant., we Widni žijici, ryì boj se Iwem, 1842.
Zega, Frant. Aug., (ném. Schega), Krajinec nar. 1711 W Nowém Mèste. Byl neyprwé zbrojif pak ry tee, pracowal we Mnichowé, kde podobiznu Woleoce z wosku udélal tak wyborné, že za dwornibo rytec 1738 pozwàn byl. Zega shotowil 18 medalii wojewody Baworské pfedstawujicich I do Wircburku, Dražifan a Widné pozwàn byl; zde udélal z wosku podobiznu cisafowny Marie Theresie. Jeden z jeho bratriìw nàsledowal jeho pfiklad.
Z e 1 i s k o, II'., Cech, rytec našeho wéku , w Praze žijici.
Z embe r a, J, kroslic krajolikùw a medirytec našeho wéku.
III. R è z fra fi s o e h a f i a lite i.
Arca, (Nicolans dell Arca), Mikulàs z Rakwe, shotowil z pàlené zemé ploskofezbu narozeni Kristowo pfedstawujici a oltàf we chràme S. Dueba w Renàtkàeb. Zdà se že on byb jenž rakew S. Dominika, od Mikulàse Pisana w Boloné zapo-
čatau, d oho tO W i I a odtod jméno deli'' Area dostal. Umfel r. 1494. Slawny Sansovino a jini jej wyslowné Slawjanem jmenuji.
Auliček, Dominicus} Cech, w Poličce r. 1734. naroz. rezbar, učil se vv Litomysli u Fr. Batčaka (?) a pracowal we Widni. Cestowal we Francauzkii, Anglieku, wRimé, kde w Akademii S. Lukaše prwni odmenu, a na to od papeže dementa XIII. rytirsky rad zlatéostrohy obdržel. Skrze jistého, za biskupa z Uher se wydàwawsiho kl anice, ztratil cele swé jméni ze 1200 zi. zàlezejiei. Naposledy byl mistrem modeliiw W porcelanowé dilnè w Nymphenburku w Baworsku. On udélal nejen mnobo kràsnyrh modelùvv ze hliny a z wosku, ale i sochy prò taméjsi wolencoknizeci zahradu.
Bélopotock^, Alexander, Slowàk z Orawy z Bilobo Potoku, rezbàr a kamenàf našeho wéku.
Brokow, Jan, Slowàk, 1652. we Spisské Sobote naro-zen. Usadil se w Praze, kde jesté socha Jana Nepom wkaplici domu Wunswického od Sysanga i do medi rytà, od ného se spatf oje. Pfijaw katolické wyznàni wiry, r. 1718. uinfel.
Brokow, Jan Ferd., syn pfedeslého, r. 168^. w Praze nar. Shotowil S. Trojici na wlaském namesti vv Praze, mnohé sochy prò most Prazsky a jiné.
Brož, A., Čech, fezbàf našeho wéku w l'raze.
Cerowrsky% Wàclaw, fezbàf drahyeh kamenùw w Praze , okolo 1774.
Denich, Jan Joz., fezbowal w Praze okolo 1717.Zemfel we Illohowé we Slezsku r. 1737.
Dlauhjr, Frant., kamenofezec, vv Praze 1751.
Doma nek, Ant. Mai. Jos. nar. 1713. we Widni, nepo-chyboé z ceskyeh rodičuvv, učil se u Donnera, proputowal mnoho krajin, proto se dila od ného we Fraiicauzieh, w Anglieku, we Spanielsku a w Nemcich nalezaji. Pro francauz-skau kràlovvnau Antoiuettii shotowil hraci stolik ze skamené-lébo dfewa se slupci a broncovvinami. Patri k neyznaineni-téjsini uméleùm.
D u n a j s k y, Wa wrìn ec, SI o wàk z L ibéto vé, naroz en 1782., -j- 1836. Socha S. Magdaleny we chràme Libétovvském jest jeho areidilo. Ostatile wiz o ném Wyklad ku Slàwy Deere str. 309.
Gordejew Go rde wie, Feodor, sochaf w Petrohradé w prwni polowici minulého stoleti, byl Professorem WT taméjsi akademii fezbàrské.
342 Slawjansti
v
Hanuš, misti*, Cedi, slawny^ hwézdàf a professor w Praze; r. 1490. shotowil pooioci swého zàka Jakuba, midlier-né hwézdàrské hodiny, které posawad na radnici staromést-ské ku spatfeni jsau a sotwy kde sobé rowné maji.
Chlàdek, Jan, Cech, nar. weSlanéui, hotowil sochy prò hrabé Waldsteina a wice oltàf ùw prò chràmy. Wyznacil se obzwlàsté w malycb figuràch. Unirei 1788. w Turnowé.
Iwanow, Archip Matwejewic, and a rada akademie Petrohradské, pod cisafownau Katefinau II. až do r. 1805. Shotowil sochy, ploskofezby a bysty ruskych panownikùw.
JabIonski, Polàk, fezbàf a stawitel, rodem z Krakowa; ozdobil wviiowéjsicb casich détta! we Gnézdnè.
Jakub, Cech, déd slawného Weleslawina dlezeny; w Kutné Hore, potom r. 1540—1516. w Praze, kde od jednoho obywatele jeho domu, jehož newinnau ženu zastàwal, kopim probudnut byl. Jeho fezby nalezaji se w Kutné Hofe.
Janek, Cech, nadehàzi jeho jméno w protokole umélcùw we Praze okolo 1348.
Janko, pf ijmim M alf, w Praze r. 1342. zpominàse w protokole téhoz roku.
J a r o š, Tom às, sia wnf li tee, obz wlàsté z wonù w w Brìi é-W drubé polowici 16 stol. bydlel w Praze. Jeho dilo jest we, liky^ Zigmundowsky^ zwon na katcdralni wézi w Praze, krasnimi litymi obrazy ozdobeny r. 1548. Lil i wice zwonùw a litin.
J eleni us, yjgmund, fezbàf forerai w Bàslu w 16. stol. fezal we dfewé mnohé pfedméty.
Jindra, Martin, slawny uméleckf Iitec w Klatowé w Cechàch okolo 1579.
Kaborek, Jan Jožef, otec i syn, oba u pocàtku pfi-tomného stoleti w Praze pracowalt
Keynowsk^, Leopold, Cech, kamenofezee, r. 1758.
Klinkoš, Jrlim a Martin, Cechowé, zpùsobni litco-wé w Praze, onen r. 1734, tento 1794.
Klot, Swobodn^ pan, Slaworus, shotowil skupinukoiù s wodicem prò admiral itili plac w Petrohradé.
Kozlowsk^, Slaworus, fezbàf wyucenec Petrohradské akademie, umf. r 1S02.
Kristan (Cristian) w Praze r. 1348.
K rum per, Hieronym, Cech, w Praze, w II. stol. Jnié-no jeho nachàzi se we knihàch malifského bratrstwa.
K r y I o w, slawny fezbàf našeho času w Petrohradé. VVzdè-lal se U a ki ad e m Wlàdy w Rime, kde neobyéejné dary ducha wywinul. Zde zhotowil na zàdost welkoknizete Michala we-likanskau sochu, Ilektora, a již pfedtim bystu alabastrowau samého welkoknizete. Pak hrobni pomniky Kutusowi, hrabèti Kutaisowi atd Jebo neywétsi dilo jest nàdherné Mausoleum DmitrowiDonskému, oswoboditeli wlasti ze jha Tatara ,v R. 1825 wràtil se do Petro wa kde mnohà mistrowskà dila shotowil.
Kudera, Mat. Ant. Čech kamenofczec w Praze 1668.
Kun c Kun co, fezbàf, jeho jméno jest w protokole Prazském r. 1348.
K ii n i c o w a, Maria, Slezanka.
Laška, Hadriau Ziguiuud, Cech mestali staroprazsky, okolo r. 1726.
Lazar, Wàclaw, Čech, nar. w Plzni, shotowil minulého stoleti kràsuà dila z alabastro prò Wrtbowskau rodino; i w Lukawci se w yborné sochy od ného nalezaji.
Lokaj, Frant. Čech, w Praze okolo r. 1808.
Mal i ns ky, Joz., Cech, wjHiorny fezbàf, nar. w Br-nanech 1756., \ 1816. Od ného jest model hrobu S. Norberto na Strahowè a anjelé na ném; pomnik biskupa Diooysa we Stare Boleslawi.
v
Maly, Cech, jinenowany^ w protokole Prazskych umélcùw r. 1348.
Maria, Fedorowna, cisafowna Ruskà, matka panujici-lio nyni cisaf e Mikuàse , w fezàni drahych kamenùw , kolku w a peceti welmi zbéhlà. Ona shotowi'a podobizny cisar-ské rodiny, co kameje (Caineen) s welikau snadnosti. Roko 1820. podala ji k. Akademie kràsoum w Boriine diplom, co swému audu, ree pfitoui držel sàm kràl, co protektor Akademie. Wznosonà uniélkyné odowzdala akademii zlatau meda-Ili s podobiznau cisafe ruského, pod niž stoji jméno pùwod-kyné: Maria F. Na drubé strane jest oltàf se zoaky cisar-stwia nàpisem: „oswoboditelinàrodùwAlexandrowd poželma-nému" U spodku stoji 10 Brezen 1811. Druhy pamétny pcniz pfedstawuje Pawla I. Zomfela r. 1828.
Marto s, Iwan Pctrowic, ucil se w Petrohradé, cestowal W Italii a Francauzsku; B. 1794. byl professorem Akademie Betrohradské. Jeho slàwa doma i w eiziné tak rosila, že jej Alexander cisaf titulem generale poeti!, jiiii pak za soka Cauo-wy a Thorwaldsona jej wyhlàstli. Jebo dila jsau mnohà, zwlàsté w Petrohradé, w Petrodwofe a w Pawlowsku.  W Paw-
34-1 ISlawjansti
lowsku jest pomnik welkoknèzny Alexandry, kterak k nebi cliwèje, mi llymeii ji nadarmo zpàtkem drži a pochodni zahà-ši. Prawé arcidilo, pine kràsy a blaboméru. Ri 1804« shotowil z medi w Mozkwé pomnik slawnym pfàteliìm Mininowi a Pozarskému, ktef i z pocàtku 17 stoleti Rusko ode zkàzy ochrà-nili a dùm Romanowsky na trini pozdwihli. (Tento opsànjest w Pfiloze zur Jenaor Literaturzeitung 1801. c. 07). Tento utéseirjf pomnik bohužel na zmar prišel r. 1812. pfi olmi w Mozkwé. R. 1S29. pomnik broncow^ knižete Potemkina ; r. 1831, bàsnif e Lomonosowa. -f 1S35.
Max, Emau., Čech, mladši bratr, nyniwRime: Arch-anjela Michala pro dimi slepyxh ; Sw. Katefinu polowypukli-na; Mozart.
Max, Jožef, Čech , starši bratr, učitel wzorkowàiri u prùmyslowé Jednoty w Cechàch. Pracowal wzory k podstaw-ci Pfemyslowa pomnik u na Stadickém poli 1841. Pracuje nyni ze hliny ceskà knižata a kràle.
Mikes, jinàce Mikulaš, Čech, žil w Praze okolo r 1348.
Mikš, Jan, Čech, nar. 1765., hudebnik a woskowjr obraznik, pracowal w Draždancch.
M i r o w s k f, IVaclaw, Čech , w Bawof idi pracowaw-ši ; shotowil kaza telnici we chràme S. Tiburtia we Strau-binku.
N e e e r, Jan, fezbàf, zemfel jako wojensky stawitel w Polsku. Otec Kašpara Necera.
Ne jedi}*, Jan, Čech, litcc r. 1524.
Obročki, Jan, Polàk z Halice, na konci minulého stoleti. Znamenity umélec, jeho dila we chràmich jsau pina milostnosti.
Obry% Ant., Čech, w Praze, okolo 1740.
O r 1 o w s k y, Boru Iwanotvlc , slowutny fezbàf slawo-ruski, narozen W manstWi, ucil se w akademii Petrohradské; r. 1822 cestowal do Ilimu, kde pod slawnym Tliorwaldsonem se wycwicil. Nawràtiw se do Petrohradu 1829. toto mèsto mistrownymi dily ozdobil, jmenowité sochau Kutusowa Smo-lenského ; poprsiin cisafe Alexandra Byl professorem w akademii, f 1S37V
Pacàk, Čech, w mèste Chrudimi, u prostfed nàmésti jest od ného socha Promènéiu Pane, niistrné wyhotowenà.
P et fieli, Frani., naroz. 1770. w Tf cimici w Cechàch; 1795. stal s e dwornim fezbàf em w DražcTanech, pozdéji i
professorem na tamejši akademii. W jizdàrné DrazcTanské jsau od ného slicni koiiowé, w pfirozené welikosti.
P e t f i c h, Fcrd., syn pfedeslého, nar. 1798. W Ilimé byl w dilnici Thorwaldsonowé. Pamatnéjsi z jeho dil jsau 1823. den a noe; Belizàr; Kristus; anjel smrti atd.
Petf i k (Petrus), w Praze r. 1348
Petrowic, Dimitrij, Serb, z Baje, znamenit}/, jesté žijici fezbàf cili sošnik. W Pestanské wystawé r. 1841. byla od ného Illawa Spasitelowa z medi
Pimenow, Mik., syn tež fezbàf e w Petrohradé, nar. 1813., ucil se tam a cestowal w Némcich a w Italii.
Pokorny, IVojtéch, Čech, délal obrazy z wosku, f w Praze r. 1794.
Poltawcew, Slaworus, w Mozkwé. r. 1839. shotowil kràsnau fezbinu , rakew ze stfibra 280 liber ztiži, k cho-wàni w ni zùstatkùw Swatého, prò katedrali Kazanskau.
P re hai, Jan Wàclaw, Morawan z Kroméfize , naroz. 1744. ucil se od otce, jenž byl fezbàf em biskupa Olomauck t'ho; pozdéji nawstiwil akademii Widenskau. R 1771. usadil se w Jihlawé , zemfel 1809.
P r o k o p, Filip, Čech, z Kralohradeckého kraje, nar. 1719 ; již we mladosti jewil neobycejnau làsku k fezbàf stwi. U otce se wyucil sewcowstwi, potom stolàrstwi a teprw we Widni fezbàf stwi. Z jeho mnoltych praci jen nékteré udàme: skupina Aneàse s Ancldsem w Schonbruné pfi Widni; odlika medicejské Venuše prò Swob. p. Palugyayho w Presowé, bys-ta cisaf e Františka w Pestanském Museum. "f" 1811.
R a dal j a, Frane, Slawodalmat w Dubrowniku, mnich fàdu Frantiskanskébo, žil za casu papeže Sixta V., od nehož tak milowàn byl, že ho chtél Kardinalom uciniti, kdyby pràwé W klàstefe Slanském nebyl ninfei Benedetto Orsini wlasky spisowatel, nazySvà jej „egregio scultore.*4 (Appeodini).
B a p o z (Rapoš %) , Ferd. J., Čech z Umlowic, okolo 1525., shotowil oltàf e w Schenkenfeldené w Rakausich.
R e y s e k , Matau» , Čech, Rector Teynské skoly, fezbàf a kràsostawitel znamenity\ Zdrzowal se a pracowal w Praze mezi rokem 1475 a 1193., kde wézi stawél na pfiko-pich za kràle Wladislawa, dàle chràm Barbory w Kutné Ho-fe s welikau pocbwalau , acpràwé stawitelstwi nikdy se neu-éil ; hojtowil i ponmiky.
Ropàc, Angustili, Čech, rodily z Krumlowa, chowattec
Widenské akademie; r. 1794. a 95. pracowal we škole Zau-nerowé na pomniku cisafe Leopolda II.
StranskyS Jan, rezbar a stawirel, okolo 1730.
Stràzryba, Véne. » Cech , sta wel kašnu čili studim w Launech na namésti ozdobenau rozmaoitymi fezbami a so-chami.
Seràk, Edw., r. 1842. we Widni: Polšti kupci; Bachus a Satyr ; Madona ze slonowiny
Slanhofsky^, 71 J., Cedi, die jeho nàlezku wypra-cowàna jest kràsnà socha w ulici Stèpànské w Nowem-Mésté Prazském.
Š t e f a n u t i, Illyr z Rjeky, wyucenec Benàtské akademie , našeho wéku.
Teyn, Jifi, Cech, méstan, w Praze, okolo r. 1732.
Treskoma Slaworus, w Petrohradé, nyni žijici.
Wanék, Čech, w Praze, okolo r. 1348. mistr w fez-bàrstwi.
Wenes, Frani., Čech, z Wykletic, žil a oženil se w Praze r. 1692.
Wesely^, Wàclaw, Cech, wr Praze, shotowil r, 1843. sochu Luthera pfedstawujici, znamenitau.
Worowec, Stépàn, Čech, ze Starého-Sedla, nar. 1699., wyucil se fezbàrstwi il slawnébo Jana Brokowa w Praze r. 1699.
IV. Kràsostawitelé.
v
Batista, Wojtécli, Cech, w Jici'né stawitelem; zemf. r. 1751.
Bazen o w, Rasiljewic, w Petrohradé, aud akademie taméjsi, zemfel 1798 , jako mistopfedsednik cis. akademie kràsoum. Budo wal mnohé wefejné stawiny; shotowil wzor k oprawé Kremlu, wsak neuskutecnényS
Beneš, Čech, naroz. 1431 vv Launech, f 1537., wy-stawil na hradé Prazském palàc kràle Wladislawa; dostawil tak feceny^ spanielsky^ sài tamž, pak stawél chràmy. Wiz o ném Balbin. Mise. Dee. I. L. 3.
Bezkoj, Bezky, Bus, stawitelskjr mistr, žil 1763., shotowil mnohé wefejné budowy, nowé nàstroje a machiny, jako i ostrowtipnà diwadla pfi priležitosti uzawfeného poko-je s Turky r. 1775.
Brylow, Alexander, Bus, professor architektury w
Petrohradé; stawél r. 1833. kràsné Michailovvské Diwadlo; i podobizny maiuje.
Con vai, Frant., kràsostawitel w ceskych Budéjowi-cich okolo r. 1647.
z Daupowa, Jifi, Cech, okolo 1114. wodostawiteL Wjadislaw ceské knize powysil ho do slechty.
Drah}*, Joz<f, Slezàk, mestali a stawitel w Tèsine. Jeho dcera wdala se za stawitele Champreza, okolo r. 1790.
Baiala, Cech, jesté žijici, stawél w Praze Konwikt u Piaristiìw atd.
Glinka, Slaworus, kràsostawitel we službe ruského cisaf e, ucil se neyprwé w Petrohradské akademii, pak w Italii , kde plàny ze starožitn^ch staweni kreslil a wzal, jmenowité z Mausoleum Hadrianowa a Augustowa. R 1825. opét domùw se wràtil.
v
H a 1 i f e k, Jakuh , Cech, cis. kràl. dworni stawitel a méstan Pražsk^; j* 1751.
Holaubek, Mik., Cech, stawitelskj* zpràwce pfi staweni chràmu S. Vita w Praze; "f 1355.
Ira, Čech, r. 1509. stawél hrobitow w Zemèchtt, die nàpisu tam na starém kameni.
Iwanow, Alexiewic, professor stawitelstwi w Petrohradé; r. 1760. byl w Rime. Že slabého zdrawi byl, nemohl pfi stawenich ucinkowati, jeho dila zàlezeji w nàkresich a plànech. f 1802.
Jaropkin, Slaworus, setnik, žil w prwni polowici minulého stoleti On založil r. 1730. w Petrohradé, pfedmésti Wasili-ostrow ; fidil staweni chràmu Sw. Panny Kazanské; Zemfel r. 1748.
J e d 1 i c k a, Cech, ucinil pian k Rohdaneckému Kanalu pod cisaf em Jozefem II.
Kan k a, Frant. Max., Cech, w Praze, we druhé polowici minulého stoleti. Dowzdèlal se w Italii. Po nàwratu bu-dowal chràm Salvatora we Staroméstské jezuitske kollegi ; Klàster S. Kateiiuy s cbràmem w Nowém-Mésté Prazském; Hrad hrabéte Centina we Winafich ti Prahy.
K1 i n S k f, Jan Bohumir, naroz. w Nowém-Mésté w DražtTanech ; zdrzowal se nekolik let wr Praze co mistr kresleni, putowal do lliinu r. 1793—1795. R. 1827. byl stawitel-skjhn Radau wUImé. Shotowil pomnik Schillerovvi. Psal pokus o harmonii budow a krajo widùw. Mezi jeho zàckami w kresleni byla i éeskà hrabèoka Pachtowa.
Kokorin, Kakarinow, Alexander, Slaworus W Siberii nar., ucil se w akademii Petrohradské ; po cestowàni stai se Radati, professorem a direktorem akademie Stawitel piln^ a mnohostranné wzdélanjh On shotowil pian k budowé akademie na prawém bfehu Newy, jehož saumérnost a kràsa ku podiwu jest. -j- 1771.
Kotli k, Ondfej, Cech, pod jeho zpràwau pokracowà-no we staweni, metropol, chràmu vv Praze r. 1380. pod cis, Karlem IV. Ze wdécoosti a ku zwécnèni jeho jména posta-wen mu slaup na galerii toho chràmu, s nàpisem : ,,Andreas Kotlik quartus magister Fabricae 1380."
K r a b i c e , Bene s, z Weitmile, Cech , stawitel sky zpràwce pfi staweni chràmu S. Vita w Praze, 1355—1375., psal i kroniku.
Križ, Cech,y w Krumlowé, bratr Jana Stanka.
Kwéton, Cech, r. 1474. stawél hradni wèzi w Tuho-raze, jakž to tain nàpis na kameni swé d ci.
Lobkowic, Jan, Cech, naroz. w Madrité r. 1600.; potom jakž w fàd Cisterciensky^ wstaupil stai se opatem a naposledy biskupem we Vigevano. Stawitel a žnatel mathe-matiky w^borny^, jehož radu pfi staweni pewnosti potfebo-wàno. On upcwnil Prahu a j ina mèsta. Psal mnohé knihy, k p. Cursus mathematicus 4 Sw , prwni dil obsahuje: Mathe-sis Architectonica,
Lobkowic, J fri, Cech, Swob. pan a zakladatel klàstera jezuitského w Chomautowé, shotowil nàkresy ku staweni tohoto klàstera.
Loranic, Martin, Pražsk^ kanownik a zpràwce staweni chràmu S Vita r. 1455.
Michaelis, Pasqua'e , Slawodalmat w Dubro wniku , kràsostawitel r. 1484., ozdobil swé rodné mèsto mnobymi budowami, on stawél Pevvnost u pfistawu morského; klàster Dominikanska, jako nàpis svvédci : Pasqualis Michaelis Ragu-sinus plttra ingenio clara inveniens anno 1485. (Appcnd.)
Michailow, Mata'is, starši bratr nàsledného, cwi-cenec PetrohradskyS R 1794. obdržel zlatau medalii co odmé-nu; konécnè byl professorem akademie.
Michailow, Ondfej, Slaworus, wycwicil se w Petrohradské akademii. Již mladého pojmenowala akademie audem, a nedluho i professorem.
Milo né g, Petr, Rus, we 12 stoleti, stawél tak fece-
nau Kamcnnaii stèrni w Kyjewé u hfehu Dnépra, k udiweni saucasowciìw ; pak chràm Wstaupeni Pane w Nowgorodè.
N e t o 1 a, Petr, méstan Prazsky* r. 1709.
Ncwole, Jan, Cech, našeho wéku, w Praze kràsostawitel.
N i k i t i n, Alexander, ^ Slaworusky* šlechtic, r. 1816 w Petrohradé nar. 1834. byl w Kimé, kde stare Forum Romanum die zrutin tak pfedstawiti hledél, jak puwodné bylo. K wy-konàni toho poslal mu cisaf Alexander 200 dukàtùw.
Pan, Jozef, Cech, nyni w Pesti, kreslil nàstin k Sa-lawarské kaple. v
Pane k (Panecius), Jan, Cech w Praze 1694., r. 1702. stawél we Starém-Mésté chràm S. Jakuba, nimž sobé slàwu ziskal.
Petr z Brachawic (snad z Prachatic ?), jedenzonéch mistruw, jenž chràm Stépansky* we Widni stawéli. On stawél wézi až do r. 1429.
Popelka (ném. Poppelken), Kurt, zpominà se w dé-jepisu mèsta Brema s welikau cti. On zde stawél gothickau Radnici, dokoncil Dóm, r. 1440., die jinych 1502.
P r o š e k, méstan Prazsky", f 1779.
R a d e c (z Radce), li àctaw , kanownik hlawniho chràmu Prazského, pod jehož zpràwau druhy? dil tohoto chràmu r. 1392. stawèn byl.
R ù ž i c k a, Jakah, Cech , opat Sedlicky1, r. 1731. stawél klašter tamž, jemuž podobny^ sotwa se w Cechàch nalezà.
S č e d r i n, A poltmi, rusky* jesté žijici architekt.
Stanko, Jan, Cech, r. 1407 stawél chràm w češkem Krumlowé.
S t a r o w, Rus, wyucenec Petrohradské akademie.
Uprawda, pf ijmim Weliky (lat. Justinianus), Jiho-slawjan, rodila z Wedriny r. 483—565., ney starsi a posud jesté nepfewy^Seny4' slawokfestansky stawitel. O jeho dilech a stawinàch již jiode jednàno; zde toliko jesté dùkazy toho pfi-wedeme, že on nejen milownikem a ochotnikem, ale sku-tečnjhn a wycwiceny^m umèlcem w architektufe byl, a to tak wy^bornyTn, že ney wétsi kràsostawitcle swého času, slawného Anthemia a isidora, pf ewy^sil a dàwanau jim w auzkosti radau zahanhil. Prokopius wsudy piše, že on osobni podil bral na wsech budowàch, nim nafizen^ch. Srow. Prokop. de aedif L. I. C. 1. : „Pfi staweni chràmu Zone počali se pilifo-wé oblaukùw pod nàramnjhn bfemenem pukati hrozice zfice-
350 Slawjansti kràsostawitelé.
nim : Anthemius a Isidor stavvitelé pospiehali w ney wètsim stradili se zpràwaii k cisafi, nesklàdajiee zadrti nadéje we swém uméni. Cisaf ryclde okrauhlost oblauku dokoiiciti kaže, fka: že potom oblaiik sàm sobé podporau jsa, ani piJifùw potfe-bowati nebude. Umélci rozkaz ten i hned wykonali ; rdda.uk do nebeské wv/sosti wyweden, stai se celistwymi a zkušenost potwrdila prawdu dané rady." — L. I. 4. ,,Uprawda wystawil cbràin wsecb Apostoluw weliky a nàdherny. Nàwrh a obrys tento udélal : dwé prime càrky wyznaceny, které se w prostfedku wespolek sekaly podobu kfiže pfedstawujice. We stradisti stala swatyné. Stfecha stojic na ohlaucncm klenuti zdàla se w powétfi wiseti bez podpory ačkoli neywétsi pewnost mèla." — L. V. 6. ,7W Jeruzalemé dal Uprawda chràm llobo-rodice na neywyssim chlumu budowati a mimo jine jeho šira-kost i dlauhost pfedepsal. Toto Uprawda Jidskynii silami a uménim wykonal : pobožna diiwèrnost napomàhala jeho rady a skutky. Obtižnost dila plodil >mu péce. " L. 1 C. 3. „Upraw-da tolik a tak kràsnyxh i stwostuteli chràmuw nastawél, že kdyby kdo jedenkaždjr z nich obzwlàsté powazowal, s podi-wenim domniwati se bude, že on nic jiného délati nemusel, eeìf cas swého panowàni na nic jiného newynalozil, mysl swau nicim jinymi nezanepraziìowa], než timto dilem." Row-nau praktickati zpùsobnost w archi tek tur e ukàzal nàs Uprawda i pfi staweni hradiiw apewnosti; pfi pewnosti Dara Pro-kop II. 1. opisuje nejen wubec jebo rozkazy a nàstiny na ce-lost dila, ale obzwlàsté i na jednotliwé zdi a stény, wéze a basty, jejich miru a forum a jiné podrobnosti se wztabujici. Slušne tedy byzanticky cili Uprawdow skf tento slob slawjan-skym nazjrwati muzeme, nechfby jej Uprawda od sw^ch in-doslawjansky^ch pfedkuw bylzdédil, anobi sàm wymyslel.— Tento nesmrtclny^ dobrodincc Europy byl ale nejen kràsosta-witelem , zàkonodàrcem, hedbàwozdèlàwatelem , nj/bržimii-drcem, bohoslowcem a hudebnikem. On složil do muziokjWdi not feck^ nàbozny^ zpèw Tmpariam, o bozstwi Pane, ktery^ feckà cirkew pfi službaeh božicb po dnes zpiwà. Ostatile ne-musime zapomenauti, že péro néktcrych feckych a fimskych déjepiscùw, anobrž w pozdejšich spisech i samého Prokopa, pfiopisowàni charakteru Uprawdowa nezfidka nàrodni zàwist a nenàwist wedla, kterau to mrzelo, že tento cizonàrodni Bardar na tran se wyswihnul a na ném tak znamenite wéci konal, tak jako to posawad nèktefi cizinci wystati nemohau
umélci. 351
aby Slawjané néco Welikébo w bistorii mèli a SWfm jme-nowali.
Wirch (snad Wrch?), Jan, nar. 1732., stawitel; bu-dowal 1761. arcibiskupskau residenci w Praze.
Wlasti Petr, stawél chràmy we Slezské Wratislawi, w kràsném a nàdherném slohu, jmenowité tak feòenau Sand-stiftskircbe. (Wien. Jahrb II. 68.)
Wolkow, Rus, wyucenec Petrohradské akademie, Zemfel r* 1803.
V y
Zelenka, Frant., Cech, méstan w Praze r. 17S7. Z e m e o w, Rus, ucd se w Italii pod Petrem Weliky^m.
D o d a t k y,
Pfi neynowèjsich wy^stawàchw Petrohradé byli dila nàsled. slaworusky^ch umélcùw: B a s in.
Bruni, malif biblickjrch dèjin. B udì in, malif podobizen.
D e m i d o w, histor. malif : malowal ruské kniže WroI-chonskjr r. 1610. w boji s Polàky. Demuta-Malinowsky\
D u b o w i c k à, slecna, krajowidy Italie a Sweycar. Dosi, malif podobizen.
G a j wazowsky^, malif; nàhledy Neapole; jeskyné; morskà baufe.
Chrucky% krajoliky.
Kapkow, malowal: Alcibiadesa z hoficiho domu uti-kajiciho.
K a r i c k f, malif : Diogen w sudè. Kudinow, architektonicky* kreslic znamenit^ : chràmy a hrobitow w Pompeji ; palàce.
Masojedow, malif : f iinsky^ masopust (wyborné). Swinin, Paul Petr o wìc, kreslil obrazy Ruska. Suchodolsk^, malif bitew.
W o r o b j e w, malif : nàhledy z Palestiny, Jeruzalemu, mrtwého Mofe.
Sa u čet zde ohsazenych umélcùw slawjanskych:
Mahrùw       - - 507.
Kytcuw         - - 115.
Bez bar iì w      - - 78.
Krasostawitehìw - 49.
Auhrnkem 749.
V. Slawjanské pfedméty od cizonàrodnich umélcùw shotowcné.
Alexy, Karel, we Widni, fezbàf., bystu jeho Exc. c. k. starnino a conferencnibo ministra hrabéte Kolowrata.
A m m eri ing, Bedficti, malowal Arcibiskupa Strali-miro wice.
z Arra su, Matej, francauzsku kràsostawitel, stawél pod kràlem ceskyhn Janem r. 1344. chràm S. Vita w Praze, w jehož staweni pak pokracowal Petr Arleri, syn Jindficha z Gemundu.
Barabàs, Mikat., Sedmihradcaii, w Pesti malif : malowal 1831. generale Kysclewa, nékdy adjutanta ruského cisa-fe; generale Starowa a mnoho jiiiych Busùw; r. 1839. knéz-nu a kniže z Listali (néin. Licbtenstein) ; Swobodného pana Alexandra Pronayho; i podobiznu nasi, nàkladein zboru slowen= ského.
Bau s e, Jan Bedfich, medirytec, naroz. w Dobrosoli 1738.;yf we Winafech 1817., ryl: MatyBus, die Beynolda, hrabé Cernicew ; Libenicky^ (Leibnitz); Stanislaw Polsk^; Petr III. càr ; Katefina II. ; Pawel Petrowic ; Petr Weliky\
Bendemann, Kduard, Nèmec, w Berline. B. 1834. malowal die serbsky^ch nàrodnicb Pisni od IJerdera pfelože-rxfch o Milosowi Obilicowi a Wukowi Brankowicowi : „Pro-kwitajf utésené rùze — W Lazarowé prostranném palaci." Tyto rùze jsau dccry knižete serbského, ony wdawse se ot-cowsky^ dùm opaustéji. Po case opét pfichàzeji nawstiwili matku : a toto wyobrazowal umélec. —
Bobine, J. C, w Lipsku 1*3 tee: Tadeus Košciiiško, w Ziwotopisu Kosciuskowè od Julliena 1819.
Boti libo 11, Lndewit, PYancauz, w Uhràch se zdržo-wawsì, okolo f 821., kreslil krajoliky Genicrské Stoliee : Murati, KràsnàHorka, Stitnik, Bartkowa, Boznawa, které ka-menotiskem Schmidtow^m xv Pesti wysly.
Caroselli, Angel, Wlach, malif, malowal S. Wàcla-wa, obraz tento jest nyni w Bimé we Quirinali; podle ného shotowena jest mozaika prò oltàf Swato-Wàclawsky* we chràme S. Petra w Bimé.
C r a n a c h, Luké*, Nemec ; 1472—1553., malowal Katerimi z Boru manželku Lutherovvu, ktery obraz jest nyni w Baworsku, we Sleissheimé w k. galcrii.
Delaroche, Pawel, Francauz, w Pafiži, 1842. malowal obrowsky obraz z 8 skupin žaležejici, které francauz-skau. wlaskau, florentinskau, španjelskaii, néiiieckau, hol-landskau, flammandskau a poiskan malirskau školu pfedsta-wuji. —
Dobler, Cech, rytec w medi wyborné, ryl noworoc-iii omluwenky a podobizny.
E b r e n r e i c b: Mctbed a Cyrill, w Zof e 1835.
Einsie, malowal mnohé podobizny Stratomiro wice, ar-cibiskupa serbského.
Engel ma nn, Jan Wàclaw, rytec we Widni : Jan Plus, Hieronym Prazsky, Jan Žižka w Lenfantowé Geschichte des Hussitenkrieges, Wien 1683.
Eybel, we Widni, malowal podobiznu p. Ant. Dole-žalka, feditele listawu slepy^ch w Pesti, kamenotisténau u A. Leykum.
Faix, malowal (podle) podobiznu Mataiiše Blaha, ka-zatele cirkwe ev. w Liptowském Sw. Mikolàsi.
Falconet, Sfép. Maur., Francauz, fezbàf a litec, sho-towil r 1767. slawnau ozrutnau sochu Petra Welikého w Petrohradé an na koni pfes bada jezdi. Pomočnice jeho W tom byla mladà fezbàfka Maria Collotowa. Socha ta jest na ohromile skàle co zulowé hofe. —
Filar et, Ant., Wlach, w polowici 15 stoleti, wypo-dobnil w Rime na dwefich chràmu S. Petra we broncu wjezd cisafe Zigmunda s komonstem do Bima 1433. a korunowàni jeho skrze papeže Eugenia IV., kde i pani cesti jsau we zwlàstnim staroceském, polskému podobnem, kroji.
Fischer, Jozef, Widencan 1769—1822., malif, rytec a kreslic; od ného jsau podobizny : hrabé Cernicew, Wr lina. Krajoliky: podzemni jeskyné u Ostrowu ita Morawé; ma-lebnà cesta w hornich Uhràch, kde mnohé Tatraoské kraje a kroje; Malebnà cesta na Wàhu, kde 12 krajolikuvv, totiž : Podhradi, Ilràdek, Bužomberk, Krpelany, Margareta, Stare Hrady, Ilawa, Strecno, Beckow, Luka, Pistany, Streda, ryté od W. F. Schlotterbecka, wydané od sw. p. Mednianské-ho 18^5. Nàzory ze Mniskowského panstwi W Morawé, a z Kresowic w Halici.
F o r t n e r ; Ondf, Pražan, nyni we Mnichowé : malowal Bofiwojùw kfest.
Friedrich, Frant., we Widni, obraz z wosku, kni-žete Lobkowice,v praesidenta c. k. dworni komory.
Furich, Cech, nyni professor malirskéh» skladatelstwi we Widni; radirowal w obrazicli: Otte mém, reysowal ni kameni do Déjinceskjrch. Kdyz mu hnsitské kizaut ku pràci se podàwalo, nepfijal je, ant prey tuze nàbozensky si pocinà.
Fuchsthaler, medirytec w Pesti žijici; ryl Jana ila-džice, zakladatele Matice Serbské 1826.; slawonàrodni kraje a nosiwa.
Giorgio n e, Bar barelli, Wlach, malif; Katef imi z Boru, Cestop. str. 97.
Glatz, Theodor, Spisàk, malif, jesté žijici, malowal w oleji: nàzory Tater; méstecko Bewauca s okolim.
Gòtzel-Sepoltna, Jozeftnf, inalowala podobiznu serbského arcibiskupa Rajacide; podobiznu hrabénky Kolo-wratowy rozené Kynské.
Goitan, malif cizozemsky^, malowal w Mozkwé chràm Proménéni K. P.
Ho 1 b e in, Hans, malif : Katefina z Boru, co panna ; w rytiné od M. Steinla (w knize Eichenlaub auf Luthers Grab, Frfurt 1818.); a opét co manželka we staršim wéku.
Plorn, fVilim, w Brné 1837. obrazy morawskych nà-rodnich krojuw, 30 listùw.
Kniebuber, kreslil a ./«/* Hofelich lythografowal podobiznu Sabby Tekeliho, welikého Mecena slawoserbského.
Kraft, Barbara, 1764—1825., malifka, od ni jsau : Prochàzka, advokat Cernili, professor Steinsky a jiné podobizny vv Praze. Starà sméjici se Češka s kotlikem kofalky vv ruce. Ceské déwce s kockau w Solnohradé u kanovvnika hrabéte ze Staremberku.
K r a f t, Peter, we Widni žijici malif, od ného jsau : Belizàr co slep^ zebràk, nalezà se u jeneràle Knézoboba (Knesebek) po-rucika kràle Pruského; Mikulaš Zrinsky w Sigeti, ant w nàdhernum rauehu na koni sedè a otcovvskau sawli w ruce drže, brànau bradu na Turky se wali, w^born^ obraz w nàrod-nini Museum w Pesti. Smrt Mikulàse Zrinského, u hrabéte L. Festetice Tento obraz ryl a wydal Stober 1836.
K ree b, Némec w Pesti a w Horwatsku, od ného jest podobizna Mart, Suchàniho a mnohy^ch Horwatùw.
L anger, Seh., ryl podobiznu Jos. Max. Osolfnského hrabéte z ì\cyna, welikého mecena Polského; r. 1820, we Widni.
L e s s i n g (Lesnik ?), Karel Bedfich, wnuk bratra znà-mého nèmeckého bàsnif e, rodiljr ze Sycowa we Slezsku r. 1808. Malowal lana H asa pfed snémem w Kostnici stojiciho. Weliky obraz, nyni we Frankobrodè nad Mohanem w obrazàrné Stàdclské. Hrabé Bacyrisky, w déjepisu nowéjsi ném. kràsoumy stf. 158. wydàwà tento obraz za iieywjjtecnéjsi dilo Lessingowo. Tento obraz dlauho lezel co rysina, ant umélec dlauho proti pfekàzkàm bojowati musei namitawsim jemu jakoby to celilo proti duchowenstwu a cirkwi katolické. On sobé wefejné stèzowal : že kfestané jemu pfekàzeji na Huso-wi Swatého malowati. — Druhy^ obraz od ného jest w Berline we kràlowské obrazàrné : ztfestèiry Husita w lese kàzici, ant mezitim w podàli zbàfstwi a pustošeni peleši. Obrys k tomu byl 1832, inalba 1836. pfi wy^stawé Berlinske; jest tam wj/še iO figur w neyzanimawéjsich postawàch, i krajowid jest podiwu hodnyS
Li e der, Fr., malowal i lythografowal 1839. podobiznu Alexandra Budnayho, primasa kràl. uherského, kardinale a spisowatele slowenského; 1841. podobiznu Jana Hollého, w HI. Sw. jeho bàsni.
Lips, Jan Jindf, ryl 1720. podobiznu ruskéhomarsàl-ka Suwarowa.
L o n g o, Martin, starši, Wlach, stawitel ; od ného jest chràm Slawo-Dahnatuw Ilimé.
Mansfield, /. 6/., rytec našeho casu, ryl : Mikulàse a Petra Zrinskébo ; Pawla Walaského, kazatele ew. w Jelsawé a spisowatele.
Martini, Rafael, Wlach, malif, Appendiniho Not. Hist. Bagusa 1802., kreslil: Bembegl; wojàk Dubrownicky^; Donna di Canali; Turizza; Cioroje ; Vila, které wsecky w medi ryl Ant. Sandi.
Massard, Francauz, ryl prò knihu ,,Korona meki paii-skiej, Berlin 1842. nasi. Swaté a Swétice polské: S. Jacka, "f 1257.; Blaženau Bronistawu j- 1259: S. Symona z Lipni-ce \ 1483. a S. Scanislawa Kostku f 1568.
Micheli, Ondf., Wlach, malif: Obteženi Zadru, Cest. str. 77.
M i 1 o w u k, Jožef, Serb, kupec w Pesti, wydal obrazy znamcnitych Serbuw, jmenowité : Kralewié Marko, kreslil
23*
Mik. Panie, ryl & Lehnhardt, Stépàn Dušan càr rusky% kreslil Jozef Pesky, ryl Lehnhardt ; kniže Relja Omutewic ; Miloš Obilic, kreslil Wàndza, i\ì ryl Lehnhardt'. kniže Lazar, kreslil Jozef Pesky, ryl Leknhardt ; Plémé Jugowo , kde 11 osob, kreslil Orbàn, ryl Lehufmrdt; Kastriot Skenderbek, kreslil Jozef Pesky, ryl Leknhardt ; Pawel Knez (Kineži) Branko-wic, kreslil Wandza Mieh., ryl Leknhardt; Jan Baie déjepi-sec, kreslil Step. Orbàn, ryl Leknhardt a mnohé jiné.
M o 1 n à r, w Pesti, malif : podobiznu p. Zone Hwizdà-kowy roz, Slawkowské, nàkladcm Zboru ev. slow. w Pesti.
Mòsner, Jozef, malif we Widni: IIrad Boskowice w Morawé nàlezejici hrabécimu rodu z Détfichoteynu, potom-kùw slawného Morawskoslowenského Swatopluka.
Moller, fiarel, medirytec w Praze, w 18 stol. od ného jest: 1) Dite Jeziš we kwétném košiku sedici, s cesk^m nàpisem : „Wem dar Boku Nowého — Od pf itele dobrého ; 2) Zalàf S. Jana Nepom.
Miiller, Kri st. Benjamin, Némec, zàk J. Kupeckého, saskopolsky dworni malif w DražcTanech r. 1704.: kreslil Solni Doly we Wielicce ; ryté pak od J. E. Nilsona ; pomnik Petra Welikého, rytf od Geysera.
Miiller, Elias, medirytec 1707—1751. w Praze: S. Wàclaw w oslaweni s Pazskym mostem; Kostel S.Vita w Praze; Hrob Jana Nepom.
Miiller, K, ryl podobiznu mistra J. Husa w knize Ei-chenlaub auf Luthers, Grab, Erfurt 1818.
M it 11 e r , Jan Krist. Arnost, medirytec we Winaf ech r. 1824. ryl, Bozwitu z Gandersheimu; Alexandra cisaf e Bu-ského.
Miiller Jozef, Bawor, malif: S. Jan Nepomuck^ we chràme S. Ducha we Mnichowé.
Miiller, Marek, medirytec w Praze, f 1738., od ného jest: S. Jan Ne])om. s mostem Prazském; Tyz Swaty s bradem Prazském; Tyz Swat^ u prostfed jinych patromtw ceské zemé; Blažena Zdislawa, hrabénka z Berky fàdu Sw. Benedikta.
Miiller, Lewocan, malowal Tatry, k. p. Loinnici atd.
Neunlist, C, ryl podobizoy archimandrita J. Baice a Ath. Stojkowice, Serbùw ucen^ch, w Pamjatniku od Laz. Boiée 1Š15.
P ahi, Krist., malowal: Nàhled mèsta Bjeky (Fiume). Passe, Crispin de, Ilolandcan, naroz. 1566.kreslil po-
dobiznu Amosa Komenského od D. Loga wmedirytau w knize: Opera Didactica Comenii, Amstel. 1657.
Prixner, rytec, ryl Serba a Serbkyni pf edauci, vv Pjesnarici od Wuka 1814.
Bembrandt, von Ryn, Pawel, malif: Jan Sobieski, w Eremitaži w Petrohradé.
Ricci, Wlach, fezbàf, shotowil pomnik polského hrabéte Skotnickébo we Florencii, sr. Cestop. str. .192
Ruben, Christ., rodemz Pros, zàk Corneiiusùw, malif, nyni w Praze, feditel umélecké akademie. Délà ku kràlo-dworskému Rukopisu illustrace; Ticho de Brahe; honebni zàmek kràle Wàclawa leniwého; a jiné pfedméty z cesk^ch dèjin fresko.
S a n s o v i n o, Jakah, W lach, stawitel : Chràm Slawjanùw w Benàtkàeh, Cestop. str. 89.
Savart, P., Francauz, medirytec, od ného jest: Bo-humir Wilim Libenick^ (Leibnitz), w knize Leibnitii Opera, Genua 1768.; i rytec Bernigeroth shotowil w kameno-tisku podobiznu Libenického w knize : Leibnitzens Leben von Guhrauer, Bresl 1842.
Serz a Korn w Norimberce : 15 kràsné w oceli ry-t^ch obrazùw ze ziwota Petra W. cisaf e ruského, w knize, Peter d Grosse v. Dr. Beiche, Leipz. 1842.
Staub, kreslil r. 1838. podobiznu Ljudevita Gaje: tisk J. Hòfelich.
Sternberg, w Ritsku žijici, reysowal a malowal ma-lortiské krajoliky a ziwoliky ; swatby, wnitfek chahipy, oko-li Kyewa atd.
S ii r e h , Joz., w Budiné, rytec, ryl Mikulàse Zrinského, W Zofc 1835.
Schadow, fezbàf: shotowil sochu Hanuše Joachima Sitenského cili ze Sitna (ném. Ziethen), slawného witèze, generale jizdy kràle pruského, nar. 1696. na otcowském statku Wustrow, f 1766.
Schon, Jozef, podobiznu knižete Františka zDétficho-teynsky^ch
Schrotsbcrg, Frant., wevWidni, malowal podobizny hrabénky Theresie zj Lobkowic a Cerninowy.
Schmutzer, Ondfejà Jozef, onen malif tento rytec, od nich jest Maléj Hel, in Notit. Hung
Schubert, kreslil, Liebe ryl obraz staroslawjanského chràmu ku L. A. Gehhardiho Geschichte der Wenden, Halle 1789.
Se h u ics, ryl podobiznu Mat. Kaz. Sarbiewského, pol-ského lat. bàsnif e.
Stòkler, Ewan. Rijcìt. we Widni; malowal Zbofeniny Boskowic w Morawé.
Tewrewk, wydal w kam eno tisku podobiznu dùst. p. Jana Seberiniho, nadziratele ev. cirkwi.
Thorwaldsen, Wojtéih, dànskjr fezbàf, shotowil model prò sochu Kopernikowu, nàkladein towarysstwa pfà-telùw wéd we Warsawé wystawenau a tamž Od Jana Gregoire litau r. 1829. I hrabé Sierakowski dal w Krakowé we chràme S. Anny kràsny^ pomnik Kopernikowi wy sta witi, s nàslednymi biblickjhn nàpisem: „Sta sol, nec moveare!" —
T i m 1 i c h, Karel, we Widni, wydal : Sammlung der merkw. NationaJ-Costume des Kónigrech Ungarn und Croatien, Wien 1816. kde mnohé slawjanské kroje.
Tintoretto, Dominik, Wlach, malif : Podnianéui Zadru , Cestop. str. 77.
Tintoretto, J ah , Wlach, malif : Wybojowàni Zadru, Cestop. str. 78.
T o r s c h . malif w Pesti, kreslil podobiznu Ljubice Ob-renowicowy knézny, Serbské.
Vani o o, Jan Bapt., Nizozemec we Francauzsku osa-zeny^ 1684—1742. Malowal podobiznu Marie Lescynské, manzelky Ludwika XV, kràle Francauzského ; tuto podobiznu ryl w medi Mikulaš Armessin atd.
Ver net, Home , Francauz , malowal'polského slechti-ce Mazepu o koné uwàzaného. sr. Cestop. str. 178.
Vicentino, Oudfej, Wlach, malif : Obloženi Zadru ; Wzeti Kotaru, Cestop. str. 79.
W e i n m a n n, /., rytec, od ného jest : Swatopluk , we G. Fàndlyho Hist. Gentis Slavae, Tym. 1793.
W e i nr au c h, ryl podobiznu Kazimira W. a Zigmunda Augusta, kràlùw pois, kuSlotwiiiského knize: O Poišče, we Lwowu 1819.
Wocher, T., kreslil obrazy k Fortisowé: Reise in Dalmat. Rem. 1776. : Morljak, dwé Morljakyné.
Z i m m o r m a n n , Albert, malowal ceskait Wlastu, sr. Cestop. 229.
Z u c e e r o, Bedfich , Wlach, malif, malowal Jindf icha Starosidelského, wiz Cestop. str. 75.
Pozn. Bergler,  Rern, Knhl. Meyer, Beiner, Renz, Wolf :» množi jiui umélci, ac koli w Cechàch žili, ponèwadz wsak ani osob-
né k našemu nirodu se nehlàsili, ani predmetinv ze slawonàrod-nich déj i a nemalowali, /.de wynechàni jsau : ačkoli wyznati musi-ine, že taženi èYirky a liraiics mezi òeskyiiii a né iieckymi umélci w Cechàch, pràce pretežka temer nemožna jest, ant mnohy némeeké jméno nosici Čech horliwym wlastenceai, ìnn.oti tomu mnohy ceské jméno nosici odrodilcem jest.
VI. Slawjanské  pfedméty od nejmenowangeli aneb a e z ita m f c,h u in é l c ù vv :
Ambroži a Hrdlicka Jan, kazatelé a spisowatelé éeskoslowensti , jejich obrazy jsau w sakristii ev. chràmu we Stfedé, Nitr. Stol.
B e r z e vv i c k y, Emerìch, SIo wàk , prwni ev. knéz we Wrbici u S. Mikulàse podobizna jelio w tamejši sakristii.
Bokac, Jan, Lužičan, rektor skoly Presovvské vv Uhràch r. 1594., sia wnf swého casu latinsky bàsnif ; Matéj Bel, w Bf etislawé mei jeho obraz, co starce u stoliku vv knihowné sediciho. (Srow. J. S. Klein Nachrichten von den Lebensumst. ev Pr. I. 85.). Od koho byl inalowàn a kam se podél, neni znàmo.
v
Ceskyeh k nižat a kràlùw podobizny, w miniature, w Balbini Misceli. Hist. Pragae 1687.
I) ohrowského, Jaz., hrobni pomnik w Brué.
H r u š k o vv i c, Samuel, kazatel a nàbozny bàsnif slowen-sky, obraz jeho w Bystfici, vv Sakristii chràmu e vanj.
II us, Jan, jeho paloni na brattici, w Rojkowe Ilistor. Snému Kostnického , w Praze 1785.
Jan IV., papež fimsky, jeho podobizna nalezà se w Bimé na tribune chràmu Lateranského, a vv medi rytà w knize Gesta Pontificium Boman a Job. Palatio (f 1600.), P. I. p. 300. s nàsledujicim podpisom : ,,CaIices vendidit ut captivos redimerei: Solii iste Longobardi Solon fuit: Longobardo s quos non correxit vivens, emendavit Beatus. Exspoliato a Graecis Laterano, Joannes ut spom tolloret barbaris iterimi sacros di-ripiendi thesauros, relìquuin misit, teste Anastasio, por oumem D alni ariana seu Istriani per sanctissimum et lìdelissimum Martinimi Abbatem in redeniptionoin captivorum, qui depraedati erant."
Katanéié, Matèj Petr, jeho, co 75 letého podobizna kamenotiskowà jest w knize: Istri accolar. Geogr. Vetus, Budae 1626.
Krasického, Ilìjnka , podobizna w I. Dile jeho spi-siìw skrze J. N. Bobrowice w Lipsku 1834. wydanyxh.
K o š c i u š k o,  Thad., pomnik w Krakowé.
Kroje Polské h o lidu, we Wojcického Piešni ludu, we Warsawé T. I. 11. 1) Dudar Wieikopolski, 2) Kurp, 3) Kujawjak, 4) Slowàk, 5) Postolnik z Podlesi, 6) Goral Kobziar, 7) Mazur, 8) Krakowiaci, 9) Iluculy, 10) San-domiefak. I w J. J. Lipinskeho Piosnki ludu Wielkopols. w Poznani 1842. jsau tri osoby od Komika. Srow. Golebiow-ského kroje Polské.
L e c h, ./., rytina w knize : echus Carmen l*eroieum a Joanne Skorski, Leopoli 1745
M i c ki e w i c, podobizna jebo jest w jebo w Pafiži tisténych spisech.
M u š i c k f, Lucian, biskup serbsk^ a bàsnif, kameno-
tisk.
Oblice j e a nosi w a slawjanskà rozlicn^ch, zwlàsté illyrsky^ch, Slàwuw u B. Hacqueta Abbildung und Beschreib. d. Wenden, lllyren^imd Slaven, Leipzig 1801.
Petrowic, Petr, metropolita a arcibiskup Cernohor-sky^, kameootisk.
P o m o f a n li w, obrazy, a obracowàni jich na kf ost. wi-ru skrze Otta Bamberského, w Bainberkn w Ottowé chràme, tam rozlicnà starowendickà nosiwa, nàfadi, zbroje ; tam obraz oné pani w Kaminé, kterà^ w den nedélnt žne u prostfed celàdky.
Poniato wské ho'; knižete polsk., pomnik w Lipsku nad Elsterau.
Sartorius, Dan., kazatel a spisowatel éeskoslow.jeho obraz w Sakristii ev. chràmu w Bystfici.
Serb Herzegowac, pie-va uz gusle, we Wukowych nàrod. pjesmech, w Lipsku IS24.
Sitenského, B. J., (ném.[Zietben), pomnik w Bain-berku.
Skarga, Petr, slawny Polsky kazatel, medirytina w jeho kàzanich wydanych nd J N. Bobrowice, w Lips. 1822,
So biesk. i Jan, kràl Polsky ; podobizna w knize ném. psani k jehomanželce w cas turecké wojny posilané, obsahujicf-
Neznana umélci.
361
S t up ickf čili ze S t u p i e, Jan, (nèm. Staupitz) dohle-dač klàsteruw Augustinsky^ch w Nèmcich, pritel a oelirànce Luteruvv : jeho obraz nalezà se vve knižce : Leben u. Wirken Dr. M. Luthers, Chemnitz 1840, vve 4 Swazktt.
S w i ^ t y n i a S y b i 11 y w Pulawach, w Sybille Woro-nicowé, we Lwowé 1818.
Zwérinsky^ čili ze Zwérina, Kurt Krištof, hrabé , (ném. Schwerin), potomek starobodrické rodiny, neyprw generàlmajor w^vvody Welehradskébo (Mekleiiburského) pak Marsàlek kràle pruského Bedrieha Wilima 1. padl w boji 1757. nedaleko Prahy; jeho pomnik hrobni jest u Prahy asi 1 ya hodiny wzdali u wesnice Sterbohol, socha pak mramorowà w Berline, (Kdyz se, s wojskem swym we weli-kém nebezpecenstwi postawen, kràle Bedrieha ptal: kamby ustaupiti mèi, jestliby se pfedsewzetf nezdafilo? „Do Špan-dawy" (zalàf w Prusich) bylaodpowéd kràlowa. Načež hrdinsky starec, uchopiw praporec : „Za innati druhowé !i( zwolaw do bitwy se wfitil, kde po nekolika kročejich kartačemi prostfe-len byl).
Hojné pfispéwky ku déjepisu slawjanské kràsoumy,   zwlàsté   malirstwi, poskytuji:
Znamenita Galerie čili Sbirka obrazùw od wvHecného bàsnif e Hynka Krasického, nyni w Berline we kràl. knihowné se nalezajici. Ona založi ze 18 Swazkùvv, obsahuje vvyse 35,000 podobizen, mezi nimiž pfemnobé slawjanské, ku pf.
z rec/nlw: Beckowsky, Broda, Budovvee, Daubrawsky •lan, Hàjek, Harant, Hus, Cboterin, Kinšti Fr. a Wil., Ko-lowrat Fr-, Kupecky, Lobkowic Bob. a Wacl., Loinnicky, Pésina z Čcchorodu, Prekop Hoty, Bokycana, Slavvata Wil. Stranska Pawel, Stf edowsky, Weloslawin, Zerotin Karel, Žižka atd.
z Polàfìuw : Branicki, Brudzewski Wojtèch iičitel Koper-nikùw, Cantius Jan Doktor bobosl. w Krakowé (sr. Kant), Cmnielciìski, Chodkiewic, Kazimir kràl, Kopernik, Dan-tìscus, Dlugoš, Jablonowsti 3., Knapski, Kochanovv ski Jan, Krasicki Plynek, Lescynsti 5. , Naruševvič, Ofechowski, Polii
niatowsti 6., Potocti 4., Radzivillowé 12., Sanguško, Sapie-ha, Sarbiewski, Skarga, Sobiešti 4., Strykowski, Wladisl. Lokietek, Wielhorska, Žalosti 3., Zareba atd.,
z Rusiiw : Alexis Michail, car, Alexis Petrowic, syn Petra W., Alzbéta cisaf owna, Anna cisaf owna, Basii III. càr , Bestuzew, Boris Feodorowic, Buchwostow, Cernicew, Jan Alexiewié càr, Jan V^asiJjewic PV. càr, Kantemir, Katefina II. cisaf owna, Kurakin kniže, Michal Feod. càr, Muzikow, Pawel Petrowic càr, Potemkin, Bomanow atd.
z fior wat uw : Zrinsky Petr
z Cizmcutvx Angustili., Bàtori', kralowé polšti; Bedfich kràl cesky a Alzbéta jeho manželka. —
W ceském Museum jsau, die Časopisu mus. nàsledné obrazy: Boleslawa Chrobrébo a Mecislawa kràlùw polskych, Carneckého Stép., Sierwacynského hudebnika, Dunina arcibi-skupa; Wes Zafeča 47 obrazùw stawiteJskych 1836 we Widni; Halic we mnoha obrazich atd. Podobizna Marie Tberesie cisafowny na ciši s ceskym nàpisem ; podobizna Františka I. w krepowém hedwàbi uméle od hrabénky Bosy Kunické cili z Kunic (nèm. Kaunitz) shotoweuà.
W knize Nowy Plut ardi, w Pesti ti Plartlebena 1842., we wyslycb posud dwau Swazcicb, nalezaji se nàsledujici, u Karla Mayera w Norimberce w medi ryté, slawjanské podobi-zenky : Alexander I cisaf rusky; Cosmas Pražsk^; Cartorysky Adam, kniže; Jozef Dobrowsky; Jan Plus; Katefina 1. a II. cisafowny ruské; Košciuško; Jan Fedorowic Paskew ic ; Mikulaš Zrinsky^
Oprawy.
Str. 3. fàdek 7. zaneswafcné čti zaneswàfené — sir. 4- rad. 2. kten'by čti kteryhy - str. 9. fàd. 21. blek čti blesk — str. 20. rad. 18. dy htil è>t dychtil — str. 21. ì:. 10. Zupanstwic'i Zupan.stwi — str. 30. rad. 16. cel-nejšich čti čelnejši—. str. 31. rad. 9. netoliky čti netoliko — str. 38. rad. 38. wlasky čti wlasky — str. 47. rad. 9. W ach ed Wlach —str. 51. fàd. 20, Wlahynérui eli Wlachynémi. — str. 74. rad. 6. testo čti tèsto — str. 77. fàd. 22. zà hwalny čti zàchwatny —- str. /8. fàd. 8. zalàfich čti žala-fich; tak i str. 8. f. 9. — str. 88. fàd. 18. nHchazejich a odchàzejicicih čti pfichàzeji'cich a odchàzejieich — str 112. f.4 misto 1811. čti 1841. str. 119. r. 35. vv nasi eli wnasi — str. 120f 24. vvecefi eti wecefi — str. 122. f. 15. nasi čti nasi — str. 125. f 19. Patarismus cri Patavismus — str. 131. f. 6. sobe čti sobé ; tak i 180 rad. 5. — str. 145, fàd. 26.ru e čti ruce — str. 163. fàd. 16. nrotsfedky či prostredky — str. 164. rad. 5. iitdiobu e»i rndlobu — str 161. fàd 21- za tati čti za tu — str. 177. fàd. 39. odluštuje čti odluštuje— str. 190. fàd. 32. sestàwaji i Čti sestàwajici — str. 195-fàd 36. cizky čti cizky— str. 198. fàd. 19. za slowetn wlas. dodej : bnjazzo — str. 198. fàd. 38. za slowem cetka cedule dodej čtu čet počet čisl o (sr. numerus a numus)— str. 207. f. 17. riizn wosteti rxi/niwost — Htr. 211. fàd, 2. piipojuji čti pripoji — str. 216 zdola f. 1. polednim čti poslednim — str. 217. zhora f. 1. š étee čti stétee — str. 232. fàd. 1. zdola W trumo sin čti sini — str. 284. fàd. 19. dodej: Hlawu tohoto Swatowi'ta poslal r. 1160- biskuj) Absalon papeži Alexandrowi IH. do Rima , kde se snad jesté nalezà: ostatni télo spalili Dànowé. — str. 288. fàd. 9. znpanùw èli zupanùw — str 292 fàd. 19. ogledne čti ogl^dac — S'r. 308. f. 8. 167 eti 1678. — str. 317. fad. 24. korauhaw čti koiauhew.