z wumělskich wothlosow serbskeje přazy.
Josef Páta — Praga.
Delnjolužiski filolog Bog. Šwjela je w zahrjebskim Sve-
slavenskim Zborniku 1930 přazu pola delnjolužiskich Serbow
wopisal w nastawku: Pšěza hu dolnolužyskich Serbow.
Šwjela swój folkloristiski nastawk skonči ze slowami delnjo-
serbskeho pěsnjerja Fryco Rochi wo serbskej přazy (Lužica
1887, str. 30):
To kólasko w ruce, na kuželi bant,
na gtowe ten hujšpurny pisany šant,
tak serbojske žowéa wše na pšězu du
a wjasole wšykne tam gromaže su — atd.
Tak je prěnikróč Šwjela po-
kazal na wumělske wothlosy
serbskeje přazy w serbskej lite-
ratur je. Hewak njeje hač dotal
nichtó na to kedžbowal.
Prěni nadrobny wopis serb-
skeje přazy je nam Jan Arnošt
Smoleř we swojich Pěsničkách
II. 1843 podal. Najnowiše wo-
pgsy mamy wot B. Šwjele w
Lužicy 1928, 81—83 (s něšto do-
dawkami we Sveslav. zborniku
1930) a wot Meto Foby: Mósčan-
ska pšěza. Lužica 1928, 86, wědo-
mostne pojednanje na podložku
cyleje znateje literatury čitař na-
maka we Schneeweisowej knizy
Feste und Festbráuche der Lau-
sitzer Wenden, 1931, str. 228 a n.
Nochcu so tu nadrobnje zaběrač z wumělskimi wothlosami
serbskeje přazy, chcu jenož na někotre příklady pokazaé.
Josef Páta.
378 Josef Pata, Praga:
Hornjolužiski budžiceřski pěsnjeř Handrij Zejler je
we swojich pěsnjach wětšinu serbskeho ludoweho žiwjenja
wukhowaí. Tež wědomostny džělacer namaka w jeho hrónčkach
wjele dobrého a spušćomneho materiala k spoznaću serbskeje
ludoweje materielneje, duchowneje a towařšneje kultury.
Tuž namakamy tež w Zejler j owych pěsnjach wothlosy serb-
skeje. Přazy, Dokelž pak Zejleř swoje hrónčka na někajku znatu
ludowu melodiju pisaše, bórzy je so jeho báseň mjez lud dostala
a tu razšěrila kaž druha narodna pěseň. Zda so mi, zo Zejlerjowe
prazne hrónčka starše přazowe pěsnje wučiščachu docyta! Po-
darmo so džensa prašamy po starých serbskich pražných spě-
wach, wšitcy znaj a jenož Zejlerjowe hrónčka z pěsnjow:
Přadla je Marja kudžalku a Šwórčo, bórčo,
šćebotajo rěča naše koleska...
»Přadía je Marja kudžalku« ma šesć hrónčkow. Namakamy
ju we wšěch serbskich spěwnikach, wosebje we 4. wudaču Fied-
lerjoweho Towařšneho spěwnika za serbski lud (Budyšin 1927,
čís. 144). Tam namakamy tež druhu wobljubljenu pěseň Šwórčo,
bórčo, šćebotajo... čis. 121. Pěseň ma tu 5 hrónčkow a započina
so takle:
Šwórčo, bórčo, šćebotajo
rěča naše koleska ...
Khmana přaza dyrbi hrajo
hic wot ruki holiča.
Spěšná ruka khwalbu dawa,
njech je wulka abo mala,
a tak tež přez kolesko
rosče domej bohatstwo.
Samsne čislo hrónčkow kaž »Swjateje Marije reje«, tak »Na
přazy« namakamy w najnowišim wudacu serbskeho spěwnika
za Šulu Naše spěwy II. Budyšin 1931 wot B. Krawca a M.
Nawki, str. 73 a 60. Delnjoserbski preložk Swj. Marije reje
wočišca H. J o r d a n we swojim spěwniku Nowe a stare serbske
arije za dwa glosa (Budyšin 1900), str. 25:Pšědla jo Marija
kuželku. Melodije wobeju pěsnjow su zapisane na serbskich
gramofonowych tačelach w Prazy 1929, kotrež je za Česku aka-
demiju wědomoscow sčinila parižska firma Pathé pod wjedže-
z wuměískich wothlosow serbskeje přazy. 379
njom znateho pražského fonetika prof. Joz. Chlumskeho a při
serbskich tačelach za moj eho wědomostneho dohlada. Tačele
serbske (hromadže 13) su w archiwje Čěskeje akademije, kaž tež
Towařstwa přečelow Serbow w Praze, kotrež je při přewjedže-
nju zapisow a wobstaranju wosobow a srědkow sobuskutkowaío.
Pěseň »Swjateje Marijna reja« je zapisana na čis. 1859, pěseň
»Na přazy« na čis. 1860.
Pěseň »Swjateje Marijna reja« so spěwa do džensa ze wšěmi
hrónčkami (6), ale pěseň Šwórčo, bórčo, ščebotajo... jenož z 5
hrónčkami. A tuta pěseň je prěnjotnje měla 15 hrónčkow!
Namakamy j u w Zhromadženych spisach Handrija Zejlerja
(zrjadowal a wudaí dr. A. Muka) we III. zwjazku 1888, str. 313
do 317. A přeěitamy — li tuto pěseň, kotraž je prěnikróč wušla
w Jórdanowej Jutrničcy 1842, 2, hnydom widžimy, zo je tu
zhrónčkowana cyla serbska přaza ze wšim, štož k přazy sluša:
dobre přihotowanje cyleje přazneje wuprawy, kolo w porjadku
— »rjenje sprawowane, z tukom pěknje namazane: wjerči so
kaž myslička a po hercu holička...« Dobra přaza dawa tež dobre
džerženje a rjanosč platej:
Wzmiče sej duž ródnje trjene
džělo mjehke, wloknite,
z pazdžerjow budž wurjedžene,
žwaki rózno skobajče ...
Tak pěsnjeř dawa dobre rady serbskim holcam a tohodla
tež svoju báseň nadpisa: Spěw za předliče. Jeho pěseň Je
čistý folklor. Widžimy, kak je so Zejleř ze serbskej přazu derje
zeznal! A kak je wažnosč serbskeje přazy zdoraznil:
Z kolebki pak hač do rowa
kóždy so do platu khowa:
tuž tež jara zdobné je,
zo tu naša přaza kče!
Bohužel přaza je w serbskej Hornjej Lužicy hižo dawno
wotkéěía! Ale wobě pěsničcy Zejlerjowej stej hač dotal žiwej!
Mjenje je znata treća Zejleřowa prazna pěseň: Přaza (Nawij
sej kudžalku, holička atd), we Fiedler j owym spěwniku wočiščana
pod čis. 122.
380 Josef Pata, Praga:
Přaza je wšak hišće džensa žiwa w zasonjenej serbskej holi.
Rjenje je nam ju serbski moler Měrcin Nowak we swojim
cyklu »Serbska domizna« wumolowat. Wumolowal je tež wobrazk
k rjanej Zejlerjowej legendže »Swjateje Marijna reja« w najno-
wišim albumje: Z lužických národních písní (ed. VI. Zmeškal,
Praha 1937, 11).
A žiwa je hišče džensa serbska přaza w Delnjej Lužicy.
Pěseň Rochowu citowachmy hor jeka. Tež najwjetši delnjoserbski
basnik Mato Kósyk je něšto pěsnjow serbskej přazy wěno-
waí. Namakamy je w Zgromažonych spisach Mata Kósyka III. 1
(ed. B. Š w j e 1 a, Budyšin 1929) str. 28 a n. Staj to dwaj wa-
riantaj pěsnje Pši psčzy (Wjasola tež samotna ja pšědu —
Gaž ja wjacor sama pilňe pšědu ...), w kotrejž Kósyk kaž Zejler
folkloristiscy serbsku pšězu wopisuje. Bole wumělscy a poetiscy
su napisane dalše pěsnje: Tšipšělnice, Nimapšělnica,
Njezwěrna pšělnica.
Njetrjebam dokladowaé, zo je tež najwjetši hornjoserbski
pěsnjeř Jakub Bart-Ćišinski we swojich pěsnjach serb-
sku přazu zwěčnil. Je to wosebje rjana idylka Přaza w knizy
Serbske wobrazki (Budyšin 1908, str. 68). Bě napisana, hdyž hišče
tež w Hornjej Lužicy přaza kčěješe:
Khwalče wonka, nutřka sedžče!
Wječor po Was přijedu.
Slowa tkajče, kudžel předžče! —
Pěkné wašnja w Serbach su!
Džensa su te pěkné wašnja snadž hižo jenož w čichich a
sčěmnělych Blotach. Jenož tam móžeše Hendrych Nowy-
B ó r k o j s k i napisać swój wobraz z Bórkow »Serbska
p š ě z a« (Budyšin 1928, w Mukowej Prěnjej serb. džiwadlowej
zběrcy: Doíojcnoserbske žiwadlowne gry, licba 3).
Rjenje je serbsku přazu Jan Dobrucki we swojim po-
wědaňčku Handrij, serbski khěbjetař, 1908, wopisal.
Sym jeho rjadki wo serbskej přazy we swojej Serbskej čitancy
(Praha 1920, čis. 19) wočiščal.
Móžu hišče přispomnič, zo je pódia molera Nowaka tež
serbski komponista Bjarnat Krawc do swojich spěwnikow
a harmonizaci j ow serbsku přazu zarjadowal. Wosebje dyrbju
z wumělskich wothlosow serbskeje přazy. 381
pokazać na jeho rjane zkomponowanje pěsnički Šwórčo,
bórčo, šćebotajo za měšany khor we spěwniku W u 1 k a
! u b o s Ć (Budyšin 1928).
Poetiscy najlubozniši wobrazk serbskeje přazy je tola Ć i š i n-
ski we swojim madrigalu »P r a z a« (Formy, 1888, 100) podal:
Na zemju sněh dyrkotacu pada;
wětr hroznje z nim hraje,
róže na wokna saje.
Rjenje won so hlada.
Woheň we khachlach praskoce,
khofej w hornou so plepoce.
Holiča přadu.
Bajki za khachlemi wowka jim baje —
hólcy spěwaju pod woknami serenadu —
do jstwy hospoza jim kaza.
Na reju hólc swoju holičů čaza.
W reji na ličkach róžow zakčěwa pychá.
Wětr pak haluzy wonka na wokna dycha ...
Njezbožowny serbski lud, kotryž džensa snadž hižo swoje
pěsnje spěwac njesmě..! Snadž je hižo tež na serbskej přazy w
Blotach spěw womjelknyl, poslědni wuček serbskeho zhromad-
neho spěwanja, kaž je w džensnišich hrozných swětowych po-
měrach tež w ludowych šulach a towařstwach po cytej serbskej
a síowjanskej Lužicy womjelknyl...
Résumé.
About the echos of the Lusatian Serbian people's custom
of spinning in art.
The author settles, that B. Šwjela was the first one, who in the
year 1930, reminded of the echos, that the Lusatian Serbian custom
of spinning had in art. Tiie first one, who describet this custom in every
detail was Jan Arnošt Smoler (1843). A scientific treaty considering
any accessible source can be find in the book by Schneeweis: »Fešte und
Festbrauche der Lausitzer Wenden« (»Feasts and feast-rites of the
Lusatian Wends«), 1931, p. 228 foUwing.
382 Josef Pata, Praga: Z wumělskich wothlosow serbskeje přazy.
Then the author cites some songs by Handrij Zejler, Mato Kósyk
and Jakub Bart-Ćišinski, further the pictures by Měrthin Nowak, the
theatrical picture by Hendrych Nowy-Bórkojski, the tale by Jan Dobru-
cki and the compositions by Bjarnat Krawc.
The peoplee's custom of spinning among the Lusatian Serbians is
not living any more to-day. Only in Blote (Spreewald) we can find it
now and then. However, the whole population sang the songs of spin-
ning till recently, when the Lusatian Serbian people's songs were
expelled from schools and societies and prohibited by the authorities ...